• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz
  • Oznam: na fore bol spustený nový režim moderácie. Viac o to je napísané v tomto článku.

Život a duchovný vývoj

Ferry

Známy člen
Okres
Košice
Čítal som Sidorove bájky a tam zaujímavý bol príbeh.
Bol jeden vojak. Ten sa dostal k žrecom. Žreci ho ešte v 20 rokoch naučili mnohému. Ako sa biť, ako rozmýšľať, ako ponímať svet. Neskôr sa znova stretli a vojak žrecom povedal, že stále ho nejakí pelaci naháňajú útočia na neho a podobne. A vtedy žrec povedal, že ukáže tomu vojakovi niektoré predchádzajúce životy.
Ukázal mu prvý život. Vojak bol vtedy filozof. Riadil spoločnosť ľudí. Pripravoval ju na útok nepriateľa. Nepriateľ bol silný, straty obrovské na oboch stranách a smrť nášho filozofa pod sutinami budovi.
V druhom živote bol náš vojak na čele skupiny ľudí putujúcej zo severu na juh. Po ceste sa stretli s ľudojedmi a nastala bitka. V nej zase padlo veľa ľudí a aj náš vojak - veliteľ.
V treťom živote bol náš vojak pilotom lietadla v 2 sv vojne. Pamätá si ako letel na útočiaci nemecký bombardér, zostrelil ho, ale hneď aj on dostal zásah. Stihol pristáť na letisku a vtedy zomrel.
Samozrejme životov prežil náš vojak oveľa viac, ale nebolo potrebné opisovať každú jednu násilnú smrť a nedožitých 33 rokov.
Vojak sa opýtal, ako je to možné, že stále sa nedožil ani 33. Na čo mu žreci odpovedali "Lebo tvoja duchovná úroveň je Filozof a ty zakaždým si padol do úrovne Agresívny vojak. Preto si nikdy nezapadol do vojenského kolektívu, lebo všetci tam prítomní vedeli, že máš na viac." Každý človek sa rodí s určitým potenciálom. Niekto má potenciál byť filozofom, niekto má potenciál len robiť deti. Ak sa človek v aktuálnej inkarnácii nehýbe v duchovnom vývoji dopredu, tak jeho život jednoducho skončí. Vo vesmíre to tiež tak funguje. Všetko sa hýbe buď dopredu alebo dozadu. Stav "nehybnosti" neexistuje. Ak sa človek nehýbe vo vývoji dopredu, tak degeneruje - hýbe sa dozadu. Presne ako ten náš vojak. V svojích životoch zabudol na to kým môže byť, aký má potenciál a tak vo veľa životoch skončil púť násilnou smrťou nedovršených 33 rokov.
Ako myšlienka veľmi zaujímavé. Tak som skúsil pátrať, či som aj ja nemal také prípady v živote.
Asi rok dozadu jeden známy z vysokej školy. Mal už rodinu, jedno dieťa. Z ničoho nič do týždňa zomrel. Dalo by sa to pripísať kovidu. Možno. Ale on mal nádory po celom tele. Ani nie 33 ročný človek a doslova ho ubrali z tohto sveta. Názory mal liberálne. Teoreticky by to spadalo do našej kategórie. Možno mal byť niečím viac ... svoju rolu nepochopil a tak odišiel.
Asi 5 rokov dozadu podobný príklad. Známy odcestoval do anglicka a všetko čo tam zarobil precestoval. Milión fotiek na facebooku, z milióna miest. Dobre, nabral skúseností pre dušu. Duša sa rada vyžíva v zážitkoch a emóciách ale čo duch človeka? Čo tak rozšíriť chápanie sveta okolo? Na to nedošlo a tak bol aj tento známy doslova ubraný z tohto života - utopil sa v jednej destinácii.

Dosť zaujímavá myšlienka je to celkovo. Máme veľa ľudí čo hovoria, že sa im v živote "nedarí". Lenže ono to nemusí byť ani tým, že sa nedarí, ale tým, že človek nechápe, že je od neho očakávaný posun dopredu v duchovnej úrovni. Človek čo bol v tisícke životov rodič by sa mal posunúť na ďalšiu priečku s názvom rodič + starosta obce (napríklad). Potom ďalej, učiteľ, kňaz, žrec / vedún. Keď tak rozmýšľam, tak v dnešnej dobe sme ešte ani nedošli k tomu, aby sme nejako odstupňovali duchovnú úroveň človeka. A tak jedinci ani nevedia na čom sú a k čomu by sa mali tiahnuť.

