Chazin

[dasa]

Jevstafiev
Jak brzy na Západě vypuknou spory, pokud se NATO rozpadne, a jak Ukrajina uškodila Alianci – Jevstafjev (https://t.me/dimonundmir)

Mnohé procesy a rozhodnutí, která přijímá kolektivní Západ, se jeví jako nelogické. Ne vždy se však jedná o čistou politickou iracionalitu. Mnohé je dáno těmi organizačními rámci, v nichž Západ existoval a rozvíjel se. A jednou z klíčových organizací, která tyto rámce určovala, byla Severoatlantická aliance. V osudu NATO se projevily všechny charakteristické rysy současného „Velkého Západu“.

Stínoví loutkáři západní politiky, kteří položili základy pro rozvoj euroatlantické spolupráce, nebyli hloupí a chápali neucelenost regionu, který vytvářeli.

V tomto díle týdenního projektu „Ukrajina.ru“ s názvem „Případ Jevstafjev“
Pohovoříme o NATO – organizaci, která byla vytvořena jakoby pro územní obranu západní Evropy, ve skutečnosti však pro válku s Ruskem.
A právě v okamžiku, kdy se zdálo, že geopolitická situace přiblížila NATO k naplnění svého poslání, se objevily určité nuance. Nakonec to nevyšlo.
Pokusíme se přijít na to, proč.
O tom a nejen o tom bude hovořit profesor Institutu médií Národní výzkumné univerzity
„Vysoká škola ekonomie“ Dmitrij Jevstafjev.

Как скоро на Западе начнётся грызня, если НАТО развалят, и чем Альянсу навредила Украина – Евстафьев

Многие процессы и решения, которые принимает коллективный Запад, выглядят нелогично. Но не всегда речь идёт о чистой политической иррациональности. Многое определяется теми организационными рамками, в которых Запад существовал и развивался. И одной из ключевых организаций, которая определяла эти...

ok.ru

 

[dasa]

Začátek zde Zdroj: https://t.me/KamilAskerkhanov/5923


Američané si budují svou sféru vlivu.
Rusko a Čína si objektivně budují své sféry vlivu v Eurasii.
A mezi nimi se postupně vytyčuje hranice.
To je obzvláště nebezpečné kvůli nejednotnosti samotné kazašské elity.
Během desetiletí se v jejím rámci vytvořily různé ekonomické zájmové skupiny: ty spojené se západním ropným a plynárenským kapitálem a finančním systémem, ty orientované na obchod a investice Číny, ty začleněné do ruského ekonomického prostoru. Samozřejmě je nelze primitivně rozdělit na „americkou“, „čínskou“ a „ruskou stranu“. Když však vnější mocenská centra vyžadují volbu, rozdíly v ekonomických zájmech se začínají proměňovat v potenciální politické linie rozkolu.
A leden 2022 již ukázal, jak rychle může vnitřní krize v Kazachstánu vyvolat
otázku stability celé státní struktury. Proto dnes může být mnohostrannost již nikoli pojistkou proti vnějšímu tlaku, ale mechanismem jeho přenosu do vnitrozemí.
Právě zde se nachází hlavní rozcestí pro Tokajeva.
Dokud existují obě osy – východ–západ a sever–jih –, může Kazachstán udržovat rovnováhu. Ale zatímco západní osa se dále zhoršuje, ropovod KTK a Černé moře zůstávají pod neustálou hrozbou, projekt TRIPP se zjevně stal překážkou a Turecko se stále hlouběji zaplétá
do blízkovýchodní krize, začíná mizet materiální základ této mnohostrannosti.
A to aniž by Rusko a Čína musely Kazachstánu klást ultimátum.
Ultimátum předložily USA.
Moskvě a Pekingu stačí postupně vytvářet takovou infrastrukturní a finanční realitu, v níž rozhodnutí učiní samotná ekonomika.
A to je to hlavní.
Nejde o boj USA a Číny o Kazachstán.
Jsme svědky střetu dvou os – Východ–Západ a Sever–Jih, izolace Evropy
a návratu Hartlandu.
Tyto procesy navíc mohou být součástí jedné velké restrukturalizace.
USA se soustředí na svou vlastní zónu a indicko-tichomořský region.
Evropa se postupně odděluje od surovinové základny vnitřní Eurasie.
A samotná Eurasie se sjednocuje kolem Ruska, Číny, Střední Asie a Íránu do soudržnějšího kontinentálního prostoru.
A pak lze Pax Silica vnímat nikoli jako začátek amerického tažení na Střední Asii.
Možná jde o jeden z nástrojů k vymezení budoucích hranic.
Washington prostě nabízí Kazachstánu, aby se veřejně rozhodl, na které straně této hranice
se nachází.
Přitom odpověď je možná známa předem.
Kazachstán už totiž není jen státem někde mezi Ruskem, Čínou a Západem, ale
ocitá se v samém centru formující se Eurasie.
A hlavní otázkou nyní není, kterou stranu si Tokajev vybere, ale zda Kazachstán stihne změnit svůj model a dohodnout se uvnitř vlastní elity na novém postavení země dříve, než
tuto volbu za něj určí geografie, infrastruktura a okolnosti.
Protože nekončí jen kazachstánská mnohostrannost.
Končí samotný světový systém globalizace, v jehož rámci byla možná vícesměrnost.


Jevstafiev dáva odkaz na Kamila Askerchanova
Zdroj: https://t.me/dimonundmir/23578

 

[dasa]

Hormuzský průliv, volby v USA a globální logistika: názor odborníka | Dmitrij Jevstafjev
Trump, Írán, volby do Státní dumy a logistika: hlavní geopolitické hrozby a nečekaná spojenectví. V tomto díle Dmitrij Jevstafjev rozebírá, co se za poslední dva týdny odehrálo na světové scéně.
Proč se západní elity obávají strategické porážky a jak to ovlivňuje vnitřní situaci v Rusku? Budeme diskutovat o Trumpových jednáních s Íránem ohledně Hormuzského průlivu, stažení USA z oblasti Perského zálivu a nové bezpečnostní architektuře.
Promluvíme si o změně moci v Sýrii, turecko-kurdských vztazích
o nečekaných návštěvách Zelenského v Srbsku.
V centru pozornosti – budoucnost Trumpova nástupce, role Vance a vnitropolitické hry
ve Washingtonu.

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=HHftP9t0T94

OBSAH:
0:00:00 Začátek vysílání. Pozdrav a vtipy o jižním přízvuku
0:02:52 Situace kolem voleb do Státní dumy a reakce elit
0:05:15 Hormuzský průliv: jednání mezi Trumpem a Íránem
0:08:20 Analogie s Richardem Nixonem a stažením vojsk z Vietnamu
0:12:00 Přehodnocení hranic zemí Perského zálivu
0:15:30 Urychlení mírového procesu při přijímání rozhodnutí a „Velký Blízký východ“
0:19:10 Donald Trump a britská hra: způsobil zmatek, ale odchází
0:23:00 Trumpovo třetí funkční období a systém brzd v USA
0:27:15 Možní kandidáti na prezidenta USA: Vance a další
0:32:00 J. D. Vance: bezzásadovost a vycházející hvězda, nebo past?
0:36:00 Může se Žid stát prezidentem USA? Historický kontext
0:43:00 Precedens s katolíky: John Kennedy a Joe Biden
0:48:00 Situace v Sýrii: nový režim a setkání s Putinem
0:53:00 Turecko a kurdská otázka: pokus o příměří
0:58:00 Proč Turecko směřuje na Balkán a uvědomění si hranic svých možností
1:02:00 Může Moskva vydat Asada? Odpověď odborníka
1:05:00 Logistika a blokáda oděských přístavů: kdo a jak dlouho bude schopen čekat?
1:09:00 Návštěva Zelenského v Srbsku a varování Vučiče
1:12:00 Vztahy se Srbskem: dodávky střeliva a cesta do Evropské unie
1:15:00 Postoj k panslavismu: emoce versus ekonomika
1:21:00 Kdo ve skutečnosti ovládá Ormuzský průliv? Třetí síla
1:25:00 Globální nedostatek potravin a ropy: co dojde dříve?

 

[dasa]

Je podzimní krize nevyhnutelná? Co bude s vklady a ekonomikou

Michail Chazin v tomto díle podrobně rozebírá základní příčiny útlumu světové ekonomiky.
Proč je předvolební kampaň v USA tak vlažná a apatická?
Vše spočívá v paradoxu řízení: když finanční systém překročí kritickou hranici 70 % aktiv, obvyklé nástroje (klíčová sazba, emise) přestávají fungovat ve prospěch reálného sektoru.

Dozvíte se, proč je odpuštění dluhů jedinou záchranou, ale není možné kvůli tlaku finančních skupin, jak souvisí bublina kolem umělé inteligence s úpadkem výroby a jaké scénáře čekají akciový trh. Chazin také odpovídá na otázky posluchačů ohledně osudu vkladů, konkurence s Čínou a perspektiv ruské kosmonautiky.
Expert předpovídá změnu globálních elit a významné ekonomické posuny již letos na podzim.

