Podle mne je ten střet mezi rodiči a dospívajícím dítětem potřeba, protože se potřebuje osamostatnit od rodičů. Potřebuje si vytvořit vlastní názor, vlastní myšlení ... A na cestě tam je taky potřeba umět jít do konfliktu. Naučit si vyjádřit nesouhlasící názor. Stát si za svém. Když si to člověk učí, tak je úplně přirozené, že to nejdřív přehání. Naopak, myslím, že by to bylo špatně, kdyby si to člověk nedovolil, protože si třeba myslí, že konflikt je něco špatného. On stejně nezmizí, když se nevyslovuje, a navíc pak ho ani nejde vyřešit. Já si myslím, že se ten dospívající takhle i učí pro budoucí konflikty, které už nebudou s rodiči. Učí se právě stát proti skupině a proti autoritám, jak jsem o tom psala, že to člověk vlastně teprve dokáže v dospělosti.Mám takovou hypotézu, ale nerozpracoval jsem ji. Teď budu mluvit o "starších" dětech na prahu dospělosti. Proč dochází k období vzdoru, vzpoury v pubertě? Připadá mi to nepřirozené, mladý člověk je plný sil, chuti objevovat nové a plný touhy něco tvořit a když se mu poskytne prostor a nasměrování jede jak lokomotiva. Došel jsem k tomuto závěru: krize nastává při střetnutí s pokryteckým světem dospělých, kdy v dětství je prezentováno, že všude je dobro a zlo někde na okraji a když vznikne rychle se s ním společnost vypořádá, ale je to naopak, když někde vznikne dobro rychle se s ním společnost vypořádá. A toho využívá GP nabídne dospívajícím ideologii, kde konečně bude to dobro a staré zlé se opustí (staví generace proti sobě, když přirozené je, aby spolu radostně žili).
Ještě k působení na děti, nejsilnější a nejspolehlivější je příklad v osobní mravnosti, přebije všechno ostatní působení. Při hádkách dětí se například nikdy nepřikláním k nějaké straně a opakuji musíme spolu vyjít jiná možnost není, "když on udělal tohle a neposlechne když mu to řeknu", opakuji nemáme jinou možnost než to říci a pomohu si arabským příslovím: "když řečí nepřesvědčíš, holí to nedokážeš". Nemáme jinou možnost než o tom stále dokola mluvit. Důraz (hněv) používám pouze ve vypjatých situacích, když hrozí nehoda nebo nějaká potíž (šetřím, aby když to použiji bylo překvapivé tím dodávám oprávněnosti - z pozice dítěte, když už se rozčiluje už jsem asi překročil hranici - sem tam to zafunguje ).
Dokážu si představit, že v ideálnější společnosti by to probíhalo jiným způsobem, mírněji, s větším vzájemném porozuměním, ale to že by nebyl si nemyslím, že by to bylo žádoucí. Je potřeba aby se každá generace odtrhla od té předešlé, aby dokázala najít nové cesty, aby se společnost pořád dál vyvíjela. Ale, co není potřeba podle mne je, aby starší generace pořád nadávala na "dnešní mládež", protože v tom ideálním případě mládež se vyvíjí zdravím směrem a starší nejsou tak zarytí, aby to nedokázali ocenit.