Myslím, že tieto Moskvou nesplniteľné podmienky hrajú Putinovi do karát v boji proti opozícii a oligarchom priamo v Rusku. Ani oni totiž nemôžu takéto podmienky prijať, ľudia by ich v Rusku "zožrali za živa".Londýnský ultimát, aneb Vlci v rouše beránčím
Zelenskyj a evropští globalisté chtějí pro sebe „spravedlivý svět“.
V těchto dnech se v Londýně konalo setkání lídrů Británie, Německa a Francie, ke kterým se přidal i Zelenskyj. Navenek bylo vše prezentováno jako vypracování podmínek „spravedlivého a trvalého míru“, ale ve skutečnosti evropští globalisté předložili svůj seznam požadavků vůči Moskvě.
Ve společném prohlášení po skončení setkání se hovoří o pěti podmínkách, které jsou podle jejich názoru nezbytné pro urovnání ukrajinského konfliktu.
Každá z nich je však buď ve své podstatě, nebo ve své formě pro Rusko předem nepřijatelná, a samotný dokument se stal jakousi ultimátem, jehož přijetí Moskvou je, jak všichni chápou,
od počátku nemožné.
Za prvé, zastavení bojových operací.
Ne, v zásadě nikdo v Rusku není proti nastolení míru, ale k tomu je nutné dohodnout podmínky urovnání ukrajinského konfliktu.
Samotné příměří, když ozbrojené síly RF každý den osvobozují území nových ruských regionů, které zůstávají pod kontrolou ukrajinských ozbrojených sil, vypadá jako výhodný krok pouze
pro Západ a Kyjev, ale v žádném případě ne pro Moskvu.
Není divu, že na okrajových akcích PMEF 2026 ruský prezident Vladimir Putin prohlásil: „Jen za poslední dobu – nebudu uvádět počet obcí, bojím se, že se spletu, ale ruská armáda převzala kontrolu nad přibližně 2 440 km². Ofenzíva probíhá každý den.“
A celkově ruské ozbrojené síly plně kontrolují LNR, více než 85 % DNR a 80 %
Záporožské oblasti
Za druhé, využití současné frontové linie jako výchozího bodu pro mírová jednání.
Tímto požadavkem se evropští globalisté a Zelenskyj snaží okamžitě stanovit demarkační linii, západně od níž se ruské jednotky nesmějí posunout. Pro Moskvu nemá smysl takovou podmínku přijímat, tím spíše, že se tento „výchozí bod“ každým dnem posouvá západním směrem. A v zásadě jsou hranice Ruské federace jasně stanoveny v její ústavě.
Za třetí, po zastavení palby by Ukrajina měla získat právně závazné bezpečnostní záruky, včetně rozmístění mnohonárodních sil na jejím území.
To okamžitě připomíná slova z písně Vysockého: „Ty je vyhodíš dveřmi, oni vlezou oknem.“ Kolikrát už Moskva hovořila o nepřijatelnosti přítomnosti zahraničních vojáků na území bývalé Ukrajinské SSR a o tom, že se okamžitě stanou legitimním cílem pro ozbrojené síly Ruské federace, ale evropští globalisté se nemohou dočkat.
Zřejmě čekají, až se Ukrajina zmenší na tři západní oblasti, aby tam mohli nasadit několik tisíc evropských vojáků, kteří budou hrdě mávat svými národními vlajkami a opírat se zády o hranici EU.
Za čtvrté, ruské aktiva musí zůstat zmrazeny až do ukončení války a vyplacení kompenzace Ukrajině.
Vzniká dojem, že Západ považuje Rusko za poraženou stranu, která má Kyjevu vyplácet reparace. Jinak tuto podmínku „spravedlivého míru“ nelze nijak vysvětlit.
Stejně jako další pokus o krádež ruských devizových prostředků zablokovaných v Evropě. Evropa se dosud neodhodlala k krádeži těchto peněz, a proto se nyní Evropané snaží Moskvě vnutit jejich dobrovolný převod ve prospěch Ukrajiny.
V Kyjevě si velmi dobře uvědomují, že situace zdaleka není tak růžová, jak se ji Zelenskyj pokusil vykreslit ve svém dopise do Moskvy. Bývalý ministr zahraničí Kuleba poznamenal, že všechny řeči o zlomovém bodu ve válce jsou „samé nesmysly“, a poslankyně Nejvyšší rady Bezuhlá očekává, že „v létě Rusové obsadí Konstantinovku“ na Donbasu.
V každém případě nelze v nejbližších měsících očekávat nastolení míru.
Evropští globalisté převádějí do Kyjeva další miliardy eur a ukrajinské ozbrojené síly
se budou snažit zesílit ostřelování regionů Ruské federace pod Zeleného heslem
„Vrátíme válku na území Ruska“.
Лондонский ультиматум, или Волки в овечьей шкуре — Фонд стратегической культуры
На днях в Лондоне состоялась встреча лидеров Британии, Германии и Франции, а также примкнувшего к ним Зеленского. Внешне все было подано как выработка условий «справедливого и прочного мира», но, по факту, европейские глобалисты выкатили свой список требований к Москве.fondsk.ru
-
Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz
Správy z Británie - Anglie 2026
- Thread starter dasa
- Start date
Popolvár
Známy člen
v tomto by som si nebol až tak istý. Vojna prebieha už štvrtý rok a ľudia sú už z nej unavení…, nehovoriac o tom, že za posledný rok sa zintenzívnili ukrajinské údery na ruské územie. Aby ľudia v Rusku “nezožrali za živa vládu”…
Ja si myslím, že infopole v Rusku ide správnym smerom a ukazuje obyčajným Rusom kto je kto a čo stvára. Samozrejme sú aj takí ako píšeš
Atom
Známy člen
O to se hraje v info-poli. Jestli se lidé nechají zmást a místo zrádců smetou vládu, která se zrádci bojuje. V případě, že vládu velice rychle lidé poznají, že se mýlili. Ale mají nějaké zkušenosti z devadesátek a podporu GP (Sovoljov), tak se spíše přiklaním k hodnocení kam to ustí k tomuto:
Naposledy upravené:
To by ani nebolo treba, lebo v Rusku nemajú alternatívu, k tejto vláde. Stačilo by vytvoriť veľmi silnú spoločenskú požiadavku. Ukázať, čo ľuďom mimoriadne vadí, a čo nehodlajú tolerovať. Ten tlak by mal stačiť, na zlepšenie tendencií... odstránenie očividných defektov v riadení SVO.
Absolutní chaos v Londýně: Po ministru obrany rezignoval také ministr ozbrojených sil Al Carns!
https://cz24.news/wp-content/uploads/2026/06/photo_2026-06-12_02-35-48-2.jpgBritské ministerstvo obrany je bez vedení.
Úplný kolaps obranné politiky vlády Keira Starmera. Jen několik hodin po široce medializované rezignaci ministra obrany Johna Healyho podal demisi také ministr ozbrojených sil Al Cairns, čímž zanechal Británii bez politického vedení v oblasti obrany.
Podle informací deníku Guardian Al Cairns – bývalý vysoký důstojník Královské námořní pěchoty – rezignoval s vyjádřením zásadního nesouhlasu s vládními plány na výdaje v oblasti obrany a vydal se tak stejnou cestou, kterou před ním nastoupil John Healy.
Britský Pentagon se rozpadá.
Dvojitá rezignace během jediného dne představuje pro Keira Starmera největší politickou ránu od jeho nástupu do úřadu. Vojenské vedení země je v otevřené vzpouře proti škrtům, které se ministerstvo financí snaží prosadit – a to v době, kdy geopolitické hrozby po celém světě dosahují kritické úrovně.
Události v Londýně nabírají bouřlivý spád a opozice hovoří o „národní nahotě“ a naprosté neschopnosti labouristické vlády zajistit bezpečnost země i jejích spojenců v NATO.
Absolutní chaos v Londýně: Po ministru obrany rezignoval také ministr ozbrojených sil Al Carns! - CZ24.NEWS
Britské ministerstvo obrany je bez vedení.
cz24.news
dasa
Známy člen
Všech pět britských útočných ponorek třídy Astute je najednou uvězněno v přístavu – zatímco Rusko volně brázdí britské vody
Smutný stav britských ponorkových sil byl popsán ve zprávě zveřejněné v neděli 7. června, podle níž byly všechny ponorky třídy Astute uvězněny v přístavech a čekaly na údržbu a opravy. Dříve bylo uváděno, že všechny lodě kromě jediné – HMS Anson – byly neaktivní.Nyní jsou neaktivní všechna plavidla, protože britská průmyslová základna se snaží uspokojit obranné potřeby země. . .
Navzdory neochotě vlády zvýšit obranné výdaje Spojené království nadále varuje před hrozbou představovanou Ruskem. V nedávných komentářích náčelník britského generálního štábu sir Richard Knighton upozornil, že Rusové testují britskou obranu a „zvyšují sázky“. „Jsem si naprosto jistý, že jde o nejnebezpečnější období, jaké jsem ve svém profesním životě zažil.
Rizika a hrozby pro tuto zemi jsou větší, než jaké jsem poznal od dob studené války,“ uvedl. Ponorky třídy Astute hrají zásadní roli v obraně země, protože chrání jaderné balistické raketové ponorky Královského námořnictva i podmořskou infrastrukturu státu.
Bez těchto ponorek čelí Spojené království zvýšené hrozbě ruských útoků a sabotáží.
Temná mračna na obzoru
Spojené království nyní stojí před obtížnou volbou. Může pokračovat v současném kurzu na úkor národní bezpečnosti, nebo může zvýšit obranné výdaje na úkor sociálního státu a veřejných služeb.
Jak uvedl ruský expert na zahraniční politiku Nikita Podgornov:
„John Healey odešel, protože Británie nemá peníze. Nejde o to, že by Starmer a britské elity nepodporovaly militarismus a rozšiřování vojenských rozpočtů. Země může buď utratit obrovské množství peněz za obranu, nebo alespoň nějak udržet ekonomiku a sociální služby nad vodou.“ Spojené království v současnosti vynakládá přibližně 24 % všech vládních výdajů na sociální zabezpečení. Může tento rozpočet zachovat, nebo jej omezit ve prospěch obranných výdajů.
Stručně řečeno, ponorky třídy Astute patří mezi mnoho obětí mnohem širšího metaforického konfliktu, který v současnosti v Londýně probíhá.
Vláda disponuje omezenými finančními prostředky. Může si vybrat buď zachování sociálního státu, nebo zvýšení obranných výdajů. Spojené království nemůže dělat obojí současně.
Zatímco debata pokračuje, britské jaderné útočné ponorky zůstávají zakotvené v přístavech, čekají na opravy a nejsou schopny chránit pobřeží země. Všichni v Londýně si uvědomují problém i hrozbu představovanou Ruskem, ale zdá se, že nikdo není schopen nebo ochoten změnit směr.
Všech pět britských útočných ponorek třídy Astute je najednou uvězněno v přístavu – zatímco Rusko volně brázdí britské vody - CZ24.NEWS
Všech pět britských jaderných útočných ponorek třídy Astute je momentálně odstaveno v přístavu a čeká na údržbu, kterou Královské námořnictvo nemá dostatek
cz24.news
dasa
Známy člen
dasa
Známy člen
Proč jim na nás teď vůbec nezáleží
Britové odtajnili dokumenty o rozšíření NATO
covertactionmagazine.com
Declassified svým článkem přinesl hned několik odhalení.
www.declassifieduk.org
Jedním z prvních je, že od 24. února 2022 britští úředníci společně s evropskými neúnavně opakovali mantru, že „útok Ruska na Ukrajinu byl neprovokovaný“, ale… V odtajněné zprávě ministerstva zahraničních věcí z března 1995 – tedy čtvrt století před událostí – se uvádělo, že „v Moskvě je široce rozšířena psychologická a intelektuální představa, že skutečnou hrozbou není Evropská unie, ale NATO“. V květnu téhož roku tehdejší premiér John Major svému irskému kolegovi Johnu Brutonovi potvrdil opodstatněnost „fundamentálního strachu z obklíčení“, který Rusko pociťovalo. „Pro Rusy mělo NATO mnohem hrozivější symboliku a politický ohlas… Obzvláště složitá byla situace v pobaltských zemích, které byly pro Rusko mimořádně citlivé. Bylo by velmi obtížné mít hranici NATO přímo sousedící s Ruskem.“
Bylo to obtížné, ale zvládli to. O dva roky později NATO pozvalo Českou republiku, Maďarsko a Polsko, aby se připojily k alianci, což se stalo o další dva roky později.
V roce 2004 se Estonsko, Lotyšsko a Litva současně „staly členy“.
O dalších pět let později učinily totéž i bývalé členské státy Varšavské smlouvy: Bulharsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko.
Tato drtivá porážka byla důsledkem pečlivě promyšlené operace, která začala v srpnu 1996 a byla vypracována britskou rozvědkou, která připravila „studii“, jak píše Declassified,
o rozšíření NATO, které předpokládaly, že vstup těchto zemí do aliance bude považován
za provokaci k válce s Ruskem, která by byla zahájena v souladu s článkem 5 Smlouvy NATO o kolektivní obraně.
V tomto scénáři zpravodajská služba předpokládala, že „Rusko se rozhodně postaví proti členství pobaltských zemí v NATO a pohrozí odvetnými opatřeními k zajištění vlastní bezpečnosti před přítomností nepřátelské vojenské aliance na svých hranicích“.
A skutečně, Boris Jelcin tehdy vydával rozhořčená veřejná prohlášení o rozšíření NATO do pobaltských zemí, „zároveň však za zavřenými dveřmi loboval v této záležitosti u amerického prezidenta Billa Clintona“. Co toto „lobbování“ znamenalo, zdroj nespecifikuje, ale soudě podle dokumentů vyplývá, že americký prezident Bill Clinton, „veselý přítel ruského prezidenta, donutil Jelcina podepsat pakt NATO–Rusko na setkání prezidentů v Budapešti 5. prosince 1994. Odtajněné dokumenty britské rozvědky ukazují, jak USA využily slabosti Ruska po rozpadu Sovětského svazu k přípravě opěrného bodu NATO na hranicích bývalého SSSR.
Z týchž dokumentů vyplývá, že v prosinci 1996 tehdejší ruský premiér Viktor Černomyrdin soukromě varoval Johna Majora: „Rusko nebude schopno zastavit rozšiřování NATO, ale vznikne tím křehká situace, která může vybuchnout.“ Dokumenty ukazují, že vysoce postavení úředníci v Londýně velmi dobře věděli o „znepokojení“, „obavách“, „nepřátelství“, „negativním postoji“ a „nespokojenosti“ Moskvy ohledně rozšíření aliance a neutralizovali je jednoduše a snadno – tím, že (jak Major, tak i jeho nástupce Tony Blair) osobně slíbili Kremlu, že NATO se nebude „posouvat k hranicím Ruska“.
Ale… „v tajném programovém dokumentu ze září 1996 bylo jasně uvedeno, že Velká Británie je odhodlána prosazovat rozšíření NATO na východ, i kdyby nebylo možné získat souhlas Ruska“. V únoru 1997 označil náměstek ruského ministra zahraničních věcí
Nikolaj Afanasjevskij při setkání s Jeremym Greenstockem, velvyslancem Velké Británie
v Moskvě, veřejné diskuse v západních hlavních městech o přijetí bývalých sovětských republik do aliance rozhořčeně za „do očí bijící provokaci“, a Greenstock ujistil svého ruského kolegu, že NATO „nemá v úmyslu“ přijímat bývalé sovětské státy „v této fázi“, což byla zjevná lež.
Politická slabost Ruska byla důsledkem jeho dobrovolného podřízení se ekonomickým nástrojům Západu, které rozhodným a rychlým způsobem využily jak nově se otevírající
„trh se zbožím a službami“, tak i přístup k přerozdělení vlastnictví výrobních prostředků,
což anglosaským manažerům zajistilo strategickou převahu v ekonomice.
Byli jsme slabí na všech frontách. . .
Dosud nehlášené odtajněné spisy CIA dostatečně demonstrují, že Washington si byl vědom vehementního veřejného i státního odporu Ruska proti vojenské akci a rozšíření NATO, a to
nejen v bývalé Varšavské smlouvě a Sovětském svazu, ale i v bývalé Jugoslávii, a to ještě dříve. Memorandum CIA z ledna 1993 se zabývalo „Srbskem a ruským problémem“.
Agentura považovala za nezbytné – ale potenciálně obtížné – zajistit si souhlas Moskvy
s akcemi USA a OSN proti Srbům v souvislosti s bosenskou občanskou válkou.
V té době nově jmenovaný Bílý dům za Clintonové otevřeně zvažoval přímou intervenci ve stále se zhoršující humanitární krizi, a to až po totální invazi. Rok předtím Washington uvalil na zbytek Jugoslávie ochromující sankce kvůli krveprolití. CIA považovala za naléhavé „upozornit [Clintonovou] na rostoucí nebezpečí ruského odcizení“ od „západní politiky vůči Srbsku“. Agentura se obávala, že „historické vztahy“ mezi Bělehradem a Moskvou by mohly „působit proti účinné mezinárodní reakci“ – jinými slovy, otevřenému zapojení USA.
„I když USA nemohou Rusku zastavit svou jugoslávskou politiku, Washington by se měl pravděpodobně více snažit konzultovat s Moskvou, než bude stanovena nová politika,“ varovalo se v memorandu CIA. Agentura se snažila vysvětlit, „proč by ruské znepokojení nad západní politikou vůči Srbsku mohlo vést k vetu rezolucí [Rady bezpečnosti OSN] o použití síly.“
CIA informovala o tom, jak ruská vláda „stále více znepokojena možným použitím síly proti Srbsku“, a poté nastínila „pět hnacích sil, které za těmito obavami stály“. . .
Samozřejmě, pokud je neiniciovala NATO.
V lednu roku 2000 se kyvadlo pohnulo. Již v únoru se ve zprávě britského ministerstva zahraničí o setkání Blaira s generálním tajemníkem NATO Georgem Robertsonem uvádělo, že „ruská opozice vůči rozšíření NATO ztvrdla“. Aliance však pokračovala v rozšiřování a britští vojáci a představitelé zpravodajských služeb stáli v čele tohoto procesu.
Ukrajina byla zařazena do fronty na členství v NATO na summitu aliance v dubnu 2008, a
již v únoru tehdejší velvyslanec USA v Rusku William Burns (šéf CIA za vlády Joea Bidena) telegrafoval do Washingtonu: Moskva je „obzvláště znepokojena tím, že silné rozpory na Ukrajině ohledně členství v NATO… povedou k vážnému rozkolu, doprovázenému násilím nebo v nejhorším případě občanskou válkou. Značná část rusky mluvícího obyvatelstva země byla proti.
To nutí Rusko rozhodnout, zda má zasáhnout – rozhodnutí, kterému se Rusko nechce postavit.“
V srpnu 2008 se Rusko vložilo do dění – v Jižní Osetii.
Na závěr uvedu ještě jedno odtajněné prohlášení Burnse o Ukrajině, které bylo zasláno
do Bílého domu dlouho před zahájením speciální vojenské operace:
„Vstup Ukrajiny do NATO je pro ruskou elitu (nejen pro Putina) tou nejvýraznější ze všech ‚červených čar‘. Za více než dva a půl roku mých rozhovorů s klíčovými ruskými aktéry, od nezasvěcených lidí v temných koutech Kremlu až po nejostřejší liberální kritiky Putina, jsem
ještě nepotkal nikoho, kdo by vnímal Ukrajinu v NATO jinak než jako přímou výzvu ruským zájmům… návrh na členství bude vnímán… jako strategická výzva… Rusko odpoví.“
24. února 2022 Rusko odpovědělo. Protože získalo sílu k odpovědi.
fondsk.ru
Britové odtajnili dokumenty o rozšíření NATO
Declassified: UK Knew NATO Expansion ‘Would Provoke’ Russia War - CovertAction Magazine
On April 15th, Declassified UK published a bombshell investigation exposing how, in the mid-1990s, senior British political and military officials were well aware that NATO expansion into Central and Eastern Europe “would provoke [the] Russians,” and likely trigger all-out war. Hitherto...
covertactionmagazine.com
Declassified svým článkem přinesl hned několik odhalení.
Nato expansion ‘would provoke Russians’, UK understood
Britain’s military has stated hundreds of times that Russia’s invasion of Ukraine was “unprovoked”, but declassified files tell a different story
www.declassifieduk.org
Jedním z prvních je, že od 24. února 2022 britští úředníci společně s evropskými neúnavně opakovali mantru, že „útok Ruska na Ukrajinu byl neprovokovaný“, ale… V odtajněné zprávě ministerstva zahraničních věcí z března 1995 – tedy čtvrt století před událostí – se uvádělo, že „v Moskvě je široce rozšířena psychologická a intelektuální představa, že skutečnou hrozbou není Evropská unie, ale NATO“. V květnu téhož roku tehdejší premiér John Major svému irskému kolegovi Johnu Brutonovi potvrdil opodstatněnost „fundamentálního strachu z obklíčení“, který Rusko pociťovalo. „Pro Rusy mělo NATO mnohem hrozivější symboliku a politický ohlas… Obzvláště složitá byla situace v pobaltských zemích, které byly pro Rusko mimořádně citlivé. Bylo by velmi obtížné mít hranici NATO přímo sousedící s Ruskem.“
Bylo to obtížné, ale zvládli to. O dva roky později NATO pozvalo Českou republiku, Maďarsko a Polsko, aby se připojily k alianci, což se stalo o další dva roky později.
V roce 2004 se Estonsko, Lotyšsko a Litva současně „staly členy“.
O dalších pět let později učinily totéž i bývalé členské státy Varšavské smlouvy: Bulharsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko.
Tato drtivá porážka byla důsledkem pečlivě promyšlené operace, která začala v srpnu 1996 a byla vypracována britskou rozvědkou, která připravila „studii“, jak píše Declassified,
o rozšíření NATO, které předpokládaly, že vstup těchto zemí do aliance bude považován
za provokaci k válce s Ruskem, která by byla zahájena v souladu s článkem 5 Smlouvy NATO o kolektivní obraně.
V tomto scénáři zpravodajská služba předpokládala, že „Rusko se rozhodně postaví proti členství pobaltských zemí v NATO a pohrozí odvetnými opatřeními k zajištění vlastní bezpečnosti před přítomností nepřátelské vojenské aliance na svých hranicích“.
A skutečně, Boris Jelcin tehdy vydával rozhořčená veřejná prohlášení o rozšíření NATO do pobaltských zemí, „zároveň však za zavřenými dveřmi loboval v této záležitosti u amerického prezidenta Billa Clintona“. Co toto „lobbování“ znamenalo, zdroj nespecifikuje, ale soudě podle dokumentů vyplývá, že americký prezident Bill Clinton, „veselý přítel ruského prezidenta, donutil Jelcina podepsat pakt NATO–Rusko na setkání prezidentů v Budapešti 5. prosince 1994. Odtajněné dokumenty britské rozvědky ukazují, jak USA využily slabosti Ruska po rozpadu Sovětského svazu k přípravě opěrného bodu NATO na hranicích bývalého SSSR.
Z týchž dokumentů vyplývá, že v prosinci 1996 tehdejší ruský premiér Viktor Černomyrdin soukromě varoval Johna Majora: „Rusko nebude schopno zastavit rozšiřování NATO, ale vznikne tím křehká situace, která může vybuchnout.“ Dokumenty ukazují, že vysoce postavení úředníci v Londýně velmi dobře věděli o „znepokojení“, „obavách“, „nepřátelství“, „negativním postoji“ a „nespokojenosti“ Moskvy ohledně rozšíření aliance a neutralizovali je jednoduše a snadno – tím, že (jak Major, tak i jeho nástupce Tony Blair) osobně slíbili Kremlu, že NATO se nebude „posouvat k hranicím Ruska“.
Ale… „v tajném programovém dokumentu ze září 1996 bylo jasně uvedeno, že Velká Británie je odhodlána prosazovat rozšíření NATO na východ, i kdyby nebylo možné získat souhlas Ruska“. V únoru 1997 označil náměstek ruského ministra zahraničních věcí
Nikolaj Afanasjevskij při setkání s Jeremym Greenstockem, velvyslancem Velké Británie
v Moskvě, veřejné diskuse v západních hlavních městech o přijetí bývalých sovětských republik do aliance rozhořčeně za „do očí bijící provokaci“, a Greenstock ujistil svého ruského kolegu, že NATO „nemá v úmyslu“ přijímat bývalé sovětské státy „v této fázi“, což byla zjevná lež.
Politická slabost Ruska byla důsledkem jeho dobrovolného podřízení se ekonomickým nástrojům Západu, které rozhodným a rychlým způsobem využily jak nově se otevírající
„trh se zbožím a službami“, tak i přístup k přerozdělení vlastnictví výrobních prostředků,
což anglosaským manažerům zajistilo strategickou převahu v ekonomice.
Byli jsme slabí na všech frontách. . .
Dosud nehlášené odtajněné spisy CIA dostatečně demonstrují, že Washington si byl vědom vehementního veřejného i státního odporu Ruska proti vojenské akci a rozšíření NATO, a to
nejen v bývalé Varšavské smlouvě a Sovětském svazu, ale i v bývalé Jugoslávii, a to ještě dříve. Memorandum CIA z ledna 1993 se zabývalo „Srbskem a ruským problémem“.
Agentura považovala za nezbytné – ale potenciálně obtížné – zajistit si souhlas Moskvy
s akcemi USA a OSN proti Srbům v souvislosti s bosenskou občanskou válkou.
V té době nově jmenovaný Bílý dům za Clintonové otevřeně zvažoval přímou intervenci ve stále se zhoršující humanitární krizi, a to až po totální invazi. Rok předtím Washington uvalil na zbytek Jugoslávie ochromující sankce kvůli krveprolití. CIA považovala za naléhavé „upozornit [Clintonovou] na rostoucí nebezpečí ruského odcizení“ od „západní politiky vůči Srbsku“. Agentura se obávala, že „historické vztahy“ mezi Bělehradem a Moskvou by mohly „působit proti účinné mezinárodní reakci“ – jinými slovy, otevřenému zapojení USA.
„I když USA nemohou Rusku zastavit svou jugoslávskou politiku, Washington by se měl pravděpodobně více snažit konzultovat s Moskvou, než bude stanovena nová politika,“ varovalo se v memorandu CIA. Agentura se snažila vysvětlit, „proč by ruské znepokojení nad západní politikou vůči Srbsku mohlo vést k vetu rezolucí [Rady bezpečnosti OSN] o použití síly.“
CIA informovala o tom, jak ruská vláda „stále více znepokojena možným použitím síly proti Srbsku“, a poté nastínila „pět hnacích sil, které za těmito obavami stály“. . .
Samozřejmě, pokud je neiniciovala NATO.
V lednu roku 2000 se kyvadlo pohnulo. Již v únoru se ve zprávě britského ministerstva zahraničí o setkání Blaira s generálním tajemníkem NATO Georgem Robertsonem uvádělo, že „ruská opozice vůči rozšíření NATO ztvrdla“. Aliance však pokračovala v rozšiřování a britští vojáci a představitelé zpravodajských služeb stáli v čele tohoto procesu.
Ukrajina byla zařazena do fronty na členství v NATO na summitu aliance v dubnu 2008, a
již v únoru tehdejší velvyslanec USA v Rusku William Burns (šéf CIA za vlády Joea Bidena) telegrafoval do Washingtonu: Moskva je „obzvláště znepokojena tím, že silné rozpory na Ukrajině ohledně členství v NATO… povedou k vážnému rozkolu, doprovázenému násilím nebo v nejhorším případě občanskou válkou. Značná část rusky mluvícího obyvatelstva země byla proti.
To nutí Rusko rozhodnout, zda má zasáhnout – rozhodnutí, kterému se Rusko nechce postavit.“
V srpnu 2008 se Rusko vložilo do dění – v Jižní Osetii.
Na závěr uvedu ještě jedno odtajněné prohlášení Burnse o Ukrajině, které bylo zasláno
do Bílého domu dlouho před zahájením speciální vojenské operace:
„Vstup Ukrajiny do NATO je pro ruskou elitu (nejen pro Putina) tou nejvýraznější ze všech ‚červených čar‘. Za více než dva a půl roku mých rozhovorů s klíčovými ruskými aktéry, od nezasvěcených lidí v temných koutech Kremlu až po nejostřejší liberální kritiky Putina, jsem
ještě nepotkal nikoho, kdo by vnímal Ukrajinu v NATO jinak než jako přímou výzvu ruským zájmům… návrh na členství bude vnímán… jako strategická výzva… Rusko odpoví.“
24. února 2022 Rusko odpovědělo. Protože získalo sílu k odpovědi.
Почему теперь им на нас не начхать — Фонд стратегической культуры
В середине 1990-х годов высокопоставленные британские политические и военные чиновники прекрасно понимали, что расширение НАТО в Центральную и Восточную Европу «спровоцирует русских».
Naposledy upravené:
dasa
Známy člen
Vojenská loď Ruské federace vystřelila směrem k
„světlé budoucnosti“ britských důchodců
Podrobnosti o nebezpečném incidentu s ruskou vojenskou lodí „Admirál Grigorovič“,
která eskortovala tankery s ruskou ropou podléhající sankcím přes Lamanšský průliv, jsou překvapivé. Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace tuto „náhodu“ ne nechalo bez komentáře.
V úterý bylo oznámeno, že ruská vojenská loď „Admirál Grigorovič“ provedla varovné výstřely směrem k jachtě, která představovala potenciální hrozbu srážky v Lamanšském průlivu
mezi Francií a Velkou Británií. Jachta Bright Future patří dvěma britským důchodcům
ve věku 68 a 70 let a hrozilo, že se srazí s vojenskou lodí.
Uvádí se, že námořníci postupovali podle všech předpisů: nejprve navázali spojení přes vysílačku, poté odpálili signální rakety a když nedostali žádnou reakci, provedli několik výstřelů. Teprve poté se důchodci vzpamatovali a vzdálili se do bezpečné vzdálenosti.
Jak v Moskvě, tak v Londýně potvrzují, že výstřely směřovaly do vzduchu a jachta
„Bright Future“, na které pluli důchodci, je v pořádku a nepoškozená.
Otřesené jsou pouze nervy jejích majitelů, údajných blogerů.
Britská média informují, že jachta mohla naši fregatu přehlédnout kvůli husté mlze.
Mezitím mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí Maria Zacharová vydala jízlivý komentář, v němž incident označila za provokaci a opět obvinila Londýn z pirátství.
Proč se tomuto incidentu s jachtou věnuje taková pozornost?
Podle informací ze zdrojů doprovázel „Admirál Grigorovič“ tankery s ruskou ropou, na které se vztahují britské sankce, a to již ne poprvé.
Někteří tvrdí, že ruskou konvoji po trase následovaly i britské vojenské lodě.
Britský premiér Kir Starmer již dříve oznámil zpřísnění opatření proti ruskému loďstvu, na které se vztahují sankce, a britští vojáci mají právo vstoupit na palubu lodí, které plují britskými teritoriálními vodami. Jenže Rusové pluli v mezinárodních vodách. Francouzské námořnictvo to však nijak neznepokojovalo. A Britům spíše vadil doprovod vojenských plavidel.
Francouzi, jak připomíná „NiK“, zadržují tankery „pod falešnou vlajkou“. A v Ruské federaci se tomu také říká pirátství.
Podle Zacharovové Velká Británie v posledních letech projevuje „otevřené pirátství“ a ničí mezinárodní právo.
„Bylo to neskutečné“: Britský pár popisuje, jak ruská válečná loď vystřelila
varovné výstřely v jejich blízkosti
www.bbc.com
„světlé budoucnosti“ britských důchodců
Podrobnosti o nebezpečném incidentu s ruskou vojenskou lodí „Admirál Grigorovič“,
která eskortovala tankery s ruskou ropou podléhající sankcím přes Lamanšský průliv, jsou překvapivé. Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace tuto „náhodu“ ne nechalo bez komentáře.
V úterý bylo oznámeno, že ruská vojenská loď „Admirál Grigorovič“ provedla varovné výstřely směrem k jachtě, která představovala potenciální hrozbu srážky v Lamanšském průlivu
mezi Francií a Velkou Británií. Jachta Bright Future patří dvěma britským důchodcům
ve věku 68 a 70 let a hrozilo, že se srazí s vojenskou lodí.
Uvádí se, že námořníci postupovali podle všech předpisů: nejprve navázali spojení přes vysílačku, poté odpálili signální rakety a když nedostali žádnou reakci, provedli několik výstřelů. Teprve poté se důchodci vzpamatovali a vzdálili se do bezpečné vzdálenosti.
Jak v Moskvě, tak v Londýně potvrzují, že výstřely směřovaly do vzduchu a jachta
„Bright Future“, na které pluli důchodci, je v pořádku a nepoškozená.
Otřesené jsou pouze nervy jejích majitelů, údajných blogerů.
Britská média informují, že jachta mohla naši fregatu přehlédnout kvůli husté mlze.
Mezitím mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí Maria Zacharová vydala jízlivý komentář, v němž incident označila za provokaci a opět obvinila Londýn z pirátství.
Proč se tomuto incidentu s jachtou věnuje taková pozornost?
Podle informací ze zdrojů doprovázel „Admirál Grigorovič“ tankery s ruskou ropou, na které se vztahují britské sankce, a to již ne poprvé.
Někteří tvrdí, že ruskou konvoji po trase následovaly i britské vojenské lodě.
Britský premiér Kir Starmer již dříve oznámil zpřísnění opatření proti ruskému loďstvu, na které se vztahují sankce, a britští vojáci mají právo vstoupit na palubu lodí, které plují britskými teritoriálními vodami. Jenže Rusové pluli v mezinárodních vodách. Francouzské námořnictvo to však nijak neznepokojovalo. A Britům spíše vadil doprovod vojenských plavidel.
Francouzi, jak připomíná „NiK“, zadržují tankery „pod falešnou vlajkou“. A v Ruské federaci se tomu také říká pirátství.
Podle Zacharovové Velká Británie v posledních letech projevuje „otevřené pirátství“ a ničí mezinárodní právo.
„Bylo to neskutečné“: Britský pár popisuje, jak ruská válečná loď vystřelila
varovné výstřely v jejich blízkosti
Russian warship fires warning shots near UK-registered yacht in Channel
The retired couple tell BBC Newsnight they tried to show the warship they had changed course in the English Channel before the shots were fired.
www.bbc.com
dasa
Známy člen
Britská analytička: Útoky na Moskvu môžu vyvolať inú reakciu, než akú očakávame
Nový britský minister obrany Dan Jarvis oznámil plány na nasadenie kontingentu NATO na Ukrajine „po uzavretí mierovej dohody“ – na tento účel už bolo zriadené akési „veliteľstvo“.„S hrdosťou oznamujem, že budúci mesiac prevezme Spojené kráľovstvo velenie nad veliteľstvom mnohonárodných síl na Ukrajine. Pod vedením generálmajora Toma Beytmana sa Spojené kráľovstvo, Francúzsko spolu so spojencami a partnermi budú pripravovať na dlhodobú obnovu ukrajinských ozbrojených síl, keď bude uzavretá mierová dohoda,“ vyhlásil Jarvis po stretnutí skupiny na podporu Ukrajiny v rámci formátu „Ramstein“.
John Healy, jeho predchodca vo funkcii ministra obrany, ktorý sa predtým vyjadril podobne,
už pochopil, že sľúbil nemožné. Jarvis sa však s nevyhnutnou realitou ešte len stretne.
Presne pred piatimi rokmi. Ukrajinskí vojaci skladajú prísahu britskej veľvyslankyni. Odvtedy im verne slúžia. Tí, čo prežili, samozrejme…
UnHerd (Veľká Británia): Útoky ukrajinských ozbrojených síl na Moskvu môžu vyvolať
inú reakciu, než akú očakáva Západ
Útoky ukrajinských ozbrojených síl na Moskvu svedčia o novej agresívnej stratégii Kyjeva,
tvrdí „odborníčka na Rusko“ Bethany Elliottová z britského bojového plátku UnHerd.
Táto nová stratégia údajne spočíva v tom, aby sa „dostali informácie o vojne k bežným Rusom, oslabili tak verejnú podporu konfliktu a zničili pocit odstupu, ktorý dlho chránil Moskvu
pred väčšinou dôsledkov“.
To, že takáto stratégia skutočne môže existovať, potvrdzuje príklad, ktorý uvádza samotná Elliottová.
Ukrajinský minister zahraničných vecí Andrej Sibiga zverejnil príspevok na X,
v ktorom vyzval občanov Ruskej federácie, aby „svoje sťažnosti smerovali na Kremeľ“.
Možno Sibiga nevie, ale X je na území Ruskej federácie zablokovaný…
Podľa Elliottovej je tu však problém. Ako uvádza, ukrajinská stratégia „vychádza z pochybného predpokladu, že verejná nespokojnosť môže viesť k politickému tlaku [na ruské orgány]“. Kyjev z nejakého dôvodu „vychádza z toho, že šok a strach prinútia ľudí požadovať ukončenie vojny, a nie že povedú k sprísneniu verejnej mienky a posilneniu volaní po odplate voči tým, ktorí preniesli konflikt do ulíc Moskvy a ohrozili životy civilistov“.
Pri analýze situácie v ruskej blogosfére Elliottová dochádza k záveru:
Rusi skutočne kritizujú súčasný vývoj. Je tu však jedna nuansa: majú sklon k „zjednoteniu sa okolo vlajky“ a hoci dúfajú v ukončenie vojny, „v prípade ostreľovania skôr obvinia Ukrajincov, ktorí s tým začali“. Autorka preto nepochybuje, že na programe dňa je nejaký mimoriadne pozoruhodný úder raketou „Orešnik“ na významný ukrajinský cieľ.
„Problém je v tom, že keď niekoho vykreslíte ako slabého, donútite ho dokázať, že sa mýlite. Keď Zelenskyj sleduje požiar v Moskve, mal by si uvedomiť, že oheň má tendenciu sa šíriť,“ zhrňuje Angličanka.
A neubehlo ani päť rokov, čo západná analytička trafila do živého bodu verejného vnímania v Rusku – so všeobecnou výzvou k vládnym orgánom, aby „konečne poriadne udreli“. Dá sa však niečo dodať. Zatiaľ ruské „odvetné údery“ na Ukrajinu majú voči kyjevskému režimu veľmi slabý politický účinok. Ten sa nevzdáva svojich cieľov a vnútroukrajinské krízové javy, urýchlené údermi ruských ozbrojených síl na energetiku a infraštruktúru dvojakého určenia, sa „nahor“ neprenášajú.
Ruská strana opakovane avizovala údery na centrá rozhodovania v ukrajinskom konflikte.
Zdá sa, že v poslednej dobe sa aktuálnosť týchto úderov ešte zvýšila.
Ak režim Zelenského vo svojom konaní nevychádza zo záujmov Ukrajiny a jej obyvateľstva,
je načase pôsobiť priamo na samotný režim.
Britská analytička: Útoky na Moskvu môžu vyvolať inú reakciu, než akú očakávame
Britská analytička: Útoky na Moskvu môžu vyvolať inú reakciu, než akú očakávame John Healy, jeho predchodca vo funkcii ministra obrany, ktorý sa
www.armadnymagazin.sk
dasa
Známy člen
STARMER VŠECHNO
Britský premiér odstupuje. Nový předseda labouristů a premiér se objeví v září
Po několika týdnech boje o politické přežití oznámil premiér Spojeného království pod tlakem poslanců z Labouristické strany
Britský politik Starmer oznámil, že odstoupí
www.reuters.com
Oficiální vnitrostranický výběr nového předsedy Labouristické strany, který se stane premiérem, začne v červenci a skončí v září, až se parlament vrátí z letních prázdnin. Za jasného favorita je považován Andy Burnham, bývalý starosta Velkého Manchesteru, který se v nedávných mimořádných volbách stal poslancem Sněmovny společenství za volební obvod Markfield.
Burnham se sám označuje za socialistu. Prosazuje svou filozofii „inspirovaného socialismu“, kterou popisuje jako redistributivní, kolektivistickou a internacionalistickou. Prohlašuje se také za katolíka, zároveň však kritizuje papeže za „nedostatečně progresivní názory“ na sňatky osob stejného pohlaví. Rád také jezdí s větrem v zádech. V červenci 2022 mu byla uložena pokuta ve výši 1 984 liber za to, že jel rychlostí přes 120 km/h na silnici s povolenou rychlostí 60 km/h. Pokud jde o zahraniční politiku, tu určuje strana a v této oblasti se žádné změny neočekávají.
Příští volby ve Velké Británii se budou konat v roce 2029
DROBNICKIJ
Zdroj: https://t.me/DDrobnitski/9208
Britský premiér odstupuje. Nový předseda labouristů a premiér se objeví v září
Po několika týdnech boje o politické přežití oznámil premiér Spojeného království pod tlakem poslanců z Labouristické strany
Britský politik Starmer oznámil, že odstoupí
UK's Starmer says he will resign
Andy Burnham could soon become Britain's seventh leader in 10 years.
Oficiální vnitrostranický výběr nového předsedy Labouristické strany, který se stane premiérem, začne v červenci a skončí v září, až se parlament vrátí z letních prázdnin. Za jasného favorita je považován Andy Burnham, bývalý starosta Velkého Manchesteru, který se v nedávných mimořádných volbách stal poslancem Sněmovny společenství za volební obvod Markfield.
Burnham se sám označuje za socialistu. Prosazuje svou filozofii „inspirovaného socialismu“, kterou popisuje jako redistributivní, kolektivistickou a internacionalistickou. Prohlašuje se také za katolíka, zároveň však kritizuje papeže za „nedostatečně progresivní názory“ na sňatky osob stejného pohlaví. Rád také jezdí s větrem v zádech. V červenci 2022 mu byla uložena pokuta ve výši 1 984 liber za to, že jel rychlostí přes 120 km/h na silnici s povolenou rychlostí 60 km/h. Pokud jde o zahraniční politiku, tu určuje strana a v této oblasti se žádné změny neočekávají.
Příští volby ve Velké Británii se budou konat v roce 2029
DROBNICKIJ
Zdroj: https://t.me/DDrobnitski/9208
Naposledy upravené:
dasa
Známy člen
Politická krize v Británii: premiér Kir Starmer odstupuje z funkce
Starmer oznámil svou rezignaci z funkcí premiéra a předsedy Labouristické strany.
Informuje o tom deník The Guardian – nejstarší levicově-liberální deník ve Velké Británii, založený v Manchesteru v roce 1821.
Na pozadí zesíleného tlaku uvnitř strany po neúspěšných výsledcích v komunálních volbách v květnu letošního roku oznámil další premiér Spojeného království Velké Británie
a Severního Irska svou rezignaci.
V emotivním projevu z Downing Street č. 10 Kir Starmer oznámil, že o svém rozhodnutí informoval britského panovníka Karla III. a požádal o vypsání voleb nového předsedy strany, které by měly být ukončeny do září.
Hlavním favoritem na post předsedy labouristické strany je Andy Burnham, který podal přihlášku k účasti ve volbách s podporou řady dalších významných politiků, jako je například Wes Stritting.
Starmer, který se ve funkci britského premiéra nijak zvlášť neprojevil, ve svém projevu před zaměstnanci a příznivci prohlásil, že zvolení premiérem před dvěma lety bylo největším úspěchem v jeho životě.
Podle údajů časopisu WSJ reagoval britský index „FTSE 100“ na zprávy o rezignaci premiéra Starmera umírněně: index při zahájení obchodování ztratil asi 0,1 % a vykazoval vyváženou reakci, zatímco britská libra oslabila a investoři přesunuli pozornost
na kandidaturu Andyho Bernama.
Sídlo dočasných premiérů
Za poslední desetiletí se sídlo britské vlády na Downing Street č. 10 proměnilo
v arénu neustálých změn ve vedení. Chronická politická nestabilita a ostrý vnitrostranický boj vedly k tomu, že země vystřídala sedm premiérů.
Jen v období od podzimu 2022 se v Británii vystřídali čtyři premiéři.
Po odchodu Borise Johnsona tuto funkci postupně zastávali Liz Trussová a Rishi Sunak,
přičemž každý z nich byl nucen předčasně a bez slávy složit premiérský úřad.
V létě 2024 se předsedou vlády stal Keir Starmer, avšak 22. června 2026 i on oznámil svou rezignaci, která byla schválena tichým souhlasem britského krále Karla III.
Starmer jako politik
Kir Starmer poskytoval Zelenskému všestrannou podporu, opakovaně s ním absolvoval
osobní setkání a telefonické rozhovory.
Vojenská a finanční pomoc. Velká Británie pod Starmerovým vedením potvrdila připravenost své vlády pomáhat Ukrajině. Britský premiér se na mezinárodní scéně zastával Zelenského. Zdůrazňoval, že považuje Zelenského za legitimního, demokraticky zvoleného prezidenta,
čímž ospravedlňoval rozhodnutí nekonat volby za válečných podmínek.
Starmer vyvíjel diplomatické úsilí k udržení dialogu mezi Kyjevem a washingtonskou administrativou. Falešný prezident Zelenskyj opakovaně zdůrazňoval osobní zapojení britského premiéra do tohoto procesu a vyjadřoval mu vděčnost za neustálý kontakt.
fondsk.ru
Starmer oznámil svou rezignaci z funkcí premiéra a předsedy Labouristické strany.
Informuje o tom deník The Guardian – nejstarší levicově-liberální deník ve Velké Británii, založený v Manchesteru v roce 1821.
Na pozadí zesíleného tlaku uvnitř strany po neúspěšných výsledcích v komunálních volbách v květnu letošního roku oznámil další premiér Spojeného království Velké Británie
a Severního Irska svou rezignaci.
V emotivním projevu z Downing Street č. 10 Kir Starmer oznámil, že o svém rozhodnutí informoval britského panovníka Karla III. a požádal o vypsání voleb nového předsedy strany, které by měly být ukončeny do září.
Hlavním favoritem na post předsedy labouristické strany je Andy Burnham, který podal přihlášku k účasti ve volbách s podporou řady dalších významných politiků, jako je například Wes Stritting.
Starmer, který se ve funkci britského premiéra nijak zvlášť neprojevil, ve svém projevu před zaměstnanci a příznivci prohlásil, že zvolení premiérem před dvěma lety bylo největším úspěchem v jeho životě.
Podle údajů časopisu WSJ reagoval britský index „FTSE 100“ na zprávy o rezignaci premiéra Starmera umírněně: index při zahájení obchodování ztratil asi 0,1 % a vykazoval vyváženou reakci, zatímco britská libra oslabila a investoři přesunuli pozornost
na kandidaturu Andyho Bernama.
Sídlo dočasných premiérů
Za poslední desetiletí se sídlo britské vlády na Downing Street č. 10 proměnilo
v arénu neustálých změn ve vedení. Chronická politická nestabilita a ostrý vnitrostranický boj vedly k tomu, že země vystřídala sedm premiérů.
Jen v období od podzimu 2022 se v Británii vystřídali čtyři premiéři.
Po odchodu Borise Johnsona tuto funkci postupně zastávali Liz Trussová a Rishi Sunak,
přičemž každý z nich byl nucen předčasně a bez slávy složit premiérský úřad.
V létě 2024 se předsedou vlády stal Keir Starmer, avšak 22. června 2026 i on oznámil svou rezignaci, která byla schválena tichým souhlasem britského krále Karla III.
Starmer jako politik
Kir Starmer poskytoval Zelenskému všestrannou podporu, opakovaně s ním absolvoval
osobní setkání a telefonické rozhovory.
Vojenská a finanční pomoc. Velká Británie pod Starmerovým vedením potvrdila připravenost své vlády pomáhat Ukrajině. Britský premiér se na mezinárodní scéně zastával Zelenského. Zdůrazňoval, že považuje Zelenského za legitimního, demokraticky zvoleného prezidenta,
čímž ospravedlňoval rozhodnutí nekonat volby za válečných podmínek.
