Chybějící definice dobra v KOB

[V.V.Moon]

Celý svůj život hledám definici dobra, než se mi dostaly KOB knihy do ruky, ale ani tam jsem definici nenašel. Ale přišel jsem na to JAK NA TO. Za ty roky jsem přišel na to, že to NEMŮŽE být složité (něco jako Kantův imperativ - přečetl jsem to celé a můj názor na to - strašný blábol). Potom jsem se kouknul na jedno video a jako by mě zasáhl blesk. To by mohlo být ONO.

Dobro je to nejlepší co můžeš udělat pro druhého člověka.

JP Sears: Proč jsem změnil názor na zlo. (Mýlil jsem se) • Otevři svou mysl

JP Sears sdílí svůj názor na zlo, jak ho v průběhu času změnil a co si o něm myslí dnes.

otevrisvoumysl.cz

Více než rok jsem tu definici podroboval různým testům a zatím jsem byl vždy úspěšný. To co je řečeno je zřejmé. A i když tam není definice zla, dá se to z toho lehce odvodit. Další rovina je v tom, že záleží na typu psychiky a rozsahu poznání. Sto lidí bude řešit stejný problém X a bude se snažit o to nejlepší pro druhého a dostaneme sto různých DOBRO scénářů.

Z mého výzkumu je úplně nejčastější chybou nedodržení konu svobodné vůle. Prostě dobro do lidí nenacpeš, ale lidé se o to stále snaží. Další chyba je v tom rozsahu poznání. Maminka chrání své dítě pořád pro něj dělá to nejlepší a při omezeném poznání jej chrání až příliš a vyroste z něj mamánek. To taky znamená, že dobro se ČASEM MĚNÍ. Je potřeba se stále vyvíjet. Dám jiný příklad: máme úspěšného muže, finančně, společensky úspěšného, nedělá podrazy, chová se k lidem dobře, jede podle svědomí, karmu má v pořádku a je v režimu psychiky dobromylsný démon (já bych preferoval dobromyslný puberťák) a takhle si žije třeba od 25 do 40 let. A najednou bum, nehoda kdy skoro umře. Proč se to stalo? Podle výše uvedené definice klidně můžu říci, že se mu stalo to nejlepší co se mohlo stát. Dostal upozornění a čas přehodnotit svůj život a dospět. Změnit svůj jácentrismus na bohocentrismus. Pokud ho neuposlechne může se stát i něco horšího.

My lidé nedokážeme mnohdy určit proč se co stalo a jestli to bylo dobré nebo ne. A tady je potřeba si uvědomit, že vše co se děje (i ty věci co považujeme za zlé), se děje proto, aby naše duše dospěla. A to, že je to tak komplikované, za to si můžeme sami, nemůžeme vinit nikoho druhého. Vše se děje nejlepším možným způsobem. Naše duše stárne jen vůlí a ne časem. Musíme se chtít zlepšit, jinak si to tady zopakujeme.

Dobrá definice DOBRA musí umět popsat všechno co se kolem nás děje. A já si myslím, že výše uvedená definice to splňuje. Rád bych uvítal diskusi na toto téma a hlavně pokud chcete oponovat, napište prosím nějaký příklad kdy to nefunguje. Děkuji

 

[Atom]

Dobrá definice DOBRA musí umět popsat všechno co se kolem nás děje. A já si myslím, že výše uvedená definice to splňuje.

Dobro nelze popsat citátně -dogmaticky, je to neustále hledání, protože jinak by život zamrzl, shnil a ztrouchnivěl. Co bylo včera dobře, tak z toho je dnes zle a naopak. Je potřeba dialektický a metodologický přístup a to vše je v materiálech velmi důkladně popsáno. Samozřejmě je to otevřené a lze to dále rozpracovávat, případně opravovat a doplňovat. Mně v tomhle nejvíce oslovil materiál: "Mistr a Markéta": hymna démonizmu? nebo Evangelium oddané víry.

S dobrem je to podobně co s pravdou, je vždy konkrétní a nikdy abstraktní:
A co odpovídá Jeshua Pilátu Pontskému, který na něj křičí:
"Co ty tuláku můžeš vědět o pravdě, když ani nejslovutnější filozofové a učenci nemají odpověď?"
(protože pravdu nelze uchopit nějakou poučkou a bez pravdy není dobro a každá "laciná pravda" se okamžitě v praxi rozpadne v prach)
A Jeshua odpovídá:
"Pravda je, že Tě bolí hlava a že máš rád jenom svého psa." (nedobrá to situace, v nepříznivém v nelidském procesu je Pilát zapojen, dostal nápovědu a on ji pochopil ... vystoupit z těch procesů to je další a velmi složitá otázka)

 

[Miky72]

Rád bych uvítal diskusi na toto téma a hlavně pokud chcete oponovat, napište prosím nějaký příklad kdy to nefunguje.

Dobro a zlo jsou dvě strany téže mince. To jen křesťanství se snaží (marně) odstranit zlo z tohoto světa.
Více zde:

Polarita

„Včera jsem byl chytrý. Proto jsem chtěl změnit svět.
Dnes jsem moudrý. Proto měním sám sebe.“Sri Chinmoy

Úhel pohledu

Rozložením Nicoty na polarity JANG a JIN mohl vzniknout pojem subjekt a objekt. Představme si dva lidi, kteří se na sebe vzájemně dívají. První člověk označí sebe za pozorovatele a druhého člověka za pozorovaného. Druhý člověk řekne pravý opak: Sebe označí za pozorovatele a prvního člověka za pozorovaného. Tady vzniká pojem já a ty. Člověk se ztotožní s pojmem já a všechno ostatní, pociťuje jako ne-já, jako ty. Tím se člověk stává zajatcem polarity. Jeho já ho nutí vnímat svět jako svět protikladů, protipólů. Tím vnímá vše jako já a ty, muže a ženu, den a noc, teplo a chlad, plus a mínus, dobro a zlo. Viz tabulka: JANG – JIN

Naše vědomí nám neumožňuje vnímat celek. Vědomí rozštěpuje a rozkládá vše do protikladných dvojic. Nutí nás tyto dvojice rozlišovat a poté se rozhodovat. Můžeme přijmout vždy jen jednu z těchto dvojic, druhou musíme vyloučit. Naše vědomí činí denně tisíce, ba miliony rozhodnutí, co činit. Co přijme a co odmítne. Máme toto rozhodování v sobě tak zažité, že už nám ani nepřijde, že se musíme neustále rozhodovat. V každém okamžiku se musím rozhodovat jestli: budu číst tuhle knihu nebo nebudu číst tuhle knihu, budu dýchat, nebo nebudu dýchat, budu jíst nebo hladovět, budu spát či bdít nebo půjdu vlevo či vpravo, atd …

Za polaritou, kterou vnímáme, stojí Nicota, v níž jsou všechny nerozlišené protiklady. My bychom asi pocítili velké zklamání nad tím, kdybychom se dozvěděli, že žádoucí stav našeho vědomí je Nicota. (V buddhistické filosofii „nirvána“ znamená „Nicota“ – doslova vyhasnutí.) Nicota nemá žádnou manifestaci, jakékoli vymezení, a tím je polaritě nepochopitelná. Nicota je to jediné, co skutečně existuje, bez začátku a konce, věčné bez pojmu času.

Takovouto Nicotu si nedokážeme představit. Existují sice různé meditační techniky, které nám alespoň na krátký okamžik dovedou Nicotu přiblížit nebo vnímat. V Nicotě neexistuje žádná touha, jakékoli chtění nebo snažení, neexistuje žádný pohyb, neboť neexistuje nic, po čemž by se dalo toužit. Teprve v Nicotě nacházíme všeho hojnost.

V polaritě existence jednoho pólu podmiňuje existenci pólu druhého. Pokud např. v elektřině nebo magnetismu odstraníme jeden pól, zmizí i druhý pól. Abychom to vyjádřili zase matematicky: Jestliže zmizí čísla kladná, zmizí tím i čísla záporná, neboť bychom je neměli s čím porovnávat.

