Autor: Irena (Kob-forum.eu | RSS odber)
Tak jsem fakticky znovu přeložila tuto knihu vnitřního prediktoru SSSR, neboť původní překlad do českého jazyka byl paskvil, a to jak literárně, tak fakticky, čímž se z něj ve skutečnosti stala diverze vůči práci vnitřního prediktoru SSSR! Někdo si může myslet, že si jen vymýšlím, a dělám se chytrou. Já netvrdím, že můj překlad bude úplně bez chyb, to asi není nikdy ničí, či že je literárně úplně dokonalý, ale dá se číst, nebude v něm chybět polovina poznámek pod čarou a nejsou v něm hrubé zásahy do základního textu, kde si původní „překladatel“, když se mu něco nezdálo prostě něco vynechal, dopsal… V podstatě stačí porovnat jakékoliv tři stránky textu (kromě závěru a příloh, které jsem kdysi překládala já), původního překladu s tím mým, abyste viděli podstatný rozdíl.
(Původní překlad zde: http://leva-net.webnode.cz/products/ford-a-stalin-o-tom-jak-zit-lidsky/)
Teď k samotné knize, myslím, že je to jedna ze základních knih vnitřního prediktoru SSSR, kterou by si měl každý přečíst. Mluví se v ní hodně i o globálním prediktoru, který je v ní nazýván „světové zákulisí“. Je obsahově velmi vyvážená a je v ní vše podstatné. Porovnává se v ní kapitalismus se socialismem a vysvětluje se, jaké chyby se za socialismu dělali. Z této knihy se fakticky uceleně dozvíte to, co se vám úryvkovitě ve svých pořadech Otázka-Odpověď snaží sdělit Valerij Viktorovič Pjakin, proto vám skutečně velmi doporučuji si ji přečíst. Stojí to za to! A pokud je někdo kovaným marxistou, tak by měl tu knihu dočíst do konce bez ohledu na to, co se v ní o marxismu píše, možná zjistí, že se vlastně ve svých názorech nijak s autory nerozchází a pomůže mu to zamyslet se nad tím, proč se socialistický tábor „zhroutil“, protože to mělo své důvody jak v chybách, kterých se lidé při budování socialismu dopouštěli, tak i v tom, že jim plánovitě „světové zákulisí“ házelo klacky pod nohy a vedlo je tam, kam nechtěli dojít. Je to o znalostech a tato kniha by mnohým lidem mohla pomoci uspořádat si z kaleidoskopického pohledu na svět mozaiku.
A tady z ní máte dvě ochutnávky:
Henry Ford: Na zemi ještě nikdy nebyl nadbytek produkce, jinak by musel být nadbytek štěstí a blahobytu, a bez ohledu na to pozorujeme občas podivnou podívanou, kdy svět pociťuje hlad po zboží, a průmyslový stroj zase nedostatek pracovních sil. Mezi tyto dva stavy – mezi poptávku a prostředky pro její uspokojení – se tlačí nepřekonatelné finanční překážky <v mnohém vyvolané lichvářstvím bank a burzovními spekulacemi>. Výroba i trh práce jsou kolísavými, nestabilními faktory. A místo toho, abychom se posouvali stále vpřed, pohybujeme se nárazově, jednou příliš rychle a podruhé stojíme na místě. Pokud je příliš mnoho kupujících, mluvíme o nedostatku zboží, pokud nikdo nechce kupovat, mluvíme o nadvýrobě. A já osobně vím, že jsme vždy měli nedostatek zboží a nikdy nadvýrobu (vyčlenili jsme v citaci). Možná se občas vyskytl nadbytek nějakého nevhodného druhu zboží, ale to není nadvýroba – to je výroba bez plánování. Možná, že na trhu občas leží velké množství příliš drahého zboží. Ale ani to není nadvýroba, ale buď chybná výroba nebo chybná kapitalizace <tj. pokus zvýšit zisk cestou zvýšení ceny>. Dílo jde dobře nebo špatně, podle toho, zda ho dobře nebo špatně řídíme. Proč sejeme obilí, hloubíme šachty nebo vyrábíme zboží? Proto, že lidé musí jíst, ohřívat se, oblékat se a mít předměty potřebné pro svůj každodenní život. Žádné další důvody nejsou, nicméně tento důvod je neustále skrýván, lidé se nelopotí proto aby sloužili společnosti <tj. druhým lidem>, ale aby vydělali peníze <pro sebe> (vyčlenili jsme v citaci)[1]. A to vše jen proto, že jsme vynalezli finanční systém, který místo toho, aby byl pohodlným prostředkem výměny zboží, je často její přímou překážkou[2]. Ale o tom později.