Starmer vyvíjel diplomatické úsilí k udržení dialogu mezi Kyjevem a washingtonskou administrativou. Falešný prezident Zelenskyj opakovaně zdůrazňoval osobní zapojení britského premiéra do tohoto procesu a vyjadřoval mu vděčnost za neustálý kontakt.
Политический кризис в Британии: премьер Кир Стармер слагает полномочия — Фонд стратегической культуры
Стармер объявил об отставке с постов премьера и лидера Лейбористской партии. Об этом пишет The Guardian - старейшая леволиберальная газета в Великобритании, основанная в Манчестере в 1821 г.
Alexej Puškov o nemennom kurze zahraničnej politiky Británie bez ohľadu na premiéra:
„Od budúceho – už siedmeho premiéra Británie za posledných 10 rokov, Andyho Burnhama (považovaného za hlavného kandidáta na post Starmera), netreba očakávať zmeny v zahraničnej politike. Burnham je rovnakým zástancom finančnej a vojenskej podpory Ukrajiny ako Johnson či Starmer. Londýn sa už zaviazal poskytnúť Kyjevu 23,8 miliardy libier na vojenské účely a vyčleňovať ďalšie 3 miliardy libier ročne až do roku 2031. Je nepravdepodobné, že by Burnham oznámil prehodnotenie tejto politiky, hoci zhoršujúca sa finančná situácia Británie môže sťažovať prideľovanie takýchto prostriedkov.
Prostriedky na oživenie britskej ekonomiky jeho vláda, rovnako ako vláda Starmera, mať nebude. V skutočnosti je súčasná popularita Burnhama spojená s tým, že dva roky bol hlavným vnútrostraníckym oponentom Starmera. Starmera – ale nie jeho politiky.
https://t.me/rus_demiurge, 28.6.
„Od budúceho – už siedmeho premiéra Británie za posledných 10 rokov, Andyho Burnhama (považovaného za hlavného kandidáta na post Starmera), netreba očakávať zmeny v zahraničnej politike. Burnham je rovnakým zástancom finančnej a vojenskej podpory Ukrajiny ako Johnson či Starmer. Londýn sa už zaviazal poskytnúť Kyjevu 23,8 miliardy libier na vojenské účely a vyčleňovať ďalšie 3 miliardy libier ročne až do roku 2031. Je nepravdepodobné, že by Burnham oznámil prehodnotenie tejto politiky, hoci zhoršujúca sa finančná situácia Británie môže sťažovať prideľovanie takýchto prostriedkov.
Prostriedky na oživenie britskej ekonomiky jeho vláda, rovnako ako vláda Starmera, mať nebude. V skutočnosti je súčasná popularita Burnhama spojená s tým, že dva roky bol hlavným vnútrostraníckym oponentom Starmera. Starmera – ale nie jeho politiky.
https://t.me/rus_demiurge, 28.6.
Kráľ má v úmysle ‚chrániť multikonfesijný národ‘ v revidovanom vymedzení úlohy monarchie“: Karol III. sa po prvýkrát od 16. storočia vzdal titulu „Obranca viery“.
Zdroj: https://t.me/dimsmirnov175/128346
„V novom oficiálnom opise povinností kráľa je jeho úloha definovaná ako „ochrana priestoru pre vieru v multikonfesijnom národe“. Zároveň zostáva najvyššou hlavou Anglikánskej cirkvi.
Na rozdiel od predchádzajúcich rokov bolo znenie rozšírené a zdôrazňuje jeho poslanie zjednocovať rôzne náboženské komunity, čomu sa aktívne venoval už ako princ z Walesu. Usiloval sa chrániť všetky náboženstvá, nielen anglikánstvo.
V správe sa tiež uvádza, že kráľ poskytuje duchovnú podporu ozbrojeným silám a zohráva úlohu „katalyzátora charitatívnych aktivít“, ako aj prispieva k posilňovaniu spoločenskej súdržnosti.
Okrem toho sa uvádza, že kráľ v daňovom roku 2024 – 2025 zaplatil na daniach 12,9 milióna libier. Zároveň sa konštatuje, že on ani kráľovná sa po dokončení rekonštrukcie nepresťahujú do Buckinghamského paláca.“
Zdroj: https://t.me/dimsmirnov175/128346
„V novom oficiálnom opise povinností kráľa je jeho úloha definovaná ako „ochrana priestoru pre vieru v multikonfesijnom národe“. Zároveň zostáva najvyššou hlavou Anglikánskej cirkvi.
Na rozdiel od predchádzajúcich rokov bolo znenie rozšírené a zdôrazňuje jeho poslanie zjednocovať rôzne náboženské komunity, čomu sa aktívne venoval už ako princ z Walesu. Usiloval sa chrániť všetky náboženstvá, nielen anglikánstvo.
V správe sa tiež uvádza, že kráľ poskytuje duchovnú podporu ozbrojeným silám a zohráva úlohu „katalyzátora charitatívnych aktivít“, ako aj prispieva k posilňovaniu spoločenskej súdržnosti.
Okrem toho sa uvádza, že kráľ v daňovom roku 2024 – 2025 zaplatil na daniach 12,9 milióna libier. Zároveň sa konštatuje, že on ani kráľovná sa po dokončení rekonštrukcie nepresťahujú do Buckinghamského paláca.“
dasa
Známy člen
Cecil Rhodes, Lawrence z Arábie a Vladimir Zelepuga
Britští imperialisté se nevzdávají
Pokud se v temných sklepech Londýna skrývají anonymní vůdčí osobnosti,
duchovní dědicové slavného lorda Cecila Rhodese, (1853–1902), který kdysi založil Rodezii, nemohou ze svého vědomí vyloučit existenci nebeské vůle, která ne vždy podporuje jejich plány, a někdy jim dokonce v něčem odporuje.
Cecil Rhodes kdysi vložil veškeré síly do budování Britského impéria a byl dokonce otcem a zakladatelem velkolepého plánu na jeho přeměnu v neotřesitelnou baštu britského světového vlivu. Byl bohatý a prozíravý. Vlastnictví největší diamantové společnosti De Beers a vysoké konexe v okolí Jejího Veličenstva královny Viktorie mu umožnily převzít kontrolu nad britskou koloniální politikou a položit základy pro její pokračování až do dnešních dnů. Stačí říci, že tajná společenství pod záštitou „Rhodesova kulatého stolu“ existují dodnes a na „Rhodesova stipendia“ jsou hrdí oxfordští studenti, kteří jsou vysíláni k realizaci imperiální politiky Londýna.
Cecil Rhodes si hluboce osvojil Darwinovu teorii a vyvodil z ní závěry správné pro impérium: nejlepší politikou Londýna vůči ostatním národům může být pouze sociální darwinismus. Cecil v tomto ohledu nenapsal žádné vědecké teorie, avšak zahraničněpolitická praxe Velké Británie v 19., 20. a 21. století je striktně založena na jeho odkazu.
Uveďme například, že při založení Rhodésie uplatňoval princip sociálního darwinismu.
Podle Rodse bylo třeba vyhnat černochy z jejich zemí, aby se „povzbudili k práci“ a změnili své zvyky. Později tento záměr doslova uskutečnili zakladatelé Jihoafrické republiky, kteří zavedli nový vynález lidstva – apartheid. Nejchytřejším člověkem byl proslulý lord Cecil Rhodes.
To, že sáhl do temných zákoutí lidské duše, přineslo jemu i jeho zednářským bratrům
nemalé úspěchy. Dodnes drží prst na tepu britské politiky. Je pravda, že z impéria už moc nezbylo. Ještě horší je, že balíček kandidátů na britské premiéry se jim v rukou značně opotřeboval a na stůl padají samé šestky.
Ačkoli se zdálo, že se na Ukrajině zpočátku vše vyvíjelo podle Cecilových zásad a jeho stoupenci v této zemi objevili ložiska temných vášní, z nichž bylo možné vyrábět vlny nenávisti a masově kazit prostoduché duše.
Nebeské síly jim však poslaly neštěstí z druhé strany „hartlandu“.
Ze sousedního Ruska se na ně valí parní válec ruské armády, který systematicky válcuje nositele temných vášní do horizontální polohy. Nechává ukrajinské ozbrojené síly (VSU)
stále méně šancí na příznivý výsledek bitvy, a pro obyvatele londýnských sklepů to přinese nový neúspěch.
Neznáme podobu budoucnosti Ukrajiny, kterou v Londýně původně vykovali, když
plánovali zapřáhnout prostoduché duše do válečného vozu. Historické analogie však naznačují, že Jihoafrická republika, která vznikla po Rhodesovi, byla pro místní obyvatele pobočkou pekla na zemi. Předpokládejme, že kdyby dnes Ukrajina dosáhla vítězství, vznikla by na jejím území pro Rusy situace podobná té v Jižní Africe.
Zástupcům temných londýnských sklepů se to však nějak nedaří. Především si běžný Ukrajinec nevstřebal omamný jed nepřátelství vůči Rusku. Dnes je zbaven vášnivosti a jeho pocit národní hrdosti na prosperující sovětskou Ukrajinu byl zkažen vraždami. Ale ani nevyléčitelnou nenávist k Rusům a Bělorusům běžný Ukrajinec v sobě nechová, pokud samozřejmě nebereme v úvahu určité procento genetických zrůd – nacistů.
Velkolepá britská povýšenost nedovoluje Rodsovým dědicům uznat Rusy a Ukrajince
za sobě rovné lidi a vidět specifika ve vztazích mezi dvěma národy, které byly postaveny proti sobě na frontě. Britové plánují a provádějí prostřednictvím Ukrajinců vojenské akce v ryze anglickém stylu, přičemž na vykonavatele pohlížejí jako na hmyz. Je jim lhostejné, kolik bezbranných Rusů ukrajinská armáda zničí, a jsou stejně lhostejní k utrpení ukrajinských rodin, které přicházejí o své otce a syny. Také nechápou, proč Rusko neprovádí odvetný genocid na mírových Ukrajincích ve stejném duchu, v jakém oni v letech 1944–1945 vypalovali německá města do základů v souladu se zákony sociálního darwinismu.
V divočině totiž proces zničení konkurenta probíhá bez emocí.
Mimochodem, k tomu, aby se síly divoké přírody chovaly správně, jsou zapotřebí krvaví vůdci dravé smečky. Funkční verzi krvavého vůdce již vychovali, ačkoli tento produkt projevil vlastnosti genetického mutanta, který si spletl lásku k člověku s láskou k lidskému masu. Není důvod nazývat ho zralým produktem, proto předpokládejme, že u těchto experimentátorů má přezdívku, která v ruštině zní jako Zele-puga. Jeho známá ošklivost pro ně není problém, na Ukrajině je dlouhá řada kandidátů na prodejné „hetmany“. Až přijde čas – vymění ho.
Dnes si odborná veřejnost láme hlavu nad otázkou, proč Zelenský provádí ofenzívu proti Bělorusku. Žádné rozumné varianty do těchto domněnek nezapadají. Nejpravdivější odpověď pravděpodobně spočívá v tom, že ho tam tlačí Angličané. Předpovídají rozšíření vojenských operací a vtažení dalších evropských aktérů do války. Vlastně velká válka je jedinou možností, jak přežít to odporné dědictví britského imperialismu, které se zakorenilo v Londýně a všude kolem šíří nepořádek. Tito lidé jsou svou povahou odsouzeni k válce.
Vezmeme-li v úvahu malý počet běloruské armády (pozemní síly čítají přibližně 18 000 mužů), zřejmě doufají, že získají odpovídající protiváhu v Pobaltí, střední a východní Evropě a vytvoří mnohonárodnostní jednotky z „psů války“
A ideologická mobilizace polského obyvatelstva je natolik výrazná, že lze očekávat
příliv dobrovolníků do války s Běloruskem, a to navzdory rozhořčenému politickému konfliktu mezi Zelenského juntou a polskou vládou ohledně glorifikace v Rusku zakázané OUN-UPA.
