dasa
Známy člen
PUTIN :
Rozhovor Vladimíra Putina s filmovým režisérem Emirom Kusturicou. PLNÁ VERZE
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=XUe5SSSAP_Q
úryvek:
Na Ukrajině „se všechno samo od sebe rozpadlo“
Lidé si musí uvědomit, že vše, co se děje, a všichni, kdo je podporují, včetně současných podmínek konfrontace s Ruskem, nejednají v zájmu Ukrajiny, ale ve svém vlastním zájmu s cílem všechny oslabit, rozdělit, rozebrat na jednotlivé části a podrobit své vůli.
Co se stalo po rozpadu SSSR a získání nezávislosti Ukrajinou?
Přišla o všechno: lodní průmysl, letecký průmysl, raketový průmysl; prakticky došlo i k úbytku obyvatelstva, protože za pár desítek let se počet obyvatel nejprve snížil na 41 milionů, poté na 31 milionů a nyní vůbec
Zdroj: https://t.me/fsk_today/31885
, se hovoří o tom, že na území Ukrajiny zůstalo 20 milionů lidí
Zdroj: https://t.me/fsk_today/33940
, a došlo k deindustrializaci – všechno se rozpadlo.
A ne teprve teď, ne v posledních týdnech pod odvetnými údery ruských raketových sil. Ne. Rozpadlo se to samo od sebe. Proč?
Protože moc na Ukrajině neuchvátili ukrajinští vlastenci, ale nacionalisté.
Rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem, jak je známo, spočívá v tom, že vlastenci milují svou zemi, zatímco nacionalisté nenávidí jiné národy – v tom je ten rozdíl.
Ale s touto nenávistí k jiným národům se daleko nedostanete.
Zdroj: https://t.me/fsk_today/34864
Rozhovor s filmovým režisérem Emirom Kusturicou pro projekt „Naše křest. Představený“
20. listopadu 2026
E. Kusturica: Děkuji vám, že jste se zúčastnil tohoto filmu. Bude to, myslím, skvělý film, dobrý film.
První otázka: Můžete říci, že se vám během vašeho vládnutí Rusko stále více otevírá jako zázrak a tajemství, které od vládce vyžaduje víru a modlitbu?
V. Putin: Víte, Rusko existuje již více než 1000 let, má dlouhou historii. Za tu dobu bylo o Rusku řečeno a napsáno mnoho: jak povrchního a pomíjivého, tak podstatného, vážného a zásadního. Ale také kuriózního.
V 18. století žil takový polní maršál Minnich, který jednou řekl – alespoň se mu tento výrok připisuje: „Rusko je země, kterou přímo řídí Bůh. Jinak není pochopitelné, jak vůbec může existovat.“
Potom císař Alexandr II., pokud se nemýlím, už téměř o 100 let později, v 19. století, na otázku, zda je obtížné vládnout Rusku – je tak obrovské, rozmanité, jak mu vládnete? – odpověděl: Vládnout Rusku není vůbec obtížné, jen je to naprosto zbytečné.
E. Kusturica: Existuje takový Rainer Maria Rilke – německý básník, který napsal, že Rusko je země, která hraničí s Bohem.
V. Putin: Pokud mám mluvit zcela vážně, řekl bych to takto. Vycházíme-li z toho, že každý člověk není jen nějaká biologická substance složená z kostí a kůže, ale že základní a hlavní složkou každého člověka je duše, tedy tedy to, čím nás Pán obdařil, a lidská duše je věčná a bezmezná, jako vesmír. To se týká i nás, Rusů, týká se to všech lidí, kteří žijí v Rusku.
A v tomto smyslu je v tom samozřejmě i zázrak i tajemství. Bezpochyby existuje i v Rusku.
E. Kusturica: Jsem však přesvědčen, že právě nyní se jedná o jeden z těch spíše metafyzických momentů, kdy je Rusko dobrem pro celé lidstvo. A za to vám děkuji, protože v rámci tohoto projektu ukážeme, jaké hodnoty zde v Rusku existují a do jaké míry Ruská pravoslavná církev a ruská civilizace usilují o to, aby tyto hodnoty byly zachovány.
