Autor: Irena (Kob-forum.eu | RSS odber)
Julius Fučík, Moskva, 10. října 1934
„Změnou zahraniční politiky sovětů dostali se naši komunisté (rozuměj KSČ) do takové situace, že vlastně stojí přímo proti Moskvě“ – dočetl jsem se v „Právu lidu“.
„Svou rozkladnou činností komunisté pracují proti zájmům Moskvy“ – dokazuje „České slovo“.
Vskutku, shoda je dokonalá, a uvážíme-li, že se k tomuto názoru bez námitek připojují všechny měšťácké listy, zjistíme zajisté, že je málo otázek, v nichž by mezi všemi stranami buržoazní koalice vládla taková souladná souhlasnost jako právě v této otázce.
Ale – proti komu to stojí komunisté v Československu? Čí jsou ty moskevské zájmy, proti nimž pracují svou rozkladnou činností? Co anebo kdo je to Moskva?
Řeknu-li: Berlín provokuje válku, vím – a každý mi rozumí – že Berlínem je tu Hitler jako přímý nástroj německého finančního kapitálu, že jsou to zcela živé, zcela konkrétní bytosti kapitalistických magnátů, které mají konkrétní zájmy na světových trzích, ve vykořisťování dělníků i ve válečném zabíjení, očekávají-li od něho zisk a záchranu svých pozic před hospodářskou i politickou krizí svého světa. Řeknu-li Berlín v tomto mezinárodním jazyku, nemluvím o berlínských dělnících z Weddingu nebo Neukölnu, mluvím o zcela konkrétních lidech, kteří mají moc nad Německem a užívají jí k prosazování a hájení svých zájmů.
Řeknu-li: Praha má shodné stanovisko s Paříží, nemyslím tím ani pražské a pařížské dělníky, ani jenom pana Beneše a pana Barthoua, ale zcela konkrétní, těžké osobnosti, které stojí za nimi.
Může být řečeno: Zájmy Moskvy – bez jasné představy o tom, co to je, kdo to je Moskva? Bylo už někdy v těch listech, které nyní přehlučně vykřikují, že komunisté stojí proti Moskvě, bylo už někdy řečeno, koho míní, mluví-li o Moskvě? Ne! Nebylo! A proč? Nevědí to? Nebo se jim to nehodí?
Před lety býval Sovětský svaz v buržoazním tisku malován výraznými barvami. Lenin a pak Stalin se zakrvácenou rubáškou, revolver za pasem, karabáč v ruce, kolem nich rozkročení jejich komisaři a pod jejich vysokými botami se svíjelo několik nešťastníků, reprezentujících pokořenou Rus. /A když se v současném Rusku pořádá vojenská přehlídka k Vítězství 9. května, tak vepředu kráčí vlasovská vlajka a Leninovo mauzoleum je cudně zakrýváno. Co tedy vlastně symbolizuje ten vlasovský hadr v čele vojenské přehlídky Vítězství? Čí Vítězství se to v současném Rusku oslavuje?!/ Nu, nemohl sis stěžovat, to byla představa zajisté dosti barvitá a výrazná. Ale ta představa padla jako mnoho jiných podvodů a její malíři se dali na ctnostnou cestu „přátelské pravdomluvnosti“. Od té doby – vidíme – jsou buržoazní portréty Sovětského svazu malovány v šedém. Co nejméně výrazné, co nejvíce mlhavé jako nezaostřená fotografie.
Nedomnívejme se, že to je náhoda. Nepodceňujme schopnosti měšťáckých a hlavně „socialistických“ novinářů! Oni nepochybně vidí Sovětský svaz daleko zřetelněji a daleko přesněji – a právě proto rozmazávají jeho obraz. Vždyť nynější referování o Sovětském svazu v těch různých „Právech lidu“ a „Českých slovech“ – to je celý systém klouzání po pravdě. A jsou v tomto bruslařském řemesle již dokonalí virtuosové.
V „Lidových novinách“ shledává novinářský turista s obzvláštním humorem: „Nemyslete si, že v Rusku žijí lvové. Ne, není to žádná zvláštní říše lvů, žijí tam lidé, zcela normální lidé, se svou láskou a se svou nenávistí.“ Vskutku, znamenitý postřeh. Tu je trefen hřebík, tak říkajíc – na hlavičku. Je to seriózní a je to přátelské, jestliže se konečně jednou lidu vysvětlí, že si nemá Sovětský svaz představovat jako divokou říši lvů, ale jako zemi normálních lidí. Je to seriózní a přátelské, jestliže se jednou konečně řekne, že ty kdysi popularizované pozoruhodné hrůzy Sovětského svazu nejsou pozoruhodné, protože nejsou vůbec. Ale je to po čertech málo jasný obraz člověka, když o něm víme jen to, že není lev.
V takové obratné charakteristice, je právě celý vtip. Neboť, nevíš-li, kdo je to Moskva, víš-li jen, že to nejsou lvové, můžeš i uvěřit, že komunisté kdekoliv na světě se mohou dostat do rozporu – se zájmy Moskvy. Víš-li však, kdo je to Moskva – neuvěříš. A proto oni o tom nemluví, a proto je třeba to vědět. /A já se ptám: Kdo je to dnes Moskva? Myslím, že odpovědět si dokážete sami!/
Projdeš-li Moskvou křížem krážem od Okťabrského rajonu k Proletářskému, od Frunzenského k Sokolnikům, projdeš-li celý Sovětský svaz od Kyjeva do Vladivostoku, od Murmanska do Alma-Aty, nenajdeš na celé té obrovské ploše 21 milionů čtverečných kilometrů a mezi všemi těmi 170 miliony obyvatel ani jediného kapitalistu, který by na tomto území měl moc. Jestliže víš, že „Berlín“ je výraz pro zájmy Thyssena a jeho kapitalistických druhů, jestliže víš, že za jménem Londýna, Paříže, New Yorku, Varšavy stojí zájmy anglických, francouzských, amerických či polských kapitalistů a jestliže takové zájmy budeš hledat za jménem Moskvy /tehdejší Moskvy!!!/ – nenajdeš jich. Budeš-li se však proplétat zástupy sovětských lidí, hledaje marně s lucernou v ruce třeba jen jediného kapitalistického pána této země, budeš neustále vrážet do skutečných pánů, skutečných vládců Sovětského svazu.
„Moskva“ i v tom mezinárodním – řekněme: diplomatickém smyslu slova – to jsou desetimiliony dělníků a dělnic a desetimiliony pracujících rolníků, to jsou skuteční živí lidé – to je také tato řidička tramvaje, která sedí při své práci a pokuřuje cigaretu, to je také tento kolchozník, jemuž sovětská MTS (strojní a traktorová stanice) obdělává pole a který za to odevzdává část výtěžku sovětské společnosti, a to je také tato dělnice z „Bolševiku“, která je členem obvodního sovětu a která může být kdykoliv volána k odpovědnosti svými soudruhy, s nimiž pracuje v jedné továrně, to je také tento prodavač z „Mostorgu“, který je zvolen na sjezd sovětů, to jsou také všichni ti, kteří ho volí, neboť oni mají moc přinutit ho, aby hájil jejich zájmy nebo dosáhnout jeho odvolání z kterékoliv funkce, když je nehájí, to je také Litvinov, který zastupuje Sovětský svaz za hranicemi a může jej zastupovat jen tak dlouho, dokud zastupuje zájmy jeho proletářských pánů /A čí zájmy zastupuje dnešní ruský ministr zahraničí, jestliže navrhuje přejmenovat město pojmenované po bolševikovi? (https://kob-forum.eu/2026/08/07/prv...pominek-na-bolseviky-v-dnesni-ruske-federaci/)/. To je také Stalin, jemuž všecku sílu jeho obrovské autority dává právě vítězná a tvořivá síla těch milionů, jejichž jménem mluví a v jejichž zájmu jedná.
Ano, právě na tomto uplatňování zájmů poznáte vládce, poznáte, kde vládne buržoazie a kde vládne proletariát.
Ve všech kapitalistických zemích klesá národní důchod. Vidíme, jak se zvyšují zisky kapitalistů, ve všech výročních zprávách čteme, jak se zvyšují tantiémy nebo alespoň jak neklesají ani o půl procenta – a národní důchod klesá, katastrofálně klesá. Na čí účet? Jen a jen na účet dělníků, jen a jen na účet pracujících.
V Sovětském svazu během tří let stoupl národní důchod z 35 miliard na 50 miliard rublů. Na čí účet byl připsán tento obrovský vzrůst, zaznamenaný v jediné zemi na světě? Na účet pracujících, na účet dělníků, kolchozníků, úředníků. /Jak rychle stoupá národní důchod současného Ruska? A na čí účet je připisován? Zeptejte se Centrální banky Ruska a ruského ministerstva financí!/ V Sovětském svazu se zvýšily mzdové fondy během tří let z 13 miliard na 34 miliardy, v Sovětském svazu vyrostla v těchto třech letech průměrná mzda o 43%, zatímco v celém kapitalistickém světě klesla pod hladovou míru, v Sovětském svazu vyrostlo sociální zabezpečení pracujících za tři roky o 155%, zatímco v celém kapitalistickém světě byly snižovány nebo docela likvidovány sociální podpory, v Sovětském svazu vzrostl počet žáků středních škol třikrát a žáků vysokých škol dvakrát během tří let, zatímco ve všech kapitalistických zemích zavírají školy a zamezují synům dělníků jakákoliv studia… Čí jsou to zájmy, které se tu projevují? Kdo má užitek z těch všech věcí, které dělá Sovětský svaz? Dělníci, rolníci, pracující.
A je si teď možno představit, že tito svobodní dělníci, kteří své svobody a moci dobyli na kapitalistech tím, že je zničili – že tito dělníci mohou mít jakýkoliv zájem na udržení existence kapitalistů v jiných zemích? Je možno si představit, že mohou mít takový zájem, když existence kapitalismu v jiných zemích je pro ně stálým ohrožováním jejich tvořivého míru? Je možno si představit, že horník z Donbasu, který svrhl svého uhlobarona a stal se pánem na šachtě, může mít jakýkoliv zásadní zájem společný s panem Petschkem? A je možno si také představit, že pan Petschek může mít jakýkoliv zásadní zájem, společný s tímto dělníkem, který se ještě před sedmnácti lety navlas podobal horníkům, bojujícím proti panu Petschkovi?
A jak je pak možno si představit, že revoluční proletářská strana se může dostat do rozporů se zájmy země, kde všecko její snažení již bylo korunováno úspěchem, kde všech jejích cílů je dosaženo nebo dosahováno?
A kdy jich přestalo být dosahováno a proč? Ptá se na to někdo? Analyzoval to? Opět máslo samo zdražilo? Nebo se to stalo prostě proto, že socialismus je z podstaty věci v porovnání s tím „efektivním“ kapitalismem méně schopný či zcela neschopný? Nu tak si ještě jednou přečtěte ty Lidi z propasti od Jacka Londona, a podívejte se, jakých kolosálních úspěchů dosahoval SSSR v době Stalina, a ptejte se, proč se to od nástupu Chruščova a jeho nechvalně známého odhalení „Stalinova kultu“ změnilo. Proč najednou opět nebylo možné snižovat daně, ceny zboží, rozvíjet rozmanitost výroby a tak dále a tak podobně. Nu, přímo jako z udělání! Asi vítr, Máchale…
Zdroj článku...
Julius Fučík, Moskva, 10. října 1934
„Změnou zahraniční politiky sovětů dostali se naši komunisté (rozuměj KSČ) do takové situace, že vlastně stojí přímo proti Moskvě“ – dočetl jsem se v „Právu lidu“.
„Svou rozkladnou činností komunisté pracují proti zájmům Moskvy“ – dokazuje „České slovo“.
Vskutku, shoda je dokonalá, a uvážíme-li, že se k tomuto názoru bez námitek připojují všechny měšťácké listy, zjistíme zajisté, že je málo otázek, v nichž by mezi všemi stranami buržoazní koalice vládla taková souladná souhlasnost jako právě v této otázce.
Ale – proti komu to stojí komunisté v Československu? Čí jsou ty moskevské zájmy, proti nimž pracují svou rozkladnou činností? Co anebo kdo je to Moskva?
Řeknu-li: Berlín provokuje válku, vím – a každý mi rozumí – že Berlínem je tu Hitler jako přímý nástroj německého finančního kapitálu, že jsou to zcela živé, zcela konkrétní bytosti kapitalistických magnátů, které mají konkrétní zájmy na světových trzích, ve vykořisťování dělníků i ve válečném zabíjení, očekávají-li od něho zisk a záchranu svých pozic před hospodářskou i politickou krizí svého světa. Řeknu-li Berlín v tomto mezinárodním jazyku, nemluvím o berlínských dělnících z Weddingu nebo Neukölnu, mluvím o zcela konkrétních lidech, kteří mají moc nad Německem a užívají jí k prosazování a hájení svých zájmů.
Řeknu-li: Praha má shodné stanovisko s Paříží, nemyslím tím ani pražské a pařížské dělníky, ani jenom pana Beneše a pana Barthoua, ale zcela konkrétní, těžké osobnosti, které stojí za nimi.
Může být řečeno: Zájmy Moskvy – bez jasné představy o tom, co to je, kdo to je Moskva? Bylo už někdy v těch listech, které nyní přehlučně vykřikují, že komunisté stojí proti Moskvě, bylo už někdy řečeno, koho míní, mluví-li o Moskvě? Ne! Nebylo! A proč? Nevědí to? Nebo se jim to nehodí?
Před lety býval Sovětský svaz v buržoazním tisku malován výraznými barvami. Lenin a pak Stalin se zakrvácenou rubáškou, revolver za pasem, karabáč v ruce, kolem nich rozkročení jejich komisaři a pod jejich vysokými botami se svíjelo několik nešťastníků, reprezentujících pokořenou Rus. /A když se v současném Rusku pořádá vojenská přehlídka k Vítězství 9. května, tak vepředu kráčí vlasovská vlajka a Leninovo mauzoleum je cudně zakrýváno. Co tedy vlastně symbolizuje ten vlasovský hadr v čele vojenské přehlídky Vítězství? Čí Vítězství se to v současném Rusku oslavuje?!/ Nu, nemohl sis stěžovat, to byla představa zajisté dosti barvitá a výrazná. Ale ta představa padla jako mnoho jiných podvodů a její malíři se dali na ctnostnou cestu „přátelské pravdomluvnosti“. Od té doby – vidíme – jsou buržoazní portréty Sovětského svazu malovány v šedém. Co nejméně výrazné, co nejvíce mlhavé jako nezaostřená fotografie.
Nedomnívejme se, že to je náhoda. Nepodceňujme schopnosti měšťáckých a hlavně „socialistických“ novinářů! Oni nepochybně vidí Sovětský svaz daleko zřetelněji a daleko přesněji – a právě proto rozmazávají jeho obraz. Vždyť nynější referování o Sovětském svazu v těch různých „Právech lidu“ a „Českých slovech“ – to je celý systém klouzání po pravdě. A jsou v tomto bruslařském řemesle již dokonalí virtuosové.
V „Lidových novinách“ shledává novinářský turista s obzvláštním humorem: „Nemyslete si, že v Rusku žijí lvové. Ne, není to žádná zvláštní říše lvů, žijí tam lidé, zcela normální lidé, se svou láskou a se svou nenávistí.“ Vskutku, znamenitý postřeh. Tu je trefen hřebík, tak říkajíc – na hlavičku. Je to seriózní a je to přátelské, jestliže se konečně jednou lidu vysvětlí, že si nemá Sovětský svaz představovat jako divokou říši lvů, ale jako zemi normálních lidí. Je to seriózní a přátelské, jestliže se jednou konečně řekne, že ty kdysi popularizované pozoruhodné hrůzy Sovětského svazu nejsou pozoruhodné, protože nejsou vůbec. Ale je to po čertech málo jasný obraz člověka, když o něm víme jen to, že není lev.
V takové obratné charakteristice, je právě celý vtip. Neboť, nevíš-li, kdo je to Moskva, víš-li jen, že to nejsou lvové, můžeš i uvěřit, že komunisté kdekoliv na světě se mohou dostat do rozporu – se zájmy Moskvy. Víš-li však, kdo je to Moskva – neuvěříš. A proto oni o tom nemluví, a proto je třeba to vědět. /A já se ptám: Kdo je to dnes Moskva? Myslím, že odpovědět si dokážete sami!/
Projdeš-li Moskvou křížem krážem od Okťabrského rajonu k Proletářskému, od Frunzenského k Sokolnikům, projdeš-li celý Sovětský svaz od Kyjeva do Vladivostoku, od Murmanska do Alma-Aty, nenajdeš na celé té obrovské ploše 21 milionů čtverečných kilometrů a mezi všemi těmi 170 miliony obyvatel ani jediného kapitalistu, který by na tomto území měl moc. Jestliže víš, že „Berlín“ je výraz pro zájmy Thyssena a jeho kapitalistických druhů, jestliže víš, že za jménem Londýna, Paříže, New Yorku, Varšavy stojí zájmy anglických, francouzských, amerických či polských kapitalistů a jestliže takové zájmy budeš hledat za jménem Moskvy /tehdejší Moskvy!!!/ – nenajdeš jich. Budeš-li se však proplétat zástupy sovětských lidí, hledaje marně s lucernou v ruce třeba jen jediného kapitalistického pána této země, budeš neustále vrážet do skutečných pánů, skutečných vládců Sovětského svazu.
„Moskva“ i v tom mezinárodním – řekněme: diplomatickém smyslu slova – to jsou desetimiliony dělníků a dělnic a desetimiliony pracujících rolníků, to jsou skuteční živí lidé – to je také tato řidička tramvaje, která sedí při své práci a pokuřuje cigaretu, to je také tento kolchozník, jemuž sovětská MTS (strojní a traktorová stanice) obdělává pole a který za to odevzdává část výtěžku sovětské společnosti, a to je také tato dělnice z „Bolševiku“, která je členem obvodního sovětu a která může být kdykoliv volána k odpovědnosti svými soudruhy, s nimiž pracuje v jedné továrně, to je také tento prodavač z „Mostorgu“, který je zvolen na sjezd sovětů, to jsou také všichni ti, kteří ho volí, neboť oni mají moc přinutit ho, aby hájil jejich zájmy nebo dosáhnout jeho odvolání z kterékoliv funkce, když je nehájí, to je také Litvinov, který zastupuje Sovětský svaz za hranicemi a může jej zastupovat jen tak dlouho, dokud zastupuje zájmy jeho proletářských pánů /A čí zájmy zastupuje dnešní ruský ministr zahraničí, jestliže navrhuje přejmenovat město pojmenované po bolševikovi? (https://kob-forum.eu/2026/08/07/prv...pominek-na-bolseviky-v-dnesni-ruske-federaci/)/. To je také Stalin, jemuž všecku sílu jeho obrovské autority dává právě vítězná a tvořivá síla těch milionů, jejichž jménem mluví a v jejichž zájmu jedná.
Ano, právě na tomto uplatňování zájmů poznáte vládce, poznáte, kde vládne buržoazie a kde vládne proletariát.
Ve všech kapitalistických zemích klesá národní důchod. Vidíme, jak se zvyšují zisky kapitalistů, ve všech výročních zprávách čteme, jak se zvyšují tantiémy nebo alespoň jak neklesají ani o půl procenta – a národní důchod klesá, katastrofálně klesá. Na čí účet? Jen a jen na účet dělníků, jen a jen na účet pracujících.
V Sovětském svazu během tří let stoupl národní důchod z 35 miliard na 50 miliard rublů. Na čí účet byl připsán tento obrovský vzrůst, zaznamenaný v jediné zemi na světě? Na účet pracujících, na účet dělníků, kolchozníků, úředníků. /Jak rychle stoupá národní důchod současného Ruska? A na čí účet je připisován? Zeptejte se Centrální banky Ruska a ruského ministerstva financí!/ V Sovětském svazu se zvýšily mzdové fondy během tří let z 13 miliard na 34 miliardy, v Sovětském svazu vyrostla v těchto třech letech průměrná mzda o 43%, zatímco v celém kapitalistickém světě klesla pod hladovou míru, v Sovětském svazu vyrostlo sociální zabezpečení pracujících za tři roky o 155%, zatímco v celém kapitalistickém světě byly snižovány nebo docela likvidovány sociální podpory, v Sovětském svazu vzrostl počet žáků středních škol třikrát a žáků vysokých škol dvakrát během tří let, zatímco ve všech kapitalistických zemích zavírají školy a zamezují synům dělníků jakákoliv studia… Čí jsou to zájmy, které se tu projevují? Kdo má užitek z těch všech věcí, které dělá Sovětský svaz? Dělníci, rolníci, pracující.
A je si teď možno představit, že tito svobodní dělníci, kteří své svobody a moci dobyli na kapitalistech tím, že je zničili – že tito dělníci mohou mít jakýkoliv zájem na udržení existence kapitalistů v jiných zemích? Je možno si představit, že mohou mít takový zájem, když existence kapitalismu v jiných zemích je pro ně stálým ohrožováním jejich tvořivého míru? Je možno si představit, že horník z Donbasu, který svrhl svého uhlobarona a stal se pánem na šachtě, může mít jakýkoliv zásadní zájem společný s panem Petschkem? A je možno si také představit, že pan Petschek může mít jakýkoliv zásadní zájem, společný s tímto dělníkem, který se ještě před sedmnácti lety navlas podobal horníkům, bojujícím proti panu Petschkovi?
A jak je pak možno si představit, že revoluční proletářská strana se může dostat do rozporů se zájmy země, kde všecko její snažení již bylo korunováno úspěchem, kde všech jejích cílů je dosaženo nebo dosahováno?
A kdy jich přestalo být dosahováno a proč? Ptá se na to někdo? Analyzoval to? Opět máslo samo zdražilo? Nebo se to stalo prostě proto, že socialismus je z podstaty věci v porovnání s tím „efektivním“ kapitalismem méně schopný či zcela neschopný? Nu tak si ještě jednou přečtěte ty Lidi z propasti od Jacka Londona, a podívejte se, jakých kolosálních úspěchů dosahoval SSSR v době Stalina, a ptejte se, proč se to od nástupu Chruščova a jeho nechvalně známého odhalení „Stalinova kultu“ změnilo. Proč najednou opět nebylo možné snižovat daně, ceny zboží, rozvíjet rozmanitost výroby a tak dále a tak podobně. Nu, přímo jako z udělání! Asi vítr, Máchale…
Zdroj článku...