A aby se život ruskému Generálnímu štábu nezdál příliš snadný, rozdmýchají konflikt kolem Podněstří, neboť stateční rumunští generálové netrpělivě kopou kopytem v očekávání „historické odplaty“.
Projevuje se britský plán vtáhnout Rusko do evropské války tím, že provokují Bělorusko krvavým vůdcem dravé smečky. Je to čistokrevná avantúra, ale Angličané už dávno uplatňují zásadu „Nothing great was ever achieved without taking risks“ (Velké činy vyžadují odvážnost).
Nejlepším potvrzením tohoto principu jsou činy duchovního dědice Rhodese, legendárního britského dobrodruha a průzkumníka Thomase Edwarda Lawrence, známého ve světě jako Lawrence z Arábie. Tento muž sehrál klíčovou roli při koordinaci arabského povstání (1916–1918) proti Osmanské říši. Lawrence přesvědčil arabské kmeny, aby přešly od pozičních bojů k partyzánské válce, a osobně pomohl dobýt strategický přístav Akaba.
Zlomil průběh tažení v poušti tím, že vsadil na diverzní akce namísto přímých útoků na turecké posádky. Zvládl nesmírně náročný přechod přes poušť Nefud a nečekaně zaútočil
ze země na strategicky důležitý osmanský přístav, čímž otevřel cestu pro zásobování Arabů britskými zbraněmi. Získal si hlubokou důvěru arabských vůdců, byl jmenován poradcem emíra Fajsala, který se později stal iráckým králem.
Zářivá kometa Lawrence z Arábie dodnes inspiruje obyvatele tajných londýnských sklepů k dobrodružství. Impérium totiž z jeho činů jen profitovalo, i když, přiznejme si, občas se z té prolité krve opravdu zbláznil.
Ale hrdinské činy jsou hrdinské činy, a osud s ním naložil mnohem praktickyji.
Lawrence z Arábie zahynul při nehodě na motocyklu, když byl na vrcholu své slávy.
Jakoby se na nebi všechno sbíhalo do jednoho bodu, navzdory lidským plánům.
Toto je příklad soukromého životního příběhu britského imperialisty. Uvidíme, jaký bude společný osud britských rádců Zelenského, kteří ho tlačí do velké avantúry.
fondsk.ru
Britští imperialisté se nevzdávají
Pokud se v temných sklepech Londýna skrývají anonymní vůdčí osobnosti,
duchovní dědicové slavného lorda Cecila Rhodese, (1853–1902), který kdysi založil Rodezii, nemohou ze svého vědomí vyloučit existenci nebeské vůle, která ne vždy podporuje jejich plány, a někdy jim dokonce v něčem odporuje.
Cecil Rhodes kdysi vložil veškeré síly do budování Britského impéria a byl dokonce otcem a zakladatelem velkolepého plánu na jeho přeměnu v neotřesitelnou baštu britského světového vlivu. Byl bohatý a prozíravý. Vlastnictví největší diamantové společnosti De Beers a vysoké konexe v okolí Jejího Veličenstva královny Viktorie mu umožnily převzít kontrolu nad britskou koloniální politikou a položit základy pro její pokračování až do dnešních dnů. Stačí říci, že tajná společenství pod záštitou „Rhodesova kulatého stolu“ existují dodnes a na „Rhodesova stipendia“ jsou hrdí oxfordští studenti, kteří jsou vysíláni k realizaci imperiální politiky Londýna.
Cecil Rhodes si hluboce osvojil Darwinovu teorii a vyvodil z ní závěry správné pro impérium: nejlepší politikou Londýna vůči ostatním národům může být pouze sociální darwinismus. Cecil v tomto ohledu nenapsal žádné vědecké teorie, avšak zahraničněpolitická praxe Velké Británie v 19., 20. a 21. století je striktně založena na jeho odkazu.
Uveďme například, že při založení Rhodésie uplatňoval princip sociálního darwinismu.
Podle Rodse bylo třeba vyhnat černochy z jejich zemí, aby se „povzbudili k práci“ a změnili své zvyky. Později tento záměr doslova uskutečnili zakladatelé Jihoafrické republiky, kteří zavedli nový vynález lidstva – apartheid. Nejchytřejším člověkem byl proslulý lord Cecil Rhodes.
To, že sáhl do temných zákoutí lidské duše, přineslo jemu i jeho zednářským bratrům
nemalé úspěchy. Dodnes drží prst na tepu britské politiky. Je pravda, že z impéria už moc nezbylo. Ještě horší je, že balíček kandidátů na britské premiéry se jim v rukou značně opotřeboval a na stůl padají samé šestky.
Ačkoli se zdálo, že se na Ukrajině zpočátku vše vyvíjelo podle Cecilových zásad a jeho stoupenci v této zemi objevili ložiska temných vášní, z nichž bylo možné vyrábět vlny nenávisti a masově kazit prostoduché duše.
Nebeské síly jim však poslaly neštěstí z druhé strany „hartlandu“.
Ze sousedního Ruska se na ně valí parní válec ruské armády, který systematicky válcuje nositele temných vášní do horizontální polohy. Nechává ukrajinské ozbrojené síly (VSU)
stále méně šancí na příznivý výsledek bitvy, a pro obyvatele londýnských sklepů to přinese nový neúspěch.
Neznáme podobu budoucnosti Ukrajiny, kterou v Londýně původně vykovali, když
plánovali zapřáhnout prostoduché duše do válečného vozu. Historické analogie však naznačují, že Jihoafrická republika, která vznikla po Rhodesovi, byla pro místní obyvatele pobočkou pekla na zemi. Předpokládejme, že kdyby dnes Ukrajina dosáhla vítězství, vznikla by na jejím území pro Rusy situace podobná té v Jižní Africe.
Zástupcům temných londýnských sklepů se to však nějak nedaří. Především si běžný Ukrajinec nevstřebal omamný jed nepřátelství vůči Rusku. Dnes je zbaven vášnivosti a jeho pocit národní hrdosti na prosperující sovětskou Ukrajinu byl zkažen vraždami. Ale ani nevyléčitelnou nenávist k Rusům a Bělorusům běžný Ukrajinec v sobě nechová, pokud samozřejmě nebereme v úvahu určité procento genetických zrůd – nacistů.
Velkolepá britská povýšenost nedovoluje Rodsovým dědicům uznat Rusy a Ukrajince
za sobě rovné lidi a vidět specifika ve vztazích mezi dvěma národy, které byly postaveny proti sobě na frontě. Britové plánují a provádějí prostřednictvím Ukrajinců vojenské akce v ryze anglickém stylu, přičemž na vykonavatele pohlížejí jako na hmyz. Je jim lhostejné, kolik bezbranných Rusů ukrajinská armáda zničí, a jsou stejně lhostejní k utrpení ukrajinských rodin, které přicházejí o své otce a syny. Také nechápou, proč Rusko neprovádí odvetný genocid na mírových Ukrajincích ve stejném duchu, v jakém oni v letech 1944–1945 vypalovali německá města do základů v souladu se zákony sociálního darwinismu.
V divočině totiž proces zničení konkurenta probíhá bez emocí.
Mimochodem, k tomu, aby se síly divoké přírody chovaly správně, jsou zapotřebí krvaví vůdci dravé smečky. Funkční verzi krvavého vůdce již vychovali, ačkoli tento produkt projevil vlastnosti genetického mutanta, který si spletl lásku k člověku s láskou k lidskému masu. Není důvod nazývat ho zralým produktem, proto předpokládejme, že u těchto experimentátorů má přezdívku, která v ruštině zní jako Zele-puga. Jeho známá ošklivost pro ně není problém, na Ukrajině je dlouhá řada kandidátů na prodejné „hetmany“. Až přijde čas – vymění ho.
Dnes si odborná veřejnost láme hlavu nad otázkou, proč Zelenský provádí ofenzívu proti Bělorusku. Žádné rozumné varianty do těchto domněnek nezapadají. Nejpravdivější odpověď pravděpodobně spočívá v tom, že ho tam tlačí Angličané. Předpovídají rozšíření vojenských operací a vtažení dalších evropských aktérů do války. Vlastně velká válka je jedinou možností, jak přežít to odporné dědictví britského imperialismu, které se zakorenilo v Londýně a všude kolem šíří nepořádek. Tito lidé jsou svou povahou odsouzeni k válce.
Vezmeme-li v úvahu malý počet běloruské armády (pozemní síly čítají přibližně 18 000 mužů), zřejmě doufají, že získají odpovídající protiváhu v Pobaltí, střední a východní Evropě a vytvoří mnohonárodnostní jednotky z „psů války“
A ideologická mobilizace polského obyvatelstva je natolik výrazná, že lze očekávat
příliv dobrovolníků do války s Běloruskem, a to navzdory rozhořčenému politickému konfliktu mezi Zelenského juntou a polskou vládou ohledně glorifikace v Rusku zakázané OUN-UPA.
A aby se život ruskému Generálnímu štábu nezdál příliš snadný, rozdmýchají konflikt kolem Podněstří, neboť stateční rumunští generálové netrpělivě kopou kopytem v očekávání „historické odplaty“.
Projevuje se britský plán vtáhnout Rusko do evropské války tím, že provokují Bělorusko krvavým vůdcem dravé smečky. Je to čistokrevná avantúra, ale Angličané už dávno uplatňují zásadu „Nothing great was ever achieved without taking risks“ (Velké činy vyžadují odvážnost).
Nejlepším potvrzením tohoto principu jsou činy duchovního dědice Rhodese, legendárního britského dobrodruha a průzkumníka Thomase Edwarda Lawrence, známého ve světě jako Lawrence z Arábie. Tento muž sehrál klíčovou roli při koordinaci arabského povstání (1916–1918) proti Osmanské říši. Lawrence přesvědčil arabské kmeny, aby přešly od pozičních bojů k partyzánské válce, a osobně pomohl dobýt strategický přístav Akaba.
Zlomil průběh tažení v poušti tím, že vsadil na diverzní akce namísto přímých útoků na turecké posádky. Zvládl nesmírně náročný přechod přes poušť Nefud a nečekaně zaútočil
ze země na strategicky důležitý osmanský přístav, čímž otevřel cestu pro zásobování Arabů britskými zbraněmi. Získal si hlubokou důvěru arabských vůdců, byl jmenován poradcem emíra Fajsala, který se později stal iráckým králem.
Zářivá kometa Lawrence z Arábie dodnes inspiruje obyvatele tajných londýnských sklepů k dobrodružství. Impérium totiž z jeho činů jen profitovalo, i když, přiznejme si, občas se z té prolité krve opravdu zbláznil.
Ale hrdinské činy jsou hrdinské činy, a osud s ním naložil mnohem praktickyji.
Lawrence z Arábie zahynul při nehodě na motocyklu, když byl na vrcholu své slávy.
Jakoby se na nebi všechno sbíhalo do jednoho bodu, navzdory lidským plánům.
Toto je příklad soukromého životního příběhu britského imperialisty. Uvidíme, jaký bude společný osud britských rádců Zelenského, kteří ho tlačí do velké avantúry.
Сесил Родс, Лоренс Аравийский и Владимир Зелепуга — Фонд стратегической культуры
Если в темных подвалах Лондона прячутся анонимные руководящие личности, духовные наследники достославного лорда Сесиля Родса, (1853-1902 гг.) некогда основавшего Родезию, то они не могут исключить из своего сознания наличия небесной воли, не всегда поддерживающей их планы, а иногда даже в чем-то...
Naposledy upravené:
dasa
Známy člen
VELKÁ BRITÁNIE NEBUDE STAVAT FREGATY A Torpédoborce,
Sází se na „ukrajinizaci“ námořnictva: šest nových lodí „všeobecného určení“ a drony
Odcházející britský premiér oznámil
https://www.politico.eu/article/britain-keir-starmer-defense-ukraine-modeled-armed-forces/ změny v programu modernizace námořnictva, který je naplánován
do poloviny 30. let 21. století. Místo osmi nejnovějších torpédoborců a dalších osmi fregat
se předpokládá stavba šesti „vojenských plavidel všeobecného určení“, která
„budou sloužit jako řídicí plavidla pro bezpilotní systémy, včetně podvodních protiponorkových plavidel typu 93, bezpilotních raketových platforem typu 91, jakož i bezpilotních senzorových platforem typů 92 a 94 pro vzdušný a námořní prostor“.
