Odvod brancov / Referendum o ďalšom smerovaní vojny na Ukrajine

Dnes sa budem v prvom rade obracať na ctené čitateľky. Na každú z Vás, ktorá ste priateľka, manželka, sestra, dcéra, či družka jedného z asi 2,5 milióna mužov u nás, v Slovenskej republike. Každá z Vás musí zvážiť nasledovné. Či chce potenciálne poslať svojho muža, otca svojich detí, brata, otca do vojny, ktorá by mohla začať čiastočnou mobilizáciou práve niekoho z Vašich blízkych. Na našich hraniciach už druhým rokom pokračuje to, čo začalo, ako občianska vojna, a teraz, po vyjadrení pani Merkelovej a pána Hollanda, že Minské dohody bol len zdržiavací manéver na zakopanie a prezbrojenie Ukrajinskej armády, pokračuje s celou vážnosťou, ako konflikt Ruskej federácie a NATO na území krajiny, menom Ukrajina. A Slovensko je súčasťou NATO a Slovensko je taktiež plne pod kontrolou síl, ktoré stoja za týmto konfliktom na strane NATO. Je to viditeľné v tom, že náš štát odovzdal “darom” nášmu východnému susedovi na tento konflikt naše samopaly, naše tanky, naše samohybné húfnice, naše systémy PVO vrátane systému S-300, ako aj naše lietadlá sovietskej výroby. Môj osobný názor je, že je to len otázkou času, kedy sa začnú snažiť o to, odovzdať pod velenie natovcov na Ukrajine aj našu živú silu, teda vojakov ozbrojených síl SR. A preto sa obraciam na Vás, ctené čitateľky s prosbou. Pretože dosť často sme my, muži tí, ktorí nechcú uhnúť a hovoríme o povinnosti voči svojej komunite a voči svojmu štátu. A je to tak dobre, pretože to vyvolalo povstanie rokov 1848, to vyvolalo masakre našich vojakov v Srbsku, kde sa postavili proti zabíjaniu Srbov, to vyvolalo Slovenské Národné Povstanie, to ale tiež pomohlo ku stavbe Liptovskej Mary, elektrifikácii a plynofikácii Slovenska, rozšíreniu sieti knižníc do každej dediny a veľa iného, dobrého, pre národ a jeho ľudí.

No dnes cítim, že sme na rázcestí. Ja nechcem a nebudem bojovať za NATO. Nechcem a nebudem bojovať za anglosaský spôsob vykorisťovania človeka človekom. Nechcem a nebudem bojovať za biblickú koncepciu úroku zotročovania. Nechcem a nebudem bojovať proti Rusom, Ukrajincom, Poliakom, ani inému národu. Nikto nás nenapadol. Napriek tomu tu máme a nie je to prvý rok, preverovanie a cvičenia. Keď sa blížil začiatok druhej fázy horúceho konfliktu u našich susedov, tiež úrady preverovali stavy telocviční a iných zhromaždísk, teraz tu je jeden za veľa príkladov:

Hlavné úlohy na úseku obrany štátu pre rok 2023
Okresný úrad BB 15. decembra. 2022

1. Komplexné cvičenie k plneniu úloh po vyhlásení vojnového stavu a nariadení mobilizácie ozbrojených síl SR
   Termín: september 2023
2. Čiastkové cvičenie k plneniu úloh po vyhlásení vojnového stavu a nariadení mobilizácie ozbrojených síl SR v okresných úradoch v krajoch, v ktorých nebude vykonané komplexné cvičenie.
   Termín: október – november 2023

Zdroj
https://www.minv.sk/?okresne-urady-klientske-centra&urad=39&odbor=5

Mobilizácia a plukovník Vladimír Mečiar​

A nie, nechcem strašiť nikoho. Keď otázku ohľadom mobilizácie zadal poslucháč včera Vladimírovi Mečiarovi v Hovoroch M, dosť sa rozčúlil, že koho chceme mobilizovať, pretože zbrane sú už úplne iné, ako cvičili oni a už pár desiatok rokov nemáme funkčné odvody.


Zdroj: https://youtu.be/NuTUPTiDJ_M?t=6910

Odpovede na otázky ohľadom mobilizácie V. Mečiarovi približne od 1 hodiny 55 minúty

Odoprenie brannej povinnosti alebo referendum o vojne​

Do konca januára, ctená čitateľka, má Váš milovaný šancu, zúčastniť sa trocha iného referenda. Referenda nie o predčasných voľbách, ale referenda o pokračovaní vojny rukami a krvou slovenských mužov. Prosím pochopte jedno. Vojna je len predĺženie politického konfliktu inými prostriedkami. No každej vojne sa dá zabrániť. A stačí tak málo. Povedať NIE.

