Podľa ovocia (stáročného) spoznáte ich...
-
Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz
-
Oznam: na fore bol spustený nový režim moderácie. Viac o to je napísané v tomto článku.
Globální prediktor
- Thread starter Mek Cintoš
- Start date
Irena Aneri
Známy člen
K tomu rozpoznávání procesů. Víte, stačí se rozhlédnout a uvidíte samé hry s nenulovým součtem. Vím, že i ta hra s nenulovým součtem je "odborníky" vykládána různě, ale VP SSSR si ji takto pojmenoval a já nevidím důvod to měnit, obzvláště, když, pokud vím, tak někteří autoři absolvovali matematickou fakultu (fakulta aplikované matematiky a procesů řízení Petrohradské státní univerzity). To je o té terminologii, kterou si každý může v podstatě přizpůsobit pro vlastní potřeby, když ji podepře potřebnými "autoritami". Co je hra s nenulovým součtem v kontextu KSB?
Cituji z textu KSB: "Hra s nenulovým součtem je hra, jejíž princip je postaven takovým způsobem, že nezávisle na strategii, kterou zvolí různí účastníci dané hry, je výhra vždy jednoznačně a předem určena pouze pro jednoho z nich. Hry se mohou účastnit jak individuální hráči, tak i korporace. V případě, že jsou účastníky hry korporace, je souhrnná výhra ve hře s nenulovým součtem určena pouze pro jednu z nich. Ovšem mezi účastníky, ze kterých se korporace skládá, mohou být i takoví, kteří prohrají a naopak mezi účastníky, ze kterých se skládají ostatní korporace, mohou být i takoví, kteří i při celkové prohře své korporace získají nějakou dílčí výhru. Tato okolnost může dobře krýt charakter hry jako hry s nenulovým součtem, jestliže hráči nevnímají hru a její algoritmiku jako celek, ale vidí pouze nějaké její fragmenty, které si nedokážou pospojovat dohromady."
Takže takto, je vždy třeba uvažovat, komu to přináší prospěch, a pokud to nepřináší prospěch většině, je to proces, který jde proti Vyššímu Záměru, proti Bohu a tudíž musí být řízený (v ateistickém pojetí prostě proti zájmu většiny). Řízeně jsou rozeštváváni lidé, řízeně jsou hnáni do válek, řízeně jsou jim vytahovány peníze z kapes, které nejdou v podobě daní ve prospěch celku, ale jen na podporu procesů řízení zaměřených proti nim jako proti většině. To všechno jsou procesy zcela jasně řízené, protože jdou proti lidské přirozenosti. Teď nám tu například hrají divadlo s demokracií, a přitom ta většina nemá vůbec žádné páky na přijímání konkrétních rozhodnutí týkajících se řízení jejího života. Žádné zpětné vazby nejsou na řízení navázány. Není žádná odpovědnost za výsledek, prostě tam při příštích volbách přijde jiná skvadra a vymalováno. Ty mechanismy popsal dobře Antivirus, kdo má v této "demokracii" vliv na řízení státu a kdo ne: https://nabojpravdy.cz/09-clanky/anthony-fauci-40-let-korupce/
Ale to bych vám tu musela vypsat celou Koncepci, abyste se ty procesy naučil rozpoznávat. Prvním a nejdůležitějším okamžikem je to chtít vědět a hledat. V těch vašich textech, to vám říkám rovnou, to nikdo nenajde. Neschovávajte svou nelogiku za cizí slova, to nepomůže. Možná vás ocení nějací "akademici", ale lidi ne, ty to zajímat nebude. I sama Koncepce je pro ně už dost složitá, protože prostě boří zažité chápání světa.
Popolvár
Známy člen
Lenže ten vzorec, tú “logiku”, ktorá pracuje proti záujmom väčšiny, tie vzorce a “logiku”, ktoré menia ľudí na biorobotov, musel niekto vytvoriť, prepašovať do spoločnosti a upevniť v nej. A ten niekto je Ni(e)kto - GP. A tá “logika” a vzorec - to je bezštruktúrne riadenie, ale aj za ním je vždy niekto v pozadí.
A @Irena Aneri ti to pekne zhrnula a vysvetlila.
A čo ti vyčítam, tak to je to, že stále auditóriu podsúvaš myšlienku o neexistencii GP, ktorú si tentokrát formuloval slovami “ak to nie sú konkrétni ľudia v konkrétnych budovách”. Otázkou len je, či je to zámer, alebo len neobratnosť pri vyjadrovaní.
Nemám nič proti tomu ak sa detailne vyhráš s bezštruktúrnym riadením a detailne rozanalyzuješ tie vzorce a “logiku” ovládajúce stádo ovčanov. Len, prosím, nesnaž sa to bezštruktúrne riadenie, jeho vznik a upevnenie zvaliť na pána Samo-sa-to…
Naposledy upravené:
Ďakujem za odpoveď, Ostatné ponechávam v kompetencii čitateľa.
Ostatným čitateľom, ktorí to sledovali:
Chcel by som na záver pomenovať jav, ktorý sa v tejto výmene ukázal — nie preto, aby som mal posledné slovo v spore, ale preto, že je to niečo, čo sa netýka len nás dvoch.
Platí všade a každému, vrátane mňa.
Položil som otázku, ako rozlíšiť proces, ktorý je riadený zámerne (má autora, ktorý ho plánoval), od procesu, ktorý sa len zdá riadený, lebo sa sám vytvoril tak, že vyhovuje niekomu, kto sa k nemu vie dostať neskôr.
