Rozprávka o „chytrom“ zlatníkovi a jeho vynáleze – 1

Handmade_Gold_Necklace.jpg


V jednom kráľovstve, v jednom štáte ľudia oddávna používali systém naturálnej výmeny tovarov. Skrátka vymieňali si tovar za tovar. Človek zaisťoval živobytie svojej rodiny tým, že si sám vyrábal všetko potrebné. Alebo sa špecializoval na určité remeslo, a prebytky produktov svojho remesla vymieňal za prebytky práce iných remeselníkov.

V každej občine bol vytvorený pomerne jednoduchý systém vlády, ktorá mala dohliadať na to, aby práva a slobody každého človeka boli zaistené a aby nikto nikoho nenútil k ničomu proti jeho vôli. Toto bolo jediným poslaním vlády daného štátu, a každý miestny gubernátor sa tešil dobrovoľnej podpore občiny, ktorá ho zvolila.

Avšak počas jarmokov vznikali problémy, ktoré sa nedali vždy ľahko vyriešiť. Koľko stojí jeden nôž: jeden alebo dva košíky kukurice? Čo stojí viac, krava alebo voz? A tak ďalej. No nikomu neprichádzalo na um nič lepšie, než výmena tovarov za tovar.

Až raz remeselník Fabián, ktorý pracoval so zlatom a striebrom, povedal: „Mám pre vás riešenie vašich problémov. Zlato, z ktorého vyrábam šperky, je skvelý kov. Netmavne, nehrdzavie, vydrží veľmi dlho… Odlejem z časti môjho zlata mince a každá minca sa bude volať «dolár»“. Potom ľuďom vysvetlil princíp fungovania nového systému, ktorý spočíval v tom, že tieto „peniaze“ sa stanú výmenným prostriedkom, ktorý bude oveľa vhodnejším a dokonalejším než naturálna výmena tovarov.

Bolo navrhnuté, aby každý člen občiny dostal rovnaké množstvo mincí. Vznikla však polemika: „Ja si zaslúžim väčší diel mincí, – povedal výrobca sviečok, – všetci používajú moje sviečky“. „Nie, – namietol farmár, – bez jedla sa prežiť nedá. My, farmári by sme mali dostať väčší diel mincí“. A spor pokračoval.

Fabián ich nechal chvíľu sa medzi sebou hádať, a potom navrhol: „Keďže sa sami neviete dohodnúť, tak navrhujem, aby každý odo mňa dostal toľko mincí, koľko si vypýta. Nebude skrátka žiadne ohraničenie v počte mincí, okrem schopnosti vrátiť dlh. Koľko mincí každý z vás dnes dostane, toľko musí aj na konci roka vrátiť“.

„A ty z toho budeš mať čo?“ – spýtali sa Fabiána.

„Keďže vám poskytujem službu, zaisťujem vám peniaze, tak mám právo na odmenu za svoju prácu. Povedzme, že za každých 100 mincí, ktoré si odo mňa niekto zoberie, mi neskôr vráti o 5 mincí navyše za každý rok, kým bude mať u mňa dlh. Týchto 5 mincí ročne bude môj plat, a tento plat budem nazývať «úrok»“.

Nikto nedokázal vymyslieť niečo lepšie a okrem toho 5% sa všetkým zdalo malým poplatkom za celý rok. Preto sa dohodli. „Príďte na toto miesto budúci piatok a začneme“.

Na konci roka Fabián navštívil všetkých dlžníkov. Niektorí z nich mali viac mincí, než dlžili Fabiánovi, a iní zase mali menej. Bolo to tak preto, lebo na samom začiatku bolo vyrobené presne stanovené množstvo peňazí, a o čo mal jeden viac, o to mal druhý menej.

Tí, ktorí mali viac, než si požičali, vrátili požičanú sumu a k nej ešte dohodnutých 5 mincí za každých 100 mincí dlhu. Ale aj keď vrátili dlh s úrokom, tak si znova museli požičať na dlh, aby mohli ďalej pokračovať v práci v novom systéme.