Ekonomika – autorský pořad na rádiu „Govorit Moskva“ | 17. 8. 2026 | Michail Chazin

Zdroj: https://rutube.ru/video/f00d012b1a90502f5b12e8bf88f05316/

OBSAH:
00:00 Úvod. O čem dnes mluvit nebudeme
0:01:30 Proč předvolební kampaň ztratila na dynamice?
0:03:00 Refinanční sazba: lék nebo jed?
0:05:30 „Houbový“ efekt a kolosální růst dluhů
0:07:20 Jak finanční systém pohltil reálnou výrobu
0:10:15 Kritická úroveň dluhu: 120 % nebo 350 % HDP?
0:13:40 Proč se nestaví továrny, ale tržní kapitalizace roste?
0:16:00 Skrytá podpora střední třídy: zdánlivý blahobyt
0:19:00 „Co je dobré pro banky, je dobré pro zemi“
0:22:00 Cyklus generační obměny: od síly k slabosti (otázka posluchače)
0:25:30 Rizika pro velké vklady a možná omezení
0:28:30 Alternativní dějiny ekonomiky SSSR: Stalin, Malenkov
0:31:00 Umělá inteligence jako nová finanční bublina
0:35:00 Konkurence s Čínou: nahrazování dovozu v detailech
0:39:00 Geopolitická rizika: ropné rezervy a ohniska napětí
0:42:00 Kosmický průmysl Ruské federace: investice, nebo zkáza?
0:44:30 Závěr. Podzimní krize: spouštěč změny elit

Rizika pro velké vklady a možná omezení
Lidé začali vybírat peníze. To znamená, že mohu vyjádřit pouze svůj osobní názor.
Myslím si, že, nanejvýš dojde k určitým omezením pro majitele velkých vkladů.
Je těžké odhadnout, jak velká částka to bude, ale u vkladů nižších než, řekněme, 15 milionů rublů asi žádné hrozby nebudou.
Jde o to, že většina těchto peněz tvoří právě velké vklady.
Zde by mohla být zavedena určitá omezení.
To znamená, že nebude možné vybírat hotovost.
A pokud si chcete něco koupit, například byt, auto nebo tak dále, pak bezhotovostním
převodem to možné je. Možná výrazně zpřísní kontrolu peněz a začnou klást otázky.
Ano, jsou to vaše peníze, ano, máte je uložené na vkladech, ale buďte tak laskaví a přece jen potvrďte, že jsou legální.
Nemusí to být s přesností na rubl, ale tak nějak vysvětlete, zdroje, tak dále a podobně.
Proto mohou nastat problémy tohoto druhu.

Dobré ráno.
Minule se mi nějak nepodařilo položit vám otázku, protože jsem vás neslyšel.
Tak tedy, tady je ta otázka. Byla Malinkovova ekonomická doktrína přímým pokračováním Stalinovy doktríny? Mohla existovat šance, že by se Sovětský svaz po roce 1953 přiklonil k bukharinismu. V čem se to projevovalo?
Co to vlastně je? Ach, počkejte prosím.
Řekněte, jak se jmenujete a odkud jste? Konstantin, Moskva. Dobře. Tak vám to teď vysvětlím.
Pokud se podíváte do knihy „Schody do nebe“, najdete tam velmi podrobně
– nebo možná v knize „Krize a moc“, už si to přesně nepamatuji – velmi podrobně popsán politický konflikt v SSSR v letech 1927–1929 před začátkem prvního pětiletého plánu. No, vlastně v letech 1926–1928 velmi podrobně. A tam je jasně napsáno, že Stalin zahájil Bucharinův program, program pravice. Právě v tom je třeba se velmi pozorně orientovat.
Kromě toho tam jsou určité jemnosti související s porozuměním.

Co se týče Malinkova, ten měl v této věci své vlastní úvahy.
Jsem nakloněn názoru, že jeho hlavní myšlenkou bylo to, že Stalin udržoval armádu
i po skončení Velké vlastenecké války.
A už dlouho bylo jasné, že je třeba ji rozpustit.
A úkolem bylo tedy, dát těmto lidem možnost se nějak přizpůsobit.
Právě proto je to jeden
z důvodů, proč se rolníkům život velmi výrazně usnadnil.
Vždyť značná část armády tvořili právě rolníci, kteří se chtěli vrátit domů.
Muselo se jim tedy dát jakási možnost se usadit. No, ve skutečnosti je tam ještě
celá řada různých důvodů. Je to velmi složité téma, ve kterém je třeba se vyznat.
A navíc všechny pokusy o diskusi na toto téma nevyhnutelně skončí.
No, pokud ne rvačkou, tak alespoň velmi vyhrocenými diskusemi.
Připomínám, že tam proběhla moje diskuse na téma role a, vlastně, i na mém kanálu na Telegramu se toto téma pravidelně objevuje – téma role Jelce.

 

[dasa]

Jevstafiev dáva odkaz na Kamila Askerchanova
Zdroj: https://t.me/KamilAskerkhanov/5938

Válka jako spouštěcí mechanismus

Zdá se, že skládačka se konečně začíná skládat.

Hormuzský průliv je pro běžný obchod s ropou prakticky paralyzován, průliv Bab el-Mandeb funguje s obrovskými omezeními. Nyní agentura Reuters informuje, že čínští státní námořní giganti COSCO a CMES pozastavili přepravu ropy tankery po obou trasách. Čínští přepravci přebudovávají logistiku tak, jako by další eskalace již nebyla rizikem, ale zcela reálným scénářem.

A to vše se děje přesně v okamžiku, kdy začíná praskat dluhový trh.

Výnosy německých 10letých dluhopisů (Bund) vzrostly na nejvyšší úroveň od roku 2011. Americké 30leté dluhopisy dosáhly maxima od roku 2007. Rostou i výnosy japonských dluhopisů. Média jednotně vysvětlují dění inflací, cenami ropy a očekáváním vyšších úrokových sazeb.

To je vše správně. Jenže otázka je poněkud širší.

Poslední týdny jsme neustále sledovali stejný řetězec: ropa – ropné produkty – nafta – potraviny – logistika. Nyní se k němu přidává další prvek – cena peněz.

A právě tady začíná to nejzajímavější.

Německo vstupuje do tohoto období s rozpadajícím se starým průmyslovým modelem a zrychlujícím se uzavíráním podniků.
Evropa – s drahou energií a nutností prudce zvyšovat výdaje na obranu a infrastrukturu.
USA – s obrovským dluhem a potřebou neustále si půjčovat stále více.
Japonsko – se svou dluhovou strukturou.
A všem jim teď musí být půjčování dražší.

Vychází z toho poměrně nepříjemný kruh:
drahá ropa rozdmýchává inflaci, inflace zvyšuje výnosnost dluhopisů,
drahý dluh zvyšuje náklady na úvěry, drahé úvěry likvidují podniky a nemovitosti, pokles ekonomiky zhoršuje rozpočty, a poté jsou státy nuceny si půjčovat ještě více.
Pro takový systém je potřeba jen dobrý impuls.
A velká válka na Blízkém východě je k této roli prakticky ideální.
Přičemž právě jako spouštěč, a ne jako příčina krize. Příčiny se už dávno hromadily.
Pokud po praktické paralyzaci Ormuzu začne nová ostrá fáze války, ropa a ropné produkty získají další impuls k růstu, zdražní přeprava a pojištění, zhroutí se logistika a následně přijde potravinová inflace.
A právě v takové situaci se centrální banky ocitají v velmi zajímavé pasti.
Trhy klesají – je třeba snižovat úrokové sazby a poskytovat likviditu.
Inflace roste – úrokové sazby nelze snižovat.
Začnete zachraňovat finanční systém – riskujete zhroucení dlouhodobých dluhů a měny. Nezachráníte – dostanete bankroty, nemovitosti, banky a další pokles trhů.
Možností je jen několik.

A pak se vynoří další otázka, která je mnohem zajímavější než samotná prognóza války.

Už jsme viděli, jak zlato začíná měnit obvyklá centra skladování a obchodu.
Viděli jsme hromadění a přesun fyzické ropy.
Viděli jsme přeskupování tras. Nyní čínské státní dopravní společnosti předem vyřazují tankery z hlavních úzkých míst světového energetického obchodu.
Příliš mnoho subjektů začíná jednat tak, jako by vědělo, že návrat k předchozímu systému
už nebude možný.

Objevuje se stále více aktérů, pro které je cena zabránění této válce vyšší než cena samotné války. A pro některé může zničení staré finanční a logistické struktury dokonce otevřít příležitosti, které by za normálních podmínek nikdy neměly.

A zdá se, že takových aktérů je stále více.

Zdroj: https://t.me/dimonundmir/23590

 

[dasa]

Volby v USA a globální finanční dutina | Michail Chazin a Dmitrij Pučkov​

Michail Chazin a Dmitrij Pučkov rozebírají hlavní skryté problémy západní ekonomiky a politiky. Proč se elity USA a Evropy bojí diskutovat o skutečné krizi?

Co čeká střední třídu po nevyhnutelném finančním kolapsu a proč už obvyklé demokratické instituce nejsou schopny vládnout státům?
Upřímný pohled na to, jak se skutečně rozhoduje za zavřenými dveřmi a kdo obnoví pořádek, až staré schémata přestanou fungovat.

Zdroj: https://rutube.ru/video/de862c19e35495216b34bb68b332165d/

OBSAH:
0:00:00 Hlavní show v USA a intriky ve volbách
0:03:15 Proč se elity bojí diskutovat o ekonomice a životní úrovni
0:06:10 Iluze volby a sociální problémy v západních zemích
0:09:05 Kdo ve skutečnosti vládne USA a proč roste dluh
0:12:50 Nevyhnutelný finanční kolaps a nástup náhodných lidí k moci
0:18:40 Iluze demokracie a zkorumpované politické kampaně
0:24:15 Nervozita evropských lídrů a očekávání rozhodných kroků
0:29:30 Absurdní požadavky a slepota evropské střední třídy
0:32:45 Ničení podnikání a role stínových struktur při nastolování pořádku
0:37:35 Chyby malých zemí a ztráta vazeb se sousedy
0:41:45 Princip kolektivní nezodpovědnosti v politice
0:45:00 Proč je k překonání krize zapotřebí tvrdý krizový manažer

 

[Atom]

Objevuje se stále více aktérů, pro které je cena zabránění této válce vyšší než cena samotné války. A pro některé může zničení staré finanční a logistické struktury dokonce otevřít příležitosti, které by za normálních podmínek nikdy neměly.

S tímto bych souhlasil, kdyby to bylo takhle:
Objevuje se stále více aktérů, pro které je cena zabránění "krachu a devastaci Evropy" vyšší než cena záchrany i když je to domov subjektu. A pro některé může zničení staré finanční a logistické struktury dokonce otevřít příležitosti, které by za normálních podmínek nikdy neměly.

Skutečná nepředstíraná válka (na život a na smrt) nebude užitečná ani jednomu subjektu. Jenže Evropské elity stále doufají, že mohou předstírat a pak se to podaří zradou nějak ošulit ( bez podpory GP to ale nejde, což netuší, vlastně ani s podporou GP ). Evropské elity jsou tak hloupé, že si myslí, že mohou hrát jednostraně pouze na smrt Ruska. Jenže nechápou, že když jde o život, tak těžko ukecají protívníka, aby se sám bez odporu zničil, zvlášť když nepřítel (Evropa) je téměř bezbranný. Takže elitám, kteřé se malinko orientují zbývá poslední možnost vražda ze zálohy (vše jaderný úder).

Rusko dáva zmetkům naději tím, že se snaží boj na život a na smrt oddálit a zabránit zničení lidstva. Za současné situace je řízení lidstva podobné řízení blázince. GP nechal vše státním elitám rozchaosit a navíc GP rozšířil v lidstvu místo důvěry v Boha opírající se o vysoké rozlišení slepou víru bez rozlišení.

Nastal čas si pohovořit o mentální způsobilosti GP řídit lidstvo. Jsou takové hypoptézy, že v určité fázi řízení lidstva ovládli psychopaté (ve starém Egyptě). Je takový film, kdy přijde inspektor do blázince zjistí, že blázni zavřeli personál a řídí si blázinec sami ( takový mám pocit ze řízení lidstva ).

 

[Lars Turms]

Je takový film, kdy přijde inspektor do blázince zjistí, že blázni zavřeli personál a řídí si blázinec sami ( takový mám pocit ze řízení lidstva ).

Tak z ceskych filmu tomu odpovida tenhle s Liskou a Duskem , od Svankmajera ..

Making sure you're not a bot!

 

[dasa]

Chazin
Ale tohle už není legrace:
Zdroj: https://t.me/MIrvMomente/60638
!

Zejména s ohledem na toto:
Zdroj: https://t.me/MIrvMomente/60637
.

Připomenu, že o nevyhnutelném posílení role zlata v základním finančně-ekonomickém modelu jsme s Andrejem Kobyakovem psali již v roce 2003 („Zánik impéria dolaru...“, viz https://khazin.ru/shop). Tehdy se bankéřům podařilo krizi odložit, podrobnosti jsem opakovaně popisoval, naposledy v článku „Poslední krize kapitalismu?“, viz tamtéž. Objektivní okolnosti se však nazývají objektivními právě proto, že se projevují v každém případě.

A tak je tomu i v tomto případě. Problém současné situace spočívá v tom, že složité technologické řetězce vyžadují stabilní cenovou škálu na dlouhodobé období (alespoň srovnatelné s dobou splácení investičního úvěru). Jak to chcete zařídit v podmínkách fiat měn? Ne, vážně?

Ale ani čistý zlatý standard nelze při současném objemu dluhu použít.
Zkrátka se tu objevuje spousta složitých otázek.
Já se jimi zabývám už asi 30 let... A Bessent?

Zdroj: https://t.me/khazinml/13568

 

[dasa]

Je takový film, kdy přijde inspektor do blázince zjistí, že blázni zavřeli personál a řídí si blázinec sami ( takový mám pocit ze řízení lidstva ).

E.A. Poe: Podivný experiment​

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=7YkkIaVHOtg
​

 

[Irena Aneri]

S tímto bych souhlasil, kdyby to bylo takhle:
Objevuje se stále více aktérů, pro které je cena zabránění "krachu a devastaci Evropy" vyšší než cena záchrany i když je to domov subjektu. A pro některé může zničení staré finanční a logistické struktury dokonce otevřít příležitosti, které by za normálních podmínek nikdy neměly.

Skutečná nepředstíraná válka (na život a na smrt) nebude užitečná ani jednomu subjektu. Jenže Evropské elity stále doufají, že mohou předstírat a pak se to podaří zradou nějak ošulit ( bez podpory GP to ale nejde, což netuší, vlastně ani s podporou GP ). Evropské elity jsou tak hloupé, že si myslí, že mohou hrát jednostraně pouze na smrt Ruska. Jenže nechápou, že když jde o život, tak těžko ukecají protívníka, aby se sám bez odporu zničil, zvlášť když nepřítel (Evropa) je téměř bezbranný. Takže elitám, kteřé se malinko orientují zbývá poslední možnost vražda ze zálohy (vše jaderný úder).

Rusko dáva zmetkům naději tím, že se snaží boj na život a na smrt oddálit a zabránit zničení lidstva. Za současné situace je řízení lidstva podobné řízení blázince. GP nechal vše státním elitám rozchaosit a navíc GP rozšířil v lidstvu místo důvěry v Boha opírající se o vysoké rozlišení slepou víru bez rozlišení.

Nastal čas si pohovořit o mentální způsobilosti GP řídit lidstvo. Jsou takové hypoptézy, že v určité fázi řízení lidstva ovládli psychopaté (ve starém Egyptě). Je takový film, kdy přijde inspektor do blázince zjistí, že blázni zavřeli personál a řídí si blázinec sami ( takový mám pocit ze řízení lidstva ).

Skutečně, člověk si připadá jako v blázinci. Tuhle jsem zahlédla u Vidláka, jak se tam místní diskutéři svěřovali, jak se jim líbily devadesátky, jak podnikali, jak se jim dařilo... To až teď se jim to přestává líbit. Tehdy to byla ta skutečná svoboda. Připadají mi jako děti, které rodiče omezovali v jezení sladkostí, aby si nepoškodily zdraví. Když tato omezení padla, tak si cpaly bříška a teď se diví, že mají pokažené žaludky. Ale v žádném případě si nepřipustí, že ta omezení předtím, ta výchova (další diskující tam horlil, že bolševici měli tu drzost lidi vychovávat, a že to je stejně neproveditelné, lidi vychovat, a přitom nechápe, jak velké dopady ta jejich výchova měla i na něho samotného, na to, co dnes považuje za správné a špatné, nakolik se to posunulo od doby před bolševiky...), měla nějaký užitek na celkový život společnosti, na jeho kvalitu, a tedy i na ten jejich. Oni se raději cpou cukrátky bez omezení, to je ta pravá svoboda. Když jim potom ta cukrátka začnou brát silnější kluci, tak se jim to přestává líbit a chtěli by, aby rodiče zasáhli. Jenže ti už tu bohužel nejsou. Teď už jsou oni sami dospělí, a měli by se s tím vypořádat, jenže nevědí jak. Stále mají za to, že jíst bez omezení cukrátka je základ, tak jak to zařídit, aby jich sami měli dost a nikdo je v tom neomezoval? Leda tím, že je seberou těm druhým. Zařídit, aby jich měli všichni dostatek na přilepšení, ale aby jim z nich nebylo zle (nadspotřeba), to je pro ně doposud omezování osobní svobody. Tak co už s nimi? Za chvíli budou oni nebo jejich potomci rádi, když si jako ty děti v Londýně v roce 1902 dokážou vyhrabat z odpadu ohryzek, který ještě není úplně shnilý...

