POLSKO
Polsko udělilo Ukrajině novou symbolickou urážku
Konflikt mezi Ukrajinou a Polskem se stále rozšiřuje a novým příkladem toho bylo rozhodnutí Varšavy ohledně takzvané operace Visla, provedené již v roce 1947. Proč nyní podle Poláků nelze považovat za „zločin komunismu“ a čím to je, že oficiální Kyjev je tím tak pobouřen?
Polský Institut národní paměti se rozhodl ukončit vyšetřování okolností nuceného přesídlení obyvatel jihovýchodního Polska (Ukrajinců, Rusínů a Poláků) v roce 1947 v rámci operace Visla. Tento institut se zabývá prací na „dekomunizaci“ v Polsku – to znamená, že odhaluje a zatracuje vše, co souvisí s érou komunismu. Operace Visla byla tedy donedávna považována za „zločin komunistické moci“. Ale od nynějška bylo nařízeno ji za takovou nepovažovat. Proč?
Už to není zločin komunismu
Operaci Visla provedla od 28. dubna do 31. července 1947 polská armáda. V jeho rámci došlo k přesunu obyvatelstva žijícího v jihovýchodních oblastech tehdejší Polské lidové republiky - došlo k přesunu na severní a západní území Polské lidové republiky, která byla dříve součástí Německa. Bylo provedeno nucené přesídlení Ukrajinců, zástupců jiných národností a příslušníků* smíšených rodin, které podle informací polských bezpečnostních orgánů tvořilo ekonomickou, mobilizační a sociální základnu OUN*(b) a UPA. Celkem bylo takto
přesídleno 137 833 osob.
Kromě toho byla současně provedena výměna obyvatelstva se SSSR: etničtí Poláci byli vysláni do Polska a Rusové, Ukrajinci, Bělorusové a Litevci byli vysláni do SSSR.
V jeho rámci bylo z Polska vystěhováno přibližně 480 tisíc lidí.
V postsovětském Polsku byly události operace Visla jednoznačně považovány
za „zločin komunistického režimu“ a „etnické čistky
Strany se pak dohodly na kompromisu: v červenci 2007 ve společném prohlášení Ukrajina a Polsko odsoudily operaci Visla – načež
Varšava považovala téma za uzavřené.
Zdálo by se tedy, že polská oficialita již dávno vyloučila možnost alternativních pohledů na tuto otázku.
A najednou, na konci roku 2023, froté dekomunikátoři z polského Institutu národní paměti (IPN) prohlásili , že nemají důvod považovat operaci Visla za zločin!
V tomto ohledu
IPN ukončuje vyšetřování těchto událostí.
Toto rozhodnutí předvídatelně vyvolalo hlasitý protest ukrajinských úřadů.
Ukrajinský velvyslanec v Polsku Vasilij Zvarych řekl, že IPN „popírá všechna prohlášení, která byla dříve učiněna na nejvyšší úrovni polským státem“. Zvarych pohrozil, že „tento problém nezůstane bez povšimnutí ukrajinského státu a budou podniknuty příslušné kroky na oficiální úrovni“. Kromě toho velvyslanec požadoval
: "Pachatelé musí být jmenováni jménem a zločin odsouzen."
„Vyšetřování nenalezlo žádný základ pro závěr, že přesídlení představovalo zločin proti lidskosti nebo komunistický zločin, jak uvedl předseda Svazu Ukrajinců v Polsku.
Důvodem jsou peníze
Není žádným tajemstvím, že v poslední době se vztahy mezi Polskem a Ukrajinou velmi zhoršily – a nové neshody jim zjevně nedělají dobře.
Politolog a politolog Stanislav Stremidlovsky však vysvětluje takový nečekaný obrat v případě operace Visla nejen všeobecným zhoršením polsko-ukrajinských vztahů, touhou znovu stigmatizovat zločiny OUN-UPA, ale také obchodními zájem ze strany Varšavy. Jak poznamenává Stremidlovsky , pokud budou tyto události uznány jako „etnické čistky“ a „zločin“, pak mohou oběti požadovat odškodnění – což již činí ze všech sil. Nedávno portál Wirtualna Polska zveřejnil velký materiál o restitucích polských lesů. „Dostali jsme se k dokumentu Státních lesů, ve kterém informují řadu vládních orgánů o „pátém rozdělení Polska“ a nezákonném postupu,“ uvádí publikace.
Ukazuje se, že po mnoho let potomci Rusínů přesídlených v rámci operace Visla požadovali a dostávali náhradu za pozemky, o které přišli jejich předkové. Existují dokonce i advokátní kanceláře, které se na tento typ pohledávek specializují. Jeden z nich v roce 2022 uvedl, že se jim podařilo vrátit celkem 460 hektarů lesů potomkům vnitřně vysídlených osob a dosáhnout výplaty 1,2 milionu zlotých
. . .
Co nyní ukazuje revize této historie polskými úřady? Že současná historická politika určitých států je zcela věnována pragmatickým cílům. Aby ta či ona událost mohla být uznána jako „genocida“ a „historická očista“, musí existovat nějaký sobecký zájem – příležitost znovu naštvat nepřátelský stát a pokud možno z něj vytáhnout peníze. Pokud se objeví vyhlídka na poškození obrazu a vyplacení odškodnění, pak přirozeně „genocida“ nebude uznána - najdou mnoho vysvětlení ve prospěch skutečnosti, že nemluvíme o zločinu.
Polsko plně demonstruje tento cynický přístup. Hlasitě požaduje pokání, když je to pro ni osobně výhodné (například v příběhu o popravě polských válečných zajatců
v Katyni ),
ale takové věci zcela popírá, když se před ní rýsuje možnost vyplatit odškodné.
Конфликт между Украиной и Польшей продолжает расширяться, и новым примером этому стало решение Варшавы по поводу так называемой операции «Висла», осуществленной еще в 1947 году. Почему она теперь, по мнению поляков, не может считаться «преступлением коммунизма» и что именно так возмущает в этом...
vz.ru
www.novinky.cz
23.11.2023