Vezměme opět příklad dvou pozorovatelů, kteří se budou dívat každý z opačné strany na jednu minci. Jeden bude popisovat, co vidí na líci mince, druhý bude popisovat, co vidí na rubu mince. Mohou se donekonečna hádat a vysvětlovat si, co vidí, stejně shodnou řeč nenajdou.

JANG​	JIN​
Muž​	Žena​
Dynamický​	Klidná​
Přizpůsobivý​	Stálá​
Expanduje​	Přitahuje​
Lehký​	Těžká​
Čas​	Prostor​
Plus​	Minus​
Vzdušný​	Hmotná​
Kyselý​	Zásaditá​
Vypouklý​	Dutá​
Rychlý​	Pomalá​
Den​	Noc​
Poledne​	Půlnoc​
Letní slunovrat​	Zimní slunovrat​
Teplo​	Chlad​
Jednoduchý​	Složitá​
Suchý​	Vlhká​
Magnetický​	Elektrostatická​
Světlo vlna​	Světlo částice​
Vědomí​	Nevědomí​
Tělo​	Duše​
DOBRO​	ZLO​

Podobně si takovéto dva pozorovatele můžeme představit u dveří. Jeden bude stát venku před budovou, druhý bude v budově. Oba se dívají na stejné dveře, přitom pro prvního je to vchod, pro druhého východ. Není o čem pochybovat, oba jsou skálopevně přesvědčeni o své pravdě.

Poměrně dobře se s dvojím pojetím světla vypořádala fyzika. Jedna fyzikální teorie praví, že světlo je vlna, druhá teorie praví, že světlo je částice. Obě teorie se přitom zdánlivě vylučují. Přitom fyzikové se nehádají donekonečna, která teorie je správná, smířili se s tím, že prostě platí obě, i když jsou vzájemně v rozporu. Tady si povšimněte, že v tabulce JANG – JIN neuvádím jako protipól světla tmu, ale protipól světla vlny je světlo částice. Principy JANG a JIN byly definovány hodně dávno a omyl, že světlo je protipól tmy, je velmi rozšířený.

Z předcházejícího textu vyplývá, že bychom správně neměli říkat „buď – anebo“, ale lépe by bylo říkat „nejen – ale i“. Mince má nejen líc, ale i rub, dveře znamenají nejen vchod, ale i východ, světlo je nejen vlna, ale i částice.

Na obrázku je zobrazen poměrně známý optický klam, kdy záleží na tom, z jaké strany se na obrázek díváme. Pokaždé vidíme něco jiného.


Nutnost volby

Polarita našeho vědomí nás neustále staví před nutnost rozhodování. Máme vždy na výběr ze dvou možností, realizovat můžeme ale jen jednu z nich. Po každém rozhodnutí tedy zůstává vždy jedna z možností nerealizována. Musíme volit a rozhodnout se, zda se budu krást, nebo se budu živit poctivě, zda nepřítele zabiji nebo ne, zda postavím dům nebo budu bezdomovec, zda budu věrný, nebo nevěrný, zda se někomu pomstím nebo mu odpustím. Nutnost volby nás pronásleduje v každém okamžiku. Rozhodnutí se nemůžeme vyhnout. Už samo rozhodnutí se nerozhodovat je rozhodnutí. Protože se chceme rozhodnout vždy správně, nutnost volby nám usnadňují určitá hodnotová kritéria. V našem evropském prostředí je to např. Desatero, ze kterého vlastně vychází celá křesťanská kultura a i veškerý právní řád v zemích s křesťanskými kořeny. Pokud máme takové kritérium, rozhodování je snadné: Nebudu krást, protože máme přikázání: „Nepokradeš!“. Nepřítele nezabiji, protože máme přikázání: „Nezabiješ!“. Manželce nebo přítelkyni „musím“ být věrný, protože máme přece přikázání: „Nesesmilníš!“. V jiných krajinách a končinách mají sice jiná hodnotová kritéria a ta jim umožňují také nějaký (třeba i spokojený) život. A tak se naše hodnotová kritéria dostávají do konfliktu s jinými hodnotovými kritérii a každý se snaží obhajovat ty svoje. Člověk by nejraději přesvědčil všechny lidi o svých „správných“ hodnotových kritériích, aby konečně na světě zvítězilo dobro a pořádek. O to se ovšem snaží všichni. A tak v celém světě zuří naplno válka správných názorů – všichni chtějí jen to dobré. Co je tedy správné a co špatné? Co je dobré a co zlé?

Jak z toho ven? V polarizovaném světě neexistuje nějaké objektivní, absolutní dobro, každé hodnocení je závislé na úhlu pohledu pozorovatele na danou věc. Jiný pozorovatel z jiného stanoviště a třeba i s jinými hodnotovými kritérii to může vidět úplně jinak. Nemůžeme chápat svět tak, že budeme prosazovat jen to „dobré“ a „správné“ a všechno „zlé“ a „špatné“ se budeme snažit sprovodit z tohoto světa.

Jaké je řešení? Řešení v polaritě neexistuje. K vyřešení bychom mohli dospět, pokud bychom se na stvořený svět polarit dokázali podívat z pohledu Nicoty (Jednoty). Z pohledu Nicoty (Jednoty) jsou všechny možnosti dobré a správné stejně tak jako špatné a chybné současně. Obě polarity tedy mají právo na existenci, protože vytváří celek – Nicotu (Jednotu), ze které všechno vzešlo. Opět odkazuji na obrázek Monády, který jasně ukazuje, že aby byl kruh úplný, potřebujeme k tomu i ten tmavý pól JIN. Lidem je zkrátka příjemnější pól JANG (dobro, mír, láska, štěstí, atd.) a tak se ten druhý pól (zlo, válka, nenávist, neštěstí, atd.) snaží sprovodit ze světa. Samozřejmě neúspěšně, protože nelze bojovat proti zákonům Stvoření. Sen o světě bez válek se táhne celou lidskou historií. A právě ta samá historie nám ukazuje na marnost takovéto snahy. Celé dějiny jsou jen dějinami válek. Je to důkaz toho, že jestliže se snažíme jednostranně posilovat jeden pól, rovnoměrně s ním roste také jeho protipól.

Jestliže cílem člověka je Nicota, která stírá protiklady a rozdíly mezi nimi, pak člověk nemůže dosáhnout úplnosti, dokud něco odmítá ve svém vědomí, anebo se vůči něčemu vymezuje. V tomto Stvoření neexistuje nic, co nemá právo na existenci. V tomto Stvoření není nic, co bychom měli napravovat, kromě našeho vlastního myšlení. Viz citát od Sri Chinmoy v úvodu této kapitoly.

Také v Bibli nenacházíme jediné místo, kde by Ježíš vyzýval k nápravě tohoto světa. Člověk se domnívá, že svou aktivitou, svým konáním dokáže změnit svět k lepšímu. Neměníme však svět, nýbrž naše nazírání na něj. Naším úkolem je porozumět, že celý tento polarizovaný svět je jen Nicota rozložená v čase. My nedokážeme pozorovat či vnímat oba póly najednou, proto jsme odkázání je vnímat je v čase. Polarita tedy brání Nicotě v tom, aby byla současná. My takovouto současnost nedokážeme vnímat, proto Nicotu vnímáme oklikou pomocí času. V průběhu času je pak každý pól vyvážen svým protipólem. Tak jako se střídá den a noc, léto a zima, tak si v čase každá realizace jednoho pólu vynutí realizaci i druhého protipólu.

Východní filosofií je tento polarizovaný svět nazýván „májá“, což znamená „iluze“. Moderně s pomocí matematiky bychom mohli říci, že tento svět je „imaginární“. Reálná je pouze ona Nicota. Nicméně Nicotu nedokážeme poznat přímo, proto je nutné učinit poznání Nicoty zde, v tomto polarizovaném světě.

Pokud se chceme na tento svět dívat z tohoto nového hlediska, musíme se naučit vidět polarizovaně. Abychom při každém pozorování viděli současně také protipól pozorovaného. Musíme se naučit vnímat a rozlišovat ne v rámci „buď – anebo“, ale pohledem „nejen – ale i“. Tím nebude náš pohled jednostranný, ale jednotný.