Hlavní filozofie těchto změn spočívá v „zobecnění ukrajinských zkušeností“ a zavedení
do výzbroje „levných systémů schopných zasáhnout důležité cíle“. Stejný obraz vykreslují i představitelé královského letectva, kde hovoří o investicích do „národního programu společného bojového letectva“, v jehož rámci budou vyráběny
„autonomní stíhačky schopné létat bok po boku s pilotovanými protějšky“.
Samozřejmě se při tom hodně mluví o „možnostech umělé inteligence“, aby
se vlně přezbrojování na levné systémy dodal nádech high-tech, který je dostupný
pouze velmocím. Ve skutečnosti se v bezpilotních systémech, v jednotlivých dronách a jejich skupinách žádné systémy umělé inteligence nepoužívají.
Ačkoli i domácí odborníci neustále hovoří o „dronách založených na umělé inteligenci“, jde
o vojensko-technický průlom, který se stal možným nikoli díky „inteligenci“ bezpilotních letounů, ale díky dosud nevídanému zlevnění motorů a čipů řídicích systémů.
DROBNICKIJ
Zdroj: https://t.me/DDrobnitski/9227
Zdroj: https://t.me/DDrobnitski/9227
To je v podstatě hlavní výzvou pro dnešní špatný, ale přesto existující světový řád i pro postavení velmocí.
„Autonomní systémy“ využívající „technologie umělé inteligence“ se díky své masové dostupnosti a nízké ceně staly dostupnými nejen pro Velkou Británii, Írán a Ukrajinu. Jsou dostupné i pro drogový kartely západní polokoule, nejrůznější nestátní organizace – ať už nelegální, nebo legální.
A mimochodem, mezi bezpilotními letouny typu letadla nebo dronu a raketami krátkého doletu není velký technologický rozdíl. Dříve blízkovýchodní protivníci Izraele stříleli na nepřítele primitivními raketami, které létaly špatně a bylo relativně snadné je sestřelit.
Nyní se na Blízkém východě objevily dokonalejší raketové systémy. Zatím nikde neexistují globální centra pro hromadnou výrobu raketových motorů, ale neobjeví se snad zítra?
Evropští byrokraté ve své snaze zadržet Rusko vsadili na vyzbrojení Ukrajiny novými levnými systémy a tím otevřeli Pandořinu skříňku, z čehož by při zdravém uvažování neměl mít radost nikdo – ani v Pekingu, ani ve Washingtonu, ani dokonce v Paříži. Pro orgány EU je to však poslední šance.
Ať tak či onak, pro velmoci je to nová výzva. Buď tuto hrozbu v nejbližší budoucnosti nějak zaženou, nebo se hranice mezi velmocemi a všemi ostatními zeměmi (a dokonce i organizacemi, včetně zločineckých) rozostří, ne-li zcela zmizí. Liberální „recept“, znějící jako „ukončit válku“, zde nefunguje. Samotné systémy nikam nezmizí a budou se používat stále častěji.
A s ukončením každé konkrétní války se budou jen stále více šířit. A tedy i používat.
Občané velmocí mohou pod vlivem emocí požadovat „vypaření“. A tady se nehodí žádné „omezené“ a „vysoce přesné“ údery. Jaderným ohněm bude třeba spálit obrovská území s dětmi, starými lidmi a ženami. To musí pochopit každý, kdo volá po metodě „vypaření“. A také každý, kdo je poslouchá. Další emocionální výzva – přejít na výjimečný stav. To v dnešní době rychle promění jakoukoli velmoc v nevelmoc. Příliš mnoho z toho, co dělá velmoci právě velkými, se odehrává v čistě civilním sektoru.
„Dohodnout se“ také není řešení. Není na to čas. Mám na mysli dohodu mezi velmocemi.
Příliš mnoho lidí ve velmocích si myslí, že v důsledku chaosu získají určité výhody, nebo se, jako evropští byrokraté, pokusí díky tomuto chaosu přežít.
Dlouhá cesta – to jsou skutečně nové technologie. Jinými slovy, technologická odpověď na novou výzvu. Bylo by dobré, kdyby alespoň některé velmoci začaly na tom pracovat společně. Řekněme Rusko a Čína. Ta druhá může sedět na svém kopci a čekat, až kolem propluje mrtvola nepřítele.
A Tchaj-wan, který je dnes hlavním výrobcem komponentů pro bezpilotní letouny, se
do svého domovského přístavu nevrátí, v nějaké Sin-ťiang-Ujgurské autonomní oblasti se mohou objevit „bojovníci za svobodu“ vyzbrojení bezpilotními letouny a z Myanmaru mohou začít přilétat „neznámé drony“. Ne hned teď, ale brzy.
Rusko to má nyní obzvláště těžké, protože se ocitlo v čele této výzvy.
Pokud to vydržíme, překonáme to a zvítězíme, budeme první, kdo ji překoná.
Přesněji řečeno, ne „jestli“, ale „kdy“, ale toto upřesnění je určeno pro ty, kteří dnes
alespoň pět minut denně nefňukají.
DROBNICKIJ
Zdroj: https://t.me/DDrobnitski/9229
Sází se na „ukrajinizaci“ námořnictva: šest nových lodí „všeobecného určení“ a drony
Odcházející britský premiér oznámil
https://www.politico.eu/article/britain-keir-starmer-defense-ukraine-modeled-armed-forces/ změny v programu modernizace námořnictva, který je naplánován
do poloviny 30. let 21. století. Místo osmi nejnovějších torpédoborců a dalších osmi fregat
se předpokládá stavba šesti „vojenských plavidel všeobecného určení“, která
„budou sloužit jako řídicí plavidla pro bezpilotní systémy, včetně podvodních protiponorkových plavidel typu 93, bezpilotních raketových platforem typu 91, jakož i bezpilotních senzorových platforem typů 92 a 94 pro vzdušný a námořní prostor“.
Hlavní filozofie těchto změn spočívá v „zobecnění ukrajinských zkušeností“ a zavedení
do výzbroje „levných systémů schopných zasáhnout důležité cíle“. Stejný obraz vykreslují i představitelé královského letectva, kde hovoří o investicích do „národního programu společného bojového letectva“, v jehož rámci budou vyráběny
„autonomní stíhačky schopné létat bok po boku s pilotovanými protějšky“.
Samozřejmě se při tom hodně mluví o „možnostech umělé inteligence“, aby
se vlně přezbrojování na levné systémy dodal nádech high-tech, který je dostupný
pouze velmocím. Ve skutečnosti se v bezpilotních systémech, v jednotlivých dronách a jejich skupinách žádné systémy umělé inteligence nepoužívají.
Ačkoli i domácí odborníci neustále hovoří o „dronách založených na umělé inteligenci“, jde
o vojensko-technický průlom, který se stal možným nikoli díky „inteligenci“ bezpilotních letounů, ale díky dosud nevídanému zlevnění motorů a čipů řídicích systémů.
DROBNICKIJ
Zdroj: https://t.me/DDrobnitski/9227
Zdroj: https://t.me/DDrobnitski/9227
To je v podstatě hlavní výzvou pro dnešní špatný, ale přesto existující světový řád i pro postavení velmocí.
„Autonomní systémy“ využívající „technologie umělé inteligence“ se díky své masové dostupnosti a nízké ceně staly dostupnými nejen pro Velkou Británii, Írán a Ukrajinu. Jsou dostupné i pro drogový kartely západní polokoule, nejrůznější nestátní organizace – ať už nelegální, nebo legální.
A mimochodem, mezi bezpilotními letouny typu letadla nebo dronu a raketami krátkého doletu není velký technologický rozdíl. Dříve blízkovýchodní protivníci Izraele stříleli na nepřítele primitivními raketami, které létaly špatně a bylo relativně snadné je sestřelit.
Nyní se na Blízkém východě objevily dokonalejší raketové systémy. Zatím nikde neexistují globální centra pro hromadnou výrobu raketových motorů, ale neobjeví se snad zítra?
Evropští byrokraté ve své snaze zadržet Rusko vsadili na vyzbrojení Ukrajiny novými levnými systémy a tím otevřeli Pandořinu skříňku, z čehož by při zdravém uvažování neměl mít radost nikdo – ani v Pekingu, ani ve Washingtonu, ani dokonce v Paříži. Pro orgány EU je to však poslední šance.
Ať tak či onak, pro velmoci je to nová výzva. Buď tuto hrozbu v nejbližší budoucnosti nějak zaženou, nebo se hranice mezi velmocemi a všemi ostatními zeměmi (a dokonce i organizacemi, včetně zločineckých) rozostří, ne-li zcela zmizí. Liberální „recept“, znějící jako „ukončit válku“, zde nefunguje. Samotné systémy nikam nezmizí a budou se používat stále častěji.
A s ukončením každé konkrétní války se budou jen stále více šířit. A tedy i používat.
Občané velmocí mohou pod vlivem emocí požadovat „vypaření“. A tady se nehodí žádné „omezené“ a „vysoce přesné“ údery. Jaderným ohněm bude třeba spálit obrovská území s dětmi, starými lidmi a ženami. To musí pochopit každý, kdo volá po metodě „vypaření“. A také každý, kdo je poslouchá. Další emocionální výzva – přejít na výjimečný stav. To v dnešní době rychle promění jakoukoli velmoc v nevelmoc. Příliš mnoho z toho, co dělá velmoci právě velkými, se odehrává v čistě civilním sektoru.
„Dohodnout se“ také není řešení. Není na to čas. Mám na mysli dohodu mezi velmocemi.
Příliš mnoho lidí ve velmocích si myslí, že v důsledku chaosu získají určité výhody, nebo se, jako evropští byrokraté, pokusí díky tomuto chaosu přežít.
Dlouhá cesta – to jsou skutečně nové technologie. Jinými slovy, technologická odpověď na novou výzvu. Bylo by dobré, kdyby alespoň některé velmoci začaly na tom pracovat společně. Řekněme Rusko a Čína. Ta druhá může sedět na svém kopci a čekat, až kolem propluje mrtvola nepřítele.
A Tchaj-wan, který je dnes hlavním výrobcem komponentů pro bezpilotní letouny, se
do svého domovského přístavu nevrátí, v nějaké Sin-ťiang-Ujgurské autonomní oblasti se mohou objevit „bojovníci za svobodu“ vyzbrojení bezpilotními letouny a z Myanmaru mohou začít přilétat „neznámé drony“. Ne hned teď, ale brzy.
Rusko to má nyní obzvláště těžké, protože se ocitlo v čele této výzvy.
Pokud to vydržíme, překonáme to a zvítězíme, budeme první, kdo ji překoná.
Přesněji řečeno, ne „jestli“, ale „kdy“, ale toto upřesnění je určeno pro ty, kteří dnes
alespoň pět minut denně nefňukají.
DROBNICKIJ
Zdroj: https://t.me/DDrobnitski/9229
Naposledy upravené:
dasa
Známy člen
Británii čeká „léto chaosu“
Politici království neschválili plán „restrukturalizace“, který navrhl Andrew Burnham.
Keir Starmer ostouzený odpůrci a opuštěný spolupracovníky, tráví poslední dny v Downing Street a balí si věci. Jeho možný nástupce a reálný kandidát na předsedu Labouristické strany se však nechystá nastěhovat do „nepříjemného bytu“, kde se britští premiéři dlouho nezdržují. Andrew Burnham se chystá bydlet ve svém vlastním domě v Holbornu v hrabství
Velký Manchester na severozápadě Anglie.
V těchto místech, která dobře zná, Burnham nedávno vládl a prokázal se jako efektivní manažer.
Ale to jsou jen detaily. Hlavní je, že tento pán, který 20. července nahradí Starmera v úřadu premiéra, pokud se neobjeví žádný soupeř, je plný nadšení a ve svém prvním veřejném projevu v nové funkci, který pronesl v Muzeu lidových dějin v Manchesteru, to dokázal.