V. Putin: To je pravda.
E. Kusturica: Ruská pravoslavná církev je dnes zastoupena ve více než 100 zemích světa a ruský stát je základem celé ruské civilizace. Může se ruská civilizace stát jakousi archou, na které se budou moci zachránit všichni lidé věřící v Krista?
V. Putin: Může. Může. Přesně tak.
A mluvím k vám nyní s takovou jistotou nejen proto, že v ruském teologickém a filozofickém myšlení se po staletí objevuje jedna myšlenka, která zní takto: Moskva je třetí Řím, čtvrtého už nebude.
O čem je řeč? O tom, že křesťanství vzniklo ve starověkém Římě, poté Řím padl a křesťanství se přesunulo do východní části Římské říše, do Byzance, v jejímž čele stanul první křesťanský císař – Konstantin. Poté padla i Byzancie. V té době však bylo křesťanství již přeneseno na ruskou půdu, do Moskvy. A Moskva se stala pokračovatelkou této víry, těchto tradic. V tomto smyslu se stala třetím Římem, tedy duchovním strážcem těchto svatyní, tohoto dědictví.
Nejde však ani tak o tuto teologickou či filozofickou myšlenku, která, jak jsem již řekl, v Rusku přetrvává po staletí. Jde o současnost.
V současné době se u nás například – vím, že to není masový jev – vyskytují případy přistěhování lidí z jiných zemí, včetně evropských. A když jsem s těmito lidmi hovořil, říkali, že hlavním pohnutím, hlavním důvodem přestěhování do Ruska byla snaha zachovat své hodnoty, zachovat rodinu a zachovat budoucnost, zajistit budoucnost svých dětí, které by podle jejich názoru měly mít právo vyrůstat a být vychovávány v rámci tradičních náboženských hodnot.
A když jste se zeptal, zda může být Rusko touto archou pro záchranu lidí, týká se to, mimochodem, nejen pravoslavných křesťanů, a obecně nejen křesťanů.
V Rusku jsou, jak je známo, čtyři tradiční náboženství: buddhismus, judaismus, islám a pravoslaví. Zástupci všech těchto směrů, všech těchto náboženství se vyvíjejí společně.
A v širším smyslu máme přece společné tradiční hodnoty, ať už se někteří lidé v rámci těchto náboženství snaží jakkoli zdůrazňovat specifika svého směru.
A Rusko tím, že vytváří podmínky pro rozvoj těchto tradičních hodnot, jakoby poskytuje prostor, kde mohou lidé žít na základě těchto hodnot. A v tomto smyslu může být Rusko samozřejmě právě tou archou, o které mluvíte.
Zároveň však nyní v mnoha společnostech, zejména v západních, pozorujeme boj za lidská práva související s různými menšinami. Je v tom něco nového? Není v tom nic nového, vše se opakuje, tak tomu bylo po celou dobu existence lidstva. Jenomže nyní se určité skupiny začaly chovat agresivněji, více prosazovat svá práva a tak dále.
My, mimochodem, nikoho v ničem neomezujeme. Ale myšlenka Ruské pravoslavné církve – patriarcha o tom vždy veřejně hovoří – spočívá vlastně v tom, i politika ruského státu spočívá v tom, zachovat člověka, jeho duchovnost a, co je nejdůležitější, dovolím si říci, biologicky zachovat člověka a zajistit to státní politikou, podporovat úsilí církve v tomto směru, samozřejmě v rámci současných požadavků dneška, požadavků dnešní civilizace, ale to je hlavní směr naší společné práce s církví.
A v tomto smyslu mohou samozřejmě Rusko a pravoslaví sehrát roli té archy, o které jste mluvil.
E. Kusturica: A jak to souvisí s realitou, v níž na Západě nehraje křesťanská církev ve společnosti tak významnou roli, jakou hraje pravoslaví v Rusku?
