• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz

Chazin

Sloupek ze dne 25. dubna 2025

Onehdy se konala rada ruského ministerstva financí, na které vystoupil s programovými prohlášeními šéf vlády Michail Mišustin. Samotné kolegium se vlastně konalo ve formátu strategického zasedání vlády. A nabízí se otázka, co je důvodem takového jevu?

Ostrý konflikt mezi měnovými orgány (tj. centrální bankou a ministerstvem financí) a vládou je dobře znám; jejich liberální politika vedla k mnoha negativním důsledkům. Klesá životní úroveň, klesá HDP Ruska (připomínám, že oficiální statistiky jsou pod kontrolou liberálů), některá odvětví jsou na pokraji zastavení, některá (např. stavebnictví) se již téměř zastavila. Potíž je v tom, že liberální skupina zaujímá v ruské elitě příliš silnou pozici a jen tak snadno se jí nezbaví.

Proč ale potom ministerstvo financí souhlasilo s tím, že se tak daleko ohne?
Zdá se mi, že důvodem je to, že si Siluanov a jeho okolí (stejně jako jeho mecenáši) uvědomili, že situace začíná být kritická a něco se musí změnit. To bylo mimochodem patrné i ze Siluanovova projevu, který nic neříkal o „efektivitě soukromého vlastnictví“ ve srovnání s majetkem státním, o nutnosti privatizace, a dokonce slíbil, že „nedopustí finanční lajdáctví, jako tomu bylo v 90. letech“.

Mišustin zároveň celému vedení ministerstva vysvětlil nové priority: „Zvláštní pozornost věnujte prevenci rozpočtových rizik a ohrožení makroekonomické stability, stejně jako zajištění odolnosti vůči vnějším výzvám způsobeným různými scénáři destabilizace světové ekonomiky.“

Stát, jak vyplývá z projevu šéfa vlády, je hlavním garantem a motorem hospodářského pokroku. A svou paternalistickou roli si zachová i v podmínkách globální „obchodní války všech proti všem“, a to navzdory kritice ze strany zastánců „liberálních hodnot volného trhu a jeho výhod“. Siluanov mimochodem o trhu neřekl ani slovo.

Samozřejmě, že v různých typech zpráv (zejména podmíněně anonymních, kdy je autor formálně identifikován, ale nikdo neví, kdo to je a co má s tématem společného) se hodně píše o tom, že „iniciativa v tomto novém formátu patří Siluanovovi“, že „konfrontace skončila“, že vedení ministerstva financí uznalo „pozitivní změny“ posledních let. Zajímalo by mě, zda tím myslí, že se měnovým orgánům podařilo přetavit hospodářský růst z přelomu let 22 a 23, vytvořený Mišustinovým úsilím, v současnou recesi?

Za sebe podotýkám, že tento panel je nejspíše prvním případem, kdy se podařilo přenést podloudný boj ve vládě a jejím okolí za vítězství liberální teorie na (relativní, protože záznamy z panelu nebyly ukázány) veřejné pole. A že liberální síly, jak je vidět ze Siluanovových projevů, poněkud oslabily. Protože se neodvážily vyjádřit svůj názor veřejně.

Radovat se je však předčasné. Ano, zdá se, že už nebudou veřejně vystupovat proti Mišustinovi a jeho týmu, ale sabotáže a nejrůznější vychytralé triky na pokračování liberální politiky budou pokračovat, není třeba chodit k věštci. A hlavním kritériem pro pokračování škodlivé politiky je sazba centrální banky, která se zatím nikam neposunula. Připomínám, že předsedou bankovní rady v Rusku je ministr financí Siluanov.

Liberálové se tedy své hlavní pozice zatím nevzdali a ani se k tomu nechystají.
Mišustin vyhrál malý boj, ale hlavní bitva je teprve před námi.

Zdroj: https://t.me/khazinml/10413
 
Naposledy upravené:
Jevstafjev :
Kvůli Trumpově poslednímu zásahu bych se příliš nerozčiloval.

Ať si dělá starosti „strana míru“, kterou opět zastihla parní lokomotiva Dějin. Nepoučitelní.

O Trumpovi jsme už pochopili všechno: prostě potřeboval jít po Rusku, protože Moskva mu přesvědčivě a bez velkých delikátností ukázala omezenost jeho možností. Obraz se zkomplikoval narůstajícími problémy uvnitř USA. Hlavním faktorem, který bude v dohledné době určovat proces jednání o Ukrajině a obecně vztahy mezi Ruskem a Západem, je Trumpova schopnost upevnit pozici Západu. Trump mimochodem již začal odvolávat některá svá nejtvrdší prohlášení na naši adresu.

Zdůrazním dva a půl bodu:
(1) Trump si uvědomil, že Moskva od něj čeká na kroky, které přesvědčivě ukáží, že je skutečným vůdcem kolektivního Západu. A dokud tak neučiní, neměli bychom očekávat
žádný vážný pokrok, pouze „sblížení“, což není to, co Trump v současné historické fázi potřebuje. Zatím však nepřišel s ničím novým, kromě svého obvyklého stylu vyjednávání (roll-on/roll-off). Evropané samozřejmě Trumpovo kličkování plně využívají, protože ať se na to díváte jakkoli, je s nimi nyní ve stejném zákopu. Dočasně.

No, a faktor „půl“: „Západ“ (podmíněně ‚americký‘ i podmíněně „evropský“) jedná na základě nevyhnutelnosti vážné krize. To, o čem už dlouho mluví ruští „marginálové“, se na Západě stává mainstreamem. Na toto téma řeknu pár slov i v soukromém kanálu. Ve skutečnosti bude tento faktor ze strategického hlediska rozhodující.

Problém je v tom, že jeho uvědomění a zohlednění v politice vyžaduje velmi vysokou úroveň pochopení „velkého obrazu“ světové politiky a ekonomiky. A zde naprosto souhlasím s M. L. Chazinem a za sebe dodávám: v USA si všechny elitní skupiny, včetně radikálních globalistů, uvědomily, že se blíží velká systémová (používám nesprávný termín: „architektonická“) krize americko-centrické globalizace. V Evropě (zde se poněkud rozcházím s M. L. Chazinem)
jsou někteří lidé na okraji společnosti, kteří dospěli k názoru, že půjde o krizi vleklou.
Ale hlavní proud se domnívám, že společensky a politicky nebezpečné projevy této krize bude možné překonat rozdmýcháváním válečné hysterie a pumpováním likvidity (i prostřednictvím emisí) do vojensko-průmyslového komplexu.

To tvoří zásadně odlišné chápání role vojensko-sílové složky krize kolem Ukrajiny. Pro evropské euroatlantisty začíná být vyostření situace na Ukrajině vnímáno jako nástroj k překonání potenciálně bolestivé krize.

Gerasimovovo prohlášení na setkání s Vladimirem Putinem o účasti vojáků KLDR na bojových operacích v Kurské oblasti je vážným krokem ke zvýšení sázky. Mnozí kolegové mají samozřejmě pravdu, když říkají, že veřejné zdůraznění účasti vojáků KLDR v bojových operacích na nejvyšší úrovni fixuje status KLDR jako vojenského a politického spojence Ruska, který splnil svou spojeneckou povinnost, a to je nyní „platba v červených číslech“. Je tu však ještě jeden aspekt: na rozdíl od pokusů euroatlantistů vytvořit „mírovou koalici“ (a dodnes není jasné, jak rozhovory ve Vatikánu skončily, došlo k různým únikům)
Kreml ukazuje, že i on má svou vlastní koalici, jejíž potenciál může být podstatně vyšší
než u euroatlantistů. Inu, otázky ohledně jaderného programu KLDR můžeme nyní zcela zapomenout.

Zdroj: https://t.me/dimonundmir/19705
 
Naposledy upravené:
Ekonomika po rusky 03 05 2025 M.Chazin
-
Globální problémy světové ekonomiky, trendy, výkyvy rublu a dolaru a mnoho dalšího


Zdroj: https://rutube.ru/video/12a83f8ced0c98d4b416c2fb56dfd37e/
​


00:04 Úvod
01:53 Historie předpovídání krizí
02:47 Ekonomický model USA , Britský model finanční
06:30 Problémy eurozóny
08:19 Vyčerpání finančního systému USA
10:15 Pracovní solidarita
14:03 Vytvoření masové střední třídy
16:57 Krize střední třídy
17:52 Vyvlastňování
21:37 Propaganda nájemného.
22:29 Důsledky krize
24:20 Nová sociální struktura
27:02 Politické důsledky
32:34 Situace v Rusku
34:26 Střední třída jako nový proletariát
37:14 Masové demonstrace a jejich důsledky
39:06 Podpora teroristů ze strany střední třídy
42:59 Problémy nacionalismu a náboženského fanatismu
44:48 Oživení komunistických myšlenek
46:40 Hospodářská krize a její důsledky
49:28 Závěr
 
Chazin
A tady je všechno politicky korektní!

