Nastal čas o tuchačevskom pohovoriť…

TauRus · 26.04.2025

Atom povedal:
O to právě jde, ujasnit si jestli byl Tuchačevský protřelý psychický trockista nebo kariérista bez svědomí. Jestli nechal Polskou armádu zvítězit (zrada) nebo se chtěl dobýt nějaké slávy a postavení (hlupák) dobytím Varšavy. Durag ili vrag ?

Popolvár povedal:
ak prídem s nejakým kontroverzným vyhlásením, tak si píš, že danú vec už mám preverenú a je to tak. A následný článok už je len kompiláciou z dostupných zdrojov pre verejnosť, a teda aj pre vás.
Nie je na mne, aby som vás presviedčal. Tu už musíte byť vyladení na svoj vnútorný kompas, intuíciu a rozlíšenie, čomu veriť a čomu nie.
Mne sa táto cesta otvorila pri preklade “Ruslan a Ľudmila” (druhá zmyslová rovina od VP SSSR), začal som vnímať Puškinovu symboliku, čítať medzi riadkami. Odvtedy prešlo 5 rokov…
Neidem a nevyhľadávam témy cielene. Ona si ma v príhodný čas sama nájde. Aj preto som zámerne zvolil názov článku “Nastal čas o Tuchačevskom pohovoriť…”
Pretože ten čas nastal až teraz. Nie raz som predtým o Tuchačevskom sprisahaní čítal, nie raz sa na predošlých fórach táto téma rozoberala, a tiež som vtedy nepolemizoval s oficiálnym názorom.
Nič nie je náhoda, ani dva filmy v slede za sebou: v článku zmienený “Pervaja konnaja” o Buďonnom a tento film https://ksb-csr.net/threads/odporucane-filmy.1251/page-12#post-50036 o admirálovi Kuznecovovi a predmetný článok o Tuchačevskom.
Napadla ma aj súvislosť Žukovovej zrady a obetovania Vlasova v súvislosti s Tuchačevským, či Vlasov sa nejako nedopátral k skrytému zradcovskému pôsobeniu Žukova v Tuchačevského kauze. Nie, nie toto bol dôvod zbavenia sa Vlasova a vydania ho Nemcom…

Popolváre, nic ve zlém. Ale tvoje názory na Tuchačevského kopírují názory liberálních historiků, možná proto jejích zdroje jsou dostupnější. Nevím, do jaké míry jsi zmapoval osobnost Tuchačevského (zatím jsi moc relevantních zdrojů nepředložil) a navrhuješ, aby si všichni spolehli na tvůj vlastní úsudek. I když je v rozporu s jinými známými historickými fakty.

Nějaká fakta ještě uvedu, později. Teď se musím věnovat zahradě.

TauRus · 26.04.2025

Bratislav povedal:
. Podľa mňa už vtedy Stalin prekukol plány GP na celosvetovú revolúciu a v kritickom momente neprišiel Tuchačevskému na pomoc (spolu s Buďonnym). Zabránil tak spojeniu síl ruských trockistov s nemeckými marxistami a znovuspustenie pôvodného plánu na revolúciu odštartovanú z Nemecka. Dá sa to vyčítať aj medzi riadkami čo píšu na wiki: Korunu politikaření v Rudé armádě nasadil samotný Josif Stalin, který v té době byl politickým komisařem v jihozápadní armádě. Stalin, který šel pouze po osobním prospěchu, chtěl dobýt Lvov. Tak nakonec nejen, že Buďonného armáda nepřišla Tuchačevskému na pomoc, ale dokonce nevázala na sebe ani žádné polské síly a odpochodovala na jih. Samotné bitvy se tak vůbec neúčastnila.

Nemyslím, že porážka u Varšavy byla dílem sabotáže Stalina.
Představa, že by obětoval kus ruského území do polské poroby (Volynská řežba byla následem polského útlaku), spolu se statisíci vojáky, mi nezapadá do jeho morálního obrazu.
V odkazu, co jsem dal výše, ty důvody jsou vysvětleny.

achtoego · 26.04.2025

TauRus povedal:
Popolváre, nic ve zlém. Ale tvoje názory na Tuchačevského kopírují názory liberálních historiků, možná proto jejích zdroje jsou dostupnější. Nevím, do jaké míry jsi zmapoval osobnost Tuchačevského (zatím jsi moc relevantních zdrojů nepředložil) a navrhuješ, aby si všichni spolehli na tvůj vlastní úsudek. I když je v rozporu s jinými známými historickými fakty.

Nějaká fakta ještě uvedu, později. Teď se musím věnovat zahradě.

Len dva postrehy

:
1. Popolvár povedal(navrhuje), aby sa všetci spolahli na svoj vlastný úsudok a intuíciu(vyladenie).
2. Neexistujú(z pohladu 100% osobnej overitelnosti) historické fakty, ale iba historické "fakty".

TauRus · 26.04.2025

achtoego povedal:
Len dva postrehy:
1. Popolvár povedal(navrhuje), aby sa všetci spolahli na svoj vlastný úsudok a intuíciu(vyladenie).
2. Neexistujú(z pohladu 100% osobnej overitelnosti) historické fakty, ale iba historické "fakty".

Aha. Super!
Takže popřeme metody jak se přiblížit k pravdě - kladení otázek, kritickou diskuzi a racionální argumentaci a přejdeme rovnou k vlastní intuici.
Jak chceš v takovém případe diskutovat? Vždyť co člověk, to nějaká intuice (záleží na psycho-typu), co intuice, to nějaká pravda, kterou není třeba dokazovat. Já prostě tak cítím a dokaž mi, že tvoje intuice je lepší a pravdu máš ty.
Tak to potom rovnou můžeme přejmenovat ksb-fórum na ezo -fórum.

Boleslav · 26.04.2025

achtoego povedal:
Len dva postrehy:
1. Popolvár povedal(navrhuje), aby sa všetci spolahli na svoj vlastný úsudok a intuíciu(vyladenie).
2. Neexistujú(z pohladu 100% osobnej overitelnosti) historické fakty, ale iba historické "fakty".

A co třeba vlastní spisy z moskevských procesů? To fakta nejsou? Neříkám, že musí být a priori pravdivé ty závěry, ale dokládá to, jak ty procesy běžely, co kdo vypověděl, jaké důkazy byly zjištěny. A lze je konfrontovat s jinými dostupnými informacemi.
Pokud se máme nějak domluvit, musíme studovat právě ta fakta a používat hlavu k logickému uvažování. Jinou možnost nemáme. Samotná intuice, jakkoli vyladěná, není cestou k pravdivému poznání. Může napomoci, ale sama o sobě nestačí. Právě díky různým osobám, které se zřejmě řídí hlavně tou intuicí, se tady na fóru rozmohl jakýsi závod o to být co nejvíce alternativní, a to za každou cenu, čím bizarnější, tím lepší. Začíná to obhajobou koncepce ploché Země, pokračuje to absolutním odmítáním infekce jako původu nemoci, končí to obhajobou generála Vlasova. Lidi, takto, prosím, ne!

TauRus · 26.04.2025

Zkušenost s kritikou Antivědecká faktologie liberalismu

Bude to na pokračování, ale asi by nebylo od věci celou diskuzi přesměrovat do rubriky Historie

Od editorů "PRŮLOMU": Ideologičtí spekulanti jakéhokoli zaměření se nikdy neobtěžují s takzvanou end-to-end logikou, která by prostupovala celým studiem problému a zbavovala jejich závěry nejednoznačnosti. Dnes neexistuje jediný fašista, liberál, nacionalista nebo duchovní, který by nevyužil příběhu o odsouzení Tuchačevského k tomu, aby se pokusil, stejně jako Chruščov, zdiskreditovat celé stalinské období v historii SSSR. Příznivci Bandery a dalších příkladů moderního fašismu, otevření nepřátelé SSSR, se nestydí, když tvrdí, že zastřelení Tuchačevského traumatizuje jejich něžné duše, protože to velmi usnadnilo útok nacistů na SSSR. Říká se, že kdyby Stalin nestřílel lidi jako Tuchačevskij, pak by Hitler neměl v létě 1941 úspěchy a k radosti všech kritiků Stalina by Rudá armáda na konci roku 1941 vztyčila rudý vítězný prapor nad Říšským sněmem. Ukazuje se, že i liberálové hořce litují, že Tuchačevskij byl odsouzen za Stalina, a to podle jejich názoru neumožnilo Rudé armádě osvobodit celou Evropu od nacismu s trochou sovětské krve. Uplynula desetiletí antistalinské propagandy v SSSR a rok 1991 ukázal, že ve skutečnosti všichni generálové sovětské armády, drtivá většina maršálů, zradili přísahu, komunistickou myšlenku a začali sloužit buržoazii, s výjimkou Varennikova, Makašova, Achromejeva a Puga. A za Stalina pouze jeden armádní generál, Vlasov, vystupoval během války jako otevřený zrádce, což dokazuje loajalitu vzdělávací politiky v Rudé armádě. S ohledem na tento problém nesmíme zapomínat, že například když se ocitli v pozici Tuchačevského, ani Rokossovskij, ani generál Gorbatov nepomlouvali sebe ani ostatní.

Další článek N. Fedotova je věnován studiu podrobností a spekulací kolem "procesu s Tuchačevským".

Logické absurdity moderního zpravodajství o "procesu s Tuchačevským"

Na rozdíl od všech "moskevských procesů", které buržoazní historiografie bezvýhradně uznává jako zfalšované a "zinscenované Stalinem k posílení moci", není falzifikace Tuchačevského případu uznávána tak jednomyslně. Tu a tam se v tisku objeví publikace, knihy a dokonce se o tom, že k tomuto spiknutí došlo, bude natočen seriál. Že případ Tuchačevského byl zcela zfalšován - této verze se držela pouze sovětská historiografie období Chruščov-Gorbačov. První "důkazy" o vykonstruovaném "procesu s Tuchačevským" se objevily v notoricky známé zprávě Švernikovy komise. Pojďme se na tuto verzi podívat blíže.