Dostal som odpoveď, ktorá hovorila o tom, komu výsledok prospieva a že ak škodí väčšine, je riadený. To nie je zlá odpoveď — ale nie je to odpoveď na tú otázku.
Je to odpoveď na inú otázku, ktorá znie „aké kritériá rozhodnú, že niečo riadené je?".
Moja otázka predpokladala rozlíšenie medzi agentným pôvodom (niekto konkrétny to naplánoval) a emergentným pôvodom (niečo sa postupne samo vytvorilo bez plánu, ale výsledok vyzerá naplánovaný). V rámci, v ktorom bola odpoveď napísaná, toto rozlíšenie neexistuje — v ňom sú obe tieto situácie to isté, lebo obe poznajú len odpoveď „je to riadené".
Stratili sa teda dve odlišné otázky:
Obe otázky sú legitímne a obe sú dôležité. Ale nie sú tá istá otázka. Odpoveď na ontologickú neodpovedá na epistemickú. A ak niekto nemá v hlave rozlíšenie medzi nimi, môže čestne veriť, že odpovedal — hoci odpovedal na niečo iné.
Toto nie je kritika KSB ani nikoho konkrétneho. Je to všeobecný jav každého uzavretého výkladového rámca. Akýkoľvek rámec — vedecký, ideologický, náboženský, odborný — má svoje kategórie. Keď do neho príde vstup, ktorý obsahuje rozlíšenie, ktoré v rámci neexistuje, to rozlíšenie sa pri preklade stratí. Nie preto, že by si ho niekto úmyselne všimol a odhodil — ale preto, že jednoducho nie je čím ho zachytiť. Pre človeka vnútri rámca vyzerá, že porozumel. Pre človeka mimo rámca je viditeľné, že sa úplne minuli. A paradoxne, obaja majú pravdu vo svojich rámcoch — problém je v tom, že rámce sú rôzne.
Mám vlastné slepé škvrny s istotou — sú to definične tie veci, ktoré nevidím práve preto, že ich nevidím. Rozdiel nie je v tom, či ich niekto má, ale v tom, či si systém dokáže pripustiť, že ich má, a pracovať s nimi. Uzavreté systémy — a opäť, akékoľvek uzavreté systémy, nielen KSB — majú tendenciu popierať, že niečo mimo ich kategórií vôbec môže existovať. Všetko, čo by do ich kategórií nezapadalo, preložia do toho, čo v nich zapadá. A po preklade tvrdia, že s tým pracovali.
A teraz tá prakticky dôležitá časť, kvôli ktorej to vôbec píšem:
Kto pozná tento mechanizmus, môže ho použiť otvorene.
Ak som dobrý manipulátor a viem, že určitá skupina ľudí má pevný výkladový rámec, nemusím nič skrývať. Môžem robiť veci úplne verejne, priamo pred ich očami. Oni si moje konanie preložia do svojho rámca a ten preklad bude pre nich realita. Ja som nič neskryl — oni si to zakryli sami, pri preklade. Preto sa vraví, že lumpáreň pod lampou je najlepšie schovaná: lampa svieti, všetko je vidieť, ale pozorovatelia s pevným rámcom uvidia len to, čo im rámec dovolí vidieť. Zvyšok sa stratí v preklade.
Toto je dôvod, prečo skutočne veľa dôležitého sa deje úplne otvorene. Verejne. V dokumentoch, na ktoré sa dá dať odkaz. V rozhovoroch, ktoré sú natočené. Bežná intuícia, ktorú má mnoho ľudí — „ak to robia tajne, bude to pravda; ak je to verejné, asi to nie je dôležité" — je presne naopak. Ak niečo niekto skrýva, pravdepodobne si tým nie je istý. Ak niečo robí úplne otvorene a nikto to nevidí, pretože to každý preloží do svojho rámca, je to oveľa efektívnejšie.
Kto chce manipulovať sofistikovane, nebude nič skrývať. Bude počítať s tým, že pozorovatelia majú rôzne rámce, ktoré si to preložia rôzne — a vo všetkých prekladoch to bude vyzerať nevinne. Pôvodný význam sa stratí v prekladoch ako cukor vo vode. A keď niekto príde s inou optikou a povie „ale pozri, tu je to napísané priamo!", odpoveď bude: „áno, ale to znamená niečo iné." Lebo v ich rámci to naozaj znamená niečo iné.
Pre praktické uplatnenie: keď zbadáte, že niekto odpovedá na otázku, ktorú ste nepoložili — nie je to nutne zlá vôľa. Väčšinou je to preklad. Skúste rozlíšiť, či ste položili otázku v niečom rámci, v ktorom prijímateľ nežije. Ak áno, žiadne opakovanie otázky v tom istom jazyku vám ju nevrátia — bude prekladaná znova a znova. Jediná cesta von je nájsť vstup, ktorý nejde preložiť bez toho, aby sa v rámci niečo zlomilo. To je ťažké, ale možné. A niekedy aj to nestačí.
Prečo to píšem verejne: aktívnych diskutujúcich je na fóre pár. Čitateľov sú tisíce. Medzi tými tisíckami sú ľudia, ktorí túto vec niekde v živote zažili — v rodine, v práci, v partii, v hnutí — ale nemali pre ňu slová. Keď má človek slová, môže s tým začať pracovať. Keď slová nemá, ostáva mu len pocit, že niečo nesedí, a pocit sa dá prekričať. Štruktúra sa prekričať nedá.
Jardobovi vďaka za priestor vyjadriť sa.