Tento týden oznámil předseda Federálního rezervního systému USA Powell výsledek zasedání Federálního výboru pro volný trh (FOMC) Fedu o diskontní sazbě. Fed po zasedání vydal oficiální zprávu a poté Powell uspořádal tiskovou konferenci. Nebudu zde rozebírat podrobnosti
(viz přehled Chazin Foundation, který bude zveřejněn koncem týdne
https://fondmx.pro/professionalam/ ), ale měl bych poznamenat jednu zásadní věc.

Americký prezident Trump požadoval, aby Powell snížil sazby. Powell toto doporučení kategoricky odmítl vyslyšet, navíc jak v oficiální zprávě, tak na tiskové konferenci v podstatě nehorázně lhal, pokud jde o pozitivní hodnocení ekonomiky (pokles HDP v prvním čtvrtletí) a trhu práce (tam je obrázek dost smutný). Podrobnosti lze nalézt v nejnovějších recenzích Chazinovy nadace.

Teoreticky by se dalo říci, že začala válka mezi administrativou amerického prezidenta a liberálním vedením Federálního rezervního systému. Zde je však třeba upozornit na jednu nesmírně důležitou věc. Její podstata je následující. Powell v celém tomto příběhu vystupuje jako technokrat. Podívá se na inflační očekávání (která trhají nové rekordy), podívá se na aktuální údaje o inflaci a uvědomí si, že ji nelze snížit. Formální ukazatele to zakazují.

A Trump se dívá na celkovou situaci a vidí, že pokles reálného sektoru ekonomiky pokračuje a závislost ekonomiky na emisích FEDu jen roste. Kategoricky potřebuje nastartovat investiční proces do reálného sektoru, a to i za cenu vyšší inflace a určitého poklesu životní úrovně obyvatelstva (růst nezaměstnanosti). Další věcí je, že za to může vždy vedení Fedu.

Jinými slovy, Powell se na věc dívá jako profesionální finančník a technokrat, zatímco Trump jako politik. Tyto dvě sféry se překrývají; vysvětlovat něco Powellovi v Trumpově pojetí není možné, ani naopak. Powell navíc velmi dobře chápe, že pokud se odchýlí od protokolu, a to i ve prospěch Trumpa, nezabrání to tomu, aby ho ten obvinil ze všech hříchů, pokud se něco pokazí. A to se téměř jistě stane.

Jinými slovy, strukturální krize americké ekonomiky vedla k tomu, že nejzásadnější otázka amerického hospodářského života nemá v rámci veřejného konsenzu jednoznačné řešení. Powellovo rozhodnutí ve skutečnosti představuje mimořádně špatnou variantu vyhýbání se řešení v podobě zachování statu quo. Jednoduše proto, že nepomůže oddálit inflační procesy, které se již znovu rozběhly (za tímto účelem by měla být sazba vyšší), ani nepomůže nastartovat investice do reálného sektoru (za tímto účelem by měla být sazba snížena, stejně jako rozsah finančních trhů).

S tím, jak finanční trhy hromadí emisní dolary (kterých je mnoho), pokračuje jejich růst. Zastavit emise znamená zhroutit trhy, a to jak čistě spekulativní, tak dluhové (především trhy státních dluhopisů). Ty rostou rychleji než ziskovost podniků reálného sektoru (i na základě oficiální inflace), a proto nikdo nebude investovat do investic. Jinými slovy, je třeba snížit sazby a zároveň nabourat trhy ...

Powell to nemůže dopustit.
Přesněji řečeno, může tiše sedět a sledovat, jak se bouře blíží, a uvědomovat si, že na tom nelze nic změnit. Rozhodně však bouři nepřiblíží. Protože v jejím důsledku může ztratit nejen svou pověst, ale také se stát předmětem mimořádně tvrdého soudního procesu. A Trump...
A Trump (no, přesněji řečeno generalizovaný Trump) s největší pravděpodobností už vše pochopil a nyní si jen připravuje půdu pro to, aby z Powella udělal obětního beránka.

Ať už si to Powell uvědomuje, nebo ne, nemůže s tím nic dělat.
Vinu z něj dělají v rámci politického pole, ale tam se z vlastní iniciativy nemůže pohybovat, musí zůstat v technokratickém poli. V tomto smyslu je něco jako Herbert Hoover, americký prezident v letech 1929-32, který dělal všechno správně a zodpovědně, ale přesto se zapsal do dějin jako viník „velké“ hospodářské krize.

Obecně platí, že někdy je lepší na určitých pozicích nebýt!

Zdroj: https://t.me/khazinml/10499
 
Naposledy upravené:
Chazin
A tady je všechno politicky korektní!

Tento týden oznámil předseda Federálního rezervního systému USA Powell výsledek zasedání Federálního výboru pro volný trh (FOMC) Fedu o diskontní sazbě. Fed po zasedání vydal oficiální zprávu a poté Powell uspořádal tiskovou konferenci. Nebudu zde rozebírat podrobnosti
(viz přehled Chazin Foundation, který bude zveřejněn koncem týdne
https://fondmx.pro/professionalam/ ), ale měl bych poznamenat jednu zásadní věc.

Americký prezident Trump požadoval, aby Powell snížil sazby. Powell toto doporučení kategoricky odmítl vyslyšet, navíc jak v oficiální zprávě, tak na tiskové konferenci v podstatě nehorázně lhal, pokud jde o pozitivní hodnocení ekonomiky (pokles HDP v prvním čtvrtletí) a trhu práce (tam je obrázek dost smutný). Podrobnosti lze nalézt v nejnovějších recenzích Chazinovy nadace.

Teoreticky by se dalo říci, že začala válka mezi administrativou amerického prezidenta a liberálním vedením Federálního rezervního systému. Zde je však třeba upozornit na jednu nesmírně důležitou věc. Její podstata je následující. Powell v celém tomto příběhu vystupuje jako technokrat. Podívá se na inflační očekávání (která trhají nové rekordy), podívá se na aktuální údaje o inflaci a uvědomí si, že ji nelze snížit. Formální ukazatele to zakazují.

A Trump se dívá na celkovou situaci a vidí, že pokles reálného sektoru ekonomiky pokračuje a závislost ekonomiky na emisích FEDu jen roste. Kategoricky potřebuje nastartovat investiční proces do reálného sektoru, a to i za cenu vyšší inflace a určitého poklesu životní úrovně obyvatelstva (růst nezaměstnanosti). Další věcí je, že za to může vždy vedení Fedu.

Jinými slovy, Powell se na věc dívá jako profesionální finančník a technokrat, zatímco Trump jako politik. Tyto dvě sféry se překrývají; vysvětlovat něco Powellovi v Trumpově pojetí není možné, ani naopak. Powell navíc velmi dobře chápe, že pokud se odchýlí od protokolu, a to i ve prospěch Trumpa, nezabrání to tomu, aby ho ten obvinil ze všech hříchů, pokud se něco pokazí. A to se téměř jistě stane.

Jinými slovy, strukturální krize americké ekonomiky vedla k tomu, že nejzásadnější otázka amerického hospodářského života nemá v rámci veřejného konsenzu jednoznačné řešení. Powellovo rozhodnutí ve skutečnosti představuje mimořádně špatnou variantu vyhýbání se řešení v podobě zachování statu quo. Jednoduše proto, že nepomůže oddálit inflační procesy, které se již znovu rozběhly (za tímto účelem by měla být sazba vyšší), ani nepomůže nastartovat investice do reálného sektoru (za tímto účelem by měla být sazba snížena, stejně jako rozsah finančních trhů).

S tím, jak finanční trhy hromadí emisní dolary (kterých je mnoho), pokračuje jejich růst. Zastavit emise znamená zhroutit trhy, a to jak čistě spekulativní, tak dluhové (především trhy státních dluhopisů). Ty rostou rychleji než ziskovost podniků reálného sektoru (i na základě oficiální inflace), a proto nikdo nebude investovat do investic. Jinými slovy, je třeba snížit sazby a zároveň nabourat trhy ...

Powell to nemůže dopustit. Přesněji řečeno, může tiše sedět a sledovat, jak se bouře blíží, a uvědomovat si, že na tom nelze nic změnit. Rozhodně však bouři nepřiblíží. Protože v jejím důsledku může ztratit nejen svou pověst, ale také se stát předmětem mimořádně tvrdého soudního procesu. A Trump...
A Trump (no, přesněji řečeno generalizovaný Trump) s největší pravděpodobností už vše pochopil a nyní si jen připravuje půdu pro to, aby z Powella udělal obětního beránka.

