jardob
Člen personálu
Oleg Starodubcev
Stalo se tak 4. února 2012 na „protioranžovém“ shromáždění na kopci Poklonnaja.
Ale pojďme popořadě.
Rok 1991. Okamžik našeho odloučení.
Vypadalo to tak směšně, že si mnoho občanů dlouho neuvědomovalo, co se stalo.
Do roku 2000 žily národy Ruska a Ukrajiny, stejně jako všichni ostatní obyvatelé SNS. Bídnou, napůl žebravou existenci. Tehdy byl odchod do kterékoli země v Evropě považován za velký úspěch.
Ale přišel Putin, zastavil válku na Kavkaze a přestal prodávat zdroje za vyděračské ceny. Rusko přestalo vyvážet cennou surovinu podle majáku demokracie Chodorkovského. Životní úroveň začala v zemi pomalu stoupat.
Kučma, sedící v Kyjevě, vycítil, na jaké tóny v duši Vladimira Vladimiroviče lze hrát, a okamžitě se pustil do práce.
Obnova katedrály svatého Vladimira v Chersonesu se v roce 2000 prudce zrychlila a v roce 2001 se Kučma setkává s Putinem v Chersonesu a ukazuje, jak posvátně ctí místo počátku pravoslavné historie Ruska.
Putin a Kučma se pravidelně scházejí, a přestože Danilovič (Kučma) napsal knihu „Ukrajina není Rusko“, aby američtí pozorovatelé souhlasili s jeho druhým prezidentským obdobím, sblížení obou ruských metropolí nezůstalo bez povšimnutí a znepokojilo Washington.
O pět let později přišel Janukovyč a téměř okamžitě v Charkově uzavřel s Medveděvem vzájemně výhodné dohody. Dmitrij Anatoljevič byl pro Washington přijatelnou postavou a nepřijali žádná tvrdá opatření.
Ale období Medveděva jako prezidenta se chýlilo ke konci. Senátor Biden přijel do Moskvy, tehdy ještě ve schopném stavu a předal našim elitám jednu důležitou myšlenku: Putin by neměl kandidovat.
Nicméně Vladimir Vladimirovič nevyslechl přání Washingtonu a vrátil se do čela státu.
Ne všichni ale měli z jeho návratu radost a bránili mu, jak mohli. Na náměstí Bolotnaja se odehrála revoluce norkových kožichů, kde kreativní třídě záleželo jen na jedné věci, aby Putin odešel.
A tehdy 4. února, v reakci na akce milovníků Majdanu, se sešlo 138 000 příznivců Putina na „protioranžovém“ shromáždění na hoře Poklonnaja. Ve stejné době kdy na shromáždění opozice na náměstí Bolotnaja bylo 36 000 lidí, 1 000 na shromáždění Liberálně demokratické strany na náměstí Puškina a na třídě akademika Sacharova, kde shromáždění uspořádal podnikatel Konstantin Borovoj bylo 150 lidí.
Putin se Ruska nevzdal a 4. února 2012 si Washington uvědomil, že ho už neodstaví a přesunul důraz působení svých sil do Kyjeva.
A Ukrajina je náhle v EU naléhavě potřebná jako přidružený člen, tedy bloudící někde vzadu, uvázaná na provázku.
Poznámka! Za předchozích pět let, za prezidenta Juščenka, Ukrajinu nikdo nikam nebral, ačkoliv Bruselu stačilo jen naznačit a Viktor Andrejevič by okamžitě dorazil, aby podepsal cokoli, za jakýchkoli podmínek, hlavně že by to bylo s EU. Ale tehdy Ukrajinu nepotřebovali, a když Putin znovu převzal moc v Moskvě, musel si Washington na Ukrajině připravit nový odrazový můstek pro ovládnutí Ruska a 4. února 2012 se stal kyjevský Majdan nevyhnutelným.
Na přípravu scénáře a koncentraci sil CIA stačil rok a půl.
Pro Pokec24 přeložila Janinna
https://bit.ly/3SqtXre
Stalo se tak 4. února 2012 na „protioranžovém“ shromáždění na kopci Poklonnaja.
Ale pojďme popořadě.
Rok 1991. Okamžik našeho odloučení.
Vypadalo to tak směšně, že si mnoho občanů dlouho neuvědomovalo, co se stalo.