Samozrejme, bez chápania reinkarnácie by táto úvaha nemohla vzniknúť. A nie len táto ale koľko ďalších. Vlastne bez vieri v ďalší život je zbytočné sa zdokonaľovať v tomto živote. Načo? Žeby som nešiel do pekla? Veľa ľudí ani v peklo neverí. Zákaz vieri v reinkarnáciu jednoznačne vrátil ľudstvo späť tak o pár tisíc rokov.
 
O reinkarnaciach , spomienkach a napredovaní...
A jeje davaju to dnes na cinemaxe?!...12:25, aká nahoda

Pozrel som si ten film. Najlepšia veta "Všetky tie životy, tak veľký dar, a stále si sa nič nenaučil." - povedala stará teka na vozíčku záporákovi, ktorý chcel zničiť celý svet len preto, že trpel zakaždým, keď sa narodil a hneď mal k dipozícii všetky svoje spomienky, ktorých sa nevedel zbaviť. Lebo práve poznanie svojích chýb zbavuje človeka utrpenia. A keďže sa ten záporák nič nenaučil tak trpí zas a znova v každom ďalšom živote. Veľmi pekne vyjadrené.
Jeden komentár na čsfd: "Ja vlastne ani poriadne neviem, o čo sa jednalo. Nechytal som sa a bolo to divné" ... nuž to je tak, keď chlapec ani nevie, že také niečo ako reinkarnácia môže reálne existovať. Očividne mu náboženstvo a médiá dobre prepláchli mozog a nastavili vnímanie tak aby ani slona pred sebou nevidel. Potvrdil sa mi jeden dohad - na čsfd sa neoplatí prizerať hotnoteniam, lebo ich tvoria ľudia nečítajúci hrubé knihy.
 
Stav "nehybnosti" neexistuje. Ak sa človek nehýbe vo vývoji dopredu, tak degeneruje - hýbe sa dozadu.
Dnes jsem od známého obdržel ještě "lepší" tedy spíše podrobnější popis mechanismu - příměr se stejným obsahem:

Život je jako řeka, růst vědomí a dobro (snaha o dobro) je úsilí plavat proti proudu, když se zastaví a nechá se plavec unášet vědomí zakrní. A hned mě napadlo "vlastní" rozvinutí: Při unášení pak (ne)plavec naráží na kameny a jiné překážky a tím vzniká utrpení. Plavec (bytost) však má Bohem dáno tolik sil a takový proud, aby to plavec mohl zvládnout (třeba i na více pokusů - pokud existuje reinkarnace).
 
Dosť zaujímavá myšlienka je to celkovo. Máme veľa ľudí čo hovoria, že sa im v živote "nedarí". Lenže ono to nemusí byť ani tým, že sa nedarí, ale tým, že človek nechápe, že je od neho očakávaný posun dopredu v duchovnej úrovni.
K tejto téme bude vydaná veľmi zaujímavá kniha. Až sa tak stane, budem informovať
 
Při unášení pak (ne)plavec naráží na kameny a jiné překážky a tím vzniká utrpení. Plavec (bytost) však má Bohem dáno tolik sil a takový proud, aby to plavec mohl zvládnout
Ak si uvedomíme, že rieka je mohutný tok informácií, je to prúd života, tak je to presne naopak.
Ale kľudne plav proti prúdu, možno nejaký ten meter proti prúdu tvoje ego zvládne, nakoniec aj tak dôjdu sily a ideš ku dnu.
 
Ak si uvedomíme, že rieka je mohutný tok informácií, je to prúd života, tak je to presne naopak.
Ale kľudne plav proti prúdu, možno nejaký ten meter proti prúdu tvoje ego zvládne, nakoniec aj tak dôjdu sily a ideš ku dnu.
Tam ten příměr necílil, popisuje algoritmiku, že když se neusiluje nejde vpřed či vzhůru (jak to pojmeme), tak je bytost stažena dolů. Ten druhý směr ani nemusí být rozhodnutí, často spíše nerozhodnutí jít vpřed.

Příměr tedy ještě zdokonalím a bude plně v duchu KSB.

Plavec plave v proudu života, ale musí plavat usilovat, protože musí mít rychlost vyšší než proud (jak znají vodáci), aby mohl řídit a vyhýbat se překážkám a držet se v korytě Božího záměru, aby ho to nevyplavilo na mělčinu nebo nehodilo na kámen.
 
Naposledy upravené:
rieka je mohutný tok informácií
Dovolim si jemne doplnenie: rieka je mohutny JEDNOSMERNY tok informacii. Tecie vyhradne jednym smerom. Co ine tiez plynie jednym smerom? Cas! Cas sa casto k rieke aj prirovnava (rieka casu). Vieme, ze funguje fenomen zvany zakon casu, t.j. prudenie informacii sa zrychluje. Prudenie riek je najpomalsie v ich usti a najrychlejsie na ich zaciatku pri prameni, kde je zvacsa najvacsie prevysenie. Mam na mysli rychlost toku nie mnozstvo m3/sek. Podla tejto logiky to vypada, ze sa ozaj plavime proti prudu rieky. Podobne ako lososy absolvuju cestu z oceanu cez ustie riek az do najvyssich bystrin, kde koncia a zaroven zacinaju novy. Narocnost ich cesty sa postupne zvysuje. V usti je mala a postupne je to pre nich tazsie a tazsie. Rychlost prudu sa neustale zvysuje, na ceste postupne pribuda mnozstvo roznych nastrah (medvede, orly...). Len zlomok z nich sa dostane az na koniec na neresisko.
Podla tejto logiky to mne vychadza, ze plaveme proti prudu, alebo sa stverame na vrch kopca, kde je najlepsi vyhlad. Naopak ten, ktory sa nechava unasat osudom, okolnostami, tak ten o nicom nerozhoduje a sprava sa ako plankton (bezmocne unasany).
 
Život je jako řeka, růst vědomí a dobro (snaha o dobro) je úsilí plavat proti proudu, když se zastaví a nechá se plavec unášet vědomí zakrní.
Ak si uvedomíme, že rieka je mohutný tok informácií, je to prúd života, tak je to presne naopak.
Jde o úhel pohledu.
Kdo chce, uvidí cestu (jednu z možných) v mohutné symbolice dvoubarevného soutoku Dunaje a Moravy u Devína:
TOM24f25e_devin5.jpg

Cesta k cíli naší plavby se jeví zcela jinak v půvabně modrozelených (zdánlivě čistých) vodách Dunaje před soutokem, jinak v kalné, ošklivě hnědočerné (zdánlivě špinavé) vodě Moravy v místě, Dunaj není na dohled a jeho existence je pouhou "konspirační teorií", ještě jinak z pohledu Dunaje těsně před soutokem, kde vidíme blížící se "temnou sílu", jejíž temnota ve skutečnosti není nečistotou, nýbrž pozůstatky úrodných moravských nížin, a zase jinak z pohledu Moravy před neodvratnou "smrtí" způsobenou srážkou s mohutnějším tokem, kde z určitého úhlu můžeme dokonce pozorovat, jakoby se její vody ze všech sil snažily zvrátit svůj směr a do jisté míry se jim to i dařilo... A úplně jinak se všechno jeví při pohledu z vyhlídky horního hradu Devína, neboli, jak by řekl taoistický mistr Čuang - c´, "z pohledu nebes".
 
Při unášení pak (ne)plavec naráží na kameny a jiné překážky a tím vzniká utrpení. Plavec (bytost) však má Bohem dáno tolik sil a takový proud, aby to plavec mohl zvládnout (třeba i na více pokusů - pokud existuje reinkarnace).
Človek sa nemá nechať unášať a obíjať o kamene, ale kormidlovať, vedome vyberať smer pre "svoj čln". Lebo nemá zmysel ísť proti prúdu, aj tak Ťa strhne a ak smer smer svojej plavby životom nebudeš vedome korigovať, riadne Ťa otrepe o skaly.
 
Pěkný snímek. Teď už chápu, proč dál teče Dunaj a Morava na soutoku končí. Hmm, ale nehromadí se tam ta voda?
 
Krátka úvaha o veolúcii pre Silviu.

V prírode u zvierat funguje tvrdá fyzika - akcia -> reakcia. Ide zebra dovody sežere ju krokodýl.
Ale u človeka evolúcia funguje inak. Proces evolúcie dáva človeku stále možnosť sa zlepšiť, napraviť seba \ svoju chybu.
Dajme tomu, ze človek je klamár. Klame vkuse. Ale vesmír ho nezabije pri prvom klamstve ako krokodýl zebru. To by sme evolúciu zaklincovali ešte v počiatku, nikde by sme sa neposunuli. Vesmír dáva človeku priestor napraviť sa. Prestať klamať. A prichádzajú podpichovačky od vesmíru. Tu sa dačo nezdarí, tam sa nezdarí. Nedarí sa pár rokov. A človek stále nevie prečo. Dokonca som počul frázu od jedného nečloveka "Nezdar prichádza v takých vlnách, raz sa darí inokedy nie."
Ale vesmír stále toho človeka nezabije hneď po tom ako ďalší krát zaklame, stále dúfa v neho, že sa zlepší k lepšiemu, že tento svet bude obohacovať a nie ubíjať klamstvom. Ale zase nemôže vesmír dopustiť šírenie klamstva, tak začne obmedzovať toho klamára. Napríklad ho vykopnú z dobre platenej práce. Bude menej zarábať v novej práci. Ale klamať sa neodnaučí pretože bude obviňovať z nezdaru všetkých, len nie seba. A tak skúsi vesmír choroby, na nášho klamára, a stále verí v toho človeka, stále dúfa, že ten klamár prestane klamať. A ten stále nič, je akoby hluchý. A tak prichádzajú horšie choroby. A až keď ten klamár príde o všetko, tak si povie, "už mám toho dosť, klamať nepotrebujem" a odrazu sa všetko pomaličky začne dávať na poriadok. Síce príde náš klamár o svojích kamarátov, čo tiež sa pretvarujú a klamú, príde o veľa. Ale časom pochopí, že tí klamári kamaráti klamali aj jemu a reálne nemali pre neho cenu. A prichádza zmena. Už sa aj darí, síce len málo máličko, ale už vidno svetlo na konci tunela. A potom viac, a viac. Dokonca aj choroby časom odídu. Neodídu hneď, lebo to by sa klamár vrátil k starému životu v klamstve.
Takto sa náš klamár odnaučil klamať. A tu príde test od vesmíru - možeš zaklamať, budeš klamať? A tak človek nedokonalý zaklame. Ale tento krát už nebude vesmír čakať s reakciou, lebo ten človek vie, že klamať nemal a klamal aj tak. A tak okamžite o hodinu sa na neho niekto bezdovodne vyvrieska za jeho klamstvo. A klamárovi dôjde, že klamať nemal.
Čím viac človek vie, tým rýchlejsie prichádza ovocie za jeho konanie.
Čím menej vie, tým odozva trva dlhšie, vesmír (Stvoriteľ) dáva človeku možnosť napraviť seba a svoje konanie. Najhoršie na tom je, že ak je človek nevedomý, a k tomu si nepamätá všetko 20 rokov dozadu, tak nemá šancu na sebe napraviť to čo spáchal pred 20 timi rokmi. A choroby ho doslova ubijú.

Takto v živote sú len 2 cesty, buď cesta evolúcie alebo degradácie.
Ak človek kráča cestou evolúcie, tak sa mu svet akoby sám otvára. Tu mu "náhoda" prihodí do cesty auto, ktoré bude potrebovať o rok. Tu mu prihodí pozemok, ktorý bude potrebovať o 5 rokov. Tu mu prihodí človeka, ktorý mu pomôže. Tu za neho dokonca tetka zaplatí 5 centov v obchode, ktoré prave nemá (má len 100 E bankovku). Vesmír bude načúvať takému človekovi a vrámci jeho mravnosti mu dá všetko čo bude potrebovať. Z vonku to vyzerá akoby ten človek bol šťastený, akoby sa mu darilo všetko na čo siahne. Ale nikto nevidí ten jeho vnútorný svet, v ktorom musí náš človek "šťastený" denno denne na sebe makať aby bol každým dňom lepším človekom. A ako vyzerá ten boj? Náš "šťastený" človek práve tvrdo bojuje so svojím zlým charakterom, ktorý zdedil, bojuje s dogmami spoločnosti, s odmietaním spoločnosti, so zlými návykmi. Bojuje so všetkým tým vadným nánosom, ktorý od spoločnosti dostal. A ľudia to nevidiaci mu dokonca závidia ako sa mu "darí", ale ten boj nevidia. Koľko z nich by dokonca povedalo "Za tie malé pomoci, ktoré vesmír za to dáva, nie som ochotný takto tvrdo makať na sebe, opravovať sa, meniť sa k lepšiemu."
A tak závistlivci ďalej žijú vo svojom svete, kde sa im nič nedarí, nezdary chodia vo vlnách a ani to nechcú meniť. To je cesta degradácie. Kedy človek odmieta sa meniť k lepšiemu a tak vesmír samotný obmedzuje pôsobenie nášho lenivého, nevedomého jedinca aby tú lenivosť a degeneráciu nešíril ďalej ako nákazu. Áno práve tých ľudí začnú časom trápiť choroby. Hľadajú naši jedinci príčiny chorôb kdekoľvek, len nie v sebe, vo svojom pohľade na svet, vo svojom prístupe, charaktere, správaní. Čas ide ďalej, odoberá energiu vesmír tým ľuďom, lebo odchýlili sa od cesty evolúcie a nemá zmysel do nich viac investovať. Ale to Stvoriteľ (vesmír) zhodnotí až po rokoch tvrdého odmietania akýchkoľvek náznakov jednotlivcom. Niektorí ľudia sú dokonca mrzutí aj na smrteľnej posteli a povedia - "Celý život sa mi nič nedarilo." A na to im vesmír odpovie - "celý život si sa dieťa moje nezmenilo k lepšiemu. A tak som sa ja snažil ťa pohnúť dopredu, toľko krát som ťa kopal do zadku a ty furt nič."
 
Naposledy upravené:
Plávať proti prúdu, nechať sa len unášať, alebo vedome kormidlovať?

Všetko podla aktuálnej potreby korekcie vektora cielov! Ak budem uvažovať rieku ako prúd života, ktorý sa vyvíja(od štartu do ciela), tak sa neustále bude rozvetvovať. Teda, ak od štartu budem mať "správnu navigáciu" ktorý prúd ma dovedie pohodlne do ciela, tak sa môžem nechať len unášať. Ak nemám takú navigáciu, ale viem "správnu cestu" do ciela, tak budem musieť vedome kormidlovať. Ale ak správnu cestu zistím(bude mi za odmenu poskytnutá) až v polke cesty, tak budem musieť plávať proti prúdu až po tú odbočku, z ktorej sa dá dostať do ciela. Ak správnu cestu nikdy nezistím, a nemám to "šťastie" že na nej som, tak sa do ciela nikdy nedostanem, a je úplne jedno či dobitý od kameňov alebo úplne bez námahy, alebo sa utopím. Takže, nie cesta je ciel, ale nájsť cestu do ciela je ciel.;)
 
O slove

Je dosť veľký rozdiel medzi myšlienkou povedanou a myšlienkou nepovedanou. Ak interpretujeme myšlienku slovami, tak reálne vplývame na okolité prostredie, pretože slovo je vibrácia. Vybrácia určitej frekvencie dokáže vyvolať levitáciu - fyzikálny jav. Vibrácia dokáže rozbiť pohár. Vibrácia vplýva na materiálny svet. Slovo, čo povieme, samy počúvame. Také slovo sa dostáva späť do nášho systému pre spracovanie informácii. Ak naša myšlienka bola typu "Nedokážem prestať piť" a dotyčný jedinec takú myšlienku vyslovil, tak slovo sa dostalo spať do jeho informačného systému - psychiky a tam sa akoby utvrdila myšlienka "nedokážeš prestať piť". Ba dokonca potvrdená myšlienka vyprodukovala novú myšlienku "Nie je potrené sa snažiť prestať piť, nedá sa prestať." Takže akoby sa náš pijan dostal do nekonečnej slučky, kedy každá myšlienka o pijatike vyprodukuje ešte viac beznádejú myšlienku. Ak by náš pijan nevyslovil myšlienku "Nedokážem prestať piť", tak by sa nedostala do uší, nepotvrdila by sa v podvedomí, a ďalší sled negatívnych myšlienok by nevznikol. Ostala by len pochybnosť o tom, že jedinec nedokáže prestať piť - alebo možno dokáže!

V živote som si veľa krát uvedomil, že moje slová majú vplyv na budúcnosť. Že je obrovský rozdiel medzi myšlienkou vyslovenou a myšlienkou nevyslovenou.
Som bol u kamaráta na návšteve a tam som vedome vyslovil myšlienku "Nerád pijem, nemám z toho úžitok". Podobné som povedal pár dní neskôr aj bratrancovi, ktorý rád si dá pár pív. Vedome som začal vyslovovať myšlienku, ktorej materializácii som sa nebál. Dokonca by som bol rád keď by sa tá myšlienka materializovala a život by šiel tak, že by sa mi začal alkohol vyhýbať. Výsledok to malo zaujímavý. Kúpil som kamarátovi na narodeniny paket pív, mal som ten paket v ľadničke asi 2 týždne, ale vôbec ma neťahalo si ukradnúť jedno pivo z toho paketu. Tak som aj ten paket daroval oslávencovi. Iný kamarát mal o mesiac narodeniny. Očakával som "Tuhú oslavu" s množstvom alkoholu. Ale mne sa nepozdávalo pitie. A tak sa okolité prostredie samo postaralo o realizáciu mojích vyslovených slov. Počas celého dňa u kamaráta som nepil, lebo som mal naplánovanú cestu autom. Auto je najlepšia vyhovorka pre nepitie - našťastie tú akceptuje každý. Dokonca aj náhodné pivečko počas dňa som s radosťou odmietol so slovami "Šoférujem večer". A večer mala byť alkač akcia. A čo sa nestalo, počas cesty autom som musel nečakane odviezť jednu známu na pohotovosť, a neskôr ďalších 20 km do najbližšej lekárne. Takže na alkáč párty som sa dostavil s meškaním 3 hodiny. Všetci na párty už boli kvalitne rozobratí. Nálada gradovala. Ja som bol rád, že som sa vyhol konzumácii alkoholu. Dokonca aj bratranec, ktorému som povedal, že nechcem piť, ma do pitia nenútil. Akoby moje vyslovené slová "Nerád pijem, nemám z toho úžitok" počul celý vesmír a úplne sa zmenil priebeh udalostí. Namiesto toho aby som škodil sebe alkoholom, som pomohol známej, že som ju odviezol na pohotovosť, do lekárne. Zaujímavý bol vnútorný hlas. Vôbec som nemusel ísť k tomu kamarátovi na alkač párty - a nenaskytla by sa príležitosť pomôcť známej. Ale čosi vnútorne mi hovorilo - choď tam, všetko sa zariadi ako je potrebné. A veru, že aj sa všetko zariadilo. Aj som sa vyhol konzumácii alkoholu, aj som spravil niekoľko "dobrých skutkov". Akoby vesmír, HNR mi chcelo pomôcť so správnym zámerom. Vyslovením zámeru sa len všetky "náhody" dali do pohybu - tento krát v dobrom slova zmysle.
Povedal by som že podobne to môže fungovať aj u negatívnych vyslovených myšlienok - dajú do pohybu naše okolie a to v konečnom dôsledku nám dá ovocie pre naše negatívne slová.

Vlastne výsledkom toho celého je - Človek by sa mál báť vyslovovať vety a slová, ktoré nechce aby sa materializovali. Aj pochybnosť sa dá vyjadriť pozitívne - napríklad namiesto myšlienky "To auto je šrot, ktorý o chviľu zdochne." povieme "To auto potrebuje starostlivosť, je potrebné sa mu venovať." Prvá veta nevnáša do reality nič pozitívne. Druhá veta hovorí to isté ale aj vnáša do reality riešenie - niečo pozitívne. Podobne aj o človeku môžeme povedať - "Je to tupec a i***t" ale to isté môžeme povedať slovami - "Ten človek je neskúsený, neinformovaný". Druhá interpretácia myšlienky so sebou nesie polovičku riešenia problému - jedinec by sa mal vzdelávať, vnášať do psychiky k životu potrebné informácie.
Vedieť správne slovami interpretovať myšlienky, to je umenie, ktoré by sa mal naučiť každý, lebo čím väčšia mravnosť tým človeka viac vesmír počúva a je väčšia pravdepodobnosť realizácie slov.
Preto aj staré tetky ohováračky majú toľko chorôb - odmena za nezmyselné neuvážene povedané slová.
 
Naposledy upravené:
Vedieť správne slovami interpretovať myšlienky, to je umenie, ktoré by sa mal naučiť každý, lebo čím väčšia mravnosť tým človeka viac vesmír počúva a je väčšia pravdepodobnosť realizácie slov
Dobrý príspevok. Ďakujem.

Z dnešného dňa mám takýto príbeh. Viezol som sa v aute s dvomi babami. Zapol som svoju navigáciu a povedal, že je teraz používam prvý krat v živote. Prišla otázka, že či mám auto. Povedal som, že nemám, pretože aktuálne nepotrebujem. Mám veľa home officu a auto by mi stálo a žralo peniaze. V tom sa u mňa objavil veľmi silný zlý pocit. Silná nepohoda, pocit frustrácie a sklamania. Našťastie mám kamošku, čo robí koučku a sedela na zadnom sedadle. Je niečo ako vedma.Povedala mi, že navnímala zo mňa myšlienku: "Nie som dosť dobrý". Vtedy som si uvedomil, že presne takéto niečo vnímam, že mi beží v psychike snáď už od detstva a pri téme vlastníctva auta sa to spustilo.

Už aspoň viem, prečo silno znervózniem, keď sa ma potenciálna partnerka opýta, či mám auto. Akoby si to niečo v mojej psychike preložilo ako výčitku, kritiku alebo akúsi formu nedostatočnosti v niečom.

Takže aktuálne čelím takémuto niečomu :(
 
Vlastne výsledkom toho celého je - Človek by sa mál báť vyslovovať vety a slová, ktoré nechce aby sa materializovali. Aj pochybnosť sa dá vyjadriť pozitívne - napríklad namiesto myšlienky "To auto je šrot, ktorý o chviľu zdochne." povieme "To auto potrebuje starostlivosť, je potrebné sa mu venovať." Prvá veta nevnáša do reality nič pozitívne. Druhá veta hovorí to isté ale aj vnáša do reality riešenie - niečo pozitívne. Podobne aj o človeku môžeme povedať - "Je to tupec a i***t" ale to isté môžeme povedať slovami - "Ten človek je neskúsený, neinformovaný". Druhá interpretácia myšlienky so sebou nesie polovičku riešenia problému - jedinec by sa mal vzdelávať, vnášať do psychiky k životu potrebné informácie.
Tomuhle způsobu říkám "Postoj" nebo "Duchovní postoj".
Rozděluju život na materiální, to je naše tělo a stárne časem a duchovní život, který se týká duše a ta stárne chtěním se rozvíjet (vědomostmi, zkušenostmi). U naprosté většiny lidí se vývoj duše zastaví v dětství (typ psychiky zvířecí - dítě, zombie - starší dítě, démon - puberťák) a pokud není chtění se rozvíjet, tak takový člověk umírá třeba ve sto letech, ale s dětským typem psychiky. Proto se dívám a vnímám tyto lidi jako děti (změnil jsem postoj vůči nim, přestanu je nenávidět nebo ignorovat, když udělají něco špatně , nevidím je jako ovce nebo démony) a díky tomu se přímo nabízí řešení jak to změnit, začnu se na ně dívat jako rodič na své dítě, které ho zlobí a snažím se ho nějak vychovat, aby duchovně dospěl.
Takový postoj lze, ale nalézt jen, když je člověk sám duchovně dospělý (lidský typ psychiky). Kdybych měl uvést, kdy se člověk stává duchovně dospělým, tak je to okamžik, kdy se naučí ovládat své ego a uvědomí si, že není na světě sám a začne pracovat pro všechny, ne jen pro sebe.
Ze svých vlastních zkušeností s lidmi jsem zjistil, že duchovně dospělých je mnohem více než jsem si myslel, ale tím, že žijí ve společnosti tvořené dětmi a NEVÍ, že jsou dospělí (navíc jsou pod vlivem kaleidoskopického i***tismu, kdy i když je to proti svědomí (neví, že se jedná o morální kompas) tak udělají špatnou věc, pokud si zdůvodní, že je to většinově prospěšné), a že by měli působit na ostatní rodičovským způsobem, tak přebírají chování ostatních.
Tady působí ještě jeden faktor a to, že pokud člověk dosáhl nějakého duchovního pokroku, tak se v oblasti chování může pohybovat ve všech dosáhnutých kategorií psychiky, které obsáhl. To platí i pro dospělé, že se může chovat jako dítě, ale tady je pak ještě mechanismus svědomí, kdy by se sice mohl chovat špatně, ale nebude, protože to nedovolí svědomí.
Z toho vyplývá, že dospělým lidem stačí vysvětlit jejich duchovní stav a srovnají se s tím sami (i když tady může působit pud sebezáchovy, kdy když provedl něco hooodně špatného tak intuitivně cítí, že kdyby zapracovalo svědomí, tak třeba skočí z okna a pak odmítne všechny informace vedoucí k jeho prozření) a ostatní je potřeba vychovat jako děli (kdy i tady platí pud sebezávovy).
 
Ješte praktický dodatek. Pokud je pud sebezáchovy větší než chtění se rozvíjet, tak se nic nezmění. Takže jsou dvě možnosti to změnit, buď snížit pud sebezáchovy (to se může stát samovolně třeba v krizových okamžicích "na pokraji smrti") nebo dostatečná motivace pro duchovní rozvoj.
 
Ješte praktický dodatek. Pokud je pud sebezáchovy větší než chtění se rozvíjet, tak se nic nezmění. Takže jsou dvě možnosti to změnit, buď snížit pud sebezáchovy (to se může stát samovolně třeba v krizových okamžicích "na pokraji smrti") nebo dostatečná motivace pro duchovní rozvoj.
Vložil jsem do kategorie > Obsah kresťanských omší < video o práci na sobě od zvířecí psychiky se složkou pud sebezáchovy k psychice Člověk.
Je tam odůvodnění proč tímto způsobem na sobě pracovat.
kázání pokračuje v učební látce „O pudu sebezáchovy“ (viz mat. DVTR, KSB)):::
Ano svět se blíží k závěrečné fázi, a i když přijde Antikrist a i když dojde k pronásledování křesťanů a i když nás možná budou zabíjet, proč bychom si měli zoufat, měli bychom lpět na tomto pozemském životě? Pochopte, všichni zemřeme a nezáleží na tom kdy, jestli o něco dříve, či o něco později. Kde nás zabijí? Také není důležité. Vážné je, co se stane s vaší duší, jako s věčnou nesmrtelnou osobností. Vstoupíš do věčného života s Bohem, nebo ne? ......... pokračování v kategorii Obsah kresťanských omší
 
Naposledy upravené:
Mě se líbí jeden citát z básníků který dal Šafránek spolužákovi ze střední - majiteli autopůjčovny:
"Auto, které si nekoupíte vám nikdy nezestárne"
Mám také kolem sebe moto-fandy do kol s věkem kolem 20 let. Kult mládeže v závodění lesku karoserie a lesku kol si dělají z aut nablýskané klícky, na které si dávají svůj instagram, nebo jiný kontakt a na něj pak majitelům vozítka píší neznámé děvčátka - fanynky obdivné komplimety.
Sice na jednu stranu je to hlavně ruční práce - auto koníček + zodpovědnost, takže pořád lepší, než poflakování se.
Ptal jsem se jedné jeho přítelkyně, co ona na to, že si dopisuje s jinýma holkama a že nevadí, že jí ukazuje jaké holky a co mu píšou. Mimo toto auto s instagramem a sníženou světlostí vozu nad vozovkou, má ještě druhé klasické auto na tyto účely:
- zajet do multicentra na dobrotu a do kina, tedy aby úspěšně přejel parkovací práh,
- mohl jet autem, když má nebo jíž prší,
- když je zima, sníh a sůl na silnici.
Je to město a město má svůj egregor. Jsou i jiné společenstva.
 
Naposledy upravené:
Vložil jsem do kategorie > Obsah kresťanských omší < video o práci na sobě od zvířecí psychiky se složkou pud sebezáchovy k psychice Člověk.
Tady bych navrhnul, aby se nepoužíval výraz zvířecí, zombie (biorobot), démonický a zaměnil se na dětský, dospívající (starší dítě), pubertální typ psychiky a člověčí (lidský) zaměnit za dospělý.
Ta změna není jen tak, když jsem prováděl samostatný výzkum mezi lidmi, tak když jsem jmenoval kategorie typu psychiky (zvíře, zombie, démon, člověk) tak k tomu měli instinktivní odpor a odmítali tuto informaci přijmout a přišlo jim to ponižující takové přirovnání. Není to až taková změna, kdy i v KOB se píše, že člověk od narození přirozeně prochází od zvířecího po lidský typ psychiky, kterého by měl ideálně dosáhnout v 25 letech svého života.
Když teď lidem vysvětluji kategorie typu psychiky jako dětský atd., tak to přijmou mnohem lépe, připadá jim to mnohem přijatelnější a přirozenější a sami pak mají snahu něco s tím dělat (motivace) a přidávám k tomu, že se jedná o duchovní vývoj, který se nemění časem, ale tím, že se člověk permanentně rozvíjí po celý svůj život.

Předtím to naprostá většina lidí odmítla v automatickém režimu, že je to nějaká blbost, když lidi přirovnávají ke zvířeti, zombie a démonům a pak se na lidi vyvyšují, že se chovají jako člověk (lidský).
 
Naposledy upravené:
Naspäť
Top Bottom