Jen proto, že špatně hospodaříme, musíme často strádat v obdobích takzvaných „neúspěchů“. Pokud by u nás došlo k rozsáhlé neúrodě, dovedu si představit, že by ve státě byl hlad. Ale nedokážu přijmout, že můžeme být odsouzeni ke hladu a chudobě jen kvůli špatnému hospodaření pramenícímu z našeho nesmyslného finančního systému[3]. Rozumí se, že válka hospodářství našeho státu rozhodila. Vykolejila tak celý svět. Ale nejen válka je tím vinna. Ta jen obnažila mnohočetné chyby našeho finančního systému <ve skutečnosti obnažila neopodstatněnost nadějí na samoregulaci výroby a přerozdělování produkce v souladu se skutečnými životními potřebami na základě volného trhu> a především nezvratně dokázala, jak vratké je jakékoliv dílo postavené jen na finančním základě.
Josif Vissarionovič Stalin prakticky dokázal, že makroekonomika státu může stabilně pracovat v režimu systematického plánovitého snižování cen: po zrušení přídělového systému v roce 1947 se každoročně snižovaly ceny, což bylo dokladem nesporného růstu produktivity společenské práce. Jenže na rozdíl od H. Forda, který prováděl politiku plánovitého snižování cen na mikroúrovni ekonomiky v rámci jemu podřízeného koncernu Ford Motors, v SSSR se politika plánovitého snižování cen realizovala v hranicích státu-superkoncernu. V důsledku této politiky rostl blahobyt všech, nejen převážně těch, kteří „v tom umějí chodit“, aby nemuseli žít jen z výplaty – přičemž s velkým odstupem ukazatelů v porovnání se zbylou společností.
To je jedna z věcí, kterou Stalinovi „světové zákulisí“ a jeho poskoci – finanční a burzovní šíbři a jimi přikrmovaná společenská „věda“ a novináři – také nedokážou prominout. Na druhé straně je současná ruská „opozice“ buď úplně pitomá, nebo se s konečnou platností zalekla, a proto není schopná postavit režim před požadavek: „Ať žije stalinská politika plánovitého snižování cen!“
Pokud by byl problém se stažením, je soubor k dispozici i zde:
[1] Zde Henry Ford ve své podstatě mluví o demografické podmíněnosti mravně zdravých potřeb lidí a staví je proti zvráceným degradačně-parazitickým potřebám. O významu rozdělení všech potřeb lidí ve společnosti na tyto dvě třídy se mluvilo v Odbočení od tématu č. 6.
Jenže tyto dvě třídy vzájemně se vylučujících potřeb v plánování zřetelně nerozlišuje, a proto není terminologicky přesný.
[2] O příčinách se mluvilo v Odbočení od tématu č. 6, kde byla řeč o vlastnostech „tržního mechanismu“ ve smyslu regulátoru meziodvětvových proporcí výroby a přerozdělování produkce podle principu upřednostňování uspokojování degradačně-parazitického spektra potřeb formovaného davo-„elitářskou“ společností, ve které převládají nelidské typy struktury psychiky, a tudíž i jim vlastní mravnost a etika.
[3] To v plné míře platí i pro současný ruský systém zformovaný úsilím reformátorů v období prezidentství B. N. Jelcina.
Ford-a-Stalin-o-tom-jak-zit-lidsky_CZStáhnout
Zdroj článku...
Tak jsem fakticky znovu přeložila tuto knihu vnitřního prediktoru SSSR, neboť původní překlad do českého jazyka byl paskvil, a to jak literárně, tak fakticky, čímž se z něj ve skutečnosti stala diverze vůči práci vnitřního prediktoru SSSR! Někdo si může myslet, že si jen vymýšlím, a dělám se chytrou. Já netvrdím, že můj překlad bude úplně bez chyb, to asi není nikdy ničí, či že je literárně úplně dokonalý, ale dá se číst, nebude v něm chybět polovina poznámek pod čarou a nejsou v něm hrubé zásahy do základního textu, kde si původní „překladatel“, když se mu něco nezdálo prostě něco vynechal, dopsal… V podstatě stačí porovnat jakékoliv tři stránky textu (kromě závěru a příloh, které jsem kdysi překládala já), původního překladu s tím mým, abyste viděli podstatný rozdíl.
(Původní překlad zde: http://leva-net.webnode.cz/products/ford-a-stalin-o-tom-jak-zit-lidsky/)
Teď k samotné knize, myslím, že je to jedna ze základních knih vnitřního prediktoru SSSR, kterou by si měl každý přečíst. Mluví se v ní hodně i o globálním prediktoru, který je v ní nazýván „světové zákulisí“. Je obsahově velmi vyvážená a je v ní vše podstatné. Porovnává se v ní kapitalismus se socialismem a vysvětluje se, jaké chyby se za socialismu dělali. Z této knihy se fakticky uceleně dozvíte to, co se vám úryvkovitě ve svých pořadech Otázka-Odpověď snaží sdělit Valerij Viktorovič Pjakin, proto vám skutečně velmi doporučuji si ji přečíst. Stojí to za to! A pokud je někdo kovaným marxistou, tak by měl tu knihu dočíst do konce bez ohledu na to, co se v ní o marxismu píše, možná zjistí, že se vlastně ve svých názorech nijak s autory nerozchází a pomůže mu to zamyslet se nad tím, proč se socialistický tábor „zhroutil“, protože to mělo své důvody jak v chybách, kterých se lidé při budování socialismu dopouštěli, tak i v tom, že jim plánovitě „světové zákulisí“ házelo klacky pod nohy a vedlo je tam, kam nechtěli dojít. Je to o znalostech a tato kniha by mnohým lidem mohla pomoci uspořádat si z kaleidoskopického pohledu na svět mozaiku.
A tady z ní máte dvě ochutnávky:
Henry Ford: Na zemi ještě nikdy nebyl nadbytek produkce, jinak by musel být nadbytek štěstí a blahobytu, a bez ohledu na to pozorujeme občas podivnou podívanou, kdy svět pociťuje hlad po zboží, a průmyslový stroj zase nedostatek pracovních sil. Mezi tyto dva stavy – mezi poptávku a prostředky pro její uspokojení – se tlačí nepřekonatelné finanční překážky <v mnohém vyvolané lichvářstvím bank a burzovními spekulacemi>. Výroba i trh práce jsou kolísavými, nestabilními faktory. A místo toho, abychom se posouvali stále vpřed, pohybujeme se nárazově, jednou příliš rychle a podruhé stojíme na místě. Pokud je příliš mnoho kupujících, mluvíme o nedostatku zboží, pokud nikdo nechce kupovat, mluvíme o nadvýrobě. A já osobně vím, že jsme vždy měli nedostatek zboží a nikdy nadvýrobu (vyčlenili jsme v citaci). Možná se občas vyskytl nadbytek nějakého nevhodného druhu zboží, ale to není nadvýroba – to je výroba bez plánování. Možná, že na trhu občas leží velké množství příliš drahého zboží. Ale ani to není nadvýroba, ale buď chybná výroba nebo chybná kapitalizace <tj. pokus zvýšit zisk cestou zvýšení ceny>. Dílo jde dobře nebo špatně, podle toho, zda ho dobře nebo špatně řídíme. Proč sejeme obilí, hloubíme šachty nebo vyrábíme zboží? Proto, že lidé musí jíst, ohřívat se, oblékat se a mít předměty potřebné pro svůj každodenní život. Žádné další důvody nejsou, nicméně tento důvod je neustále skrýván, lidé se nelopotí proto aby sloužili společnosti <tj. druhým lidem>, ale aby vydělali peníze <pro sebe> (vyčlenili jsme v citaci)[1]. A to vše jen proto, že jsme vynalezli finanční systém, který místo toho, aby byl pohodlným prostředkem výměny zboží, je často její přímou překážkou[2]. Ale o tom později.
