Rozhovor Evy Filipi pro Weltwoche
„ZÁPAD ZNIČIL SÝRII“
Eva Filipi - v letech 1991 až 1996 chargé d'affaires ČR v Iráku, mezi roky 1997 až 2002 velvyslankyně ČR v Libanonu, v období 2004 až 2010 v Turecku a v letech 2010 až 2023 v Sýrii. Dlouho byla jediným diplomatem EU působícím v Damašku během syrské války.
Tento rozhovor se poprvé objevil 18. července 2024 – tedy před svržením bývalého syrského prezidenta Bašára al-Asada.
Weltwoche: Paní Filipi, řada evropských zemí stáhla své diplomatické zaměstnance ze Sýrie poté, co konflikt v roce 2011 začal. Ale česká vláda vás držela v Damašku. Proč?
Eva Filipi: Díky své práci velvyslankyně se mi podařilo dostat některé lidi z vězení a udělit jim víza. Čeho by se dosáhlo, kdybych byla odvolána?
„Asad není hloupý. Těžko v tu chvíli provede chemický útok.“
Weltwoche: Co jste se v Sýrii naučila?
Filipi: Pro mě osobně byly ty roky neuvěřitelně poučné. Pobyt mě naučil: Věřte jen tomu, co vidíte na vlastní oči. Vím, že to zní šíleně. Ale bohužel je to tak. Politika a média ohledně Sýrie pouze plnily politický program. Stálo tam: Asad musí odejít. Necítím soucit s politiky, kteří se na tom podíleli. Jejich činy způsobily mnoho utrpení. Mnoho lidí se dodnes nepotkává s realitou. Dnes jsem velmi kritická.
Weltwoche: Podle médií zabil Asadův režim s íránskými revolučními gardami a ruskou armádou od roku 2011 kolem 300 000 civilistů.
Filipi: Ztráty byly určitě velké. Ale nemyslím si, že zemřelo tolik civilistů. Z pohledu syrského režimu je situace vše, jen ne snadná. Necháte islamistu žít, když vám bude po krku? Mnoho odpůrců režimu samozřejmě skončilo ve vězení. Za Československa jsem také jednou strávila pár dní za mřížemi. Neobhajuji Asada. Nevím, jestli nechal zabíjet lidi ve vězení. Co však mohu říci je, že režim nestřílel do lidí v ulicích Damašku. Na začátku konfliktu se mě americký velvyslanec opakovaně ptal, jestli ho nechci doprovázet na demonstrace. Myslíte si, že by americký velvyslanec šel na demonstraci, kde by hrozila střelba?
Weltwoche: Asadův režim prý vraždil demonstranty v roce 2011. Nebyl to důvod, proč konflikt eskaloval?
Filipi: O této verzi jsou velké pochybnosti. Arabské jaro v Sýrii odstartovala velká demonstrace v březnu 2011 v jihosyrském městě Dará. Několik demonstrantů bylo zabito odstřelovači. Syrský novinář George Baghdadi tento příběh zkoumal. Řekl mi: Asad nařídil policii, aby nenosila zbraně, aby se vyhnul krveprolití. Baghdádí byl v té době v Dará. V dubnu 2011 došlo na demonstraci na předměstí Damašku k dalšímu incidentu:
odstřelovači zabili několik lidí ze střechy. Výstřely nezazněly z řad policie. Celá věc byla velmi zvláštní. I proto, že v tomto regionu bylo jen pár demonstrací.
Weltwoche: Zjistil někdo později něco o odstřelovačích?
Filipi: Ne. Dá se ale říct, že cílem masakru bylo vyvolat co nejvíce nenávisti a vyvolat tak konflikt. Mnohé nasvědčuje tomu, že odstřelovači nebyli ve vládních službách.
Weltwoche: Na Západě byl Asad okamžitě obviněn z těchto hrozných masakrů.
Filipi: Média tvrdila, že Asadovy bezpečnostní síly zastřelily členy opozice. Říkalo se, že hoří Zabadani, předměstí Damašku. Ale to nebyla pravda. Sama jsem si to místo prohlédla a jela tam. V Zabadani bylo naprosté ticho. Novináři také přinesli zcela zkreslené zprávy o situaci v Damašku. Někteří televizní novináři z České republiky ode mě chtěli vědět, zda se ve městě střílelo. Myslela jsem, že jsem ve špatném filmu. Jediné, co jste v té době v Damašku viděli, byly velké proasadovské demonstrace. "Věřte mi," řekla jsem. Novinářům to zřejmě bylo jedno.
