Autor: m9rek (Kob-forum.eu | RSS odber)
Jaké síly dnes ovládají Armádu České republiky?
Dnes je tomu přesně 128 let, kdy se v obci Hroznatín na Horácku (dnešní Vysočina) do selské rodiny Jana Svobody a jeho ženy Františky narodil syn Ludvík. Získal agronomické vzdělání a později byl odveden do rakousko-uherské armády. S armádou byl spojen téměř celý jeho život.
Po rozbití Československa nacisty a okupaci se Svoboda zapojil do organizování vojenské odbojové organizace Obrana národa na Kroměřížsku. Začátkem června 1939 přešel ilegálně do Polska. V Polsku, jako nejstarší a nejvyšší důstojník, velel vojenské skupině ve vojenském táboře v Krakově – Malých Bronowicích. Přes tento tábor procházely stovky emigrujících mladších důstojníků. Během tří měsíců bylo vypraveno do Francie 1200 letců. Po porážce Polska v září 1939 převedl Svoboda skupinu více než 700 důstojníků a vojáků do azylu do Sovětského svazu. Únik skupiny do Rumunska byl vyloučen, protože hrozilo, že by ji Rumuni předali Němcům. Vojáci byli od veřejnosti izolováni v internačních táborech, v nichž vedli život podle předpisů československé armády. Tyto internační tábory nebyly ani zajatecké, ani pracovní, ani gulagy.
Na území SSSR nebylo v té době československé diplomatické zastoupení a podplukovník Svoboda vedl po dva roky (až do přepadení Sovětského svazu Německem) diplomatická jednání se sovětskými orgány, aby mohla být tato vojenská skupina udržena v celku, aby byla materiálně podporována a aby větší část důstojníků a poddůstojníků této skupiny mohla být přepravena do zemí, které bojovaly proti fašistům – tedy do Francie a po jejím pádu do Velké Británie a později na Blízký východ. Celkem bylo vypraveno za pomoci Sovětů 12 transportů se 662 muži, 12 ženami a 6 dětmi. V té době československé politické vedení v emigraci v čele s exilovým prezidentem Edvardem Benešem nebylo československými předmnichovskými spojenci – tedy právě Francií a Velkou Británií – ještě uznáváno. Do té doby neprohlásili mnichovskou dohodu a hranice Protektorátu Čechy a Morava za neplatné. Českoslovenští letci museli ve Francii až do jejího napadení Německem sloužit ve francouzské Cizinecké legii, jejich vojenské hodnosti však jim byly sníženy nebo neuznány.
Měsíc po napadení SSSR fašisty byla československými politickými představiteli 18. července 1941 podepsána dohoda se Sovětským svazem o obnově diplomatických styků a vzájemné spolupráci ve válce proti nacistům. Dohoda umožňovala organizovat v Sovětském svazu samostatnou československou vojenskou jednotku. Ludvík Svoboda se významně podílel na přípravě této vojenské dohody a rovněž na sjednání podmínek pro spolupráci sovětských a československých zpravodajských služeb. Později spolu se skupinou 93 důstojníků a poddůstojníků, kterou během internace připravoval (tzv. Oranská skupina), zorganizoval z dobrovolníků, československých občanů, kteří se přihlásili ze všech konců SSSR, samostatný polní prapor, který se stal zárodkem 1. československého armádního sboru. Tento prapor však musel být organizačně zařazen do struktury Rudé armády. Do jednotky vstoupili nejen Češi, Slováci, Rusíni z Podkarpatské Rusi, českoslovenští Židé i krajané žijící na území SSSR, ale i němečtí a maďarští antifašisté s československým občanstvím. Sbor byl dále organizován na základě příchodu dalších dobrovolníků, zejména volyňských Čechů. Po zapojení do bojů se vyznamenal v Karpatsko-dukelské operaci, největší horské operaci druhé světové války a největší operaci československé armády v její historii. Na východní frontě působili českoslovenští vojáci nejdéle ze všech jednotek československého zahraničního vojska bojujícího v druhé světové válce proti nacistům.
