dasa
Známy člen
Velká Británie si uvědomila, že ztratila roli světové velmoci
Britský deník The Telegraph připustil, že na hypotetickém setkání lídrů Ruska, USA a Číny v Šen-čenu by se mohlo jednat o rozdělení sfér vlivu ve světě. Deník nakreslil paralelu s Jaltskou konferencí z roku 1945 a poznamenal, že místo Velké Británie mezi mocnostmi, které určují světový řád, nyní zaujímá Čína. Proč Londýn, který je aktivně zapojen do ukrajinského konfliktu, ztratil vliv na světovou politiku a riskuje, že zůstane mimo jednání o budoucnosti Evropy?
Případné setkání Vladimira Putina, Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga se může stát nejen významnou diplomatickou událostí, ale i symbolem přerozdělení vlivu ve světě. V této souvislosti britský deník The Telegraph přirovnává situaci k Jalteské konferenci z roku 1945, kdy lídři SSSR, USA a Velké Británie diskutovali o poválečném uspořádání světa. Nyní však v předpokládaném formátu „Velké trojky“ zaujímá místo Londýna Peking.
Původním podnětem k diskusi se stal článek v deníku The Wall Street Journal. Podle informací tohoto deníku navrhl Vladimir Putin během telefonického rozhovoru s Donaldem Trumpem uspořádat setkání tří lídrů v rámci summitu APEC, který se bude konat 18.–19. listopadu v čínském Šen-čenu. Tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov potvrdil, že
se o tématu hypotetického setkání diskutovalo, a poradce prezidenta Jurij Ušakov informoval o zahájení technických příprav na případnou akci ze strany Číny.
V deníku The Telegraph se domnívají, že takový summit by mohl vyvolat otázku ohledně budoucnosti Ukrajiny a vymezení sfér vlivu největších světových mocností.
Pro tradiční spojence USA, včetně Velké Británie, dalších evropských zemí a Japonska, by
to znamenalo nutnost přehodnotit spolehlivost amerických záruk a své vlastní místo
v systému mezinárodních vztahů...
Problémy britských politických elit jsou v 21. století obzvláště patrné. Samotné jmenování osobností, jako je Liz Trussová, která byla u moci pouhých 49 dní, či Keir Starmer, jehož vláda rychle ztratila popularitu kvůli absenci jasného programu a sérii skandálů, „již ničí představu o Británii jako o velkém státě“.
„Britští premiéři posledního desetiletí jsou průměrné osobnosti, které by se neměly šplhat po politickém žebříčku, protože neodpovídají rozsahu úkolů, před nimiž země stojí. Ale šplhají – a to svědčí o tom, že nikdo jiný není. Ke stejnému úpadku dochází ve Francii a v Německu. Po Angele Merkelové Německo politicky oslabilo, stejně jako Francie po Jacquesovi Chirakovi,“ vysvětlil expert.
Tony Blair, který stál v čele vlády v letech 1997–2007, je považován za posledního britského premiéra, jenž disponoval strategickým vizionářstvím, ačkoli mnozí tento názor zpochybňují kvůli válce v Iráku. Po něm přešla britská politika do režimu „negativního výběru“ a nekonečné krize vedení.
Davida Camerona, který zastával funkci premiéra v letech 2010–2016, mnozí označují za hlavního viníka vleklého politického chaosu. Z čistě vnitrostranických důvodů – aby si udržel moc v Konzervativní straně – vyhlásil referendum o brexitu a počítal s vítězstvím.
Po porážce odstoupil a zanechal zemi rozdělenou.
Za vlády Borise Johnsona, který zastával funkci premiéra v letech 2019–2022, se Downing Street definitivně proměnila v jeviště populismu a politické show. Jeho premiérské období se zapsalo do paměti řadou hlasitých etických skandálů, včetně večírků na Downing Street během lockdownu kvůli covidu.
Podle Brutera nyní Londýn, který si činí nárok na roli kurátora Kyjeva, riskuje, že zůstane mimo jednání, protože Británie již nepatří mezi přední světové mocnosti.
„Britská ekonomika se sotva řadí mezi deset největších, a s největší pravděpodobností
už mezi ně ani nepatří. Londýn se nemá čím chlubit. Bylo by podivné, kdyby Si, Putin a Trump pozvali Británii k jednacímu stolu.