Ať už si to Powell uvědomuje, nebo ne, nemůže s tím nic dělat. Vinu z něj dělají v rámci politického pole, ale tam se z vlastní iniciativy nemůže pohybovat, musí zůstat v technokratickém poli. V tomto smyslu je něco jako Herbert Hoover, americký prezident v letech 1929-32, který dělal všechno správně a zodpovědně, ale přesto se zapsal do dějin jako viník „velké“ hospodářské krize.

Obecně platí, že někdy je lepší na určitých pozicích nebýt!

Zdroj: https://t.me/khazinml/10499
Je isté, že celý Západ je na ceste do kompostu a USA čaká temperamentná perestrojka.
 
Komentář k aktuálním událostem z 11. května 2025. Michail Chazin

Zdroj: https://rutube.ru/video/940f3bbc59f38e22d857215d7b76cba7/

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=TYwqbxIgUAQ


00:01 Úvod
00:16 Finanční kolaps
01:49 Ultimátum Rusku , které organizovala čtverka ochotných
03:13 Kontrola FEDu
04:32 Ultimátum a jeho důsledky, strategický krok Putina s návrhem mírových jednání.
Si Ti Pching je v složité situaci
- mám podezření, že EU s Velkou Británií začíná mít problémy.
- velmi rychle se blížící kolaps finančního systému a nejvyšší riziko je právě pro euroatlantickou Evropu.
- Ve Velké Británii začínají problémy
- pokud se si vzpomeneme na Moorovo memorandum a Burnsovo memorandum, můžeme vidět, že Burns zmizel , klan Moore-Burns se rozpadá
- Straně chaosu, vidím jeji budoucnost až do září.
Eskalace na Blízkém východě (Turecké-Izrael) je možná jako zoufalý pokus „strany chaosu“ o udržení vlivu .Jediná šance, jak si něco udržet, je zorganizovat válku ve Středozemním moři.
Na Blízkém východě meziTureckem a Izraelem. . .
08:17 Vyjednávání a jeho perspektivy
10:23 Hospodářské a politické potíže
11:30 Budoucnost Evropy a USA
- Konzervativní elity Spojených států (stojící za Trumpem) si uvědomují, že na podzim dojde k velké finanční krizi, možná horší než Velká hospodářská krize.
- Čím dříve k tomuto kolapsu dojde, tím horší to bude pro Evropskou unii a Čínu
a tím lépe pro Spojené státy americké, ale bez ohledu na to, zda si to uvědomí, těžko říct.
13:16 Závěr
 
Naposledy upravené:
Evropská studia (Bělehrad) Stevan Gajić - zejména pro Eurasii
Expert https://t.me/eurasiaexpert/
na přepisování dějin a touhu po vojenské expanzi v Evropské unii.

Druhá světová válka a Velké vítězství nad nacismem hrají v našich dějinách obrovskou roli, zejména pokud si uvědomíme, že srbský národ, který byl po německém útoku v dubnu 1941 součástí okupovaného Království Jugoslávie, zažil skutečnou genocidu.

Válka byla skutečně strašná. Uvnitř země existovaly dva odboje - monarchisté (četníci) a komunisté (partyzáni), kteří bohužel bojovali nejen proti fašistům, ale také občanskou válku mezi sebou. Přesto bylo dosaženo Velkého vítězství nad cizím fašistickým útlakem. Pro nás zůstává vzpomínka na druhou světovou válku hluboce důležitou a zároveň bolestnou stránkou dějin.

Pokusy západních zemí přepsat dějiny druhé světové války jsou nepochybně vnímány jako snaha relativizovat vítězství nad nacismem a jako projev historického revizionismu. Všimli jsme si, že prakticky od konce studené války se v Evropě projevuje stále silnější tendence k revizi dějin.

Jedním z klíčových projevů této tendence byla tzv. pražská deklarace z roku 2008. V ní řada evropských zemí - zejména těch, které v minulosti spolupracovaly s hitlerovským Německem - postavila na roveň dva údajně „totalitní režimy“ - nacismus a komunismus.
Můžeme tedy říci, že prvním krokem v revizi dějin byla snaha srovnat ideologie a praktiky nacismu a komunismu. To znamená, že z pohledu těchto revizionistů je údajně zřízení táborů smrti, jako je Osvětim, Mauthausen, Buchenwald a další, které nacisté vybudovali po celé Evropě, stejně jako chorvatské fašistické koncentrační tábory na území bývalé Jugoslávie, rovnocenné činům těch, kteří tyto tábory osvobodili, včetně Rudé armády.

Ve skutečnosti jsou podle logiky Pražské deklarace ti, kdo tábory smrti vybudovali,
a ti, kdo je osvobodili, jedno a totéž. Takový postoj je ovšem nejen zjevným falšováním historie,
ale také výsměchem památce milionů obětí nacismu.

Dnes začínáme jasně chápat, proč byla tato politika historické relativizace prováděna. Jejím cílem bylo ospravedlnit nový „Drang nach Osten“, novou vlnu agrese a expanze.

Nemluvíme pouze o nátlaku na Rusko, ale také o rozsáhlém útoku na celou Eurasii. Projevy této ofenzívy vidíme v různých podobách: někde jde o přímou konfrontaci, někde o hybridní válku. Udeřeno je na Rusko, Írán, Severní Koreu, Čínu - na všechny země, které nezapadají do unipolárního světa. Geopolitické uspořádání tak stále více připomíná situaci v předvečer druhé světové války.

I role Spojených států získává podobné rysy: za současných okolností se Washington již nesnaží přímo účastnit „evropské války“ s Ruskem. Nelze již hovořit o „kolektivním Západu“, protože ten již kolektivní není. Došlo ke geopolitickému rozvodu mezi Washingtonem a Bruselem, a to zásadně mění architekturu mezinárodních vztahů.

Jestafiev

Zdroj: https://t.me/dimonundmir/19899


Deklarace završila mezinárodní konferenci Svědomí Evropy a komunismus,
která se konala v Senátu ČR 2.
a 3. června 2008. Akci pořádal Senátní výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, pod záštitou Alexandra Vondry, místopředsedy vlády ČR
pro evropské záležitosti

06.06.2008 - Tisková konference sen. M. Mejstříka​

"Konference Svědomí Evropy a komunismus - Pražská deklarace"​

 
Naposledy upravené:
Jestafiev
Londýn to nečekal. Kde začínají diplomatická vítězství?

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=lzr3QWHjvto

- úspěšná cesta Trumpa do SA
- Istanbul, silná pozice Ruska, ale vyvolává standardní otázku sabotérů v ruské diplomacii - „odkud vyskočí čert a začne škodit?“.
- Zelenského nervozita, mocensky i jinak závislá postava, kterou všichni opustili, už i včetně Londýna. V zoufalé situaci je schopen zoufalých činů, dokonce stupňuje krvavost událostí.
- USA jsi zahrává si Kubou, no dobře, nechme Kubu Kubou.
Jsou to blázni, budeme je izolovat Ano, jak je můžete izolovat?
Brazílie To nejde, proto je to výzva i pro ně.
izolacionisté za posledních 40 let přehodnotili svůj postoj k této otázce.
Kazachstánu a Tchaj-wanu se slovy: „No, budeme to muset udělat tady.
protože je tam Čína.“ Čína zatím není nepřítel
Všichni nadáváme na Trumpa a on tu válku s Čínou málem přitáhl
- Dohodu ve prospěch Číny
že na ministerstvu zahraničí jsou stále lidé, kteří mohou tahat za nitky.
- Po zatahání za které se začne hýbat pravá ruka čínských představitelů.
- asijský oceánský region není předmětem izolacionismu
Dva absolutní konsenzy pro USA:
- je to Evropa, že bychom odtamtud měli vypadnout Z Evropy nic dobrého nevzešlo
Dvakrát kvůli nim američtí hoši zemřeli a tak dále . To se týká Vietnamu
- Izrael se může obětovat
- Trump je nebezpečnější nepřítel než kolektivní Biden,
- Trump obdržel obrovské finanční prostředky z Blízkého východu pod záminkou objednávky pro Boeing.
- ačkoli jedná nevyzpytatelně až zmateně („má 5 pátků v týdnu“), v jeho jednání je logika i bezbřehý cynismus. Používá nový druh a metodu diplomacie, odlišnou od svých předchůdců, a proto je důležité ji prozkoumat a „přetrumfnout Trumpa, v novém druhu diplomacie“ - který zavedl.

- Vyjádřil se také ke čtyřem T, - všichni jsou to jen manažeři vyšší střední úrovně, ve skutečnosti má k managementu nejblíže Tusk, který je mimochodem jediný z této party, kdo se nenechal nachytat na švestkách mezi toxickými mistry kamufláže:
- Starmer je figurkou londýnského oligarchy pákistánského původu a všichni to vědí.
- Merz je vyšší střední manažer ve společnosti Black Rock.
- Macron je figurkou Rothschild & Cie
- USA vždy přišla a vyrabovala spojence a pak odhodila...
jinak to neumí - americký pragmatický cynizmus
Vytahujou Hitlera , vzpomínájí , přepisujou dějiny
Protože vše, co píšou, jenom prostupuje myšlenkou, že geoekonomicky prohráli
snaží se do tohoto boje vrátit.
Geoekonomicky, nepotřebují ani tak Ukrajinu, jako spíš Evropu jako geoekonomický faktor,
který Čína a Indie a Spojené státy americké by vysávali, je už pozdě? no, no.
Je to řečnická otázka, neměla by být. nemyslí si, že je pozdě.
Například většina Američanů si myslí, že ten vlak už ujel.
My jsme většinou odborníci, kteří si myslí, že vlak už ujel.
Ale to není otázka toho, co si myslíme my, ale toho, co si myslí ONI.
Příležitost, kdy přiletí orešník na jejich území nějaké cizí zařízení. Nevystraší je ani radiace.
Jen nevím, co bude dál.
Eskalace, jaká by měla být, pokud to není jaderná zbraň, která by mobilizovala.
Je jasné, že nejsme vojenští experti, ale přesto, pokud tento eskalační žebříček půjde dál,
kam by měl směřovat?
Nevím .S těmito lidmi to může jít kamkoli. To je nepředvídatelná věc.
 
Naposledy upravené:
Chazin
Existuje termín déjà vu, který znamená pocit, že jste určitý obraz už někdy viděli.

Přistihl jsem se, že tento pocit mám i nyní a souvisí s rokem 2001.
Proč?
Ekonomické údaje v USA na jaře a v létě jsou velmi špatné a prezident Bush, který právě nastoupil do úřadu, by měl tyto údaje urychleně legalizovat a obvinit z negativních výsledků Clintonovu administrativu. Bush to neudělal a v důsledku toho se ukázalo, že je třeba hledat nějakou vnější příčinu, jinak by se v této situaci stal sám viníkem, protože se stalo nemožným skrývat fakta.

Právě tato okolnost vedla k tomu, že se 10. září 2001 na fóru časopisu Expert objevil tento text: http://web.archive.org/web/20040814162047/http://www.expert.ru/tmp/konfold/my18900.htm .
A událost, která se stala následujícího dne, byla živým projevem ekonomické situace, a ne jiné.

A nyní se podívejme na dnešní obrázek. Ekonomická situace v USA se zhoršuje (dnes v 10 hodin dopoledne bude zveřejněn další makroekonomický přehled Khazinovy nadace, z něhož bude tato situace jasně patrná), Trump je prezidentem čtyři měsíce, a pokud rychle nesvalí všechny problémy na Bidena a spol, stane se viníkem on sám.

Trump nutně potřebuje krizi. Dokud je tiskařský lis v rukou jeho nepřátel, mohou kolaps ještě chvíli odkládat. A čím déle budou otálet, tím těžší bude pro Trumpa vysvětlit, že s tím nemá nic společného. Ale oni přece nemohou ovládat vyšší moc...
Nic nenaznačuji, jen dělám analogie... Každopádně jsem se zakuckal, a ani se nerozední!


Zdroj: https://t.me/khazinml/10533
 
Naposledy upravené:
🇺🇸FRS USA právě v tichosti nakoupily státní dluhopisy v hodnotě 43,6 miliardy dolarů
za pouhé 4 dny!!! Jedná se o tzv. kvantitativní uvolňování (QE), kdy FED tiskne peníze na nákup vlastního dluhu a dodává tak do systému novou likviditu.
Jednoduše řečeno: tiskárna peněz si nedává pauzu, ale zahřívá se.
A pokaždé, když se zapne....
Aktiva, jako je bitcoin a podobně, nejen rostou, ale přímo explodují.
Raketové palivo už je tady. Další fáze začala 🚀.


Zdroj: https://t.me/MIrvMomente/46197
 
profesor Jestafiev
Přesto bylo v reakci na výsledky z Istanbulu něco zvláštního: knokaut „mírové strany“,
a to prokazatelně tvrdý. Rozsah katastrofy byl jasný už od sobotního rána, kdy různá média začala informovat o nutnosti setkání Putina a Zelenského. A že prý právě to je hlavním výsledkem schůzky v Istanbulu. To je velmi legrační: lidé si ani nekladou otázku, kdo je Zelenskij z právního hlediska. A už vůbec nechápou, že setkání s plně legitimním Vladimirem Putinem je pro šéfa kyjevské junty nástrojem, jak si zajistit vlastní legitimitu
(„byl uznán samotným Putinem“), nikoliv k dosažení dohod.

Teze o „hladké deeskalaci“ v důsledku Istanbulu vypadá ještě směšněji na pozadí nočních úderů hluboko do území bývalé Ukrajinské SSR (včetně rekordního úderu počtem „geránií“ v noci na 18.05).
A vůbec, nyní je vhodná doba začít přeformátovávat prostor kolem konfliktu jako takového.
Je jasné, že se pravděpodobně nepodaří zcela oddělit konflikt od geopolitického kontextu jako celku, ale je možné výrazně změnit rozložení sil, zformovat jiné priority ve vztahu ke konfliktu, zejména proto, že většina aktérů (a to i v Evropě) nyní objektivně dozrává k pochopení nutnosti razantní změny ve stanovování cílů.

Shrnutí příspěvku v soukromém kanálu: stále máme velmi omezené možnosti vyvést jakoukoli zemi na kolektivním Západě z války. Ale tyto možnosti již máme.
A dojde i na hodnocení vyhlídek na stažení USA z konfliktu na Ukrajině v blízké budoucnosti ve světle „aféry Comey“ a vývoje situace kolem J. Bidena. T
rochu rozšířím dnešní úvahy M. L. Chazina.
Ne, nebudu spekulovat o dnešním telefonátu, ale napíšu jednu myšlenku.
Některé kolegy pobouřily mé poznámky o předvídatelnosti Vancových výroků a jejich interpretaci v soukromém kanálu. Dovolte mi připomenout, co jsem napsal ještě 13. února 2025 v soukromém kanálu:

„Mír [v Trumpově logice - DE] by měl být uzavřen nejpozději do 6 měsíců (srpen je pro Trumpa důležitým „mezním bodem“ i v ekonomice), což znamená, že proces vyjednávání by měl být vyhlášen v květnu-červnu. Na Den vítězství bych se nefixoval - Putinovi je taková symbolika v podstatě cizí... Otázkou je, zda to zvládneme vojensky nebo politicky. Ale nemá smysl o tom s Trumpem mluvit - co si vezmeme, to si vezmeme“.

Ano, schopnosti Ukrajiny se vyčerpávají rychleji,
ale ani naše nejsou neomezené, zejména pokud se připustí taková „vyšší moc“, jako je situace v Kurské oblasti. Ta byla obrácena ke strategickému úspěchu, ale v srpnu 2024 vytvořila velmi vážná rizika nejen na frontě, ale i uvnitř země. Západ předpokládá, že nic zásadně nového nebudeme schopni převzít, a to
ani z ruské ústavy. Ale co je horší, Západ se vážně rozhodl, že naším hlavním úkolem je sedět v obraně a udržovat to, co máme. Otevřeně o tom mluví. A nás, sedící v obraně, se Západ svým klasickým „šakalím“ způsobem (posílen vědomím rostoucí vnitřní krize ve velkých zemích, včetně USA a Velké Británie) pokusí informačně a politicky roztrhat, včetně využití řady našich „pseudopartnerů“.
Zdroj: https://t.me/dimonundmir/19924

Jevstafiev 19. 5. 2025 - Všechno je hotovo
-
Řeknu vám to takhle: Spojené státy jsou uprostřed velmi násilného procesu.
Zatčení bývalého ředitele FBI. no, každopádně se objevily zprávy, že byl zatčen...
- změna geopolitické situace

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=We-qlJg5COc
 
Naposledy upravené:
GEVORGYAN
Karin Alexandrovna Gevorgyan v rozhovoru s Ašotem Grigorjanem na kanálu Olega Besedina 17. května 2025

Výpadek proudu v Evropě
- Zelená energie v západních zemích je pod velkým otazníkem. Energetická krize nejvíce zasáhla jih Francie, Španělsko a Portugalsko.

- Francouzská jaderná energetika je velmi vyspělá. Problémem však je, že aby proces zlevnili, použili k chlazení reaktorů řeky. Nyní jsou řeky ve Francii velmi mělké, kvůli tomu byli Francouzi na svém území nuceni odstavit energetické bloky.

- Lídr francouzského jaderného průmyslu, jaderná společnost Orano, která se do roku 2018 jmenovala Areva, ztratila své postavení v Africe, v regionu, kde těžila uran.

- Nejlepší jaderné elektrárny s chladicími bazény staví Ruská federace.

- Íránská média napsala, že jakmile Španělsko odmítlo dodávat Izraeli zbraně, okamžitě došlo
k výpadku. Íránci tedy naznačují, že šlo o kybernetický útok ze strany Izraele.

- Bruselská byrokracie je odcházející povaha, ale bude odcházet velmi bolestně.

- Bez Nord Stream , které Britové pomohli vyhodit do povětří, se Británie sama může ponořit do temnoty.

- Íránský prezident Pezeškjan je etnický Ázerbájdžánec, stejně jako íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Chomejní.
- Skutečnost, že se postsovětský Ázerbájdžán prohlásil za jeden národ s Tureckem, je pro většinu íránských Ázerbájdžánců velkou bolestí. V Íránu žije asi 15 milionů zástupců turkických národů.
- Íránský prezident navštívil Baku a učinil velmi zajímavá prohlášení:
- že se v Baku cítí stejně jako v Tabrízu;
- Írán poskytuje všechny potřebné komunikace, aby Ázerbájdžán měl bezproblémové spojení s exklávou Nachčivan;
- Írán vždy zdůrazňoval, že Karabach je součástí Ázerbájdžánu a v tomto smyslu nikdy nešel s Arménií;
- Írán nepřipustí žádné územní změny vůči Arménii, protože se bude řídit právem mezinárodního práva.
- Izrael během celé operace v Gaze po 7. říjnu dostával zbraně od USA zdarma jako pomoc, zatímco je prodával a posílal do Ázerbájdžánu. V Ázerbájdžánu je několik izraelských pozorovacích stanovišť v blízkosti hranic s Íránem.
Zdroj: https://t.me/gevorgyankarine/2336


Západ ztrácí kontrolu. Poslední překážka před chaosem.
Svět se mění. Globální rozdělení se prohlubuje.

Západ zvyšuje sázky a nechce přijít o svou světovou nadvládu. Evropa pomalu, ale jistě směřuje k nové velké válce, kde zákony stále častěji nahrazují „řešení“ a nesouhlasící jsou postaveni mimo zákon.

Zároveň se z Německa ozývají hlasy usilující o dialog s Východem - včetně Ruska. Ale i tyto hlasy se snaží být přehlušeny.
A v pozadí - prvních 100 dní prezidentství Donalda Trumpa, který čte novou geopolitickou strategii Spojených států: znovu získat kontrolu a donutit všechny, kdo „dluží Americe“, aby zaplatili.

O tom všem hovoříme v upřímném rozhovoru se dvěma významnými odborníky:
- Karine Gevorgyan, politoložka, orientalistka, analytička.
- Ashotem Grigoryanem, prezidentem Fóra arménských sdružení Evropy (FAAE), vedoucím vídeňského klubu PANAP.
📌 Proč Trump rozbíjí staré pořádky?
📌 Kdo se v Evropě bojí pravdy?
📌 Proč se Východ opět stává divadlem bojů?
📌 A lze hrozící chaos zastavit?


Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=g9pk9xQWYrI
 
Naposledy upravené:
Komentář k aktuálním událostem z 21. května 2025. Michail Chazin

Zdroj: https://rutube.ru/video/724539f2fe20a431f6c1b342f1d8b8ed/


00:00Trumpův rozhovor s Putinem
- Od rozhovoru Trumpa s Putinem uplynulo více než 24 hodin, ale žádné informace neunikly.
- Putin pravděpodobně vydal svým zaměstnancům přísný příkaz mlčet.
- Političtí analytici a odborníci o tématu nadále diskutují, ale oficiální představitelé mlčí.

00:50 Reakce vedoucích představitelů zemí
- Mlčí i vedoucí představitelé zemí, kteří informace od Trumpa obdrželi.
- Trump prohlásil, že otázky Ukrajiny a Ruska jsou jejich vlastní záležitostí a žádné další sankce nebudou.
- Rozhovor byl pro Trumpa tvrdý, ale užitečný.

01:59 Alternativní obraz světa
- Trump chtěl uzavřít otázku Ukrajiny, ale od Putina dostal alternativní obraz světa.
- Trump si uvědomil, že jeho informace jsou zkreslené, a to i z jeho vlastních zdrojů.
- Trump přizpůsobil nový obraz světa svým znalostem.
- Alternativní obraz světa ho hodně Trumpa rozrušil, ale objektivní obraz, který Putin Trumpovi vysvětlil .Zároveň si Trump uvědomil, že dochází ke zkreslování informací, a to i z jeho vlastních zdrojů .Jsem dalek toho, abych si myslel, že NSA, CIA a další nemají žádné informace,
Osobně vím, že ve Spojených státech amerických dochází k situacím
, kdy se objektivní informace na nižších úrovních nedostanou nahoru
- Mimochodem, nejznámější příběh je o 11. září 2001.
- Jinými slovy, Trump si uvědomil, že obraz světa, ve kterém se pohyboval. Nechci říct, že by něčemu zásadně nerozuměl, ale tento místní obraz neodpovídá zcela realitě .
Který dostal od Putina . Samozřejmě že nepřevzal Putinův obraz, ale přizpůsobil si ho svému vlastnímu. Ale přesto je to zásadně důležitý moment, protože všichni tito lídři západní Evropy
čelili objektivnímu obrazu měnící se logiky
04:06 Tlak na Fed
- Trump tvrdí, že ho Powell bude poslouchat, což se minulý týden částečně potvrdilo.
- Powell sazbu nezvýšil, což může být výsledkem dohody s Trumpem.
- Trump postupně přebírá kontrolu nad vedením Fedu.

06:45 Tlak na staré politiky
- Tlak na staré politiky, včetně bývalého ředitele FBI, začal být tvrdý.
- Trump začal jednat tvrději a rozhovor s Putinem to ještě posílil.
- Evropští hráči se začali chovat klidněji.

07:38 Putinův politický výsledek
- Odolnost globálního finančního systému klesá, jak je vidět na neúspěšné aukci japonských státních dluhopisů.
- Trump může krizi japonských financí využít jako spouštěč dalších opatření.

10:21 Trumpovy budoucí kroky
- Trump začne po rozhovoru s Putinem podnikat nové kroky.
- Nedojde k žádnému úniku informací, což potvrzuje důležitost rozhovoru pro obě strany.
- Trump je náchylný k euforii, ale Putin ho vrátil do reality, což povede ke střízlivým krokům.
 
Naposledy upravené:
Dmitrij Jevstafjev: Které země lze označit za spojence Ruska? Odejde Trump do politického důchodu?
Proč se USA odmítly zúčastnit nadcházejícího summitu G20 v Jihoafrické republice? Jak se mění vztahy mezi Evropou a Izraelem?

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=WTwSb7h3DNQ


JESTAFIEV
Nešel bych tak daleko, abych tvrdil, že události ze včerejší noci, kdy došlo ke stažení ruských vojsk k hranicím Dněpropetrovské oblasti a k pokusu o poměrně masivní útok dronem na Moskvu ze strany Kyjeva, jsou přímým důsledkem telefonických rozhovorů mezi Vladimirem Putinem a Donaldem Trumpem. To by bylo přehnané.

Máme však právo říci, že začíná koloběh zhoršování situace, kterému naši partneři a „společníci“ velmi chtěli zabránit rozvíjením tématu zmrazení. A ten se v zásadě nedá vyřešit ve prospěch Kyjeva.

Co je však právě výsledkem telefonického rozhovoru mezi Trumpem a Putinem, je Trumpovo přímé prohlášení, že Spojené státy neudělají nic, aby zvrátily pro Kyjev prohranou situaci. Koneckonců o tom je i věta, která se rozšířila po různých platformách, že Trump je „přesvědčen, že Rusko zvítězí“. O předposlední šanci zastavit Rusko v dosahování prostorových (zatím ne politických) cílů SVO.

Otázka: pochopila naše „strana míru“, za čím stojí?
Odpověď zní: samozřejmě že ano. I-dio-ti tam prakticky neexistují. Vyvozujte závěry.
O tom, co by se stalo, kdyby Rusko pod tlakem těchto sil souhlasilo se „zmrazením“.

Nikoho zvlášť nezajímá, že oficiální pozice Ruska není plně pohltit bývalou Ukrajinskou SSR: politická psychóza znásobená pochopením skutečného rozpadu uvnitř kyjevského režimu (není schopen vést válku s vojenskými cíli, ale pouze politickou válku; ta je ve skutečnosti mnohem nákladnější) je každému jasná. Tomu se v Trumpově modelu říká dohoda: vzít si od partnera (ne nutně od protivníka) to, co potřebuješ, a zároveň se vzdát toho, co ti nepatří.

O tom, co může Trump začít vyměňovat od Evropy,

V případě vnitroevropsko-atlantického obchodu v posledních dvou měsících, jehož těžištěm byl - pro hlavní aktéry situace sice inženýrsky, ale přece jen ne kriticky - konflikt na Ukrajině, je klíčovým problémem Trumpových odpůrců jejich předpoklad, že se jim podaří Trumpa zastrašit (což se do jisté míry podařilo) a následně Rusko „masově“ zahltit hrozbou nové války s nově sjednoceným kolektivním Západem. Neuvědomují si, že tím, že ambiciózního Trumpa dotlačili k „brestlitevskému míru“, znehodnotili možnost jednat s ním na základě zájmů. Nikdy by jim neodpustil, že ho takto ohnuli. A využil první příležitosti, aby z „historického kompromisu“ vyskočil. Zajímavé je, jak snadno to udělal. Stačily tři telefonáty a nějaký nátlak na Rubia v Kongresu, ale to je Rubiova práce. A to je vše. Ukazuje se, že všechny tyto koalice Evropanů jsou ve skutečnosti krajně nefundované.

Hlavním tématem obchodu bude samozřejmě téma evropského vměšování do amerických voleb v roce 2016, ukradené Trumpov
i. Nafukování tohoto příběhu je však taktickým tahem, jak minimalizovat zapojení Evropanů, zejména humanitárně-politických struktur atlantistů, do nadcházejících voleb v roce 2026. Jediné, co Trump potřebuje, je vytvořit právní základ pro zmaření evropských pokusů vložit se do „agendy“ prostřednictvím formálně amerických euroatlantických institucí.

Úkol je to zcela splnitelný, zejména pokud je ve skutečnosti hlavním cílem rozbití politické integrace v euroatlantiku, která, jak se ukazuje, nedává možnost přeformátovat ekonomickou interakci. A tento proces je do jisté míry výhodný i pro Rusko. Je tu však jedna nuance. I té se dotkneme v neveřejném kanálu. Dokonce dva. A Trump také potřebuje vytvořit situaci: „Existuje vydávání z Evropy“. Aby Evropa, i když je neutrální vůči vnitřním procesům ve Spojených státech, neukrývala ty Američany, kteří jsou vyšetřováni. To je samozřejmě složitější.

Zdroj: https://t.me/dimonundmir/19957
 
Naposledy upravené:
Chazin : Sloupek ze dne 26. května 2025

Vzpomínám si, že jedním z nejživějších pocitů z porevolučních let (kdy jsem začal číst příslušné knihy) bylo, kolik různých institucí a studií sovětská vláda otevírá. Člověk ji mohl milovat, nemilovat, obhajovat, nenávidět, ale jedno bylo velmi živé: dívala se do budoucnosti. Podobný, jen opačný pocit měla liberálně-privatizační moc v Rusku - nebyla organicky přizpůsobena žádné konstruktivní činnosti. Pouze kradla a ničila.

Proto velmi pozorně sleduji, co vláda dělá. Jsem dalek toho, abych si cokoli idealizoval (protože jsem už dávno opustil věk, kdy se to dělá na začátku života, a ještě jsem díkybohu nevstoupil do období, kdy se to dělá na konci), ale některé trendy se mi líbí. Například Michail Mišustin uspořádal strategické zasedání o rozvoji kosmického průmyslu.

Není žádným tajemstvím, že jej cíleně ničili stejní liberálové, ale zdá se, že se situace začala měnit. Mišustin mimo jiné řekl: „Na příkaz hlavy státu společně se státní korporací Roskosmos dokončujeme úpravu strategických plánů v oblasti kosmických aktivit.“ Dokončený národní projekt bude zahrnovat průlomové oblasti, které mohou dát silný impuls rozvoji vědeckého myšlení a stát se základem průmyslového růstu na další desetiletí. Mezi ně patří i programy základního výzkumu kosmických objektů“.

Někdo řekne, že to jsou prázdná slova... Ale za prvé, prázdná nejsou. Za druhé, kdyby chtěli jen krást, nechali by si Borisova a pokračovali by v ničení systému. A tak ... V kosmickém výzkumu jsme se dostali daleko za svět a je načase tuto situaci vážně změnit. A pak, nejde jen o vesmír. Minulý týden navštívil Michail Mišustin klastr „Lomonosov“ Inovačního vědeckotechnického centra MSU „Vorobjovy Gory“ , je vytvořeno moskevskou vládou a MSU pojmenovanou po M. V. Lomonosovovi na základě příkazu prezidenta s cílem zajistit podmínky pro efektivní rozvoj a komercializaci inovačních řešení v Moskvě.

Pro rezidenty INTC byl vytvořen nejvýhodnější daňový a regulační režim. Rezidentské projekty jsou na 10 let osvobozeny od většiny daní, včetně daně z nemovitosti, daň ze zisku a DPH
(při ročních příjmech do 1 miliardy rublů). Pojistné do státních mimorozpočtových fondů
je sníženo na 14 % a zahraniční pracovníci jsou zaměstnáváni bez zvláštního povolení.

Část prací (2 klastry) již byla provedena, po dokončení se bude STCI zabývat výzkumem
v mnoha oblastech: biomedicína, léčiva, biomedicínský výzkum a testování;
nanotechnologický výzkum nových materiálů a nanostrojů; informační technologie a matematické modelování; robotika, speciální a strojírenské technologie, úspory energie a efektivní skladování energie; kosmický výzkum a kosmonautika; geonomie a ekologie; interdisciplinární humanitní výzkum a kognitivní věda; výzkum a vývoj nových technologií.

Někdo si řekne: „Aha, to je zase Čubajsova Rosnana!“. Teoreticky by to tak mohlo být.
Jen kdybychom všechno hodili na pospas osudu a dávali tam peníze pořád a nekontrolovaně. Ale jak lidé, kteří tam pracují, tak pozornost úřadů (stejný Mišustin) ukazují, že se situace začala měnit. A já velmi doufám, že aktivita vlády v oblasti vědy bude stále konstruktivnější.

Zdroj: https://t.me/khazinml/10581
 
Naposledy upravené:
Jestafiev
Dnešní „dvojí“ příspěvek bude neobvyklý: v hlavním kanálu budou úvahy o mezinárodním kontextu, který se v současnosti utváří. V soukromém kanálu budou náčrty mého vidění situace uvnitř země.

Vznikající zásadně nová situace kolem Ruska vyžaduje zcela jiné přístupy k řízení vnitřních procesů. V konečném důsledku vstupujeme do období „soutěže sociálně-politické stability“ mezi klíčovými státy světa. A zatím neexistují ani slabé náznaky toho, jak dlouho toto období potrvá. Čím si však můžeme být naprosto jisti, je to, že toto dočasné „pruhování“ bude probíhat v podmínkách úplného odstranění jakýchkoli omezení ve sféře vlivu na vnitřní stabilitu soupeřících států. A jestliže dříve byla absence „rámců“ charakteristická pouze pro vztahy mezi „sjednoceným Západem“ a Ruskem, nyní dochází k univerzalizaci přístupů pro všechny účastníky podmíněné „velké hry“.

To, čeho jsme právě nyní svědky, je odstraňování omezení formátů a metod soupeření v rámci dříve vytvořených bloků a koalic států (NATO, BRICS, EU, EAEU).

V nejzávažnější podobě se to projevuje v rámci „sjednoceného Západu“ (případ „Rumunsko“ je nejen precedentem, ale i signálem pro Trumpa, že pro vítězství je třeba zvýšit „stupeň“), ale ve větší či menší míře to postihne i alternativní společenství k „Západu“.
„Členství“ v koalicích vojenských sil již neposkytuje záruky proti nevměšování.

Situace klade zásadně odlišné požadavky na vnitřní stabilitu států a schopnost řídit sociálněpolitické trendy před socioekonomickými, které v této fázi pravděpodobně předčí socioekonomické. Tento rozdíl je ve skutečnosti mimořádně významný. A především vyžaduje rozhodnutí, která je třeba učinit v oblasti řízení zahraniční politiky.

Důležitá nuance: „od nynějška“ jsme my, Rusko, v této oblasti ne až tak „pokročilí“, ale z politického a psychologického hlediska připravení. Je však třeba si uvědomit, že Trumpovy kroky vytvářejí prostor pro zásadně nové systémy řízení státu. Jednoduše proto, že v rámci dosavadního „paradigmatu vládnutí“ je Trump odsouzen k porážce, otázkou je pouze rozsah.

Ke zvláštnostem společensko-politických trendů v Rusku uvedu několik spíše kritických poznámek v soukromém kanálu.

