Lucemburská epopej

Buran

Člen
Vkládám odkaz na rozhovor s Vlastimilem Vondruškou https://cs.wikipedia.org/wiki/Vlastimil_Vondruška ("Vlastimil Vondruška (* 9. května 1955, Kladno) je český historik, etnograf, publicista a spisovatel, autor především historických detektivních příběhů. Publikoval také pod pseudonymem Jan Alenský. Jeho knihy patří dlouhodobě k nejvíce půjčovaným titulům v českých veřejných knihovnách.").
Rozhovor je o aktuální době (celý je docela zajímavý), ale zhruba okolo 20-té minuty se hovoří o významu Lucemburků a jejich vlivu na budoucí vývoj českých zemí - na navazující sociální revoluci. Husitství jaksi nemohlo "spadnout z nebe". Obecně platí, že zejména doba Karla IV. je obvykle adorována jako zlaté období, jenže něco tu nehraje. Proč toto období bezprostředně vyústilo v Husitskou revoluci? Zaujalo mě to, protože jsem o tom sám již dříve několikrát přemýšlel.
Byl Karel IV opravdu takovým vlastencem a lidumilem, jak se o něm obecně míní (viz. anketa největší Čech)?

Vondruška to pravděpodobně podrobněji popisuje ve své knize: Lucemburská epopej I - Král cizinec (1309-1333). Sám jsem jí zatím nečetl, budu to muset zkusit.


Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=iEJsgb2slgs

Vlastimil Vondruška 3. díl: Bez návratu k základním hodnotám není cesta do budoucnosti možná​

 
Naposledy upravené:
Už dávnejšie si všímam, že vychvaľované osobnosti oficiálnych dejín boli zvyčajne protiľudsky konajúci psychopati. A naopak, pokiaľ dejiny niekoho zatracujú, treba sa podrobnejšie zoznámiť s jeho skutočnými činmi a poučiť sa z nich.
 
Kdysi jsem našel na ulici roztrhanou knihu.
Vypadala, že byla z 19. století .
Když jsem zvedl jeden z listů a začetl se, psalo se tam o Karlu IV., jak místo aby bojoval s nepřáteli zemí českých, tak je uplácel...

Vědělo se to dávno, jen pak v novodobých dějinách byl jeho význam uměle překrucován a vyzdvihován.

Nemluvě o "Svatém Václavovi", po kterém nacisté za protektorátu pojmenovali vyznamenání.


Zeman o Svatém Václavovi v roce 2000:

"Svatý Václav do našich dějin vstoupil velmi rozporně. Měl některé skvělé myšlenky, např. roční export 300 volů do Němec by mohl být prováděn i v současné situaci, čímž by se výrazně zvýšila kvalifikační struktura české populace. (Smích v sále.) Ale vedle těchto myšlenek, pro které si svatého Václava vážím, je třeba si uvědomit, že na rozdíl od svého bratra Boleslava a koneckonců i na rozdíl od ostatních Přemyslovců dospěl k názoru, že ohnutá páteř je tím nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s velkým sousedem."
 
Svatý Václav
To je mi ale "náhoda". Teď jsem napsal odkaz týkající sv. Václava do diskuze "Nízkofrekvenční procesy".
Asi je na čase toto začít měnit. Jinak se z toho Česko-Slovenský národ nevyhrabe.
 
Už dávnejšie si všímam, že vychvaľované osobnosti oficiálnych dejín boli zvyčajne protiľudsky konajúci psychopati. A naopak, pokiaľ dejiny niekoho zatracujú, treba sa podrobnejšie zoznámiť s jeho skutočnými činmi a poučiť sa z nich.
A je zde ještě 3. možnost: velmi osvědčená metoda “křesťanského překrývání”, kdy z původní osobnosti, jejíž činnost bychom našima dnešníma (i KSB) očima hodnotili pozitivně nebo neutrálně, vyrobíme ”západníka” a třeba i “svatého”. Podobně, jako na Slovanských posvátných místech byly stavěny křesťanské kříže/kapličky/kostely a z “pohanských” svátků se vyráběly “křesťanské”.
Počítám s tím, že toto je případ i tzv. svatého Václava a i Karla IV..
 
Zeman o Svatém Václavovi v roce 2000:
Toto jsem zaznamenal.
Velmi mi to připomíná šablonu ve stylu: “soudružka Pekarová”, kdy zneužiji slovo “soudružka” nebo “svazačka” (se kterými má dav spojené negativní emoce) k poukazu na libero-psychotrockistickou podstatu té posedlé vúdú loutky. Bohužel, “liberálka” zatím není nadávka. Zatím...
 
