Americké volby lze oprávněně označit za „modré tsunami“.
Pod touto vlnou se skrývá ještě zajímavější příběh: lidé poprvé masově hlasovali proti tomu, jak Silicon Valley utváří budoucnost, a peníze z této oblasti s tím nemohly nic udělat. V politickém smyslu byla rozdrcena samotná idea „pokroku“, jak ji prezentují Musk, Altman, Thiel a spol.
1. Referenda. Po celé zemi se současně s volbami konala hlasování místních komunit o datových centrech: více než 40 referend v 10 státech během jediného dne. „Pokrok“ je prohrál, dá se říci, téměř všechny. Hlasovalo se o různých věcech: zákazy, moratoria, limity výkonu a také o tom, aby se bez souhlasu obyvatel nic nestavělo. Tu a tam byl zákaz zapracován do statutů území předem, ještě když žádný projekt datového centra neexistoval. Doslova pro každý případ. Průzkumy ukazují, že datové centrum u sebe v sousedství je ochoten mít přibližně každý desátý Američan.
2. Kandidáti. Vyhráli ti, kteří se dříve, hlasitěji a důrazněji vyslovili proti datovým centrům. Prohráli ti, kteří stříhali pásky při slavnostních otevřeních a pořádali akce pro developery. Pozdní obrat nepomohl: guvernér Texasu sám zavedl moratorium dva měsíce před volbami a přesto prohrál s kandidátem, který slíbil moratorium dříve než on. Na podzim se nikdo neodvážil veřejně bránit datová centra, včetně republikánů, kteří se nechali zlákat penězi developerů datových center.
3. Účet za elektřinu. Tím se dostáváme k jádru věci. Abstraktní inflace dostala konkrétní podobu: obrovská budova na bývalém poli za městem. Dále jde o půdu, vodu a právo rozhodovat.Sousedům datových center byla nabídnuta elektřina zdarma, a kandidát s tímto návrhem prohrál. Hlasovali pro zemědělskou půdu, pro vodu z kohoutku a proti rozhodnutím o výstavbě, která byla přijímána bez zapojení obyvatel. Projekty datových center nebyly od počátku příliš populární, a proto byly schvalovány na základě dohod o mlčenlivosti, zatímco otázky týkající se pozemků a vody se s místními komunitami projednávaly až po uzavření smlouvy. Výsledkem bylo, že referenda zrušila i smlouvy, které podepsala vlastní místně zvolená samospráva.
4. Dvojí pohled. Stará továrna sice kouřila, ale poskytovala městu pracovní místa.
Po výstavbě datového centra zde zůstávají jen desítky pracovních míst, a produkt, který vyrábí, má za cíl nahradit práci těch, na jejichž pozemku stojí. Odtud pramení odborová linie těchto voleb: odbory podporovaly odpůrce datových center. Průmysl si uvědomuje, že růst cen energie je nepopulární, a reaguje slibem odpojení se od společné sítě. Nový návrh Doliny: datové centrum napájené vlastní elektřinou. To sice řeší problém s tarifem, ale zbytek zůstává: pozemek je zabraný, voda mizí, rozhodlo se bez občanů. K tomu se přidává potrubí elektrárny. Návrh: „No dobře, budeme napájet AI infrastrukturu bez zvýšení tarifu“ neprošel.
5. Peníze se staly rozhodujícím faktorem.
Musk utratil téměř 500 milionů, jeho kandidáti prohráli tam, kde investoval nejvíce. Kryptoměnové výbory v roce 2024 za 40 milionů dolarů vyřadily senátora, který jim stál v cestě; nyní proti němu investovaly mnohonásobně více, a on přesto vyhrál a vrátil se.
Výbory sponzorované odvětvím umělé inteligence do podzimu doslova sklopily ruce a téměř přestaly utrácet za soutěžní závody, přičemž poskytovaly jen pár centů těm, kteří se určitě dostanou dál. Zároveň však přes nové krycí společnosti provedly výdaje v řádu desítek milionů dolarů, aby nezveřejnily jména dodavatelů. Situace je taková, že dnes brát peníze od Silicon Valley pro lobbisty, PR specialisty nebo politiky je totéž jako brát peníze od drogových kartelů.
Samozřejmě sehrála roli i obecná situace: inflace, válka v Íránu, benzín. Ale tam, kde ty samé peníze ze Silicon Valley před dvěma lety vítězily, nyní katastrofálně prohrály.
Proč k tomu došlo? Dolina si zvykla na uživatele. Ten je odměňován slevou nebo bezplatným tarifem, jeho souhlas má svou cenu, úkolem je ji správně odhadnout. A tady se ukázalo, že do volebních okrsků přicházejí lidé s logikou nikoli uživatele, ale majitele. A majitele se ptají před uzavřením obchodu, a jeho „ne“ nemá žádnou cenu. Slib hojnosti, pomocí kterého technologičtí magnáti prosazovali svou verzi „budoucnosti“, je nyní vnímán jinak. Doslova „budeš zbytečný“.
Výsledkem je, že „pokrok“ ve verzi technologických magnátů narazil na uživatele, který za žádných okolností nevidí tlačítko „Souhlasím s podmínkami“, ať už mu ho podsouvají jakkoli. Zatím jen ve Spojených státech, ale předpokládám, že brzy všude.
GLEB SMITH
Zdroj: https://t.me/glebsmith77/520