Tajemství Soledaru: Solný důl – gigantická podzemní pevnost
Boje o města Arťomovsk/Bachmut a Soledar trvají již několik měsíců. Důvodem není jen to, že Kyjev neustále posílá další vojáky na frontu, kterou dokonce i Ukrajinci nyní nazývají "mlýnek na maso". Země je pod zemí.
Dvě fotbalové branky v jednom z nesčetných tunelů solného dolu pod Soledarem
Autor: Dagmar Henn
Není to poprvé od začátku ukrajinské občanské války před téměř devíti lety, kdy se za obzvláště dlouhotrvajícími bitvami o určitá místa skrývají architektonické zvláštnosti. Tak tomu již bylo v případě letiště v Doněcku, jehož stará část byla vybavena několika patrovými bunkry, které byly kdysi postaveny jako velitelské centrum pro obranu Sovětského svazu. Tak tomu bylo i v Mariupolu, kde byly hluboké bunkry ukryty také pod Azovskými ocelárnami.
V Soledaru, malém městečku pojmenovaném po Karlu Liebknechtovi od roku 1965 až do konce Sovětského svazu, se nachází jeden z největších solných dolů v Evropě, který snad právě překonává solný důl Borth v Severním Porýní-Vestfálsku. Až do dubna loňského roku dodával veškerou sůl potřebnou na Ukrajině státní podnik Arťomsol (jehož název již prozrazuje, že tunely sahají do sousedního města Arťomovsk – ukrajinského opět Bachmutu). Do roku 2014 šla třetina produkce do Ruska. Na konci května 2022
státní podnik zastavil práci, protože boje znemožnily přepravu soli po železnici a velká část pracovní síly již byla evakuována.
První solný důl byl postaven v roce 1881 a v roce 2021 činila produkce soli Artyomsolu 1,9 milionu tun soli, která se prodávala hlavně jako průmyslová surovina. K přepravě těchto množství bylo denně zapotřebí 120 až 130 nákladních vagonů. Město Soledar, stejně jako mnoho dalších měst na Donbasu, vyrostlo kolem dolu, v tomto případě solného dolu. Podle geologů bylo dosud vytěženo pouze 5 procent z celkového ložiska. Kromě soli se těžila i sádra. Těžbu sádrovce prováděla německá firma Knauf.
Horníci v solném dole na Donbasu (foto ze sovětských časů, 1. srpna 1970)Vladimir Cheishvili via Ria Novosti / Sputnik
Šachty, které vedou v hloubkách mezi 190 a 300 metry, mají celkovou délku asi 200 kilometrů a procházejí celou oblastí pod Soledarem a Arťomovskem. Sůl se již netěží všude: velký sál čtyřicet metrů vysoký a široký a přes sto metrů dlouhý již sloužil jako koncertní sál, jiné sloužily jako solné jeskyně pro astmatiky a část byla ukázkovým dolem jako turistická atrakce.
Solný důl Soledar sehrál důležitou roli již na začátku ukrajinské občanské války v roce 2014, protože zbraně z první i druhé světové války jsou skladovány v jiné části dolu. Jednotné podmínky prostředí s konstantní vlhkostí 60 procent a konstantní teplotou 15 až 16 stupňů po celý rok jsou pravděpodobně důvodem, proč bylo vybráno toto místo. Na počátku povstání v Donbasu byly i zbraně z druhé světové války stále cennou kořistí. V té době byly v mnoha vesnicích z podstavců odebrány staré tanky a znovu postaveny na pojízdné nebo protiletadlová děla z muzeí, aby bylo možné čelit technicky mnohem lepší ukrajinské armádě.
Tato otázka již v současných bitvách nevyvstává. Ani churavějící ukrajinská armáda by se neměla uchylovat k uloženým muzejním kusům. Ale rozlehlá podzemní zařízení přirozeně ztěžují získání kontroly nad oblastí. Larry Johnson
cituje na svém blogu Jevgenije Prigožina, jehož Wagnerova skupina se po celé měsíce krok za krokem propracovávala Arťomovskem:
"Bachmut je centrálním bodem východní fronty a důležitým logistickým centrem. A naším úkolem je umírat co nejméně a ničit nepřítele co nejvíce. Zvláštností Bachmutu jsou jeho jedinečné historické a geografické obranné schopnosti, které nejprve zahrnují rozdělení města na několik částí vodními bariérami. Za druhé, v sousedství Bakhmutu je komplex osad, které tvoří jednotný obranný systém. Za třetí, je to jedinečná krajina s puklinami a jeskyněmi, které představují přírodní tunely. A třešničkou na dortu je systém dolů Soledar a Bakhmut, ve skutečnosti síť podzemních měst, kde se nejen v hloubce 80 až 100 metrů nachází sbírka lidí, ale ve kterých se pohybují i tanky a transportéry. A ve kterých byly od první světové války uloženy hory zbraní."
Dříve: Solný důl číslo 1 s názvem Sverdlov, dnes solný důl číslo 7 Doněcké lidové republikyV. Bak via Ria Novosti / Sputnik
Koneckonců, moderní solný důl již není provozován s krumpáčem a lopatou. Tunely procházejí železniční tratě, demontáž se provádí odstřelem a velkými stroji a samozřejmě stejně těžké tanky mohou být přivezeny do dolu, kam musí být přivezena těžká technika s desítkami tun hmotnosti. A uvážíme-li, jakou hodnotu přikládala skutečně extrémně obranná sovětská vojenská strategie podzemním zařízením – jak bylo zřejmé nejen na doněckém letišti a v Mariupolu, ale lze ji již vidět v menších vydáních na mnoha protileteckých krytech pod moskevskými budovami – část tohoto komplexu byla pravděpodobně také rozšířena pro tyto účely.
Blog
Scooptrade o tom píše:
"Systém solného dolu Artyomsol je již používán ozbrojenými silami Ukrajiny jako podzemní pevnost. Ve velkých hloubkách byly zřízeny muniční sklady, ubikace vojsk a na některých místech dokonce sklady těžkých zbraní. A "chytit" je z povrchu je téměř nemožné. Ukrajinská armáda může také využít podzemní spojení k přesunu vojsk mezi pozicemi a vstupy, jako jsou některé vstupy do šachet, jsou zaminovány a připravovány k demolici. Pokud jde o obtížnost útoku, doly Artyomsol mohou snadno konkurovat známé ocelárně Azov Valley v Mariupolu."
Mezitím dokonce i tisková agentura
Reuters napsala článek o této podzemní překážce, ale ozdobila ho velmi zvláštní interpretací. Prigožin, cituje text jednoho z obvykle anonymních zaměstnanců Bílého domu, má zájem převzít kontrolu nad ložisky soli a sádrovce. To je skutečný důvod, proč Wagnerova skupina vede bitvy o Bachmut/Arťomovsk. V ruských kanálech Telegramu to vedlo k sarkastické poznámce, že Prigožin pravděpodobně usiluje o monopol na polepené busty Lenina.
Ve skutečnosti je tato okrajová poznámka v
Reuters spíše preventivní reakcí na těžko odvratitelnou ukrajinskou porážku v těchto bojích. Zatímco před několika měsíci byl zdůrazňován význam Arťomovsku/Bachmutu jako kotvy ukrajinských obranných linií v Donbasu, západní média – protože ukrajinská kontrola nad touto oblastí zmizela – se stále více snaží tento význam této oblasti bagatelizovat. Prohlásit Arťomsk za soukromou posedlost Jevgenije Prigožina je pouze jednou z použitých variant. Pokud ukrajinské ozbrojené síly nakonec ztratí kontrolu, přinejmenším západní publikum by mělo být přesvědčeno, že tato porážka nemá žádný význam.
wikipedia.org/Visem/CC BY-SA 4.0
Ve skutečnosti jsou některé vchody do solného dolu již pod ruskou kontrolou, takže boje o podzemní zařízení již možná začaly. A není důvod pochybovat o tom, jak bude konec těchto bojů vypadat, i když to bude nějakou dobu trvat. Je nepravděpodobné, že by samotný důl utrpěl nějaké trvalé poškození. A kdo ví – v pozdější mírové budoucnosti by solné doly v Soledaru mohly ke svým dosavadním atrakcím přidat výstavu o rozhodující bitvě za osvobození Donbasu.
Die Kämpfe um die Städte Artjomowsk/Bachmut und Soledar dauern bereits einige Monate. Der Grund dafür ist nicht nur, dass Kiew beständig weitere Truppen an eine Front schickt, die selbst die Ukrainer inzwischen "Fleischwolf" nennen. Der Grund liegt unter der Erde.
pressefreiheit.rtde.live
Na Arestoviča sa valia vlny nenávisti v komentároch potom, ako priznal, že raketu, ktorá dopadla na obytný dom v Dnepropetrovsku, zostrelila ukrajinská protivzdušná obrana. Inak by raketa doletela presne do tepelnej elektrárne hneď za riekou Dneper. Nikto by nezomrel, nebol by nikto zranený a činžiak by bol celý. Podľa všetkého to robia banderovci schválne, aby potom vykrikovali do sveta, že to pália na obytné budovy Rusi. Takéto konanie nemá žiadnu logiku. Signály o letiacich raketách majú často niekoľko desiatok minút dopredu, takže majú dostatok času, aby ich zostreľovali niekde v poli. Ale vždy ich zostreľujú nad obytnými štvrťami...