Po válce se Ludvík Svoboda od svého jmenování členem Košické vlády 4. dubna 1945 stal ministrem národní obrany až do odvolání 25. dubna 1950. Jeho hlavním úkolem bylo vytvořit novou československou armádu. Armáda se budovala podle Košického vládního programu ze všech složek protinacistického domácího i zahraničního odboje. Armáda se poté podílela na obnově národního hospodářství, a kromě toho likvidovala skupiny banderovců, příslušníků tzv. Ukrajinské povstalecké armády, prchajících z jihovýchodního Polska na západ.
Na Ukrajině jsou dnes bohužel tito fašističtí zločinci adorováni dokonce přijímáním zákonů. Jsou bourány památníky rudoarmějců a nejen jich, a na jejich místo staví památníky těmto zlořádům. Ale stejně jako náš hrdina, který se postavil této nacistické bestii před téměř sto lety, tak i mnozí Ukrajinci se dnes spojili a bojují proti tomuto hnědému moru, třeba v jednotce nazvané jménem Bogdana Chmelnického.
V poslední době je velká snaha, hlavně nositelů pouze jedné pravdy, na tohoto významného člověka, vojáka, politika, později dokonce prezidenta, ale i spisovatele a kamaráda, zapomenout anebo, což je ještě horší, ho pošpinit. Rádoby novináři a redaktoři překrucují fakta z jeho života, aby dosáhli svých nízkých cílů. Při dnešní vzpomínkové akci v obci Hroznatíně chyběli zástupci Armády ČR. Stalo se tak zcela poprvé, od doby, kdy se tato pietní akce koná. Jaký signál nám tím chtěla ta síla, která momentálně ovládá to torzo československé armády, vyslat? Zastupuje právě ty, proti kterým náš hrdina bojoval?
zdroj: wikipedie.cz
účastníci pietní akce v obci Hroznatín
hovoří autor knihy Symbol Ludvík Svoboda Jiří Fidler
hovoří starostka slovenské obce Svidník (Dukla) Marcela Ivančová
hovoří pravnuk Ludvíka Svobody Miroslav Klusák
Zdroj článku...
Jaké síly dnes ovládají Armádu České republiky?
Dnes je tomu přesně 128 let, kdy se v obci Hroznatín na Horácku (dnešní Vysočina) do selské rodiny Jana Svobody a jeho ženy Františky narodil syn Ludvík. Získal agronomické vzdělání a později byl odveden do rakousko-uherské armády. S armádou byl spojen téměř celý jeho život.
Po rozbití Československa nacisty a okupaci se Svoboda zapojil do organizování vojenské odbojové organizace Obrana národa na Kroměřížsku. Začátkem června 1939 přešel ilegálně do Polska. V Polsku, jako nejstarší a nejvyšší důstojník, velel vojenské skupině ve vojenském táboře v Krakově – Malých Bronowicích. Přes tento tábor procházely stovky emigrujících mladších důstojníků. Během tří měsíců bylo vypraveno do Francie 1200 letců. Po porážce Polska v září 1939 převedl Svoboda skupinu více než 700 důstojníků a vojáků do azylu do Sovětského svazu. Únik skupiny do Rumunska byl vyloučen, protože hrozilo, že by ji Rumuni předali Němcům. Vojáci byli od veřejnosti izolováni v internačních táborech, v nichž vedli život podle předpisů československé armády. Tyto internační tábory nebyly ani zajatecké, ani pracovní, ani gulagy.
Na území SSSR nebylo v té době československé diplomatické zastoupení a podplukovník Svoboda vedl po dva roky (až do přepadení Sovětského svazu Německem) diplomatická jednání se sovětskými orgány, aby mohla být tato vojenská skupina udržena v celku, aby byla materiálně podporována a aby větší část důstojníků a poddůstojníků této skupiny mohla být přepravena do zemí, které bojovaly proti fašistům – tedy do Francie a po jejím pádu do Velké Británie a později na Blízký východ. Celkem bylo vypraveno za pomoci Sovětů 12 transportů se 662 muži, 12 ženami a 6 dětmi. V té době československé politické vedení v emigraci v čele s exilovým prezidentem Edvardem Benešem nebylo československými předmnichovskými spojenci – tedy právě Francií a Velkou Británií – ještě uznáváno. Do té doby neprohlásili mnichovskou dohodu a hranice Protektorátu Čechy a Morava za neplatné. Českoslovenští letci museli ve Francii až do jejího napadení Německem sloužit ve francouzské Cizinecké legii, jejich vojenské hodnosti však jim byly sníženy nebo neuznány.