Takže podle zprávy se první podezření na Tuchačevského objevilo již v roce 1930.

"V roce 1930 bylo získáno svědectví od zatčených učitelů Frunzeho vojenské akademie, bývalých důstojníků staré armády, Kakurina a Troického, že Tuchačevskij, který tehdy velel vojskům Leningradského vojenského okruhu, údajně považoval situaci v zemi za obtížnou a čekal na příznivou situaci pro uchopení moci a nastolení vojenské diktatury, a že Tuchačevskij měl mnoho stoupenců ve vojenských kruzích."

O tomto svědectví informoval Stalin, který o této skutečnosti informoval Ordžonikidzeho v dopise:

"Dobrý den, Sergo! Přečtěte si co nejdříve výpověď Kakurina a Troického a zamyslete se nad opatřeními, jak tuto nepříjemnou záležitost zlikvidovat... Molotov o tom ví, já, a teď o tom budete vědět vy ... V důsledku toho byl Tuchačevskij zajat protisovětskými živly a byl také přísně pěstován protisovětskými živly z řad pravičáků. Takto to vychází podle materiálů. Je to možné? Samozřejmě je to možné, protože to není vyloučeno. Zdá se, že pravice je dokonce připravena jít do vojenské diktatury... Je nemožné ukončit tuto záležitost obvyklým způsobem (okamžité zatčení atd.). Musíme se nad touto záležitostí pečlivě zamyslet... Promluvte si o tom všem s Molotovem, až budete v Moskvě.

Poté, co Stalin a Vorošilov provedli přímé konfrontace mezi Tuchačevským a osobami, které svědčily proti němu, a po rozhovoru mezi Stalinem a Vorošilovem s Gamarnikem, Jakirem a Dubovem, kteří vyjádřili nedůvěru ve svědectví Kakurina a Troického, byla otázka Tuchačevského odstraněna.

Ve výpovědi Tuchačevského z 1. června 1937 o této epizodě čteme následující:

"Jenukidze, který mi o přestávce volal, mi řekl, že pravičáci, i když jsou poraženi, nesložili zbraně a přenesli své aktivity do podzemí. Proto, řekl Jenukidze, musím i já tajně přejít od sondování velitelsko-politických kádrů k jejich podzemní organizaci na platformě boje proti všeobecné linii strany za postoje pravice. Jenukidze řekl, že je ve spojení s vedoucím vedením pravice a že od něj dostanu další pokyny.

Přijal jsem tuto direktivu, ale neměl jsem čas udělat nic konkrétního, protože na podzim roku 1930 mě Kakurin obvinil z organizování vojenského spiknutí a tato okolnost mě natolik znepokojila, že jsem dočasně zastavil veškerou práci a vyhnul se udržování navázaných spojení.

To znamená, že věnujme pozornost: Tuchačevskij nepopírá, že tato svědectví Kakurina proti němu nebyla neopodstatněná. Ve skutečnosti uznává spojení s pravicí.

Vraťme se ke zprávě "Švernikovy komise".

"Na počátku 20. let orgány Čeky-OGPU, vykonávající agentskou činnost v zahraničí v boji proti nepřátelským aktivitám bílé emigrace, pro operační účely v případech "Trust", "Syndikát-4" a dalších, vytvořily a šířily prostřednictvím zpravodajských kanálů legendy o přítomnosti kontrarevolučních monarchistických organizací v Sovětském svazu, mezi nimiž údajně bylo mnoho bývalých důstojníků carské armády, včetně prominentních vojenských vůdců Tuchačevského. Kameněv S. S., Lebeděv a jiní.

Šíření těchto legend mezi výzvědnými službami jiných zemí, které poskytlo OGPU určité operační výhody, zároveň vedlo k tomu, že v následujících letech začaly prostřednictvím našich zpravodajských služeb přicházet ze zahraničí jasně neudržitelné údaje o agentech o existenci kontrarevoluční organizace v Rudé armádě."

To znamená, že podle chruščovistů sami důstojníci OGPU z operačních důvodů šířili legendy, že v Rudé armádě existovala kontrarevoluční organizace, do které byl zapojen Tuchačevskij, a pak sami vzali za bernou minci zpravodajská data, jejichž zdrojem sami byli.

"Například bývalý důstojník INO Kedrov podal během výslechu v roce 1939 následující svědectví na toto téma:

"Artuzov (šéf INO OGPU) ... kvóta... Tuchačevského jméno bylo v mnoha případech legendou o KRO OGPU jako bonapartistickém spiklenci a není jisté, že naše vlastní dezinformace, které jsme poslali polské nebo francouzské výzvědné službě, se nestaly majetkem německé rozvědky a nyní se k nám vracejí z německých zdrojů. Existence nového spiknutí v SSSR, zejména v Rudé armádě, je stěží možná."

Začněme tím, že Artuzov byl zatčen téměř ve stejnou dobu jako Tuchačevskij. Zřejmě v rámci stejného konspiračního případu. Proto v tomto případě nemá Artuzovova výpověď žádnou hodnotu, měl pouze zájem na utajení spiknutí.

"Bývalý šéf třetího oddělení INO Steinbrück, který přímo dohlížel na vývoj případu "vojenské strany", vypověděl při výslechu v roce 1937:

"Tyto materiály byly nahlášeny Artuzovovi a ten Jagodovi, a Jagoda, když se s nimi seznámil, začal přísahat a říkat, že agent, který je předal, byl dvojník a předal nám je na pokyn německé rozvědky za účelem dezinformace. Artuzov také souhlasil s Jagodovým názorem a nařídil mně a Bermanovi, abychom se touto záležitostí již nezabývali" (Archiv KGB, arch[ivno]-sledvnoje d. č. R-8395, sv. 1, str. 70).

Navzdory tomu všemu 25. ledna 1937, tedy krátce před únorovým a březnovým plénem, Artuzov informoval Ježova o této nedůvěryhodné informaci o existenci "vojenské strany" v SSSR. K této zprávě Ježov napsal: "Tento materiál musí být vzat v úvahu. Je nesporné, že v armádě je trockistická organizace..."

A to obecně zavání falzifikací. O něco dříve jsme viděli, že Artuzov předpokládal, že informace o spiknutí byly dílem německé rozvědky, takže o žádné spiknutí nešlo. A podle Steinbrückovy výpovědi se ukazuje, že Artuzov přesto tuto informaci Ježovovi oznámil, když navíc předtím souhlasil s Jagodovým názorem, že informace o spiknutí byla dezinformace. Něco je zde zjevně špatně...

"Je také třeba upozornit na skutečnost, že na začátku roku 1937 byly informacemi kompromitujícími Tuchačevského a dalšími sovětskými vojenskými vůdci získány sovětskými úřady prostřednictvím zpravodajských služeb řady států - Německa, Francie, Japonska, Estonska, Polska.

Tak v lednu 1937 poslal dopisovatel novin "Pravda" v Berlíně Klimov dopis redaktorovi novin "Pravda" Mechhlisovi, ve kterém s odkazem na svého informátora, který hovořil s plukovníkem Lindnerem z německého ministerstva letectví, informoval o vazbách a práci německých fašistů na vrcholu velitelského sboru Rudé armády v Moskvě. Klimov napsal, že Lindner mimo jiné zmínil také jméno Tuchačevského. Mechlis poslal výňatek z tohoto dopisu, který informoval o Tuchačevském, Stalinovi 16. ledna 1937."

A v tom je ta podivnost. Proč by zahraniční zpravodajské služby, pokud by měly informace o přípravě vojenského spiknutí, hlásily toto vše "sovětským úřadům"? Naopak, i kdyby takové informace pocházely od zahraničních zpravodajských služeb, bylo by nutné je mnohokrát prověřovat. A ve druhém odstavci vidíme, že informace nešly přes zahraniční zpravodajské služby, ale přes sovětské zpravodajské agenty. A to je prostě více jako pravda.

"V březnu 1937 francouzský premiér Daladier v oficiálním rozhovoru se sovětským velvyslancem Potěmkinem, odvolávaje se, jak řekl, na spolehlivé zdroje, informoval Potěmkina o "kalkulacích německých kruhů na přípravu státního převratu v SSSR za pomoci elementů nepřátelských současnému sovětskému systému z velitelského sboru Rudé armády". Daladier také zdůraznil, že po změně režimu v SSSR Německo uzavře vojenskou alianci s Ruskem proti Francii. Obsah těchto informací sdělil Potěmkin v šifrovaném telegramu 17. března 1937 Stalinovi, Molotovovi, Vorošilovovi, Kaganovičovi."

A to by docela dobře mohlo být. Jen to hovoří ve prospěch faktu, že ke spiknutí došlo. Otázkou je, jaký má smysl, aby Daladier vypouštěl otevřené dezinformace do SSSR, a to v zájmu Německa? A naopak, pokud byly informace o vojenském spiknutí získány ze spolehlivého zdroje, pak je význam Daladierových akcí zcela jasný – nedovolit vojenskému bloku přátelskému Německu, aby se v SSSR dostal k moci.

"V dubnu 1937 poslal Ježov zvláštní zprávu Vorošilovovi, že NKVD SSSR má fotokopii zprávy japonského vojenského atašé v Polsku Šigera z 12. dubna 1937 o navázání kontaktu s Tuchačevským. K této zvláštní zprávě Vorošilov napsal: "Nahlášeno. Rozhodnutí byla učiněna, následujte. K. V. 21.IV.37." Soudě podle důležitosti zvláštního poselství je třeba předpokládat, že bylo oznámeno Stalinovi."

Zde, jak můžeme vidět, se opět říká, že sovětská rozvědka obdržela informaci, že japonský vojenský atašé navázal kontakt s Tuchačevským. Samozřejmě lze předpokládat, že dezinformace byly podstrčeny sovětské rozvědce. Pak ale zůstává otázka, proč?

