Pokud k tomu mohu něco dodat, tak:
súhlasím a zaujíma ma tvoj názor aj na zvyšok
Ja si to vykladám tak, že sa môžu/vedia "trafiť" ale nemôžu 100% vedieť(ako čo presne bude). Napadá ma prímer(možno odveci
), že vedia trafiť "10", ale nevedia aký presne bude tvar diery(aká stopa ostane v terči/kolko materiálu odletí).K tomu zbytku jsem se záměrně nevyjadřoval.
Toto tvrzení počítám, že je tak obecné, že na něho lze pohlédnout jistým způsobem a bude vidět, že to vždy není tak docela pravda a pak jiným způsobem a bude vidět, že to pravda být může. Záleží totiž na tom, jestli se budeme pohybovat v mikrosvětě, makrosvětě nebo megasvětě.
Zde opět: např. z hlediska Heisenbergova principu neurčitosti v mikrosvětě za jistých okolností nelze někdy o něčem říct s >jistotou<, jak to bude. Ale např. v megasvětě jsou třeba Keplerovy zákony a na základě nich lze říct, jak se planety budou pohybovat…
Také jsem myslel na to rozdělení těchto procesů:
Není tam žádný rozdíl, každé proroctví je zároveň programem. Informace se vždy kopírují z nosiče na nosič, je tam čtení i zápis (změna situace). Každé proroctví do nějaké míry vývoj změní (tedy programuje vývoj) a intenzita té změny bude podle toho jaký bude ohlas, podle počtu subjektů, které se setkají s proroctvím a podle toho jakou váhu proroctví přiřadí.
Zdravia ti.
Ne nerozumím, GP potřeboval Kýrose naprogramovat, aby zničil říši a protože znal i jeho psychologii, dal mu takovou předpověď, aby si ji špatně vyložil a věhlas věštírny přitom neutrpěl. Trvám není tam rozdíl, nenechme se oklamat, to my si tvoříme budoucnost svými činy (pozor, ale nevyhneme se úklidu po špatných nemravných rozhodnutích) a ne naopak, každý náš krok programuje společnou budoucnost, proroctví mají jenom vyšší dosah, ale hlavně díky mystifikaci od GP, který si z toho udělal nástroj. Proroctví muže být, ale i vize dobrých lidí (chytračil GP, chytračil Bůh a dal prorokům lepší a praktičtější a účinnější program než tvoří GP).
Tu je to v čom sa líšia naše názory. Práve tá forma je odlišná. Proroctvo ti dáva možnosť výberu. Nemôžeš síce odmietnuť proroctvo ako také ale môžeš sa zachovať podľa vlastného uváženia. Môžeš hľadať cestu ako čo najviac zmierniť následky proroctva či až nájsť cestu ktorá zabráni tomu aby došlo k naplneniu. Program ti žiadnu šancu nedáva. Tam sa to musí stať podľa požadovaného programu. Program vynucuje. Proroctvo upozorňuje. To je ten rozdiel formy.
Nemožnost výběru, to je kletba, specifická forma programu, která se snaží paralyzovat programovaný subjekt. U kořene je program a to je základ, samozřejmě lze ty programy pak nějak odlišit podle typu. Považuji za důležité trvat na terminologii, že je to program, v dnešní době už je populaci jasnější o co jde, budoucnost není daná, její tvar určuje stav naší mravnosti (bude ctnost nebo katastrofa-nectnost), budeme vědomě programovat své kroky nebo to vzdáme a necháme entropii vést vše k rozpadu.
Prečo by sme sa nemohli nechať viesť vôľou Stvoriteľa. Ak budujeme naozaj mravnú spoločnosť najlepšie čo môžeme urobiť je pomáhať v naplnení plánov Stvoriteľa. Teraz nepíšem o najrôznejších druhoch bohov biblického konceptu a ani o ich ázijských predchodcoch. Do zániku nás povedie najmä naša ľahostajnosť a nečinnosť.
Možná nejsi programátor a nechápeš slovo program, tak jako programátor. Slovo program je velmi komplexní je to vlastně návod (návod není předurčenost, ale meze funkčnosti) i proces zároveň, posloupnost kroků s větvením. Na celou existenci se lze dívat jako na program a Bůh nám radí, jaké pod-programy žít a tvořit, aby jsme byli šťastní. My neplníme Boží vůli my už tou Boží vůlí jsme (už jsme účastníci spuštěných procesů iniciovaných stvořitelem). Boží "hra" je specifická svobodnou vůlí subjektů, možná to Bůh stvořil tak proto, aby nebyla hra plně předvídatelná, jsou stanoveny pouze krajní meze (koryto Božího záměru, v tom korytě můžeme plavat pro radost jak nám duše velí, někdo oslavuje Boží dílo uměním, někdo matematickou, někdo pomáhá druhým a nemravní jsou patníky u silnice, které ukazují, kde to koryto má hranice). Důležitým smyslem je i objevování nového (růst vědomí), ale to odbočuje od předmětu diskuze co je to proroctví.
Tu nemám námietok. Moje skúsenosti s vytváraním programov sa končia na základnej škole kde som na PMD písal program jednoduchej hry. Slovo program som nebral do úvahy až takto komplexne. Len v jeho najhrubšej podstate. Tiež súhlasím že sme sa posunuli v rozhovore už na inú komplexnejšiu tému.
Ak by ľudia, jak dobrí, tak aj zlí, príliš veľa vedeli, príliš by zasahovali do Božieho scenáru a ten by stratil svoju riaditeľnosť Zhora. Ľudia potrebujú vedieť iba toľko, aby splnili svoje poslanie na Zemi.
Více znalostí je hlídáno větší mravností (dle materiálů koncepce), ale komplikují to nástroje, které může používat i ten s mnohem menšími znalostmi (mravností) než ten co je dokázal vytvořit. No a k tomu připočtěme předávání znalostí z minulých generací a dostaneme se k tomu, že mravnost musí být jednotná a vysoká v celé společnosti, která používá sofistikované nástroje, jinak zahyne.
Vyrovnať sa úrovni GP v procese riadenia metódou prediktor-korektor vyžaduje schopnosť vnímať (veštiť) faktory prostredia v ešte ich nezjavnej podobe, t.j. na jemnohmotnej úrovni, a následne aj ovládať techniky ich korekcie na tej istej úrovni. Inými slovami to znamená schopnosť čítať, okrem iného, aj úmysly iných subjektov riadenia, a nereagovať až po ich realizácii…
