karin kneissl, shrnuti tydne 21.6.
".. V sobotu jsem se se svými hostiteli vydala do Livadijského paláce, tedy na místo, kde se konala jaltská konference. Pro mě osobně, protože jsem o ní četla nesčetné knihy a viděla mnoho filmů a chtěla jsem toto místo navštívit už desítky let, to byl mimořádný zážitek. Od svých pětadvaceti let jsem se tímto tématem zabývala, později jsem o jaltské konferenci také psala články. Byla to konference, která zásadně ovlivnila osud Evropy během studené války.
Lze říci, že Jalta zničila osudy milionů lidí. V jistém smyslu znamenala začátek studené války a představovala diplomatické vítězství pro Stalina. Proč se mu podařilo přivést Churchilla a Roosevelta do Sovětského svazu?
Chronologicky tomu předcházela teheránská konference v letech 1943–1944, kde se sešla takzvaná „velká trojka“. Teherán byl tehdy považován za relativně neutrální místo. Poté se v únoru 1945 setkali v Jaltě.
Stalinovým motivem bylo ukázat svým spojencům rozsah válečných škod, které Sovětský svaz utrpěl. Chtěl jim cestou vlakem po Krymu ukázat, co tam způsobil německý Wehrmacht. Také zde byly stovky tisíc partyzánů pronásledovány. Lidé obvinění z podpory partyzánů, ať už staří lidé nebo děti, byli pod německým velením posíláni do koncentračních táborů, často za spoluúčasti místních kolaborantů.
Mezi nimi nebyli jen ruští kolaboranti, ale také mnozí krymští Tataři, kteří se zase možná mstili za to, co jim dříve provedl Stalin. Šlo tedy o mimořádně bouřlivé a strašné období dějin.
Stalinovi se v únoru 1945 podařilo tuto diplomatickou konferenci v Jaltě využít ve prospěch Sovětského svazu, který následně výrazně rozšířil svou sféru vlivu. Rudá armáda tehdy osvobodila Berlín, Vídeň, Varšavu, Budapešť a mnoho dalších středoevropských měst od nacismu.../
Moderátor: Paní Kneisslová, ale nejprve začněme Blízkým východem a tím, co se tam odehrálo. Ve středu večer totiž Donald Trump v proslulém Zrcadlovém sále zámku ve Versailles podepsal deklaraci záměru mírové dohody s Íránem. Podpis proběhl během večeře s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, o dva dny dříve, než bylo plánováno. Íránský prezident Masúd Pezeškján podepsal dokument současně digitálně v Teheránu.
Dohoda, která vznikla za zprostředkování Pákistánu a Kataru, předpokládá okamžité příměří, a to i v Libanonu, a znovuotevření Hormuzského průlivu. Na oplátku se USA zavázaly postupně zrušit všechny hospodářské sankce vůči Íránu.
Írán má být navíc podpořen programem obnovy v hodnotě 300 miliard dolarů, financovaným částečně státy Perského zálivu. A právě na historické půdě, kde byla roku 1919 podepsána Versailleská smlouva, Trump tuto dohodu stvrdil. Versailleská smlouva je považována za jednu z nejkontroverznějších mírových smluv historie. Německu byly tehdy nadiktovány podmínky, což později přispělo k vzestupu Hitlera a vypuknutí druhé světové války.
Paní Kneisslová, Versailleská smlouva byla historicky vnímána jako kapitulace Německa.
Je toto nyní kapitulace Spojených států? Jak to hodnotíte?
Karin Kneisslová: Jednoznačně ano. Nebudu chodit kolem horké kaše. Ve vašem shrnutí jste již zmínil některé důležité body. Minulý týden jsem v našem podcastu říkala, že mě překvapuje, co všechno je v těchto bodech obsaženo – od uvolnění íránských finančních aktiv až po zrušení sankcí. Překvapuje mě, že se tyto věci staly předmětem samotného memoranda, a nejsou pouze tématem vedlejších jednání, která by mohla probíhat dlouhodobě.
Dovolte mi krátký historický exkurz k Zrcadlovému sálu ve Versailles. Mnozí mají stále v paměti takzvanou „legendu o bodnutí do zad“ spojenou s Versailles. Kapitulace Německa, jeho úplná demilitarizace – tehdy bylo například zakázáno i letectví a v Německu bylo možné navštěvovat maximálně školu bezmotorového létání.
Ekonom John Maynard Keynes označil Versailleskou smlouvu za příměří, které vydrží maximálně dvacet let. Měl pravdu, protože v roce 1939 začala druhá světová válka.
Ještě krátce k historii: 18. ledna 1871 se právě v tomto Zrcadlovém sále odehrála jiná kapitulace. Otto von Bismarck po prusko-francouzské válce a bitvě u Sedanu srazil Francii na kolena. Alsasko tehdy opět připadlo Německu a právě zde bylo vyhlášeno Německé císařství.