"Dezinformace estonských zpravodajských služeb se dostaly i do pozornosti Stalina. Dne 18. května 1937 sovětský vojenský atašé v Estonsku Tupikov informoval Ředitelství rozvědky Rudé armády o obsahu svých rozhovorů, které se uskutečnily v březnu a dubnu 1937 s šéfem estonské vojenské rozvědky Maasingem. Podle zpravodajské služby byl Maasing spojen s britskou a německou rozvědkou. V těchto rozhovorech Maasing řekl, že podle jeho informací by se příběh s Jagodou měl dotknout i armády, že maršál Tuchačevskij bude brzy odvolán ze své funkce. Tulikovovy pokusy zjistit od Maasinga zdroje těchto informací nevedly k ničemu. 26. května 1937 poslal Vorošilov Tulikovovu zprávu Stalinovi, Molotovovi, Kaganovičovi a Ježovovi. Po přečtení tohoto dokumentu napsal Stalin rezoluci adresovanou Molotovovi a Vorošilovovi: "Je třeba zjistit, proč náš vojenský atašé považoval za nutné informovat nás o Tuchačevském 'za dva měsíce' a ne okamžitě."

Zde opět vidíme, jak autoři zprávy "Švernikovy komise" používají opovrženíhodné manipulativní techniky. Hovoří se o dezinformacích estonských zpravodajských služeb, přičemž nedokazuje samotný fakt, že šlo o dezinformace. Pokud byl Maasing napojen na německou a britskou rozvědku a zároveň něco řekl sovětskému vojenskému atašé, pak je důvod se domnívat, že byl také ve spojení se sovětskou rozvědkou. Jinak nebyl důvod věřit jeho slovům, ba ani se hlásit na zpravodajském oddělení.

Autoři zprávy se tedy snaží dokázat, že Tuchačevského spiknutí je výmyslem zahraničních zvláštních služeb. Údajně to byli oni, kdo podstrčili Stalinovi informace, že skupina vysokých vojenských velitelů připravuje převrat, Stalin tomu všemu uvěřil a zastřelil Tuchačevského a jeho spolubojovníky, když je předtím donutil k přiznání. I když ve skutečnosti je obvinění z přípravy převratu pouze jedním z obvinění vznesených proti Tuchačevskému a spol.

Ïðîðûâ

www.proriv.ru

Pokračování příště

TauRus · 27.04.2025

TauRus povedal:
Zkušenost s kritikou Antivědecká faktologie liberalismu

Všechna doznání obviněného během vyšetřování jsou tradičně vysvětlována použitím metod fyzického nátlaku.

"K provedení vyšetřování tohoto případu Ježov přivedl nejznámější padělatele ze zvláštního oddělení NKVD SSSR - Leplevského, Ušakova, Agase, Karelina a další, kteří se uchýlili k podvodům, vydírání, bití a dalším sadistickým metodám a získali od Putna, Feldmana, Korka, Primakova a poté od Tuchačevského, Eidemana, Jakira a Uboreviče přiznání ke státním zločinům, které nikdo z nich nespáchal. a pomluvy velké skupiny prominentních vojenských a politických pracovníků armády."

Okamžitě vyvstává otázka, proč? Pokud byly důkazy o existenci vojenského spiknutí získány ze zpravodajských služeb, tak proč vytloukat svědectví? Pokud nebyly získány žádné důkazy ze zpravodajských služeb, ale pouze neúplné informace, pak je opět nutné to zjistit, hledat důkazy, ať už jde o spiknutí nebo ne. Mučení je špatný způsob hledání objektivní pravdy. Při mučení může člověk říct cokoli. Jaký má smysl chytat nejvyšší vojenské vůdce, mučit je a požadovat, aby potvrdili zjištění zpravodajských služeb? Pokud by zpravodajské údaje měly povahu důkazů, tak proč mučení? Člověk se stejně ke všemu přizná. A i když se nepřizná, pak soud vhodně vnímá vyčerpávající důkazy o vině. Pokud byly zpravodajské údaje neúplné, pak znovu, proč požadovat od obviněného doznání, když tyto údaje mohou být nesprávné?

Obecně platí, že oblíbená teze Chruščovových falzifikátorů vypadá naprosto absurdně. Nemělo smysl vytloukat doznání. V zásadě nemohl mít Stalin žádné rozumné důvody k tomu, aby nařídil NKVD, aby donutila obžalované lhát. Pokud ovšem nepředpokládáme, že politbyro bylo plné i***tů, kteří se rádi uchylovali k sebeklamu.

Aniž by se pokusili vyvrátit materiály z vyšetřování, Chruščovovi falzifikátoři historie ze "Švernikovy komise" nevybíravě prohlašují:

"Dne 11. června 1937 byl případ Tuchačevského, Jakirové, Uboreviče, Korka, Ejemana, Primakova, Feldmana a Putny projednáván zvláštní soudní přítomností Nejvyššího soudu SSSR, kterou tvořili Ulrich, Alksnis, Blücher, Buďonnyj, Šapošnikov, Bělov, Dybenko, Kaširin a Gorjačov. Při naprosté absenci objektivních důkazů o vině obžalovaných při spáchání státních zločinů, založených pouze na sebeobviňování, je soudní přítomnost shledala vinnými a odsoudila je k smrti."

Nyní se pokusme zjistit, co se skutečně stalo. Budu se opírat o dokument nazvaný "Stenografický záznam ze soudního zasedání zvláštní soudní přítomnosti Nejvyšší instance Nejvyššího soudu SSSR ze dne 11. června 1937"3. Toto je jeden z mála dostupných dokumentů týkajících se tohoto procesu.

V první řadě stojí za zmínku, že všichni obžalovaní se přiznali k obviněním, která proti nim byla vznesena. Nebyly podány žádné žádosti o mučení nebo jiné nezákonné metody vyšetřování a soud začal vyslýchat obžalované.

Jako první byl vyslýchán Jakir, který zastával funkci velitele Kyjevského vojenského okruhu. Zastavme se podrobněji u toho, z čeho byl obviněn a jaké svědectví podal.

Jakir tedy nejprve ukázal, že v roce 1932 se u něj projevilo váhání nad správností politiky sovětské vlády na venkově. Na tomto základě se sblížil s Tuchačevským, Uborevičem a dalšími. V roce 1934 mu Tuchačevskij poprvé řekl o svém spojení s Trockým a německým generálním štábem.

"Hned v prvním rozhovoru s Tuchačevským mi řekl, aniž by mi řekl podrobnosti, že Trockij si vytkl za úkol nevyhnutelně zintenzivnit práci kontrarevolučních a protisovětských živlů v armádě a že on, Tuchačevskij, na sebe vzal úkol organizovat a sjednocovat tyto protisovětské a kontrarevoluční živly."

Navíc Tuchačevskij seznámil Jakira s Trockého direktivou.

"Tato směrnice byla následující. (...) Státní převrat připravený 'Moskvany', členy kontrarevoluční pravicové trockistické organizace, kterým se podařilo najít a najít kontakt s řadou kremelských čekistů a s přímou vojenskou stráží Kremlu v osobě šéfa kremelské vojenské školy Jegorova."

Další bod směrnice se týkal přípravy na porážku Rudé armády, tj. organizování sabotáží.

Za druhé, Jakir svědčil o konkrétních demoličních opatřeních, která provedl on osobně.

"V souladu s pokyny a plánem Tuchačevského byly provedeny demoliční práce, zejména v opevněném prostoru Letičevského (zejména na jeho pravém křídle), kde jsem prostřednictvím Sablina, Žukova a zinověvských vojenských inženýrů zadržel řadu kusů techniky. Řada míst byla umístěna tak nízko a nesprávně zasazena, že jejich ostřelování bylo omezené."

Na otázku, proč byl Letyčivský okres vybrán k oslabení, Jakir odpovídá:

"Protože leží na cestách nejotevřenějších a nejpřístupnějších pro akci velkých vojsk a protože město Novograd-Volyňsk bude na druhé straně koridorem, po kterém půjdou v první řadě německo-polská vojska, protože v zalesněné oblasti na druhé straně narazí na obrovské množství řek. Proto je nejnebezpečnější a nejohroženější oblastí směr Letěčiv, protože v oblasti Lvov-Rivne by bylo obsluhováno méně párů vlaků, protože to je nejnapjatější směr. Lvov vede přímo na Proskurov a Proskurov na Letčiv."

Kromě toho, podle Jakirovy výpovědi, byl vypracován plán na organizaci dopravních zácp na křižovatkách a velkých stanicích v případě útoku německo-polských vojsk. A dále:

"Letiště Šepetivka bylo postaveno demoličním způsobem, což provedl Kikači, inženýr letectva. Pak samozřejmě ztroskotala na organizaci polní sítě letišť, která v drtivé většině z hlediska velikosti plochy buď neumožní, nebo zkomplikuje práci vysokorychlostního letectva."

Samozřejmě, zde lze poznamenat, že Jakirova výpověď je spíše obecné povahy. Stojí však za zmínku, že u soudu pouze v obecné rovině zopakoval výpověď, kterou poskytl během vyšetřování. Musíte si přečíst výslechové protokoly a tyto protokoly jsou stále buď utajené, nebo zničené. A konečně, pokud mluvíme o sabotáži na letišti Šepetivka, pak určitě šlo o odpovídající trestní případ. Není jasné, proč se Chruščovovi falzifikátoři touto otázkou nezabývali a ani se nepokusili dokázat, že na tomto letišti k žádné sabotáži nedošlo.

Za třetí, pokud jde o podrobnosti přípravy převratu, Jakir vypověděl následovně:

"Měl jsem dvě společná setkání s Tuchačevským, Uborevičem a Korkem. V obou případech Kork hovořil o "Moskvvanech", o svém náměstkovi, o přípravě převratu v Moskvě. (…) Kork řekl, že mému náměstkovi se podařilo kontaktovat kremelské čekisty a připravit skupinu vojenského personálu, který by dostal ten a ten úkol. Kork nám podruhé řekl, že Gorbačov měl za úkol provést významnou změnu ve velitelském sboru v Moskevské proletářské divizi. Uvedl číslo, myslím, 120 lidí, kteří byli zpracováni jako absolventi, aby pak měl ve svých rukou jednotku, kterou by byla Moskevská proletářská divize."

