Autor: Jura (Kob-forum.eu)
Nedávno jsem slyšel tezi: „… aby mohlo být řízení úspěšné, je třeba ho vést procesem s nízkou frekvencí (tj. co nejdelší periodou) …“. V případě konfliktu dvou řízení prakticky vždy vyhrává řízení opřené o proces s delší periodou. Dokáže totiž procesy s kratší periodou začlenit pod vliv procesu s delší periodou. Přitom platí, že procesy s nejdelší prioritou prakticky vždy dokáže řídit jen Bůh (resp. zde je přesnější použít opis HNR – Hierarchicky nejvyšší řízení). V případě stejné délky periody procesů, o které se opírá řízení, rozhoduje kvalita řízení.
Tuto tezi je třeba ozřejmit.[1] Představte si břehy řeky. Ať voda proudí a kypí jakkoliv, vždy zůstává v březích té řeky. Někdy je povodeň může i přelít, ale v konečném důsledku se opět vrátí do těchto břehů. Lze to brát tak, že nadřazený nízkofrekvenční proces nebyl dobře řízen, nebo přizpůsobil koryto, aby udržel vysokofrekvenční procesy ve svých březích, a tudíž je v konečném důsledku dál vede ve vytyčeném směru. Takže když nastavíme nízkofrekvenční proces, v konečném důsledku se mu ty vysokofrekvenční přizpůsobí, aniž by to někdy vůbec postřehly.
GP má spoustu funkčních nástrojů, které může použít bez toho, že by si toho lidé všimli. Například nikoho nenapadne, že akademie věd jsou vlastně řízeny. Ano, mohou tam být vědci s vlastním názorem, kteří chtějí bádat v zakázaných oblastech, ale rychle jsou eliminováni, pokud se tam vůbec již předem nastavenými síty dostanou. Jsou jim odebrány prostředky (granty), vyšší akademické šarže je znectí a „vědecky znemožní“ a postupně vyštípou, je jim znemožněna publikace v zavedených „vědeckých“ časopisech a tak dále a tak podobně. Tím je vysokofrekvenční proces (v podobě činnosti jednotlivého vědce) přizpůsoben tomu dlouhodobě nastavenému a jeho funkčním nástrojům, které nemusí být vůbec na první pohled viditelné.
O tom, že nízkofrekvenční procesy jsou z hlediska řízení nadřazené těm vysokofrekvenčním, svědčí i náš polistopadový vývoj, resp. degradace.
Z hlediska davu, který sleduje horizont ± 14 dní, je nadřízeným déletrvajícím procesem 4leté volební období. Nejednou se stalo, že politici úspěšnou volební kampaní dali zapomenout davu na své předchozí prohřešky a dav je opětovně zvolil.
Z hlediska nadnárodního řízení jsou naši politici davem. Naše politiky myslící v 4letém volebním horizontu (a firemní šéfy myslící v horizontu rozpočtu firmy na 1 rok) si nadnárodní řízení snadno namaže na chleba, protože ono přemýšlí v horizontu delším, než je 25 let – což je horizont navázaný na nízkofrekvenční proces výměny generací. Co udělalo nadnárodní řízení s naší školou po listopadu 1989 si uvědomujeme, až když tato polistopadová generace přišla do produktivního věku.
Až sem to většina z těch, kteří dokáží myslet dlouhodobě, chápe. Ta nedávno uslyšená teze (viz 1. odstavec) mě však přivedla k úvahám, jaký proces s nejdelší periodou ovlivnitelný člověkem jsem schopen identifikovat?
Většinu lidí asi napadne proces výměny generací (perioda 25 let).
Použití nejdelší periody vyhodnocovaného procesu v dnešní společnosti jsem zaznamenal v názvu časopisu 7 Generace vydávaného Hnutím DUHA. Název byl odvozen z principu používaného indiánskou radou starších, kde se rozhodnutí přijímalo až po promyšlení důsledků jdoucích až do 7 generace potomků. To, že se tímto doporučením v názvu vlastního časopisu sama zelená hnutí neřídí, je již jinou otázkou. (výhled na 7×25=175 let).
Procesem s úplně nejdelší periodou, který jsem dokázal identifikovat, je proces domestikace. Minimální počet generací (zvířat nebo rostlin), který se uvádí v příslušné literatuře je 30, ale spíše více. Skrytější na procesu domestikace je, že domestikací zvířat se mění i člověk – např. díky soužití s paseným dobytkem vznikla a geneticky se rozšířila v populaci pastevců tolerance na mléko. Významně se změnila také kultura člověka (přechod od způsobu života jako lovci a sběrači směrem k pastevcům a zemědělcům – tomuto procesu se někdy říká sebedomestikace člověka).
Z vyjádření Pjakina a dalších představitelů VP SSSR víme, že GP se snaží vyšlechtit variantu (nový druh/podruh=plemeno) člověka s pracovním názvem člověk poslušný.
GP byl v tomto značně úspěšný, člověk poslušný západního typu bere za vlastní pokyny předané mu v médiích, zejména televizi. Jeden z kolegů má pro něj termín homo televizorus. Problémem tohoto podtypu je individuální nenažranost, která při pokračování nadvlády tohoto podtypu/plemene hrozí civilizačním kolapsem z důvodů přicházející globální ekologické, ekonomické a vojensko-politické katastrofy.
Člověk poslušný východního typu (JV Asie – Čína, Korea) v tomto dosahuje pro GP lepších parametrů, protože je naučený podřizovat se, poslouchat a nemá takové spotřebitelské nároky.
V podstatě jediným problémem GP tak je, že centrum koncentrace jím řízeného celého světa se nachází právě na Západě. GP tedy musí provést manévr přenosu centra koncentrace řízení ze Západu do JV Asie… což je příležitost pro nás převzít řízení.
Připomenu tezi v prvním odstavci, že při konfliktu řízení dvou koncepcí zpravidla vyhrává ta, jejíž řízení je opřené o proces s delší periodou. V případě stejně dlouhého procesu vyhrává kvalitnější řízení.
Protože GP používá domestikaci člověka (perioda délky cca 40 x 25 = 1000 let), musíme své řízení také my opřít o proces domestikace, a zároveň ve svém řízení musíme být efektivnější.
Přesně o tomto bylo Ježíšem hlásané Království Boží na Zemi (prostřednictvím pravdověrných skutků lidí). To mělo podle některých informací trvat 1000 let. Některé výklady hovoří o tom, že tím 1000letým (40 generací) životem v Království Božím by byla dovršena změna každého člověka v Božího zástupce zde na Zemi, čímž by došlo k vytvoření nové kvality – zušlechtěného[2] člověka.
Vznik nových druhů – proces řízený pouze Bohem
Vznik nových variant/plemen druhu – proces s periodou min. 40 generací = 1000 let = proces řízený Bohem, ale už i samotných lidí. Adaptaci na změny prostředí v této fázi rozvoje řídí spíše kulturní vývoj než genetické změny.Schopnost vytvořit kulturu je dána geneticky v menší míře již u homo erectus a v plné míře u homo sapiens.
Na místě je nejspíš otázka do pléna, zda si někdo nechce splnit „literárního bobříka“ a tohoto nového Člověka popsat v básni nebo próze?[3] Krásná literatura má větší a dlouhodobější dosah než článek.
[1] Pokud naleznete lepší příměr, napište ho do komentářů
[2] Domestikace nese spíše negativní význam – degenerace určitých vlastností, aby domestikant byl (v případě naší domestikace prováděné GP) lépe ovladatelný. Zušlechtěný člověk naopak naplňuje/rozvíjí svůj genetický potenciál. Zvolil jsem proto jiný termín, i když principiálně jde o stejnou činnost.
[3] Klidně za měsíc, rok, 25let – to z hlediska délky procesu (1000 let), nehraje roli.
Zdroj článku...
Nedávno jsem slyšel tezi: „… aby mohlo být řízení úspěšné, je třeba ho vést procesem s nízkou frekvencí (tj. co nejdelší periodou) …“. V případě konfliktu dvou řízení prakticky vždy vyhrává řízení opřené o proces s delší periodou. Dokáže totiž procesy s kratší periodou začlenit pod vliv procesu s delší periodou. Přitom platí, že procesy s nejdelší prioritou prakticky vždy dokáže řídit jen Bůh (resp. zde je přesnější použít opis HNR – Hierarchicky nejvyšší řízení). V případě stejné délky periody procesů, o které se opírá řízení, rozhoduje kvalita řízení.
Tuto tezi je třeba ozřejmit.[1] Představte si břehy řeky. Ať voda proudí a kypí jakkoliv, vždy zůstává v březích té řeky. Někdy je povodeň může i přelít, ale v konečném důsledku se opět vrátí do těchto břehů. Lze to brát tak, že nadřazený nízkofrekvenční proces nebyl dobře řízen, nebo přizpůsobil koryto, aby udržel vysokofrekvenční procesy ve svých březích, a tudíž je v konečném důsledku dál vede ve vytyčeném směru. Takže když nastavíme nízkofrekvenční proces, v konečném důsledku se mu ty vysokofrekvenční přizpůsobí, aniž by to někdy vůbec postřehly.
GP má spoustu funkčních nástrojů, které může použít bez toho, že by si toho lidé všimli. Například nikoho nenapadne, že akademie věd jsou vlastně řízeny. Ano, mohou tam být vědci s vlastním názorem, kteří chtějí bádat v zakázaných oblastech, ale rychle jsou eliminováni, pokud se tam vůbec již předem nastavenými síty dostanou. Jsou jim odebrány prostředky (granty), vyšší akademické šarže je znectí a „vědecky znemožní“ a postupně vyštípou, je jim znemožněna publikace v zavedených „vědeckých“ časopisech a tak dále a tak podobně. Tím je vysokofrekvenční proces (v podobě činnosti jednotlivého vědce) přizpůsoben tomu dlouhodobě nastavenému a jeho funkčním nástrojům, které nemusí být vůbec na první pohled viditelné.
O tom, že nízkofrekvenční procesy jsou z hlediska řízení nadřazené těm vysokofrekvenčním, svědčí i náš polistopadový vývoj, resp. degradace.
Z hlediska davu, který sleduje horizont ± 14 dní, je nadřízeným déletrvajícím procesem 4leté volební období. Nejednou se stalo, že politici úspěšnou volební kampaní dali zapomenout davu na své předchozí prohřešky a dav je opětovně zvolil.
Z hlediska nadnárodního řízení jsou naši politici davem. Naše politiky myslící v 4letém volebním horizontu (a firemní šéfy myslící v horizontu rozpočtu firmy na 1 rok) si nadnárodní řízení snadno namaže na chleba, protože ono přemýšlí v horizontu delším, než je 25 let – což je horizont navázaný na nízkofrekvenční proces výměny generací. Co udělalo nadnárodní řízení s naší školou po listopadu 1989 si uvědomujeme, až když tato polistopadová generace přišla do produktivního věku.
Až sem to většina z těch, kteří dokáží myslet dlouhodobě, chápe. Ta nedávno uslyšená teze (viz 1. odstavec) mě však přivedla k úvahám, jaký proces s nejdelší periodou ovlivnitelný člověkem jsem schopen identifikovat?
Většinu lidí asi napadne proces výměny generací (perioda 25 let).
Použití nejdelší periody vyhodnocovaného procesu v dnešní společnosti jsem zaznamenal v názvu časopisu 7 Generace vydávaného Hnutím DUHA. Název byl odvozen z principu používaného indiánskou radou starších, kde se rozhodnutí přijímalo až po promyšlení důsledků jdoucích až do 7 generace potomků. To, že se tímto doporučením v názvu vlastního časopisu sama zelená hnutí neřídí, je již jinou otázkou. (výhled na 7×25=175 let).
Procesem s úplně nejdelší periodou, který jsem dokázal identifikovat, je proces domestikace. Minimální počet generací (zvířat nebo rostlin), který se uvádí v příslušné literatuře je 30, ale spíše více. Skrytější na procesu domestikace je, že domestikací zvířat se mění i člověk – např. díky soužití s paseným dobytkem vznikla a geneticky se rozšířila v populaci pastevců tolerance na mléko. Významně se změnila také kultura člověka (přechod od způsobu života jako lovci a sběrači směrem k pastevcům a zemědělcům – tomuto procesu se někdy říká sebedomestikace člověka).
