Ekológia a odpadové hospodárstvo

los sol

Člen
V Rusku na dedine mávali na to samostatné drevené "domčeky", ktoré slúžili len na kúpanie.
Možná se někdo setkal i s takovou stavební normou, kterou jsem zatím slyšel v ústní podobě, nikoli v písemné podobě historických písemných záznamů:
WC dál od obydlí = tedy nesmělo být součástí domu. Dnes je toto WC těsnou součástí každé ložnice.
 
Možná se někdo setkal i s takovou stavební normou, kterou jsem zatím slyšel v ústní podobě, nikoli v písemné podobě historických písemných záznamů:
WC dál od obydlí = tedy nesmělo být součástí domu. Dnes je toto WC těsnou součástí každé ložnice.
Tak na našem venkově kdysi bylo nepsanou normou, že záchod byl venku. Nikoliv však WC, poněvadž ta zkratka znamená vodní záchod, tedy vodou splachovaný. Byly to dodnes známé kadibudky. Většinou byly dřevěné, díra v zemi, nad ní dřevěný posez s dírou... Ty šlo velmi snadno postavit i zbourat. Viděl jsem i budky zděné. Bylo to ale dost nepohodlné, chodit kvůli potřebě ven, zvláště v nepříznivých povětrnostních podmínkách jako při silném dešti nebo v mrazu. Ten dnešní záchod mít venku je problém. Voda v potrubí nesmí zmrznout. Už z toho důvodu musí být v budově, která se vytápí nebo alespoň temperuje.
Opačný trend byl se zvířaty. Kdysi byly stáje součástí obytného domu, až později se stáje stavěly odděleně.
 
Možná se někdo setkal i s takovou stavební normou, kterou jsem zatím slyšel v ústní podobě, nikoli v písemné podobě historických písemných záznamů:
WC dál od obydlí = tedy nesmělo být součástí domu. Dnes je toto WC těsnou součástí každé ložnice.
Tak ono latríny páchli. A keď sa vynašli splachovacie záchody a začali sa stavať v domoch, tak sa ľudia báli, že budú mať v dome smrad ako v latríne. Ale keď zistili, že splachovacie záchody nesmrdia, tak vznikla nová norma.
 
Tak ono latríny páchli. A keď sa vynašli splachovacie záchody a začali sa stavať v domoch, tak sa ľudia báli, že budú mať v dome smrad ako v latríne. Ale keď zistili, že splachovacie záchody nesmrdia, tak vznikla nová norma.
Všetko je vývoj. Splachovací záchod zaťažuje dosť silne životné prostredie. Kedysi sa to púšťalo do potokov (bez komentára). Teraz sa už vybudovali čističky (zďaleka nie všade), no tie tak isto neočistia vodu dokonale (stačí si zrátať, čo všetko ide do kanalizácie z prostriedkov, ktoré používame nielen v záchode). Povedzme, že je ako-tak únosné (nateraz), aby splachovacích záchodov nepribúdalo tam, kde byť nemusia (mimo bytovky a verejne prístupné budovy).
Vo veľkých krajinách, kde je vybudovanie kanalizačnej siete mimo väčších miest jednoducho nereálne (Rusko, SŠA, Kanada, Brazília, Čína) či už z ohľadom na rozlohu, alebo z ohľadom na prírodné podmienky (Švédsko, Fínsko, Afrika), by sme mali klásť dôraz, aby sa prešlo na suché separačné WC. Tieto záchody nesmrdia, každý si po čase svoj "produkt" uprace do kompostu, kde ho baktérie rozložia, a je po probléme. Považuje sa to za zaostalé? Známy mi hovoril, že napríklad vo Švédsku, ktorého sociálnu vyspelosť nám roky dávajú za vzor, je práve toto považované za vyspelé. Je to teda iba otázka vôle. A zvyku. Doma mám latrínu už zhruba 3-4 roky a odkedy som ju začal navštevovať, splachovací záchod som doma nepoužil ani raz. Pravidelne sa to vykydá do kompostu a nie je problém. Z kopy ostane kôpka, a tá sa po prepracovaní baktériami za nejaký čas dá použiť v záhrade ako hnojivo. Latrína stojí vonku, cesta k nej je cca 50 m a či je - 14 alebo +32, či prší, alebo padá sneh, nerobí mi žiadny problém prejsť sa tam. Vytvoril som si taký návyk, rovnako ako si človek vytvorí návyk ísť na záchod u seba v dome. Potom už ani nevníma, že by mal ísť "niekde inde". Okrem toho to má aj zdravotné výhody. Ten, kto dlho vysedáva na záchode v teple, môže si privodiť hemoroidy - zlatú žilu. Na latríne sa to nestane. Ten nadmerný komfort tam odpadá a tým pádom je človek nútený vytvoriť si ďalší návyk nesedieť tam príliš dlho (s mobilom v ruke, alebo s novinami či knihou). Domy s pozemkom nemajú absolútne žiadny problém takéto niečo realizovať. Chce to len trochu vôle a tá často prichádza aj s uvedomovaním si komplet dopadov toho, ako sa správame k "odpadu" v zmysle - vyhodiť nie je koniec - kolobeh ostáva otvorený, takže nielenže to nie je žiadny kolobeh, ale nás aj zozadu niekedy riadne praští po hlavách. Ak nie nás, tak naše pra a pra-pra ...
Kto má záujem, prikladám knihu od Josepha Jenkinsa - Lidský hnůj. Nie, vôbec to nie je iba o tom, čo s "h***om". Je tam líčených viacero súvislostí, ktoré človek neznalý nemá odkiaľ vedieť.

Hoplá! ... súbor je príliš veľký. No tak nič. Ale aspoň autora a názov máte, kto by chcel počítať.
 
Naposledy upravené:
Všetko je vývoj. Splachovací záchod zaťažuje dosť silne životné prostredie. Kedysi sa to púšťalo do potokov (bez komentára). Teraz sa už vybudovali čističky (zďaleka nie všade), no tie tak isto neočistia vodu dokonale (stačí si zrátať, čo všetko ide do kanalizácie z prostriedkov, ktoré používame nielen v záchode). Povedzme, že je ako-tak únosné (nateraz), aby splachovacích záchodov nepribúdalo tam, kde byť nemusia (mimo bytovky a verejne prístupné budovy).
Vo veľkých krajinách, kde je vybudovanie kanalizačnej siete mimo väčších miest jednoducho nereálne (Rusko, SŠA, Kanada, Brazília, Čína) či už z ohľadom na rozlohu, alebo z ohľadom na prírodné podmienky (Švédsko, Fínsko, Afrika), by sme mali klásť dôraz, aby sa prešlo na suché separačné WC. Tieto záchody nesmrdia, každý si po čase svoj "produkt" uprace do kompostu, kde ho baktérie rozložia, a je po probléme. Považuje sa to za zaostalé? Známy mi hovoril, že napríklad vo Švédsku, ktorého sociálnu vyspelosť nám roky dávajú za vzor, je práve toto považované za vyspelé. Je to teda iba otázka vôle. A zvyku. Doma mám latrínu už zhruba 3-4 roky a odkedy som ju začal navštevovať, splachovací záchod som doma nepoužil ani raz. Pravidelne sa to vykydá do kompostu a nie je problém. Z kopy ostane kôpka, a tá sa po prepracovaní baktériami za nejaký čas dá použiť v záhrade ako hnojivo. Latrína stojí vonku, cesta k nej je cca 50 m a či je - 14 alebo +32, či prší, alebo padá sneh, nerobí mi žiadny problém prejsť sa tam. Vytvoril som si taký návyk, rovnako ako si človek vytvorí návyk ísť na záchod u seba v dome. Potom už ani nevníma, že by mal ísť "niekde inde". Okrem toho to má aj zdravotné výhody. Ten, kto dlho vysedáva na záchode v teple, môže si privodiť hemoroidy - zlatú žilu. Na latríne sa to nestane. Ten nadmerný komfort tam odpadá a tým pádom je človek nútený vytvoriť si ďalší návyk nesedieť tam príliš dlho (s mobilom v ruke, alebo s novinami či knihou). Domy s pozemkom nemajú absolútne žiadny problém takéto niečo realizovať. Chce to len trochu vôle a tá často prichádza aj s uvedomovaním si komplet dopadov toho, ako sa správame k "odpadu" v zmysle - vyhodiť nie je koniec - kolobeh ostáva otvorený, takže nielenže to nie je žiadny kolobeh, ale nás aj zozadu niekedy riadne praští po hlavách. Ak nie nás, tak naše pra a pra-pra ...
Kto má záujem, prikladám knihu od Josepha Jenkinsa - Lidský hnůj. Nie, vôbec to nie je iba o tom, čo s "h***om". Je tam líčených viacero súvislostí, ktoré človek neznalý nemá odkiaľ vedieť.

Hoplá! ... súbor je príliš veľký. No tak nič. Ale aspoň autora a názov máte, kto by chcel počítať.
Ta h...a nejsou zas takový problém. Ani v kanalizaci. Za socialismu byl projekt, že se ve všech větších čističkách bude ze splašků vyrábět hnojivo. Ten projekt vznikal v době, kdy se k praní používalo mýdlo a soda. Mezitím se začaly používat moderní mycí prostředky, což ten projekt zazdilo dříve, než mohl být realizován, protože tam byly jedovaté látky (chromany, těžké kovy apod.), které nelze snadno oddělit a na pole jít nemohou, protože potom by ta svinstva byla v krmivech a potravinách. Fosfáty by na poli nevadily, právě naopak, ty jsou hnojivem, vadí ale v povrchových vodách. Tak ten odpad z čističek házeli někam do vytěžených šachet.
 
Ta h...a nejsou zas takový problém. Ani v kanalizaci. Za socialismu byl projekt, že se ve všech větších čističkách bude ze splašků vyrábět hnojivo. Ten projekt vznikal v době, kdy se k praní používalo mýdlo a soda. Mezitím se začaly používat moderní mycí prostředky, což ten projekt zazdilo dříve, než mohl být realizován, protože tam byly jedovaté látky (chromany, těžké kovy apod.), které nelze snadno oddělit a na pole jít nemohou, protože potom by ta svinstva byla v krmivech a potravinách. Fosfáty by na poli nevadily, právě naopak, ty jsou hnojivem, vadí ale v povrchových vodách. Tak ten odpad z čističek házeli někam do vytěžených šachet.
Ide o to, že nás pribúda rýchlo. A dobrých návykov pribúda pomaly. Keď by som analyzoval, čo taký bežný Stredoeurópan denne asi vypustí po tom, čo zjedol a koľko je v tom:
- Éčok,
- konzervantov,
- hormónov,
- antibiotík a pozostatkov liečív,
- ďalších chemikálií,
A k tomu pripočítal:
- pracie prostriedky,
- čistiace prostriedky,
- mejkapy,
- "zázračné" šampóny,
- zubné pasty,
... tak jednoducho musím prísť k záveru, že vyčistiť v čističke vodu tak aby bola nezávadná s ohľadom na to, čo je ešte ďalej schopný očistiť prírodný očistný cyklus tak, aby nezlyhával (ako sa to deje dnes) jednoducho nie je možné. Minimálne určite nie zohľadniac očisťovacie zariadenia a kapacity daných čističiek v pomere k množstvu pribúdajúcich domácností. A nevyhnutne to povedie k ťažkým následkom (dnes ešte zatiaľ pociťujeme iba tie "ľahšie") odhliadnuc od penetrácie do podzemnej - pitnej vody, vo forme dažďov nám to tu padá z neba spätne na nás s následkami z toho plynúcimi.
A problém teda ani tak nie je to, koľko to ešte vydrží ako to, že ľudia namiesto toho, aby žili ľudsky = vytvárali si dobré návyky na základe toho, že porozumejú behu stvorenia, sa radšej nechajú strhnúť väčšinou lebo je to pohodlné a "ich už z toho bolieť zuby nebudú".
Keby som sa mal na to pozrieť z psychologického uhla pohľadu, tak je nezáujem o to, ako/kde končí moje "h***o" vlastne priamym obrazom môjho nezáujmu o to, čo tu po mne ostane.
 
BIO čističky k rodinným domům.
Ten kdo ji má, by neměl používat běžné prací prášky, a jiné běžné chemie na nádobí, ale speciální neboť v BIO čističce se počítá s využitím bakterií, které jsou likvidovány běžnou čistící chemií.
To stejné je i u kořenových domácích čističek (jde o rostlinné rákosí přes které jdou splašky) odpadních vod, které se pak pouští dál do jímek např pro zavlažování atd.
Už jsem viděl moderní suchý záchod v koupelně v rodinném domku.
S tou latrínou na venkově je to přesné:
Latrína stojí vonku, cesta k nej je cca 50 m a či je - 14 alebo +32, či prší, alebo padá sneh, nerobí mi žiadny problém prejsť sa tam.

Shora hned v úvodu jsem zmínil jednu starou zásadu latrína cca 50 m mimo dům a vzhledem k tomu, že součást stavení byly chlévy pro krávy, kozy a čuníky a tyto chlévy byly často vedle kuchyní přes chodbu s hlíněnou podlahou a jinde v sousedních zase byly chlívy pod obytnou částí, když byl dům ve svahu i tak to vůně nebyla a přesto musely být latríny daleko od domu.
Také je zajímavá technika hlíněných omítek, nejen hlíněných podlah.
 
Naposledy upravené:
BIO čističky k rodinným domům.
Ten kdo ji má, by neměl používat běžné prací prášky, a jiné běžné chemie na nádobí, ale speciální neboť v BIO čističce se počítá s využitím bakterií, které jsou likvidovány běžnou čistící chemií.
To stejné je i u kořenových domácích čističek (jde o rostlinné rákosí přes které jdou splašky) odpadních vod, které se pak pouští dál do jímek např pro zavlažování atd.
S tou koreňovou čističkou ... ano, súhlasím. Len problém č. 1 je, že na menších pozemkoch zaberú dosť miesta (latrína oveľa menej, ale zas niečo zaberie kompost). Ale problém č. 2 u mňa skôr vyskakuje v oblasti praktickosti. Realizovať koreňovú čističku, na to potrebuješ nepomerne viac prostriedkov ako postaviť si latrínku. Ďalej, keď rátam novostavbu, ak by som si odmyslel stavbu klasického splachovacieho záchodu spolu so sanitou a potrubiami, ktoré povedú do koreňovej čističky, znova vychádza nepomerne lacnejšie latrínka. Ďalej, ak si pripočítam problém s údržbou splachovacieho záchoda a s chemikáliami, ktorý popisuješ ohľadne koreňovej čističky, tak mi z toho prakticky vychádza, že i časovo i finančne je latrína oveľa výhodnejšie riešenie. Jediný problém je NÁVYK
:) ... a za návyky sa platí. Alebo aj nie, kto uvažuje racionálne a dokáže prekonať svoje dogmy, programy a predsudky ...

Už jsem viděl moderní suchý záchod v koupelně v rodinném domku.
Videl som video. Ak človek správne robí, čo treba, tak to vnútri vôbec nesmrdí. T. j. je to to isté, ako naučiť sa používať splachovač. Chce to len vystúpiť z radu.
 

Zvolenčania vlani vyprodukovali viac ako 16,8 tony komunálneho odpadu​



Na zamyslenie. Keď ani nie 50-tisícové mesto vyprodukuje 17 ton komunálneho odpadu ročne. Nie je divu, že zelená politika dostáva taký dobrý vietor do plachiet a popri tom ...
 
Nevidí, neslyší, nemluví..
Po povodních jsem o víkendu navštívil svůj rodný kraj.
Kde jinde naslouchat, co mi chce říct příroda Země. K takové komunikaci je dobré mít dobrou paměť, jelikož paměť příroda neztrácí, ale lidé snadno i tím, že se přemístí z rodného kraje (Co oči nevidí, paměť neregistruje, neexistuje).
Takže jsem si díky jazyku přírody oživil, co jsem znal ve svých letech za prvního stupně ZDŠ ( v 6-10 letech).
Chodím, pozoruji a říkám si: " Ano to jsem už viděl, tudy tekl potok a tudy bystřina, atd." . Do povodní to byla klasická louka a dnes vyryté koryta, které jsem znal a vídal denně.
Tuto řeč je možné poznat ze stovky svědeckých výpovědí těch, co to zažili při povodních a také prožili.
V materiálech se píše o lidech nevšímajících si: Nevidí, neslyší, nemluví... (I vysoce postavených autorit = úřadů)
Otázkou je, zda naše Evropská kultura prozatím s úředním vektorem: snižující mravnost Ex offo, se po proběhlé řeči přírody, která je nadřazena nemravnosti a současným zákonům, zamyslí.
Vím o jednom člověku, který sbírá odpad kolem lesních a vesnických cest u svého bydliště. Jednou při mé dovolené na ostrově v Řecku jsem, při cestě do zátoky během týdne, vysbíral všechny plasty kolem levého příkopu, dlouhém cca 1 km a bylo toho asi 40 igelitek, jelikož jsem se na to smetiště nedokázal dívat. Postup byl jednoduchý cca po 30 metrech nějak zachycená igelitová taška a mezi nimi asi 50 plastových lahví.
Ten kontrast byl po mém učinkování znatelný: Jeden příkop u cesty naprosto čistá tráva a druhý byl skládkou platového odpadu. Možná jsem někoho inspiroval ....
V předešlém týdnu po povodních jsem se zamyslel i nad odpady z plastů a kdo to produkuje. Došel jsem k závěru, že produktem je Záměrné snižování naší kolektivní mravnosti, naší evropské kultury a konkrétně jako zdroj kolektivní vášnivost nás Evropanů.
Když se vrátím k řeči přírody a to, co zdělila povodněmi, očekávám zpětnou reakci SEBEREFLEXI kolektivního ducha nás Evropanů k našemu dosavadnímu jednání vášnivosti.
Jasné je, že když toto neprovedou sami Evropané v procesu sebereflexe, tak se toho ujmou určitě pasáci a sadaři.
V jednom živém nesestříhaném videu mluví povodněmi zasažení svědci - lidé, kteří stojí na obecní silnici mezi postiženými domy a kolem projíždí osobní automobil off-road.
Osobní off-road pro 5 osob, pořízený v programu hedonismu = vášnivosti,
má cca do 3 tun +
termín Off-road je přejatý z angličtiny, kde obecně vyjadřuje jízdní povrch neupravený pro provoz standardních vozidel. Většinou je tento povrch vytvořen přírodní cestou a tvoří jej např. písek, štěrk, mělká voda, bláto, sníh a další materiály.
Jeden člověk na videu po průjezdu toho vozu se zděšením oznamuje: "Proč se to s námi tady na silnici houpe!?"
A tak řečí Země tedy přidám k materiálům po kterých off-road může jet: močál, který obživne, i když dnes jsou na něm silnice, dálnice nebo i domy.
 
Naposledy upravené:
Když se vrátím k řeči přírody a to, co zdělila povodněmi, očekávám zpětnou reakci SEBEREFLEXI kolektivního ducha nás Evropanů k našemu dosavadnímu jednání vášnivosti.
Jasné je, že když toto neprovedou sami Evropané v procesu sebereflexe, tak se toho ujmou určitě pasáci a sadaři.
Toto je presné. Páči sa mi to.
Problém nie je vášnivosť sama. Podľa mňa je skôr problém to, že ju nevieme správne používať. A sebareflexia najprv musí prebehnúť na úrovni jednotlivcov. Tí musia najskôr dospieť k individuálnemu rozhodnutiu svoju vášnivosť začať používať (možno ako predstupeň je minimálne "nezneužívať"). Vášeň = oheň. Kto má pre niečo zápal, v ohni tvorenia nielenže nezhorí, ale to, čo robí, robí s nadšením a pokiaľ to robí správne (aj s ohľadom na celok, nielen na seba samého), tento oheň ho znova posilňuje a zapaľuje v ňom vyššie méty. Pokiaľ to nerobí správne, tak človek "pohorí", to, čo vytvoril ho zhltne a spáli/postupne zničí. Minie svoju energiu, vyčerpá sa a ostane z neho iba "popol".
 
Naposledy upravené:
Usvědčování vlády z pouhé imitace řízení státu bude postupem času více a více snazší = viditelné a na očích kde komu.
Tento nadpis se mi moc líbí, je mnohoúčelový a využívám jej teďkom v této Ekologické přihrádce.
Dokonce mi ani nebude vadit, když strana Piráti se také přidají a začnou intenzivně šlapat na pérka imitační vládě a to tak, že veřejně.
Jak nedávno řekl prezident Václav Klaus o ministrovi financí cca:
"Ministr financí si představuje práci následovně : >Vy mě schválíte nějaký ten schodek rozpočtu a já budu tento schodek dodržovat!<
No ale tohle nemá přece nic společného s prací ministra financí."
A prezident Miloš Zeman to stále a stále opakuje hned po sestavě vládní demolice.
Takže musel jsem si opět UDĚLAT STATISTICKOU EVIDENCI = PUNTÍK k důkazům o imitační činnosti vlády ( a někdo tomu říká >"musel jsem se smát"<), ale tohle zasmání se je obrázek do mozaiky evidence chodu věcí!§, jelikož od Covid 19, v průmyslu se dějí a stále budou dít věci, takže když dnes vyšlo zhruba toto:

- Po šrotu v Evropě je obrovský hlad.
- Elektroauto obsahuje mnohem víc barevných kovů, víc elektroniky, zlata, měděných kamenů. Šrot bude daleko hodnotnější než u běžného auta,
Problém nastává s bateriemi, které jsou mimo nápady a šedou kůru mozkovou kádrů pověřených v imitaci řízení davů určených "rudu kopat".
Vidím to takto:
My - ne"vláda" počkáme až nějaká chytrost vypadne z Komise = centrálního mozku Evropy, protože my jsme jen vyhráli volby a tady nás posadili do té jakési sněmovny na židli, abychom hlasovali a kde nás posadili, tam nás po čtyřech zase letech najdou.
Tzv. Vláda neodborníků se bude více a více projevovat v běžném životě a činnostech ve věcech dosud nevídaných a přinese Evropě a každému své "ovoce". Dokonce je žádoucí aby každý ve svém vlastním zájmu si začal dělat svoji statistiku chybovosti legislativy a orgánů činných jakoby pod tzv. stát, jelikož může být možné i nemožné a převzetí z důvodů NESCHOPNOSTI toto převzato dočasně gangy a anarchisty v jejich zájem, sic krátkodobě.
 
Naspäť
Top Bottom