Zdá se, že existují také jen obecná slova. Je však třeba si uvědomit, že z důvodů spiknutí by velká specifičnost na setkání tohoto formátu mohla být pouze škodlivá. Sám Jakir však vypověděl:

"Tato informace byla všeobecná. Obecně jsme se navzájem informovali velmi obecně z několika důvodů."

Pokud jde o samotného Tuchačevského, byla zveřejněna jeho výpověď z 1. června 1937, která byla získána v průběhu vyšetřování. O začátku své protisovětské činnosti vypověděl toto:

"V roce 1928 jsem byl zbaven funkce náčelníka štábu Rudé armády a jmenován velitelem vojsk Leningradského vojenského okruhu.

Protože jsem byl nespokojen se svým postavením a postojem vedení armády ke mně, začal jsem hledat spojení s lidmi z Tolmačeva. Především jsem se s Margolinem spojil během stranické konference 20. divize, v jejímž čele stál Margolin. Podporoval jsem ho v jeho kritice velitele divize a pak jsem se v soukromém rozhovoru dozvěděl, že Margolin patřil k nespokojencům, že kritizoval politiku strany na venkově. Souhlasil jsem s ním, že zůstaneme v kontaktu a identifikujeme dělníky, kteří nesouhlasí s politikou strany."[4]

A pak přímo o začátku podzemních prací:

"V letech 1928 a 1929 jsem hodně pracoval na bojovém výcviku okresu a studiem problémů pětiletého plánu jsem dospěl k závěru, že pokud by měl být tento plán realizován, musel by se charakter Rudé armády dramaticky změnit. Napsal jsem poznámku o rekonstrukci Rudé armády, ve které jsem se zasazoval o rozvoj hutnictví, výroby automobilů a traktorů a všeobecného strojírenství s cílem připravit rekonstruovanou armádu skládající se až z 260 divizí, až 50 000 tanků a až 40 000 letadel pro dobu války.

Byl jsem nesmírně rozhořčen ostrou kritikou, které byla moje nóta vystavena ze strany vedení armády, a proto, když se mnou měl Jenukidze druhý rozhovor na XVI. sjezdu strany, velmi rád jsem přijal jeho pokyny. Jenukidze, který mi o přestávce volal, řekl, že pravičáci, i když jsou poraženi, nesložili zbraně a přenesli své aktivity do podzemí. Proto, řekl Jenukidze, musím i já tajně přejít od sondování velitelsko-politických kádrů k jejich podzemní organizaci na platformě boje proti všeobecné linii strany za postoje pravice. Jenukidze řekl, že je ve spojení s vedoucím vedením pravice a že od něj dostanu další pokyny."

A zde je svědectví Tuchačevského o jeho spojení s Trockým:

"Po mé dovolené na Kavkaze jsem byl vyslán na služební cestu na velké německé manévry. Feldman byl mezi těmi, kteří byli vysláni na služební cesty.

Na cestě byl se mnou Romm a Trockij mu dal pokyn, aby se se mnou spojil. Romm mi řekl, že Trockij zintenzivnil svou práci jak v zahraničí, v boji proti Kominterně, tak v SSSR, kde byly trockistické kádry vybírány a organizovány. Z Rommových slov o politických postojích Trockého vyplývalo, že tyto postoje, zejména pokud jde o boj proti stranické politice na venkově, se velmi podobaly postojům pravičáků. Romm mi sdělil, že mě Trockij požádal, abych na sebe vzal úkol shromáždit trockistické kádry v armádě. Mimo jiné mě Romm informoval, že Trockij doufal, že se Hitler dostane k moci a že Hitler bude jeho, Trockého, podporovat v boji proti sovětské moci."

A zde je svědectví o úloze Bucharina:

"V roce 1933 jsem měl svůj první rozhovor s Bucharinem. Popov a já jsme museli jít do bytu nemocného Bucharina. Poté, co jsme se dohodli na otázce telemechanického institutu, jsme se s Popovem začali loučit. Bucharin, když Popov kráčel ke dveřím, mě držel za ruku a jazykolam řekl, že ví o mé práci při organizování vojenského spiknutí, že politika strany je katastrofální, že Stalin musí být odstraněn, a že je proto nutné všemi možnými způsoby urychlit organizaci a soudržnost spiknutí.

Tuchačevskij také svědčil o sabotáži:

"V roce 1934 byl Jefimov pověřen organizováním sabotáží prostřednictvím dělostřeleckého oddělení, zejména v oblasti neúplného příjmu střelných prvků z průmyslu, přejímání výrobků bez dodržení výkresů dopisu atd., a také bylo navrženo předat Němcům údaje o počtu našich zásob dělostřelecké munice. Kromě toho jsem v zimě 1935-1936 pověřil Jefimova a Olševského, aby se po dobu trvání války připravili na záborové výbuchy největšího dělostřelectva. Sklady.

V roce 1936 mě Turovskij informoval, že Sablin předal plány opevněné oblasti Letičevského polské rozvědce.

Alafuzo předal polské a německé rozvědce, jakým způsobem, nevím, údaje o letectví a mechu. formace, jakož i na organizaci protivzdušné obrany v BVO a KVO".

Zvláštní oddíl je věnován plánu na porážku Rudé armády, který vypracovali spiklenci. Po podrobném popisu vojensko-politické situace a možných akcí potenciálních oponentů podal Tuchačevskij následující svědectví:

"Poté, co jsem prostudoval podmínky pro možný vývoj německých a polských operací proti BVO a KVO během vojensko-strategické hry v dubnu 1936 a nedávno jsem obdržel instrukce od německého generálního štábu prostřednictvím generála Rundstedta, abych se připravil na porážku na ukrajinském bojišti, diskutoval jsem o všech těchto otázkách bezprostředně po hře s Jakirem a Uborevičem a obecně s ostatními členy centra. Bylo rozhodnuto ponechat v platnosti současný operační plán, který zjevně nebyl vybaven nezbytnými silami. Ofenzíva běloruské fronty s blížícím se a ještě více s překročením etnografické hranice Polska se měla stát kritickou a s vysokou pravděpodobností byla zmařena německým úderem buď z Východního Pruska směrem na Grodno, nebo přes Slonim na Minsk."

A pak o roli Jakira a Uboreviče:

"Ukrajinská fronta na prvním místě nebo po německém útoku na severu také pravděpodobně selže při střetu s mnohem větší přesilou polských a německých armád.

V souvislosti s touto situací byl Uborevič pověřen úkolem vypracovat operační plány Běloruské fronty tak, aby došlo k narušení železnice. dopravy, přetížení týlu a seskupování vojsk za účelem dalšího přetížení zranitelných míst současného operačního plánu.

Jakir byl pověřen stejnými úkoly jako Uborevič, ale navíc musel prostřednictvím Sablina zorganizovat sabotáž a sabotáž kapitulace v opevněné oblasti Letičevského."

Ïðîðûâ

www.proriv.ru

Pokračování příště.

Popolvár · 27.04.2025

Boleslav povedal:
Samotná intuice, jakkoli vyladěná, není cestou k pravdivému poznání.

Sme na KSB fóre, a z tohto dôvodu by si bolo dobré zopakovať postavenie a úlohu intuície v psychike človeka…

Popolvár · 27.04.2025

TauRus povedal:
Všechna doznání obviněného během vyšetřování jsou tradičně vysvětlována použitím metod fyzického nátlaku.

Analógiou boli politické čistky na Slovensku v 50-tých rokoch. Jedine G. Husáka nezlomili. Aj keď sa pri vypočúvaní “priznal”, následne vždy svoje priznanie odvolal. Ostatných zlomili…

TauRus · 27.04.2025

Popolvár povedal:
Analógiou boli politické čistky na Slovensku v 50-tých rokoch. Jedine G. Husáka nezlomili. Aj keď sa pri vypočúvaní “priznal”, následne vždy svoje priznanie odvolal. Ostatných zlomili…

A to se dá takto paušálně aplikovat na všechny procesy, které proběhly během období Stalina?

Stalin byl co, podle tebe? Paranoik, který ve strachu ze spiknutí popravoval napravo a nalevo dokonce i nejvyšší vojenské představitelé? Jen tak, preventivně, aby se náhodou něco nestalo?
Neměl svoji rozvědku, nesrovnával vypovědí obviněných s reálnými fakty? Věřil všemu, co mu kdekdo podstrčil na stůl?

Já naopak vidím analogii s dneškem, jak generálové a jiné politici zrazují ruské zájmy, jak se snaží si napakovat kapsy a zajistit blahobyt pro své dětičky.
Stalin už tehdy o své generalitě a partnomenklatuře říkal něco v tom smyslu: Co by ještě chtěli? mají se jako šlechta, mají dači, služky a pořád je jím málo.

SLAV_jan_in · 28.04.2025

TauRus povedal:
A to se dá takto paušálně aplikovat na všechny procesy, které proběhly během období Stalina?

Aj bez odpovede je jasné, že nedá. Preto predpokladám, že na správnosť/pravdivosť jednotlivých dôkazov vzhľadom na:
- ubehnutý čas od daného procesu,
- možnosť manipulácie/zničenia/prekrútenia (podsunutia falzifikátov - viď napríklad prípad Katyň),
- možnosť krivých výpovedí,
- možnosť donucovania k priznaniu mučením,
- nedostupnosť všetkých svedectiev a zápisov z vyšetrovania,
... treba pozerať dnes s veľkým nadhľadom a okrem toho, že sa pokúšame o správne analytické uchopenie, nutné je pomáhať si syntézou = pohľadom zhora na celkové dianie v dlhšom časovom úseku dejín. Preto som vo vlákne naviedol niekoľko otázok, ktoré práve konfrontujú analytiku Popolvárovho článku s všeobecne platnými syntetickými vedomosťami o tom, aké mal kto ciele. Len v kontraste týchto dvoch postupov logického myslenia sa dá dosiahnuť približne správny výsledok. Preto vnímam Popolvára a teba v tomto prípade ako tandemovo pracujúcu dvojicu, aj keď na prípad sa pozeráte rozdielne, výsledkom je osvetlenie mnohých skutočností a obnovenie časti historickej pamäte, a to je dobre. Za to ďakujem.

