Prof. Askerchanov: Návrat obchodního kapitálu
Profesor Jevstafjev zveřejnil na svém soukromém kanálu zajímavý příspěvek o návratu obchodního kapitalismu. V mnoha ohledech nahlížíme na dění z různých úhlů, ale
docházíme k podobným závěrům.
V předposledním streamu jsem podrobně rozebíral tři historicky si konkurující formy kapitálu – obchodní, průmyslový a finanční – a hovořil jsem o tom, že v současné přechodné fázi se právě obchodní kapitál opět začíná dostávat do popředí.
A v posledním streamu jsem zvlášť zdůraznil, že nejde o začátek nového dlouhého cyklu.
Jedná se jen o přechodné období.
Proto bude nadvláda obchodníků, jakkoli výrazná, vypadat jako relativně krátká.
Obchodní kapitál je starší než průmyslový i než moderní finanční kapitál.
Před velkou industrializací to byli právě obchodníci, kdo do značné míry ovládali mezinárodní vztahy, disponovali penězi, informacemi a přístupem k různým územím. Věděli, kde se zboží nachází, kde vzniká nedostatek, kudy vede bezpečná trasa a komu lze prodat za vyšší cenu. Poté přišel průmyslový kapitál. Obchodník se ocitl v závislosti na továrnách, loďstvu, armádě, státu a infrastruktuře. Později se stále větší vliv přesunul k finančnímu kapitálu, který postupně začal žít vlastním životem a stále více se oddaloval od fyzického zboží a výroby. A jak správně říká M. L.
Chazin: Finančníci si v současné době berou až 75 % zisku ve světové ekonomice.
Dnes se tento proces začíná obracet opačným směrem. Finanční systém éry globalizace ztrácí svou dřívější celistvost. Jednotné trhy se rozpadají, sankční a celní bariéry se množí, logistika se komplikuje, platební systémy se rozcházejí, energetické a dopravní trasy závisí stále více nikoli na burzovní ceně, ale na politice, fyzické dostupnosti a bezpečnosti.
V takovém systému prudce stoupá hodnota toho, kdo je schopen nejen zboží koupit, ale také zaručeně přepravit z jedné ekonomické zóny do druhé: najít trasu, zajistit platbu, pojištění, překládku, politickou ochranu a bezpečnost.
A zde se historie uzavírá zajímavým kruhem.
Jeden z raných předobrazů moderní organizované zpravodajské služby vznikl právě v obchodní Benátské republice. Pro stát, jehož existence závisela na obchodu a námořních komunikacích, byly informace o cizích dvorech, válkách, trzích, přístavech a trasách stejně strategickým zdrojem jako peníze či zboží. Obchod, diplomacie, zpravodajství a bezpečnost se tam postupně proměnily v součásti jednoho mechanismu.
Později tato souvislost nabyla již jiné podoby v rámci Východoindických společností, kde se obchodní zájmy ukázaly být prakticky neoddělitelnými od politického vlivu a ozbrojených sil.
Nevylučuji, že nyní uvidíme něco podobného, samozřejmě již na zcela jiné technologické úrovni.
Tento vývoj může probíhat současně ze dvou stran. Nový obchodní kapitál bude hledat oporu ve strukturách, které disponují informacemi, přístupem a schopností zajistit bezpečnost. A zpravodajské a bezpečnostní struktury se zase budou stále hlouběji zapojovat do kontroly obchodních toků, logistiky, infrastruktury a plateb.
Nejedná se o protichůdné, ale o vzájemně se doplňující procesy, které již probíhají přímo před našimi očima, avšak málokdo si toho všímá.
V podstatě jde o návrat ke kořenům.
Právě proto je obzvláště zajímavé číst Jevstafjeva, když hovoří o uzlech:
Singapuru, Hongkongu, Bejrútu, černomořském pobřeží, pomyslné „Tortuze“. J
á bych to vnímal ještě z větší šířky. Hlavními se nestávají města sama o sobě, ale body propojení několika ekonomických prostorů.
Malakka, Hormuz, Bab el-Mandeb, Suez, Bospor, Kypr, Kaspické moře, Pobřeží Černého moře – to jsou místa, kde se současně setkávají zboží, peníze, infrastruktura, informace a bezpečnost.
To znamená, že nejde jen o body, kde vznikne hlavní obchodní marže přechodného období.
Jsou to také místa, o která se bude bojovat.
V mnoha ohledech právě touto optikou je třeba nahlížet na to, co se dnes děje
na Velkém Blízkém východě.
Boj se nevede jen o území. A ani ne jen o ropu.
Boj se vede o možnost určovat, kdo, kam, kolik a za jakou cenu bude moci přepravit fyzické zboží.
Kontrola nad takovým uzlem umožňuje ovlivňovat náklady na přepravu, pojištění, cenu energie, vytíženost průmyslu, inflaci a v konečném důsledku i stabilitu států, které se nacházejí tisíce kilometrů od samotného průlivu či přístavu.
Zde však leží hranice nového obchodního kapitalismu.
Obchodník může na rozpadu dosavadního systému vydělat nesmírně mnoho. Čím více překážek, tím vyšší jsou náklady na zprostředkování. Čím složitější je přeprava nákladu, tím dražším se stává ten, kdo to dokáže zajistit.
Není však možné donekonečna obchodovat s již vyrobeným zbožím.
V určitém okamžiku bude muset obchodní kapitál opět investovat do výroby. Mluvil jsem o tom v předposledním streamu: obchodníci nevyhnutelně začínají financovat průmyslníky jednoduše proto, že potřebují, aby existovalo zboží, s nímž lze obchodovat.
Proto bych současný vzestup obchodního kapitálu nevnímal jako konečný světový řád.
Jedná se o ekonomickou formu přechodu mezi dvěma řády.
Zatímco se staré globální vazby rozpadají a nové makrozóny se ještě neuzavřely, na vrchol se dostává ten, kdo je schopen propojovat roztříštěné prostory.
A po jeho boku se nevyhnutelně objeví ten, kdo disponuje informacemi, je schopen zajistit bezpečnost a otevřít zavřené dveře.
A až se nové makrozóny definitivně ustaví, objeví se v nich vlastní výrobní řetězce, energetika, infrastruktura, platební systémy a bezpečnostní systémy.
Tehdy obchodník opět přenechá první místo výrobci a vlastníkovi infrastruktury.
Proto je dnešní boj mnohem širší než jen o obchod.
Je to boj o přístavy, průlivy, železnice, potrubí, kabely, energetické sítě a zúčtovací centra – o body, kde se ekonomika setkává s informacemi a mocí.
Nečeká nás návrat do 18. století. Čeká nás návrat k jeho logice – na krátkou dobu a na zcela nové technologické úrovni.
Americký prezident Donald Trump označil námořní blokádu Íránu za „velmi výnosný byznys“ a přirovnal Ameriku k pirátům.
www.belobog.sk
