Irena Aneri
Známy člen
Tak mne včera přepadla taková myšlenka, že lidstvo jako takové má šanci dostat se "na vyšší level" jen jako celek. Samozřejmě, že někde v tom jsou jako v SSSR napřed, či spíše byli (s potenciálem se k tomu vrátit), ale aby se lidstvo dostalo na ten vyšší schod, ze kterého uvidí to, co z toho nižšího nikdy uvidět nemůže, musí se na něj dostat jako celek. Všichni lidé na planetě k tomu musí přispět (také díky svým národnostním osobitostem a dovednostem, které jsou davo-"elitarismem" potlačovány). Ale aby to mohli udělat, je nutný общественный буксир (vzít do vleku někoho, kdo je pozadu v zájmu celé společnosti, aby se dotáhl na ty, kterým to jde lépe). V Rusku se někdy rádi kasají, že to je čistě jejich ruská osobitost, ten bolševismus. Já si to nemyslím. Prostě u nich se vytvořily podmínky, kdy měl ten bolševismus nejlepší šanci se projevit. Chruščov ten potenciál promarnil a nikdo mu to nezatrhl. Tj. nakonec mu to zatrhli, když už to bilo příliš do očí, jenže ne zásadním způsobem, jím rozběhlé ničivé procesy běžely dál i po jeho odstavení. Jestliže si dnešní Rusko přestane hrát na "vlastenectví", které není ničím jiným než pokusem udržet stávající davo-"elitářskou" koncepci a dát jí růžovější nátěr, může potom vzít do vleku mnohé další. A dokud se to nepovede na celé planetě, dokud v té skládance bude nějaký kousek chybět, tak nás Shora na ten vyšší schod nepustí. Možná právě to je tím klíčem, jak se dostat i na jiné světy kromě naší planety. Jestliže tedy globální prediktor právě po tomto touží, sám si pod sebou podřezává větev tím, že místo, aby napomáhal tomu společenskému vleku k dosažení lidské společnosti, dělá pravý opak. Dá se to popsat i nábožensky, že plní roli ďábla, který lidi sráží a pokouší, aby se nedostali do nebe. Jenže se tak nikdy nedostane do nebe ani on sám...
A znovu se vrátím k Makarenkovi, který velice dobře popsal i kvalitativní změnu, která s těmi kluky nastala, když se dostali do lidských podmínek. Tváře jim zrůžověli, fyzicky i duševně pookřáli.
Napadá mně ještě jeden příměr, proč si lidé jako Chazin myslí, že Kurjaž je pro lidi normou. Teď nevím, bylo to asi v Marii Majerové, v její knize o tom, jak byla v Rusku. Tam jí popisovali případ, kdy se do nových obytných prostor u nějakého závodu přistěhovali Kyrgizové či Uzbeci. Šlo již o nově postavené bydlení a místní si ho udržovali v přísné čistotě. Oni se tam ale přistěhovali se svými "zvyklostmi" a celé to tam zaneřádili. Jak to místní vyřešili? Prostě, když Kyrgizové odešli do práce, tak jim to tam uklidili. Oni se z práce vrátili do čistého a líbilo se jim to. Takto jim to tam nějakou dobu uklízeli a potom s tím přestli. Kyrgizové znovu začali žít v nečistotě. Jenže teď už se jim nelíbila, zakusili, jaké to je žít v čistém prostředí a začali uklízet sami ještě úporněji než ti místní... Myslím, že naopak by to dost dobře nešlo. Nikdo totiž nechce žít ve špíně, když nemusí. Ano, může si na ni časem zvyknout a považovat ji normu, ale jen do chvíle, než mu někdo "nastaví zrcadlo". Stejně jako to udělali Gorkovci Kurjažanům...
No a davo-"elitarismus" je příznačný tím, že do té špíny lidi utápí. Buď tak, že jim neponechá jinou volbu (připraví je o prostředky, uvede je do deprese, kdy jim už na ničem nijak zvlášť nezáleží), nebo je do ní potápí postupně tak, aby si toho nepovšimli, jako když se vaří žába v hrnci. To ale neznamená, že se jedná o lidskou přirozenost, protože lidé jsou do tohoto stavu přiváděni přísně účelovým řízením, aniž by tušili, že takové cílevědomé nepřátelské řízení existuje.
A ještě jedna věc byla důležitá. Když Gorkovci nastoupili cestu k lidskosti, chtěli právě tuto lidskost šířit. Proto opustili to místo, kde se již zapracovali a mohli si tam v pohodě žít a riskovali svůj přesun do nepřátelské Kurjaže, kde je čekala opět jen usilovná práce. LIDÉ totiž cítí potřebu to lidství šířit, to je to, co je naplňuje a přináší jim radost.
A znovu se vrátím k Makarenkovi, který velice dobře popsal i kvalitativní změnu, která s těmi kluky nastala, když se dostali do lidských podmínek. Tváře jim zrůžověli, fyzicky i duševně pookřáli.
Napadá mně ještě jeden příměr, proč si lidé jako Chazin myslí, že Kurjaž je pro lidi normou. Teď nevím, bylo to asi v Marii Majerové, v její knize o tom, jak byla v Rusku. Tam jí popisovali případ, kdy se do nových obytných prostor u nějakého závodu přistěhovali Kyrgizové či Uzbeci. Šlo již o nově postavené bydlení a místní si ho udržovali v přísné čistotě. Oni se tam ale přistěhovali se svými "zvyklostmi" a celé to tam zaneřádili. Jak to místní vyřešili? Prostě, když Kyrgizové odešli do práce, tak jim to tam uklidili. Oni se z práce vrátili do čistého a líbilo se jim to. Takto jim to tam nějakou dobu uklízeli a potom s tím přestli. Kyrgizové znovu začali žít v nečistotě. Jenže teď už se jim nelíbila, zakusili, jaké to je žít v čistém prostředí a začali uklízet sami ještě úporněji než ti místní... Myslím, že naopak by to dost dobře nešlo. Nikdo totiž nechce žít ve špíně, když nemusí. Ano, může si na ni časem zvyknout a považovat ji normu, ale jen do chvíle, než mu někdo "nastaví zrcadlo". Stejně jako to udělali Gorkovci Kurjažanům...
No a davo-"elitarismus" je příznačný tím, že do té špíny lidi utápí. Buď tak, že jim neponechá jinou volbu (připraví je o prostředky, uvede je do deprese, kdy jim už na ničem nijak zvlášť nezáleží), nebo je do ní potápí postupně tak, aby si toho nepovšimli, jako když se vaří žába v hrnci. To ale neznamená, že se jedná o lidskou přirozenost, protože lidé jsou do tohoto stavu přiváděni přísně účelovým řízením, aniž by tušili, že takové cílevědomé nepřátelské řízení existuje.
A ještě jedna věc byla důležitá. Když Gorkovci nastoupili cestu k lidskosti, chtěli právě tuto lidskost šířit. Proto opustili to místo, kde se již zapracovali a mohli si tam v pohodě žít a riskovali svůj přesun do nepřátelské Kurjaže, kde je čekala opět jen usilovná práce. LIDÉ totiž cítí potřebu to lidství šířit, to je to, co je naplňuje a přináší jim radost.
Naposledy upravené: