asi je to na rozlíšení každého, ja si zasa neviem predstaviť čítať beletriu takýmto štýlom. Mám pocit (nie skúsenosť), že síce by som tak vedel pochopiť o čo v knihe ide, ale ak sú v knihe rôzne hlboké úvahy alebo krásne vyskladané vety, tak by to bola škoda len preletieť.
Toto je hrubé nepochopení myšlenky využití metod rychločtení.
Je to možná dané nepřesností jednoslovného pojmenování metody -
rychločtení. Přesnější by asi bylo chápat metodu jako:
Tréning metod zvýšení čtenářského výkonu.
Čtenářský výkon = rychlost čtení * procento porozumění textu.
Vytrénovaný čtenář má násobně vyšší čtenářské výkony ve všech čtenářských disciplínách.
Např. rychlé zjištění, zda je daná informace relevantní (využívá se metoda ozn. jako 80:20, která znamená, že největší část informací bývá umístěna na poměrně malém místě článku - většinou první a poslední odstavec, první a poslední věta odstavce.
A v disciplíně, kdy je třeba daný text pochopit/užít si beletrii dokáže trénovaný čtenář číst rychleji (např. se nemusí tak často vracet) s nižší námahou a podle všech studií s daleko větším porozuměním než čtenářsky netrénovaný člověk. V důsledku, bez metod rychločtení, si tu vaši beletrii neužijete, protože díky neznalostem jak chápat text ho chápete dokonce méně než ho chápe trénovaný čtenář. Tj. tato výtka je tak prostě lichá.
Příklad.
Sprinter běží svých 100 m cca 2x rychleji než maratonec maraton ... ale pak 10 min odpočívá.
Někteří z našich spoluobčanů by toho maratonce nepředběhli na 100 m ani při jeho výletním tempu. Dokonce někteří naši spoluobčané od opuštění školních lavic již ani nikdy neběželi.
Metody rychločtení a jejich nácvik tak není o "zběsilém čtení", kdy si z textu nepamatuji víc jak5% (běžet po planině jedno jak s vyplazeným jazykem), ale o tom, kam správně umístit pohled (jak správně dýchat), jak rozšířit zorný záběr (prodloužit krok), kam mířit pohled (jak klást nohy), co dělat, abych se nemusel v textu vracet (jak nezaškobrtnout) ...