Poněkud jsme odbočili od tématu tohoto vlákna (odbočka = zvířata + vegetariánství), tak bych to rád vrátil zpět.
Celkově tak byla pro obě demonstrace využita plocha cca 16 000 m2. Počet demonstrantů tak nemohl přesáhnou ani 55 - 60 tis. A to počítám skoro 4 demonstranty na m2, což je ovšem považováno za nepohodlné presování a nikdy to tak není po celé ploše.”
Ještě 1x k tématu početnosti poslední demonstrace "Chvilkových milionářů" - zajímavý článek zde
To, čeho jsme v posledních letech svědky v českém mediálním prostoru, už nelze nazývat zaujatostí ani profesním selháním. Jde o systematickou propagandu, je ...
denik.to
4.2.2026
"Mainstreamová média se proměnila v prodlouženou ruku politického aktivismu.
Neinformují – mobilizují.
Neověřují – zesilují.
Nezprostředkovávají realitu – vyrábějí ji.
Akce pořádané „správnými“ organizacemi jsou nafukovány do rozměrů historických milníků, zatímco skutečná míra podpory je pečlivě skrývána nebo relativizována.
Nedělní demonstrace na podporu prezidenta Pavla organizovaná iniciativou Milion chvilek je toho učebnicovým příkladem.
Organizátoři bez jakéhokoliv studu oznámili účast 80 až 100 tisíc lidí. Tato čísla byla bez ověření převzata Českou televizí, Českým rozhlasem i prakticky všemi hlavními zpravodajskými servery. Žádná kontrola, žádná pochybnost, žádná snaha o korekci. Pouze poslušná amplifikace.
Ve stejnou dobu však analýza fotografií pomocí umělé inteligence ukazovala na reálnou účast přibližně 18 až 25 tisíc osob. Tento rozpor nebyl pro média důvodem k otázkám, ale k mlčení. Pokud by podobnou akci pořádala politická opozice, lze si s jistotou představit titulky o „nafouknutých číslech“, „organizátorské manipulaci“ a „prázdném náměstí“. Zde však nastalo ticho. Nikoliv však náhodou.
Nejde totiž o demonstraci.
Jde o narativ. O
vytvoření dojmu, že společnost stojí jednotně za jedním politickým směrem a že ti, kdo s ním nesouhlasí, jsou jen hlučnou, ale bezvýznamnou menšinou. Přesně tímto způsobem se v historii legitimizovalo potlačování jiných názorů – nejprve mediálně, poté politicky.
Tato
média se netají tím, koho podporují. O to znepokojivější je, že si stále
nárokují status „veřejné služby“ či „nezávislé žurnalistiky“. Ve skutečnosti však fungují jako mediální kartel, který chrání své politické spojence, vytváří řízený konsenzus a systematicky
zpochybňuje výsledky voleb, které mu nevyhovují – ne přímo, ale tím, že je prezentuje
jako „omyl společnosti“, který je třeba „napravit“.
Pokud někdo tvrdí, že média nemají ambici měnit politickou realitu, stačí se podívat na to, jak ochotně
vytvářejí iluzi masové podpory tam, kde žádná není. To už není novinařina. To je inženýrství veřejného mínění.
A v takovém prostředí není otázkou, zda jsou demokratické volby formálně svobodné.
Otázkou je, nakolik svobodné je rozhodování voličů, pokud jsou dlouhodobě krmeni zkresleným obrazem reality, vyráběným těmi, kdo se sami pasovali do role arbitra pravdy."