Byl by velice zajímavý experiment, kdyby lidem s informačním naplněním ze začátku roku 1989 někdo začal vykládat dnešní realitu. Myslím, že by si poklepali na čelo a řekli mu, že je bláznivý fantasta. A dnes je to pro ně norma... Lidé vůbec málo umějí porovnávat, nebo se s tím nechtějí namáhat. Proto je tak snadné jimi potom manipulovat. Prostě se jim postupně posouvá realita někam, kam by předtím nikdy nevěřili, že je to možné. To je ta pomalu vařená žába... Ale přesně tohle by mělo být náplní školních osnov. Naučit je to dělat, posuzovat v širším pohledu, co a jaké bude mít dopady na jejich osobní život, přestože se jim může zdát, že si na chvíli přilepšili, myslet... A nakolik je důležitá společnost, ve které žijí a její mravnost, že se to vždy nějakým způsobem odrazí na jejich osobním životě a jestliže někdo programově mravnost té společnosti kazí, tak to vždy dělá s postraními nehezkými úmysly, že to není žádná náhoda.

Jako když dnes odeberou znalecké razítko Pekové a nikoho zřejmě nezajímá, co skutečně v těch vakcínách je... To je přece něco podružného, Peková má zaujaté přístroje, které měří zaujaté hodnoty. Zatímco ti, kteří se postarali o nákup těch vakcín a mají na to přímo finační či profesní vazby (pravda je může připravit o jejich koryta), jsou zřejmě zcela nezaujatí. Zajímalo by mne, zda ti z toho úřadu, kteří jí to razítko odebrali jsou sami očkovaní? A pokud ano, zda prostě raději nechtějí vědět, co ty vakcíny skutečně obsahují... Je to s nimi stejné jako s těmi podnikateli od Vidláka, všechno jsme udělali správně, to jen potom se to nějak podivně zvrtlo, tak raději zavřeme oči a jedeme dál, ono to nějak dopadne...

 

[Jarek]

Tuhle jsem zahlédla u Vidláka, jak se tam místní diskutéři svěřovali, jak se jim líbily devadesátky, jak podnikali, jak se jim dařilo... To až teď se jim to přestává líbit. Tehdy to byla ta skutečná svoboda. Připadají mi jako děti, které rodiče omezovali v jezení sladkostí, aby si nepoškodily zdraví.

To je přesná formulace. Pohybuji se v podnikatelském prostředí a toto slyším často. Rozkrádací devadesátky mají za parádní svobodu. Jeden mě taky řekl, že kapitalismus je o tom, že ať si každý dělá kdo chce co chce. A tuto mentalitu si vezmou do hrobu. Ale to je anarchie. Přesně podle hesla nevaž se, odvaž se. Ted nadávají na EU, protože různá omezení, nařízení apod. Ale v každém společenském systému musí být určitý řád a pořádek a musí být dodržována jistá pravidla. Můžeme se bavit, jestli řád a pořádek je ve prospěch většiny či nikoliv ale řád musí být. A dále moc nad lidmi jako taková může být dobrá, může být špatná, ale nikdy opakuji nikdy nesmí být slabá. A právě záměrně slabá moc a neochota vymáhat pravidla dovedla tuto zemi do dnešního stavu. A teď se budu opakovat. Ti u Vidláka ohledně vztahu k Rusku to mají tak, že jim ve skutečnosti vůbec nezáleží na osudu Ruska. Oni chtějí mít ten levný benzín, potraviny, energie obecně a taky aby dovolená moc nestála. A kdyby za tuto cenu Rusko mělo zmizet spolu s populací na daném území, tak jim to bude jedno. Oni nadávají na současné poměry s tzv. pravicových pozic. Chtějí levně konzumovat a za tímto účelem drancovat cizí zdroje. Chtějí kapitalismus a vše co s tím souvisí jakoby přívětivější pro ně s lidskou tváří. A nechtějí si připustit, že to není možné. A Rusko a nejen Rusko, ale i třeba země v Africe se staví na zadní. A najednou je problém. To je celé. V zásadě píšu to samé co Vy, ale trochu jinými slovy. Podnikatelé u Vidláka ze svého pohledu udělali vše správně. Dobře si v devadesátkách nakradli. Z jejich pohledu bylo vše OK. A z mé zkušenosti většinou nejvíce nadávají ti, kteří v devadesátkách přišli k cizím majetkům v rámci privatizace za hubičku či podvodem. Ti kteří začali úplně od nuly a tzv. na zelené louce většinou moc nenadávají. Každá zásadní změna poměrů ve společnosti má za následek, že na povrch vyplave lidská lůza a odpad a charakterová spodina. Charakterová lůza je přítomna v každé společnosti. Tak tomu bylo u nás v devadesátkách. Ale buďme upřímní ono to bylo i po převzetí moci bolševiky v Rusku. Je na to celá řada přednášek ruských historiků. Tam se například několikanásobně zvedla zločinnost a trvalo docela dlouho než to dostali do normálu. A nakonec i po roce 1948 to u nás bylo podobné. Když vezmu u nás situaci například v zemědělství, tak tam to stálo za nic asi do počátku 70. let. Pak se situace, a to za Husáka začala zlepšovat. Proč ? Protože do praxe již nastupovali vzdělaní VŠ odborníci už v novém systému. A když už zemědělsko-potravinářský komplex měl velice solidní úroveň, tak byl opět rozbourán a ke slovu přišla opět lůza. Vím o čem píši, protože táta byl ředitelem velkého zem. podniku. A něco mě napovídá, že už jsou připraveni další bourači.

 

[Irena Aneri]

To je přesná formulace. Pohybuji se v podnikatelském prostředí a toto slyším často. Rozkrádací devadesátky mají za parádní svobodu. Jeden mě taky řekl, že kapitalismus je o tom, že ať si každý dělá kdo chce co chce. A tuto mentalitu si vezmou do hrobu. Ale to je anarchie. Přesně podle hesla nevaž se, odvaž se. Ted nadávají na EU, protože různá omezení, nařízení apod. Ale v každém společenském systému musí být určitý řád a pořádek a musí být dodržována jistá pravidla. Můžeme se bavit, jestli řád a pořádek je ve prospěch většiny či nikoliv ale řád musí být. A dále moc nad lidmi jako taková může být dobrá, může být špatná, ale nikdy opakuji nikdy nesmí být slabá. A právě záměrně slabá moc a neochota vymáhat pravidla dovedla tuto zemi do dnešního stavu. A teď se budu opakovat. Ti u Vidláka ohledně vztahu k Rusku to mají tak, že jim ve skutečnosti vůbec nezáleží na osudu Ruska. Oni chtějí mít ten levný benzín, potraviny, energie obecně a taky aby dovolená moc nestála. A kdyby za tuto cenu Rusko mělo zmizet spolu s populací na daném území, tak jim to bude jedno. Oni nadávají na současné poměry s tzv. pravicových pozic. Chtějí levně konzumovat a za tímto účelem drancovat cizí zdroje. Chtějí kapitalismus a vše co s tím souvisí jakoby přívětivější pro ně s lidskou tváří. A nechtějí si připustit, že to není možné. A Rusko a nejen Rusko, ale i třeba země v Africe se staví na zadní. A najednou je problém. To je celé. V zásadě píšu to samé co Vy, ale trochu jinými slovy. Podnikatelé u Vidláka ze svého pohledu udělali vše správně. Dobře si v devadesátkách nakradli. Z jejich pohledu bylo vše OK. A z mé zkušenosti většinou nejvíce nadávají ti, kteří v devadesátkách přišli k cizím majetkům v rámci privatizace za hubičku či podvodem. Ti kteří začali úplně od nuly a tzv. na zelené louce většinou moc nenadávají. Každá zásadní změna poměrů ve společnosti má za následek, že na povrch vyplave lidská lůza a odpad a charakterová spodina. Charakterová lůza je přítomna v každé společnosti. Tak tomu bylo u nás v devadesátkách. Ale buďme upřímní ono to bylo i po převzetí moci bolševiky v Rusku. Je na to celá řada přednášek ruských historiků. Tam se například několikanásobně zvedla zločinnost a trvalo docela dlouho než to dostali do normálu. A nakonec i po roce 1948 to u nás bylo podobné. Když vezmu u nás situaci například v zemědělství, tak tam to stálo za nic asi do počátku 70. let. Pak se situace, a to za Husáka začala zlepšovat. Proč ? Protože do praxe již nastupovali vzdělaní VŠ odborníci už v novém systému. A když už zemědělsko-potravinářský komplex měl velice solidní úroveň, tak byl opět rozbourán a ke slovu přišla opět lůza. Vím o čem píši, protože táta byl ředitelem velkého zem. podniku. A něco mě napovídá, že už jsou připraveni další bourači.

Nu, já mám za to, že rok 48 a bolševici v Rusku naopak tu charakterovou spodinu z vedoucích řídících míst ve velkém odplavili. (Takový Lavrov, jestliže navrhuje přejmenovat město po bolševikovi, je v mých očích přesně takovou charakterovou spodinou! Jedním jediným tahem se u mě stoprocentně odepsal.) To proto také mohla nastat tak radikální změna poměrů se zvýšením úrovně obyčejných lidí. Byly v mnohém zpřetrhány ty vazby navazované globálním řízením na strukturní a fakticky i bezstrukturní úrovni, protože ta kádrová výměna byla příliš rozsáhlá. Proto se nedalo tak snadno zvrátit posun k vytyčenému cíli, který byl tentokrát skutečný, ne jen deklarovaný. Naopak, když potom už přišli ti odborníci, kteří si nové poměry nemuseli vybojovat a dostali je takříkajíc na stříbrném tácu, tak zase začal ten slavný rybolov v kalných vodách a naplno se rozjelo i to bezstrukturní řízení, které zase mělo z vytyčených cílů udělat cíle jen deklarované...

Řekněte, jak byste pojmenoval poměry v londýnském East Endu v roce 1902, které tam byly vytvořeny cíleným řízením, protože Velká Británie jako taková měla dostatek zdrojů, aby to tam změnila. To vyplavala spodina nebo byla tou spodinou v drahých křeslech účelově formována?

Zde malá ukázka pro osvěžení poměrů:

Jack London – Lidé z propasti, část XI. a pár údajů od prvorepublikového „dezinformátora“ a „dezoláta“ Julia Fučíka pro srovnání…

Jack London – Lidé z propasti, část XI. a pár údajů od prvorepublikového „dezinformátora“ a „dezoláta“ Julia Fučíka pro srovnání… – Fórum KOB

kob-forum.eu

 

[Jarek]

Nu, já mám za to, že rok 48 a bolševici v Rusku naopak tu charakterovou spodinu z vedoucích řídících míst ve velkém odplavili.

Ale neodplavili. Naopak se mezi ně vetřeli ti, kteří ucítili příležitost si vyřizovat účty ať už skutečné či domnělé. Předpokládám, že pamatujete rok 1989, OF a vyjadřování nedůvěry tzv. starým strukturám. Já viděl jak ten největší lidský odpad, který se doslova a do písmene neuměl podepsat vyjádřil nedůvěru řediteli společnosti jen proto, že byl v KSČ. Přitom podnik měl vynikající hospodářské výsledky. A ti ostatní, kteří nebyli členy KSČ šli taky. Bylo jim sděleno, že jsou poznamenáni minulým režimem. Měli jen několik hodin na to aby si sbalili svých pět švestek a šli na pracák. No ale o něco později šli na pracák i tito revolucionáři. V nastupujícím kapitalismu byli nezaměstnatelní. A tito negramoti pak řídili/rozkrádali podnik, který pak zanikl. To byla masová záležitost. Já pak jako mladík nastoupil do školství. A tam to přišlo taky. Se zpožděním. Ředitel školy byl v KSČ a ve sborovně ještě v 90. letech visel velký plakát na téma Morální kodex budovatele komunismu. Asi tak 150x150 cm. A opět foristi proti němu rozjeli kampaň. Stálo ho to život. No a škola zanikla. A něco podobného v obráceném gardu bylo i po roce 1948. A i po roce 1917 v Rusku. A trvalo to jistou dobu než se to trochu usadilo. Kontrolní otázka. Jak konkrétně u nás probíhalo řízení podniků po znárodnění ? Popište mechanismus.

 

[Irena Aneri]

Ale neodplavili. Naopak se mezi ně vetřeli ti, kteří ucítili příležitost si vyřizovat účty ať už skutečné či domnělé. Předpokládám, že pamatujete rok 1989, OF a vyjadřování nedůvěry tzv. starým strukturám. Já viděl jak ten největší lidský odpad, který se doslova a do písmene neuměl podepsat vyjádřil nedůvěru řediteli společnosti jen proto, že byl v KSČ. Přitom podnik měl vynikající hospodářské výsledky. A ti ostatní, kteří nebyli členy KSČ šli taky. Bylo jim sděleno, že jsou poznamenáni minulým režimem. Měli jen několik hodin na to aby si sbalili svých pět švestek a šli na pracák. No ale o něco později šli na pracák i tito revolucionáři. V nastupujícím kapitalismu byli nezaměstnatelní. A tito negramoti pak řídili/rozkrádali podnik, který pak zanikl. To byla masová záležitost. Já pak jako mladík nastoupil do školství. A tam to přišlo taky. Se zpožděním. Ředitel školy byl v KSČ a ve sborovně ještě v 90. letech visel velký plakát na téma Morální kodex budovatele komunismu. Asi tak 150x150 cm. A opět foristi proti němu rozjeli kampaň. Stálo ho to život. No a škola zanikla. A něco podobného v obráceném gardu bylo i po roce 1948. A i po roce 1917 v Rusku. A trvalo to jistou dobu než se to trochu usadilo. Kontrolní otázka. Jak konkrétně u nás probíhalo řízení podniků po znárodnění ? Popište mechanismus.

To ovšem jsem měla na mysli, v roce 48 ve své většině převzali řízení lidé, kterým šlo o nové zřízení, o budování republiky v zájmu lidí/bolšinstva a v roce 89 zase lidé, kteří to chtěli odbourat. To je zřejmé. Takže v roce 48 šli od válu především prospěcháři/paraziti z kapitalistického režimu a v roce 89 se zase navrátili. A proč to bylo možné, o tom právě pojednává KSB. Zatím jsem jinde lepší vysvětlení nenalezla.

Pokud máte na mysli, že znárodňování neprobíhalo snadno, tak není divu. Změna režimu, který se urputně brání navíc s vazbami na zahraničí a nadnárodní řízení disponující silnými zdroji, který navíc je zcela bez zkrupulí, tj. život člověk pro ně není ničím, nemůže probíhat jako procházka růžovou zahradou. A přestože u nás lidé nebyli negramotní jako v Rusku, tak ty znalosti také museli získávat postupně. Přesto to zvládli. Padesátá léta byla jednak odrazem ještě tohoto boje a jednak situace v SSSR, kde po smrti Stalina proběhl státní převrat. A o tom, co všechno potom provedl Chruščov už se tu mluvilo mnohokrát.

Problém je, že v kapitalismu, respektive davo-"elitářství", je přímo programově vyžadováno, aby ten charakterový lidský odpad byl v řídících funkcích, aby jel v zajetých kolejích a nehodlal nic zlepšovat. Jen hubou, aby se "stádo" nebouřilo. Kdežto ve funkčním socialismu, jakým byl ten leninský a stalinský se kal postupně usadí a spadne na dno, kde zůstane až do dalšího 89...

A ano, vím, co se dělo po 89 i ze svého okolí. 48 vám z osobní zkušenosti bohužel nepopíšu

 

[dasa]

Chazin dáva odkaz na Askerchanova
Turecko a Izrael. Je střet nevyhnutelný?

Čím dál se vyvíjí situace kolem izraelských útoků na Sýrii, tím méně to připomíná běžný boj o vliv. Izrael již fakticky vymezil Turecku hranici, za kterou Ankara nesmí překročit. Poslední úder na leteckou základnu po příjezdu turecké delegace tam byl zcela srozumitelným vzkazem. A Izrael Katz se poté rozhodl diplomacii úplně odložit a navrhl Erdoganovi, aby „otestoval“ odhodlání Izraele.
To znamená, že už spolu komunikují přímo.

Turecko se v Sýrii nemůže zastavit na půli cesty. Pokud se Ankara chystá proměnit novou Sýrii ve svou bezpečnostní zónu, bude muset obnovit syrskou armádu: protivzdušnou obranu, bezpilotní letouny, letectvo, spojení, obrněnou techniku, připravovat důstojníky a budovat vojenskou infrastrukturu.

A právě to Izrael nemůže připustit.

Slabá Sýrie bez normální armády ponechává Izraeli volnost jednání od Golanských výšin prakticky až k Eufratu. Sýrie, vyzbrojená a vycvičená Tureckem, tuto volnost ukončuje. Tady máte první prakticky neřešitelný rozpor.

Podíváme-li se za hranice Sýrie, je zřejmé, že Turecko a Izrael se začínají střetávat prakticky podél celého oblouku od východního Středomoří až po Indický oceán.

A jde zde o budoucí logistiku.

Izrael se má stát jedním z klíčových uzlů IMEC – trasy Indie – Perský záliv – Saúdská Arábie – Izrael – Evropa.
Turecko do této struktury normálně nezapadá.
Proto si Ankara vytváří vlastní systém: Irák, Sýrie, Turecko a dále Evropa
Navíc středový koridor vedoucí přes Čínu – Střední Asii – Kazachstán – Kaspické moře – Ázerbájdžán – Turecko. Pokud k tomu připojíme Saúdskou Arábii a Jordánsko, lze přes Sýrii propojit Perský záliv s turecko-kavkazským systémem zcela bez Izraele.
A to už je úplně jiná debata.

Vychází z toho, že otázka budoucnosti Sýrie se zároveň stává otázkou toho, kdo bude bránou mezi Asií a Evropou – Izrael nebo Turecko.

A tady se nečekaně objevuje Somálsko.

Před několika dny u pobřeží Puntlandu piráti zajali loď LUTUF s tureckými zbraněmi, komunikačními prostředky a satelitním vybavením určeným pro turecké vojenské centrum v Mogadišu.

V Mogadišu má silné postavení Turecko, zatímco v Puntlandu jsou velmi silné pozice Spojených arabských emirátů (SAE).

V Somalilandu se objevuje izraelská vojenská přítomnost a opět tytéž SAE, tj. na druhém konci Rudého moře nečekaně nacházíme prakticky tytéž aktéry.

Dále je tu Súdán.

Turecko podporuje a vyzbrojuje SAF. Spojené arabské emiráty jsou obviňovány z podpory RSF, což Abú Dhabí popírá. Přitom část logistiky RSF procházela přes Bosaso právě v tom samém Puntlandu.

A opět se rýsuje zajímavá geografická situace.
Na jednom konci je Sýrie, kde Izrael bombarduje objekty, které by potenciálně mohly sloužit turecké vojenské přítomnosti.

Na druhém konci je Africký roh, kde se Turecko, Izrael a Spojené arabské emiráty postupně upevňují na různých stranách dalšího strategického prostoru.

Mezi nimi leží Rudé moře, Bab el-Mandeb, Saúdská Arábie a Jordánsko.
To znamená, že se před námi již rýsuje obrovská linie:

Somálsko – Rudé moře – Arabský poloostrov – Sýrie – Východní Středomoří.
A teď si vzpomeňme na Kypr a začne to být opravdu zajímavé. Zdá se, že Turecko se postupně snaží vybudovat vlastní osu vlivu od Indického oceánu přes Blízký východ až k Černému moři a Kavkazu. Izrael se ocitá v cestě této struktuře a Turecko zase v cestě té izraelské. Proto stále méně věřím, že se podaří současné napětí dlouhodobě udržet pod kontrolou diplomacie.

Američané mohou vymyslet libovolné množství mechanismů k odvrácení konfliktu. Jsou schopni odklonit letadla, varovat před letem bezpilotního letounu nebo předat souřadnice turecké jednotky. Nelze však „odvrátit konflikt“ mezi dvěma neslučitelnými geopolitickými strukturami.
Dříve či později se turecká armáda objeví na místě, které Izrael bude považovat za hrozbu.
Nebo Turecko rozmístí v Sýrii protivzdušnou obranu, která začne kontrolovat prostor, kde je Izrael zvyklý létat bez povolení.

A tehdy bude vše záviset na jediném rozhodnutí.

Udeří Izrael, nebo ustoupí?
A pokud zaútočí a zahynou turečtí vojáci – odpoví Erdogan, nebo to přejde mlčením?
Mám dojem, že odpověď na druhou otázku zhruba tušíme.
Proto je teď důležitější ani ne hádat, zda dojde ke střetu mezi Tureckem a Izraelem.

Mnohem zajímavější je, kde k němu dojde poprvé.

Sýrie se jeví jako nejzřejmější možnost. Ale já bych nezapomínal ani na Kypr a východní Středomoří. A velmi pozorně bych sledoval Rudé moře a Africký roh.
Protože se zdá, že Turecko a Izrael si začínají navzájem překážet už zdaleka nejen v Sýri
V podstatě už ke střetu dochází, zatím však pouze v podobě provokací a prostřednictvím zprostředkovatelů.

Zdroj: https://t.me/KamilAskerkhanov/5951

 

[dasa]

Chazin
Článek ze dne 23. srpna 2026

Zvykli jsme si na to, že se u nás zahraniční politikou zabývá Administrace prezidenta Ruské federace. A také ministerstvo zahraničních věcí, které ve skutečnosti podléhá právě prezidentovi. Jde však o to, že spolupráce není jen o slovech a dohodách o záměrech, ale také o konkrétní ekonomické činnosti. A tu je třeba koordinovat a kontrolovat na úrovni vlád.

Za tímto účelem se ve vládě pro každou zemi světa zřizuje speciální struktura
– komise pro mezivládní spolupráci (v běžné řeči „mezivládní komise“).
Tyto komise vedou ministři a místopředsedové vlády, strategické směry však konkrétně určuje předseda vlády Michail Mišustin. A on se osobně setkává s hlavami států, které přijíždějí do Moskvy (dokonce, jak jsme již jednou zmínili, s hlavou ČLR Si Ťin-pchingem, který klade velmi vysoké nároky na protokol a obvykle se nesetkává s osobami nižšího postavení).

A tak k nám přijel prezident Republiky Svaz Myanmaru (bývalá Barma) Min Aung Hlaing. Jedná se o velmi důležitou zemi, a to hned z několika důvodů. Zaprvé se nachází na hranici vlivu Indie a Číny. Za druhé představuje pro Čínu nejkratší cestu k Indickému oceánu (a proto tam USA aktivně podněcují občanskou válku). Za třetí je velmi zajímavá z hlediska průzkumu a budoucí těžby nerostných surovin. A konečně se snaží zachovat si relativní nezávislost
tváří v tvář tlaku velmocí, včetně USA a Velké Británie.

Celkově vzato se z politického hlediska jedná o mimořádně důležitou návštěvu.
Není tedy překvapivé, že její klíčovou součástí se stalo setkání s předsedou ruské vlády.
Na něm Michail Mišustin mimo jiné uvedl: „Mjanmarsko je pro Rusko důležitým partnerem
v jihovýchodní Asii a v asijsko-tichomořském regionu. Naše vztahy jsou založeny na pevných tradicích přátelství, vzájemného respektu a zohledňování zájmů druhé strany.

Vidíme dobré příležitosti pro posílení dvoustranné obchodní, ekonomické a investiční spolupráce. Považujeme za důležité vytvářet příznivé podmínky pro realizaci společných projektů v oblasti průmyslu, energetiky, dopravní infrastruktury a zemědělsko-průmyslového komplexu.

Navrhujeme aktivněji rozvíjet spolupráci v oblasti špičkových technologií. Jsme připraveni s Myanmarem sdílet nejmodernější vývoje v digitální ekonomice, ve vývoji autonomních elektronických systémů, v uplatňování umělé inteligence…

Zahajujeme také realizaci dohod o výstavbě jaderné elektrárny malého výkonu v Mjanmarsku. Tento projekt dá silný impuls rozvoji spolupráce v souvisejících oblastech, včetně základního a aplikovaného vědeckého výzkumu. A stane se novým symbolem rusko-mjanmarského přátelství.“

To je, tak říkajíc, čistá ekonomika. Ale i humanitární sféře bylo věnováno několik důležitých slov: „… Rádi bychom zdůraznili přípravu odborníků jako jeden z důležitých směrů.
Více než 7 tisíc studentů z Mjanmarska získalo vysokoškolské vzdělání…
Realizuje se mezivládní dohoda podepsaná v říjnu loňského roku…“
mezivládní dohoda o vzájemném zrušení vízové povinnosti.
Nyní mohou občané našich zemí cestovat bez víz po dobu 30 dnů…“

Jak je zřejmé, když předseda vlády hovoří o nějakých projektech, znamená to, že dokumenty jsou již připraveny nebo se v krajním případě nacházejí v poslední fázi schvalování.
A lze se jen radovat, že naše země nejen vede aktivní politiku vůči zemím, které jsou
z geopolitického hlediska tak důležité, jako je Myanmar, ale také dosahuje konkrétních výsledků. A to výsledků dlouhodobých, které nám umožňují pevně se v regionu etablovat.

Zdroj: https://t.me/khazinml/13587

 

[dasa]

Chazin
Stručný přehled uplynulého týdne: 34

Rádio „Govorit Moskva“: 17.8.2026
Je podzimní krize nevyhnutelná? Co bude s vklady a ekonomikou
Michail Chazin v tomto vydání podrobně rozebírá základní příčiny zpomalení světové ekonomiky. Proč je předvolební kampaň v USA tak vlažná a apatická? Vše spočívá v paradoxu řízení: když finanční systém překročí kritickou hranici 70 % aktiv, obvyklé nástroje (klíčová sazba, emise) přestávají fungovat ve prospěch reálného sektoru. Dozvíte se, proč je odpuštění dluhů jedinou záchranou, ale není možné kvůli tlaku finančních skupin, jak souvisí bublina kolem umělé inteligence s úpadkem výroby a jaké scénáře čekají akciový trh. Chazin také odpovídá na otázky posluchačů ohledně osudu vkladů, konkurence s Čínou a perspektiv ruské kosmonautiky.
Expert předpovídá změnu globálních elit a významné ekonomické posuny již letos na podzim.

Радио "Говорит Москва": Осенний кризис неизбежен? Что будет с вкладами и экономикой

Михаил Хазин в этом выпуске подробно разбирает фундаментальные причины затухания мировой экономики. Почему предвыборная кампания в США проходит вяло и апатично? Всё дело в парадоксе управления: когда финансовая система превышает критический порог в 70% активов, привычные инструменты (ключевая...

khazin.ru

Michail Chazin a Steve Dudnik: 18.8.2026
Velká přeměna světa. Hlavní ekonomické a politické výzvy roku 2026
V novém díle pořadu „Zákon a pořádek v USA“ rozebírají detektiv Steve Dudnik a ekonom Michail Chazin skryté mechanismy světové politiky, krizi dolarového systému a klíčové prognózy na podzim roku 2026. Proč se předvolební kampaně dostávají do slepé uličky, jakou roli hraje tajná diplomacie Vatikánu a co čeká globální finanční model?

Михаил Хазин и Стив Дудник: Великая пересборка мира. Главные экономические и политические вызовы 2026 года

В новом выпуске программы «Закон и порядок в США» детектив Стив Дудник и экономист Михаил Хазин разбирают теневые механизмы мировой политики, кризис долларовой системы и ключевые прогнозы на осень 2026 года. Почему заходят в тупик предвыборные кампании, какую роль играет секретная дипломатия...

khazin.ru

Michail Chazin a Dmitrij Pučkov:19.8.2026
Volby v USA a globální finanční zlom
Michail Chazin a Dmitrij Pučkov rozebírají hlavní skryté problémy západní ekonomiky a politiky. Proč se elity USA a Evropy bojí hovořit o skutečné krizi?
Co čeká střední třídu po nevyhnutelném finančním kolapsu a proč tradiční demokratické instituce již nejsou schopny řídit státy? Upřímný pohled na to, jak se ve skutečnosti přijímají rozhodnutí za zavřenými dveřmi a kdo nastolí pořádek, až staré schémata přestanou fungovat.

Михаил Хазин и Дмитрий Пучков: Выборы в США и мировой финансовый перелом

Михаил Хазин и Дмитрий Пучков разбирают главные скрытые проблемы западной экономики и политики. Почему элиты США и Европы боятся обсуждать реальный кризис? Что ждет средний класс после неизбежного финансового обвала и почему привычные демократические институты больше не способны управлять...

khazin.ru

OBSAH:
0:00:00 Hlavní show v USA a absence napětí ve volbách
0:03:15 Proč se elity bojí diskutovat o ekonomice a životní úrovni
0:06:10 Iluze volby a sociální problémy v západních zemích
0:09:05 Kdo ve skutečnosti vládne USA a proč roste dluh
0:12:50 Nevyhnutelný finanční kolaps a nástup náhodných lidí k moci
0:18:40 Iluze demokracie a zkorumpované politické kampaně
0:24:15 Nervozita evropských lídrů a očekávání rozhodných kroků
0:29:30 Absurdní požadavky a slepota evropské střední třídy
0:32:45 Ničení podnikání a role stínových struktur při nastolování pořádku
0:37:35 Chyby malých zemí a ztráta vazeb se sousedy
0:41:45 Princip kolektivní nezodpovědnosti v politice
0:45:00 Proč je k překonání krize zapotřebí tvrdý krizový manažer


Léto se chýlí ke konci. Určitě si stihněte odpočinout, ale buďte ostražití i o víkendu!

Zdroj: https://t.me/khazinml/13586

 

[dasa]

Komentář k aktuálnímu dění ze dne 25. srpna 2026. Michail Chazin
V novém komentáři k aktuálnímu dění Michail Chazin analyzuje vyčerpání dosavadního
modelu řízení, skryté mechanismy transformace elit a klíčové ekonomické příčiny zhoršování situace ve východním Středomoří.

Rozebíráme odbornou diskusi o předvolebních procesech a systémových změnách ve správním aparátu. Nervozita až panika novodobé ruské nomenklatury (deep state) před volbami do Dumy. Snaha vše staré zachovat, ovšem procesy už nejsou řiditelné subjektivně, ale jsou objektivní. Podrobně se zabýváme mezinárodní agendou, přebudováním geopolitických vazeb, logistickými koridory na Blízkém východě a bojem o klíčové energetické zdroje.


Zdroj: https://rutube.ru/video/2ffff0899ca72c4d0451001aebe82bea/


OBSAH:
0:00:01 Úvodní slovo a hlavní témata pořadu
0:01:43 Vyčerpání starého modelu řízení a postoj elit
0:06:53 Změny v mezinárodní agendě
0:08:35 Blízkovýchodní poměry a dohody
0:11:02 Boj o zdroje a plyn ve východním Středomoří

z textu:
V tomto případě nebudou žádné problémy, dokud bude klid, dokud nikdo neřekne, že tento model je mrtvý, možná bude v tomto stavu fungovat i nadále a poskytovat svým členům mimořádně pohodlnou a příjemnou existenci. V takovém životě se dnes nacházíme. S tím se nedá nic dělat; budou se chovat tak, protože se jinak chovat nemohou.
A úkolem celé naší společnosti je provést tuto reformu tohoto v podstatě již mrtvého systému s minimálními negativními důsledky. Nebudu rozebírat, jak to udělat, zaprvé proto, že sám v politice nepracuji, a zadruhé proto, že se to vždycky dělá na úrovni elit.
Úkolem společnosti je elitám vysvětlit, že, lidi, všechno je třeba změnit, všechno, to se nedá zachovat.
Poznamenejme, že když mluvím o nomenklatuře, nemám na mysli elitu, ale celý aparát, od ministrů po zdánlivě méně významné úředníky obcí, od zdánlivě nižších poslanců po poslance vyšší úrovně a zástupce zdánlivě státem spjatých veřejných organizací a velkých státních korporací. To vše. Celkově se snaží zachovat s vědomím, že se s tím nakonec nedá nic dělat. Není to ani tak důsledek subjektivních, ale zcela objektivních ekonomických procesů, které na Západě probíhají rychleji než u nás.
Pokud jde o elitní skupiny, tam procesy jistě probíhají; vidíme to pouhým okem.
Problém je, že nevidíme všechno, a není pochyb o tom, že alespoň některé z těchto elitních skupin jasně chápou, že takto život nemůže pokračovat. Je to prostě nemožné, ne v tom smyslu, že bychom si to nepřáli, ale v tom smyslu, že je to prostě fyzicky nemožné, a to i přesto, že drtivá většina této nomenklatury upřímně doufá v udržení situace.
V tomto smyslu je dnes velmi zajímavá úvaha profesora Jestafjeva na uzavřeném kanálu, kde vysvětluje, jakoby jednu z příčin zrušení toho proslulého koncertu amerického rapperav Petrohradě. Musím přiznat, že jsem o tom vůbec nepřemýšlel.
Připadalo mi to velmi zajímavé. Mimochodem, upozorňuji vás, že všemožné odporné
příběhy, jako třeba ten o dívce, kterou donutili vymazat z videa, jsou právě
příznaky takovéto hysterie nomenklatury, která se za každou cenu snaží zachovat status quo.
A to je, obecně řečeno, velmi symbolický moment.
Ačkoli samozřejmě existují i síly, které situaci záměrně rozvíří. Případ s benzínem.
To je jeden z příkladů. Nyní přejdeme, tak říkajíc, k mezinárodní agendě, která se z velké části odehrává v pozadí, protože, pokud tomu dobře rozumím, bylo přijato kategorické rozhodnutí, že Ukrajina nemůže zvítězit. Všechny pokusy, jak by se dalo říci, donutit Rusko alespoň k nějakému příměří, skončily neúspěchem. A z tohoto důvodu se tam nyní potají – a proto to není vidět – dějí jakési pokusy vymyslet nějaký model, který by umožnil zachovat Ukrajinu, byť jen jako mrtvolu nebo vycpaninu, jako takovou mocnou protiruskou základnu.
Klíčovým prvkem je zde odstranění Zelenského, protože pro Zelenského je zásadně důležité zachování právě starého modelu, neboť v tom novém pro něj prostě není místo.
Bylo velmi mnoho těch, kteří nás chtěli – o tom ostatně psal profesor Jevstafjev – přesvědčit, abychom Zelenského fyzicky odstranili. A mimochodem, toto téma se u nás pravidelně objevuje. Tak tedy, to je chyba. To dělat nemusíme, protože nepotřebujeme, aby se z Zelenského stal jakýsi hrdina – buď ho musíme odstranit my sami, nebo na něj zapomenout. Tedy aby bylo jasné, co vlastně představuje. Uvidíme, jak to dopadne.
Myslím, že během pár týdnů se tato situace vyjasní. No, tak nějak to je. Co se týče Blízkého východu, tam se odehrávají dvě věci. První je ten proslulý jižní koridor, který bezpochyby funguje.
Tedy, průjezd tankerů podél ománského pobřeží. Hlavní otázkou je pouze rozsah
tohoto koridoru. Ale tento koridor sám o sobě zcela jasně ukazuje, že existují dohody mezi Ksirovem a Trumpem, i když mezi USA a Íránem žádná dohoda není.
A to je mimořádně důležitý moment z hlediska pochopení toho, o kolik se nyní zvýšil počet aktérů v geopolitické hře a do jaké míry upadli hlavní staří geopolitici. Spojené státy americké už totiž nejsou hráčem, protože prezident Spojených států amerických může hrát hru, která se s vlastními zájmy USA nemusí vůbec shodovat.
No, u všech ostatních je situace v tomto smyslu ještě složitější.
A samozřejmě je třeba poznamenat, že tento vývoj směrem k nové velké válce na Blízkém východě pokračuje a projevil se především v konfliktu mezi Izraelem a Tureckem.
Jak Netanjahu, tak Erdogan se za poslední týden několikrát vyjádřili
vůči sobě navzájem velmi ostře. Izrael provedl další úder na plynové zařízení. Ale nejdůležitější je něco jiného, a to že byl proveden úder na leteckou základnu v Sýrii v oblasti Aleppa, kam se chystaly přesunout turecké jednotky. Je to naprosto jasný signál ze strany Izraele, že nedopustí přítomnost tureckých vojsk ve svém okolí, ale také naprosto jasný signál, že úroveň čistě vojenského napětí roste. A doufat v to, že se tato situace sama vyřeší, no, to asi nejde. Dodám však, že základní příčina je zde zcela ekonomická.
Jak Izrael, tak Turecko jsou země, které nejsou v ekonomickém smyslu vůbec soběstačné.
Potřebují zahraniční trhy, potřebují zdroje příjmů. Jediným, víceméně významným zdrojem příjmů je dnes plyn na mořském dně ve východním Středomoří, ložiska Leviathan.
A částečně jde také o tranzit blízkovýchodní ropy přes Sýrii a,možná, Jordánsko ke Středozemnímu moři.
No a stejně se pak bude muset pokračovat dál přes Středozemní moře kolem Kypru.
Růst napětí mezi Tureckem a Izraelem.
A není pochyb o tom, že Turecko se pokusí získat nějaký podíl z tohoto tranzitu, a není pochyb ani o tom, že Izrael to nemůže připustit. A tak máme před sebou úžasný obrázek.
Ano, možná nikdo nechce válčit, ale válka je nevyhnutelná

 

[dasa]

Michail Chazin a Dmitrij Pučkov:
Konec éry IT gigantů. Co se skrývá za boomem datových center

Tento rozhovor zcela mění pohled na umělou inteligenci.
Michail Chazin a Dmitrij Pučkov diskutují o tom, proč současný rozruch kolem neuronových sítí
připomíná nechvalně známou internetovou bublinu.
Zvykli jsme si, že nám prodávají pohádku: umělá inteligence vyřeší všechny problémy, nahradí pracovníky a přinese hory zlata. Ale je to opravdu tak?
V tomto díle odborníci rozebírají ekonomické pozadí „digitálního boomu“, ukazují,
proč banky a investoři spěchají investovat do něčeho, co ještě neexistuje, a co se ve skutečnosti
skrývá za krásnými sliby technologických gigantů.
Dozvíte se, jak může nedostatek socializace a důvěra v „elektronického hlupáka“ zničit celé generace.

Михаил Хазин и Дмитрий Пучков: Конец эпохи IT-гигантов. Что скрывается за бумом дата-центров

Осторожно! Этот разговор переворачивает представление об Искусственном Интеллекте. Михаил Хазин и Дмитрий Пучков обсуждают, почему текущий ажиотаж вокруг нейросетей напоминает печально известный пузырь доткомов. Мы привыкли, что нам продают сказку: ИИ решит все проблемы, заменит работников и...

khazin.ru

OBSAH:
0:00:00 Úvod. Úvaha o gadgetech a finančních tocích
0:02:00 Schéma vytvoření ekonomického boomu z ničeho
0:05:00 Analogie s internetovou bublinou a Berdičevem
0:07:00 Jak se vydělává na grafických kartách a mediálním humbuku
0:10:00 Umělá inteligence v umění: kreslí a píše lépe než lidé?
0:14:00 Krize vzdělávání: proč se učit, když máme umělou inteligenci?
0:21:00 Závody ve zbrojení v digitální sféře: stihneme to?
0:24:00 Chazinův experiment s umělou inteligencí: pravda a zkreslení pravdy
0:30:00 Nebezpečí nesocializovaných dětí a „výchovy“ pomocí algoritmů
0:37:00 Ošidit, nebo neošidit? Nová morálka generace
0:43:00 Co bude s vlastí, pokud ztratíme „inženýry duší“?

Kapitola 11: Co se stane s naší vlastí, pokud přijdeme o „inženýry duší“?
No, prostě musím vyprávět příběh, který mi doslova včera znovu vyprávěli.
Takže, bez jmen, jde o nějakého klasického sovětského dramatika, spisovatele a tak dále, a ten má syna, který je takový flákač.
A tenhle syn, bydlí spolu v jednom domě, ve velkých bytech.
No, jak už to u sovětské moci bývá, dávala svým lidem, tedy správným inženýrům lidských duší, takové výhody.Ano,naprosto správně.
Všechno bylo naprosto krásné.
A tak se jednou stalo, že tenhle nejmladší flákač svou ženu, no, ne že by ji zbil, ale prostě ji nějak urazil. A ona šla, víte, si stěžovat tchánovi.
Tchán si tedy zavolal syna na rozmluvu.
A říká: „Jak jsi mohl? Já s tvou mámou žiju už 50 let a za tu dobu jsem
na ni ani jednou nevztáhl ruku.“
Na což dostal odpověď: „No jo, ale ty jsi ani jednou neměl syfilis.“
Páni, páni.
No to je něco.
Páni, to byl fakt silný. Slyšíš? Mně to tak nějak připomnělo Dona Corleoneho,
když za ním přiběhla dcera Connie, aby si stěžovala Donovi, že ji manžel bije, a táta na to:
„No, je to tvůj manžel, já s tím nic nenadělám.“
Ona mu řekla: „Jo, ale ty jsi mámu nikdy nebil.“
Co na to řekl? „No, ona mi k tomu nikdy nedala důvod.“
A máma, ta se hned narovnala. Jo, všimněte si, jak se správně chovat.
Ano. No a tohle, tedy tohle je vlastně ten obrázek, ve skutečnosti existují i sumerské tabulky, kde si dospělí stěžují, že nová generace je k ničemu
Úplně. Proto ten problém není v tom, že jsou špatní, problém je v tom, že jsou jiní.
A z tohoto důvodu naše, jakoby po staletí osvědčené systémy řízení této společnosti – teď nemluvím ani o ekonomickém řízení, ano, ale prostě o tom, jak s nimi
naložit – nefungují. A nikdo o tom nepřemýšlí.
A ano, vlastně ani nic vymyslet nedokážou, protože jediné, co umí, je falšovat informace, které tyto děti mohou najít na internetu.
A to, že se nevyhnutelně objeví jejich vlastní inženýři lidských duší, je ani nenapadne.
A právě to je, jak se mi zdá, v dnešní době nejzajímavější.
Čekat na to je nebezpečné. Inženýři musí být naši.
Když třeba probíhá válka a my zvítězíme, bojují za zemi a za lidi.
Ale co když to všechno přejde do rukou lidí, kteří to vůbec nepotřebují, co pak? Proč teď kluci umírají? Jak to vysvětlit?
Pokud nemáme vlastní inženýry lidských duší, pokud nemáme nějaké nadřazené úkoly a cíle, pro které vůbec žijeme, je strašné na to jen pomyslet.
Co bude dál? Ano, to nejde. Co bude s vlastí a s námi?
Jo, taková písnička existuje.
Myslím, že autor té písničky ještě není zahraničním agentem.
Zatím se mu to nějak podařilo proklouznout mezi prsty. Jo,
Měl ho vystřídat Kanye West, ale z nějakého důvodu nedorazil.
No, s Kany Westem je spousta různých veselých historek.
Kolovala verze, že ho speciálně připravovali na to, že jakoby tady strana míru chtěla, abychom se vzdali, no, podepsali hanebný mír, a v rámci toho hanebného míru by k nám přijel Kany West a všechny by bavil, aby se všichni odvedli od nepříjemných myšlenek.
Ach, ta hanebná mírová smlouva.
Víte, představte si, že generál Lebed podepisuje Chasovurskou dohodu a k nám přijede Madonna. Jo, no jasně.
Všechny by to rozptýlilo a nikdo by nic nepochopil. Jo, geniální.