(8. strana)
Tyto různé (výše uvedené body) byly položeny ke studiu (bylo k nim přistoupeno) tímto způsobem:
1) Opatřil jsem si sbírku mikrobiálních druhů, která mi byla poskytnuta laboratoří profesora Bezancona z fakulty medicíny a studoval jsem jejich vývoj v bujónu a na agaru od dvanácti do dvanácti hodin (24 hodin?).
2) Osadil jsem všechny bakteriální druhy, které mi byly poskytnuty, do rozmanitých stálých prostředí.
3) Osadil jsem do podobných prostředí bakteriální kultury, které jsem získal z různých rakovinných nádorů, jež mi opatřil můj přítel Laval, abych tak dosáhl, pokud možno, růstu podobnému tomu u Trichophyton a Microsporum. Současně jsem studoval změny formy kultur pod mikroskopem.
4) (U)dělal jsem kultury (kultivace) Tripophyton a studoval jejich změny formy.
5) (U)dělal jsem mikroskopickou studii různých tkání (lidského) organismu: mozek, játra, slezina atd., kvůli zjištění původu normálních leukocytárních forem.
U kultur v kapalných prostředích byly výsledky dost rychle vyvozeny; zde jsou:
1) U kultur v bujónu mikrobiální bujení probíhá formováním mas aglomerace (aglomerovaných hmotných útvarů) neboli zárodečných mas emitujících mycelyová vlákna, jejichž segmentace dává vzniknout bakteriálním elementům; vždy se tam formují jemné bazofilní granulace oživené Brownovým pohybem. Bylo však pro mne nemožné konstatovat (z)formování trvalého mycelia. Jak stárly, kultury vytvářely masy aglomerací (aglomerované hmotné útvary) různých velikostí a vzhledu, které se přestávají vyvíjet.
2) U kultur na bramborách nebo mrkvi bylo zjištěno (z)formování trvalé (přinejmenším určitý čas) mycelyální vegetace kulovitých stopkatých tělísek (chlamydospory), analogických s bílými krvinkami, a sporovitých hyfů analogických s těmi u Trichophyton; mycelyální větvení se segmentují pro (kvůli) zformování bakterií různých typů.
Výzkum, který jsem v tu dobu (pro)vedl, povlaku z Kochova bacilu na bujónu, který mi dal doktor Kuss, mi ukázal, že tento povlak byl vytvořen extrémně (krajně) (roz)větveným myceliem nesoucím plodnice, které jsem nemohl identifikovat kvůli jejich těstovitosti.
3) Normálně existují trvale v mozku, játrech, slezině a ostatních tkáních u člověka, koně, skotu, osla, ovce, kozy, prasete, králíka, morčete, potkana, myši, krtka atd. elementy (mycélia a plodnice) plísní.
Všechna zvířata podle vzhledu dobrého zdraví mi tedy v tu chvíli připadala, jako že jsou normálně nemocná různými nezjevnými mykózami.
Jejich orgány obsahují ve velkém množství kulovité, piriformní, vřetenovité atd. útvary, všechny stopkaté a dosud přiléhající k myceliu, které je stvořilo.
Těmito pozorováními jsem byl (do)veden ke studiu rozvoje plísní se záměrem porovnat jejich vegetační a fruktifikační orgány s elementy pozorovanými ve tkáních.
Nemusel jsem jít daleko při hledání předmětu studia. Kafe, které jsem nechal před několika dny v laboratoři, se na povrchu pokrylo plísní. Tato zkoumaná plíseň byla čisté penicillium (Penicillium candidum podle M. Vincenta, preparátora v laboratoři kryptogamie profesora Mangina). Osadil jsem ji do peptonového glykózového bujónu. Po dvou nebo třech dnech byl tento bujón, velmi z(a)kalený, pokryt povlakem z penicillia a šířil infekční zápach. Udělal jsem mikroskopický preparát z bujónu a zkoumal ho.
(9.strana)
Byl jsem velmi překvapen, že jsem v něm zjistil nejrozmanítější bakteriální formy, obzvláště tyfového bacilu, coli, záškrtu, a formy podobající se Kochovu bacilu. Domnívaje se, že jsem možná rozmnožil cizí zárodky v bujónu, s největší opatrností jsem na povrchu povlaku, sotva se ho dotýkaje, odebral spory penicillia, a udělal jsem druhou přesadbu těchto spor se získanou kulturou; i se všemi těmito opatřeními (obezřetností, opatrností) jsem pozoroval stejné bacilární formy.
Rychle (brzy) jsem získal důkaz, že náleží právě tomuto penicilliu, neboť, zkoumaje plovoucí mycelium, jsem zjistil, že emituje (roz)větvení různých forem, jejichž segmentační prvky, ještě (zatím) nerozpojené, měly přesnou formu bakteriálních elementů pozorovaných v bujónu.
Navíc, růst studované plísně na v bujónu plouvoucí myceliální části ukázal formace podobné těm, které jsem pozoroval v živočišných orgánech.
Tato pozorování byla důkazem, že známé bakteriální druhy jsou produkty segmentace mycélia vyšších plísní, penicillium, aspergillus, mucor atd.
Pokud by tyto závěry byly přesné (správné), muselo by být možno, vycházeje z laboratorních bakteriálních kultur, znovu vytvořit (obnovit) originální plísně, z nichž (tyto bakterie) pocházejí a poskytnout tak nový pádný důkaz o povaze a původu bakterií.
Rekonstituce (obnova) patogenních plísní do hyfomycetního stavu bakteriálními kulturami.
Tento důkaz mi byl poskytnut kulturou tyfového bacilu, který jsem položil na kousek žáruvzdorné zeminy zvlhčené bujónem; zrodila se na ní plíseň přenášená vzduchem, jejímž zkoumáním bylo zjištěno, že se jedná o penicillium typu citromyces. Nebylo pochyb, že tato citromyces měla formu právě hyfomycety tyfového bacilu, neboť tím, jak spory byly znovu osazovány několik následujících generací na mrkev, bylo možno najít tyfové bacily na jejím povrchu v propletenci myceliálních větví. V ten moment byly jiné druhy bakterií, coli,
bacil záškrtu, bacil sněti slezinné, gonokok, transformovány v jejich plísně přenášené vzduchem.
Zkoumaje kulturu záškrtu na agaru starou dva měsíce a pocházející z Pasteurova ústavu, zjistil jsem v právě této zrovna obdržené kultuře přítomnost typických gonidioforů (rodu) Cytromyces nesoucích jejich shluky sterygmat.
Již nějaký čas jsem sbíral patologické produkty pro zkoumání, abych tak získal plísně.
Získal jsem, díky kultuře z lymfy odebrané z vyříznutého mladého vředu, patogenní plíseň ze Syfilis (patrně myšleno vyskytující se při onemocnění syfilidou). O té jsem neměl žádné pochybnosti, neboť, zkoumaje její mycélium, od prvního zkoumání jsem ho (mycélium) viděl pokryté nespočetným množstvím jemných spirálových vláken, což byly spirochety. To mě poučilo, že spirillum nejsou prvoci, ale spirálové přívěsky mycélia plísní.
Měníce kultivační prostředí, získal jsem tak formu (tvar) hyfomycety většiny známých bakteriálních druhů. Výzkum těchto plísní a studium jejich vývoje poskytlo důležitý výsledek týkající se určení patogenních činitelů, zapříčiňujících nakažlivé choroby. Patogenní elementy popisované jako spirilly, spirochety, nejsou samotnými (skutečnými) činiteli (původci) nemoci, ale pouze spirálovými přívěsky, jimiž je mycelium patogenní plísně pokryto. Nejsou to prvoci.