Tady jsem našel diskuzi na VK ohledně Jurije Judina, desátého člena výpravy, který měl výpravu opustit a vrátit se kvůli zánětu sedacího nervu.
vk.com
Úvodní článek:
Tajemství průsmyku Djatlova a záhada mrtvé hory.
Jurij Judin. To je klíčová postava, která toho ví poměrně dost a možná i příčinu smrti skupiny. Zaprvé, prostudoval jsem si téměř všechny dostupné rozhovory s ním a mohu říct jediné - Yudin lže. Buď se vyhýbá přímým otázkám, nebo dává neurčité odpovědi zcela o ničem. Za druhé, nebyl nemocný. Lidé se skřípnutým nervem, dokonce ani s nevelkým revmatismem, se takhle nechovají. Je to dost silná bolest, dá se zmírnit jen léky, a Jurij na všech fotkách vypadá šťastně a naprosto zdravě. Už ve vesnici na 41. kilometru věděl, že trasu opustí. Otázkou je, proč se vydal na Severní 2? Je to i dále zajímavé. Do Severného přišli pozdě večer, někdy kolem jedenácté, jestli se nepletu, a našli dům vhodný k přenocování podle čerstvého otvoru. Kdo ho udělal? V podmínkách severního Uralu nezůstane z díry ve sněhu za pár minut nic, je pokrytá námrazou a zavátá, ani ve dne není vidět. Dále je to ještě zajímavější. Druhý den se Judin nevrátil s Veličkjavičusem na koni, ale počkal, až skupina odjede, a vrátil se sám. A teď si odpovězte - znajíce Djatlova, pro kterého byl život a bezpečí lidí nade vše, nechal by nemocného Yudina samotného více než 20 kilometrů v pusté tajze? Ne, nikdy, s výjimkou specifické situace. A taková situace s největší pravděpodobností nastala. Judin čekal buď na nějakou informaci, nebo událost, a právě s těmito informacemi se musel vrátit zpět. A právě s tímto tajemstvím odešel do hrobu, aniž by cokoli prozradil.
Mimochodem, z trestního spisu vyplývá, že se skupina vydala z 41. kolem 16. hodiny, což je již večer, za soumraku. Na cestě by musela být úplná tma. Proč je na všech fotografiích mezi 41. km a Severním 2 světlo jako ve dne?