Chcel by som na záver pomenovať jav, ktorý sa v tejto výmene ukázal — nie preto, aby som mal posledné slovo v spore, ale preto, že je to niečo, čo sa netýka len nás dvoch.
Platí všade a každému, vrátane mňa.
Položil som otázku, ako rozlíšiť proces, ktorý je riadený zámerne (má autora, ktorý ho plánoval), od procesu, ktorý sa len zdá riadený, lebo sa sám vytvoril tak, že vyhovuje niekomu, kto sa k nemu vie dostať neskôr.
Dostal som odpoveď, ktorá hovorila o tom, komu výsledok prospieva a že ak škodí väčšine, je riadený. To nie je zlá odpoveď — ale nie je to odpoveď na tú otázku.
Je to odpoveď na inú otázku, ktorá znie „aké kritériá rozhodnú, že niečo riadené je?".
Moja otázka predpokladala rozlíšenie medzi agentným pôvodom (niekto konkrétny to naplánoval) a emergentným pôvodom (niečo sa postupne samo vytvorilo bez plánu, ale výsledok vyzerá naplánovaný). V rámci, v ktorom bola odpoveď napísaná, toto rozlíšenie neexistuje — v ňom sú obe tieto situácie to isté, lebo obe poznajú len odpoveď „je to riadené".
Stratili sa teda dve odlišné otázky:
- Epistemická (čo o tom vieme a ako to vieme rozpoznať) — to bola moja otázka.
- Ontologická (čo to z pohľadu tej teórie je) — to bola odpoveď, ktorú som dostal.
Obe otázky sú legitímne a obe sú dôležité. Ale nie sú tá istá otázka. Odpoveď na ontologickú neodpovedá na epistemickú. A ak niekto nemá v hlave rozlíšenie medzi nimi, môže čestne veriť, že odpovedal — hoci odpovedal na niečo iné.
Toto nie je kritika KSB ani nikoho konkrétneho. Je to všeobecný jav každého uzavretého výkladového rámca. Akýkoľvek rámec — vedecký, ideologický, náboženský, odborný — má svoje kategórie. Keď do neho príde vstup, ktorý obsahuje rozlíšenie, ktoré v rámci neexistuje, to rozlíšenie sa pri preklade stratí. Nie preto, že by si ho niekto úmyselne všimol a odhodil — ale preto, že jednoducho nie je čím ho zachytiť. Pre človeka vnútri rámca vyzerá, že porozumel. Pre človeka mimo rámca je viditeľné, že sa úplne minuli. A paradoxne, obaja majú pravdu vo svojich rámcoch — problém je v tom, že rámce sú rôzne.
Mám vlastné slepé škvrny s istotou — sú to definične tie veci, ktoré nevidím práve preto, že ich nevidím. Rozdiel nie je v tom, či ich niekto má, ale v tom, či si systém dokáže pripustiť, že ich má, a pracovať s nimi. Uzavreté systémy — a opäť, akékoľvek uzavreté systémy, nielen KSB — majú tendenciu popierať, že niečo mimo ich kategórií vôbec môže existovať. Všetko, čo by do ich kategórií nezapadalo, preložia do toho, čo v nich zapadá. A po preklade tvrdia, že s tým pracovali.
A teraz tá prakticky dôležitá časť, kvôli ktorej to vôbec píšem:
Kto pozná tento mechanizmus, môže ho použiť otvorene.
Ak som dobrý manipulátor a viem, že určitá skupina ľudí má pevný výkladový rámec, nemusím nič skrývať. Môžem robiť veci úplne verejne, priamo pred ich očami. Oni si moje konanie preložia do svojho rámca a ten preklad bude pre nich realita. Ja som nič neskryl — oni si to zakryli sami, pri preklade. Preto sa vraví, že lumpáreň pod lampou je najlepšie schovaná: lampa svieti, všetko je vidieť, ale pozorovatelia s pevným rámcom uvidia len to, čo im rámec dovolí vidieť. Zvyšok sa stratí v preklade.
Toto je dôvod, prečo skutočne veľa dôležitého sa deje úplne otvorene. Verejne. V dokumentoch, na ktoré sa dá dať odkaz. V rozhovoroch, ktoré sú natočené. Bežná intuícia, ktorú má mnoho ľudí — „ak to robia tajne, bude to pravda; ak je to verejné, asi to nie je dôležité" — je presne naopak. Ak niečo niekto skrýva, pravdepodobne si tým nie je istý. Ak niečo robí úplne otvorene a nikto to nevidí, pretože to každý preloží do svojho rámca, je to oveľa efektívnejšie.
Kto chce manipulovať sofistikovane, nebude nič skrývať. Bude počítať s tým, že pozorovatelia majú rôzne rámce, ktoré si to preložia rôzne — a vo všetkých prekladoch to bude vyzerať nevinne. Pôvodný význam sa stratí v prekladoch ako cukor vo vode. A keď niekto príde s inou optikou a povie „ale pozri, tu je to napísané priamo!", odpoveď bude: „áno, ale to znamená niečo iné." Lebo v ich rámci to naozaj znamená niečo iné.
Pre praktické uplatnenie: keď zbadáte, že niekto odpovedá na otázku, ktorú ste nepoložili — nie je to nutne zlá vôľa. Väčšinou je to preklad. Skúste rozlíšiť, či ste položili otázku v niečom rámci, v ktorom prijímateľ nežije. Ak áno, žiadne opakovanie otázky v tom istom jazyku vám ju nevrátia — bude prekladaná znova a znova. Jediná cesta von je nájsť vstup, ktorý nejde preložiť bez toho, aby sa v rámci niečo zlomilo. To je ťažké, ale možné. A niekedy aj to nestačí.