Proto Francouzi v roce 1919 rozhodli, že Německo musí svou kapitulaci podepsat na tomto historicky symbolickém místě. Vše souviselo s německo-francouzským nepřátelstvím, které výrazně ovlivnilo první i druhou světovou válku. Později se ho pokusili překonat prostřednictvím Elysejské smlouvy a jednání Adenauera s de Gaullem.
Proto nechápu, kdo přišel s tímto – promiňte ten výraz – naprosto pošetilým nápadem podepsat memorandum právě v Zrcadlovém sále ve Versailles. Domnívám se, že to mohl být pouze francouzský nápad. Nemyslím si, že by s něčím takovým přišel Trump nebo američtí diplomaté.
Trump se den předtím nacházel v Évianu na jihu Francie. Právě tam byla v roce 1961 podepsána dohoda vedoucí k nezávislosti Alžírska po válce, která stála miliony životů. Odtud se zřejmě přesunul na summit G7 a následně na večeři pořádanou Emmanuelem Macronem ve Versailles.
Jsem stále ohromena volbou tohoto místa. A vracím se ke své odpovědi: ano, podle mého názoru jde o kapitulaci USA vůči Íránu.
Írán se v těchto dnech stal velmocí. Získává ústupky, o kterých si například Rusko může nechat jen zdát. Stačí se podívat na otázku uvolnění zmrazených aktiv. Íránská aktiva jsou zmražena od roku 1979, od islámské revoluce a obsazení amerického velvyslanectví. Hovoříme tedy o téměř padesáti letech.
Naopak ruská aktiva byla zmrazena až v roce 2022. Evropské státy dnes dokonce využívají výnosy z těchto prostředků k financování nákupů zbraní pro Ukrajinu. Američanům je alespoň třeba přiznat, že na íránská aktiva nikdy nesáhli. V Evropě se však prostředky ruské centrální banky podle mého názoru používají nezákonně.
Před několika týdny se mě jedna ruská novinářka ptala, zda by uvolnění íránských aktiv mohlo vytvořit precedent pro Rusko. Tehdy jsem odpověděla, že neočekávám jejich uvolnění. Ukázalo se, že jsem se mýlila – nebo alespoň zatím nejsme v této fázi.
Je třeba připomenout, že toto memorandum má pouze jednu a půl stránky. Jde o soubor bodů a nadpisů, přičemž všechny obsahují šedesátidenní lhůtu. Nyní začíná období, kdy má viceprezident J. D. Vance převést tyto body do reality. Čeká ho těžký úkol, protože v americkém Kongresu existuje silná protiíránská lobby.
Trump navíc byl loni na podzim v Izraeli oslavován jako superstar. Po útoku Hamásu v říjnu 2023 se podílel na propuštění posledních izraelských rukojmích. V Knesetu měl velký projev a po celé zemi byly plakáty s nápisy „We love Trump“ a „Donald the Great“. Průzkumy tehdy ukazovaly, že je populárnější než Netanjahu.
O osm měsíců později je však v Izraeli považován téměř za veřejného nepřítele číslo jedna. Mnozí Izraelci mají pocit, že je zradil. Izrael dvakrát zaútočil na Írán, ale deklarovaných cílů – zastavení jaderného programu a oslabení íránského vlivu – nedosáhl.
Írán navíc zaútočil na Izrael a může tak učinit znovu. Íránci to výslovně oznámili pro případ dalších porušení příměří v Libanonu, k nimž podle nich dochází denně.
Libanon hraje v tomto memorandu klíčovou roli. Na jedné straně stojí Írán a Hizballáh, na druhé USA a Izrael. Izraelci tvrdí, že se jich memorandum netýká a že své jednotky nestáhnou. Proto může dojít nejen k diplomatické konfrontaci mezi Washingtonem a Tel Avivem, ale i k něčemu mnohem většímu.
Izraelci tvrdí, že se jich toto memorandum vůbec netýká. Je jim údajně lhostejné a nehodlají stahovat své jednotky. To znamená, že nyní může dojít nejen k diplomatické konfrontaci mezi Washingtonem a Tel Avivem, ale i k něčemu mnohem většímu.
Často se říkalo, že vláda Baracka Obamy byla vůči Izraeli nejkritičtější americkou administrativou. Obama byl v Izraeli označován všelijak, dokonce i za antisemitu. Měl během svého prezidentství značné problémy s židovskou lobby ve Washingtonu.
To, co by však nyní mohlo potkat Trumpa, může být ještě mnohem závažnější. Nechci se pouštět do různých konspiračních teorií, které kolují ve Washingtonu i jinde a které se stále vracejí k tématu Epsteina a jeho seznamů. Spekuluje se, zda někdo nedrží proti Trumpovi kompromitující materiály. Nevím. Nechci se tím zabývat, ale protože je to předmětem mnoha debat, zmiňuji to alespoň okrajově.
Dnes a tady však máme memorandum podepsané v Zrcadlovém sále ve Versailles. Na místě, kde byli v roce 1871 ke kapitulaci donuceni Francouzi a v roce 1919 Němci. A v roce 2026 bych řekla, že zde kapitulovaly Spojené státy. Myslím, že to lze takto bez nadsázky říci.
Moderátor: Rád bych se ještě vrátil k izraelským reakcím, protože jsou opravdu výmluvné a vyvolávají značné pochybnosti o tom, zda toto memorandum skutečně přinese trvalý mír do regionu.
K dohodě se již vyjádřili vysoce postavení představitelé izraelské vlády. Ministr financí Becalel Smotrič označil dohodu za špatnou pro Izrael i pro celý svobodný svět a oznámil, že bude pokračovat úsilí o svržení íránského režimu.
Také Benjamin Netanjhu se v pondělí večer vyjádřil. Uvedl, že tuto dohodu uzavřel prezident Spojených států, který věří, že dokáže spojit příměří s ukončením íránského jaderného programu. Netanjahu dodal: „Je to jeho rozhodnutí. On to vede.“ Současně zdůraznil, že Izrael má své vlastní zájmy.
Další zajímavou reakcí byl komentář Jaira Golana, předsedy opoziční Strany práce. Na sociální síti napsal:
„Trump podepisuje dohodu, která nalije miliardy dolarů do režimu ajatolláhů, ponechává jadernou infrastrukturu nedotčenou, zachovává balistickou hrozbu a poskytuje vražednému režimu v Teheránu záchranné lano. Muž, který sliboval absolutní vítězství, končí své působení tím, že nepřátelé Izraele jsou silnější, Izrael slabší a odstrašující síla vybudovaná krví našich bojovníků se nám rozpadá před očima.“
Paní Kneisslová, pro mě je nyní klíčová otázka, jak chce Trump přesvědčit Izrael, aby tuto dohodu s Íránem respektoval. Anebo jde jen o divadlo a nikdo ve skutečnosti s mírem vážně nepočítá? Jak to vidíte vy?
Karin Kneisslová: Nechci znít rezignovaně ani sarkasticky, ale člověk se jen těžko ubrání dojmu, že jste použil správná slova. Možná je to skutečně jen představení, aby si Donald Trump mohl pro sebe odškrtnout další položku a říci: „Dokončil jsem další velkou válku.“
Už oznámil, že se nyní zaměří na Ukrajinu. Na summitu G7 se údajně dvakrát setkal s Volodymyrem Zelenským. Hlavním požadavkem Ukrajiny je získání systémů protivzdušné obrany Patriot a raket Tomahawk, jejichž dodávky Spojené státy dosud Ukrajině i Německu odmítaly.
Podle některých zpráv se však Ukrajincům podařilo vyvinout vlastní zbraně, které se mají schopnostmi Tomahawkům vyrovnat. Jak přesné tyto informace jsou, je těžké posoudit.
Trump by navíc rád znovu rozšířil skupinu G7 na G8 a opakovaně v posledním roce a půl naznačoval, že by do ní rád vrátil Rusko. Z ruské strany však zaznělo, že Moskva nikdy neobdržela oficiální pozvání.
Později se objevily zprávy, že by se příště mohla připojit Saúdská Arábie jako nové významné členské země. Jenže Saúdská Arábie je zároveň součástí uskupení BRICS. Celá situace je tedy poněkud nepřehledná.
Podle mého názoru už třicet až pětatřicet let žijeme v době, kdy obrazy a mediální efekty nahradily skutečné dohody. Diplomacie už není vnímána jako proces. Stala se událostí, spektáklem. A právě to nyní vidíme ve Versailles.
Stále mě zaráží volba tohoto místa. Ta zpráva mě doslova připravila o slova. Symbolika Versailles je nesmírně silná.
Trump nyní může svým voličům říkat: „Podívejte se, vyřešil jsem i tuto válku.“ A přitom ho příliš nezajímá, co se bude dít dál v Perském zálivu. Důležité pro něj je, že Hormuzský průliv bude znovu průjezdný.
Írán a Omán usilují o jasnější pravidla pro provoz v průlivu. To lze pochopit. Je možné, že vznikne dodatečná dohoda upravující průjezd, možná i s finančními kompenzacemi. Zatím to nevíme. Ale toto memorandum je velmi významný dokument.
Často jsem byla obviňována, že jsem příliš proizránská, že jsem mluvčí teroristů a podobně, protože jsem Írán mnohokrát navštívila. Musím však říci, že Írán zde dosáhl skutečného diplomatického triumfu.
A jednat s Íránci je mimořádně obtížné. Všichni, kdo se podíleli na jednáních o jaderné dohodě, to dobře vědí.
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=Bznq2o9UHL0
www.ilsole24ore.com
zpravy.aktualne.cz