Naposledy upravené:

Jak nacisté rozdávali svatováclavská vyznamenání. Odznak s orlicí dostalo tisíc Čech​

zaujimavy článok "citacia"
Seznamy vyznamenaných však neexistují,“ říká historik Uhlíř. To je také důvod, proč se v dnešních médiích vždy kolem 28. září objeví i vyznamenaní, kteří však Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí knížete Václava nikdy nedostali.


- mám z toho pocit akoby chceli vytvorit z čechov porobkov z ohnutým chrbtom,
služiaci ochotne niekomu nad ním....(ako pindos služi USA)
-načo písat o hrdinských činoch našich predkov a vyzdvihnut čest. lásku k vlasti a rodine
o zradcoch a vlastizradcoch sa dnes píše ako o hrdinoch
- ešte sa budeme divit (v dobrom pre nás ludí) , ako to všetko naozaj bolo :)
Verím že my sa toho dožijeme :)
 
Naposledy upravené:
Technik manipulace je určitě celá řada. Obecně nemám rád šablony (matrice), do kterých jsou na druhé prioritě řízení velmi často zasazovány historické postavy a události, ale i celé národy apod. Vytvoření jednotné názorové šablony umožňuje další krok, kterým je rozdělování na ideologickém - světonázorovém základě. Prakticky to znemožňuje objektivní posouzení plusů a mínusů dané osoby, události atd. Často se to využívá při určení falešného viníka nebo naopak vytvoření kultu hrdiny. Hodnotit by se mělo pouze na základě doložených faktů (skutečností), ve světovém kontextu - v kontextu souvisejících dobových událostí v okolním světě, a v návaznosti vlivu na budoucnost (jaké dlouhodobé dopady mělo řízení). Přitom zásadně bez předkládání hotových šablon (výkladů), aby byl každý nucen k tvorbě vlastního názoru.
 
O sv. Václavovi je známé, že si svou "svatost" zasloužil jen tím, že se snažil dobře vycházet s Franky (do kterých se nám "asimilovala" římská říše) a šířícím se římským křesťanstvím. České kmeny nebyly zrovna této "nové víře" nakloněné a tak církev jen využila Václavova příběhu, aby z něj udělala "svatého" (jako příklad hodný následování). A tak, jako Václavovi církevní kronikáři přisoudili jen samé bohulibé vlastnosti, tak z Boleslava udělali div ne ďábla.
S Lucemburky je to to samé a většinu faktů pan Vondruška říká. A komu moc nevoní dějiny, téma Lucemburků dost dobře zpracoval v beletrii Jan Šmíd (Ve znamení lva, Ve znamení Erató). Autor "necucal z prstu", ale čerpal přímo z rodových archivů v Lucembursku (měl za kamaráda jednoho z potomků rodu).
A jakkoliv se dneska může zdát, že "Lucemburská epopej" nepřinesla našemu území a lidem nic dobrého, opak je pravdou. Je dobré mít širší pohled na dobu - třeba na to, proč se ti Lucemburkové u nás na trůně ocitli a co vedlo Karla IV. k jeho - v té době ojedinělé a nové - politice.
Lucemburci byli osloveni částí české šlechty, která odmítala mít na trůně Habsburka. Jindřich Korutanský, který měl za manželku Přemyslovnu, byl sice pro některé nadějí na pokračování "přemyslovské krve" - ale tato záhy zhasla. Jindřich si spíš hleděl požitků než kralování a byl z trůnu záhy vypuzen. Takže si česká šlechta vzpomněla na Elišku Přemyslovnu, zavřenou v klášteře. Přesvědčili ji a také předjednali ženicha. Lucemburka, který měl všechny předpoklady stát se římským císařem. Tím by bylo české království chráněno před výpady všech nepřátel kolem, kteří chtěli český trůn a území.
Nejednalo se však o Jana - tj. syna tehdejšího římského krále Jindřicha VII. - ale o Walrama, jeho mladšího bratra. Král se totiž obával o život svého tehdy čtrnáctiletého synka Jana, protože v českém království panovaly nepořádky - a neřád. Elišce bylo tehdy 19 roků a Walram byl pro ni vhodnější nejen věkově, ale i svými válečnými zkušenostmi by na českém trůnu neměl takové problémy, jako měl později mladíček Jan.
Nakonec ale si Češi "diplomaticky" vymohli Jana a to hlavně z důvodů jeho pravděpodobného následnictví na římském trůnu. Ono se tak sice nestalo, ale Jan aspoň úplatky získal tento post pro svého syna Karla. Prostě mu penězi zabezpečil "loajalitu ve volbě" a Karel byl nakonec císařem zvolen jako jeho děda.
Není tedy divu, že Jan k českým zemím nijak nepřilnul. Nenáviděl je - stejně jako lidi, jako Elišku a všechny ty pracné "povinnosti", které s vládou souvisely. Nenáviděl je hlavně proto, že byl tehdy přinucený ke sňatku se starší Eliškou, která se mu ani nelíbila. Mnoho taky v Čechách nepobyl a spíš se staral o svou vlast a politiku "okolo". Jeho životní láskou byla Beatrix Bourbonská, se kterou na lucemburském území žil a kterou si po Eliščině smrti také vzal.
A Karel IV.? Původně byl po česku pokřtěný jako Václav. Jméno Karel dostal až na francouzském dvoře, kde byl u svého strýce delší čas na vychování. Odtud taky jeho zájem o evropskou politiku. Nedá se říci, že by Karel záměrně Čechám škodil a dokonce je nenáviděl jako jeho otec. Karel byl jen vychovaný jako budoucí císař. V Čechách nastolil pořádek a řád - a hlavně - neválčilo se tu! Byl tedy čas na rozvoj a pozdvihnutí země. To je hlavní klad Karlovy vlády. Karel si také zavazoval potencionální nepřátele sňatkovou politikou. A - vyjednával s římskou církví, dělal mnohé ústupky, aby nebyl důvod pro "církevní nespokojenost". Byl přece "císařem římským". A nejspíš si neuvědomoval, jak se to může v budoucnu vyhrotit.
Je také dobré brát do úvahy tehdejší situaci v církvi, kdy se větvila a "ředila" na mnoho směrů a ani na papežovi se neshodla (= papežské schizma).
Ale - Karel IV. udělal z nicotného českého království moderní a vyspělé území, kde se již nepřepadávalo a nevraždilo, kde byla universita a byla podporovaná vzdělanost, kde vyrůstaly hrady a město Praha bylo budováno do podoby "nového Jerusaléma". Nechal také obnovit všechny atributy českého království.
 