Chcem Vás požiadať, doleuvedený článok advokátskej kancelárie HHB advokátska kancelária s.r.o vziať a napísať tlačivo, Potom presvedčiť Vášho milovaného, aby šiel na matriku. Tam overil svoj podpis. Následne poslal na okresný úrad v sídle kraja, teda do krajského mesta, ktorému Vaše bydlisko prislúcha.

Podľa našich informácií už teraz sú niektoré úrady preťažené, pretože muži sa rozhodli posielať odmietnutie vo veľkých počtoch. A to je dobre, pretože takto naozaj spoločne povieme NIE vojne na našom prahu.

Dá sa vyhnúť odvodu v rámci brannej povinnosti?

Existuje právna možnosť, vďaka ktorej nebudete musieť bojovať v prvej línii v prípade vyhlásenia vojny. Tá možnosť sa volá odopretie výkonu mimoriadnej služby.

www.hhb.sk

Taktiež rady a podrobný návod nájdete na diskusii ksb-csr.net, konkrétne na tomto linku:
https://ksb-csr.net/threads/ako-sa-vyhnut-odvodu-v-ramci-brannej-povinnosti.435/

Odmietnutie brannej povinnosti tisícami mužov, bude tým najlepším referendom.

Odoberanie orgánov​

A aby sme nezabudli. Je dôvodné podozrenie, že na Ukrajine funguje obrovský obchod s orgánmi. Kto z Vás milá čitateľka, či milý čitateľ viete ale, že orgány mŕtveho sa už tak ľahko nedajú použiť? A preto musí byť človek vyhlásený za mŕtveho, mozgovo mŕtveho, a potom ho v niektorých prípadoch doslova rozporcujú.

Na Slovensku je platná legislatíva, že telo mŕtveho nepatrí rodine, ale štátu a z každého je automaticky darca. Aj tomuto sa dá ale zabrániť a tým znížiť riziko toho, že bude Váš milovaný, drahá čitateľka, rozporcovaný omylom. Tu je https://www.badatel.net/wp-content/uploads/2022/07/Prehlasenie-o-nesuhlase.pdf formulár, ten je potrebné vypísať, podpis môžete overiť na matrike, alebo u notára a zaslať na adresu:

NTO

Národná transplantačná organizácia, Limbová 14, 833 03 Bratislava, SR

Budte zdraví a prosím pomôžte nám urobiť referendum, v ktorom povieme vojne spoločne NIE.

S pozdravom

Spoluautori materiálov MIG, UM a za spracovanie Jox

 

[Karlos]

Nedávno jsem vezl z letiště v Larnace jednoho Poláka. Chlapisko dva metry vysoký, v ramenou metr. Ruce jak uhelné lopaty. Byl sice opilý a nevěděli si s ním rady, ale nakonec jsme se v polštině domluvili, odjeli a ochranka byla šťastná. To co vyprávěl o bojích na Okrajině je děsivé, byl tam jako žoldák v platu 3000 USD, který mu chodil z USA. Dal výpověď a odejel, protože tam už nechce jít bojovat i když jinou práci nezná (a fakt na to vypadal). Přijel sem na dovolenou a odpočinout si. Zranění se vozí do nemocnic nikoliv pro záchranu, ale pro odběry orgánů. A to není všechno. Chybí vybavení, chybí výcvik nových branců, spousta věcí nefunguje, protože byly dlouho někde uskladněny a teď jsou posílány do ostrého boje a výsledky jsou tragické. Šance na vítězství jsou podle něho naprosto nulové. Takže až dojdou Okrajinci (z ruského okrajina = pohraničí) je řada na dalších, kteří se neschovají a nebo neztratí v jiných zemích mimo EU. Kdyby se snad o něm dověděli, že je tady, tak přejde na okupované území a tam neplatí nic, nejsou ani v Interpolu a tak ho nevydají. A tam může žít spokojeně až do smrti stářím, pokud má peníze na živobytí.

 

[Lin]

