Nejspíš to bude blbina, ale mám z toho dobrý pocit.
Desetiletý Tomáš Prokop postavil na tachovském sídlišti rodinu sněhuláků a jejich království. Dílu se věnoval tři odpoledne a pomáhala mu babička Miloslava. Výtvor udělal radost stovkám tamějších obyvatel. A malého umělce nakonec ocenili zástupci města.
www.novinky.cz
6.2.2026
"
Desetiletý Tomáš Prokop postavil na tachovském sídlišti rodinu sněhuláků a jejich království. Dílu se věnoval tři odpoledne a pomáhala mu babička Miloslava. Výtvor udělal radost stovkám tamějších obyvatel. A malého umělce nakonec ocenili zástupci města.
...
„O pololetních prázdninách jsem šel s babičkou ven. Nejdřív jsem udělal jednoho velkého sněhuláka,“ vyprávěl školák. Následující den dvojice vyrazila místo zkontrolovat. „
Nikdo sněhuláka naštěstí nezničil, ale byl tam chudák sám. Říkal jsem, že
bychom mu mohli přidělat maminku a děťátko,“ doplnil Tomáš.
...
Ani potom nebyl desetiletý chlapec ještě spokojený. Začal kolem stavět iglú. „Nepodařila se mi ale střecha, a tak jsou z toho nakonec
hradby,“ usmíval se.
...
Devětašedesátiletá Miloslava
vnukovi pomáhala.
...
„
Potěšilo mě, že to lidem udělalo radost. Chodili kolem a chválili nás. Někdo se u sněhuláků i fotil,“ řekl školák.
Jeho
matka Lenka Prokopová
zaznamenala stovky pozitivních ohlasů.
...
Desetiletý školák dostal drobné dary a také pamětní list. Už teď
přemýšlí, co dalšího ze sněhu, až zase nějaký napadne,
postaví. „
Asi to bude velká ryba, protože jsem rybář. Třeba se ke mně přidají další,“ uzavřel Tomáš."
Už vím, proč mám z toho dobrý pocit.
Příspěvek z diskuse pod článkem:
"Víc takových Tomášů! Měl nápad, věnoval tomu čas, odvedl hodně práce a potěšil mnoho lidí. Zachoval se skvěle, vlastně líp, než mnozí dospělí."