Prečo to píšem verejne: aktívnych diskutujúcich je na fóre pár. Čitateľov sú tisíce. Medzi tými tisíckami sú ľudia, ktorí túto vec niekde v živote zažili — v rodine, v práci, v partii, v hnutí — ale nemali pre ňu slová. Keď má človek slová, môže s tým začať pracovať. Keď slová nemá, ostáva mu len pocit, že niečo nesedí, a pocit sa dá prekričať. Štruktúra sa prekričať nedá.
Jardobovi vďaka za priestor vyjadriť sa.
Irena Aneri
Známy člen
Řekněte, to, že se Hitler zastavil na hranicích Švýcarska, byla náhoda? Nebo šlo o řízený proces, a kdo ho tedy řídil? A nejlépe mi je vyjmenujte...
existujú neriadené procesy?
Lenže táto definícia degraduje samotnú KSB, keďže je v hrubom rozpore s originál matematickou definíciou. Kľudne si to over. Ja tento výraz v rámci KSB pri bežných rozhovoroch vôbec nevyužívam, aby som nerobil zo seba a z KSB niečo pomýlené.
K definícii KSB má v teorii hier najbližšie kombinácia "hry s neúplnou informáciou" a "hry s nadradeným hráčom". Ale teoria hier nepozná nič, čo by presne zodpovedalo definícii z KSB.
Ide o to, že v hre s nenulovým súčtom to nefunguje tak, že ak jeden vyhrá, tak ostatní prehrajú (toto je hra s nulovým súčtom). V hre s nenulovým súčtom môžu všetci vyhrať, alebo môžu aj všetci prehrať. Môže sa stať, že jeden získa viac, druhí menej, ale všetci budú v pluse.
V angličtine aj ruštine existujú ustálené spojenia, kde sa výraz "hra s nenulovým súčtom" používa ako synonym pre vzájomne výhodnú (férovú spoluprácu). Dokonca to v tomto zmysle použil aj Putin.
Bolo by takticky správnejšie pre tieto situácie vymyslieť iný výraz, napr. Hra s jedným víťazom (alebo "Hra na jednu branku"). Zrozumiteľné a bez konfliktu s matematickými definíciami.
Naposledy upravené:
Stále sa nám tu po rôznymi odbornými nálepkami a pseudo-vedeckými vývrtkami ponúka "samovznik spontánne riadeného procesu". Zoberme si teda zrod vesmíru/života - napr. marxistická dialektika (Hegel/Marx/Engels) si zadefinovala podobnú hovadinu (prepáčte za výraz) - Zákon prechodu kvantitatívnych zmien na kvalitatívne (často označovaný ako zákon zmeny kvantity na kvalitu) - na to, aby teoreticky obišla potrebu informácie...
Toto je dokonalý príklad existencie obrovskej slepej škvrny u pozorovateľa, ktorému sa zdá, vidiac len poslednú etapu/štádium Overtonovho okna, že nemravnosť je väčšinou spoločnosti samo-prijímaná bez odporu. Celkový proces riadenia mu zostáva skrytý...
strýc Teremtete
Člen
Nazdar jardobe, jak to pochopil Vnitřní prediktor strýčka Teremtete:
Pokud autor perfektně ovládá teorii her, ví, že píše definici Rigged Game (zmanipulované hry) nebo Parazitického systému, nikoliv standardní Non-Zero-Sum Game.
Logický důvod použití "nenulového" termínu slouží jako operační krytí. Pokud by autor definice řekl: "Tohle je hra s nulovým součtem, kde korporace A vždy vyhraje," logická otázka bude znít: "Proč bych ji tedy hrál?" Tím, že to nazve "nenulový součet", vysvětluje, proč hra může trvale existovat a proč se jí účastní i ti, kteří celkově prohrávají.
Nejde o neznalost teorie her, ale o mechanismus inverze reality. Pokud by vítěz bral vše a poražený vše ztrácel, hra by byla transparentní a poražení by se přestali účastnit. Dílčí výhra je logický nástroj, který zajišťuje udržitelnost hry. Je to podíl na zisku za tichý souhlas s vlastní prohrou na vyšší úrovni.
Termín "hra s nenulovým součtem" je použit ne jako deskriptivní termín teorie her, ale jako explanační (vysvětlující) nástroj pro odhalení skryté struktury moci. Logika textu říká: Celková bilance vítězství a porážky je sice nulová, ale systém je nastaven tak, že mikrotransakce (dílčí výhry) vytvářejí iluzi nenulovosti. Tato iluze je palivem, které udržuje hru v chodu i přes její předurčený výsledek.
Několik příkladů z reality:
Sociální sítě zobrazují každému jiný "výsek reality" tak, aby uživatelé nebyli schopni sdílet společnou "výplatní matici"
Koncept "Bullshit Jobs" nebo základní nepodmíněný příjem jako náplast která tlumí odpor k systémové prohře.
Makro-ukazatel "nenulového součtu" růstu HDP často neodpovídá růstu reálných mezd většiny. Zisky jsou vyváděny úzké skupině vlastníků kapitálu (nulový součet na úrovni distribuce bohatství).
Dark Patterns a Behavioural Nudge:
Technologie záměrně navržené tak, aby šly proti dlouhodobému zájmu uživatele jako je třeba závislost na dopaminu. Uživatel racionálně ví, že by měl odejít, ale design hry (Nashova rovnováha) ho drží uvnitř.
