Asi bych fakt doporučila s tím sobeckým genem trochu brzdit. V takto vypjatém pojetí nejde o nic jiného, než o velmi těžko obhajitelnou formu sociálního darwinismu.
Ten tzv. "sociální darwinizmus" je něco jiného. Jde o to, že na jedné straně Darwin dobře popsal změny druhů, ale na druhé straně se nechal unést liberální ideologií a napsal tam cosi o tom, že jednotlivé druhy a tvorové si konkurují a silnější požírá slabšího - a z toho se stalo dogma liberalizmu, které mnoha lidem leží v žaludku. Takže to napravil P. Kropotkin, když řekl, že spolupráce je největší konkurenční výhodou - a toto je tedy ten "společenský darwinizmus". Myslím, že tomu nelze nic vyčítat. To je například jak proměna prokaryot na eukaryota, tak i dělba práce lidí v továrnách. (A řada dalších jevů v přírodě, které by nás měly nutit "smeknout".)
Teorie vznikla při snaze vysvětlit "altruismus" u sociálního hmyzu, kde má genetika, resp. genetická příbuznost klíčový význam.
Myslím, že šlo o vysvětlení jiných jevů. To až dodatečně se to jak pojmenovalo, tak našly souvislosti (vyššího) společenského chování.
Tvrzení, že tentýž model "výborně vysvětluje" jevy jako spolupráce, láska, svědomí a sebeobětování v lidském světě, je jednak čistý redukcionismus (převádí kulturně, historicky a normativně zakotvené jevy na pouhou genetickou optimalizaci), druhak porušuje základní metodologický princip rozlišování úrovní vysvětlení (model, který funguje na genetické a populačně-biologické úrovni, nemůže být bez další argumentace považován za adekvátní vysvětlení jevů na úrovni psychologické, kulturní a normativní). A já osobně mám fakt problém s jeho filosofickou a taky prostě morální neudržitelností, protože takové vysvětlení nejen neposkytuje jakýkoli hlubší vhled do jevů souvisejících s lidskou mravností a snad i duchovností, ale trivializuje je na vedlejší produkt reprodukční optimalizace.
No, tady bych byl velmi opatrný:
1) Jaký je rozdíl mezi neurony člověka a dalších živočichů?
2) Já zase mám velký problém s morálkou - kterou si každý vykládá jak chce (potřebuje).
3) Dnes mluvit o duchovnosti je také takové zvláštní - každý si pod tím zase představuje co chce. Přitom se tady snažím vysvětlit, že dnešní způsob práce mozku je naprosto zoufalý - ta dnešní duchovnost je pouze nějaký druh obžerství.
Mimoto: my vlastně můžeme porovnávat jevy ze současné lidské společnosti s řadou laboratorních výzkumů i pozorování přírody, ale většinou to nechceme vidět.
Opravdu? Před reformací a osvícenstvím dav neexistoval? A co třeba ve starověkém Římě, ti, kteří byli uspokojováni chlebem a hrami, to dav nebyl?
Ano, to je pravda, to jsem příliš zjednodušil. Řím byl liberální společností (a tedy znal dav), křesťanství znamenalo alespoň dočasný návrat k tradiční společnosti a útlum davu, když ovšem i tak ve městech dav "probleskoval". Mimoto dav je a vždy bylo například vojsko.
Ostatně: takové chování známe i z přírody - viz synchronní pohyby hejna, nebo stáda. Tady třeba hledejme význam pořadového kroku vojenského tvaru (co Trumpovi chybělo na loňské přehlídce).
A ve středověku věřící ovečky, pro které bylo svaté, co pan farář řekl v kostele, to dav nebyl? Co to tedy bylo?
Tady jsme někde jinde a potíž je právě v našem příliš zprimitivněném poreformačním myšlení. Není od věci se podívat, jak se na svět dívali naši dávní předkové. Ti měli mir Jav jako "svět vezdejší", mir Prav jako svět "světlých bohů", čínsky "nebesa" tedy svět pravidel a mir Nav - jako svět "temných bohů" tedy to, čemu se je třeba vyhnout. Před reformací lidé toto dobře odlišovali a vlastně kázání byla o miru Prav a miru Nav.
), ale nic to nemění na podstatě... Zkuste provést změny ve školství, které by napomáhaly lidem stávat se lidmi, u nás, v Rusku a uvidíte, jak rychle pohoříte...