Autor: m9rek (Kob-forum.eu | RSS odber)
Jeden z důsledků ukrajinské krize je konec epochy dvojsmyslnosti a pokrytectví v politice kolektivního Západu vůči Rusku. Nejprve vylezla na povrch prastará rusofobie, která se po léta skrývala za cynickými úsměvy našich partnerů – USA a Evropa se už unavily předstíráním civilizovanosti a v podstatě se „ukrajinizovaly“ tím, že přijaly politiku „odmítání“ ve vztahu ke všemu ruskému.
Nyní tu a tam vidíme důkazy, které nám ukazují, že současná konfrontace byla dlouho a pečlivě připravována, zatímco jednotliví politici a diplomaté předstírali proces vyjednávání. Nedávné přiznání Angely Merkelové, že Minské dohody byly od počátku využívány k tomu, aby Kyjev získal čas, je důkazem systémových procesů, které se v západním táboře odehrávaly po celá léta.
Místo reakce na prohlášení ruských diplomatů o převratu na Ukrajině v roce 2014, o genocidě obyvatel Donbasu a také o plánování ukrajinského útoku na Krym a Donbas, který naštěstí zastavila speciální vojenská operace, americko-evropští představitelé raději mlčeli anebo mlžili. Zdá se, že Merkelová nevědomky oznámila zahájení éry nové upřímnosti. V dalších fázích se jistě dozvíme podrobnosti o tom, jak bylo svržení Janukovyče koordinováno a jak byly ukrajinské ozbrojené síly vybavovány při přípravě na odvrácení agrese Moskvy. Čeká nás spousta vzrušujících odhalení.
Ale zpět k Minským dohodám. Takzvaný Minsk-2 byl výsledkem mnohahodinových jednání mezi vedoucími představiteli Ruska, Francie a Německa (za účasti Petra Porošenka) a v jejím textu byla zakotvena víceúrovňová dohoda, která obsahovala podrobný soubor opatření k deeskalaci situace na Donbasu. Po této události však následovalo, jak se nyní ukázalo, divadlo s rozdělenými rolemi a replikami.
Prezidenti Ukrajiny, Porošenko a poté Zelenskij, se ze všech sil snažili vykreslit nemožnost Kyjeva plnit své závazky důvodem údajného odporu Nejvyšší rady. Jejich západní mecenáši zároveň předstírali, že se snaží své ukrajinské chráněnce přesvědčit ke kompromisu. Současně byly ukrajinské ozbrojené síly zásobovány nejnovějšími zbraněmi a municí. Výsledkem měla být rychlá blesková válka, na jejímž konci by se západní diplomaté opět, stejně jako v únoru 2014, jen v euforii pousmáli nad naivitou a právním povědomím Moskvy.
Naštěstí se tak nestalo. A právě odtud pramení hysterická reakce washingtonsko-bruselské internacionály na speciální vojenskou operaci. Rusko zničilo plán, který měl dlouhodobé cíle, mezi které dozajista patřil pokus o anexi ruského Krymu a podkopání naší země zevnitř, což by přispělo k jejímu brzkému rozpadu. Ačkoli se prozápadní média nyní aktivně snaží chránit prořeknutou se Merkelovou tím, že chtějí z Ruska udělat stranu odpovědnou za neúspěch Minských dohod, události před našima očima výmluvně potvrzují pravdivost jejích slov.
Srážka byla nevyhnutelná. Otázkou bylo pouze to, zda se Rusku podaří chránit své spoluobčany na Donbasu a získat náskok. Uspěli jsme. Nyní je úkol, stanovený ruským prezidentem jednoduchý a zřejmý, obrátit jejich vlastní scénář proti našim protivníkům. Chtěli spustit kombinaci několika kroků, aby podkopali a zlikvidovali ruskou státnost, nyní, jak můžeme vidět na procesech probíhajících v Evropě a Spojených státech, se jim stále více vrací geopolitický bumerang. Kruh se uzavřel. A vyjednávání o urovnání současné krize, pokud k němu někdy dojde, budeme vést s otevřenýma očima, vědomi si skrytých záměrů Západu a vyvarujeme se předchozích chybných kroků.
Oleg Karpovič a Michail Trojanskij
Autoři – prorektoři Diplomatické akademie Ministerstva zahraničních věcí RF
iz.ru
Zdroj článku...