Do roku 2000 žily národy Ruska a Ukrajiny, stejně jako všichni ostatní obyvatelé SNS. Bídnou, napůl žebravou existenci. Tehdy byl odchod do kterékoli země v Evropě považován za velký úspěch.
Ale přišel Putin, zastavil válku na Kavkaze a přestal prodávat zdroje za vyděračské ceny. Rusko přestalo vyvážet cennou surovinu podle majáku demokracie Chodorkovského. Životní úroveň začala v zemi pomalu stoupat.
Kučma, sedící v Kyjevě, vycítil, na jaké tóny v duši Vladimira Vladimiroviče lze hrát, a okamžitě se pustil do práce.
Obnova katedrály svatého Vladimira v Chersonesu se v roce 2000 prudce zrychlila a v roce 2001 se Kučma setkává s Putinem v Chersonesu a ukazuje, jak posvátně ctí místo počátku pravoslavné historie Ruska.
Putin, který v Kučmovi najde podobně smýšlejícího člověka mu pomáhá pozvednout Ukrajinu dodávkami zemního plynu za symbolické ceny. Ukrajinský kov (hutnické výrobky) se vlil na světové trhy a vytvořil silnou konkurenci pro všechny, včetně ruských výrobců. Každý, kdo si pamatuje začátek roku 2000 na Ukrajině, potvrdí, že do roku 2004 se život měsíc od měsíce znatelně zlepšoval.Putin a Kučma se pravidelně scházejí, a přestože Danilovič (Kučma) napsal knihu „Ukrajina není Rusko“, aby američtí pozorovatelé souhlasili s jeho druhým prezidentským obdobím, sblížení obou ruských metropolí nezůstalo bez povšimnutí a znepokojilo Washington.
Kučmovi zorganizovali oranžovou revoluci a nesměl přenést moc na „svého“ Janukovyče, přestože ten volby spravedlivě vyhrál ve druhém kole. Yankees řekli, že se musí vybírat, dokud nezvítězí oranžový kandidát Juščenko. Juščenko „vyhrál“ a ostře se odvrátil od Moskvy.O pět let později přišel Janukovyč a téměř okamžitě v Charkově uzavřel s Medveděvem vzájemně výhodné dohody. Dmitrij Anatoljevič byl pro Washington přijatelnou postavou a nepřijali žádná tvrdá opatření.
Ale období Medveděva jako prezidenta se chýlilo ke konci. Senátor Biden přijel do Moskvy, tehdy ještě ve schopném stavu a předal našim elitám jednu důležitou myšlenku: Putin by neměl kandidovat.
Nicméně Vladimir Vladimirovič nevyslechl přání Washingtonu a vrátil se do čela státu.
Ne všichni ale měli z jeho návratu radost a bránili mu, jak mohli. Na náměstí Bolotnaja se odehrála revoluce norkových kožichů, kde kreativní třídě záleželo jen na jedné věci, aby Putin odešel.
A tehdy 4. února, v reakci na akce milovníků Majdanu, se sešlo 138 000 příznivců Putina na „protioranžovém“ shromáždění na hoře Poklonnaja. Ve stejné době kdy na shromáždění opozice na náměstí Bolotnaja bylo 36 000 lidí, 1 000 na shromáždění Liberálně demokratické strany na náměstí Puškina a na třídě akademika Sacharova, kde shromáždění uspořádal podnikatel Konstantin Borovoj bylo 150 lidí.
Putin se Ruska nevzdal a 4. února 2012 si Washington uvědomil, že ho už neodstaví a přesunul důraz působení svých sil do Kyjeva.
A Ukrajina je náhle v EU naléhavě potřebná jako přidružený člen, tedy bloudící někde vzadu, uvázaná na provázku.
Poznámka! Za předchozích pět let, za prezidenta Juščenka, Ukrajinu nikdo nikam nebral, ačkoliv Bruselu stačilo jen naznačit a Viktor Andrejevič by okamžitě dorazil, aby podepsal cokoli, za jakýchkoli podmínek, hlavně že by to bylo s EU. Ale tehdy Ukrajinu nepotřebovali, a když Putin znovu převzal moc v Moskvě, musel si Washington na Ukrajině připravit nový odrazový můstek pro ovládnutí Ruska a 4. února 2012 se stal kyjevský Majdan nevyhnutelným.
Na přípravu scénáře a koncentraci sil CIA stačil rok a půl.
Pro Pokec24 přeložila Janinna
https://bit.ly/3SqtXre