Z vyjádření Pjakina a dalších představitelů VP SSSR víme, že GP se snaží vyšlechtit variantu (nový druh/podruh=plemeno) člověka s pracovním názvem člověk poslušný.
GP byl v tomto značně úspěšný, člověk poslušný západního typu bere za vlastní pokyny předané mu v médiích, zejména televizi. Jeden z kolegů má pro něj termín homo televizorus. Problémem tohoto podtypu je individuální nenažranost, která při pokračování nadvlády tohoto podtypu/plemene hrozí civilizačním kolapsem z důvodů přicházející globální ekologické, ekonomické a vojensko-politické katastrofy.
Člověk poslušný východního typu (JV Asie – Čína, Korea) v tomto dosahuje pro GP lepších parametrů, protože je naučený podřizovat se, poslouchat a nemá takové spotřebitelské nároky.
V podstatě jediným problémem GP tak je, že centrum koncentrace jím řízeného celého světa se nachází právě na Západě. GP tedy musí provést manévr přenosu centra koncentrace řízení ze Západu do JV Asie… což je příležitost pro nás převzít řízení.
Připomenu tezi v prvním odstavci, že při konfliktu řízení dvou koncepcí zpravidla vyhrává ta, jejíž řízení je opřené o proces s delší periodou. V případě stejně dlouhého procesu vyhrává kvalitnější řízení.
Protože GP používá domestikaci člověka (perioda délky cca 40 x 25 = 1000 let), musíme své řízení také my opřít o proces domestikace, a zároveň ve svém řízení musíme být efektivnější.
Přesně o tomto bylo Ježíšem hlásané Království Boží na Zemi (prostřednictvím pravdověrných skutků lidí). To mělo podle některých informací trvat 1000 let. Některé výklady hovoří o tom, že tím 1000letým (40 generací) životem v Království Božím by byla dovršena změna každého člověka v Božího zástupce zde na Zemi, čímž by došlo k vytvoření nové kvality – zušlechtěného[2] člověka.
Vznik nových druhů – proces řízený pouze Bohem
- Homo habilis (člověk zručný)
- Homo erectus (člověk vzpřímený)
- Homo sapiens (člověk moudrý) před 200 tis lety
Vznik nových variant/plemen druhu – proces s periodou min. 40 generací = 1000 let = proces řízený Bohem, ale už i samotných lidí. Adaptaci na změny prostředí v této fázi rozvoje řídí spíše kulturní vývoj než genetické změny.Schopnost vytvořit kulturu je dána geneticky v menší míře již u homo erectus a v plné míře u homo sapiens.
- Homo sapiens sapiens (člověk moudrý vyspělý = člověk dnešního typu) před 10-40 tisíci lety. Jeho vytvořením byla završena jedna etapa rozvoje dle Božího Záměru. V následné etapě však lidstvo zatím zklamává Boží touhu.
- Homo sapiens sapiens – poslušný západního typu (domestikant vytvořený GP na Západě – dnes již můžeme říci, že jde o slepou vývojovou větev).
- Homo sapiens sapiens – poslušný východního typu (domestikant vytvořený GP v JV Asii).
- Homo sapiens sapiens – v Božím království na Zemi (náš cíl řízení procesu zušlechťování).
- Kvality tohoto nového podruhu člověka jsou doposud nejlépe popsány ve sci-fi knize Hodina Býka.
Na místě je nejspíš otázka do pléna, zda si někdo nechce splnit „literárního bobříka“ a tohoto nového Člověka popsat v básni nebo próze?[3] Krásná literatura má větší a dlouhodobější dosah než článek.
[1] Pokud naleznete lepší příměr, napište ho do komentářů
[2] Domestikace nese spíše negativní význam – degenerace určitých vlastností, aby domestikant byl (v případě naší domestikace prováděné GP) lépe ovladatelný. Zušlechtěný člověk naopak naplňuje/rozvíjí svůj genetický potenciál. Zvolil jsem proto jiný termín, i když principiálně jde o stejnou činnost.
[3] Klidně za měsíc, rok, 25let – to z hlediska délky procesu (1000 let), nehraje roli.
Zdroj článku...