Weltwoche: V Libanonu se později v novinách objevila otázka, zda za střelbou v Dará mohou stát Izraelci. Je to možné?
Filipi: Pravda je taková: Izrael později v syrské válce protiasadovským silám hodně pomohl. V roce 2011 byly vztahy s Asadem pravděpodobně ještě v pořádku. V tu chvíli chtěla izraelská vláda pravděpodobně zachovat status quo.
Weltwoche: Brzy se ukázalo, že Asadovi skuteční oponenti na válečném dějišti byli džihádisté. V čele stál Islámský stát (IS). Takové lidi podporoval Izrael?
Filipi: Samozřejmě. Ošetřili například zraněné džihádisty ve svých nemocnicích a poté je přivezli zpět do předních linií v Sýrii.
Weltwoche: Pochybujete také o tom, že Asad použil chemické zbraně proti vlastnímu obyvatelstvu v roce 2013?
Filipi: Toto tvrzení bylo od začátku sporné. Celá věc se stala na předměstí Damašku. V té době tam byla delegace inspektorů Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Zjišťovala, zda nebyly použity chemické zbraně. Asad není hloupý. Je nepravděpodobné, že by v tu chvíli zahájil chemický útok. Můj lékař v Damašku mi řekl, že počet obětí útoku jedovatým plynem byl zcela mylný. V dubnu 2017 došlo také k útoku jedovatým plynem v Khan Sheikhoun. Opět nevěřím oficiální verzi. Tehdy si nikdo nepoložil otázku: Kdo z toho všeho profituje? Když k útoku došlo, Asad už měl Rusy na frontě vedle Íránců. Rozhodně nepotřeboval použít chemické zbraně. USA poté provedly odvetný úder.
Weltwoche: Sýrie je nadále silně sankcionována Západem. Jaká je dnes situace?
Filipi: Je hlad. Podmínky jsou tak špatné, že mnoho lidí musí znovu uprchnout. Všechno chybí. Nedostatek je zejména elektřiny. Nedovedete si představit, jak šílený je život, když nemáte generátor. To se týká asi 95 procent Syřanů. Neustále jim chybí elektřina. Generátor je drahá věc. Neustálý je také nedostatek topného oleje, nafty a benzínu. Pro generátor je potřeba topný olej. Dokonce i naše velvyslanectví muselo udržovat kontakty a pak hodně platit za topný olej a benzín.
Weltwoche: V roce 2020 USA dokonce zpřísnily své sankce vůči Sýrii. V té době už všichni věděli, že Asad vyhrál občanskou válku.
Filipi: Myslíte takzvaný Caesarův akt. Ten byl zaveden Washingtonem po výstavě v Bruselu. Tam jste mohli vidět fotografie desítek tisíc mrtvých lidí, kteří údajně zemřeli v Asadových věznicích. Údajně jej pořídil syrský fotograf Caesar. Účastník, který byl součástí opozice v předislamistické fázi, mi na začátku výstavy řekl: „Znám některé lidi, kteří byli údajně mrtví. Jsou stále naživu." Je to padělek. Celá věc byla připravena v Kataru. Neznám celý příběh. Ale vím, že tam byly velké pochybnosti. Na základě této výstavy uvalil americký Kongres proti Sýrii sankce. Každý, kdo obchoduje se společnostmi, které provozují infrastrukturní, vojenské a energetické projekty v Sýrii, čelí problémům. Atmosféra, která byla vytvořena, je extrémně děsivá. Čínský velvyslanec mi řekl: "Politicky podporujeme Asada, ale čínské společnosti se bojí sankcí kvůli svému globálnímu propojení."
„Podmínky jsou tak špatné, že mnoho lidí musí znovu utíkat. Je tu nedostatek všeho.“
Weltwoche: Vytváří se klima, které podkopává jakékoli ekonomické vztahy.
Filipi: Na českém velvyslanectví jsme se odvážili přispět na Sýrii. Pověřili jsme firmu, aby zásobovala pitnou vodou 25 000 obyvatel osady na předměstí Damašku. Firmě jsme zaplatili v Praze. Finanční transakce do Sýrie nejsou možné. Taky se mi staly neuvěřitelné věci. Před třemi lety naše ambasáda potřebovala obrněné auto. Koupili jsme ho v Jordánsku. Ministerstvo v Praze zaplatilo fakturu firmě v Jordánsku, ale peníze se rovnou vrátily zpět. Bylo to proto, že v dokladu bylo uvedeno, že auto je určeno pro českou ambasádu v Damašku. Jordánci se takových transakcí bojí, protože se provádějí přes New York.
Weltwoche: Těší se Asad stále skutečné podpoře?
Filipi: Nálada nikdy nebyla tak špatná jako teď. Cítila jsem to zvláště, když jsem loni opustila zemi. V Damašku je stále velký blahobyt a v hlavním městě žije nemálo velmi bohatých lidí. Asad se tam bude jistě stále těšit velké důvěře. Ve zbytku země je situace jiná. Zhruba před dvěma lety byla podpora Asada stále velmi vysoká. Tehdy už bylo jasné, že si upevnil moc na většině území. Na tohle se všichni těšili Život po válce. Ale od té doby to jde ekonomicky z kopce. Situace se zhoršuje. Asad proto ztratil na oblibě, ale v Sýrii je poražen i Západ, který prosazuje sankce.
„Vtip je v tom, že syrská opozice, kterou Západ podporuje, v Sýrii nikdy vládnout nebude.“
Weltwoche: Zdá se, že sankce začínají působit. Asadovi se může dostat do úzkých. Prezident, jehož populace se dusí, nemůže vydržet věčně.
Filipi: Opravdu chceme vyhladovět Syřany, abychom donutili Asada k rezignaci? Musíme si také položit otázku: Opravdu Asad lpí na moci? Nebo se bojí, že se jeho země úplně rozpadne, pokud bude pryč? Masivní chudoba, devastace a z ní vyplývající emigrace jsou výsledkem západní politiky za posledních jedenáct let. I sestry a lékaři, kteří jsou naléhavě potřeba, nyní často uvažují o emigraci. Syřané prchají před bídou, kterou jsme svými sankcemi způsobili. Jsou to naše hodnoty, abychom lidi uvrhli do zcela nedůstojné existence?
Weltwoche: Jaký druh lidí jsou Syřané?
Filipi: Syřané jsou vždy velmi přátelští, jak mezi svými, tak i k cizím lidem. V Sýrii jste ještě před pár lety mohli jít ke komukoli domů. Pohostinnost byla obrovská. Když jsem na jaře 2011 odjela do Damašku, nic nenasvědčovalo tomu, že by brzy měl vypuknout konflikt. V důsledku Arabského jara se v Tunisku a Egyptě rozpoutalo peklo. V Sýrii byl zpočátku klid. Když konflikt vypukl, dal Asad pokyn své poradkyni Buthaině Shaaban, aby kontaktovala opozici a zahájila dialog. V tuto chvíli už bylo západním státům jasné, že bude muset dojít ke změně režimu. EU okamžitě zařadila Shaaban, bezúhonnou ženu, na sankční seznam. Česká republika neúspěšně vedla kampaň proti sankcionování Buthainy, která byla zodpovědná za jednání s opozicí. Vtip je v tom, že syrská opozice, na kterou Západ spoléhal, v Sýrii nikdy vládnout nebude. Tato myšlenka je bezpředmětná. Syřané citlivě reagují na pokyny zvenčí, tak jednoduché to je.
Weltwoche: Stejně citlivě reagovali Syřané na EU. Stejně jako bývalý ukrajinský prezident Viktor Janukovyč se bránili asociační dohodě EU.
Filipi: Ještě před začátkem války Asad odmítl asociační dohodu s EU. Jeho vláda dospěla k závěru, že takový krok by byl pro Damašek škodlivý. Už tehdy Asad nejspíš věděl, že vliv zemí EU poroste. Asad se také postavil proti projektu katarského ropovodu, který západní země podpořily, aby oslabily pozici Ruska v energetickém sektoru. To vše se stalo těsně před Arabským jarem.
Weltwoche: Kdo byli velcí hráči, kteří chtěli svrhnout Asada?
Filipi: V roce 2012 se v Tunisu konala velká konference o Sýrii, které se zúčastnilo 118 ministrů. Bylo dohodnuto závěrečné komuniké, které bylo jasně namířeno proti Asadovi. Na starosti to měly Francie, Německo a Velká Británie. Kníže. V Tunisu byl tehdejší český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a byl nesmírně naštvaný. Vždy se zajímal o Sýrii a arabský svět. Měl na konflikt jiný pohled. Nekonaly se žádné skutečné diskuse.
Weltwoche: Jak hodnotíte roli Američanů v Sýrii?
Filipi: Prosazovali svou vizi „Velkého Středního východu“, kterou rozvinuli po konci studené války. Podle této představy by měly brzy zavládnout na Blízkém východě demokracie, harmonie a mír. Samozřejmě zde hrají roli ekonomické zájmy. Ale podle mého názoru ještě rozhodnější byla ideologie dominance USA, která v současnosti převládá na americkém ministerstvu zahraničí.
Weltwoche: Co tím myslíte?
Filipi: S hodnotami USA se na Blízkém východě daleko nedostanete. Jednou jsem to řekla Jamesi Franklinovi Jeffreymu, bývalému americkému velvyslanci v Turecku. To bylo, když jsem byla ještě v Ankaře. Hádali jsme se. A on řekl: "Vyhráli jsme nad vámi!". Viděl svět očima hegemona. Tento ideolog se později stal zvláštním vyslancem pro Sýrii. Hned jsem věděla: To bude katastrofa. Když z Bílého domu slyšíte větu „Asad musí odejít“, vy jako velvyslanec se podle toho přirozeně začnete chovat. Způsob, jakým se moji diplomatičtí kolegové v Damašku nechali řídit touto ideoplogií, mě znepokojoval.
Weltwoche: Můžete uvést příklad?
Filipi: Vadila mi především konformita francouzského velvyslance Erica Chevalliera, který Sýrii velmi dobře znal. Chevallier nejprve varoval prezidenta Nicolase Sarkozyho. Došel k závěru, že změna režimu v Sýrii je beznadějná. Sarkozy to nechtěl slyšet. Kvůli těmto prohlášením Sarkozy pohrozil Chevallierovi, že ho stáhne z postu velvyslance. O něco později začal spolupracovat s exilovou syrskou opozicí. To vše udělal, aby si zachránil kariéru. Raději měl rezignovat.
Weltwoche: Posoudili Francouzi špatně situaci?
Filipi: Francie jako bývalá koloniální velmoc projevila k Sýrii paternalistický postoj. Američané byli v tomto ohledu realističtější. Část syrské opozice v exilu požadovala, aby USA okamžitě napsaly politický program pro opozici. Ve Washingtonu to odmítli udělat. Francouzi je nahradili. Mnohem méně kritickým způsobem jednali se syrskou opozicí v exilu a pomohli jí dát jejich požadavky na papír.
Weltwoche: Jak si máme představit opozici v Sýrii?
Filipi: Od začátku to bylo roztříštěné. To platí jak pro opozici v exilu, tak pro opozici v Damašku. Bylo tam asi třicet opozičních skupin. Jako velvyslankyně jsem všechny tyto místní skupiny přijala a hovořila s nimi. Nikdy se nedokázali shodnout na společné řeči, na konsensu. Donekonečna se hádali.
Weltwoche: I po vypuknutí občanské války jste stále přijímali členy opozice? Nebylo to nebezpečné?
Filipi: Samozřejmě, že byli sledováni. Někteří z nich strávili dlouhou dobu ve vězení. Znám mnoho členů domácí opozice. Většina z nich jsou chytří a vzdělaní lidé. Jejich chuť ke sporům byla legendární. Jednou pro ně kolega, diplomat z jiné země, uspořádal večeři. Ještě než začala večeře, začali se tak strašně hádat, že jsem musela zavolat ochranku, aby mě odvezli na naši ambasádu.
„Křesťané se mě ptali: 'Co to vy Evropané děláte? Proč pomáháte islamistům?“
Weltwoche: Hrál Katar důležitou roli v syrské opozici?
Filipi: Zpočátku většina syrských exulantů zůstávala v Paříži. Později stále častěji v Káhiře, Rijádu a Turecku. Katar financoval členy syrské opozice v Turecku. Jeden svědek mi jednou vyprávěl příběh o Burhanu Ghaliounovi, opozičním činiteli, který působil na univerzitě v Paříži III. "Na váš účet dorazilo 25 000 $," řekl mu někdo do telefonu. Katařané platili syrskému diplomatovi, který v roce 2011 uprchl do Kataru, 25 000 dolarů měsíčně. Dokonce platili za vilu a dětem školné. V opozici jsou také skvělí lidé jako lékař Haytham Manna. Na rozdíl od mnoha jiných nezpíval píseň „Regime Change“. Nespokojil se s frázemi jako „Svrhneme Asada“. Jednou také přijel do Prahy předsedat schůzi Národního koordinačního výboru pro demokratickou změnu. Stalo se tak v době, kdy v Praze sílil tlak na uzavření české ambasády v Damašku. Mannova návštěva pomohla zachránit naši přítomnost v Sýrii.
Weltwoche: Jaké zájmy Turecko sledovalo? Erdogan se stal hlavním nepřítelem Asada.
Filipi: Prezident Recep Erdogan patří k Muslimskému bratrstvu. Znám ho. U něj doslova cítíte, že je opravdu velmi věřící. V roce 2011 Erdogan řekl Asadovi: „Zahrňte do vlády čtyři nebo pět členů Muslimského bratrstva. Asad odmítl. Turecko a Katar poté podnikly společnou akci proti Sýrii. Katar, kde je Muslimské bratrstvo silné, byl jedním z hlavních sponzorů syrských rebelů.
Weltwoche: Léta nám říkali, že al-Káida představuje největší hrozbu pro Západ. Západní státy přitom s takovými skupinami v Sýrii spolupracovaly.
Filipi: Západ podporoval al-Káidu. V Sýrii se jim říkalo Fronta an-Nusra. Od roku 2015 bojovali proti Asadovi pouze zastánci tvrdé linie. Syrský vládce tehdy dal různým skupinám nabídku ke složení zbraní. Někteří tak skutečně učinili. Existují fotky rebelů, kteří popíjejí pivo s vládními vojáky. Bojovníci, kteří nebyli ochotni složit zbraně, zamířili do povstalecké provincie Idlíb, která leží blízko tureckých hranic.
Weltwoche: Islamisté jsou v Idlíbu stále.
Filipi: Provincie Idlíb je dnes stále baštou islamistů. Projekty tam realizuje i Česká republika. V Idlibu působí
nezisková organizace
„Člověk v tísni“. Je dotován mimo jiné českým ministerstvem zahraničí a Evropskou komisí. Kdysi jsem v depeši napsala: Jak je možné, že se my v Sýrii spojujeme s těmi nejultrakonzervativnějšími režimy jako Saúdská Arábie a Katar proti Asadovu sekulárnímu režimu? To mě udělalo velmi nepopulární. Před občanskou válkou byla Sýrie nejsekulárnějším státem na Blízkém východě. Válka přiblížila zemi islámu. Západ aktivně zničil jediný sekulární stát na Blízkém východě. To je realita. Přišli za mnou křesťané a zeptali se mě: „Co děláte vy Evropané? Naše křesťanská společenství jsou zde ničena. Proč pomáháte islamistům, co jsme vám udělali?"
Weltwoche: Byl to důvod, proč Vladimir Putin přišel Asadovi na pomoc?
Filipi: Rusko má dlouhodobě úzké vztahy se Sýrií. Moskva Asada vojensky podporuje od roku 2015. Putin chtěl překazit plány USA na změnu režimu. Putin také viděl, že v Sýrii bojují džihádisté z Kavkazu.
Weltwoche: Assad je často popisován jako vazal Teheránu. Je to správně?
Filipi: Tím si nejsem tak jistá. Rusko a Írán pomohly jeho režimu z problémů, to je pravda. Ale vděčnost má své hranice. Podle mého názoru Asad není součástí íránského fanklubu. V určitých oblastech již omezil íránský vliv v Sýrii. Teherán chce v regionu uplatnit svůj vliv. Ale nemají zájem na eskalaci. Nejlepší způsob, jak ovlivňovat věci je, když existuje stabilita.
Eva Filipi, die Grande Dame der tschechischen Diplomatie, war jahrelang in Damaskus tätig. Hier spricht sie über Medienmanipulation, französische Arroganz und das Versagen der USA.
weltwoche.ch
