(Z nedostatku lepšího nápadu dávám příspěvek sem, nové téma jsem zakládat nechtěl.)
Když v roce 1986 nastoupil osmadvacetiletý Ladislav Brázdil do zemědělského družstva v Lošticích na Šumpersku, netušil, že za pár let přijdou existenční starosti. Stalo se, a tak založil firmu, aby 45 opravářů zemědělských strojů a další dělníky, kterým šéfoval, zachránil od vyhazovu. Dnes jeho...
www.novinky.cz
27.10.2023
Tentokrát jsem udělal výjimku a zkusil jsem být spíše Pocitářem než Počtářem.
Co mne v článku zaujalo?
“„Družstvo po roce 1989 potřebovalo osekat náklady, aby přežilo. Dostali jsme
nůž na krk. V podstatě nás postavili ke zdi. Řekl jsem si proto, že se o své chlapy postarám, a samozřejmě tím i o sebe, a založil jsem s jedním kolegou a dalšími dvěma partnery z nedalekého Zábřehu firmu,“ vrací se k úplným začátkům nynější majitel ZLKL.”
“Postupem času se ale podnik
přece jen začal
rozrůstat. „Losovali jsme však s kolegou, kdo z nás dá
zástavu do banky v podobě domků, co jsme si postavili, a soustředili se na filozofii
subdodavatele. Tím, že jsme
neměli finální výrobek, to byla nejrychlejší cesta, jak se
dostat k zakázce,“ vysvětluje podnikatel.”
“Dodává především do
nadnárodních koncernů, jako je například Emerson, Siemens, Mielle, Daimler. Přibližně
60 procent výroby jde na export, hlavním odbytištěm je po České republice
Francie a Německo. ”
”„S některými zákazníky jsme v dlouhodobém vztahu a
podílíme se i na vývoji produktu. Platí to třeba o krytu pro hydraulický měnič do mercedesů, kterých
ročně vyrábíme 300 tisíc kusů,“ podotkl Brázdil.”
”
Pokusil se i o vlastní finální výrobek, a to vozidlo pro tělesně poškozené.
Vyrábět ho však nebude. „Tento projekt neskutečně zatížil firmu. Museli jsme budovat konstruktérskou kancelář, marketing. Dali jsme na to nejlepší lidi. Na veletrzích
byl o to zájem. Představovali jsme si, že ho budeme vyrábět po tisících.
Za jedenáct let jsme se ale dopracovali jen k prototypové sérii, prodeji několika desítek kusů. I proto byla cena vysoká,“ říká.
Klíčový v tomto směru byl podle něj
zásah finančního úřadu, který v roce 2017 neuznal dotační projekt. „
Museli jsme vrátit sedm milionů a byli i sankcionováni. Vše skončilo
u soudu. Sice jsme ho
vyhráli a peníze dostali zpátky, ale měli jsme všeho dost a řekli jsme si, že s tím končíme,“ uvedl Brázdil. Jedno vozidlo ve verzi elektro ale přece jen prodal. „
Dodnes jezdí, má najeto asi 18 tisíc kilometrů. Nyní hledáme zájemce o tento projekt. Zatím máme dva, z Polska a Švýcarska, a vypadá to, že ho
do zahraničí přesuneme. ”
”Koncepci firmy jsem … začal směrovat k tomu, že budu mít
následníky, a ne, že to dotáhnu do nějaké úrovně a pak to prodám,“ uvedl s tím, že v podniku pracují už i obě snachy.”
Mám pocit, jako by zde byla popsána jedna z “bezstrukturních” šablon, s pomocí kterých se z ČR po převratu postupně vyrobila subdodavatelská “exportní“ koloniální ekonomika montoven.