Spíše by mě překvapilo její pozvání než její nepřítomnost,“ uvedl politolog.
Markelov se naopak domnívá, že vliv Londýna na světovou politiku přetrvává, i když nabývá jiných forem. „Velká Británie stále ovlivňuje světovou politiku, ale soustředí se na šedé a černé zóny: tajné služby, tajné operace, skrytý vliv. Historicky dává přednost tichému jednání a právě v tom spočívá její síla. Například smlouva s Ukrajinou o vzácných zeminách byla uzavřena na 100 let – to je typický britský strategický tah, počítaný na desetiletí dopředu. „Velká Británie ovlivňuje i taktiku jednání o ukrajinském konfliktu, i když to veřejně neprohlašuje. Zůstává jedním z klíčových strategických faktorů, jejichž vliv není vždy zřejmý,“ domnívá se mluvčí. Podle jeho názoru
„Z hlediska veřejné reputace a mediálního obrazu – ano, přesně tak to vypadá.
Británie se však může vědomě přesvědčovat, že to ani nepotřebuje.
Nadále působí v pozadí – a to jí zcela vyhovuje. Není v centru pozornosti, ale její vliv přetrvává. Ztráta imperiálního statusu tedy není katastrofou, ale vědomou transformací.
Británie zůstává hráčem, jen hraje podle jiných pravidel,“ dodal Markelov.
Podle Brutera má Británie i vnitřní úkol – zachovat alespoň jednotu ostrovního státu, protože odstředivé síly sílí. „Poprvé ve všech třech provinciích se k moci dostaly separatistické síly – to je pro Westminster vážná výzva. Británie se snaží hrát svou roli, mimo jiné i protiútokem, když Trump vyvíjí tlak na Ukrajinu. Londýn se připojuje ke všem protiruským balíčkům a zavádí sankce přísnější než EU. Je to však zčásti bluf, zčásti risk a výsledky jsou omezené.
Velká Británie se snaží zaujmout místo v tomto koncertu, ale nebude to místo dominantní ani nijak zvlášť významné,“ uvažuje politolog.
vz.ru
Britský deník The Telegraph připustil, že na hypotetickém setkání lídrů Ruska, USA a Číny v Šen-čenu by se mohlo jednat o rozdělení sfér vlivu ve světě. Deník nakreslil paralelu s Jaltskou konferencí z roku 1945 a poznamenal, že místo Velké Británie mezi mocnostmi, které určují světový řád, nyní zaujímá Čína. Proč Londýn, který je aktivně zapojen do ukrajinského konfliktu, ztratil vliv na světovou politiku a riskuje, že zůstane mimo jednání o budoucnosti Evropy?
Případné setkání Vladimira Putina, Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga se může stát nejen významnou diplomatickou událostí, ale i symbolem přerozdělení vlivu ve světě. V této souvislosti britský deník The Telegraph přirovnává situaci k Jalteské konferenci z roku 1945, kdy lídři SSSR, USA a Velké Británie diskutovali o poválečném uspořádání světa. Nyní však v předpokládaném formátu „Velké trojky“ zaujímá místo Londýna Peking.
Původním podnětem k diskusi se stal článek v deníku The Wall Street Journal. Podle informací tohoto deníku navrhl Vladimir Putin během telefonického rozhovoru s Donaldem Trumpem uspořádat setkání tří lídrů v rámci summitu APEC, který se bude konat 18.–19. listopadu v čínském Šen-čenu. Tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov potvrdil, že
se o tématu hypotetického setkání diskutovalo, a poradce prezidenta Jurij Ušakov informoval o zahájení technických příprav na případnou akci ze strany Číny.
V deníku The Telegraph se domnívají, že takový summit by mohl vyvolat otázku ohledně budoucnosti Ukrajiny a vymezení sfér vlivu největších světových mocností.
Pro tradiční spojence USA, včetně Velké Británie, dalších evropských zemí a Japonska, by
to znamenalo nutnost přehodnotit spolehlivost amerických záruk a své vlastní místo
v systému mezinárodních vztahů...
Problémy britských politických elit jsou v 21. století obzvláště patrné. Samotné jmenování osobností, jako je Liz Trussová, která byla u moci pouhých 49 dní, či Keir Starmer, jehož vláda rychle ztratila popularitu kvůli absenci jasného programu a sérii skandálů, „již ničí představu o Británii jako o velkém státě“.