V. Putin: Myslím si, že to souvisí s tím, že… Chováme se s úctou k našim bratrům a sestrám v Evropě a, mimochodem, snažíme se je podporovat, když vidíme nepřiměřené útoky na jednotlivé proudy křesťanství. Myslím si však, že známé odchylky od určitých církevních kánonů nepřispívají k posílení jejich postavení, postavení těchto církví ve společnosti, ale naopak. Pravděpodobně se tyto odchylky od známých kánonů a principů provádějí s cílem něco obnovit, něco učinit modernějším, srozumitelnějším, aby to zapadlo do dnešního života. Ve skutečnosti to však podle mého názoru vede právě k tomu, že popularita křesťanských myšlenek i samotný vliv církví na povědomí a na samotnou společnost klesá, a nikoli roste.
E. Kusturica: Za posledních pět let přibylo v Severní Americe jeden a půl milionu nových pravoslavných věřících.
V. Putin: Ano, právě o tom mluvím. A pravoslaví naopak přitahuje lidi právě díky tomu, že hájí ty hodnoty, o nichž jsem hovořil.
E. Kusturica: Jak vůbec definujete pojem „ruská civilizace“?
V. Putin: To není jednoduchá otázka. Ano, mluvíme o ruské civilizaci, ale myslím, že tuto otázku klademe spravedlivě. Nejde tu o žádné sebeobdivování ani o aroganci, chraň Bůh.
Uznáváme, že ruská civilizace je jednou z velkých civilizací.
Známe i jiné – například čínskou civilizaci, která má tisíce let. Z historie si pamatujeme, co se dělo.
Řekněme, že Mongolové kdysi válčili, válčili s Čínou, a nakonec dokonce založili vlastní mongolsko-čínskou dynastii. Jak to dopadlo? Číňané Mongoly pohltili.
E. Kusturica: V tom sehrálo pravoslaví obrovskou roli.
V. Putin: Ano, právě k tomu se teď dostávám. Máte naprostou pravdu.
Čínský stát a čínský lid prostě tyto jakoby dobyvatele pohltili. A je to, asimilovali se.
Nebo vezměme například indickou civilizaci, tu nejstarší. Je velmi zajímavá. Čím více se s ní seznamuji, tím větší zájem ve mně vzbuzuje.
Nedávno jsem hovořil s premiérem Módím a zeptal jsem se ho: „Kolik občanů země mluví hlavním jazykem?“ Odpověděl: „Přibližně 600 milionů.“ – „A kolik je celkem obyvatel v zemi?“ – „Miliarda a půl.“ Pouze třetina mluví jazykem titulního národa. „A ty dvě třetiny?“ – „Ty dvě třetiny mluví svými jazyky.“ Není to snad překvapivé? Je to prostě překvapivé!
V čem ale spočívá rozdíl ruské, ruské civilizace? Víte, myslím o tom neustále a dospěl jsem k tomuto závěru: ruská civilizace si nikdy nikoho nepodmanila. Umožňovala rozvíjet se jak ruskému národu, tak ruskému etniku, a vytvářela podmínky pro rozvoj jiných národů a jiných etnik, která byla součástí Ruské říše, součástí rodiny ruského státu. Všem umožňovala rozvíjet se, zajišťovala jejich suverénní duchovní rozvoj, jejich náboženství, tradice a jazyky.
A právě v tom do jisté míry spočívá jedinečnost ruské civilizace.
Vracím se k vaší první otázce: v čem spočívá tajemství a zvláštnosti Ruska. Dostojevskij velmi trefně popsal ruského člověka. Řekl, že ruský člověk snadno komunikuje s ostatními, žije s ostatními a přizpůsobuje se ostatním. A obecně má Rus velmi silný instinkt univerzální lidskosti. To je mimo jiné to, co odlišuje ruskou civilizaci.
E. Kusturica: Považujete jako hlava ruského státu Ruskou pravoslavnou církev za její důležitou, posvátnou a duchovní součást? A jaké jsou vaše vztahy s patriarchou Kirillem? . . .