Naposledy upravené:
@Lin V dobách, kdy, alespoň tedy dle oficiální historie, neexistovaly bombardéry, kobercové nálety a už vůbec ne jaderné zbraně (i když četná jezera kulatého tvaru hlavně v Rusku na Sibiři vypadají jako následek masivního bombardování a lepší vysvětlení jsem pro ně dosud nenašel), vidím problém nežli ve vojenské síle na 6. prioritě spíše v davoelitarismu, nenažranosti a chtíči elit po moci a bohatství, který byl vždy využíván.
Tohle nebyl napříkald Vietnam, kde by zbabělec mohl bombardovat svého nepřítele "hezky" zezhora, protože v boji muže proti muži by mohl dostat po čuni.
Pokud naše informace o husitsví jsou alespoň částečně pravdivé, tak jde o skvělou ukázku, že při sjednocení pod společnou ideou, která rostla v koncepci, ale bohužel selhala v ni dorůst do dospělosti a stability, nebylo možné hrubou silou sjednocený Lid porazit ani při vyšší zdrojové základně.
Výhoda "domácího hřiště", v případě, že většina táhla za jeden provaz, byla v těch dobách obrovská.

Moje otázka zní:
Myslíte, že jsme neměli a nemáme na nic lepšího než se jen schovávat v říši s nelidskou biblickou koncepcí?
 
O sv. Václavovi je známé, že...
Lin, díky za exkurzi do dějin, některé uvedené informace jsou pro mě nové.
Přesto, stále to na mě působí jen jako pohádka o dobrém, vzdělaném a mocném králi/císaři, který se zasloužil o velký vzestup českých zemí. Já nepopírám, že se zasloužil o řadu věcí, ale ten popis je podle mě neúplný. Je jen z pohledu elit, a ještě více z pohledu cizích nadnárodních elit než z pohledu národních, a už vůbec není hlásku o pohledu a životě obyčejných lidech. A tady si myslím, že to asi tak skvělé nemohlo být, když následovalo Husitství. A nemyslím, že to byla jenom vina Václav IV., jak se všeobecně uvádí. Připomíná mi to dnešní dobu (to zmiňoval Vondruška ve víše vloženém videu - proto jsem ho sem dal, protože to cítím stejně) - kdy odtržené "elity" tíhnou k západu a na národ (obyčejné lidi, kteří je svou prací živí) kašlou.
 

ten popis je podle mě neúplný. Je jen z pohledu elit, a ještě více z pohledu cizích nadnárodních elit než z pohledu národních, a už vůbec není hlásku o pohledu a životě obyčejných lidech
je to podobný popis ako ohľadom uhorského kráľa Karola I. Róbeta z Anjou, ktorý tiež skonsolidoval Uhorsko po smrti Matúša Čáka Trenčianskeho, čím začalo pľundrovanie uhorských zemí a vyvážanie bohatstva do zahraničia.
 
Naspäť
Top Bottom