Text je cenný jako diagnostický nástroj pro odhalení toho, proč se cítíme uvězněni ve hře, jejíž pravidla nechápeme. Jsou však zavádějící, když vedou k fatalismu (výhra je předem určena, nemá cenu nic dělat) nebo k hledání všemocného nepřítele. Skutečný obraz je mnohem chaotičtější, ale o nic méně znepokojivý.
Naposledy upravené:
Táto logika by platila, ak by autor názvu definície bol GP, prirodzene by používal orwelovské názvy, kde je skutočná pointa skrytá. Ale tu ide o termín zvolený VP, ktorý sa snaží o dehermetizáciu, ukázanie pravej podstaty: on nemusí nič skrývať ani maskovať. Jeho úlohou je pomenovať veci tak, ako naozaj sú. Preto termín "hra s nenulovým súčtom" nevystihuje podstatu toho procesu, ktorý je hraný za strany globálnych elít.
A áno, našim cieľom je, aby si hráč povedal "prečo by som do takej hry liezol" ?!
Naposledy upravené:
strýc Teremtete
Člen
Jardobe přemýšlej. Je to didaktická pomůcka par excellence.
Účelem není informovat o standardní teorii her, ale změnit způsob, jakým vnímáš realitu.
Princip kognitivní disonance.
Když student/čtenář zná standardní definici (nenulový součet = win-win) a autor mu předloží definici opačnou (nenulový součet = předem daná prohra pro všechny kromě jednoho), mozek se zastaví.
Didaktický cíl je vynutit si aktivní čtení. Místo pasivního přijímání informace jsi nucen ptát se: Proč to autor píše špatně? Co tím sleduje?
Výsledek: Tento otřes rozbíjí mentální zkratku a otevírá prostor pro hlubší analýzu struktury moci, která se za standardní hrou skrývá.
Jsou zde dvě metody, typické pro výuku komplexních systémů:
a) Reframing (Přerámování): Vezmi známý pojem (nenulový součet) a umístí ho do nového rámce (řízený podvod). Učí se tím, že pojmy nejsou neutrální – mohou být použity k maskování reality.
b) Myšlenkový experiment: Dívej se na svět, jako by tato obrácená definice platila. Co uvidíš?
Uvidíš, že tvoje malá odměna je vlastně úplatek za mlčení.
Účelem není informovat o standardní teorii her, ale změnit způsob, jakým vnímáš realitu.
Princip kognitivní disonance.
Když student/čtenář zná standardní definici (nenulový součet = win-win) a autor mu předloží definici opačnou (nenulový součet = předem daná prohra pro všechny kromě jednoho), mozek se zastaví.
Didaktický cíl je vynutit si aktivní čtení. Místo pasivního přijímání informace jsi nucen ptát se: Proč to autor píše špatně? Co tím sleduje?
Výsledek: Tento otřes rozbíjí mentální zkratku a otevírá prostor pro hlubší analýzu struktury moci, která se za standardní hrou skrývá.
Jsou zde dvě metody, typické pro výuku komplexních systémů:
a) Reframing (Přerámování): Vezmi známý pojem (nenulový součet) a umístí ho do nového rámce (řízený podvod). Učí se tím, že pojmy nejsou neutrální – mohou být použity k maskování reality.
b) Myšlenkový experiment: Dívej se na svět, jako by tato obrácená definice platila. Co uvidíš?
Uvidíš, že tvoje malá odměna je vlastně úplatek za mlčení.
Atom
Známy člen
Poznámka k termínu "hra s nulovým součtem", tak to je úplně jednoduché:
Když hodnota vkladů všech hráčů se rovná hodnotě součtu výher všech hráčů.
Například:
Mariáš - je hra s nulovým součtem. Hrači si přelozdělí svoje zdroje mezi sebou.
Ruleta - je hra s nenulovým součtem - zúčastnění hráči odevzdávají podíl ze hry organizátoru hry a přichází tak o část svých vkladů. Pokud je nějaká režije na organizaci hry, tak má být oddělená od hry co nějaký vstupní poplatek hráčů, aby to bylo spravdlivé a ne si brát ode všech hráčů podíl, který značně převyšuje náklady na organizaci hry. Maskování nespravedlnosti je stejné co ve společnosti, vyhrávajícím hráčům nevadí, že hra je nespravedlivá.
Více bych teorii her do toho nemíchal (stačí ta defince rovnosti vkladů a výher), je to pro potřeby řízení sociálního super systému dostačující ( dostatečné pro informování obyvatel a dostatečně srozumitelné pro chápání procesů/her/ organizovaných elitami ).
Když hodnota vkladů všech hráčů se rovná hodnotě součtu výher všech hráčů.
Například:
Mariáš - je hra s nulovým součtem. Hrači si přelozdělí svoje zdroje mezi sebou.
Ruleta - je hra s nenulovým součtem - zúčastnění hráči odevzdávají podíl ze hry organizátoru hry a přichází tak o část svých vkladů. Pokud je nějaká režije na organizaci hry, tak má být oddělená od hry co nějaký vstupní poplatek hráčů, aby to bylo spravdlivé a ne si brát ode všech hráčů podíl, který značně převyšuje náklady na organizaci hry. Maskování nespravedlnosti je stejné co ve společnosti, vyhrávajícím hráčům nevadí, že hra je nespravedlivá.