TauRus · 28.04.2025

Tady ještě úryvek od Starikova ohledně toho, jak Tuchačevskij chtěl ozbrojit armádu

"Mimochodem, pak je vysvětleno i mnoho zdánlivě nelogických projektů Tuchačevského. Například, když bylo Německo koncem 20. let otevřeně vystaveno ekonomickému tlaku, náhle začal šlapat do pedálů "kampaň" s cílem vytvořit "světový požár" v Evropě. SSSR na to v těch letech neměl žádné prostředky, ale Tuchačevskij byl připraven spěchat do Evropy i na obrněných traktorech. Navíc označil Anglii a Francii za hlavní oponenty SSSR v té době.
Nebo stejné kolosální utrácení obranného rozpočtu za zbytečné hračky jako "paprsky smrti" nebo dálkově ovládané tanky. Tuchačevskij ve skutečnosti připravil Rudou armádu o normální dělostřelectvo, když všemi možnými způsoby protlačil dynamo Kurčevského konstrukce, které bylo strkáno všude, od letadel po lodě – a bylo vyřazeno ze služby v červenci 1941. Všechny slavné "Kaťuše", kanóny navržené Grabinem, protitankové 57mm děla, protiletadlové děla a dokonce i samopaly začaly být přijímány PO odstranění Tuchačevského z funkce.
Oba tanky KV-1, -2 a T-34 nevznikly za Tuchačevského, ale po něm. A Rudá armáda bojovala po celou válku se zbraněmi, které se jí podařilo zkonstruovat buď PŘED, nebo PO maršálu Míšovi...
To znamená, že je to v každém případě zrádce, který slavně pronikl do vyšších vrstev. A kdyby nebyla včas eliminována, teprve se uvidí, jak by se pro nás Velká vlastenecká válka vyvíjela."

Загадочный маршал Тухачевский – или история одного предателя... | Интересный контент в группе Николай Стариков

Загадочный маршал Тухачевский – или история одного предателя http://publizist.ru/blogs/107559/11003/- Есть в истории личности, в биографиях которых столько странностей, что сам... | Вступай в группу Николай Стариков в Одноклассниках

m.ok.ru

A zde ve videu ještě vysvětluje, jak Grabin (konstruktér Kaťuši) ve svých vzpomínkách píše, že Tuchačevský chtěl mu znemožnit prezentaci svých prototypů zbraní při zkouškách před Stalinem. Prostě chtěl zakázat Grabinovi prezentovat zbraně kvůli tomu, že je nepovažoval za dobré. A nebýt odvahy Grabina, který se postavil Tuchačevskému a pohrozil, že vše řekne Stalinovi, tak nevím, jak by to s vítězstvím RA ve válce dopadlo. Takže ne všechna svědectví falzifikátoři odstranili. Na některé jejích špinavé ruce nedosáhly.

Zdroj: https://vk.com/video175048327_456242869

Boleslav · 28.04.2025

Popolvár povedal:
Analógiou boli politické čistky na Slovensku v 50-tých rokoch. Jedine G. Husáka nezlomili. Aj keď sa pri vypočúvaní “priznal”, následne vždy svoje priznanie odvolal. Ostatných zlomili…

Ano, byly. A zrovna tak byly analogií pozdější rehabilitace v 60. letech - podle chruščovovských rehabilitací v SSSR - rehabilitováni byli i ti, kteří žádnými neviňátky nebyli. Jako přes kopírák se dělo to, co v SSSR, jen v menší míře. Nevím, jak to bylo s Husákem, ale Clementis souzený ve stejném procesu spolupracoval s francouzskou rozvědkou. Toho lámat vůbec nemuseli. Dokázali mu, že byl kontaktován. V takovém případě (aby cizí rozvědka nemohla někoho zlikvidovat jen tím, že by ho záměrně oslovila tak, aby to prasklo) to měl neprodleně oznámit. On to ale neudělal a přiznal se až poté, kdy mu na to přišly státní bezpečnostní složky jinou cestou. To se už považovalo za spolupráci. A tehdy byl za to provaz.

Boleslav · 28.04.2025

TauRus povedal:
dálkově ovládané tanky

V tom předběhl svou dobu o 100 let. Jako nápad to obecně není špatné, ale při tehdejších technických možnostech naprosto k ničemu.

SLAV_jan_in · 28.04.2025

TauRus povedal:
Mimochodem, pak je vysvětleno i mnoho zdánlivě nelogických projektů Tuchačevského. Například, když bylo Německo koncem 20. let otevřeně vystaveno ekonomickému tlaku, náhle začal šlapat do pedálů "kampaň" s cílem vytvořit "světový požár" v Evropě. SSSR na to v těch letech neměl žádné prostředky, ale Tuchačevskij byl připraven spěchat do Evropy i na obrněných traktorech. Navíc označil Anglii a Francii za hlavní oponenty SSSR v té době.

Presne toto som predpokladal. A moja otázka práve smerovala tamtiež:

SLAV_jan_in povedal:
- aká mala byť úloha ZSSR a "permanentnej revolúcie"?
- na čo teda bola v ZSSR pripravovaná a budovaná armáda? Obranu pred Nemcami?

I zo syntetickej úrovne mi mozajka dáva inú odpoveď, než podozrieval a rozanalyzoval Popolvár. Skrátka Tuchačevský nebudoval armádu preto, aby bola silná, ale preto, aby:

SLAV_jan_in povedal:
Vieme, že vonkajšie sily potrebovali Rusko ako obušok.

a

SLAV_jan_in povedal:
Obušok mohol byť funkčný len ak by mal dostatočnú silu a "našich ľudí v čele".

Takže nie každá "blikajúca červená kontrolka" je vždy vodítko k pravde. Občas to len tak vyzerá.

Inak, musím ešte dodať, že ty @TauRus a ty @Popolvár ste z astropsychologického hľadiska a z môjho pohľadu momentálne už dlhšiu dobu dokonalou ukážkou fungovania saturnského (Taurus) a uránskeho (Popolvár) princípu. Saturnský princíp velí: STOJ NOHAMI PEVNE NA ZEMI. ĎALŠÍ KROK MUSÍ VYCHÁDZAŤ Z TOTÁLNEJ STABILITY! a uránsky zas: HÝB SA VPRED RÝCHLEJ3IE. NIE VŠETKO JE ÚPLNE PRESNE TAK, AKO TI POVEDALI!
Výhody sú:
- saturnský princíp: pevný postoj, zakotvenie v realite, strohá pravda na základe časom overených a v praxi fungujúcich princípov, usporiadanie a uväzovanie do pevnej a zdravej konštrukcie,
- uránsky princíp: inovácia, nový vietor, nápaditosť a originalita, intuitívne tušenie neznámeho, predvídavosť, intuitívnosť, pohyblivosť a otvorenosť novým ideám,
Riziká sú:
- saturnský princíp: skamenenie, rigidita, odmietanie nových (i možných) skutočností a prehliadnutie dobrých riešení/odpovedí, príliš pevná konštrukcia neumožňujúca vývoj v čase, prílišná konzervatívnosť,
- uránsky princíp: neprimeraná voľnosť, nezdravá túžba opustiť staré a funkčné za každú cenu aj v prospech nevyskúšaného a praxou nepotvrdeného len na základe dohadov, túžba odkrývať a hľadať senzácie,

Tieto dva princípy sa bežne dopĺňajú/nasledujú, ak sú harmonicky prepojené. Ale môžu sa aj napádať a jeden druhý sa snažiť vylučovať. Prosím, toto neberte, ako presnú charakteristiku vašich osobností, o to mi absolútne nejde, nechcem vás v ničom škatuľkovať. Je to len časť prejavu, ktorý registrujem, a pridávam to sem preto, že oboch vás pokladám za veľmi skúsených študentov KSB a významný prínos celej našej komunite i národom a veľmi by som si prial vidieť vás spolupracovať harmonickejšie, než je to teraz. Som tej zásady, že sa máme pridržiavať toho, čo na betón = resp. s maximálnou presnosťou môžeme vedieť = máme overené/potvrdené. Tu je konštrukcia pevná a spoľahlivá. No z druhej strany, biele miesta na mape, o ktorých nemáme príliš dobré dôkazy, čo sa v nich nachádza(lo), si vyžadujú postupne doplniť/vyčistiť. ALE ZAS! Netreba to robiť za každú cenu. Niekedy je výhodnejšie vodu príliš nekaliť. Súhlasím s tým, že momentálne v dnešných časoch je asi lepšie nepokúšať sa za každú cenu stavať niektoré historické osobnosti do lepšieho svetla než v akom sú. Ako som vyslovil skôr, MOŽNO niektoré z nich vedome vzali na seba úlohu "negatívnych hrdinov" pre iný variant vývoja, na ktorý sa ZSSR pripravoval, ale nemáme to potvrdené, a tak ak to aj takto bolo, vedeli čo robia, vedeli, s akou vizitkou skončia a čo sa o nich bude hovoriť a písať. Pokúšať sa za každú cenu ich očistiť bez dostatku dôkazov je na dnešnú dobu a stav vývoja spoločnosti kontraproduktívne a viac škodlivé než osožné. Z druhej strany, treba zachovávať otvorenosť voči možnosti, že niektoré udalosti a historické osobnosti hrali inú úlohu, než o ktorej vieme. Dobrý príklad je J. V. Stalin. Za žiadnu cenu ho nechcem porovnávať s Vlasovom alebo Tuchačevským. Ale keď sa ohliadnem 30 rokov nazad ... a čo 30, ale aj len ešte dajme tomu 15, nevedeli sme masovo o ňom nič. Mali sme len tušenia, náznaky, nepotvrdené správy a i medzi plebsom ho opľúvali ako diktátora - analóg Hitlera. A POZOR! Teraz netvrdím, že s Tuchačevským či Vlasovom to musí byť tak isto. Tým, že "ide čas", ako povedal J. V.: "Po mojej smrti nakydajú na môj hrob veľa špiny, ale vietor histórie ju nemilosrdne odvanie!" (parafrázované - nie doslovný citát), sám chod dejín obnažuje, kto je kto a kto bol kto. Ani tu netreba "tlačiť rieku". Všetko postupne vyjde na svetlo sveta tak, ako to bolo.