Rozhovor Vladimíra Putina s filmovým režisérem Emirom Kusturicou. PLNÁ VERZE
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=XUe5SSSAP_Q
úryvek:
Na Ukrajině „se všechno samo od sebe rozpadlo“
Lidé si musí uvědomit, že vše, co se děje, a všichni, kdo je podporují, včetně současných podmínek konfrontace s Ruskem, nejednají v zájmu Ukrajiny, ale ve svém vlastním zájmu s cílem všechny oslabit, rozdělit, rozebrat na jednotlivé části a podrobit své vůli.
Co se stalo po rozpadu SSSR a získání nezávislosti Ukrajinou?
Přišla o všechno: lodní průmysl, letecký průmysl, raketový průmysl; prakticky došlo i k úbytku obyvatelstva, protože za pár desítek let se počet obyvatel nejprve snížil na 41 milionů, poté na 31 milionů a nyní vůbec
Zdroj: https://t.me/fsk_today/31885
, se hovoří o tom, že na území Ukrajiny zůstalo 20 milionů lidí
Zdroj: https://t.me/fsk_today/33940
, a došlo k deindustrializaci – všechno se rozpadlo.
A ne teprve teď, ne v posledních týdnech pod odvetnými údery ruských raketových sil. Ne. Rozpadlo se to samo od sebe. Proč?
Protože moc na Ukrajině neuchvátili ukrajinští vlastenci, ale nacionalisté.
Rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem, jak je známo, spočívá v tom, že vlastenci milují svou zemi, zatímco nacionalisté nenávidí jiné národy – v tom je ten rozdíl.
Ale s touto nenávistí k jiným národům se daleko nedostanete.
Zdroj: https://t.me/fsk_today/34864
Rozhovor s filmovým režisérem Emirom Kusturicou pro projekt „Naše křest. Představený“
20. listopadu 2026
E. Kusturica: Děkuji vám, že jste se zúčastnil tohoto filmu. Bude to, myslím, skvělý film, dobrý film.
První otázka: Můžete říci, že se vám během vašeho vládnutí Rusko stále více otevírá jako zázrak a tajemství, které od vládce vyžaduje víru a modlitbu?
V. Putin: Víte, Rusko existuje již více než 1000 let, má dlouhou historii. Za tu dobu bylo o Rusku řečeno a napsáno mnoho: jak povrchního a pomíjivého, tak podstatného, vážného a zásadního. Ale také kuriózního.
V 18. století žil takový polní maršál Minnich, který jednou řekl – alespoň se mu tento výrok připisuje: „Rusko je země, kterou přímo řídí Bůh. Jinak není pochopitelné, jak vůbec může existovat.“
Potom císař Alexandr II., pokud se nemýlím, už téměř o 100 let později, v 19. století, na otázku, zda je obtížné vládnout Rusku – je tak obrovské, rozmanité, jak mu vládnete? – odpověděl: Vládnout Rusku není vůbec obtížné, jen je to naprosto zbytečné.
E. Kusturica: Existuje takový Rainer Maria Rilke – německý básník, který napsal, že Rusko je země, která hraničí s Bohem.
V. Putin: Pokud mám mluvit zcela vážně, řekl bych to takto. Vycházíme-li z toho, že každý člověk není jen nějaká biologická substance složená z kostí a kůže, ale že základní a hlavní složkou každého člověka je duše, tedy tedy to, čím nás Pán obdařil, a lidská duše je věčná a bezmezná, jako vesmír. To se týká i nás, Rusů, týká se to všech lidí, kteří žijí v Rusku.
A v tomto smyslu je v tom samozřejmě i zázrak i tajemství. Bezpochyby existuje i v Rusku.
E. Kusturica: Jsem však přesvědčen, že právě nyní se jedná o jeden z těch spíše metafyzických momentů, kdy je Rusko dobrem pro celé lidstvo. A za to vám děkuji, protože v rámci tohoto projektu ukážeme, jaké hodnoty zde v Rusku existují a do jaké míry Ruská pravoslavná církev a ruská civilizace usilují o to, aby tyto hodnoty byly zachovány.