Jeden z důsledků ukrajinské krize je konec epochy dvojsmyslnosti a pokrytectví v politice kolektivního Západu vůči Rusku. Nejprve vylezla na povrch prastará rusofobie, která se po léta skrývala za cynickými úsměvy našich partnerů – USA a Evropa se už unavily předstíráním civilizovanosti a v podstatě se „ukrajinizovaly“ tím, že přijaly politiku „odmítání“ ve vztahu ke všemu ruskému.
Nyní tu a tam vidíme důkazy, které nám ukazují, že současná konfrontace byla dlouho a pečlivě připravována, zatímco jednotliví politici a diplomaté předstírali proces vyjednávání. Nedávné přiznání Angely Merkelové, že Minské dohody byly od počátku využívány k tomu, aby Kyjev získal čas, je důkazem systémových procesů, které se v západním táboře odehrávaly po celá léta.
Místo reakce na prohlášení ruských diplomatů o převratu na Ukrajině v roce 2014, o genocidě obyvatel Donbasu a také o plánování ukrajinského útoku na Krym a Donbas, který naštěstí zastavila speciální vojenská operace, americko-evropští představitelé raději mlčeli anebo mlžili. Zdá se, že Merkelová nevědomky oznámila zahájení éry nové upřímnosti. V dalších fázích se jistě dozvíme podrobnosti o tom, jak bylo svržení Janukovyče koordinováno a jak byly ukrajinské ozbrojené síly vybavovány při přípravě na odvrácení agrese Moskvy. Čeká nás spousta vzrušujících odhalení.
Ale zpět k Minským dohodám. Takzvaný Minsk-2 byl výsledkem mnohahodinových jednání mezi vedoucími představiteli Ruska, Francie a Německa (za účasti Petra Porošenka) a v jejím textu byla zakotvena víceúrovňová dohoda, která obsahovala podrobný soubor opatření k deeskalaci situace na Donbasu. Po této události však následovalo, jak se nyní ukázalo, divadlo s rozdělenými rolemi a replikami.
Prezidenti Ukrajiny, Porošenko a poté Zelenskij, se ze všech sil snažili vykreslit nemožnost Kyjeva plnit své závazky důvodem údajného odporu Nejvyšší rady. Jejich západní mecenáši zároveň předstírali, že se snaží své ukrajinské chráněnce přesvědčit ke kompromisu. Současně byly ukrajinské ozbrojené síly zásobovány nejnovějšími zbraněmi a municí. Výsledkem měla být rychlá blesková válka, na jejímž konci by se západní diplomaté opět, stejně jako v únoru 2014, jen v euforii pousmáli nad naivitou a právním povědomím Moskvy.
Naštěstí se tak nestalo. A právě odtud pramení hysterická reakce washingtonsko-bruselské internacionály na speciální vojenskou operaci. Rusko zničilo plán, který měl dlouhodobé cíle, mezi které dozajista patřil pokus o anexi ruského Krymu a podkopání naší země zevnitř, což by přispělo k jejímu brzkému rozpadu. Ačkoli se prozápadní média nyní aktivně snaží chránit prořeknutou se Merkelovou tím, že chtějí z Ruska udělat stranu odpovědnou za neúspěch Minských dohod, události před našima očima výmluvně potvrzují pravdivost jejích slov.
Srážka byla nevyhnutelná. Otázkou bylo pouze to, zda se Rusku podaří chránit své spoluobčany na Donbasu a získat náskok. Uspěli jsme. Nyní je úkol, stanovený ruským prezidentem jednoduchý a zřejmý, obrátit jejich vlastní scénář proti našim protivníkům. Chtěli spustit kombinaci několika kroků, aby podkopali a zlikvidovali ruskou státnost, nyní, jak můžeme vidět na procesech probíhajících v Evropě a Spojených státech, se jim stále více vrací geopolitický bumerang. Kruh se uzavřel. A vyjednávání o urovnání současné krize, pokud k němu někdy dojde, budeme vést s otevřenýma očima, vědomi si skrytých záměrů Západu a vyvarujeme se předchozích chybných kroků.
Oleg Karpovič a Michail Trojanskij
Autoři – prorektoři Diplomatické akademie Ministerstva zahraničních věcí RF
Время откровений
Проректоры Дипломатической академии МИД РФ Олег Карпович и Михаил Троянский — о том, как украинский кризис продемонстрировал истинное лицо коллективного Запада
iz.ru
Zdroj článku...