Ostatní prvý raz v živote prekvapene zistili, že majú dlh, ktorý nie sú schopní vrátiť. A tak použili na jeho splatenie časť svojho majetku. No aj oni potrebovali ďalej fungovať v tomto novom systéme, potrebovali mince. A tak predtým, než im Fabián znova požičal, tak si zobral niečo z ich majetku do zálohy. Takto začali nový ročný cyklus s úmyslom zohnať tých 5 mincí navyše, čo sa ukázalo byť neľahkou úlohou.

A nikto z ľudí nepochopil, že národ tohto kráľovstva-štátu ako celok sa nikdy nedokáže zbaviť dlhu, kým nevráti všetky mince Fabiánovi, ale aj v takom prípade mu zostane dlžný tých 5 mincí navyše z každej stovky požičaných mincí, ktoré ale nikdy neboli pustené do obehu. Nikto, okrem samotného Fabiána si neuvedomoval, že úrok sa jednoducho nedal splatiť, pretože tieto peniaze navyše v obehu neexistovali, a preto ich nikto ani nemohol mať.

Aj Fabián z času na čas minul zopár mincí. Avšak on sám nebol schopný minúť celú tú obrovskú sumu, ktorá predstavovala 5 percent z ekonomiky celého štátu. V štáte boli tisíce, milióny ľudí, a Fabián bol len jeden. Na druhej strane, on zostával obyčajným zlatníkom, ktorý nikdy nežil biedne.

Pokračovanie príbehu nabudúce…

Z knihy generála Petrova (Tajomstvá riadenia ľudstva 2)
 
Matematicko-filozofické okénko - důsledky exponenciální funkce y = a^x.
Asi každý zná příběh o vzniku šachu https://vtm.zive.cz/clanky/pohadka-...oslednim-policku/sc-870-a-206414/default.aspx. .... požadované množství rýže není k dispozici.
...
Uvedený příběh o vzniku šachu ilustruje situaci při složeném úrokování. Nezáleží na tom, jak malou vezmeme úvodní položku - zrnko rýže/jedna zlatá mince. Pokud dojde na exponenciální funkci (každé další políčko zdvojnásobí počet zrnek/čas potřebný ke zdvojnásobení vkladu pomocí složeného úrokování), tak s počtem položek takového násobení roste výsledek nade všechny myslitelné meze.
A to ty šachy mají jen 64 políček .. tj. y = 2^64
Při složeném úrokování při úroku 4% dochází ke zdvojnásobení cca za 18 let. Tj. za 2000 let dostaneme výsledek y = 2^111.
Při 5% úrokování již za 15 let a po 2000 let takového úrokování dostaneme výsledek y = 2^133.
P.S.
Je třeba se vyjádřit ještě k inflaci.
Inflace je určena růstem objemu peněz v ekonomice. .... toto nikdo nesleduje, ale nejblíže je měnový agregát M4.
To, co falešně sleduje mainstreamová ekonomie je Index růstu spotřebitelských cen (tj. je manipulativně toto prohlašováno za inflaci). Viděl jsem tuto záměnu pojmů v 90-tých letech v tisku a TV prakticky v přímém přenosu, tehdy jsem to však ještě nepochopil a proto jsem se proti tomu neozval. Jestli se někdo tehdy ozval proti, tak jeho hlas byl umlčen.
Nízké spotřebitelské ceny je to zrní, které se sype ptáčkům před a v zlaté kleci než se zavřou vrátka. Ceny majetku (tj. dnes zejména na burze) rostou mnohem rychleji - v dlouhodobém horizontu právě o skutečnou inflaci (zvýšení objemu peněz v ekonomice). Případně i rychleji, protože příjmy davu rostou pomaleji než skutečná inflace a ty naše zdroje se přesouvají do jejich kapes. Ten rozdíl růstu cen majetků je tak cca 4-5% nad aktuální výši růstu spotřebitelských cen. Tj. přesně tak, jak ukazuje příběh o Fabiánovi.
P.S.2
Všiml jsem si, že se v posledních letech (od dob kvantitativního uvolňování) přestaly být veřejně dostupné materiály obsahující růst M4.
 
Naposledy upravené:
Naspäť
Top Bottom