Více bych teorii her do toho nemíchal (stačí ta defince rovnosti vkladů a výher), je to pro potřeby řízení sociálního super systému dostačující ( dostatečné pro informování obyvatel a dostatečně srozumitelné pro chápání procesů/her/ organizovaných elitami ).
Naposledy upravené:
strýc Teremtete
Člen
Tak ještě jednou. Když tedy A tak i B a už bez rukavic.
To, co tady předkládáte pod rouškou „teorie her“, je v jádru marxistická politická ekonomie, jen převlečená do moderního a neokoukaného jazyka. Jak jsem psal, to s teorií her nemá nic společného. Nepracuje s důkazy, ale s analogiemi. Je to analýza třídního konfliktu maskovaná za analýzu herních strategií. Využívá formu teorie her, aby položila obsahovou otázku marxismu: Kdo vlastní výrobní prostředky (pravidla hry) a kdo si přivlastňuje prapodivný nadprodukt.
Hra s nenulovým součtem je Marxova nadhodnota. Kapitalismus se tváří jako směna, kde obě strany získávají nenulový součet. Ve skutečnosti dělník vytvoří hodnotu V, dostane mzdu M, a rozdíl V- M si přivlastní kapitalista. To je předem určená výhra pro jednoho.
Dílčí výhra pro poražené je aristokracie dělnické třídy. Marx a hlavně Lenin psali o tom, jak si buržoazie kupuje část proletariátu vyššími mzdami, aby rozbila jednotu třídy. To je dílčí výhra, která kryje charakter hry.
Hráči nevidí algoritmiku celku - zbožní fetišismus. Vztahy mezi lidmi se jeví jako vztahy mezi věcmi. Člověk vidí jen svou výplatu a cenu másla, ale nevidí systém vykořisťování, který za tím stojí.
To je čistý Marxismus. Marxismus se ptá, kdo pravidla napsal a čí zájmy sledují.
Teorie her popisuje pravidla hry.
To, co tady předkládáte pod rouškou „teorie her“, je v jádru marxistická politická ekonomie, jen převlečená do moderního a neokoukaného jazyka. Jak jsem psal, to s teorií her nemá nic společného. Nepracuje s důkazy, ale s analogiemi. Je to analýza třídního konfliktu maskovaná za analýzu herních strategií. Využívá formu teorie her, aby položila obsahovou otázku marxismu: Kdo vlastní výrobní prostředky (pravidla hry) a kdo si přivlastňuje prapodivný nadprodukt.
Hra s nenulovým součtem je Marxova nadhodnota. Kapitalismus se tváří jako směna, kde obě strany získávají nenulový součet. Ve skutečnosti dělník vytvoří hodnotu V, dostane mzdu M, a rozdíl V- M si přivlastní kapitalista. To je předem určená výhra pro jednoho.
Dílčí výhra pro poražené je aristokracie dělnické třídy. Marx a hlavně Lenin psali o tom, jak si buržoazie kupuje část proletariátu vyššími mzdami, aby rozbila jednotu třídy. To je dílčí výhra, která kryje charakter hry.
Hráči nevidí algoritmiku celku - zbožní fetišismus. Vztahy mezi lidmi se jeví jako vztahy mezi věcmi. Člověk vidí jen svou výplatu a cenu másla, ale nevidí systém vykořisťování, který za tím stojí.
To je čistý Marxismus. Marxismus se ptá, kdo pravidla napsal a čí zájmy sledují.
Teorie her popisuje pravidla hry.
Irena Aneri
Známy člen
Jardobe, ale to je to, o čem mluvím, že si každý "odborník" může vykládat věci po svém a opírat se přitom o "autority". Já jsem řekla, že to psali lidé, kteří studovali příslušný obor a nemám proto důvod pochybovat o jejich názoru v té věci. Tady máš názor dalšího odborníka v podobě umělé inteligence a doufám, že to konečně jednou provždy smaže ty pochybnosti vyvolané už kdysi partou okolo Leva-netu, kde se nějaký "odborník" vyslovil, že to není hra s nenulovým součtem a vznikla "diskuse". Já už tehdy nesouhlasila.
Cituji rozhovor s UI:
Co je to hra s nenulovým součtem?
Hra s nenulovým součtem je koncept z teorie her, který popisuje situaci, kde zisk jednoho účastníka nemusí nutně znamenat ztrátu druhého. Na rozdíl od her s nulovým součtem (jako je poker nebo šachy), kde je celkový objem výher a proher vždy roven nule, u nenulového součtu se „velikost koláče“ může měnit.
Základní rozdělení
Hry s nenulovým součtem se dělí podle toho, zda se celkový prospěch v systému zvyšuje, nebo snižuje:
- Hra s kladným součtem (Win-Win): Celkový přínos pro všechny zúčastněné roste. Příkladem je obchod, kde obě strany získají něco, co pro ně má vyšší hodnotu než to, co odevzdaly, nebo vědecká spolupráce.
- Hra se záporným součtem (Lose-Lose): Celková hodnota v systému klesá. Typickým příkladem je válka nebo nákladné soudní spory, kde obě strany ztrácejí zdroje, čas a energii bez ohledu na to, kdo formálně „vyhraje“.
Hlavní rozdíly oproti nulovému součtu
Vlastnost | Hra s nulovým součtem | Hra s nenulovým součtem |
Zájem hráčů | Čistě protichůdný (antagonistický) | Může být společný i protichůdný |
Spolupráce | Nedává smysl | Často vede k nejlepším výsledkům |
Celkový součet | Vždy nula (konstantní) | Proměnlivý (zisk nebo ztráta) |
- Vězňovo dilema: Klasický model, který ukazuje, jak se dva aktéři mohou rozhodovat mezi spoluprací a zradou. Pokud oba spolupracují, dosáhnou lepšího společného výsledku, než když se snaží sobecky maximalizovat svůj vlastní zisk.
- Ekonomické transakce: Většina běžných nákupů a služeb v tržní ekonomice funguje jako hra s kladným součtem, protože vytvářejí hodnotu pro kupujícího i prodávajícího.
- Hra na kuře (Chicken game): Situace, kdy dva aktéři směřují ke kolizi a vítězí ten, kdo neuhne. Pokud neuhne ani jeden, oba prohrávají (katastrofa), což z ní činí hru s nenulovým součtem.
Dá se nazvat hrou s nenulovým součtem hra, jejíž princip je postaven takovým způsobem, že nezávisle na strategii, kterou zvolí různí účastníci dané hry, je výhra vždy jednoznačně a předem určena pouze pro jednoho z nich. Hry se mohou účastnit jak individuální hráči, tak i korporace. V případě, že jsou účastníky hry korporace, je souhrnná výhra ve hře s nenulovým součtem určena pouze pro jednu z nich. Ovšem mezi účastníky, ze kterých se korporace skládá, mohou být i takoví, kteří prohrají a naopak mezi účastníky, ze kterých se skládají ostatní korporace, mohou být i takoví, kteří i při celkové prohře své korporace získají nějakou dílčí výhru. Tato okolnost může dobře krýt charakter hry jako hry s nenulovým součtem, jestliže hráči nevnímají hru a její algoritmiku jako celek, ale vidí pouze nějaké její fragmenty, které si nedokážou pospojovat dohromady.
To, co popisujete, je v jádru stále hra s nenulovým součtem, ale s velmi specifickou vnitřní strukturou, kterou teorie her analyzuje skrze agregaci hráčů a informační asymetrii.
Zde je rozbor, proč váš model odpovídá definici:
1. Rozlišení úrovní (Korporace vs. Jednotlivec)
Z hlediska teorie her se zde odehrávají dvě hry současně:
- Makroúroveň (Mezi korporacemi): Pokud je zisk jedné korporace přesně vyvážen ztrátou ostatních, je to na této úrovni hra s nulovým součtem. Pokud se ale „bank“ v čase mění, jde o nenulový součet.
- Mikroúroveň (Uvnitř korporací): Zde dochází k redistribuci. Skutečnost, že jednotlivec v „prohrávající“ korporaci získá dílčí výhru, potvrzuje nenulovost. Součet zisků a ztrát všech fyzických účastníků se totiž nerovná nule v rámci jejich mateřských entit.
Váš popis „krytí charakteru hry“ skrze fragmentaci je v podstatě systém s informačním šumem.
- Účastníci trpí omezenou racionalitou. Vidí lokální kladný výsledek (dílčí výhru) a považují hru za výhodnou (win-win), přestože v globálním algoritmu systém generuje celkovou ztrátu nebo jednostranný přesun bohatství.
- Tomuto jevu se někdy říká „lokální hra s kladným součtem v rámci globální hry se záporným součtem“. Typickým příkladem jsou letadlové systémy (Ponziho schéma) nebo některé vysoce spekulativní trhy.
Pokud je vítěz určen algoritmem předem bez ohledu na strategii, jedná se o rigged game (zmanipulovanou hru).
V klasické teorii her se předpokládá, že strategie ovlivňuje výsledek. Pokud ne, nejde o strategickou hru v pravém smyslu, ale o deterministický proces redistribuce, který je za hru pouze vydáván.
Shrnutí: Ano, váš model lze nazvat hrou s nenulovým součtem, protože celková bilance zisků a ztrát napříč všemi úrovněmi (jednotlivci i korporace) není nulová a výsledky jsou asymetrické.
Stačí to takto? Nebo je třeba ještě se zeptat nějakého dalšího "odborníka", co je to vlastně ta hra s nenulovým součtem?
A pokud vezmu ten koncept win-win, tak on také může být Lose-Lose, a tak, jak je to nastaveno ve společnosti nyní, je to přesně tento případ. Místo, abychom násobili svůj potenciál a celá společnost se díky tomu pozvedávala, jak nám to předvedli bolševici v SSSR, tak hrajeme tuto globální hru s nenulovým součtem, ve které v důsledku toho prohrává i ten, který si myslí, že je vítěz. Sám není schopen se pozvednout výš, když to zamezuje účelovým řízením těm ostatním. To, co on sám považuje za výhru, je prohra, jeho v první řadě, ale i nás všech, dokud mu tu jeho hru globální hru s nenulovým součtem budeme trpět!
Naposledy upravené:
Popolvár
Známy člen
Žiadny proces sa nikdy sám nevytvorí, každý proces je riadený, je za ním autor. O tom sú hierarchie riadenia.
Atom
Známy člen
(vím, že je to řečnická otázka, přesto odpovím)
NE !
To se ví již celá tisíciletí.
"V přání mají kořeny všechny jevy."
"Nechce-li jít Mohamed k hoře, musí jít hora k Mohamedovi."
Vše je řízené (všechny procesy), základní axiom KSB.
... Když je řízení zastaveno začne rozpad procesu (entropie to zařídí) ...
uhol pohľadu alebo.../GP/
NÁM je jedno koho si vyberiete, ktorý tým vyhrá ...
MY SME MAJITELIA TOHTO KASÍNA , MY VYHRÁVAME VŽDY .
Toto je ono... Podľa mňa práve toto globálne korporácie hrajú...
A ešte hovoria, že pri súkromnom podnikaní sa každý môže vypracovať z nuly až na nadnárodného miliardára... Ale podmienky prostredia sú riadené, a tí, čo ho riadia, nenechajú hocikoho vystúpať tak vysoko...
Je to presne to isté, ako keď nižší účastníci pyramídovej hry nahovárajú druhých, aby sa pridali, že veľa zarobia, ak nahovoria dosť ďalších ľudí...
V globálnom svete sa hraje pyramídová hra, kde predurčene je víťazom tejto hry ten, kto tú hru rozbehol, a zisk je závislý od toho, nakoľko sú ľudia ochotní tej hre veriť. Keď ľudia globálne odhalia podvod a odmietnu to hrať, peňazovod pre globalistov sa zastaví. Aj proces skupovania sveta.
PS: @Irena Aneri , ja som sa tiež okrem iného pýtal aj UI, a tá mi opakovane dávala opačné stanovisko. Ja skrátka ten výraz používať nebudem. Je to posúvanie pojmových hraníc a mlženie okolo podstaty tak, aby sa dala horšie identifikovať. Ja hľadám pojmy, z ktorých človek jednoznačne pochopí podstatu veci, a nie, že sa s tým bude trápiť mesiace, kým pochopí, čo tým mr. Veličko vlastne myslel.
V KSB je viacero takých pojmov, ktoré mnohí ľudia musia žuť mesiace, aby ako tak pochopili zmysel, aspoň rámcovo, a celé je to často len tým, že autor toho pojmu bol "akademická hyperkocka", ktorý sa ani inak vyjadrovať nevie. V DTVR sú také časti, kde autor dal vysvetľujúcu poznámku, kde chcel pomôcť niečo pochopiť, no tou poznámkou to celé ešte viac zamotal. Bez nej to bolo o čosi jasnejšie.
Keď som prekladal Mrtvu vodu, tak v ekonomickej časti je aj kopu vzorcov. V jednom zo vzorcov som našiel chybu v označení indexov. Šlo vyslovene o chybu, ktorá by takto nedávala zmysel. Pritom bol tam aj jeden index, ktorý nebol vysvetlený, čo znamená. Všetky ostatné áno.
Pýtal som sa na to Velička a odpoveďou bolo mlčanie. Mám kamaráta, čo má tiež svoj kontakt s Veličkom, volajú si cez mesindžer, niekedy aj s videom. Jeho som poprosil, aby sa ho okrem iných vecí spýtal aj na toto. Veličko na všetko odpovedal, okrem tejto veci s chybou v MV. Keď sa ho na to kamarát dodatočne pýtal, tak sa len vyhováral, že odpovie, keď bude mať čas, a v reále odpoveď ani neprišla. Obaja, ja aj kamarát sme skonštatovali, že Veličko sa tejto otázke z nejakého dôvodu vyhýba.
Skrátka vniesol tam chyby, nechce odpovedať tým, ktorí si to všimli, niečo tají... Pritom on bol hlavný editor kníh. V drvivej väčšine kníh je jeho rukopis, ktorý už dobre poznám, jeho zvraty a frázy.
Ja mu úplne neverím. Všetko si treba overovať a analyzovať aj vlastnou hlavou. Viacero pojmov má mlhavé definície: trockizmus, fašizmus, MIM... Výsledkom mlhavých neúplných definícií, napr. trockizmu bolo aj to, že sa tým niekedy navzájom nálepkovali študenti KSB, pretože poriadne nerozumeli, čo ten pojem znamená...
Tiež nechápem, prečo vzali v ruskom jazyku čistý a ľuďmi vnímaný s úctou pojem "znachar" (v histórii to bol vždy ľudový liečiteľ, ktorý nezištne pomáhal ľuďom od rôznych neduhov, bylinkami, zariekaním). V Rusku znachar nemal nikdy nič spoločné so žrecmi. Znachar je doslova "ľudový liečiteľ", pozitívna postava. No Veličko a spol obsah tohto pojmu prepísali a spravili z nich padlých žrecov. Úplný nonsens. To je ako keby sme z babky "korenářky" v rozprávke Soľ nad zlato, kde hrál Werich kráľa "Já I.", zlomyseľnú ježibabu. Načo je dobré vziať starodávny pozitívny pojem, a prepísaním jeho obsahu spraviť z neho negatívny pojem?!
Táto babka je znacharka (ak vychádzame z nášho prajazyka)
Je:
1. Bylinkárka, liečiteľka?
alebo
2. Padlý žrec?
Nech si odpovie každý sám pre seba.
Irena Aneri
Známy člen
No vidíš, a mně zase ta doplňující poznámka o hře s nenulovým součtem neuvěřitelně dobře zapadla, tak jak byla v té poznámce formulovaná, prostě mnohé vysvětluje a vůbec pro mne není důležité, že se "odborníci" dohadují, zda je to hra s nenulovým součtem či není. Podstatný je ten popsaný princip. Co se týče znachara, tak nemyslím, že by sám Veličko měl až takový vliv na tuto terminologii a Zaznobina už se nezeptáme. Jestli tak moc bazíruješ na terminologii, tak by tyto základní pojmy asi nebylo dobré měnit. Holt nikdo není dokonalý, ani VP SSSR. Tak se přece jen zeptáme, třeba tady https://yandex.ru/video/preview/3558968549772840587