V příspěvku v soukromém kanálu jsou dvě části. Procesy, které se objevily v ruském politickém prostoru, ukazují na pokles účinnosti klasických metod politického řízení. Situace je stále relativně příznivá. Zpoždění přechodu k „sémantickému“ řízení na rozdíl od projektově-technokratického řízení však může mít mimořádně komplikované důsledky.

Nyní několik slov k mezinárodním otázkám. Skutečnost, že Trump výrazně přitvrdil vůči Evropanům, je samozřejmě významným symptomem. Neměli bychom jej však přeceňovat.
Jistě získal novou manévrovací svobodu, zejména na poli investic (doufám, že všichni chápeme, že návštěvy měly skrytou roli), ale na rozmetání euroatlantického prostoru to zjevně nestačí.

Hypotéza:
Trump si na základě výsledků situace v Rumunsku a snahy posílit svou pozici v procesu vyjednávání kolem Ukrajiny uvědomil dvě věci: (1) bez krize uvnitř (!!!) euroatlantiku svůj vliv nezíská a (2) Evropané se krize skutečně bojí, nejsou na ni prakticky připraveni. Proto Trump Evropany straší, že s nimi nevyjednává, ale cíleně je do krize tlačí.

Je tu však důležitá nuance: jsou američtí globalisté, které velmi nesprávně nazýváme
„klanem Clintonů“ (myslím, že vliv Clintonů je nyní „asi nulový“), jak jsou na krizi připraveni?
Myslím, že jsou připraveni mnohem lépe než evropští euroatlantisté,
kteří si libovali
v postavení „seniorních partnerů“. Obecně lze říci, že američtí globalisté zatím neprokázali svou rozhodnost, ale prokázali svou relativní mobilitu a politickou přizpůsobivost.

V největších zemích světa probíhá intenzivní hledání modelů řízení střednědobých politických projektů, které jsou optimální pro každou konkrétní společnost. O dlouhodobých plánech zatím nikdo doopravdy nepřemýšlí, včetně Číny. A pokus prohlásit „bandu čtyř“ za politickou strukturu tato hledání odráží. Ve skutečnosti se uznává, že ani NATO, ani Evropská unie, ani úroveň národních států, a to ani těch největších, nejsou dostatečné pro řízení současných procesů v euroatlantickém regionu. Domnívám se, že posledních několik cyklů „informační a politické ‚vánice‘“ je zcela záměrným „odváděním pozornosti“ (především euroatlantické veřejnosti) od připravovaných rozhodnutí o přeformátování týmu. A hlavní nebudou personální změny, ale strukturální změny. A ano, očekávám skryté posílení vlivu rodiny a blízkých rodinných kruhů na politiku. Fotografie labutě a Witkoffa je jakousi demonstrací.

Odpovím na otázku, kterou jsem dostal: je možný taktický kompromis mezi Trumpem a americkými globalisty proti evropským globalistům s cílem obnovit kontrolu nad euroatlantikou?
Považuji to za nepravděpodobné nejen proto,
že dochází k osobní, hodnotové a meziklanové konfrontaci založené na principu „kdo vyhraje?“. Hlavní věc je jiná: pro Trumpa i americké globalisty není hlavní cenou Evropa. Oba vycházejí z pochopení, že Evropa není nezávislá a jednoduše padne do rukou vítězné síly v Americe. Hlavní cenou jsou USA. A boj o to, kdo bude vládnout Spojeným státům v příštích 10-12 letech, již začal. Na soukromém kanálu bude další komentář k jednáním o Ukrajině, inspirovaný včerejším příspěvkem M.L. Chazin o pokusech dát nám Dněpropetrovskou oblast místo Oděsy. Naprosto s ním souhlasím. Pokusy o „zahrnutí“ Dněpropetrovské oblasti do výměnného fondu území neustávají, ale já mám trochu jinou vizi.Na soukromém kanálu bude další komentář k jednáním o Ukrajině, inspirovaný včerejším příspěvkem M.L. Chazin o pokusech dát nám Dněpropetrovskou oblast místo Oděsy.
Naprosto s ním souhlasím. Pokusy o „zahrnutí“ Dněpropetrovské oblasti do výměnného fondu území neustávají, ale já mám trochu jinou vizi.
Zdroj: https://t.me/dimonundmir/19968
 
Naposledy upravené:
Michail Chazin v pořadu Ekonomika na rádiu Mluví Moskva 26 05 2025

Zdroj: https://rutube.ru/video/032471e7e633dd782c4834c4664e7fa7/

Chazin si klade otázku, zda budou USA schopny nahradit dolar kryptoměnami.
- „Spojené státy aktivně pracují s různými kryptoměnami. Logika: vytisknout dolary, aby se uzavřely dluhy, a přejít na kryptoměny. Podaří se Američanům nahradit dolar kryptoměnami? Zavedení nových peněz jako alternativy k dolaru způsobuje zrychlení inflace. Oživení finančních trhů vyžaduje přechod od finančního modelu k modelu ekonomickému. Lidé nejsou zvyklí na reprodukční přístup, což přechod ztěžuje. Reprodukce je pro ekonomiku klíčová.
Bez reprodukce obnovení může ekonomika skončit ve stavu, kdy peníze nemají žádnou hodnotu.
Ekonomie a finance mají odlišné přístupy a cíle. V Americe se neinvestuje a přesun výroby
z evropských zemí není možný. Investoři raději investují na burze než do výroby.
Přesun výroby je nákladný a ne vždy opodstatněný. Přesun německého průmyslu do USA není možný kvůli technologickým a kulturním rozdílům. ČLR se také potýká s problémy s rostoucí životní úrovní a dotacemi. Uvolnění měnové politiky v ČLR ukazuje na možné problémy.“

OBSAH:

00:00 Nahradí kryptoměny dolar?
05:30 Finanční a reprodukční přístup
09:14 Problémy USA a potřeba oživení
11:57 Přechod od finančního modelu k ekonomickému modelu
15:34 Problémy investic v USA
16:27 Problémy převodu výroby
21:24 Problémy čínské ekonomiky
23:51 Indicko-pákistánský konflikt
26:54 Válka na Blízkém východě
29:41 Financování válek
32:36 Možná válka na Blízkém východě
34:55 Ekonomické modely a krize
35:57 Historie financování nacismu
38:43 Rozpočet Moskvy a regenerace nových území
41:20 Změny ve vládnutí a demokratické postupy
43:46 Problémy s byrokracií
44:46 Co se stane s kurzem rublu
 
Naposledy upravené:
Rozhovor s litevským novinářem Petkusem . Michail Chazin

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=C91x2FB_weQ

- volby v Litvě
- Putin vede lidi do ruského světa
- Číňané jsou taky něco jiného
- dnes to znamená, že je třeba pijavice zničit, postavit se na vlastní nohy, donutit se pracovat
- USA ,když se podíváte na schéma AUKUSu, je to rozvržené jako pavučina, a tady je Trump chycený. jako malá moucha v této síti .
- Kyjev neocenil pukrle a fauloval Lukašenka
- Kyjevský politolog řekl ne Lukašenko, ty jsi tady byl a už nejsi nic.
Británie Franciem Německo naši přátelé a oni nás přijdou obnovit (Ukrajinu)
- Zejenský chodí a žebrá po světě s nataženou rukou
,, To nevadí, že peníze nejsou , oni se vemou odkud?
Odtamtud, kde nejsou peníze. "Víte, že je to vtip.
Je takový další vtip : Starý Žid přijde z Izraele do Moskvy. tak jde na pasovou kontrolu
a tam sedí paní pasová úřednice.
Ta se na něj podívá a zeptá se ho, odkud se dostal ?
A on odpoví, zvedne ruce a zalomí rukama
Ptáš se: Dostal ? Jaký zisk, o čem to mluvíš?
Jen drobečky. Nic než ztráty.
-
Jde o to, že se musíte dívat na to, co se kolem vás skutečně děje.
Pokud věříte tomu, co se píše v novinách, věříte tomu, co se říkají v TV ..
je to jak v seriálu Sedmnáct zastavení jara kde , řekl Gruppenführer Mühler
Stirlitzovi : ,, Nemůžeš věřit nikomu, můžeš věřit nám, ale nemůžeš věřit všem "
 
Naposledy upravené:
Jetsafiev
Nejpodivnější na Trumpových výhrůžkách není to, že byly vysloveny.

Vznik hrozeb, a to osobní povahy, byl kompletně naprogramován celou logikou Trumpova chování. Nabídl Moskvě „dohodu“ za podmínek (de iure uznání Krymu, dalších regionů v nejasné právní formě), které považoval za velkou laskavost pro Moskvu. Toho názoru se ztotožňuje i část příčetné americké politické třídy, která je ve skutečnosti malá. Většina americké elity by tuto možnost také nepřijala. Ale tuto „laskavost“ jsme odmítli.