V. Putin: To je pravda.
E. Kusturica: Ruská pravoslavná církev je dnes zastoupena ve více než 100 zemích světa a ruský stát je základem celé ruské civilizace. Může se ruská civilizace stát jakousi archou, na které se budou moci zachránit všichni lidé věřící v Krista?
V. Putin: Může. Může. Přesně tak.
A mluvím k vám nyní s takovou jistotou nejen proto, že v ruském teologickém a filozofickém myšlení se po staletí objevuje jedna myšlenka, která zní takto: Moskva je třetí Řím, čtvrtého už nebude.
O čem je řeč? O tom, že křesťanství vzniklo ve starověkém Římě, poté Řím padl a křesťanství se přesunulo do východní části Římské říše, do Byzance, v jejímž čele stanul první křesťanský císař – Konstantin. Poté padla i Byzancie. V té době však bylo křesťanství již přeneseno na ruskou půdu, do Moskvy. A Moskva se stala pokračovatelkou této víry, těchto tradic. V tomto smyslu se stala třetím Římem, tedy duchovním strážcem těchto svatyní, tohoto dědictví.
Nejde však ani tak o tuto teologickou či filozofickou myšlenku, která, jak jsem již řekl, v Rusku přetrvává po staletí. Jde o současnost.
V současné době se u nás například – vím, že to není masový jev – vyskytují případy přistěhování lidí z jiných zemí, včetně evropských. A když jsem s těmito lidmi hovořil, říkali, že hlavním pohnutím, hlavním důvodem přestěhování do Ruska byla snaha zachovat své hodnoty, zachovat rodinu a zachovat budoucnost, zajistit budoucnost svých dětí, které by podle jejich názoru měly mít právo vyrůstat a být vychovávány v rámci tradičních náboženských hodnot.
A když jste se zeptal, zda může být Rusko touto archou pro záchranu lidí, týká se to, mimochodem, nejen pravoslavných křesťanů, a obecně nejen křesťanů.
V Rusku jsou, jak je známo, čtyři tradiční náboženství: buddhismus, judaismus, islám a pravoslaví. Zástupci všech těchto směrů, všech těchto náboženství se vyvíjejí společně.
A v širším smyslu máme přece společné tradiční hodnoty, ať už se někteří lidé v rámci těchto náboženství snaží jakkoli zdůrazňovat specifika svého směru.
A Rusko tím, že vytváří podmínky pro rozvoj těchto tradičních hodnot, jakoby poskytuje prostor, kde mohou lidé žít na základě těchto hodnot. A v tomto smyslu může být Rusko samozřejmě právě tou archou, o které mluvíte.
Zároveň však nyní v mnoha společnostech, zejména v západních, pozorujeme boj za lidská práva související s různými menšinami. Je v tom něco nového? Není v tom nic nového, vše se opakuje, tak tomu bylo po celou dobu existence lidstva. Jenomže nyní se určité skupiny začaly chovat agresivněji, více prosazovat svá práva a tak dále.
My, mimochodem, nikoho v ničem neomezujeme. Ale myšlenka Ruské pravoslavné církve – patriarcha o tom vždy veřejně hovoří – spočívá vlastně v tom, i politika ruského státu spočívá v tom, zachovat člověka, jeho duchovnost a, co je nejdůležitější, dovolím si říci, biologicky zachovat člověka a zajistit to státní politikou, podporovat úsilí církve v tomto směru, samozřejmě v rámci současných požadavků dneška, požadavků dnešní civilizace, ale to je hlavní směr naší společné práce s církví.
A v tomto smyslu mohou samozřejmě Rusko a pravoslaví sehrát roli té archy, o které jste mluvil.
E. Kusturica: A jak to souvisí s realitou, v níž na Západě nehraje křesťanská církev ve společnosti tak významnou roli, jakou hraje pravoslaví v Rusku?
V. Putin: Myslím si, že to souvisí s tím, že… Chováme se s úctou k našim bratrům a sestrám v Evropě a, mimochodem, snažíme se je podporovat, když vidíme nepřiměřené útoky na jednotlivé proudy křesťanství. Myslím si však, že známé odchylky od určitých církevních kánonů nepřispívají k posílení jejich postavení, postavení těchto církví ve společnosti, ale naopak. Pravděpodobně se tyto odchylky od známých kánonů a principů provádějí s cílem něco obnovit, něco učinit modernějším, srozumitelnějším, aby to zapadlo do dnešního života. Ve skutečnosti to však podle mého názoru vede právě k tomu, že popularita křesťanských myšlenek i samotný vliv církví na povědomí a na samotnou společnost klesá, a nikoli roste.
E. Kusturica: Za posledních pět let přibylo v Severní Americe jeden a půl milionu nových pravoslavných věřících.
V. Putin: Ano, právě o tom mluvím. A pravoslaví naopak přitahuje lidi právě díky tomu, že hájí ty hodnoty, o nichž jsem hovořil.
E. Kusturica: Jak vůbec definujete pojem „ruská civilizace“?
V. Putin: To není jednoduchá otázka. Ano, mluvíme o ruské civilizaci, ale myslím, že tuto otázku klademe spravedlivě. Nejde tu o žádné sebeobdivování ani o aroganci, chraň Bůh.
Uznáváme, že ruská civilizace je jednou z velkých civilizací.
Známe i jiné – například čínskou civilizaci, která má tisíce let. Z historie si pamatujeme, co se dělo.
Řekněme, že Mongolové kdysi válčili, válčili s Čínou, a nakonec dokonce založili vlastní mongolsko-čínskou dynastii. Jak to dopadlo? Číňané Mongoly pohltili.
E. Kusturica: V tom sehrálo pravoslaví obrovskou roli.
V. Putin: Ano, právě k tomu se teď dostávám. Máte naprostou pravdu.
Čínský stát a čínský lid prostě tyto jakoby dobyvatele pohltili. A je to, asimilovali se.
Nebo vezměme například indickou civilizaci, tu nejstarší. Je velmi zajímavá. Čím více se s ní seznamuji, tím větší zájem ve mně vzbuzuje.
Nedávno jsem hovořil s premiérem Módím a zeptal jsem se ho: „Kolik občanů země mluví hlavním jazykem?“ Odpověděl: „Přibližně 600 milionů.“ – „A kolik je celkem obyvatel v zemi?“ – „Miliarda a půl.“ Pouze třetina mluví jazykem titulního národa. „A ty dvě třetiny?“ – „Ty dvě třetiny mluví svými jazyky.“ Není to snad překvapivé? Je to prostě překvapivé!
V čem ale spočívá rozdíl ruské, ruské civilizace? Víte, myslím o tom neustále a dospěl jsem k tomuto závěru: ruská civilizace si nikdy nikoho nepodmanila. Umožňovala rozvíjet se jak ruskému národu, tak ruskému etniku, a vytvářela podmínky pro rozvoj jiných národů a jiných etnik, která byla součástí Ruské říše, součástí rodiny ruského státu. Všem umožňovala rozvíjet se, zajišťovala jejich suverénní duchovní rozvoj, jejich náboženství, tradice a jazyky.
A právě v tom do jisté míry spočívá jedinečnost ruské civilizace.
Vracím se k vaší první otázce: v čem spočívá tajemství a zvláštnosti Ruska. Dostojevskij velmi trefně popsal ruského člověka. Řekl, že ruský člověk snadno komunikuje s ostatními, žije s ostatními a přizpůsobuje se ostatním. A obecně má Rus velmi silný instinkt univerzální lidskosti. To je mimo jiné to, co odlišuje ruskou civilizaci.
E. Kusturica: Považujete jako hlava ruského státu Ruskou pravoslavnou církev za její důležitou, posvátnou a duchovní součást? A jaké jsou vaše vztahy s patriarchou Kirillem? . . .
Naposledy upravené: