Pokusy o likvidaci monopolu lichvářských klanu z historie známe. Obvykle nešlo u úplný zákaz úroku, nýbrž převzetí monopolu na vydávání/tvorbu peněz do rukou státu. To by mohl být logický první krok, ale jak to dopadá už víme (mafie to zvrátí všemi prostředky). Další možností je naopak decentralizace - vytvoření lokálních prostředků směny zboží (omezení univerzální moci peněz). K tomu jsou různé digitální platformy jako stvořené.
Úrok je mezi lidmi silně zakořeněn/není vnímán nemorálně. Proč by měl mít z něho prospěch soukromý subjekt a ne stát? Od sud by bylo možné začít.
Nastíním další důležitou konceptuální oblast.
Oporou kapitalismu (současné formy davo-elitarismu) jsou tzv. společenské „elity/špičky“. Současně platí, že kapitalismus (DE) se vyznačuje korupcí a kriminalitou (proto ten všudypřítomný „boj“ s korupcí a kriminalitou). V realitě jsou nejůspěšnější ti, kdo prcují na hraně zákona (viz zmínění lichváři), nebo ještě úspěšnější nepostižitelně za jeho hranou (drogové kartely napojené na tajné služby atd). Toto je podstata, konkurenční boj, hnacího motoru DE. Tzv. Elity jsou součástí a obhájci klanově korporátních zájmů (v podstatě mafiánských skupin).
Přirozený výběř/síta nepustí do těchto struktur lidi se svědomím a lidskostí. Elita je tak logicky tvořena především psychopaty.
Odkud se neustále berou? Jak vyprázdnit kádrovou základnu a tím ukončit kontinuitu DE.
Zlo plodí zlo. Dítě vychované v nepříznivých podmínkách (odloučené od matky, od rodiny, s nedostatkem kladných sociálních vazeb, s nedostatkem lásky a něhy, v deviantním prostředí si nese psychické následky často celý život. Možných příčin deformace osobnosti jedince je mnoho: Dospívající jedinec vystavený posměchu, šikaně, deprivaci = ztráta sebevědomí, sebedůvěry = to vše vytváří narušené až psychopatické/asociální jednotlivce = tvorba kádrové základny DE (asociálů toužících po moci a pomstě/ ne vždy je to na vědomé úrovni, pochopitelně).
Preventivní znalost psychologie by měla být součást základní výbavy/vzdělání. Již jen prosté seznámení dospívajících se základními psychologickými a sociologickými jevy a principy (akce vyvolává reakci) by pomohlo mnoha lidem. Schopnost rozlišení psychopatů a jejich izolace od řídících pozic ve společnosti by vedla ke zlepšení fungování sociálního supersystému.
Rodina, předškolní výchova, škola. Léčba prací a láskou a lidskostí. Více přírodních věd (božích zákonů/pravidel), reálné i fyzické práce, sociálních/kolektivních vztahů a zkušeností. Méně ideologie a stokrát přepsané historie.
Souhlasím až na ten konec, to méně ideologie a stokrát přepsané historie. To je druhá (historie) a třetí priorita (ideologie) a bez těch to dost dobře nejde. Já také nemám ráda různé ty Tartarie a podobné, což je něco, co se dost dobře nedá ověřit. Ale blízké dějiny jsou pro další vývoj určující. A vůbec to není náhoda, že je proti bolševikům takový odpor, že to, co dělali, je zkreslováno a překrucováno. Potom se nemáme oč opřít, od čeho odrazit. Ne nadarmo se nám postarali o pozdní socialismus, přičemž u nás to byla v porovnání s Ruskem selanka. To je odraz uvědomělého řízení globálního prediktoru, a pokud se mu chceme umět bránit, nebo ho porazit, tak se to bez osvětlování toho, jak řídí, prostě neobejde.
Já chápu, že by všichni rádi evoluci, také aby si většina těch, co bolševiky odsuzovali (nechali se GP nachytat), udržela takříkajíc "čistý intelektuální štít", jenže to není možné. Neuvědoměle není možné vyhrát (neuvědoměle je možné házet GP klacky do jeho řízení, ale ne vyhrát) a uvědoměle vyhrát znamená porozumět řízení, tedy i dějinám a ideologiím. Už jsem to tu psala já víckrát, že to není o tom, že by většina nechtěla tu evoluci, je to o tom, že jakmile ta menšina zjistí, že se vývoj posouvá směrem její parazitické porážky, tak je rázem po evoluci. V Ivanu Olbrachtovi jsem narazila na citaci jisté bolševičky Angeliky Balabánové, která řekla: "Krvavost revolucí nezávisí na útočnosti většiny, volající po lidském životě, nýbrž na houževnatosti, s níž panující menšina drží a brání svůj lup." (Z knihy Ivana Olbrachta napsané na základě jeho návštěvy SSSR v roce 1920 Obrazy ze soudobého Ruska)
Bolševici věděli, že chtějí lepší, lidský život, že už nechtějí bydlet v ratejnách, čelednících, či v dírách na břehu řeky jako ti Číňané, a začali to řešit přímo s oporou na marxismus, který měl zůstat jen návnadou bez reálných bolševických plodů. Ano, dělali přitom i chyby, někdy sami, někdy jim k tomu bylo ze strany GP pomáháno. Tam už je zase důležitá ta míra. Umět vystihnout, kdy je nějaký děj v rámcích mé koncepce, a kdy už vystupuje za ně a začíná tu koncepci fakticky pokřivovat a v konečném důsledku obracet (viz pozdní socialismus směrem zpět ke kapitalismu). Zásadní věcí je podle mne pochopit a uvěřit, že tu existuje řízení účelově zaměřené na to, aby lidem život zhoršovalo místo zlepšovalo. Potom se začnou míjet účinkem jejich řídící metody, protože lidé neusnou na vavřínech a budou neustále vyhodnocovat, jaké stávající řízení nese plody. A už je nezmýlí žádný další Chručov, vyběhnou s ním.
Putin by také rád vše udržel v klidu a bez boje (bez boje? A SVO je co?!). Jenže to je také pokřivená hra, jako s tou ruskou ústavou zakazující ideologie. Ve skutečnosti zakazuje všechny ideologie, které jdou proti té panující, kterou navíc formou symbolů natvrdo zakotvili. Erb - carská dvojhlavá obluda, vlajka vlasovská/bělogvardějská, ruská armáda má hvězdu fakticky přeškrtnutou - je to výsměch Rudé armádě. Jako ta vlasovská vlajka v čele vojenské přehlídky k Vítězství a zakryté Mauzoleum. Proto tvrdím, že se to v podstatě neliší od ukrovské desovětizace. A co je to ta sovětizace? Byla to republika rad, kde bylo co nejvíce lidí zaangažováno do řízení s odpovědností za své výsledky. A neustále to bylo vyhodnocováno jejich blízkým okolím. Až když Chruščov odtrhl komunistickou stranu od lidí, kdy schůze přestaly být veřejné, začalo se to opětovně "elitarizovat".