Mečiar má naprostou pravdu. Kluci, kteří ještě za socíku byli na vojně, jsou dneska nejméně padesátníci. A jak říká Mečiar - v tom není ten největší problém. Problémem je, že tehdejší zbraně, na které se kluci tehdy školili a cvičili, už dneska neexistují a na ty nové školení ani výcvik nikdo ze záložáků nemá. A na to nám dnešní politická věrchuška, která zná vojnu tak akorát z filmu, trapně pozapomněla... A je opravdu jedno, zda píšu o věrchušce slovenské nebo české, protože je to jedna pakáž.
No a jestli si někdo myslí, že odpovídající výcvik zajistí nějaké tři měsíce na základně, dost se mýlí. Při dnešním způsobu života se za tři měsíce kluk ani nedostane do fyzické kondice (která je ve válce nutným předpokladem k přežití) - natož aby si osvojil technickou zručnost a vědomost při obsluze zbraní. Já jen pro obrázek běžného vojenského cvičení v osmdesátých letech = čtyřicetikilometrový pochod v časovém limitu a to s "plnou polní" na zádech (což bývalo, bratru, takových 30 kilo). A poté žádný "nadlimitní" odpočinek, ale znovu zapojení se do každodenní činnosti. A takové pochody probíhaly často. Nechci nikoho z dnešních mladých urazit, ale myslím si, že prostě nejsou tak odolní - ani fyzicky, ale hlavně psychicky. Můžeme se tu smát, jak američtí vojáci odmítají cvičení při teplotách "mínus" a pokud nemají každý den teplou sprchu - ale co by vydrželi ti naši?

Prostě - ten, kdo chová v hlavě plány na mobilizaci v našich zemích, by měl nejdříve jako první prakticky ukázat (a dokázat), že je to možné a že neplácá nerealizovatelné kraviny a nepošle ty mobilizované na jistou smrt.

A co se odebírání orgánů týká, tak v ruskojazyčném prostoru jsem zachytila několik článků o organizacích, nechvalně známých z obchodů s orgány. Jedné takové dokonce šéfuje žena. A tyto se již několik měsíců pohybují na UA a to hlavně v okolí nejzuřivějších bojových akcí.

 

[jardob]

Ja som rukoval v januári 1993. Pamätám si, na cvičisku v prijímači bola zamrznutá zem, my sme mali len bodák a poľnú skladaciu lopatku, a mali sme si vykopať zákop. To vôbec nebolo ľahké, prskal iba ľad. A čo na to veliteľ? "Ťažko na cvičisku, ľahko na bojisku". Na cvičných streľbách sme používali samopal vz. 58.
Povinná základná vojenská služba sa skončila v roku 2005, takže najmladší branci v civile majú dnes okolo 38 rokov.

 

[Karlos]

Ja som rukoval v januári 1993. Pamätám si, na cvičisku v prijímači bola zamrznutá zem, my sme mali len bodák a poľnú skladaciu lopatku, a mali sme si vykopať zákop. To vôbec nebolo ľahké, prskal iba ľad. A čo na to veliteľ? "Ťažko na cvičisku, ľahko na bojisku". Na cvičných streľbách sme používali samopal vz. 58.
Povinná základná vojenská služba sa skončila v roku 2005, takže najmladší branci v civile majú dnes okolo 38 rokov.

Víš co si myslím? To co píšeš máš naprostou pravdu a nejen Ty ale aj Mečiár a i všichni kdo toto prohlašují. Ona však má tato mince i druhou stranu. My starší jsme někteří prošli dobrým výcvikem, ale máme svá léta a pružnost těla je dávno pryč. Ale co se naučíš, nezapomeneš. Můžeme předávat mladým, ale není komu. Nejsou k tomu vedeni. Třicet let je velmi dlouhá doba, není ani branná výchova ve školách, pár lidí, co má zbroják chodí trénovat, ale většna ho má jako průkaz do sbírky. Co bychom s tím materiálem měli dělat. Kolik dneska stojí náboje? Kdo to investuje? Pamatuješ, mi jsme je fasovali proti podpisu, to bylo jinak. A já se ptám, kde jsou ty staré dobré časy?

 

[Lin]

@jardob :
Musela jsem si to vygůglit, jak to s vojnou bylo.
Dobře, byl jsi tedy nejspíš na rok. Tak to ses něco naučil. Otázka ale je, kolik z výzbroje těchto let má armáda SR k dispozici. Obávám se, že po "akci UA" už nic... Takže předpokládám, že pokud jako mobilizovaný nastoupíš, dají ti zbraně německé nebo americké. Zbytek již ponechám "ležet", protože vojnu znám jen z vyprávění a tak bych tu zabředávala do tématu, kterému nerozumím.

@Karlos :
To je velmi podstatná otázka = fyzická připravenost. A opět - nikoho nepodceňuju, jen soudím podle sebe. Stačí třeba regenerace. Jinak si člověk stihne odpočinout v pětadvaceti a jinak v pětačtyřiceti. Jako náctiletá jsem spala "pod širákem" na holé zemi a dobře se vyspala - dneska mám problém vstát po pár minutách letního "kochání se" mrakama. Nevím - možná jste na tom jinak. Ale já bych dneska a ve svých letech do nějakého "kurzu přežití" fakt nešla a to i přesto, že ve dvaceti jsem takový kurz mohla vést. Mám taky velké problémy se zrakem, takže moje výborná schopnost přesně střílet vzala za své. Dneska bych nepřítele uviděla tak na 10 kroků od sebe...