Nejpodivnější je, že v Rusku nikdo nereagoval na Trumpovy hrozby výzvou k naléhavému kompromisu s Washingtonem. Na jedné z hlavních mediálních platforem „mírové strany“ se sice objevil jeden „dotyk čáry“, ale ani jeden „krok“. To je ukazatel toho, jak se situace v Rusku změnila.

A také jsme neuznali Trumpovo právo na „rozhodující hlas“. Ve skutečnosti existuje jen jedna a půl takových zemí, kromě nás. Jednou z nich je Čína. Je normální, že jsou Američané nuceni vyjednávat s Pekingem, jako by měli rovnocenné podmínky? Vlastně ne tak docela. Spojené státy se mylně domnívají, že jsou jediné, které mají schopnost eskalovat jednání. A „náznak průjezdu“ skupiny letadlových lodí v Jihočínském moři je o tom. Další „polovinou“ země je Írán, který váhá. V Teheránu racionálně chápou, že USA již nejsou nesporným hegemonem, ale stále se nemohou vzdát svých dřívějších iluzí. Všichni ostatní hráči (i ti velcí) uznávali Trumpa jako „toho hlavního“. Včetně Ursuly von der Leyenové. Nejenže jsme Trumpovi veřejně vysvětlili, že jeho verze „dohody“ nám nevyhovuje, ale také jsme položili velmi logickou a jednoduchou otázku: má mandát od celého Západu? A ukázalo se, že to nedokáže prezentovat. Takže, kolegové, Trumpovy emocionální hrozby jsou celkem pochopitelné.

Kupodivu plně věřím komentáři ministerstva zahraničí, že Trumpova hysterická prohlášení nejsou zklamáním, ale reakcí „čestného člověka“. Rád bych upozornil na to, jak dovedně se Rubio distancuje od Trumpa a jeho týmu.

Kromě osobního faktoru je tu ale i geopolitický časový tlak, který Trump cítí. Ocitl se ve velmi citlivé situaci, kdy se současně rozrůstaly dva eskalační víry: na Ukrajině a na Blízkém východě. A žádný z nich neovládá.

Jako odraz střednědobých trendů je Trumpovo kolísání méně kuriózní než prohlášení slovinské prezidentky Nataši Pirc-Musarové, že určité síly v Evropské unii by nebyly proti obnovení kontaktů s Moskvou.

Zde situaci rozdělíme do několika úrovní. První úroveň j
e celkem zřejmá. Situace pro Brusel se skutečně stává obtížnou: pokud bude současná radikální a nesmiřitelná linie pokračovat, Evropská unie riskuje vypadnutí nejen ze všech hlavních vyjednávacích cest, ale také z geopolitických a geoekonomických realit, které z toho vyplynou. Brusel se ocitl v roli euroatlantické „válečné strany“, ale s evidentně nedostatečnou zdrojovou základnou.

Druhá úroveň. Bez ohledu na jakékoli náznaky vůči Moskvě se Brusel nemůže vzdát politické rusofobie. „Ukrajina je protiruská“ zůstává hlavním geopolitickým projektem EU. S tím souvisí i fakt, že eurobyrokracie vede poměrně úspěšnou konfrontaci s D. Trumpem a „vymáčkává“ další pravomoci od národních vlád, které si stále zachovávají prioritu v oblasti zahraniční a vojenské politiky.

Je tu ale jedna nuance: teprve vůdci „skupiny čtyř“ (Macron, Starmer, Tusk a Merz) a současné složení Evropské komise si definitivně odřízli cestu k dialogu s Moskvou. A pokud EK v čele s von der Leyenovou upadne do politického zapomnění (například v důsledku her aparátu v boji proti korupci), pak se situace může změnit. Budou to ti samí eurobyrokraté a jejich loutkáři, ale budou prosazovat flexibilnější politiku v konfrontaci s největšími evropskými zeměmi, ačkoli se protiruská politika EU jako celek pravděpodobně nezmění.
Nevěřím, že se celá Evropa prostě zbláznila. I v těch nejtěžších letech se našli nějací chytří darebáci. A nejen v Londýně.

Zdroj: https://t.me/dimonundmir/19992
 
Naposledy upravené:
Jestafiev
Článek v New York Times o údajné připravenosti D. Trumpa uzavřít strategickou dohodu s Ruskem a Čínou o „rozdělení světa“ v
e mně osobně vyvolává jedinou asociaci.
Klasická věta V. S. Vysockého: „Levá pro nás, pravá pro ně. A zbytek pro Číňany.“
Myslím, že ani velmi svérázné okolí D. Trumpa nevidí svět takto zjednodušeně, zvláště poté,
co přestala fungovat taktika „tlačení na pilu“. Ale opravdu jsem se chtěl zeptat: co Trumpova nová strategická partnerka Ursula von der Leyenová? Právě se začali normálně bavit a ukazuje se, že nemá nárok vůbec na nic...... To je mimochodem naprosto krátkozraké.
Vztahy s Bruselem se mohou stát velmi důležitým prvkem Trumpovy nové politiky.
O čemž řeknu pár slov v soukromém kanálu.

V soukromém kanálu dnes budou dvě části. Opět se to nevešlo do jedné.
Ale Trumpovo prohlášení, že situace mírového urovnání kolem Ukrajiny by se měla vyjasnit do „dvou týdnů“, vypadá jako naprostý nesoulad s grandiózní koncepcí rozdělení světa.

Vyjasnění otázky „zmrazení nebo eskalace“ za čtrnáct dní vypadá z hlediska našeho, ruského, harmonogramu poměrně reálně.

Zde je citace z mainstreamového kanálu Telegram z 19. května, těsně po istanbulských jednáních:

„Západ dozrává ke skutečným jednáním. Ale do 6.-7. 7. 2025, což je ohlášené datum summitu BRICS v Brazílii, by Rusko mělo mít mnohem přesvědčivější konfigurace LBS. Nebo do té doby dosáhnout nějaké dohody s USA, což je nepravděpodobné. V opačném případě se naše politická situace značně zkomplikuje. ... Můžeme skutečně čelit situaci masivního tlaku ze všech stran, včetně našich „partnerů“.

Konfigurace fronty k tomuto datu pro nás nebude ideální, ale bude mnohem příznivější než ta, na které nám bylo nabídnuto „zamrznutí“ v dubnu. A hlavní zde není ani tak množství území, které budeme schopni dostat pod kontrolu, ale rozsah politických ústupků, které bude Západ ochoten Rusku udělat, a to nejen na Ukrajině (a už vůbec ne v Gruzii a Moldavsku).
Měli bychom si však uvědomit, že i naše situace je velmi složitá.

Několik poznámek o politickém realismu v otázkách mírového urovnání pronesu v soukromém kanálu. Bylo to poněkud strohé, ale myslím, že je lepší uvést řadu postojů hned.

Žádná „Jalta“ není v dohledu. Není pro ni žádný geoekonomický základ. Zejména neexistuje geoekonomický základ pro rozdělení světa „za tři“: přinejmenším je třeba zahrnout Indii do složení těch, kteří rozdělují svět a čekají na velké přerozdělení Blízkého východu.
Zatím jsou možné pouze soukromé dohody o zmrazení konfliktu o Ukrajinu.

A zapadají do formátu „obchodu“, tj. situace, kdy někdo zachytí ztrátu a někdo zisk.
Trump plánuje stanovit „rentu prostředníka“, která je v rámci dohody nejvyšší bez ohledu
na to, jak dlouho „dohoda trvá“. Právě takové dohody měl Kellogg na mysli, když řekl, že plán urovnání „se nebude líbit nikomu“, ale bude odsouhlasen. Ideální pro odstranění „zprostředkovatelských nájmů“. Jeden problém: konkrétně teď (a dokonce ani do července)
si Trump nebude moci jen tak „vzít procenta“ a jít do prdele.
Jak ze zahraničněpolitických důvodů, tak kvůli politické konfiguraci uvnitř USA.

Obecně hrubě podceňujeme rozsah amerického zapojení do různých „stohů“ (lobbistických i politických), které se točí kolem Ukrajiny. To znamená, že by nebylo zcela správné tvrdit, že Ukrajina nikdy nebyla pro Američany významnou prioritou. Byl to důležitý politický směr, který chtěli proměnit v nástroj. Lze polemizovat o tom, do jaké míry by byl tento nástroj namířen pouze proti Rusku a do jaké míry by byl zaměřen na oblast jižního Černého moře.
Výsledek je však jasný: my, Rusko, jsme to Američanům nedovolili. Navíc jsme z toho, co se zdálo být nadějným směrem, a to i pro osobní finance („zdravím, občane Kelloggu“), udělali směr „toxický“, a to prakticky pro všechny skupiny americké elity, včetně trumpismu.
Zdroj: https://t.me/dimonundmir/19992
 
Naposledy upravené:
Naspäť
Top Bottom