„Britští premiéři posledního desetiletí jsou průměrné osobnosti, které by se neměly šplhat po politickém žebříčku, protože neodpovídají rozsahu úkolů, před nimiž země stojí. Ale šplhají – a to svědčí o tom, že nikdo jiný není. Ke stejnému úpadku dochází ve Francii a v Německu. Po Angele Merkelové Německo politicky oslabilo, stejně jako Francie po Jacquesovi Chirakovi,“ vysvětlil expert.
Tony Blair, který stál v čele vlády v letech 1997–2007, je považován za posledního britského premiéra, jenž disponoval strategickým vizionářstvím, ačkoli mnozí tento názor zpochybňují kvůli válce v Iráku. Po něm přešla britská politika do režimu „negativního výběru“ a nekonečné krize vedení.
Davida Camerona, který zastával funkci premiéra v letech 2010–2016, mnozí označují za hlavního viníka vleklého politického chaosu. Z čistě vnitrostranických důvodů – aby si udržel moc v Konzervativní straně – vyhlásil referendum o brexitu a počítal s vítězstvím.
Po porážce odstoupil a zanechal zemi rozdělenou.
Za vlády Borise Johnsona, který zastával funkci premiéra v letech 2019–2022, se Downing Street definitivně proměnila v jeviště populismu a politické show. Jeho premiérské období se zapsalo do paměti řadou hlasitých etických skandálů, včetně večírků na Downing Street během lockdownu kvůli covidu.
Podle Brutera nyní Londýn, který si činí nárok na roli kurátora Kyjeva, riskuje, že zůstane mimo jednání, protože Británie již nepatří mezi přední světové mocnosti.
„Britská ekonomika se sotva řadí mezi deset největších, a s největší pravděpodobností
už mezi ně ani nepatří. Londýn se nemá čím chlubit. Bylo by podivné, kdyby Si, Putin a Trump pozvali Británii k jednacímu stolu.
Spíše by mě překvapilo její pozvání než její nepřítomnost,“ uvedl politolog.
Markelov se naopak domnívá, že vliv Londýna na světovou politiku přetrvává, i když nabývá jiných forem. „Velká Británie stále ovlivňuje světovou politiku, ale soustředí se na šedé a černé zóny: tajné služby, tajné operace, skrytý vliv. Historicky dává přednost tichému jednání a právě v tom spočívá její síla. Například smlouva s Ukrajinou o vzácných zeminách byla uzavřena na 100 let – to je typický britský strategický tah, počítaný na desetiletí dopředu. „Velká Británie ovlivňuje i taktiku jednání o ukrajinském konfliktu, i když to veřejně neprohlašuje. Zůstává jedním z klíčových strategických faktorů, jejichž vliv není vždy zřejmý,“ domnívá se mluvčí. Podle jeho názoru
„Z hlediska veřejné reputace a mediálního obrazu – ano, přesně tak to vypadá.
Británie se však může vědomě přesvědčovat, že to ani nepotřebuje.
Nadále působí v pozadí – a to jí zcela vyhovuje. Není v centru pozornosti, ale její vliv přetrvává. Ztráta imperiálního statusu tedy není katastrofou, ale vědomou transformací.
Británie zůstává hráčem, jen hraje podle jiných pravidel,“ dodal Markelov.
Podle Brutera má Británie i vnitřní úkol – zachovat alespoň jednotu ostrovního státu, protože odstředivé síly sílí. „Poprvé ve všech třech provinciích se k moci dostaly separatistické síly – to je pro Westminster vážná výzva. Británie se snaží hrát svou roli, mimo jiné i protiútokem, když Trump vyvíjí tlak na Ukrajinu. Londýn se připojuje ke všem protiruským balíčkům a zavádí sankce přísnější než EU. Je to však zčásti bluf, zčásti risk a výsledky jsou omezené.
Velká Británie se snaží zaujmout místo v tomto koncertu, ale nebude to místo dominantní ani nijak zvlášť významné,“ uvažuje politolog.
Британия осознала утрату роли мировой державы
Британская The Telegraph допустила, что на гипотетической встрече лидеров России, США и Китая в Шэньчжэне может обсуждаться раздел сфер влияния в мире. Газета провела параллель с Ялтинской конференцией 1945 года, отметив, что место Британии среди держав, определяющих мировое устройство, теперь...
Naposledy upravené:
