Nová válka a co máme dělat (1/2)
Rusko v globální politice
Andrej Bezrukov*) 1. 7. 2026
Tento text může vyvolat strach a obavy o naši budoucnost. Nemluvit však o výzvách, před nimiž Rusko stojí, znamená nahrávat nepřátelům, uklidňovat sami sebe a odkládat naléhavá rozhodnutí. Stojíme před objektivní realitou, která se nezmění tím, že ji budeme ignorovat.
Vstoupili jsme do období dalšího totálního přerozdělení světa – doby nikoli prosperity, ale přežití. Nastupující éra se svými revolučními technologiemi, odlišnými pravidly a novými lidmi podkopává systémy éry, která pomalu odchází. Neexistuje prakticky žádná země, která by se nenacházela ve stavu hluboké a bolestivé transformace. Na Západě panuje destabilizace vyvolaná úpadkem: právo je ignorováno, sociální konsenzus se hroutí, politika se mění v frašku. Na Východě dochází k destabilizaci vyvolané růstem, která rozbíjí třídní společnosti: vzdělání zpomaluje porodnost, roste střední třída, zvyšují se ambice zemí i politiků.
Již v nejbližších několika letech bude Rusko čelit třem výzvám, z nichž každá je schopna zemi destabilizovat.
- Přechod moci z jedné generace na druhou, který byl v ruském „vertikálním“ systému řízení vždy obzvláště složitý.
- Zrychlující se změna technologické základny světové ekonomiky se pro nás může proměnit ve ztrátu konkurenceschopnosti.
- Nevyhnutelný krvavý přerozdělování sfér vlivu na světové scéně již nyní vyžaduje od Ruska velké oběti.
V období epochálních změn se vojenské střetnutí stává katalyzátorem vědecko-technické revoluce, která zahajuje závod o místo ve světě v novém technologickém cyklu. Nacházíme se na samém počátku technologického skoku, který předznamenává radikální přezbrojení. Na frontě vidíme neustálé inovace ve výzbroji i v taktice jejího nasazení. Nová válka však není jen o nové generaci technologií. Její metody a cíle, jakožto pokračování politiky jinými prostředky, vyplývají ze současné demografie, kvalitativně změněné mentality společnosti a odlišných ekonomických realit.
Pokud není možné vrátit džina změn zpět do láhve, musíme se naučit s ním vycházet. Naším úkolem je propojit dlouhodobé cíle rozvoje země s posílením její schopnosti nespálit se v plamenech, které přinášejí větry dějin.
Co je v sázce pro Západ a Rusko
Západu hrozí v nové éře ztráta schopnosti řídit globální finanční, informační, logistické a politické systémy. Na řadě je ztráta finančního monopolu a kontroly nad globálními tržišti. A za tím následuje prudký pokles životní úrovně a sociální výbuch, který nevyhnutelně smete ty, kdo jsou u moci.
Jedinou reálnou alternativou pro západní elity, které se samy dostaly do pasti, je válka jako šance ospravedlnit ztráty a o něco déle si udržet moc. A pokud budou mít štěstí – zastavit konkurenty a vybudovat systém světové kontroly založený na nových digitálních technologiích. Tato logika již vedla k válce na Ukrajině a v Íránu.
Pro Spojené státy představují tyto války jedinečnou příležitost znovu udělat to, co již dvakrát v 20. století dokázaly – oslabit Evropskou unii a Rusko jejich vlastními rukama a také destabilizovat Čínu a další rozvíjející se země Eurasie, přičemž využijí tento mimořádný důvod k oživení myšlenky amerického „zářícího města na kopci“.
Pro západní Evropu je mobilizace proti vnějšímu nepříteli jedinou možností, jak udržet u moci elitu, která se odchýlila od kurzu celoevropského projektu. Když vidíme, jak se vedoucí představitelé USA chovají v Íránu a Latinské Americe a jak jsou eurobyrokraté připraveni upřednostnit nepřátelství vůči Rusku před jakoukoli politickou a ekonomickou logikou, měli bychom se připravit na nejhorší.
Zastavit je může buď nepřekonatelná vojenská síla protivníků, nebo strach z jisté záhuby v jaderném požáru. A pokud se Západ přesto odhodlá jít do toho naplno, udeří zrádně a pokrytecky.
Pro Rusko je válka probíhající na Ukrajině bojem za odstranění existenční hrozby ze Západu. Vyžaduje nasazení všech lidských i materiálních zdrojů, protože Rusku postačí pouze jednoznačné vítězstv
í. . .
Nová válka a co máme dělat 2
Přestat se snahami zalíbit se
Jedním z hlavních problémů ve vztazích Ruska s protivníky je to, že se nás přestali bát. Naše chování v posledních letech je přesvědčilo o tom, že si Rusko uvědomuje svou vnitřní slabost, a proto se neodváží k eskalaci. V myslích „vítězů studené války“ se od devadesátých let pevně zakořenily tři teze, na nichž je založena celá západní politika:
1Rusko bude i nadále slábnout.
2Ruské elity lze rozdělit.
3Rusko a Čína nevystoupí jako jednotná fronta.
Troufám si tvrdit, že kdyby naše země v posledních deseti až patnácti letech vykázala stabilní ekonomický růst, Západ by se neodvážil přenést soupeření o Ukrajinu do vojenské roviny.
Mnohé evropské země, zejména Německo a Francie, by raději stály ve frontě na výhodné kontrakty.
Od začátku ukrajinského konfliktu naše prohlášení o „červených liniích“, při absenci adekvátní reakce na systematickou eskalaci, jen utvrdily Západ v názoru, že Rusko nemá dostatečné zdroje a že v ruském vedení chybí jednota. To v jejich očích potvrzují pokračující pokusy o dohodu s Trumpem, a to i přes absenci recipročních kroků ze strany USA. V táboře nepřátel nikoho nezajímají argumenty, že Rusko se z morálních důvodů omezuje v prostředcích vedení války, tím spíše, že akce Izraele a USA odstranily všechna dosavadní tabu.
Západní, především britské, tajné služby během konfliktu vybudovaly strategii eskalujících provokací teroristického charakteru. Některé z nich jsou prováděny prostřednictvím Ukrajiny, jiné, jako například podkopání „Severního proudu“, přímo. My však zaujímáme jen obranný postoj a nadále přenecháváme iniciativu protivníkovi.
Bez adekvátní reakce povede jejich strategie ke zvýšení sázek na nepřijatelnou, existenční úroveň, zejména pokud by náhle došlo k použití jaderných zbraní nebo biologických látek. Ruské vojenské a politické vedení bude muset vypracovat nový koncepční přístup, který prolomí západní strategii rozpíjení „červených čar“.
Aby protivník ztratil chuť k „superprovokacím“, musí se sám cítit jako rukojmí.
Mezi nejzranitelnější místa, jak ukázala zkušenost z íránské války, patří tankery přepravující plyn, terminály pro příjem plynu, soukromé satelitní skupiny a datová centra západních finančních společností.
V první řadě by měli utrpět ti, kdo řídí a financují agresivitu Západu.
Konfrontace s Ruskem by se měla stát extrémně nevýhodným projektem.
Dravci jsou ze své podstaty racionální a vyhýbají se konfliktům se silnými.
Jejich plány se hroutí, jakmile ztratí iniciativu a volnost jednání.
Když vidíme, jak Evropa vnímala tvrdý odpor Íránu a jak z amerických narativů zmizelo téma „strašného severokorejského režimu“ poté, co tento režim získal schopnost způsobit USA skutečnou škodu,
je na čase přestat se tvářit jako „ti hodní“.
Měli bychom začít „vyhrožovat těm, kdo vyhrožují“, a to tím, že kromě koncepce „zaručeného vzájemného zničení“ na jaderné úrovni přijmeme také koncepci „způsobení nepřijatelné škody“ na nejaderné úrovni.
Války se vedou kvůli vítězství a historii píše vítěz.
V nejbližších letech budeme čelit ještě složitější výzvě – biologické válce. Zatímco chemické zbraně, které se objevily před více než sto lety…
www.belobog.sk