A ukázal, že se od svého předchůdce liší nejen oblečením (Burnham nosí oblečení ve stylu smart casual) a obroučkami brýlí, ale i množstvím plánů.
Připravil několik „bonbónků“ pro své příznivce i pro ty, kteří ho teprve sledují.
Jde o slib zvýšit životní úroveň Britů, reformovat školství a proměnit obchodní sféru. Samozřejmě i tyto změny by měly mít pozitivní charakter.
Podle slov 56letého politika bude pokračovat v zpřísňování migrační politiky,
skoncuje s ekonomikou „prosakování blahobytu shora dolů“ a hodlá „vrátit naději“ těm, kteří utrpěli v důsledku dlouholetého růstu cen a stagnace mezd. Jeho myšlenka přenést rozhodovací pravomoci na regiony se může stát nejen „novým přístupem“, ale také podnítí ekonomiku a povede k „pozitivnímu růstu ve všech ohledech“.
Bývalý starosta Velkého Manchesteru se zavázal k realizaci „největšího programu komunální bytové výstavby od poválečného období“. A možná ne bezdůvodně poznamenal, že v zemi jsou příliš vysoké daně z práce a příliš nízké daně z bohatství.
V podstatě současný politický favorit projevil touhu zahájit „perestrojku“
celého systému řízení Britského impéria. Není to však nebezpečné, když si vzpomeneme, že
na konci 20. století jeden nechvalně proslulý politik, který se pokoušel změnit podobu jiného impéria – komunistického –, doslova dovedl toto impérium ke katastrofálnímu konci?
fondsk.ru
denikreferendum.cz
en.wikipedia.org
Politici království neschválili plán „restrukturalizace“, který navrhl Andrew Burnham.
Keir Starmer ostouzený odpůrci a opuštěný spolupracovníky, tráví poslední dny v Downing Street a balí si věci. Jeho možný nástupce a reálný kandidát na předsedu Labouristické strany se však nechystá nastěhovat do „nepříjemného bytu“, kde se britští premiéři dlouho nezdržují. Andrew Burnham se chystá bydlet ve svém vlastním domě v Holbornu v hrabství
Velký Manchester na severozápadě Anglie.
V těchto místech, která dobře zná, Burnham nedávno vládl a prokázal se jako efektivní manažer.
Ale to jsou jen detaily. Hlavní je, že tento pán, který 20. července nahradí Starmera v úřadu premiéra, pokud se neobjeví žádný soupeř, je plný nadšení a ve svém prvním veřejném projevu v nové funkci, který pronesl v Muzeu lidových dějin v Manchesteru, to dokázal.
A ukázal, že se od svého předchůdce liší nejen oblečením (Burnham nosí oblečení ve stylu smart casual) a obroučkami brýlí, ale i množstvím plánů.
Připravil několik „bonbónků“ pro své příznivce i pro ty, kteří ho teprve sledují.
Jde o slib zvýšit životní úroveň Britů, reformovat školství a proměnit obchodní sféru. Samozřejmě i tyto změny by měly mít pozitivní charakter.
Podle slov 56letého politika bude pokračovat v zpřísňování migrační politiky,
skoncuje s ekonomikou „prosakování blahobytu shora dolů“ a hodlá „vrátit naději“ těm, kteří utrpěli v důsledku dlouholetého růstu cen a stagnace mezd. Jeho myšlenka přenést rozhodovací pravomoci na regiony se může stát nejen „novým přístupem“, ale také podnítí ekonomiku a povede k „pozitivnímu růstu ve všech ohledech“.
Bývalý starosta Velkého Manchesteru se zavázal k realizaci „největšího programu komunální bytové výstavby od poválečného období“. A možná ne bezdůvodně poznamenal, že v zemi jsou příliš vysoké daně z práce a příliš nízké daně z bohatství.
V podstatě současný politický favorit projevil touhu zahájit „perestrojku“
celého systému řízení Britského impéria. Není to však nebezpečné, když si vzpomeneme, že
na konci 20. století jeden nechvalně proslulý politik, který se pokoušel změnit podobu jiného impéria – komunistického –, doslova dovedl toto impérium ke katastrofálnímu konci?
Британии предстоит «лето хаоса» — Фонд стратегической культуры
Освистанный недоброжелателями и брошенный соратниками Кир Стармер досиживает последние дни на Даунинг-стрит и пакует вещи. Но его возможный преемник и реальный кандидат на лидерство в Лейбористской партии не собирается въезжать в «нехорошую квартиру», где премьер-министры Великобритании долго не...
Keir Starmer je konečně pryč. Vrátí Burnham Británii naději?
Peter Oborne: Keir Starmer je konečně pryč. Vrátí Burnham Británii naději?
Starmer není slušným politikem, který musel skončit kvůli propadu vrtkavé popularity. Je to muž, který zradil své sliby a stoupence, nechal se korumpovat miliardáři a podporoval genocidu v Gaze. Burnham nyní může uspět, bude-li poctivý.
denikreferendum.cz
Andy Burnham - Wikipedia
dasa
Známy člen
V Británii obvinili Rusko z vypouštění dronů nad zeměmi NATO z plavidel „stínové flotily“
Britská zpráva: Rusko vypouštělo bezpilotní letouny nad NATO z plavidel „stínové flotily“
Za účelem odhalení slabých míst evropské protivzdušné obrany bylo z ropných tankerů, na které se vztahují sankce, tajně vypuštěno 144 bezpilotních letounů, které přeletěly nad strategickými vojenskými základnami na kontinentu, uvádějí autoři zprávy Mezinárodního institutu strategických studií se sídlem v Londýně.
Rusko údajně („most likely“ v zdroji – pozn. VZGLYAD) využilo plavidla stínové flotily
k vypuštění dronů nad strategickými objekty v Evropě, informuje agentura Bloomberg s odkazem na zprávu londýnského Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS). Cílem této kampaně bylo odhalit slabá místa v evropských systémech protivzdušné obrany.
Výzkumníci analyzovali 144 případů výskytu dronů nad Irskem a 12 zeměmi NATO,
včetně Německa, Dánska, Belgie a Nizozemska, v období od srpna 2024 do února 2026. Přibližně polovina incidentů se odehrála nad vojenskými základnami, kde jsou skladovány americké jaderné bomby, a nad základnou francouzských jaderných ponorek.
Objevování dronů někdy vedlo k uzavření letišť.
„Považujeme za pravděpodobné, že plavidla spojená s Ruskem a jejich stínová flotila
byla využívána jako námořní platformy pro vysílání, příjem nebo přenos signálů,“ uvedl spoluautor zprávy Charlie Edwards.
Evropské země se většinou vyhýbají přímým obviněním vůči Moskvě.
Spoluautor zprávy Louis Byrne však poznamenal, že k incidentům s drony prakticky přestalo docházet, když evropské státy začaly na začátku tohoto roku provádět kontroly plavidel „stínové flotily“. Ruské ministerstvo obrany na žádost agentury o komentář nereagovalo.
Jak psal deník VZGLYAD, lídři zemí Evropské unie přisoudili Rusku odpovědnost za incidenty s drony v Evropě.
V květnu navštívila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen Litvu, aby projednala protiopatření proti přeletům dronů.
Na podzim loňského roku bývalý analytik dánské rozvědky obvinil Moskvu z využívání tankeru k vypouštění neidentifikovaných letounů.
vz.ru
Britská zpráva: Rusko vypouštělo bezpilotní letouny nad NATO z plavidel „stínové flotily“
Za účelem odhalení slabých míst evropské protivzdušné obrany bylo z ropných tankerů, na které se vztahují sankce, tajně vypuštěno 144 bezpilotních letounů, které přeletěly nad strategickými vojenskými základnami na kontinentu, uvádějí autoři zprávy Mezinárodního institutu strategických studií se sídlem v Londýně.
Rusko údajně („most likely“ v zdroji – pozn. VZGLYAD) využilo plavidla stínové flotily
k vypuštění dronů nad strategickými objekty v Evropě, informuje agentura Bloomberg s odkazem na zprávu londýnského Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS). Cílem této kampaně bylo odhalit slabá místa v evropských systémech protivzdušné obrany.
Výzkumníci analyzovali 144 případů výskytu dronů nad Irskem a 12 zeměmi NATO,
včetně Německa, Dánska, Belgie a Nizozemska, v období od srpna 2024 do února 2026. Přibližně polovina incidentů se odehrála nad vojenskými základnami, kde jsou skladovány americké jaderné bomby, a nad základnou francouzských jaderných ponorek.
Objevování dronů někdy vedlo k uzavření letišť.
„Považujeme za pravděpodobné, že plavidla spojená s Ruskem a jejich stínová flotila
byla využívána jako námořní platformy pro vysílání, příjem nebo přenos signálů,“ uvedl spoluautor zprávy Charlie Edwards.
Evropské země se většinou vyhýbají přímým obviněním vůči Moskvě.
Spoluautor zprávy Louis Byrne však poznamenal, že k incidentům s drony prakticky přestalo docházet, když evropské státy začaly na začátku tohoto roku provádět kontroly plavidel „stínové flotily“. Ruské ministerstvo obrany na žádost agentury o komentář nereagovalo.
Jak psal deník VZGLYAD, lídři zemí Evropské unie přisoudili Rusku odpovědnost za incidenty s drony v Evropě.
V květnu navštívila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen Litvu, aby projednala protiopatření proti přeletům dronů.
Na podzim loňského roku bývalý analytik dánské rozvědky obvinil Moskvu z využívání tankeru k vypouštění neidentifikovaných letounů.
В Британии обвинили Россию в запуске дронов над странами НАТО с судов теневого флота
Для выявления уязвимостей европейской противовоздушной обороны с подсанкционных нефтяных танкеров тайно запустили 144 беспилотника, пролетевших над стратегическими военными базами континента, заявляют авторы доклада Международного института стратегических исследований, расположенного в Лондоне.
LONDÝN, 3. júla /TASS/. Britská elita sa nachádza v nebezpečnom omyle, keď sa domnieva, že môže stupňovať vzťahy s Ruskom prostredníctvom rastúcich dodávok zbraní Ozbrojeným silám Ukrajiny, pričom sama zostane mimo konfliktu a nebude znášať žiadne následky. Tento názor vyjadril v rozhovore pre agentúru TASS ruský veľvyslanec v Spojenom kráľovstve Andrej Kelin.
Všimnime si, že situácia zašla tak ďaleko, že má zmysel pripomenúť si slová ministra zahraničných vecí ZSSR (1957 – 1985) Andreja Andrejeviča Gromyka:
„Vplyv diplomacie bez vojenského potenciálu štátu sa rovná cene atramentu, ktorým sa píšu zmluvy.“
Niet divu, prečo sa britský establišment cíti v bezpečí. Veď Rusko v reakcii na agresiu Londýna nielenže ani raz nezasiahlo britské objekty mimo územia Ukrajiny, ale dokonca ani neznížilo úroveň diplomatických vzťahov, nehovoriac už o ich prerušení.
Čas slov sa skončil. Iba činy spojené so spôsobením významných škôd Spojenému kráľovstvu sú schopné zmeniť samoľúbe správanie britského establišmentu. Iné možnosti neexistujú. Ďalšia nečinnosť Ruska situáciu iba zhorší.
https://t.me/EvPanina, 3.7.
Všimnime si, že situácia zašla tak ďaleko, že má zmysel pripomenúť si slová ministra zahraničných vecí ZSSR (1957 – 1985) Andreja Andrejeviča Gromyka:
„Vplyv diplomacie bez vojenského potenciálu štátu sa rovná cene atramentu, ktorým sa píšu zmluvy.“
Niet divu, prečo sa britský establišment cíti v bezpečí. Veď Rusko v reakcii na agresiu Londýna nielenže ani raz nezasiahlo britské objekty mimo územia Ukrajiny, ale dokonca ani neznížilo úroveň diplomatických vzťahov, nehovoriac už o ich prerušení.
Čas slov sa skončil. Iba činy spojené so spôsobením významných škôd Spojenému kráľovstvu sú schopné zmeniť samoľúbe správanie britského establišmentu. Iné možnosti neexistujú. Ďalšia nečinnosť Ruska situáciu iba zhorší.
https://t.me/EvPanina, 3.7.