 

[Ferry]

Ako prvé by som uviedol, že slovo dobro-zlo je samé o sebe koncepcia chápania sveta, kedy sa jednotlivec snaží robiť svet čierno bielym. Je to vadná koncepcia, pretože nič vo svete nie je čisto čierne a nič nie je čisto biele.
Príklad.
Teraz ževraj EU schválila nejaké vyhlásenie všetkých členských štátov, kde bola formula o vojenskej pomoci ukrajine. Danko sa hneď oprel do Fica, že ten dokument sa schváliť nemal, pretože Fico niekoľko krát povedal, že nebude posielať zbrane na ukrajinu.
Fígeľ bol ukrytý v tom, že ten dokument obsahoval veľmi veľa ostatných vecí, ako postoj ku konfliktu v izraeli, postoj k problémom v EU a veľmi veľa ďalších vecí. A teraz ako sa mal zachovať Fico? Nepodporiť 25 dobrých návrhov, pretože v ňom bol aj návrh o vývoze zbraní na ukrajinu? A keby nepodporil ten návrh, tak by zase na neho zjapali, lebo nepodporil návrh o mierovom riešení vojny v izreali. Ani tu ani tam. A ako z toho von?
Ako už kolegovia povedali, slobo Dobro a Zlo je veľmi slabé zovšeobecnenie reality, ktoré nemusí byť ani pravdivé v inom časovom okamihu. Preto sa treba naučiť úplne vynechávať tieto slová vo vetách a namiesto nich uvádzať informácie.

Dajme tomu, že chceme povedať "Turbo je dobrá vec v motore". Akú výpovednú hodnotu má pre poslucháča takáto veta? No poslucháč si bude myslieť, že turbo asi ohrieva motorový olej a tak pomáha zvýšiť výkon motora - čo nie je pravda. Použitím slovného spojenia "dobrá vec" sme ochudobnili človeka o podstatnú informáciu. Správne by sme mali povedať - Turbo navyšuje výkon motora vháňaním väčšieho množstva vzduchu do valcov. Touto vetou sme jednoznačne vyjadrili svoju myšlienku a hlavne sme obohatili poslucháča o podstatné informácie. Potom v ďalšej diskusii, poslucháč môže našu vetu použiť a snažiť sa ju obhájiť.
Ale ako má obhájiť vetu "Turbo je dobrá vec v motore." ? Ak sa ho niekto opýta - A prečo je to dobrá vec? , tak náš poslucháč nebude vedieť prečo je to dobré.

Slovo dobro, zlo príliš zjednodušuje informačný prenos a to až na toľko, že z toho cieľový poslucháč nemá nič.

Avšak my chceme nejako ohodnotiť prebiehajúci proces. Chceme ho ohodnotiť .... ako dobro zlo .... ale nepoužiť slovo dobro zlo .... ako na to ? Tak použijme koncepciu vesmíru, kde buď sa niečo tvorí alebo niečo zaniká. Neexistuje rovnovážny stav. Aj kameň sa mení, zarastá machom, puká. Takže namiesto snahy ohodnotiť proces slovom dobrý, zlý - skúsme sa opýtať "Viac toho proces zdeštruoval (zničil), alebo viac toho vytvoril?" Operácia na ukrajine - viac toho v Rusku vytvorila, alebo viac toho v rusku zdeštruovala? No v Rusku vytvorila nové podniky, nové závody - kvôli sankciám. Viac suverenity nabralo Rusko. A čo zdeštruovala tá operácia - niektorých oligarchov, niekoľko tisíc životov Ruských vojakov. Áno sú tu aj deštrukčné tendencie, ale si myslím, že tendencie konštruktívne jednoznačne pre Rusko prevládajú.

Podobne chce mamička všetko dobré pre svojho synáčika. Čo mamička zdeštruovala a čo vytvorila. Vytvorila výborné podmienky pre vývoj svojho synáčika, bez akéjkoľvek prekážky, o ktorú by mohol zakopnúť synáčik. Čo zdeštruovala mamička? Zničila synáčikovú možnosť sa niečo naučiť. Čo prevláda, deštrukcia alebo tvorenie? Viac sa synáčikovi v budúcnosti zídu bezproblémové mamičkine podmineky pre život, alebo sa mu viac zídu lekcie z pádov pri pokuse o prekonaní životných prekážok? No samozrejme, že lekcie z pádov mu budú tisíckrát užitočnejšie než bezproblémové podmienky, v ktorých vyrastal, a ktoré s mamkou aj zaniknú po určitom čase.

Stále sa aj ja pýtam - Čo tento proces, krok vytvoril a čo zdeštruoval (zničil)? A to je práve kľúč poznania a ohodnotenia.

 

[V.V.Moon]

Dobro nelze popsat citátně -dogmaticky, je to neustále hledání, protože jinak by život zamrzl, shnil a ztrouchnivěl. Co bylo včera dobře, tak z toho je dnes zle a naopak. Je potřeba dialektický a metodologický přístup a to vše je v materiálech velmi důkladně popsáno. Samozřejmě je to otevřené a lze to dále rozpracovávat, případně opravovat a doplňovat. Mně v tomhle nejvíce oslovil materiál: "Mistr a Markéta": hymna démonizmu? nebo Evangelium oddané víry.

S dobrem je to podobně co s pravdou, je vždy konkrétní a nikdy abstraktní:
A co odpovídá Jeshua Pilátu Pontskému, který na něj křičí:
"Co ty tuláku můžeš vědět o pravdě, když ani nejslovutnější filozofové a učenci nemají odpověď?"
(protože pravdu nelze uchopit nějakou poučkou a bez pravdy není dobro a každá "laciná pravda" se okamžitě v praxi rozpadne v prach)
A Jeshua odpovídá:
"Pravda je, že Tě bolí hlava a že máš rád jenom svého psa." (nedobrá to situace, v nepříznivém v nelidském procesu je Pilát zapojen, dostal nápovědu a on ji pochopil ... vystoupit z těch procesů to je další a velmi složitá otázka)

Nerad to říkám, ale ta definice je konkrétní. Může vypadat abstraktně, ale když ji použiješ na JAKÝKOLIV příklad, je konkrétní. Uplatnění definice VYŽADUJE dialektický a metodologický přístup.

Například: mám dva lidi jeden je zaměstnavatel a druhý zaměstnanec. Vedou spor o mzdě. Zaměstnavatel říká: Já vedu celou firmu, řeším spoustu úkolů a ty pro mně pracuješ a ještě se flákáš. Zaměstnanec říká: dáváš mi málo peněz, vydělám ti mnohem více peněz a ty mi je nechceš dát. OBA mají ze své pozice pravdu, zaměstnavatel si myslí, že mu dává práci a platí mu dost, a že je tímpádem dobrý a zaměstnanec si furt jen stěžuje a tím je zlý. Zaměstanec vidí, že by mu mohl platit více, pracuje pro něj a myslí si tím, že je dobrý azaměstavatel zlý. Bez definice dobra to nemá řešení. Oba budou dělat kompromisy, aby to vyřešili, ale to nic nezmění na tom, že si OBA stále budou myslet, že jsou dobří a ten druhý je zlý, pořád to budou na sebe zkoušet většinou silovým způsobem. Pokud by byla ve společnosti uznána definice dobra, tak by se dalo trvalé řešení najít (neříkám, že by to bylo snadné, ale šlo by to). Zaměstnavatel by byl konfrontován tím, že by měl dělat to nejlepší pro zaměstnance co může a zaměstnanec zase tím, že by měl dělat to nejlepší pro zaměstnavatele a zlepšit tak svou práci. Když oba budou podle toho jednat a oba uvidí, že zaměstanec dostává adekvátní plat a odvádí dobrou práci, vznikne i lepší pracovní atmosféra. Pokud by třeba zaměstavatel dal adekvátní plat a zaměstanec by i nadále odváděl špatnou práci tak už by mohl říct, já jsem dobrý a zaměstanec je zlý a naopak by to bylo stejně, ale už by to mělo základ pro spravedlivé řešení. Dneska si každý říká svou pravdu a prdí na to co si myslí ostatní, takže ve sporu vždy vyhraje ten silnější a o spravedlnosti si můžeme nechat jen zdát.

Každý se vidí dobrý ve svých vlastních očích. Toto lidi rozděluje (rozděl a panuj). Bez definice dobra to nemáme šanci překonat. Až bude platit - Každý vidí dobro v těch druhých, tak máme jako lidi vyhráno.

 

[V.V.Moon]

Dobro a zlo jsou dvě strany téže mince. To jen křesťanství se snaží (marně) odstranit zlo z tohoto světa.

Ale já netvrdím opak. Jinak odpověď je úplně mimo mísu a nemá s definicí dobra nic společného.

Jak už jsem psal dobro se mění v čase a má svou míru. Takový ilustrační příklad:
1. Zlomím si nohu. Jdu k doktorovi, ten mi dá sedativa, nohu mi narovná a dá do sádry. Vyléčím se. Udělal to nejlepší pro mne.
2. Zlomím si nohu. Jdu k doktorovi, nohu mi narovná bez sedativ (má je) a dá do sádry. Vyléčím se. Sice mi pomohl, ale už neudělal to nejlepší co mohl. Nemůžu říct, že byl nebyl dobrý, pomohl mi, ale mohl jednat lépe.
3. Zlomím si nohu. Jdu k doktorovi, nohu mi narovná bez sedativ (které nemá) a dá do sádry. Vyléčím se. Platí bod 1. Udělal to nejlepší pro mne.
4. Když spadnu, bude mě bolet noha, ale noha nebude zlomená, zajdu k doktorovi a ten mi dá sádru, udělal to samé, ale už to není dobro.

Z toho vyplývá, že zlo, tak jak jej vnímáme je nedostatek dobra. Když lidé ví co je pro ně dobré tak jednají podle toho, ale když neví co je pro ně dobré v ten správný čas tak konají šablonovitě podle svých znalostí a zkušeností a tím pádem většinou ne-dobře. Proto také by jsme se měli vzdělávat celoživotně, aby jsme se nedopouštěli těchto chyb.

 

[V.V.Moon]

Ako prvé by som uviedol, že slovo dobro-zlo je samé o sebe koncepcia chápania sveta, kedy sa jednotlivec snaží robiť svet čierno bielym. Je to vadná koncepcia, pretože nič vo svete nie je čisto čierne a nič nie je čisto biele.

Netvrdím, že je to tak. Co se týká Fica tak za mne jednoznačně ne-dobré.

Teraz ževraj EU schválila nejaké vyhlásenie všetkých členských štátov, kde bola formula o vojenskej pomoci ukrajine. Danko sa hneď oprel do Fica, že ten dokument sa schváliť nemal, pretože Fico niekoľko krát povedal, že nebude posielať zbrane na ukrajinu.
Fígeľ bol ukrytý v tom, že ten dokument obsahoval veľmi veľa ostatných vecí, ako postoj ku konfliktu v izraeli, postoj k problémom v EU a veľmi veľa ďalších vecí. A teraz ako sa mal zachovať Fico? Nepodporiť 25 dobrých návrhov, pretože v ňom bol aj návrh o vývoze zbraní na ukrajinu? A keby nepodporil ten návrh, tak by zase na neho zjapali, lebo nepodporil návrh o mierovom riešení vojny v izreali. Ani tu ani tam. A ako z toho von?

Ale to neznamená, že to bylo špatně. Je potřeba si uvědomit v jaké jsme situaci, jestli je celkový přínos dostatečný (tj. nejlépe možný). Stalin byl také donucen k čistkám a v počátku to musel i schválit než přišel čas, aby to obrátil proti strůjcům čistek. Kritizovat rozhodnutí Fica je předčasné bez znalosti celé problematiky, ale to je na úplně jinou diskusi.

Ta definice se dá použít i na politické rozhodování k tomu, aby byl člověk schopen určit přínosy a případné poškození. A zároveň to ukazuje, kterým směrem by se mělo postupovat dále, aby se neschvalovalo 25 věcí najednou, kde si někteří lidé vkládají jinak neprostupná řešení (kdo tam vložil vojenskou pomoc Ukrajině?).

 

[LUDO]

Celý svůj život hledám definici dobra, než se mi dostaly KOB knihy do ruky, ale ani tam jsem definici nenašel. Ale přišel jsem na to JAK NA TO. Za ty roky jsem přišel na to, že to NEMŮŽE být složité (něco jako Kantův imperativ - přečetl jsem to celé a můj názor na to - strašný blábol). Potom jsem se kouknul na jedno video a jako by mě zasáhl blesk. To by mohlo být ONO.

Dobro je to nejlepší co můžeš udělat pro druhého člověka.

JP Sears: Proč jsem změnil názor na zlo. (Mýlil jsem se) • Otevři svou mysl

JP Sears sdílí svůj názor na zlo, jak ho v průběhu času změnil a co si o něm myslí dnes.

otevrisvoumysl.cz

Více než rok jsem tu definici podroboval různým testům a zatím jsem byl vždy úspěšný. To co je řečeno je zřejmé. A i když tam není definice zla, dá se to z toho lehce odvodit. Další rovina je v tom, že záleží na typu psychiky a rozsahu poznání. Sto lidí bude řešit stejný problém X a bude se snažit o to nejlepší pro druhého a dostaneme sto různých DOBRO scénářů.

Z mého výzkumu je úplně nejčastější chybou nedodržení konu svobodné vůle. Prostě dobro do lidí nenacpeš, ale lidé se o to stále snaží. Další chyba je v tom rozsahu poznání. Maminka chrání své dítě pořád pro něj dělá to nejlepší a při omezeném poznání jej chrání až příliš a vyroste z něj mamánek. To taky znamená, že dobro se ČASEM MĚNÍ. Je potřeba se stále vyvíjet. Dám jiný příklad: máme úspěšného muže, finančně, společensky úspěšného, nedělá podrazy, chová se k lidem dobře, jede podle svědomí, karmu má v pořádku a je v režimu psychiky dobromylsný démon (já bych preferoval dobromyslný puberťák) a takhle si žije třeba od 25 do 40 let. A najednou bum, nehoda kdy skoro umře. Proč se to stalo? Podle výše uvedené definice klidně můžu říci, že se mu stalo to nejlepší co se mohlo stát. Dostal upozornění a čas přehodnotit svůj život a dospět. Změnit svůj jácentrismus na bohocentrismus. Pokud ho neuposlechne může se stát i něco horšího.

My lidé nedokážeme mnohdy určit proč se co stalo a jestli to bylo dobré nebo ne. A tady je potřeba si uvědomit, že vše co se děje (i ty věci co považujeme za zlé), se děje proto, aby naše duše dospěla. A to, že je to tak komplikované, za to si můžeme sami, nemůžeme vinit nikoho druhého. Vše se děje nejlepším možným způsobem. Naše duše stárne jen vůlí a ne časem. Musíme se chtít zlepšit, jinak si to tady zopakujeme.

Dobrá definice DOBRA musí umět popsat všechno co se kolem nás děje. A já si myslím, že výše uvedená definice to splňuje. Rád bych uvítal diskusi na toto téma a hlavně pokud chcete oponovat, napište prosím nějaký příklad kdy to nefunguje. Děkuji

V KSB je predsa dobro jasne definované:
Spoločnosť, kde čo najviac ľudí môže dosahovať svoj optimálny potenciál.
Je to stabilný predvídateľný rozvoj namiesto degradácie.
Bohocentrický, neegocentrický pohľad na svet.
Snaha o čo najlepšie pochopenie cieľov a metód Vis Maior
a vedomá spolupráca s Ním v dôvere Jemu.
Čo tam zase akože nechápete??

 

[jardob]

Dobro je to nejlepší co můžeš udělat pro druhého člověka.

Tá definícia dáva síce dobré a pravdivé výstupy, ale nie je to definícia dobra. Prečo?
Vo filozofii nemôžeš vec definovať samotnou vecou. Nemôžeš lásku definovať láskou. Nemôžeš dobro definovať dobrom (a slovo "nejlepší" je len tretí stupeň skloňovania slovka "dobrý").

Ak to spravíš, tak poučka síce bude fungovať, ale nič neobjasní. Stále nevieš, čo znamená "to najlepšie pre človeka". A ak to vieš, tak nepotrebuješ na to takúto poučku.

Dobro, podobne ako pravda, je vždy konkrétne. A pokus definovať dobro, to je pokus nájsť matricu/vzorec, do ktorej všetky tie konkrétne prejavy dobra budú zapadať.

Tak to poďme skúsiť...

Ak si veriaci a veríš Bohu, potom je Boh predstaviteľ objektívneho dobra. A všetky Božie činy a zámery voči človeku (ale aj iným bytostiam) možno považovať za Dobro. Bez ohľadu na to, či ich tak dotyční ľudia chápu alebo nie...

Trochu problém je, že z tejto poučky sa dajú vyvodzovať ďalekosiahle závery, z ktorých človek môže byť zmätený... Pretože z toho by sa dalo odvodiť, že všetko sa vyvíja tým najlepším možným spôsobom a ľudia majú všetko, čo potrebujú na plnenie Božích zámerov. Prečo potom ale existuje zlo a zlí ľudia. Je dobré, keď ľudia páchajú zlo?!
(to určite nie, len to nebude tak jednoduché, ako si myslia kresťania a moslimovia s Božím trestom nad zlými ľuďmi. Boh nie je povrchný a krátkozraký, a všetko čo sa na Zemi deje malo a má nejaký vyšší zmysel)

T.j. Dobro môžeme spojiť s Božím zámerom voči ľudstvu, voči človeku. Je to vlastne zmysel života ľudstva, zmysel života každého človeka osobne. A aký je náš zmysel života? Aký je Boží zámer?

Odpoveď vôbec nie je jednoduchá, lebo Boh nezvykne hovoriť s ľuďmi priamo ľudskou rečou. A nie je isté, či vôbec chce, aby sme poznali odpoveď na túto otázku. Lebo aj taká verzia by mala svoj zmysel.

Aké sú plody dobra? Aké sú plody zla?

Dobro plodí stabilný dlhodobý rozvoj. Hoci treba chápať aj to, že nič netrvá večne. A aj kvetinku, o ktorú sa vzorne staráme, tak tá sa zrodí, rastie, zakvitne, dá semeno, a nakoniec zahynie. No zo semena vznikne nový život, nový systém...

Zlo plodí deštrukciu a rozvrat. Prakticky ihneď začne rozožierať systém, ktorý napadlo. Systém ešte nedokončil svoj prirodzený cyklus a zlo ho už rozkladá, alebo sa o tom aspoň pokúša. A je jedno, či je zamaskované ako dobro, alebo pôsobí otvorene ako zlo. Vždy rozkladá, rozdiel je len v rýchlosti rozkladu. Niektoré zlá zabíjajú pomaly, iné rýchlo. Zlo je bezbranné iba vtedy, ak sa mu dotyčná bytosť dokáže brániť, ale to ho najprv musí identifikovať.

Práve preto som si odvodil Boží zámer "ako to najharmonickejšie pre človeka, ľudstvo a živý svet z dlhodobého hľadiska". Ak teda hľadám a nájdem to, čo z dlhodobého (nie krátkodobého!) hľadiska robí človeka, spoločnosť a svet harmonickejším, tak je to určite dobro. Pri takomto pôsobení sa všetko stabilne rodí, rozvíja, plodí a nakoniec zomiera. A naopak zlo je to, čo trvale a predčasne rozkladá harmonickosť systémov, čo zabraňuje rozvinutiu potenciálu týchto systémov v harmonickej symbióze s ostatnými systémami.

Dobro je teda to, čo robí z dlhodobého hľadiska systém (človeka, spoločnosť) stabilne harmonickým jak vnútorne, tak aj v harmonickej symbióze s vonkajším prostredím, a čo zároveň umožňuje rozvoj jeho potenciálu. Pretože každé dobro vedie nakoniec k stabilnej harmónii a rozvoju, a každé zlo túto harmóniu ničí a rozvoj potláča.

 

[Jox13]

Dobro je to, čo ti zostane, keď odstrániť všetky negativne emócie, úmysly a konania. Dobro = Láska.
A čo je Láska? Láska je cit, nie emócia. Láska je vytváraná z vnútra, Duše človeka. A čo je Duša Človeka? Duša je energoinformačné pole, ktoré je naplnené energiou, ktoré na seba, ako nosič, naväzuje informácie pri ceste životom... Jej obsahom však, ako tej krištáľovej gule z Joxových básní je nekonečne krásna žiara svetla, ktoré ju napĺňa.
A jej náplň je ta Božia iskra, časť Boha v každej bytostí, z ktorého vznikli Slncia, planéty, kamene, stromy, včielka, zvieratá aj Človek.

Takže čo znamená robiť Dobro? Ľúbiť. A čo znamená ľúbiť? Svojimi činmi sa približovať láske ku všetkému.
Pretože tak, ako každá bunka nášho tela ľúbi nás, ako bytosť, tak čím väčšiu Lásku budeme mať ku svetu okolo nás, tým väčšie Dobro budú naše skutky obsahovať.

Buďte zdraví a blaho želám.

 

[Miky72]

Jinak odpověď je úplně mimo mísu a nemá s definicí dobra nic společného.

A o tom to celé je. Definici dobra NIKDY neuděláš. Každý skutek je současně dobro i zlo. Jde jen o to, jak se na to díváš ty. Co je pro tebe výhodné, označíš za dobro.

 

[Jox13]

1. Zlomím si nohu. Jdu k doktorovi, ten mi dá sedativa, nohu mi narovná a dá do sádry. Vyléčím se. Udělal to nejlepší pro mne.
2. Zlomím si nohu. Jdu k doktorovi, nohu mi narovná bez sedativ (má je) a dá do sádry. Vyléčím se. Sice mi pomohl, ale už neudělal to nejlepší co mohl. Nemůžu říct, že byl nebyl dobrý, pomohl mi, ale mohl jednat lépe.
3. Zlomím si nohu. Jdu k doktorovi, nohu mi narovná bez sedativ (které nemá) a dá do sádry. Vyléčím se. Platí bod 1. Udělal to nejlepší pro mne.
4. Když spadnu, bude mě bolet noha, ale noha nebude zlomená, zajdu k doktorovi a ten mi dá sádru, udělal to samé, ale už to není dobro.

No a teraz dovoľ otázku.
Zlomil si si nohu. Prečo? Je to JŽO, teda jazyk zivotnych okolností, ktorým tí, ktorí veria Bohu dostávajú spätnú väzbu, že niečo urobili zle a náznaky zhora nepočúvali a odišli z cesty, ktorou mali ísť..

Priklad:
Zlomí si nohu. Ideš k doktorovi. Bolo to tesne pred cestou na služobnú cestu.
Lietadlo, v ktorom si mal letenky spadne....
Bolo zlomenie nohy dobro?
Pochopíš, zmeníš prácu, lebo to bol problém.
Narodí sa ti dcéra, ktorá si vezme za muža človeka, s ktorým splodín dieťa, ktoré v dospelosti vyvinie raketový pohon na základe nového prvku, s ktorým ľudstvo bude môcť reálne opustiť slnečnú sústavu...
Čo je potom dobro a z akého pohľadu?

 

[jardob]

Zlomí si nohu. Ideš k doktorovi. Bolo to tesne pred cestou na služobnú cestu.
Lietadlo, v ktorom si mal letenky spadne....
Bolo zlomenie nohy dobro?
Pochopíš, zmeníš prácu, lebo to bol problém.
Narodí sa ti dcéra, ktorá si vezme za muža človeka, s ktorým splodín dieťa, ktoré v dospelosti vyvinie raketový pohon na základe nového prvku, s ktorým ľudstvo bude môcť reálne opustiť slnečnú sústavu...
Čo je potom dobro a z akého pohľadu?

Aj preto píšem, že dobro je to, čo systém harmonizuje z DLHODOBÉHO pohľadu (nie z krátkodobého). Pretože z krátkodobého pohľadu môžu mnohé veci pripadať ako zlo ("liečenie" z neadekvátneho stavu veľakrát BOLÍ).

Deti sa zubára boja, vnímajú to ako zlo. No zubár im reálne pomáha.
Pubertiak dostane doma pár výchovných, lebo urobil niečo nečestné. Vníma to ako zlo a obmedzovanie, no reálne sa ho otec snaží naviesť na cestu Človeka, harmonickú cestu, keď ho nebude biť sám život za to, že sa správa neadekvátne.

 

[LUDO]

A o tom to celé je. Definici dobra NIKDY neuděláš. Každý skutek je současně dobro i zlo. Jde jen o to, jak se na to díváš ty. Co je pro tebe výhodné, označíš za dobro.

Práveže nie.
Dobro je vždy celkové, celostné a objektívne, ale hlavne KONKRÉTNE.
Tak, ako aj zlo. Zlo je odklon od optima, od miery.
S mierou odklonu rastie miera zla, zbytoćného nešťastia.
Kto spája, mieśa dobro so zlom, je satanista.
Vedome, alebo čo je horšie - podvedome, bo vtedy je to už norma jeho myslenia.
Naučená a/alebo prebratá ako tzv. "dedičný hriech" (= chybný neskorigovaný stereotyp predkov)

 

[Pippi]

Prispejem troškou do mlyna a porekadlom: Cesta do pekla je dláždená dobrými úmyslami.

 

[jardob]

Dobro a zlo jsou dvě strany téže mince. To jen křesťanství se snaží (marně) odstranit zlo z tohoto světa.
Více zde:

Polarita




Úhel pohledu

Rozložením Nicoty na polarity JANG a JIN mohl vzniknout pojem subjekt a objekt. Představme si dva lidi, kteří se na sebe vzájemně dívají. První člověk označí sebe za pozorovatele a druhého člověka za pozorovaného. Druhý člověk řekne pravý opak: Sebe označí za pozorovatele a prvního člověka za pozorovaného. Tady vzniká pojem já a ty. Člověk se ztotožní s pojmem já a všechno ostatní, pociťuje jako ne-já, jako ty. Tím se člověk stává zajatcem polarity. Jeho já ho nutí vnímat svět jako svět protikladů, protipólů. Tím vnímá vše jako já a ty, muže a ženu, den a noc, teplo a chlad, plus a mínus, dobro a zlo. Viz tabulka: JANG – JIN

Naše vědomí nám neumožňuje vnímat celek. Vědomí rozštěpuje a rozkládá vše do protikladných dvojic. Nutí nás tyto dvojice rozlišovat a poté se rozhodovat. Můžeme přijmout vždy jen jednu z těchto dvojic, druhou musíme vyloučit. Naše vědomí činí denně tisíce, ba miliony rozhodnutí, co činit. Co přijme a co odmítne. Máme toto rozhodování v sobě tak zažité, že už nám ani nepřijde, že se musíme neustále rozhodovat. V každém okamžiku se musím rozhodovat jestli: budu číst tuhle knihu nebo nebudu číst tuhle knihu, budu dýchat, nebo nebudu dýchat, budu jíst nebo hladovět, budu spát či bdít nebo půjdu vlevo či vpravo, atd …

Za polaritou, kterou vnímáme, stojí Nicota, v níž jsou všechny nerozlišené protiklady. My bychom asi pocítili velké zklamání nad tím, kdybychom se dozvěděli, že žádoucí stav našeho vědomí je Nicota. (V buddhistické filosofii „nirvána“ znamená „Nicota“ – doslova vyhasnutí.) Nicota nemá žádnou manifestaci, jakékoli vymezení, a tím je polaritě nepochopitelná. Nicota je to jediné, co skutečně existuje, bez začátku a konce, věčné bez pojmu času.

Takovouto Nicotu si nedokážeme představit. Existují sice různé meditační techniky, které nám alespoň na krátký okamžik dovedou Nicotu přiblížit nebo vnímat. V Nicotě neexistuje žádná touha, jakékoli chtění nebo snažení, neexistuje žádný pohyb, neboť neexistuje nic, po čemž by se dalo toužit. Teprve v Nicotě nacházíme všeho hojnost.

V polaritě existence jednoho pólu podmiňuje existenci pólu druhého. Pokud např. v elektřině nebo magnetismu odstraníme jeden pól, zmizí i druhý pól. Abychom to vyjádřili zase matematicky: Jestliže zmizí čísla kladná, zmizí tím i čísla záporná, neboť bychom je neměli s čím porovnávat.

Vezměme opět příklad dvou pozorovatelů, kteří se budou dívat každý z opačné strany na jednu minci. Jeden bude popisovat, co vidí na líci mince, druhý bude popisovat, co vidí na rubu mince. Mohou se donekonečna hádat a vysvětlovat si, co vidí, stejně shodnou řeč nenajdou.

JANG​	JIN​
Muž​	Žena​
Dynamický​	Klidná​
Přizpůsobivý​	Stálá​
Expanduje​	Přitahuje​
Lehký​	Těžká​
Čas​	Prostor​
Plus​	Minus​
Vzdušný​	Hmotná​
Kyselý​	Zásaditá​
Vypouklý​	Dutá​
Rychlý​	Pomalá​
Den​	Noc​
Poledne​	Půlnoc​
Letní slunovrat​	Zimní slunovrat​
Teplo​	Chlad​
Jednoduchý​	Složitá​
Suchý​	Vlhká​
Magnetický​	Elektrostatická​
Světlo vlna​	Světlo částice​
Vědomí​	Nevědomí​
Tělo​	Duše​
DOBRO​	ZLO​

Podobně si takovéto dva pozorovatele můžeme představit u dveří. Jeden bude stát venku před budovou, druhý bude v budově. Oba se dívají na stejné dveře, přitom pro prvního je to vchod, pro druhého východ. Není o čem pochybovat, oba jsou skálopevně přesvědčeni o své pravdě.

Poměrně dobře se s dvojím pojetím světla vypořádala fyzika. Jedna fyzikální teorie praví, že světlo je vlna, druhá teorie praví, že světlo je částice. Obě teorie se přitom zdánlivě vylučují. Přitom fyzikové se nehádají donekonečna, která teorie je správná, smířili se s tím, že prostě platí obě, i když jsou vzájemně v rozporu. Tady si povšimněte, že v tabulce JANG – JIN neuvádím jako protipól světla tmu, ale protipól světla vlny je světlo částice. Principy JANG a JIN byly definovány hodně dávno a omyl, že světlo je protipól tmy, je velmi rozšířený.

Z předcházejícího textu vyplývá, že bychom správně neměli říkat „buď – anebo“, ale lépe by bylo říkat „nejen – ale i“. Mince má nejen líc, ale i rub, dveře znamenají nejen vchod, ale i východ, světlo je nejen vlna, ale i částice.

Na obrázku je zobrazen poměrně známý optický klam, kdy záleží na tom, z jaké strany se na obrázek díváme. Pokaždé vidíme něco jiného.


Nutnost volby

Polarita našeho vědomí nás neustále staví před nutnost rozhodování. Máme vždy na výběr ze dvou možností, realizovat můžeme ale jen jednu z nich. Po každém rozhodnutí tedy zůstává vždy jedna z možností nerealizována. Musíme volit a rozhodnout se, zda se budu krást, nebo se budu živit poctivě, zda nepřítele zabiji nebo ne, zda postavím dům nebo budu bezdomovec, zda budu věrný, nebo nevěrný, zda se někomu pomstím nebo mu odpustím. Nutnost volby nás pronásleduje v každém okamžiku. Rozhodnutí se nemůžeme vyhnout. Už samo rozhodnutí se nerozhodovat je rozhodnutí. Protože se chceme rozhodnout vždy správně, nutnost volby nám usnadňují určitá hodnotová kritéria. V našem evropském prostředí je to např. Desatero, ze kterého vlastně vychází celá křesťanská kultura a i veškerý právní řád v zemích s křesťanskými kořeny. Pokud máme takové kritérium, rozhodování je snadné: Nebudu krást, protože máme přikázání: „Nepokradeš!“. Nepřítele nezabiji, protože máme přikázání: „Nezabiješ!“. Manželce nebo přítelkyni „musím“ být věrný, protože máme přece přikázání: „Nesesmilníš!“. V jiných krajinách a končinách mají sice jiná hodnotová kritéria a ta jim umožňují také nějaký (třeba i spokojený) život. A tak se naše hodnotová kritéria dostávají do konfliktu s jinými hodnotovými kritérii a každý se snaží obhajovat ty svoje. Člověk by nejraději přesvědčil všechny lidi o svých „správných“ hodnotových kritériích, aby konečně na světě zvítězilo dobro a pořádek. O to se ovšem snaží všichni. A tak v celém světě zuří naplno válka správných názorů – všichni chtějí jen to dobré. Co je tedy správné a co špatné? Co je dobré a co zlé?

Jak z toho ven? V polarizovaném světě neexistuje nějaké objektivní, absolutní dobro, každé hodnocení je závislé na úhlu pohledu pozorovatele na danou věc. Jiný pozorovatel z jiného stanoviště a třeba i s jinými hodnotovými kritérii to může vidět úplně jinak. Nemůžeme chápat svět tak, že budeme prosazovat jen to „dobré“ a „správné“ a všechno „zlé“ a „špatné“ se budeme snažit sprovodit z tohoto světa.

Jaké je řešení? Řešení v polaritě neexistuje. K vyřešení bychom mohli dospět, pokud bychom se na stvořený svět polarit dokázali podívat z pohledu Nicoty (Jednoty). Z pohledu Nicoty (Jednoty) jsou všechny možnosti dobré a správné stejně tak jako špatné a chybné současně. Obě polarity tedy mají právo na existenci, protože vytváří celek – Nicotu (Jednotu), ze které všechno vzešlo. Opět odkazuji na obrázek Monády, který jasně ukazuje, že aby byl kruh úplný, potřebujeme k tomu i ten tmavý pól JIN. Lidem je zkrátka příjemnější pól JANG (dobro, mír, láska, štěstí, atd.) a tak se ten druhý pól (zlo, válka, nenávist, neštěstí, atd.) snaží sprovodit ze světa. Samozřejmě neúspěšně, protože nelze bojovat proti zákonům Stvoření. Sen o světě bez válek se táhne celou lidskou historií. A právě ta samá historie nám ukazuje na marnost takovéto snahy. Celé dějiny jsou jen dějinami válek. Je to důkaz toho, že jestliže se snažíme jednostranně posilovat jeden pól, rovnoměrně s ním roste také jeho protipól.

Jestliže cílem člověka je Nicota, která stírá protiklady a rozdíly mezi nimi, pak člověk nemůže dosáhnout úplnosti, dokud něco odmítá ve svém vědomí, anebo se vůči něčemu vymezuje. V tomto Stvoření neexistuje nic, co nemá právo na existenci. V tomto Stvoření není nic, co bychom měli napravovat, kromě našeho vlastního myšlení. Viz citát od Sri Chinmoy v úvodu této kapitoly.

Také v Bibli nenacházíme jediné místo, kde by Ježíš vyzýval k nápravě tohoto světa. Člověk se domnívá, že svou aktivitou, svým konáním dokáže změnit svět k lepšímu. Neměníme však svět, nýbrž naše nazírání na něj. Naším úkolem je porozumět, že celý tento polarizovaný svět je jen Nicota rozložená v čase. My nedokážeme pozorovat či vnímat oba póly najednou, proto jsme odkázání je vnímat je v čase. Polarita tedy brání Nicotě v tom, aby byla současná. My takovouto současnost nedokážeme vnímat, proto Nicotu vnímáme oklikou pomocí času. V průběhu času je pak každý pól vyvážen svým protipólem. Tak jako se střídá den a noc, léto a zima, tak si v čase každá realizace jednoho pólu vynutí realizaci i druhého protipólu.

Východní filosofií je tento polarizovaný svět nazýván „májá“, což znamená „iluze“. Moderně s pomocí matematiky bychom mohli říci, že tento svět je „imaginární“. Reálná je pouze ona Nicota. Nicméně Nicotu nedokážeme poznat přímo, proto je nutné učinit poznání Nicoty zde, v tomto polarizovaném světě.

Pokud se chceme na tento svět dívat z tohoto nového hlediska, musíme se naučit vidět polarizovaně. Abychom při každém pozorování viděli současně také protipól pozorovaného. Musíme se naučit vnímat a rozlišovat ne v rámci „buď – anebo“, ale pohledem „nejen – ale i“. Tím nebude náš pohled jednostranný, ale jednotný.

Mám otázku: A čo je protipólom tmy?

V matematike je číslo 0 (nula) matkou všetkých čísel. Niečo podobné ako vaša ničota.
Ak číslo nula umocníme na nultú, tak výsledkom je číslo jedna.
Ak číslo nula vydelíme nulou, tak z tejto aritmetickej operácie bude výstupom akékoľvek existujúce číslo. Každé číslo bude ako výsledok tohto delenia správne... Preto hovorím, že nula je matkou všetkých čísel... A jedine nula nemá protipól. (jedine ak znak nekonečna, ale to je iba znak, ktorý svojim spôsobom je "alter egom" nuly)

Áno, existuje nekonečná množina kladných čísel a nekonečná množina záporných čísel, a okrem nich existujú rôzne matematické operácie, z ktorých najzákladnejšími sú sčítanie, odčítanie, násobenie a delenie. No existujú aj zložitejšie operácie ako funkcie, a ešte zložitejšími operáciami sú algoritmy. A toto všetko je možné vďaka tomu, že nula zrodila more čísel... že neostala iba nulou... Tým zrodením vznikol vlastne život, pohyb, a v pohybe čísel-informácií sa odzrkadlilo riadenie toho, kto toto všetko zrodil... Riadenie je informačný proces, a kde je riadenie, tak tam sú aj ciele, a za tým všetkým je nutne intelekt.

Nerozumiem tomu, prečo tvrdíte, že cieľom všetkého je ničota! Veď to je ako tvrdenie, že zrodenie čísel je chyba a ich cieľový stav je skolabovanie a návrat do nuly, ničoty. Ako môžete tvrdiť, že poznáte ciele jednoty, prečo sa vlastne rozdelila na množstvo detailov? Ona práve naopak, z ničoty vygenerovala všetky rozdielnosti, aby vznikol život a prúdil podľa určitých zákonov/cieľov. Prečo sa snažíte tento proces negovať a vrátiť ho do nebytia?

Kto z ľudí by sa chcel zmeniť na "ničotu", rozpustiť sa v niečom, kde neexistuje nič konkrétne, ani čas, ani emócie... Ani vnímanie samého seba, ani ničoho iného. T.j. vymazať nadobro svoju existenciu, vypnúť všetko vnímanie, všetky zmysly a všetky emocie, city? Snáď len niekto, kto neskutočne trpí, by bol ochotný radšej nebyť, než byť. Ale ostatní ľudia majú radi život, netúžia po ničote, po neexistencii...

Prečo si myslíte, že ľudia sa snažia vymazať zlo zo sveta? To je predsa nemožné. Nejde o vymazanie zla, ale o jeho minimalizáciu (presne podľa Gaussovej krivky). Zdravé telo je analógiou objektívneho dobra - harmonickej funkcie buniek ako supersystému s plnohodnotným rozvojom ich potenciálov. Pritom v tele existujú aj drobné prejavy, zla. Sú v ňom patogény, ale v minimálnej miere, ktorú imunitný systém tela zvláda.

Podobne ako tie bunky, aj ľudia môžu vytvoriť zložitý ("mnohobunkový") systém, ktorý bude dostatočne odolný voči všetkým "patogénom" v prostredí a bude stabilne schopný udržať svoju štruktúru a obnovovať sa celé stáročia... Zatiaľ sa to nedarí, lebo vplyv patogénov je silnejší... A tento vplyv patogénov (nemravných jedincov na riadiacich postoch) umožňuje vytvárať iba jednoduchšie systémy, ktoré sa tiež správajú ako parazity na prostredí (na ľudstve a prírode. Vznikajú parazitické spoločnosti a civilizácie). Lenže v ľudstve existuje túžba byť tvorcami a nie parazitmi, ktoré iba zneužijú a zničia. Túžba po inom type systému.

To, že existuje tak zložitý a inteligentne usporiadaný vesmír, je výsledkom zákonov tvorenia. A tvorenie bolo možné, lebo dokázalo prekonať sily zákonov rozkladu. Všetko sa rodí, plodí (tvorí) a nakoniec starne a zaniká. V prvej fáze tohto cyklu sú sily tvorenia silnejšie, než sily rozkladu. V druhej fáza začínajú postupne prevažovať sily rozkladu nad silami tvorenia.

To, čo človek subjektívne vníma ako dobro a zlo, to je jeho hlavná hybná sila, motivácia konať, to sú jeho ciele. Zlý človek aj páchanie zla vníma ako nástroj na dosiahnutie osobného dobra. Dobrý človek sa snaží isť iba cestou dobra. No zlý človek nikdy nebude uvažovať ako budhista... Nikdy si nepovie, že aj dobro na svete má svoje miesto... Týmto môžete zblbnúť len dobrých ľudí... A aký bude výsledok? Výsledok bude taký, že na svete bude len viac zla a ľudia budú viac trpieť. To je porušenie prirodzených zákonov.

Skrátka netreba negovať to, čo stvoril Najvyšší a čomu dal nejaký zmysel existencie. Netreba presviedčať ľudí, aby sa vzdali života a dali prednosť ničote!
Všetko predsa prebieha v cykloch. Sú vesmírne periódy tvorenia (sily tvorenia prevažujú nad silami rozkladu) a sú periody rozkladu (sily rozkladu prevažujú nad silami tvorby). No ani jedna z týchto síl to nikdy nevzdá. Ináč by nemohol prebiehať tento cyklus.

 

[jardob]

Skrátka tá túžba v ľuďoch po spravodlivej spoločnosti, kde bude dobro dominovať nad zlom, tá nikdy nezomrie. A príde doba, keď sa naplno bude môcť realizovať a bude stabilne takáto spoločnosť existovať.
No ani ľudskí paraziti sa nevzdajú svojej myšlienky parazitovania. V tejto dobe zatiaľ dominujú, no príde čas, keď budú v menšine, lebo bude dominovať dobro. A paraziti budú zase čakať na svoju noc.

 

[V.V.Moon]

No a teraz dovoľ otázku.
Zlomil si si nohu. Prečo? Je to JŽO, teda jazyk zivotnych okolností, ktorým tí, ktorí veria Bohu dostávajú spätnú väzbu, že niečo urobili zle a náznaky zhora nepočúvali a odišli z cesty, ktorou mali ísť..

Priklad:
Zlomí si nohu. Ideš k doktorovi. Bolo to tesne pred cestou na služobnú cestu.
Lietadlo, v ktorom si mal letenky spadne....
Bolo zlomenie nohy dobro?
Pochopíš, zmeníš prácu, lebo to bol problém.
Narodí sa ti dcéra, ktorá si vezme za muža človeka, s ktorým splodín dieťa, ktoré v dospelosti vyvinie raketový pohon na základe nového prvku, s ktorým ľudstvo bude môcť reálne opustiť slnečnú sústavu...
Čo je potom dobro a z akého pohľadu?

V příkladu, který jsem uvedl, byl hodnocený pouze doktor. Příklad, který jsi uvedl ty, jsem hodnocený já. Mohl jsem si nohu zlomit z důvodu mé pokleslé mravnosti nebo naopak, mi bylo shůry pomoženo, ale to by už byl jiný příklad.
S touto definici můžeš ohodnotit kohokoliv, ale VŽDY hodnotíš reakci na to co se právě děje a ne proč se to stalo. Dám ještě jeden příklad, komplikovanější.
U cesty sedí žebrák. Jdu kolem a promluvím si s ním. Z rozhovoru vyplyne, že je žebrákem z vlastní vůle, nechce se mu dělat a vyhovuje mu jak žije. Já to vyhodnotím jako parazitické jednání a tak se mu pokusím poradit jak nejlépe umím co by mohl dělat. On mě pošle do háje. Dále se rozhodnu, že nejlepší pro něj bude, když ho nechám být a peníze mu nedám, protože nechci podporovat toto parazitické jednání. Teď to trošku skomplikuji. Při odchodu mi začne nadávat , že jsem škrt a pod. a slyší to jiná kolemjdoucí osoba. Ta mi začne spílat, co že jsem to za člověka, že nepomůžu nebohému, že jsem zlý a peníze mu dá.
Jak teď ohodnotit kdo byl v tomto případě dobrý a kdo ne.
Hodnocení z mé strany: jednal jsem v té chvíli nejlépe jak jsem uměl, kdybych mu dal peníze tak bych ho v tom podporoval a to by bylo horší, snažil jsem se mu pomoci radou, kdy mě poslal do háje, ze své pozice vím, že mu nemůžu pomoci proti jeho vůli a tak jsem ho nechal být a své jednání vyhodnotím jako dobro (v tu chvíli nejlepší možné).
Žebrák si byl vědom, že se do té situace dostal sám a snažil se parazitickým jednáním zařídit svůj život, byl na mě hrubý, tak vyhodnotím jeho jednání jako ne-dobré.
Okolojdoucí osobu vyhodnotím jako dobrou ve směru k žebrákovi (snaha pomoci) s tou výhradou, že je pravděpodobně nositelem zvířecí (dětské), zombie (starší dítě) psychiky, s tím, že nechápe co ve skutečnosti dělá a směrem ke mě jako ne-dobré, protože i když má omezené vidění světa se mě minimálně mohla zeptat, proč jsem to udělal a kdyby jí má odpověd neuspokojila mohla mi vynadat pak.
Hodnocení ze strany žebráka:
Sám sebe hodnotí jako dobrého, on přece nikomu nic zlého nedělá. Toho hulváta co mu chtěl radit a nic mu nedal hodnotí jako zlého. Okolojdoucí osobu hodnotí jako dobrou.
Hodnocení okolojdoucí osoby:
Žebrák je asi dobrý a soucítí s ním, protože se byl nucen slovně bránit před tím hulvátem co mu nic nedal. A já jsem zlý, protože jsem byl na žebráka hrubý a nic mu nedal.

Pokud nemáš definici dobra, tak to nebudeš schopen nikomu vysvětlit a ohodnotit jednání všech zúčastněných. Je mi jasné, že v reálu nebudeš schopen nikomu nic vysvětlit, jednoduše i proto, že tě nikdo nebude poslouchat nebo tě nebudou chápat, (dá se to změnit, ale to je dlouhodobý proces a o ten se máme všichni snažit - vychovat takovou generaci lidí, která bude dospělá (lidský typ psychiky) se znalostí SSS), ale z božího pohledu to bude jasné a každý si z tohoto setkání odnese svou karmu.

 

[V.V.Moon]

A o tom to celé je. Definici dobra NIKDY neuděláš. Každý skutek je současně dobro i zlo. Jde jen o to, jak se na to díváš ty. Co je pro tebe výhodné, označíš za dobro.

Ale já jsem ji už udělal. Dobro je to nejlepší co můžeš udělat pro druhého. Není tam ani slovo o tom, že bych si vybíral co je pro mne výhodné. A samozřejmě platí, že co je dneska dobré zítra se může stát stejné jednání ne-dobrem (pro někoho zlem).
Používám slova dobro a ne-dobro ve smyslu, který osvětlím. Kdysi jsem četl trilogii od Davida Eddingse Elenium, kde jedna z postav vysvětluje, že trolové znají jen dvě světové strany. Sever a ne-sever. Líbilo se mi to, je to podobné jako "všechny cesty vedou do Říma" a pokud to správně uchopíte tak to nerozděluje, jako když použijete výraz "dobro a zlo". V tomto dělení chybí míra a pokud ji chcete použít (míru) tak kde je ta čára která určuje, že se ještě jedná o dobro a pak už je to zlo? Pokud použijete výraz dobro a ne-dobro tak zlo prakticky není, ale lze určit míru ja moc se to jednání odklání od dobra.

Výraz zlo by se dalo použít jako každé jednání, které porušuje svobodnou vůli druhého. To mě teď napadlo, popřemýšlím o tom.

 

[Miky72]

Ale já jsem ji už udělal. Dobro je to nejlepší co můžeš udělat pro druhého.

To jsi definoval pěkně blbě. Když by všichni konali dobro, tak kdo bude příjemcem toho dobrého skutku? Každý dobrý skutek má dva aktéry, toho kdo dává a kdo bere. (Když budeš dělat pořád něco pro druhé, nikdo si toho nebude ani vážit a ani ti nepoděkuje. Budeš za blbce.)