ÍRÁN SE POMSTÍ ZA RUSKO – Gevorgyanová / Metametrika
Dnes v pořadu Metametrika – orientalistka a politoložka Karine Gevorgyanová!
Snaží se Američané záměrně odstranit íránskou elitu, aby k moci dosadili sionistické liberály a technokraty?
Proč Baku poslal humanitární pomoc hned po setkání ministrů zahraničí členských zemí Organizace turkických států?
Jsou děti posvátnými oběťmi „Epsteinova ostrova“ a úderu „Tomahawkem“ na íránskou školu?
Dosáhl Netanjahu již všech svých cílů v Íránu? Bulgakov – stoupenec manicheismu?
Proč byly knihy Marka Twaina v Americe zakázány?
„300 Sparťanů“ – oblíbený film Trumpa?
Severní Korea cvičí ženské speciální jednotky?
Kde se perspektiva návratu monarchie jeví reálnější – v Rusku nebo v Íránu?
A jaká by mohla být monarchie dnes?
Zdroj: https://rutube.ru/video/2aa021783bdf176702e80b03043282ec/?r=wd
OBSAH:
00:00 To nejlepší z této epizody
00:30 Hostem je Karine Gevorgyan
00:50 Na válku s Íránem se čekalo 30 let
03:35 Írán – civilizace života
07:09 Alí Chameneí se neskrýval, přijal svůj osud
13:41 V Íránu přijdou mladí a tvrdí
16:02 USA přestaly naslouchat rozumným lidem ve zpravodajských službách
19:48 Kontrolovat komunikaci, aby bylo možné vládnout světu
24:17 Kdy bude ropa za 200?
25:33 Integrace: vzdělávání ve Vologodské oblasti
27:58 Kam zmizel Netanjahu?
33:10 Faktor Ázerbájdžánu v Íránu
37:10 Írán je hrdý na svou mnohonárodnost
39:30 Jak strávila víkend Karine Gevorgjanová?
45:00 I íránským národům se vypráví o „okupaci“
46:20 Arabové podcenili nejednotnost Západu
48:34 Jak rozšířit obzory?
51:04 Vrátí se šach ?
55:21 V Íránu jsou nevěřící
58:42 Pokračování příště
Alí Chameneí se neskrýval, přijal svůj osud, pokud mi to dovolíte.
A když to udělali Američané, tak jsme, víte, jak se na internetu říká, „fejkovali“, tvrdili, že jich tam bylo hodně, a že by vlastně měli Írán dobře znát. Ale když děláte přesně to, na co celá kulturní a náboženská tradice Íránu čekala tisíciletí, šíitské směřování islámu je založeno mimo jiné na mučednické smrti ideologicky. Alího, Hasana, Husajna. To přece existuje. A tahle myšlenka, ta je pořád přítomná.
Zemřít za víru, zemřít za vlast, zemřít za mnoho věcí. Ta myšlenka tu prostě je.
Za druhé, za své, samozřejmě. Ano. A vy jste prostě v jediném okamžiku na začátku své vojenské operace sjednotili společnost. Tak se to stalo.
Protože ať už k tomu měla mládež jakýkoli kritický postoj, ať už měla jakýkoli kritický postoj k zesnulému Alichaminovi, byla to důstojná smrt. A všem bylo jasné, že se neskrýval.
Řekl: „Tady jsem.“
To znamená, že se obětoval. Jiná věc je, že zahynuli členové jeho rodiny a jeho malinká vnučka,
ta krásná, modrooká holčička. Tak.
A to jakoby, víte, přineslo takovou dodatečnou konotaci, ano, k tomu, kdo to udělal. Tedy po Epsteinově ostrově, ano, poté, co Íránci najednou přišli s tímto výrazem „Epsteinova koalice“.
Ano. pro americko-izraelskou alianci v tomto případě, od které se nějak snaží odklonit všechny evropské země, jako třeba tohle, no, my už ne, oni říkají, že se nějak musí s Íránem dohodnout ohledně Perského zálivu.
Podívejte se, co se děje. Oni se sjednotili. Proč?
Protože jde o to, že šíitství v Íránu nemá zdaleka tak dlouhou historii.
Je to pouhých pět století. Vlastně ho začal zavádět první Ibrahim Khan Sefí na počátku 15. století, v letech 1501–1522. Ano, není to úplně tak.
Jde o to, že samotná historie šíismu je delší, ano, řekněme lidem, o něco delší, ale ne samotný raninaj. Prostě to navázalo na předislámskou kulturu,
www.cestyapamatky.cz
protože nikdo nezruši
l Šahnám. Íránský epos, autorský text, Abulkasema Ferdousího.
Geniální, zcela autorský text, opravdu geniální.
A na tom, ehm, vychovávají děti. Čtou jim to od dětství, od 3 let.
A co tam je? Co je to epos?
Epos je o hrdinství.
Je o hrdinech. A jak se chovat? Tam jsou modely, jsou tam uvedeny všechny situace, jak se chovat v životě. Vlastně řečeno. Proto to vychází z mnohem starší tradice. Věří se, že idea rytířství, služba krásné dámě – to je Evropa, že? Středověká Evropa,
a křížové výpravy, něco takového, ano, středověk a tak dále.
Nic z toho.
Kodex rytíře, který se jmenuje Džovan Mardy, vymysleli Íránci. Celý ho sepsali.
Ti to prostě okopírovali. Myslím to vážně.
Myšlenka rytířství je prostě převzata od Íránců. Takový je rytíř. A také slouží své krásné dámě.
Všechno je to popsáno v těchto příbězích. Je to vidět.
Stejně jako je možné, že výzbroj pochází od Sarmatů. To je všechno těžká, těžká jízda.
To vše je vlastně docela přijatelná teorie. Je tam mnoho věcí, které si Íránci z mnoha zdrojů vypůjčili. Málokdo přikládá význam tomu, co se stalo aktuálním v dnešní době. Protože Lev Guměľov označil ruskou inteligenci za gnostickou sektu. Je pravda, že, jak jsem již mnohokrát říkala, tito lidé se ve své převážné většině hrdě řadí k této společenské vrstvě.
A ne vždy, stejně jako pan Žurden nevěděl, že mluví prozaicky, ani oni nevědí, že
jsou gnostici, ale chovají se jako gnostici. Jde však o to, že gnosticismus se zrodil právě tam.
Pevin také geniálně dodal, že oblíbeným jídlem této sekty je kaše v hlavě.
Tam je spousta zajímavého. Doufám, že možná už v nejbližší době vyjde náš společný článek s mým přítelem Kolkou. A my jsme psali právě o moderním agnosticismu a o moderním gnosticismu. Jde o to, že kořeny toho všeho sahají vlastně velmi hluboko. A nikdo o manichejcích nic neslyšel.
Možná četli nějaké chytré texty, že například Bulgakovův Mistr a Margarita je manichejské dílo, takže je to aktuální, všechno je aktuální. To neumírá.
Takže z manicheismu později, v těch místech, kde byl víceméně populární, na Blízkém a Středním východě vznikly křesťanské sekty, pavlekiáni, bogumilové, v Arménii tandrakové, to je všechno jedno a totéž. Prostě se to pak po místech všechno dostalo do Evropy, že?
Poté si lidé, majitelé i vládci na místě uvědomili, že na tohle už přistoupit nemohou. A tak řekli: „Buď odejdete,
nebo sekera na hlavu.“ A oni odešli. A co vzniklo v Evropě? Sekty katarů, že? Katáři, albigojci, z nichž později vzešel protestantismus,
albigojské křížové výpravy. Zkrátka toho bylo hodně.
A teď máme co do činění s křesťanským sionismem, jakožto součástí tohoto protestantismu.
V Íránu přijdou mladí a tvrdí
A já bych vám přesto chtěla říct něco málo o íránských, o íránských elitách, o sionismu.
Zdá se, že to spolu vůbec nemůže souviset. Ale jedna z teorií,
která dnes koluje v informačním prostoru, je, že Američané ve skutečnosti záměrně vyřazují starou íránskou elitu, aby uvedli k moci nové liberálně-sionistické technokraty. Takhle se
to snažíte pochopit, ano, takhle to lidem přichází na mysl. No, víte, pokud je to tak. Tomu, koho Bůh chce potrestat, bere rozum, protože dosáhnou a dosáhnou opačného výsledku. Prostě opačný výsledek. Přijdou mladí, jako všichni mladí, tvrdší, nekompromisnější.
Íránci jsou obecně velmi svobodní lidé. Nikoho se nebojí. A ty dívky tam klidně chodí bez šátků.
Nikdo je nechytá za ruce. Nikam je netahá. K excesům docházelo, to chci říct, ale no, to se neděje. Kdo byl v Íránu, a mnoho lidí, včetně čestných západních lidí, to potvrzuje.
Je třeba si uvědomit, že se probudili ti, kteří říkali: „
Ach, upřímně řečeno, už nás trochu unavují ti Čelmonosové, celý tenhle režim, jak se říká,
jo, Amerika, všechno je naopak, chápete, všechno se obrátilo naruby, protože, ach, to je tak podobné naší situaci, že?
Tak se ukazuje, že už dříve se k Západu stavěli dost, no, řekněme přímo, pozorně a skepticky. Mimochodem, s mnohem větším zájmem o nás, jako o slušnější kulturu a civilizaci, bližší, konzervativnější.
Jsme jim sympatičtější. Někteří se dokonce začali zajímat o pravoslaví.
No, zejména v kruzích takových intelektuálů, řekla bych, ne mezi, ehm, rolníky. To znamená, že se Američané mýlili, tento odhad se vůbec nenaplnil. Z vojenského hlediska se také zmýlili.
Také si mysleli, že tam nebude žádný nadzvuk, nic neletí, Írán
nikam neudeří, bude trpělivě čekat a jak to říkat, navrhovat jednání.
No, myslím si, že to souvisí s tím, že ve své rozvědce prostě přestali poslouchat rozumné lidi.
A vzniká takový dojem. Víte, vzpomínám si, jak jsem jednou mluvila s jedním z poradců Bílého domu, který přijel do Moskvy, a zeptala se:„No co to je?
Copak v Americe nejsou odborníci na danou zemi, specialisté na region, to je v souvislosti s Irákem.“
Zeptala jsem se: „Jak je to možné? Vždyť měli varovat před tím, před tím, před tím a před tím.“
Na to mi ten člověk takhle mírně odpověděl: „Oni varovali.“
Říkám: „A že jim neprodloužili smlouvy na univerzitách?“
Velmi známá, důvěrně známá situace pro mnohé.
A pokud se podíváme na krátkodobý cíl, na ekonomiku, Američané to nemohou udělat.
Američané bez ekonomiky nemohou, prostě nemohou.
Takže, v nedávném rozhovoru jste jednomu našemu kolegovi řekl, že komunikace je pro Američany v regionu velmi důležitá.
Írán je skutečně komunikačním uzlem, jedním z klíčových
v Eurasii, alespoň v této části Eurasii. Ne, je to širší a hlubší.
A já chci říct následující.
Po druhé světové válce, musíme uznat, že i přes to, že Sovětský svaz samozřejmě neměl takovou moc, jakou měla Amerika, Sovětský svaz ji neměl ani zdaleka.
No, my sami jsme mluvili o tom, že je doženeme a předběhneme, čímž jsme to tak trochu přiznávali, ano, přiznávali. Hle, i když je hanba, že velká země někoho dohání, že za někým běhá, je to nějak hanba, ano, a velmi netvůrčí, řekl bych.
To znamená, že každý musí jít svou cestou. To je dávno známo, protože p
okud jdou dva stejnou cestou, znamená to, že jeden jde špatným směrem, rozumíte?
A toho se lze vzdát, jak je známo, není potřeba, proto, ano,no, nechme to teď být.
A naším úkolem není kritizovat Ameriku, tím spíš, že, jak to říct, ani vy, ani já nemůžeme zjednodušit náš vztah k historické Americe s naší láskou a úctou k těm nejtalentovanějším lidem,
kteří tam žili, k těm úžasným spisovatelům.
V malířství byli vždycky trochu slabší, ale hudba a literatura jsou naprosto nédherná, a my se jich nikdy nevzdáme. Tak to je. A také film, kultovní film 20. století.
Protivníka lze zcela respektovat, stejně jako nepřítele.
Ano, a navíc zde vidíme, že se jedná o společné lidské dědictví, o jejich příspěvek do lidské pokladnice. A my nemůžeme a nebudeme, pokud nepřekročili hranici lidskosti.
Je správné, co udělali? Vyškrtli sami sebe, když tam zakázali dobrodružství Toma Sawyera,
Tom Sawyera Marka Twaina a tak dále. Tedy tu Ameriku, která nám byla velmi sympatická.
A pro mě je postava Smoke Bellewa od Jacka Londona jedním z mých vnitřních pilířů,
chápete, to padání a vstávání, nevzdávat se za žádných okolností.
Mimochodem, pro Írán je to asi velmi srozumitelný příběh.
Samozřejmě, všechno je to přeloženo do perštiny. Co si myslíte? Že to nečetli?
Samozřejmě, že četli. Je jim to blízké.
Komunikace. Ano, říkám, že když systém nakonec upadá, ale strašně moc chce udržet svou dominanci, tak pak zbývá jen jeden instinkt.
Je to instinkt moci,touha po moci. No, přímo podle Nietzscheho, co se týče filozofie, že?
Nidšeho tu není a ani není třeba. Dobře, ten zatím není potrestán, ano. Ale vůle k moci zůstala.
A proto je to docela rozumné rozhodnutí, že aby se udržela moc, a pak ji možná i upevnila, protože je spousta problémů, které je také třeba vyřešit, a ty vedou ke krizi, k násobení problémů.
Tedy. To znamená, že je to všechno jako sněhová koule. Co tedy dělat?
Provést restrukturalizaci, ano, a zároveň i střet, jak se patří. Proč?
Protože
k ovládnutí světa stačí kontrolovat komunikační sítě.
K tomu slouží základny Spojených států po celém světě.
Zkrátka, ano, správně. No, teď jsou sice trochu promarněné, ale ne, mluvím teď teoreticky.
Tak se usadili na těchto místech, usadili se. Jsou místa, kam je nepustili.
To je Írán, Rusko, ano, některé další země. Rakousko, řekněme, tam sedí jako myš pod koštětem,
něco jako já nejsem já, kráva není moje. Já se toho neúčastním.
Slyšeli jste hodně o tom, že Rakušané a politici v poslední době
vystupovali. To nic není. Takhle to prostě nechají být. Tak nás tady není, jsme v domku.
To je vše. No protože řeknou jako obvykle, ano, budete si tu dělat, co chcete, a pak řeknou, že za to můžeme my. Oni pustili dopředu odvážlivce , v bývalém Rakousko-Uhersku.
Tam pustili Orbána, Fica, chápete? A tak se dívají přes rameno Orbána a Fico.
Jsou si vlastně velmi blízcí.
A Maďarsko s Rakouskem, a Slovensko s Rakouskem jsou si velmi blízcí.
Tady přímo i co se týče rodinných vazeb, řekněme. No, je tam toho hodně.
A to nemluvím o společné hranici. Ale k čemu to říkám? No, hlavně Američané mají loďstvo.
A díky tomu mohou kontrolovat námořní komunikace, jsou nejlevnější a tak nějak je kontrolovali. Ale teď jim samozřejmě Íránci ukázali, tak jim dali pořádně za uši
Ale Američané řekli, že íránské loďstvo zdecimovali. Decimated.
A že Íránci do Hormuského průlivu pouštějí a vypouštějí, koho se jim zlíbí.
Ano, americké speciální jednotky spěchají z Dálného východu, ano, vezou je z Japonska,
aby zaútočily na ostrov Hark, možná by něco obsadily na pobřeží a tak dále.
Otázka: 5 000 se udrží, vzhledem k tomu, že Íránci mají také své speciální jednotky, včetně ženských. A ženské speciální jednotky trénovali Korejci. Ach, dobře. Severní. Tady.
To znamená, zatím neříkejte, jak to skončí. To je vše, končím.
A tady je Rusko, tam Čína, které nás chtějí odsunout, ale nechápou, že my nechceme dominovat.
Jsme unavení, my tohle, tohle, tohle prostě nepotřebujeme. V jejich logice je to nemožné pochopit. Nemohou to pochopit. Myslí si, že když řekneme: „Ne, nechceme.“ Oni sami přece lžou pořád. Myslí si, že lžeme i my. To je naprosto úžasné, ano.
Jako by na nás promítali svou vlastní mentalitu, ale ti se snaží rozvíjet severní a jižní kontinentální komunikace a jednají zcela správně.
Přijdou k vám členové sekty Myss Dobré naděje a řeknou:
„A vy jste prostě Dobrá naděje? A všechno, co se děje v Íránu, je pro Rusko velmi výhodné,
protože teď je ropa za 200, což znamená, že zase budeme žít“. Jak to?
Vraťte mi rok 2009, a tohle všechno začne. Je to pravda?
Víte, patřím k těm lidem, které doma učili, aby nikdy neobětovali okamžitý zisk, a přitom se neztratili, tedy aby se jakoby nevzdávali své vlastní životní strategie.
Stejně tak se domnívám, že to platí i pro naši zemi. Ano,
na operativní úrovni nám něco může být výhodné, a skutečně je to výhodné. Nejsem si jistá, zda je celá naše vládnoucí elita připravena se této výhody vzdát. A právě proto, možná věří, že se může vrátit do roku 2009, do devadesátého devátého, a všechno bude jako za babičky a bude možné jezdit do Miami.
No, to je tak. Miami – to je jen obrazně řečeno, říkám, že to nebude, vůbec to nebude.
Konec, tenhle řád se zhroutil. Už ho na smetišti nenajdete.
Všichni se ptají, kde je Netanjahu? . I v Izraeli se nakonec opatrně ptají: „A kde? Tady.
Takže ještě nevíme, jakého cíle dosáhl, že? Ukázali něco, kde prý někde pije kávu.
Ale předpokládejme, že ano, a káva se při tom neubývá, je nekonečná, ano.
A přesto, pokud si to představíme, pokud je naživu, co pak?
No, to je jedno. Jeho cíl, kde je, jeho cílem byla válka, protože v samotném Izraeli nejenže v Knesetu probíhá velmi vážné vyšetřování,
které se také snaží ututlat, víte, týkající se, no, takového ostrova Epsteina Light v samotném Izraeli. Tak. A to pokračuje. Také probíhá vyšetřování proti samotnému Netanjahuovi a jeho ženě.
No a je jasné, že výjimečný stav a válka pro něj znamenají válku nonstop.
A on chce, aby tahle hudba hrála věčně.
Prostě jsem v tom proudu neviděal žádné zprávy o vyšetřování od doby Gazy. Tedy jak to v Gaze začalo, hned to tam bylo všechno nějaká snaha. Navíc se Trump obrátil na
izraelského prezidenta, který je v podstatě jen
dekorativní figurka, ale má určité pravomoci. A on
mu tedy řekl: „Chlape, uzavři tuhle kauzu ohledně Netanjahua.“
Na což izraelský prezident Fercek odpověděl:
„No, podle mě jsem prezidentem Izraele já, ne Trump. A tu věc neuzavřu.“
Musí nám být jasné, co si ten zrzek dovoluje? Jo. Jo. Tak nějak. A kdo vůbec jsi? Jo.
Tak. A on tu věc neuzavřel. A Trump řekl: „To je ale zlý člověk, ten Ferzeg je prostě nějaký hajzl.
„Jak to mohl v takových podmínkách udělat?“ A on to nezastavil.
A válka, ano, ta právě odkládá projednání této záležitosti,
samozřejmě na úkor mladých i starších izraelských vojáků. A ukazuje se, že i pro samotného Netanjahua se jeho vlastní lid stává spotřebním materiálem. Stejně jako pro Trumpa Izrael. Ačkoli mnozí říkají, že je to izraelské lobby. Tady. Ale víte,
každý národ má, jak se vyjádřil jeden můj blízký přítel,
svůj způsob. Tady. A já to považuji za
chování.
Ale tady je třeba pochopit, že rozlišuji politický a světový,
pokud to tak lze vyjádřit, židovský faktor v historii a v politice.
Mezi ním a židovským národem, včetně věřících Židů, není rovnítko. Je třeba dát znaménko nerovnosti. Prostě si to nepleťte. Tak.
Ale ten faktor existuje.
A někdy, když se proti tomuto faktoru něco řekne, když se tento faktor kritizuje,
jeho činy nebo cíle, ten faktor sám okamžitě začne křičet, že jde o antisemitismus vůči židovskému národu. Víte, méně antisemitskou zemi než Írán jsem prostě nikdy neviděla.
A to už je co říct, když se Rusku, navzdory všemu, co se Rusku a Rusům, tedy ne Židům,
připisuje, připisuje antisemitismus.
No, jak jednou řekl můj izraelský přítel, existovala dokonce studie na toto téma.
Makarturova nadace provedla na konci devadesátých let tuto studii a ukázalo se, skutečně se ukázalo, že xenofobie je vůbec na posledním místě s obrovským odstupem. To je fakt.
Říkala Sonja v povídce o Soně od Mariny Cvetajevové, že já někdy mám ráda trochu vulgární básně, chápete? Někdy některé vulgární básně, které jsou v zásadě vulgární, třeba ty od Vertinského, najednou díky té atmosféře získávají úplně nevulgární význam.
To znamená, že na první pohled to vypadá jako vulgárnost, fialový vám podává plášť, a co je na tom? A ještě v doupatech San Francisca.
Tady jsou doupata San Francisca, kde je tam Dálný východ a Moskva, že? No, no, co to je?
Ano, smějeme se, začínáme se usmívat, protože je to výrazný obraz, ano, cítíme, že tu je určitá atmosféra, kabaret, ano, někdy je to potřeba, chápete, člověk, jak říkal svatý Antonín, je jako luk, nelze ho pořád napínat. Někdy je třeba ho uvolnit, ano, aby se luk nezlomil.
Tak. To znamená, že jsou potřeba vtipy, jsou potřeba nějaké, možná trochu drsnější výroky.
Zdálo by se, no, víte, skoro jako z kriminálního světa, ano, výraz: „Bůh není blbec“.
Tak. A všichni přesto chápou, o čem to je, že?
No, obecně řečeno, ve slušné společnosti a na veřejnosti je lepší to nevyslovovat.
Ale všichni přesto chápou, o čem to je, že? Tedy, jak nějakým způsobem pochopit tuto kulturu vytváření atmosféry.
A proto ruská kultura přitahuje, je velmi okouzlující. Není náhoda, že jeden anglický zpravodaj na výstavě, ale bývalí neexistují, dával rozhovor, už docela starý, a řekl, že diplomaty v Moskvě střídají každé dva roky, a ne každé čtyři.
To je přece normální u všech. Zeptali se ho, proč? A on udělal takovou, víte, pauzu.
Pak se významně zasmál a řekl: „Zamilovávají se, chápete? My se taky zamilováváme do jejich civilizace. To je pravda. Tam to taky je.“ Ať už o nich říkáme cokoli špatného, třeba o té Anglii, co dělá nepořádek, my se taky zamilováváme do té atmosféry,
kterou dokázali vytvořit.
Jo, jen opravdu velké civilizace. A Íránci to mají taky, věřte mi.
Každá civilizace to má.
A tady jde prostě o kulturu. Já někdy, řekněme, abych nevypadal, že si moc vyskakuju. Mám přece arménskou identitu. Tady. A arménská kultura je velmi zajímavá a na světě jsou i nadšenci a takoví arménští filologové. No tak.
jako by to trochu nedosahovalo na civilizaci. A v tomhle smyslu, chápete, jí hodně chybí. Například, viděla jsem jednou koncert věnovaný armádě, nezávislé Arménii. No, všechno, co bylo o starověku, tance, písně, všechno bylo nádherné. Ale to moderní se nedaří. A v Rusku, ano, začíná přehlídka, samozřejmě, ano, svatá válka. A čím končí, proboha, lyrickým pochodem, rozloučením Slovanek. Žádný národ nemá lyrický pochod, kromě Rusů.
To znamená, že ta jednota národů Íránu je přítomna i v Rusku, že? Jednota národů Ruska. To znamená, že tam je to také docela fungující model.
Ano, ano, ano. Je to tak jednoduché. Je to tak.
A k tomu všemu jim vyprávěli, že vás utlačovali. Nesetkali jste se s tím?
