V omské továrně na výrobu šňůr byla zlikvidována zlodějská skupina, která se zabývala krádežemi nití. Skupinu tvořily pracovnice továrny: MIROŠINA, narozená v roce 1925; ERŠOVA, narozená v roce 1924; BAKETOVA, narozená v roce 1926; STADNIKOVÁ
a GOLOVINOVÁ, obě narozené v roce 1925.
U zlodějek bylo zabaveno 112 kg nití.
Příběh o nešťastné tetě, kterou krvavý režim poslal na dřevorubeckou práci za cívku nití.
ZA NIC.
Teď přijde skutečná analýza přiběhu.
Představte si scénu, kterou naši liberálové tak milují: unavená žena prochází branou, v kapse má cívku.
Chytí ji zlí strážci a – bum! – deset let v táborech.
Konec. Tečka. Konec příběhu.
CO SE V SKUTEČNOSTI STALO .
Na frontu přijíždí deset nových tanků. Hned v první bitvě všechny shoří jako pochodně. Posádky nejsou žádní zelenáči, ale zkušení chlapi. Nerazili hlavou do zdi, takže to není jejich vina. Vojenská prokuratura začne pátrat. A odhalí tak neuvěřitelnou příčinu, že se tomu dá těžko uvěřit.
V řemenu pohonu pumpy, která chladí pekelně horký motor, chybí DVĚ A TŘI KORDOVÉ NITĚ. V mírových podmínkách, při cvičeních, by to zůstalo bez povšimnutí. Ale v boji, při prudkých manévrech, se tento nedodělaný řemen trhal. Čerpadlo se zastavilo.
Motor, který zůstal bez chlazení, se zadřel. A tank se proměnil v nehybný terč na bojišti.
Rakev pro posádku.
Kvůli této „cívce“ hořeli lidé zaživa a hořela ocel.
Vyšetřovatel samozřejmě spěchá do továrny. Najít viníka.
Ale tam je personální mlýnek: kdo je na frontě, kdo v jiné dílně, kdo už v zemi.
Zjistit, čí to vlastně byla práce, je nereálné. A zkontrolovat vadné nové řemeny, aniž by se zničily, je nemožné, vše je zalité gumou.
A tehdy, pozor, byla zorganizována ta „ukázková“ kontrola na vstupu.
A zázrak! Naše „nevinná ovečka“ je odhalena.
A ukazuje se, že právě tato kordová nit je žádaným zbožím u obuvníků.
Zatímco jedni šijí podrážky, druzí hoří v tancích.
A odsoudili ji ne za „nic“. Nemohli jí přičíst zničení tanků a smrt posádek – bylo příliš složité prokázat přímou příčinnou souvislost u každého konkrétního tanku.
Odsoudili ji za KRÁDEŽ.
A dostala plný trest. P
rotože v podmínkách totální války krást v obranném závodě není
„vzít si cívku“,
je to ZRADA.
Tento příběh není artefakt, není to zaprášený exponát z muzea „Totalitní minulosti“.
Je to ideální metafora pro dnešek.
Přeneste tuto situaci do reality SVO. A už nejste jen zloděj, který „pečuje o rodinu“
nebo „zlepšuje svou finanční situaci“.
Jste sabotér. Jen bez maskování a bez platby od GUR. Pracujete na zničení své vlastní armády z vlastní iniciativy.
Představ si: nějaký úředník nebo ředitel továrny, který „optimalizuje“ výdaje, nakupuje za stejné peníze nekvalitní pancéřovou ocel. Nebo „hospodárný“ dodavatel, který za provizi kupuje drony s vybitými bateriemi. Nebo prostě manažer, který „nedodává“ ty dvě nitě do moderního ekvivalentu toho samého pásu.
A někde pod Avdějevkou nebo v Záporoží hoří tank. Nebo sestřelený vrtulník padá na pole, aniž by doletěl k pozicím. A viníkem toho není nějaký abstraktní „nepřítel“,
ale vypasený chlap v koženém křesle, který právě schválil další fiktivní dodací list.
Tak se stává, že dnešní korupce ve zbrojním průmyslu je tou samou, ryzí státní zradou. Jen není zakryta ideologií, ale cynickým pragmatismem a vírou ve svou beztrestnost. Je to válka na dvou frontách: s vnějším nepřítelem a s vnitřními zloději. A někdy je druhá fronta mnohem nebezpečnější.
Proto zopakujeme poselství všem bezpečnostním složkám – PRACUJTE, BRATŘI!
Zdroj: https://t.me/surf_noise1/50703