TauRus · 28.04.2025

SLAV_jan_in povedal:
Inak, musím ešte dodať, že ty @TauRus a ty @Popolvár ste z astropsychologického hľadiska a z môjho pohľadu momentálne už dlhšiu dobu dokonalou ukážkou fungovania saturnského (Taurus) a uránskeho (Popolvár) princípu. Saturnský princíp velí: STOJ NOHAMI PEVNE NA ZEMI. ĎALŠÍ KROK MUSÍ VYCHÁDZAŤ Z TOTÁLNEJ STABILITY! a uránsky zas: HÝB SA VPRED RÝCHLEJ3IE. NIE VŠETKO JE ÚPLNE PRESNE TAK, AKO TI POVEDALI!
Výhody sú:
- saturnský princíp: pevný postoj, zakotvenie v realite, strohá pravda na základe časom overených a v praxi fungujúcich princípov, usporiadanie a uväzovanie do pevnej a zdravej konštrukcie,
- uránsky princíp: inovácia, nový vietor, nápaditosť a originalita, intuitívne tušenie neznámeho, predvídavosť, intuitívnosť, pohyblivosť a otvorenosť novým ideám,
Riziká sú:
- saturnský princíp: skamenenie, rigidita, odmietanie nových (i možných) skutočností a prehliadnutie dobrých riešení/odpovedí, príliš pevná konštrukcia neumožňujúca vývoj v čase, prílišná konzervatívnosť,
- uránsky princíp: neprimeraná voľnosť, nezdravá túžba opustiť staré a funkčné za každú cenu aj v prospech nevyskúšaného a praxou nepotvrdeného len na základe dohadov, túžba odkrývať a hľadať senzácie,

Zajímavé.

Ne úplně přesně, ale dost jsi trefil. Mluvím samozřejmě jen za sebě.

SLAV_jan_in povedal:
Tieto dva princípy sa bežne dopĺňajú/nasledujú, ak sú harmonicky prepojené. Ale môžu sa aj napádať a jeden druhý sa snažiť vylučovať. Prosím, toto neberte, ako presnú charakteristiku vašich osobností, o to mi absolútne nejde, nechcem vás v ničom škatuľkovať. Je to len časť prejavu, ktorý registrujem, a pridávam to sem preto, že oboch vás pokladám za veľmi skúsených študentov KSB a významný prínos celej našej komunite i národom a veľmi by som si prial vidieť vás spolupracovať harmonickejšie, než je to teraz.

Nemám dojem, že by se mě Popolvár snažil napadat nebo vylučovat.
Jestli Popolvár má ten dojem ze mě, tak to musí říci sám.
Jinak, i na dřívějších fórech při historických diskuzích to dost jiskřilo. Ale pokud se napadají názory a nejde se do osobní roviny, tak je to podle mě v pořádku. Já osobně se nad tím dokáži povznést. Snad ta diskuze nemá vypadat, jako kopaná z filmu "Ženy v offsidu".

Co se tyče spolupráce, tak tu zkušenost také máme. Známe se dost dlouho a dost si vážím jak Popolvára samotného, tak i jeho práce.

Popolvár · 28.04.2025

SLAV_jan_in povedal:
Skrátka Tuchačevský nebudoval armádu preto, aby bola silná, ale preto, aby:

“vonkajšie sily mali zo ZSSR obušok” a “obušok mohol hyť funkčný, len ak by mal dostatočnú silu a “našich ľudí v čele”…”
Lenže “náš človek v čele”, Trockij už od 1925 bol v defenzíve a v 1929 musel opustiť ZSSR, a tak sa silný obušok bez patričného vedenia stával nebezpečným, a lepšie ho bolo oslabiť, ba zničiť než by mal mlátiť neplánované chrbty…
A z tohto dôvodu bolo potrebné odstrániť všetkých tých, ktorí budovali silnú a modernú Červenú armádu. A o tom je aj moja analýza Tuchačevského sprisahania. On nebol vodcom sprisahania, on bol obeťou sprisahania proti ZSSR.
Za týmto “Nie, nie… M.N.Tuchačevskij nebol zradcom, on bol obeťou spravodajskej hry nemožnej bez spoluúčasti zradcov v sovietskych radoch na najvyšších miestach.” si stojím.
Vy ma tu všetci pranierujete v domnení, že adorujem Tuchačevského. Kde? Ako?
Článok bol len suchou analýzou procesu zvrátenia budovania modernej armády tankových zväzov podporovaných letectvom k návratu do čias občianskej vojny - od tankov k “mávaniu šaškami na koňoch”…
Prečo vkladáte do pohľadov na minulé dianie emócie? To sa potom neviete odosobniť a vidieť veci z nadhľadu - unikajú vám dejiny ako proces, a polemizujete o dielčích faktoch…

SLAV_jan_in · 28.04.2025

Popolvár povedal:
Vy ma tu všetci pranierujete v domnení, že adorujem Tuchačevského.

Na pranieri nevysíš ty. Visí tam hypotéza. Nestotožňuj tieto dve veci.
A tá hypotéza tam visí preto, že za mňa nie je dostatočne podložená na to, aby prevážila ako faktický dielik mozajky. A visí tam aj preto, že už sme tu riešili Vlasova, a taktiež si myslím, že aj keď v tomto prípade i ja mám vážne podozrenie, že Vlasov mohol vziať na seba osud "vyvrheľa" pričom však bol pripravovaný na jednu z iných verzií vývoja udalosti vo VVV. Ale to všetko je kráčanie po tenkom ľade, pretože ani to nie je dostatočne podložené. Toto som nenapísal náhodou:

SLAV_jan_in povedal:
Preto predpokladám, že na správnosť/pravdivosť jednotlivých dôkazov vzhľadom na:
- ubehnutý čas od daného procesu,
- možnosť manipulácie/zničenia/prekrútenia (podsunutia falzifikátov - viď napríklad prípad Katyň),
- možnosť krivých výpovedí,
- možnosť donucovania k priznaniu mučením,
- nedostupnosť všetkých svedectiev a zápisov z vyšetrovania,

A verzia s Tuchačevským, ktorú si vyslovil v svojom poslednom komentári:

Popolvár povedal:
Lenže “náš človek v čele”, Trockij už od 1925 bol v defenzíve a v 1929 musel opustiť ZSSR,

Má jednu zásadnú štrbinu. Trockij nebol JEDINÝ "náš človek". Keby to tak bolo, všetko by sa v tichosti skončilo v r. 1929 jeho vyhnanstvom. Ale ako vieme, Trocký nebol vôbec jediný "náš človek". Nezabúdaj na to, že Stalin a boľševici čistky v r. 1937-38 nerozpútali. Rozpútal ich Jagoda s Ježovom a urobili to preto, že bolo treba situáciu vyhrotiť a v správnej chvíli vytvoriť zmätok a v zatýkaní a terore prevziať moc v ZSSR, preto som napísal toto:

SLAV_jan_in povedal:
- ako sa stalo, že v 1937 - 1938 boli rozpútané čistky a s akým cieľom? Nebol to pokus pretlačiť "svojich" k moci a nepotrebovať Hitlera a zdroje celého sveta na "špinavú prácu" a získať tak víťazstvo bez boja?

Stalin s boľševikmi bránili trockistom zmocniť sa riadenia, a tí celý čas sabotovali politiku boľševikov kde sa dalo často aj jej vykonávaním "do extrému", aby diskreditovali sovietsku moc. Takže z materiálov, ktoré priviedol Taurus nadobúdam skôr dojem, že Tuchačevský nebol obeťou, ale aktívnym článkom vzbury generality (príspevok o tom, čo vlastne presadzoval v armáde a aj to od Starikova). Tá nakoniec sama potvrdila, čoho je schopná, keď Nemci za pár týždňov zabrali Ukrajinu a postúpili až na Minsk. Pretože:

SLAV_jan_in povedal:
- Stalin a boľševici mali situáciu v momente napadnutia ZSSR plne pod kontrolou?

Stalinov príkaz na mobilizáciu NEBOL VYKONANÝ! A samotného Stalina na pár dní upratali bokom.
To, že vidíš Tuchačevského ako obeť môže zatiaľ byť tak maximálne rovnocenné s predpokladom, že to bol sabotér, ktorý počítal s tým, že trockisti sa zmocnia moci a v mene: "Permanentnej revolúcie" povedie výpravu do Európy šíriť marxizmus, a je to tak preto, že nemáš na svoje predpoklady dostatok dôkazov. Tu dávam Taurusovi za pravdu, pretože aj pri pohľade zhora mi do mozajky zapadá viac toto ako to, že by bol MARŠÁL obeťou - "ja o ničom neviem".
Boľševici nesedeli pevne na stoličke. Stalin prakticky až do vojny nemal takú moc, s akou ho stotožňujú ľudia dnes = neobmedzenú. Takže nad ZSSR bolo možné prevziať kontrolu aj bez boja pomocou prevratu tak, ako sa o to pokúšajú aj dnes v Rusku a nepotrebovať na to zožrať zdroje polovice sveta vo vojenskom ťažení s rizikom, že to ZSSR môže ustáť. Takže táto téza, za mňa, neobstojí:

Popolvár povedal:
lepšie ho bolo oslabiť, ba zničiť než by mal mlátiť neplánované chrbty…
A z tohto dôvodu bolo potrebné odstrániť všetkých tých, ktorí budovali silnú a modernú Červenú

A ešte dodám, že:
Odchod Trockého do vyhnanstva ako "uťatie hlavy trockistom" nezafungoval. Už som to písal vyššie, ale ešte lepší príklad je to, akou smrťou zomrel Stalin (pravdepodobne ho otrávili) a potom Bulganin s Chruščovom a spol. odstránili Beriju a zo dňa na deň tak komplet prevzali v ZSSR všetku moc. Takže vziať ju počas obdobia 1929 - 1940 nieže bolo vylúčené. V tomto období ako minimum 1937 - 1938 (čistky) boli na to doslova najvhodnejším posledným možným termínom bez použitia vonkajšej sily.

Dodatok č. 2:
Práve ešte raz čítam tvoj článok a uvádzaš v ňom citáciu:
"V rokoch 1925 – 1928 bol Tuchačevskij náčelník štábu Červenej armády a pôsobil ako zástupca komisára pre obranu."
Práve mi docvaklo to, čo mi predtým uniklo. V poslednom príspevku píšeš:
"Lenže “náš človek v čele”, Trockij už od 1925 bol v defenzíve a v 1929 musel opustiť ZSSR,"
Celkom tam tie roky korelujú.

Atom · 28.04.2025

TauRus povedal:
A zde ve videu ještě vysvětluje, jak Grabin (konstruktér Kaťuši) ve svých vzpomínkách píše, že Tuchačevský chtěl mu znemožnit prezentaci svých prototypů zbraní při zkouškách před Stalinem. Prostě chtěl zakázat Grabinovi prezentovat zbraně kvůli tomu, že je nepovažoval za dobré.

Tohle ukazuje na tvrdého neústupného já-centristu, setkal jsem s takovými v řízení. Tyto typy s vykolejeným já-centrismem cítí ohrožení jakmile někdo přijde s vlastním nápadem a běda, když dobrým. Oni sami bývají docela schopní, ale v praxi to dlouhodobě moc nefunguje, protože i když jsou v něčem dobří nepoberou vše a neumí spolupracovat s ostatními a spolu-využívat jejich potenciál ku prospěchu věci. Nedá se s nimi vyjít a i přes své nadprůměrné schopnosti vedou nadějné situace do krachu (znám asi tři případy v přímém dosahu, které neskončili úspěchem fungující firmy i když potenciál byl velmi nadějný - prostě jeli si to svoje a nenechali si v čemkoli poradit).

Poznámka:
Mám radši situaci s druhým typem, který si vaše nápady přivlastňuje, ale když to hrajete šikovně můžete mu je podsouvat (a de facto ho řídit) a pak taky ostatní potřebuje, aby mu s jako by jeho nápady pomohli realizovat, akorát tu "slávu" mu musíte nechat (ale co všechna sláva polní tráva). Není to také optimální, ale než postavíme na vlastní nohy, je to dobrý trénink na řízení za podmínek, kdy nejsme plně u kormidla.

Děkuji všem přispívatelům, zvláště přispívateli @TauRus, nějaký orientační obrázek jsem si udělal. Už chápu proč vypadal schopný i neschopný zároveň a vše tak nějak zapadlo. Použiji příměr od @SLAV_jan_in , byl to především nástroj (který za vlast celým srdcem nebojuje).

TauRus · 29.04.2025

TauRus povedal:
Zkušenost s kritikou Antivědecká faktologie liberalismu

To znamená, že zde ve skutečnosti mluvíme o přípravě defétistického operačního plánu pro případ války s Německem. Tuchačevskij také hovořil o dalších plánech na demolice:

"Z jednotlivých ničivých opatření, připravených v hlavním stanu BVO a KVO, vím toto: vypracování zásobovacího plánu tak, aby se nepřiváželo objemné krmivo pro jezdecká vojska, s ohledem na to, že na místě je píce, kdežto na místě jí zjevně není dost, a ustupující nepřítel ničí zbytky. Posílání paliva pro letectvo a mechanizované formace, ne tam, kde je toto palivo potřeba. Malý zájem o organizaci provozní komunikace těžkými dráty, což nevyhnutelně způsobí nadměrnou práci rádií a odhalení parkovišť ústředí. Nedostatečně důkladný vývoj a příprava organizace zásobovacích stanic a nezpevněných úseků vojenské silnice. Rozmístění opravárenských organizací tak, aby se zpozdil opravárenský cyklus. Špatná organizace služby VNOS, která bude komplikovat včasný odlet a přílet stíhacích letounů na bojiště."

Chruščovovi falzifikátoři historie samozřejmě trvají na tom, že to vše údajně nejsou objektivní důkazy. Zajímalo by mě však, jak by v zásadě mohly vypadat objektivní důkazy o vývoji jistých škůdcovských opatření ze strany spiklenců? Je velmi nepravděpodobné, že by například plán na likvidaci krmiva mohl být vypracován na papíře. Na druhou stranu umístění správných pracovníků na správné pozice a poskytnutí vhodných verbálních pokynů v klíčovém okamžiku může hrát rozhodující roli.

Nyní se vraťme k výpovědi Tuchačevského, kterou podal u soudu. Takže, když byl předsedou dotázán na přípravu teroristických činů, odpověděl:

"Primakov v letech 1933-1934, když jsem ho vtáhl do organizace, mi řekl, že Turovskij spolu se Schmidtem připravoval teroristický čin proti Vorošilovovi na Ukrajině. V roce 1935 Primakov oznámil, že v Leningradě připravuje teroristickou skupinu proti členům strany a vlády, především proti Vorošilovovi.

A zde je zajímavý bod, který je silně v rozporu s Chruščovovou verzí řízené povahy procesu:

Předseda Ulrich: Obžalovaný Kork ve své výpovědi řekl, že během vaší zahraniční cesty jste se setkal s Göringem.

Obžalovaný Tuchačevskij: Ne, to není pravda. S Göringem jsem se nesetkal. Cork se pravděpodobně spletl.

Prezident Ulrich: Obžalovaný Korku, je vaše výpověď o osobním setkání Tuchačevského s Göringem založena na slovech Tuchačevského?

Obžalovaný Cork: Slovy Tuchačevského. Možná jsem si opravdu spletl název. Ale to, že se konalo setkání a Tuchačevskij mluvil o akcích naší organizace s německými generály, to si dobře pamatuji."

To je zajímavé. Pokud byly "role" dány obžalovaným předem, odkud se vzal takový rozpor ve výpovědích? Zdálo by se, že v takové situaci, co stálo za to, aby Tuchačevskij přiznal, že se s Göringem skutečně setkal?

Během výslechu u soudu se Tuchačevskij znovu vrátil k otázce sabotáže:

"Je třeba říci, že nedostatek ozbrojených sil, nedostatek střeleckých divizí (v KVO a BVO v čele s Jakirem a Uborevičem – N.F.), o kterém jsem mluvil, není náhodná věc.

Takovou otázku položilo centrum Alafusovi [zastával post vedoucího oddělení organizace a mobilizace Akademie generálního štábu Rudé armády, předtím zástupce vedoucího 4. organizačního oddělení Štábu Rudé armády – N.F.], který do organizační práce zapojil i Satina. Středisko jim dalo za úkol zdržet vývoj počtu střeleckých divizí Rudé armády. Potřeba střeleckých divizí byla velmi velká, nejméně 200 divizí. Pod záminkou potíží s hromaděním materiálu, výstavbou atd. organisace zdržovala rozvoj počtu divizí a stavěla tak Rudou armádu do obtížné situace.

Považuji to za jeden z největších sabotážních činů, které naše organizace spáchala.

Kromě toho jsme zdrželi rozvoj dělostřeleckých záloh vrchního velení a tankových záloh vrchního velení. Všechny tanky byly zahrnuty do divizí, ale vrchní velení nemělo dostatek tanků, které by mohly být okamžitě přesunuty.

Podél dělostřelecké linie dostal podobný úkol Olševskij a Železňakov. Prováděli práce v oblasti systému požární ochrany. Například sklady nebyly vybaveny z hlediska hašení požárů, a to je nesmírně důležité, protože, jak ukázaly zkušenosti, granáty explodují při častých požárech. Ke zpoždění došlo ke zpoždění mechanizace nakládky a vykládky a výstavba přístupových komunikací k požárním skladům.

Na základě instrukcí centra Jefimov snížil normy munice, které byly potřebné pro výcvik dělostřelců. Musím říct, že naši dělostřelci jsou mladí, potřebují hodně střílet a potřebují hodně granátů. Máme na to velké množství granátů, ale Appoga (náčelník 3. správy štábu Rudé armády - pozn. autora) vždy našel argumenty, proč oddálit uvolnění granátů pro tento velmi důležitý účel.

Zpomalili jsme práci na dálkových pojistkách. Pak, v kontaktu s mobilizačními dělníky Ermanem a Kračevským, Jefimov pracoval na zpomalení mobilizace průmyslu.

Faktem je, že mobilizace průmyslu může být provedena rychle pouze tehdy, když se v době míru udělá velký kus práce, která si vyžádá mnoho času a velké finanční výdaje. Tato práce spočívá v přípravě výkresové dokumentace.

V oblasti chemického managementu prováděli práci Rohinson a Gendler, který byl jím přijat, a poté Yanel. Po dohodě s Ratajczakem zpomalili vývoj arsenu apod. Poté zdrželi výrobu kvalitního aktivního uhlí, kvalitních chemických absorbérů a nedokončili otázku dlouhodobého skladování chemických výbušnin. Dále po linii vojenských komunikací dal Appoga za úkol vytvořit zmatek v operační dopravě, při přípravě sabotážních aktů. Pracovalo se na zpomalení rekonstrukce železničních uzlů na frontové linii a na zpomalení automatického blokování železničních tratí, které vedou k pohraničním divadlům. Appoga prováděl tuto práci společně se zaměstnanci Lidového komisariátu železnic.