Jen proto, že špatně hospodaříme, musíme často strádat v obdobích takzvaných „neúspěchů“. Pokud by u nás došlo k rozsáhlé neúrodě, dovedu si představit, že by ve státě byl hlad. Ale nedokážu přijmout, že můžeme být odsouzeni ke hladu a chudobě jen kvůli špatnému hospodaření pramenícímu z našeho nesmyslného finančního systému[3]. Rozumí se, že válka hospodářství našeho státu rozhodila. Vykolejila tak celý svět. Ale nejen válka je tím vinna. Ta jen obnažila mnohočetné chyby našeho finančního systému <ve skutečnosti obnažila neopodstatněnost nadějí na samoregulaci výroby a přerozdělování produkce v souladu se skutečnými životními potřebami na základě volného trhu> a především nezvratně dokázala, jak vratké je jakékoliv dílo postavené jen na finančním základě.
Josif Vissarionovič Stalin prakticky dokázal, že makroekonomika státu může stabilně pracovat v režimu systematického plánovitého snižování cen: po zrušení přídělového systému v roce 1947 se každoročně snižovaly ceny, což bylo dokladem nesporného růstu produktivity společenské práce. Jenže na rozdíl od H. Forda, který prováděl politiku plánovitého snižování cen na mikroúrovni ekonomiky v rámci jemu podřízeného koncernu Ford Motors, v SSSR se politika plánovitého snižování cen realizovala v hranicích státu-superkoncernu. V důsledku této politiky rostl blahobyt všech, nejen převážně těch, kteří „v tom umějí chodit“, aby nemuseli žít jen z výplaty – přičemž s velkým odstupem ukazatelů v porovnání se zbylou společností.
To je jedna z věcí, kterou Stalinovi „světové zákulisí“ a jeho poskoci – finanční a burzovní šíbři a jimi přikrmovaná společenská „věda“ a novináři – také nedokážou prominout. Na druhé straně je současná ruská „opozice“ buď úplně pitomá, nebo se s konečnou platností zalekla, a proto není schopná postavit režim před požadavek: „Ať žije stalinská politika plánovitého snižování cen!“
Pokud by byl problém se stažením, je soubor k dispozici i zde:
[1] Zde Henry Ford ve své podstatě mluví o demografické podmíněnosti mravně zdravých potřeb lidí a staví je proti zvráceným degradačně-parazitickým potřebám. O významu rozdělení všech potřeb lidí ve společnosti na tyto dvě třídy se mluvilo v Odbočení od tématu č. 6.
Jenže tyto dvě třídy vzájemně se vylučujících potřeb v plánování zřetelně nerozlišuje, a proto není terminologicky přesný.
[2] O příčinách se mluvilo v Odbočení od tématu č. 6, kde byla řeč o vlastnostech „tržního mechanismu“ ve smyslu regulátoru meziodvětvových proporcí výroby a přerozdělování produkce podle principu upřednostňování uspokojování degradačně-parazitického spektra potřeb formovaného davo-„elitářskou“ společností, ve které převládají nelidské typy struktury psychiky, a tudíž i jim vlastní mravnost a etika.
[3] To v plné míře platí i pro současný ruský systém zformovaný úsilím reformátorů v období prezidentství B. N. Jelcina.
Ford-a-Stalin-o-tom-jak-zit-lidsky_CZStáhnout
Zdroj článku...