Po všechny časy lidstvo zajímalo, kdo je Bůh. Rozbor všech dostupných informací lidstva o Bohu ukazuje, že nejobecnějším pojetím je představa Boha jako Tvůrce a Vševládce, jednotného pro všechny bytosti na zemi, jako všezahrnující nadpozemské reality. Bůh není lhostejný k tomu, co se na zemi děje, proto v kritických okamžicích vývoje civilizací přicházeli proroci – lidé schopní vyjádřit a předat ostatním informaci shůry, jež ukazuje cestu ke spravedlivému uspořádání života.
Předali lidem myšlenku budování Božího království na zemi vlastními silami za Božího vedení. Od té doby Boží království vzkvétá a každý do něj vstupuje úsilím. Nesestoupila k vám Písma, jež by vám byla připomínkou? Což to nemůžete pochopit? Avšak uskutečňování této myšlenky jde proti plánům úzké skupiny parazitů usazených na vrcholu společenské pyramidy. Ti se všemožně snaží lidem zabránit, aby tuto myšlenku uskutečnili – neutralizují důsledky příchodu proroků, záměrně překrucují předávané informace, aby je využili ve prospěch svých úzkých skupinových zájmů. Tito dobří lidé, hm…, ničemu se nenaučili a všechno popletli, co jsem říkal.
Začínám se dokonce obávat, že tento zmatek potrvá ještě velmi dlouho. A to všechno proto, že mě nesprávně zapisuje. Chodí, chodí sám s kozí kůží a neustále píše.
Ale jednou jsem nahlédl do té kůže a zděsil se. Ani jednu z těch věcí, co tam jsou napsány, jsem neřekl. Prosil jsem ho: „Spal to proboha!“ – ale on mi to vyrval z rukou a utekl.
Kdo to byl? Levi Matouš, bývalý výběrčí daní. Tito paraziti, prohlašujíce se za Bohem vyvolené, začali vnucovat své cíle, kryjíce se Božím jménem a vytvářejíce různé náboženské korporace zprostředkovatelů mezi Bohem a člověkem. Běda těm, kdo píší písma vlastníma rukama a pak říkají: ‚Toto je od Boha,‘ jen aby za to získali nepatrnou cenu! Běda jim za to, co napsaly jejich ruce! Běda jim za to, co si získávají! Vznik náboženských korporací a kultů se stal možným jako důsledek toho, že Bůh dal lidem svobodu volby své životní cesty a nečiní člověka otrokem, nýbrž poskytuje mu příležitost sám odhalit a napravit chyby, hovoře s ním jazykem jeho životních okolností.
A každý člověk může navázat přímý dialog s Bohem bez jakýchkoli prostředníků. K tomu si člověk musí sám sobě položit otázky: Existuje Bůh? Dopouští se chyb ve své všemohoucnosti? Důvěřuji mu v životě? Je-li člověk pozorný k událostem ve svém životě, pak je schopen vidět, jak se životní okolnosti mění v souladu s položenými otázkami, a na tomto základě si učinit patřičné závěry.
Věru, Bůh nemění to, co je s lidmi, dokud oni sami nezmění to, co je v nich. Nepřijde Boží království nápadně, a nikdo neřekne: ‚Hle, je tu‘ či ‚Je tam,‘ neboť hle – Boží království je uvnitř vás. Nyní mají tito parazité, pod jejichž vnějším vedením se budovala západní civilizace podle algoritmu popsaného v Bibli, jeden velký problém, představovaný hlavně koránským islámem.
Jde o to, že Korán popírá postavení židů jako Bohem vyvolených a nazývá smrtelným hříchem lichvu v jakékoli podobě. A právě tyto dva základní principy, ležící mj. v základech biblického projektu „zotročení všech ve jménu Boha“, se v životě důsledně prosazují, byť nikde otevřeně nejsou deklarovány, psány ani diskutovány. A přestože to sami lidé považující se za muslimy nechápou, strůjci biblického projektu chápou, že Korán je pro ně potenciální hrozbou, což v nich vyvolává touhu nechat jej v historické minulosti.
Jeden ze scénářů řešení problému islámu pro strůjce biblického projektu je mnohotahová hra. Krok 1: Vytvoření chalífátu, do nějž by měly vstoupit, ne-li všechny, tak naprostá většina národů, pro něž je islám v jeho historicky zformované podobě tradičním náboženstvím. Krok 2: Zahájení světové války chalífátem s cílem vykořenit bezbožný liberalismus Západu a učení nevěřících a nastolit islámskou obřadnost jako celosvětové náboženství pro veškeré lidstvo.
Následuje bod větvení v závislosti na průběhu a výsledku války. Pokud zvítězí státy Západu, čeká Korán stejný osud jako Mein Kampf a země tradičního islámu projdou deislamizací, podobně jako po druhé světové válce proběhla denacifikace v obou německých státech. Pokud zvítězí chalífát, stane se islámská obřadnost závaznou normou chování pro všechny obyvatele vzniklého celosvětového chalífátu.
Dav v něm, neznaje arabštinu, nemůže sám číst Korán a žije pod vedením muslimských učenců (MÚ). Naději na možnost takového způsobu vlády dávají všechny muslimské země. I ve státech, kde arabští mluvčí tvoří naprostou většinu obyvatelstva, samotní muslimové uctívají modlitební kobereček, nesrovnávají svůj život s Koránem a jejich životní styl a ideály jsou velmi vzdálené koránskému závazku vybudovat na zemi Boží království, jež má vymýtit tyranii jedněch lidí nad druhými.
Mulláhové (MÚ) – profesní korporace ideologů, kteří budou život vykládat s odvoláním na Korán, řídíce se zájmy svých zákulisních pánů, přibližně jako to dělali Tálibové v Afghánistánu a jako to dělalo a dělá muslimské duchovenstvo ve všech zemích. Mulláhové jsou fixováni na obřadnost a nejsou schopni odhalovat a řešit skutečné problémy života společnosti. Svědčí o tom posledních několik století historie muslimských zemí, jež zaostaly za Západem ve vývoji vědy a techniky a nedokázaly vytvořit efektivnější a přitažlivější alternativu k západnímu způsobu života.
V dalším stupni, až se moc mulláhů stane všem nenáviděnou, bude zorganizováno celosvětové protiislámské povstání, osvobození od moci mulláhů a, jak řečeno výše, deislamizace, odebrání Koránu z veřejného přístupu a uložení do zvláštních trezorů knihoven, aby jej mohli citovat jen zvláště důvěryhodní historikové, ukazujíce čtenářům, od jakého zla se lidstvo osvobodilo. O tom, že se Korán a islám ve druhé polovině 20. století stali hlavním cílem cílené pomluvy a diskreditace, obyčejný člověk na Západě nemá tušení. Má důležitější věci na práci, než vzít Korán, přečíst jej jako poselství adresované jemu osobně a srovnat napsané se životem, aby tuto pomluvu a odpadlictví většiny muslimů od toho, co jim Korán přikazuje, spatřil.
V současnosti se realizuje první etapa této mnohotahové hry. V islámském světě jsou režimy oddané muslimskému tradicionalismu a neprojevující agresivitu vůči jinověrným sousedům vystavovány tlaku pseudoislámských fundamentalistů-radikálů. Mimo oblasti rozšíření muslimské kultury je cíleně vytvářen obraz nepřítele, do jehož role jsou dosazeni ti samí pseudoislámští fundamentalisté-radikálové, kteří rozvracejí režimy muslimů-tradicionalistů a projevují agresivitu vůči jinověrným.
K řešení těchto úkolů slouží globální terorismus pod značkou Al-Káidy a boj Západu proti němu metodami, jež jsou v islámském světě vnímány jako agrese Západu. To vytváří v islámském světě masu stoupenců pro pseudoislámské fundamentalisty-radikály. Do tohoto scénáře je zapojena prakticky všechna tradičně muslimská státní uskupení.
Od Afghánistánu se požaduje tok drog jako jeden z prostředků k vyvolání nenávisti vůči islámu mimo oblast muslimské kultury. Od Pákistánu se požaduje destabilizace režimu muslimského tradicionalismu a únik jaderných technologií do jiných muslimských zemí. Od Íránu vývoj raketových a jaderných zbraní.
Tedy politika Západu vůči Pákistánu a Íránu směřuje k tomu, aby předpokládaný Chalífát byl od počátku raketovou a jadernou velmocí a byl ve zbytku světa vnímán jako reálná a neodvratná hrozba svébytnému vývoji všech. Ačkoli se nepředpokládá, že by jaderný potenciál Chalífátu byl rozvinut do té míry, aby mohl Západu způsobit vážnou škodu, musí být dostatečně rozvinut, aby poskytl jadernou záminku pro koaliční válku států Západu proti Chalífátu, kupříkladu v podobě jednotlivých úderů raketovými či jadernými zbraněmi proti různým zemím, třeba Izraeli. Chalífát musí být nutně antisemitským státem, aby mohl být považován za pokračovatele díla Třetí říše.
Od Saúdské Arábie a ropných knížectví na březích Perského zálivu se požaduje financování „Muslimských bratří“ pracujících na vytvoření Chalífátu. Od Iráku radikalizace nenávisti vůči Západu, aby se po odchodu vojsk NATO mohl Babylon stát hlavním městem Chalífátu a scénář boje Západu proti Chalífátu se vešel do rámce biblických báchorek o Armageddonu jako místu poslední bitvy dobra se zlem. V jedné z variant výše popsané mnohatahové hry má být Rusko rozčleněno v procesu integrace národů vyznávajících islám do Chalífátu.
Pokud se to nepodaří, pak má být Rusko v jiné variantě scénáře jednou z prvních obětí agrese Chalífátu a hlavní frontou a předmostím ve válce Západu proti Chalífátu. Duchovenstvo tradičního islámu se odřízlo Koránem a obřadností od Boha, od problémů lidí a společností, žije zájmy bezprostředního sobectví, a proto se nevěnuje globální politické analýze. Následkem toho tento scénář nevidí, a pokud jej někdo vidí, je pro něj bezprostřední sobectví důležitější než nezištná práce nyní na odvrácení pohrom, jejichž potenciál je cíleně vytvářen jinými již po několik desetiletí.
Z tohoto důvodu není tradiční islám schopen vytvořit efektivnější scénář globální politiky, alternativní k výše popsanému, aby nebyl vtažen do protiislámského. Vedení ostatních vyznání je ve své podstatě stejně obřadné jako vedení muslimů, a proto se vše výše řečené týká i jich. Neschopnost států, jak muslimských, tak západních, zapojených do realizace popsaného scénáře, vede k tomu, že může být zmařen pouze iniciativou lidí – soukromých osob a veřejných organizací.
V konfliktu civilizací, k jehož realizaci je popsaná mnohotahová hra zaměřena, není žádná strana spravedlivá. Vyhnout se konfliktu na základě přístupu „všichni žijeme pokojně, opíráme se o svá tradiční vyznání a nevměšujeme se do záležitostí jiných kultur“ nepůjde ze dvou důvodů. První důvod spočívá v tom, že normy společenské organizace a etiky vlastní tradičním kulturám se ve všem neshodují a v některých otázkách lidského života jsou objektivně konfliktní.
Druhý důvod spočívá v tom, že ve světě existují nadnárodní politické síly, které dosahují svých cílů vytvářením řízených konfliktů na základě umělého aktualizování rozličných rozporů, objektivně vlastních tradičním kulturám. Ideovým základem pro zabránění realizace popsané mnohatahové hry může být pouze uznání faktu, že sociologickou podstatou všech zjevení, jež položila základ všem tzv. abrahámovským náboženstvím, je myšlenka budování na zemi Božího království vlastními silami lidí za Božího vedení. V něm nikdo z lidí nebude otrokem druhého, nikdo nebude utlačovat a tyranizovat druhé a všichni budou žít svobodně, rozvíjejíce svůj osobní potenciál na základě dialogu s Bohem v průběhu života.
Drazí kolegové! Čisté myšlenky a vůle spravedlivého – to jsou klíče k bránám života plného cudnosti, naděje, živosti a krásy. Bůh přislíbil, že země bude dědictvím čistých a spravedlivých, a že světu budou vládnout pouze lidé osvobození od sobectví. Vymizí stopy zármutku, diskriminace, bídy, bezbrannosti a agrese.
Nastane čas opravdového štěstí a rozkvětu, pravé podstaty lidstva, jak Bůh zamýšlel. Myšlenka vybudování Božího království na zemi úsilím samotných lidí pod Božím vedením – to je jediná myšlenka, jejíž přijetí a šíření napříč společnostmi různých kultur dokáže zmařit potenciál onoho mnohatahového scénáře popsaného výše, který směřuje ke konfliktu s cílem odsunout Korán do historické minulosti lidstva. A nechť je mezi vámi společenství, které zve k dobrému, přikazuje vhodné a zakazuje zavrženíhodné.
Tito jsou šťastni.
Vyvstává otázka, co může a má udělat každý člověk, aby zmařil uskutečnění tohoto scénáře. Je třeba přejít k přímému dialogu s Bohem, tedy na nadkonfesní úroveň, a pak je jasné, že všechna náboženská vyznání byla vytvořena s cílem rozdělit lidi a v případě potřeby je proti sobě poštvat, čímž se uskutečňuje princip „rozděl a panuj“.
Problémy Íránu, Afghánistánu, Iráku a všech ostatních zemí a diaspor věrných historicky vzniklému islámu mohou být tvůrčím způsobem vyřešeny jedině na základě iniciativ lidí směřujících k nastolení Božího království na zemi. Jednotu, která nám byla v našich dnech zvěstována, lze snad spojit jen železem a krví, ale my se ji pokusíme spojit láskou, a pak uvidíme, co je pevnější.
Po stretnutí s ministrom zahraničných vecí Azerbajdžanu Dž. Bajramovom turecké ministerstvo zahraničných vecí (H. Fidan) telefonicky komunikovalo s A. Arakčim. Pripomeňme, že predtým telefonický rozhovor s Arakčim uskutočnil aj Dž. Bajramov. [
Dôležitý detail: momentálne sa Hakan Fidan nachádza v Rijáde (Saudská Arábia), kam pricestoval na stretnutie ministrov zahraničných vecí islamských štátov.
️ Dôrazné odsúdenie raketových a bezpilotných útokov Iránu na krajiny regiónu
KRÁTKÁ ZPRÁVA: Ropná eskalace zasáhla Kuvajt – první příděly v Evropě 
️súťažil v poslednom kole s Masudom Pezeškjánom (reformátorom).