V oblasti bojové přípravy vykonal velký kus demoličních prací Vasilenko, který byl inspektorem pěchoty. Stanovil kurz ne pro výcvik bojové střelby, ale pro vyřazování bodů, a systém, který vybudoval, byl takový, že bylo možné vyřadit více než 100%. Touha po takové kvalitě šípů vnesla do bojové situace rozruch. Díky instrukcím vydaným Jefimovem muselo být mnoho pažeb vyhozeno a nahrazeno novými, pušky byly poškozeny, dokud se případem neujala stranická kontrolní komise."

Jak vidíme, škůdcovství pokračovalo v mnoha směrech. Navíc, pokud k této otázce přistoupíme formálně a právně, pak je skutečně poměrně obtížné prokázat zločinný úmysl ve všech těchto situacích. Například výcvik střelby se neprovádí ve správném objemu, důvodem je nedostatek granátů. A nejsou tam žádné mušle, protože je někdo neuvolnil ve správném množství. Zdálo by se, že je to banální fušerství. Pokud se však takové případy vyskytují pravidelně, a to právě ve vojensky klíčových okrscích, pak je zcela logické předpokládat, že vůbec nemluvíme o nehodách, ale o plánované nepřátelské práci.

Nyní se obraťme ke svědectví Uboreviče, který v letech 1931 až 1937 zastával funkci velitele vojsk Běloruského vojenského okruhu. O svém zapojení do organizování vojenských spiklenců vypověděl následovně:

"Od konce roku 1933 se se mnou Jakir a Tuchačevskij sblížili a začali jsme vést bezzásadový boj proti jednotě armádního vedení, proti Vorošilovovi. To mě rozložilo a postavilo mě na pokraj další etapy, kdy jsem měl plnit úkoly centra. Na začátku roku 1934 jsem nebyl v protisovětských pozicích, a protože jsem nevěděl, že Tuchačevskij takovou práci provádí, zvláště jsem se stavěl proti jeho demoličnímu plánu organizovat v armádě brigády místo střeleckých divizí. Dobře si pamatuji, že mi v březnu 1935 v podstatě předložil celý svůj plán politických a vojenských operací, svou první verzi. Tam poprvé dokázal nevyhnutelnost naší porážky ve válce proti Japonsku, Německu a Polsku a obtíže uvnitř. Začal říkat, že je hlavou organizace, že má styky s pravicí a trockisty."

Když se ho předseda soudu zeptal, jaká konkrétní demoliční opatření provedl Uborevič osobně, vypověděl následovně:

"První otázkou je demoliční výstavba dělostřeleckých skladů v zóně frontové linie. On [Tuchačevskij – N.F.] řekl, že by to byl cíl snadno přístupný nepřátelským letadlům a zničení těchto skladů by připravilo část o dodávky munice, a tak jsem dal úkol stavebnímu oddělení okresu, pak Martynovovi a Abramovovi, aby postavili sklady v zóně frontové linie, přístupné vlivu nepřátelských letadel.

Druhým problémem je výstavba skladů benzínu, otevřených a přístupných akcím nepřátelského letectva. Na tuto otázku přišel úkol z Moskvy (nevím přes koho), ale dorazil do okresu a byl zjevně ničivý, a já jsem proti tomu nic nenamítal.

Třetí problém je v oblasti stavebních institucí. Obecně platí, že v oblasti stavebnictví existovalo mnoho jednotlivých demoličních úkolů. Výstavba hangárů a bodů v Šajkovce byla v troskách, základna pro opravy automobilů a tanků se nerozvíjela, to vše vedlo k oslabení armády.

V opevněných oblastech byly prováděny sabotáže. Tak například v důsledku takové sabotáže v první den války by betonářské kulometné body zůstaly z 50 % bez kulometčíků."

To znamená, že v okrese svěřeném Uborevičovi se budují muniční sklady, aby pro nepřátelská letadla nebylo obtížné je odhalit a zničit. Těžko lze předpokládat, že by k takové výstavbě došlo bez souhlasu velitele vojenského okruhu. A pokud se to stalo se souhlasem nebo tichým souhlasem Uboreviče, pak je logické předpokládat, že vůbec nejednal v zájmu posílení obranyschopnosti SSSR.

Zajímavé je i svědectví Korka, který zastával post šéfa Frunzeho vojenské akademie. Vypověděl, že byl v roce 1931 vtažen do pravo-trockistické vojenské organizace Jenukidzem.

Všem nám byla jasná otázka, že úkol může být splněn pouze tehdy, nebo spíše, že úkol může být zahájen, když Jenukidze vydá příslušný signál. Gorbačov a Peterson mi řekli toto: tato otázka je již promyšlena, jak by bylo účelnější provést zatčení vlády (jak se domnívá Jenukidze, zřejmě na pokyn Rykova a Bucharina) na nějakém nočním zasedání vlády, a že je třeba k tomu připravit vhodné lidi. Gorbačov řekl, že už vybírá lidi, existují skupiny kadetů a velitelů, ale nemá smysl, aby s těmito lidmi všichni mluvili, že je třeba vést méně rozhovorů kvůli utajení.

Zároveň mě Peterson informoval, podle Jenukidzeho, že až přijde čas pro státní převrat v Kremlu, rykovovci, pravicoví trockisté, v té době vytvoří vládu, která přijde do Kremlu v pravou chvíli, bude se podílet na zatčení vlády a přistoupí k uveřejnění příslušných vládních zpráv nebo dekretů.

Jak je vidět ze svědectví Korka a dalších obžalovaných, plány na palácový převrat existovaly. Nicméně, jak se zdá, spiklenci neměli žádné konkrétní podmínky a konkrétní formu pro provedení tohoto převratu. Přesto však byly vycvičeny kádry, které by v příhodnou chvíli byly docela schopné provést nebo se pokusit provést takovou revoluci. A spiklenci byli právě úzce zaměstnáni přípravou takového okamžiku. Například, pokud by v těchto letech skutečně došlo k vojenskému konfliktu mezi Německem nebo SSSR; kdyby Rudá armáda začala v důsledku ztroskotaných operačních plánů utrpět porážky na frontách, nastala by chvíle pro palácový převrat nejpříhodnější.

Pokud jde o ničivá opatření v Rudé armádě, Kork vypověděl, že takové instrukce dostával od Tuchačevského. Sabotáž byla omezena na následující:

"Za prvé vytvořit v armádě takovou organizační strukturu, která by neodpovídala úrovni bojové připravenosti, ale naopak by organizační struktura měla bojovou připravenost snižovat. Technické vybavení armády muselo jít tak, aby hromada zbraní byla velká, ale s přítomností velkých nedostatků. V oblasti bojové přípravy bylo nutné pracovat tak, aby vnější efekt byl markantní a bojový výcvik ve svém obsahu skutečně utrpěl."

A pak Cork uvedl konkrétní příklady:

"Tuchačevskij vznesl otázku, zda by v Moskevském okruhu měla zkušenou divizi o síle 7 500 mužů. To se stalo a já jsem byl nucen tuto strukturu všemožně zpopularizovat jako nejúčelnější v našich poměrech v Rudé armádě, zatímco mně bylo naprosto jasné, že tak malá organizace střelecké divize není životaschopná.

Pokud jde o vševojskový boj, stejným způsobem jsem plnil instrukce dané Tuchačevským. Zejména za účelem "zvýšení" bojové přípravy celého okresu jsem vedl velké množství různých druhů školení pro vyšší štáb. Velitelé sborů a divizí se odtrhli od práce v jednotkách, přičemž jejich přítomnost byla nutná právě u jednotek. Vznikala extrémně složitá dokumentace, která komplikovala práci velitele, omezovala jeho iniciativu. Navenek se zdálo, že práce je v plném proudu, ale nemělo to smysl."

Pokud jde o špionáž pro Německo, Kork vypověděl následovně:

Předseda: Takže potvrzujete, že vy, Korku, jste německému vojenskému atašé Koestringovi poskytl ústní informace o stavu vojsk Moskevského vojenského okruhu.

Kork: Ano, ale zároveň musím dodat, že jsem měl jednoznačný pokyn, že mám právo dávat zpravodajské informace Koestringovi s vědomím Tuchačevského, protože jsem mu o tom předtím podal zprávu. Neměl jsem tak tajné informace, abych to musel nejprve nahlásit Tuchačevskému, aby byl informován a pak je předal dál.

Otázka soudruha Alksnise: Nezajímá nás nyní otázka, zda jste předával informace s vědomím Tuchačevského. Zajímá nás otázka, zda jste Koestringovi sdělil, alespoň ústně, informaci o stavu vojsk Moskevského vojenského okruhu.

Cork: Ano, dal jsem tuto informaci.

Soudruh. Alksnis: Řekl jste nám o bojovém výcviku vojsk Moskevského vojenského okruhu?

Cork: Ano, řekl."

Mluvíme zde o období po Hitlerově nástupu k moci v Německu.

Ïðîðûâ

www.proriv.ru

Pokračování

Nastal čas o tuchačevskom pohovoriť…

Známy člen

Známy člen

Člen

Známy člen

Známy člen

Známy člen

Zkušenost s kritikou Antivědecká faktologie liberalismu​

Logické absurdity moderního zpravodajství o "procesu s Tuchačevským"​

Známy člen

Známy člen

Známy člen

Známy člen

Známy člen

Známy člen

Známy člen

Známy člen

Známy člen

Známy člen

Známy člen

Známy člen

Známy člen

Známy člen

Zkušenost s kritikou Antivědecká faktologie liberalismu

Logické absurdity moderního zpravodajství o "procesu s Tuchačevským"