Měsíc po napadení SSSR fašisty byla československými politickými představiteli 18. července 1941 podepsána dohoda se Sovětským svazem o obnově diplomatických styků a vzájemné spolupráci ve válce proti nacistům. Dohoda umožňovala organizovat v Sovětském svazu samostatnou československou vojenskou jednotku. Ludvík Svoboda se významně podílel na přípravě této vojenské dohody a rovněž na sjednání podmínek pro spolupráci sovětských a československých zpravodajských služeb. Později spolu se skupinou 93 důstojníků a poddůstojníků, kterou během internace připravoval (tzv. Oranská skupina), zorganizoval z dobrovolníků, československých občanů, kteří se přihlásili ze všech konců SSSR, samostatný polní prapor, který se stal zárodkem 1. československého armádního sboru. Tento prapor však musel být organizačně zařazen do struktury Rudé armády. Do jednotky vstoupili nejen Češi, Slováci, Rusíni z Podkarpatské Rusi, českoslovenští Židé i krajané žijící na území SSSR, ale i němečtí a maďarští antifašisté s československým občanstvím. Sbor byl dále organizován na základě příchodu dalších dobrovolníků, zejména volyňských Čechů. Po zapojení do bojů se vyznamenal v Karpatsko-dukelské operaci, největší horské operaci druhé světové války a největší operaci československé armády v její historii. Na východní frontě působili českoslovenští vojáci nejdéle ze všech jednotek československého zahraničního vojska bojujícího v druhé světové válce proti nacistům.
Po válce se Ludvík Svoboda od svého jmenování členem Košické vlády 4. dubna 1945 stal ministrem národní obrany až do odvolání 25. dubna 1950. Jeho hlavním úkolem bylo vytvořit novou československou armádu. Armáda se budovala podle Košického vládního programu ze všech složek protinacistického domácího i zahraničního odboje. Armáda se poté podílela na obnově národního hospodářství, a kromě toho likvidovala skupiny banderovců, příslušníků tzv. Ukrajinské povstalecké armády, prchajících z jihovýchodního Polska na západ.
Na Ukrajině jsou dnes bohužel tito fašističtí zločinci adorováni dokonce přijímáním zákonů. Jsou bourány památníky rudoarmějců a nejen jich, a na jejich místo staví památníky těmto zlořádům. Ale stejně jako náš hrdina, který se postavil této nacistické bestii před téměř sto lety, tak i mnozí Ukrajinci se dnes spojili a bojují proti tomuto hnědému moru, třeba v jednotce nazvané jménem Bogdana Chmelnického.
V poslední době je velká snaha, hlavně nositelů pouze jedné pravdy, na tohoto významného člověka, vojáka, politika, později dokonce prezidenta, ale i spisovatele a kamaráda, zapomenout anebo, což je ještě horší, ho pošpinit. Rádoby novináři a redaktoři překrucují fakta z jeho života, aby dosáhli svých nízkých cílů. Při dnešní vzpomínkové akci v obci Hroznatíně chyběli zástupci Armády ČR. Stalo se tak zcela poprvé, od doby, kdy se tato pietní akce koná. Jaký signál nám tím chtěla ta síla, která momentálně ovládá to torzo československé armády, vyslat? Zastupuje právě ty, proti kterým náš hrdina bojoval?
zdroj: wikipedie.cz
účastníci pietní akce v obci Hroznatín
hovoří autor knihy Symbol Ludvík Svoboda Jiří Fidler
hovoří starostka slovenské obce Svidník (Dukla) Marcela Ivančová
hovoří pravnuk Ludvíka Svobody Miroslav Klusák
Zdroj článku...