Jan Buzek a Gurulev
Mezinárodní klub národní jednoty
Международный клуб национального единства
Česká republika a Rusko: co přineslo přerušení starých vazeb?
yandex.kz
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=oY2KfmrUPJ8
OBSAH:
00:00 – Česká republika jako malý stát a ztráta role
03:37 – Přerušení ekonomických vazeb s Ruskem
06:19 – Vedení, Ukrajina a dlouhodobá nestabilita
12:26 – Role České republiky v aliancích a vnější vliv
15:02 – Slovensko, Maďarsko a hranice EU
18:25 – Jak obnovit kontakty a cestovní ruch mezi zeměmi
Česká republika jako malý stát a ztráta role
No, víte, role malých států v těchto politických blocích se zde asi určuje svým vlastním způsobem, protože každý politický blok znamená v podstatě ztrátu určité suverenity země, ano, v širším smyslu. No, nestihl jsem to říct, samozřejmě, malé země jsou umělé výtvory podle koncepce veřejné bezpečnosti. Existuje tam takové definování zemí, konstrukcí. A skutečně, Česká republika,
Československo vznikly jako projekt, ano, pro nějaký úkol.
Tento úkol byl v meziválečném období velmi jasně definován. Plnili jsme ho.
Stali jsme se velkým výrobcem, no, zbraní a dalších věcí. Když skončila druhá světová válka
a my jsme se ocitli ve sféře vlivu Sovětského svazu, byli jsme velkými dodavateli průmyslového zboží. Protože na tom byl postaven náš potenciál. Nakupovali jsme, dostávali od vás za výhodné ceny suroviny a energii a za ceny, které byly opět pro nás výhodné, jsme vám přímo dodávali zboží.
Takže to všechno bylo vlastně dobré. A náš stát měl nějaký smysl, nějaký cíl, nějaké poslání.
V současné době jsou všechna aktiva v cizích rukou. A, no, když dnes porovnáme ministra, řekněme průmyslu, ano, se socialistickým ministrem průmyslu, je to jako nebe a země, tam socialisticky řídil toto odvětví, dosahoval nějakých výsledků. A rozhodoval, rozhodoval.
A dnes, jsou to takoví tupí účetní, kteří stejně nemají co říct.
A taková je tedy situace, ale podle mě je to ve všech zemích stejné, jenže v České republice jsou zatím podmínky, myslím, že,jakoby dobré.
No, když zase porovnáme naši situaci s Polskem, tak v Polsku to po konci socialismu bylo prostě 50 % toho, co v České republice. Prostě životní úroveň, kvalita života. Bylo to 50 %.
To se nedalo srovnat. A za těch 30 let, přesněji za posledních 10, dá se říct, nebo 15, podmíněně, protože začátek byl taky takový nejistý. Ale jak se Poláci za posledních 10–15 let rozvinuli, je tam dnes prostě životní úroveň vyšší než u nás.
Výdělky jsou stejné jako u nás, ceny nižší. Takže, no, je to prostě země s posláním.
Poslání, samozřejmě, bohužel, takové, jaké by si člověk přál lepší, ale na svém poslání pracují a existují. A u nás v České republice žádné poslání není.
Nebo ho neznám, ani netuším.
Přerušení ekonomických vazeb s Ruskem
Možná ano. Přerušení ekonomických vazeb nakonec asi nebylo ku prospěchu ani Rusku, ani České republice. Vždyť je jasné, no, samozřejmě,
že u nás dodnes jezdí po železnicích československé, řekněme rovnou československé lokomotivy ODA, také elektrické lokomotivy a posunovací dieselové lokomotivy, ano, čas plynul a někde je modernizovali, dodnes jezdí na železnicích, ale dříve to bylo
masové. Byla tu těžká průmyslová výroba, která u nás fungovala,
fungovalo strojírenství, fungoval elektronický průmysl. Vlastně, řeknu ještě víc. Pamatuji si, jak jsem na západní Ukrajině v Mukačevu sledoval, jak z Československa vozili pivo v železničních cisternách. Vykládali ho a lidé ho s radostí pili, protože to bylo opravdové dobré pivo. V té době jsme ho totiž neuměli pořádně vařit. Řekněme si pravdu. To taky bylo.
Dodávali jsme suroviny, zdálo se, že všichni žijí normálně. Dalo se žít dál, to se dalo.
I kdyby se Československo připojilo k nějakému bloku, k Evropské unii nebo k něčemu jinému.
Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že vám řeknu víc, dokonce i naši důstojníci, byla doba, kdy důstojníci jezdili na léčení do Karlových Varů. Do sanatoria. To se považovalo za normální.
Dávali nám lístky a my jsme tam rádi jezdili. Teď se hodně Rusů přestěhovalo do Čech. Samozřejmě, je tu velká, velká, velká rozmanitost.
Zdálo se, že všem to vyhovovalo, pak to všechno z nějakého důvodu šlo do háje,
ale nejsem daleko od myšlenky, že to je pro Čechy ku prospěchu.
Proč tomu tak je?
Samozřejmě, víte, a dál se dalo klidně žít.
Teprve když Čína rozjela tu hysterii, že Rusko teď zaútočí na východní Evropu,
znovu se toho chytila. Ale nikdo si nepoložil otázku: „A proč?
A proč? No co, k čemu by to mělo být?
No, víte, to je tak trochu rozsáhlá otázka. Tu asi během našeho prvního vysílání nevyřešíme.
Ale to vše je podle mě spojeno s brexitem a s hospodařením,s hospodařením různých skupin, různých zájmů ve světě. Bohužel se Evropa obecně odepisuje, a Česko,
no, Česko se neodeepisuje takovou rychlostí jako Pobaltí, ale také se odepisuje docela rychle.
P
řece jen mají i Češi nějaké demokratické postupy. Mohou nějak ovlivňovat politiku, kterou provádí jejich vedení. Víte, vzpomínám si, jak zpočátku mluvil váš prezident, Pavel, pokud se nepletu, ano, Petr Pavel, ano, který tam vyhrožoval křížovou výpravou proti Rusku, proboha.
A já jsem se tak divil: „No, lidi, co vás to žene?
Jste malá země, nikdo na vás nesahá, kdysi s vámi obchodovali, bylo to pro vás výhodné, vy jste to všechno zničili a postavili se pod západního pána.
Dobře, životní úroveň se drží, díkybohu, víceméně. Ale jistoty do budoucna není.
Víte, že nechci o Pavlovi tam prostě, no, jasně, nemůžete nic neříkat.
Jde prostě o to, víte, že díky vašemu dnešnímu ruskému alternativnímu vzdělávání, konkrétně koncepci veřejné bezpečnosti, si člověk prostě vytváří takovou představu, co je to stát, čemu slouží, jaké by měly být jeho cíle. A víte, co je na tom nejhorší? Nechci mluvit o lidech, kteří dnes vládnou.
Ale i když posloucháte alternativce, kteří mají srdce na dlani, a chtějí jen to nejlepší a předkládají tak amatérské nápady. No, tak, rád bych, rád bych kolem sebe viděl nějakého politika, který je opravdu chytrý a má podloženou vizi, že? Ale není, není ani jeden.
Je potřeba, v ruštině se tomu říká je potřeba lídr
Vůdce, silný vůdce s charismatem, který chápe cíle a úkoly a především vidí perspektivu rozvoje země minimálně na dalších 20 let. Pak by se to možná mohlo pohnout.
Vždycky, víte, někdy po roce 2014, když zabrali Krym, v roce 2015, ti kluci,
kteří se mnou studovali na moskevské škole, absolvovali Moskevskou všeobecnou vojenskou školu, přišli se tehdy přihlásit z Ukrajiny, setkali jsme se na Krymu, požádali mě o schůzku,
já jsem ještě sloužil, byl jsem ve službě v ozbrojených silách, a setkali jsme se v Kaktybere.
A oni na mě se dívali, dívali se.
Je jasné, že pro ně možná nebylo moc příjemné, že Krym byl zabran a že se na území té Ukrajiny, na kterou byli zvyklí, vytvořily Doněcká a Luhanská lidová republika.
Ale řekli klíčovou větu: „Jediná věc, která se vám povedla, je váš prezident.“
My jsme bohužel s našimi vůdci štěstí neměli. To je doslova, přesně tak, jak to ve skutečnosti je. A asi jsem s nimi tehdy nejen souhlasil, ale také jsem dokonale chápal, že ta budoucnost, kterou jim malují, ano, v té situaci, která tehdy byla, byla asi bezperspektivní.
A tahle
SVO nemohla nezačít, vzhledem k těm politickým procesům, které probíhaly nejen na Ukrajině. Na Ukrajině probíhaly, protože katalyzátorem byly Spojené státy americké a jejich spojenci, aby tyto procesy začaly.
A nejde přece o Ukrajinu, jde o protiruské síly.
Které dnes existují právě v protiruském táboře. Když tam mluvíme o tom, jestli je to dobré, nebo špatné, jestli se to tam daří, nebo ne, ano, samozřejmě, že se to daří.
Jiná věc je, že až se to podaří dotáhnout do konce, to zajímá všechny.
A víte, u nás se lidé neptá, kdy válka skončí. U nás se lidé ptají, kdy zvítězíme. To je klíčové.
Ne kdy válka skončí, ale kdy zvítězíme. A to je asi jeden z klíčových momentů, které dnes máme. A víte, já jsem vždycky měl sen, myslím, že až budu starší, až půjdu do důchodu, sednu si do auta, projedu se po silnicích svého mládí, zajedu do východního Německa, zajedu do Schwerinu, zajedu do Magdeburku, zajedu do Berlídu, zajedu do Bersu, podívám se, kde jsem sloužil. Prostě si to projet, podívat se s potěšením.
No, bohužel, ten sen se už nikdy nesplní, v podstatě z toho prostého důvodu, že vztahy jsou natolik zkažené, že asi nemá smysl nikam jezdit, že?
A asi to dneska ani není potřeba. Jiná věc je, že dneska stejně musíme hledat nějaké opory, hledat je u veřejných činitelů, u lidí, protože máme dobré ruské přísloví:
„Lepší mír než dobrá válka“, to asi znáte, že? Ano.
Proto právě tyto momenty, které dnes existují, a samozřejmě, bychom si přáli, například já osobně jako politik, v zásadě jako člověk v uniformě, jako veřejný činitel, aby svět byl bez válek ale vím, že svět bez válek nebude možný. To znamená, že
dnes je naprosto jasné, kdo je agresorem. Podívejte se, co se děje s RAM, s plynem a se vším ostatním.
A když náš prezident doslova pronesl následující větu: „Čeká nás 20 let, které budou mnohem složitější než ty, které jsme prožili,“ dokonale jsem pochopil, že tím označil
období turbulencí a nestability ve světě na příštích 20 let, které, no, zjevně dnes probíhají.
To skutečně vidíme. A řečeno vojenským jazykem, je to období války, vojenských konfliktů, které se v této době budou odehrávat. Vždyť nikdo nemohl předem předpovědět události ve Venezuele, v Íránu. Je naprosto jasné, proč k nim došlo.
Teď se tím nebudeme zabývat. Prostě se staly a dnes jsou takové, jaké jsou.
Role České republiky v aliancích a vnější vliv.
A jak vidíte roli České republiky v tomto globálním systému těchto politických aliancí, těchto válek, této nestability a těchto ozbrojených konfliktů? Je to přece jen malá země, i když mocná, technologicky vyspělá, s výrobou a se vším ostatním.
To by bylo na příliš dlouhou diskusi.
Jde o to, že, Valerij Viktorovič
Pjakin mnohokrát opakuje o existenci pražského okultního centra světového židovstva, ano.
A právě tento židovský vliv, ten, jakoby na každodenní úrovni,samozřejmě není cítit,
ale celkově ve světové politice je asi velmi výrazný.
Náš premiér, náš ministr zahraničí, no, zastává tuto funkci, nevím, 2 měsíce, 3 měsíce, a samozřejmě stihl navštívit ministra zahraničí Izraele.
Stihl se setkat s předsedou Světového židovského kongresu ještě předtím, než vystoupil v OSN.
Takže, no a všichni, samozřejmě, se tam hrnou k té zdi, jak se říká, k Zdi nářků a nasazují si tu čepičku a tam něco dělají. Tedy toto podřízení, je to vidět.
Nejsem odborník, moc se v tom nevyznám, ale chápu, že hrajeme takovou tu vykonávací roli, že nějaká originální česká myšlenka, česká filozofie, český plán prostě neexistuje.
A nikdy neexistoval, chápete?
Naši zemi vytvořily nějaké síly zvenčí. Když proběhla
mnichovská dohoda, mysleli jsme si, že nás podvedli. Ne, nikdo nikoho nepodvedl.
Byl to něčí projekt.
Majitel rozhodl, jak se bude tato země vyvíjet. No a tak si to rozdělili. A my jsme si mysleli, že žijeme nějaký svůj sen, a mysleli jsme si, že nás podvedli. Ne, nikdo nikoho nepodvedl.
Všechno je v pořádku. rozvíjejí se a orientují, No co naděláme?
Já vím, ale podívej, vaši sousedé ve Slovensku a Maďarsku přece jen vedou docela nezávislou politiku. Je jasné, že i oni jsou závislí na velkých zemích, že jsou závislí na téže Evropské unii, ale každopádně se jim to nějak daří.
Každopádně nevím, z našeho pohledu to nejsou naši spojenci.
Chápu, tedy ano, nejsou to naši spojenci, to znamená, že se starají čistě o svou zemi, o svůj lid. Možná je to v tuto chvíli dost, pokud ne nepřátelé, chápete?
To je už velký plus, že? Nejsou to nepřátelé, ale starají se o svůj lid.
A upřímně řečeno, daří se jim to. Možná ne vždy, že?
Snaží se jim tam klást překážky, házet jim vidle do kol. Zablokovali ropovod Družba, aby se život nezdál snadný. A samozřejmě to neuzavřeli oni. Já ne, no, uzavřeli jim to proto, aby, ano,
destabilizovali vnitřní politickou situaci. Tady je naprosto jasné, proč se to dělá.
Tak. Ale přesto se jim to nějak daří. A jsou země, které nejsou vidět ani slyšet, někde tiše sedí.
Kdo jsou? Jak to? Je jasné, že v Evropské unii jsou své lokomotivy, ty, které táhnou, tam je Německo, Francie, jasné, že? Všichni ostatní jsou trochu pozadu.
Jsou ti, které táhnou za sebou, kterým...
O čem jsi mluvil, kde je úroveň a životní úroveň nižší, a platy menší, a tak dále a podobně.
A jsou ti, kteří se snaží i v rámci Evropské unie hájit zájmy své země.
A když mluvíš o tom, jestli se Evropská unie rozpadne, nebo ne, víš, pro nás osobně, pro Rusko, to vůbec není zásadně důležité.
Samozřejmě, upřímně řečeno, možná by bylo lepší, kdyby v Evropské unii nebyly žádné reakcionářské myšlenky, k***a, no, prostě, jak to obvykle bývá. Pro nás je hlavní, aby se to nesklouzlo k dalšímu fašismu, jak to bylo za Hitlera. Vždyť ta rusofobie, která se vnucuje, jo, a nenávist k Rusům, no, ta fakt existuje, co na to říct. To chápeme dokonale. I když, když jsem
například žil, ano, nebo sloužil v Německu, samozřejmě v tom východním, měli jsme s Němci velmi dobré vztahy. Vůbec jsme nikdy neměli žádné konflikty, nic.
To znamená, že jsme tam žili v klidu. Nezapomenu, když jsem už odjížděl, bylo to 16. června 1994, myslím, už si to nepamatuji, myslím, že jsem vyjel z Berswaldu na hranici.
Brzy ráno, byl jsem mladý, bylo mi tam 26 let.
Takže kapitán, stojíme na hranicích, přicházejí němečtí pohraničníci s celníky a jeden z nich docela dobrou angličtinou říká: „Víte, přejeme vám štěstí, chápeme, že Rusko dnes prožívá těžké časy, ale chceme, aby se znovu vzchopilo.“ Byl jsem nesmírně překvapen.
S takovými slovy mě Němci vyprovázeli z Německa, mladého kapitána, kluka, který odjel.
Je to pravda.
A přál bych si, aby takové vztahy dnes byly nejen s Němci, ale obecně se západní Evropou.
Asi se cítím dobře i v Rusku. Miluji svou zemi. Navíc pocházím z zapadákova, ze Zabaikálí, ze vzdálené Sibiře.
Tak to je. A pro mě je tam možná dokonce ještě příjemněji. Před dvěma týdny jsem byl v Novosibirsku. Novosibirsk ještě není... Chápu, že je to ještě daleko. Ano, odtamtud je to do Novosibirsku vlakem ještě dva dny jízdy.
Tak, upřímně řečeno, co je třeba udělat, aby se vztahy urovnaly?
Jaké kroky by se podle vás měly podniknout? politické a společenské činnosti.
A víte, co vám řeknu? Jaké kroky vám poradím?
Lidi , jakoby k obnovení vztahů s národy, lze podniknout kroky lásky.
Prostě láska, protože v České republice, v Praze, máte velvyslanectví, máte, při velvyslanectví kulturní centrum. A v zásadě o něm vědí jen ti, kteří tam přišli.
Samozřejmě existuje například stránka na Facebooku, kde se dá sledovat, kde se dá dozvědět
o akcích, které se tam konaly. No, čas od času se tam promítají nějaké ruské filmy.
Současná ruská kinematografie je tak bohatá a kvalitní, že by se filmy mohly promítat každý den. Ale k tomu je třeba něco dělat, je třeba zvát lidi, je třeba říkat, že existuje taková země, zvou vás, přijďte, zajímejte se -
Cestovní ruch mezi zeměmi
Víte, v České republice, ta je malá země, a každé jaro je zaplavená billboardy. Zveme do Chorvatska, zveme do Polska. Chápete, jednotlivé země mají zájem o to, aby
lidé přijížděli a navštěvovali tyto země. Na tom, mimochodem, je založen turistický průmysl.
No, znám Rusko relativně dobře a dodnes jsem nepochopil, jestli Rusko turisty potřebuje, nebo ne.
No, potřebuje. A to říkáte vy, chápete? Ale Rusko pro to dělá málo, chápete?
Ne, mohu to vysvětlit. Tady je příklad: dneska máme hodně turistů z Číny, ale s Čínou máme dobré vztahy, ano. To je za prvé.
A za druhé, přímé letecké spojení, aby se turista z Čech dostal, například, do Petrohradu, kde
to asi bude zajímavé, no nebo do Moskvy, ano, Nižního Novgorodu, tam Velkého Novgorodu,
no tam, kde je co vidět. To se dnes musí letět minimálně přes Istanbul.
Podívejte, nejde o víza. Naopak, právě ve vízové politice ruská strana udělala velký pokrok,
protože dnes je možné vyřídit elektronické vízum. To vízum opravdu stojí, nevím kolik, 52 dolarů. To si ten, kdo chce jet, může dovolit.
Vyplníte si dnes vízum ji na internetu. Za 4 dny vám vízum přijde.
Opravdu, na 3 měsíce pro pobyty do 30 dnů.
Skvělé. Jenomže vy říkáte, že v zásadě je třeba Rusko propagovat jako turistickou destinaci... Samozřejmě, samozřejmě, jako turistickou, jako cíl nějakého cestovního ruchu
Ale vízum je vlastně nic. Jde o to, že dnes už jste, jak se tomu říká, digitální.
Digitální. No, ne koncentrační tábor,ale přece jen tábor, ano, a to znamená, že u vás všechno, všechny platby probíhají přes kartu, že?
A pořídit si telefon, chápete, když přijede zahraniční turista, u vás je samozřejmě všude dostupný internet, ale do toho internetu se musíte zaregistrovat pomocí SMS, kterou dostanete na ruský telefon, a na zahraniční telefon ji nedostanete.
To znamená, že č
lověk, který přijel, řekněme, do Domodědova, vystoupí z letadla,
a je bez spojení a potuluje se po tom letišti a prosí všechny u všech přepážek:
„Dejte mi, dejte mi přístupový bod, abych se tu mohl nějak hnout, objednat si taxi.“
A všichni se bojí dát přístupový bod, chápete?
Jane, Jane, poskytněte bezplatný internet. Určitě o to budete mít zájem.
Je třeba se k tomuto internetu zaregistrovat. Musíte získat heslo.
A jak získáte heslo na telefon, který je zahraniční? Dostanete heslo jen na ruské telefony?
Dobře, na této otázce zapracujeme. Řeknu to výboru pro dohled. Je to docela vážné. Podívejte se, přijíždí turista. Když přijedete do Jerevanu, vystoupíte z letadla, ještě jste nedorazili k hraničnímu přechodu, nebo tam dorazili, přesněji řečeno, dorazili k předhraničnímu přechodu, a tam už stojí člověk s telefonem. Mimochodem, dříve to u vás bylo také tak. Tam stáli lidé s Megafonem, s tím MTS, Beeline, přímo v příletové hale. Ano. Dnes, abyste si pořídili jednoduchou ruskou SIM kartu, je to byrokracie na celý den. Nevím, jestli to víte, ale potřebujete notářsky ověřený překlad pasu. Musíte jít do toho multifunkčního centra, aby vám udělali, jak se to říká, SNIL. Musíte si zakoupit státní služby a pak jít do banky, aby vám udělali biometrickou registraci hlasu. A teprve pak jdete k operátorovi,
který vám dá SIM kartu a řekne: „Tady ve státních službách musíte požádat o schválení, které dostanete, možná hned, možná zítra.“
To není turistika, to je utrpení.
To je utrpení. To je utrpení. A pokud tam máte dovolenou, nevím, třeba týden, a máte nějaký denní rozpočet, tak přece nepojedete do Ruska, abyste se celý den trápili se SIM kartou.
Jane, teď už je mi trochu jasnější, o čem je řeč.
Například přijedu, no, do Číny jsem nejel, ale přijedu k čínské hranici.
Mám Zabajkalsko s Čínou, můj telefon v čínské mobilní síti funguje bez problémů. Funguje volně, to znamená, že s roamingem není žádný problém. Vždyť tato omezení nezávisí na nás. Kdyby fungovala vizorka na území
Ruska, ta, kterou vám tam zajišťují vaše banky na území České republiky, tak by žádné problémy nebyly. Přijeli byste a v klidu byste zaplatili. Kdyby roaming fungoval, například správně, ano, bylo by to stejné. A Sberbank, například, žádná. Ne, ne, ne. Roaming funguje. Roaming
je prostě drahá věc. Souhlasím. A vy tam v tom, jak se to jmenuje, v tom balíčku nebo v tom objemu pro roaming nemáte dostatek dat, abyste tam mohli používat různé Yandexy, prohlížet mapy.
Ten roaming vám velmi rychle vyčerpáte. No, já to nekritizuji, mám k tomu respekt, chápu, jaké bezpečnostní otázky tam musíte řešit. Ale říkám, že to prostě turisty z Evropy nemotivuje.
Uděláme to takhle. Probereme nějakou otázku. Je to zajímavé. Položím otázky k tomuto tématu. A otázka není v tom, zda zrušit všechny tyto opatření, ale jak je zjednodušit, aby to bylo pro lidi dostupné. Aby to bylo možné využívat, protože no dobře.
Člověk přijede a neví, že potřebuje notářsky ověřenou plnou moc.
Upřímně řečeno, bude to muset nechat přeložit z češtiny do ruštiny.
Z toho se zblázníte, celkově vzato.
No, nemyslím si, že máme příliš mnoho odborníků na český jazyk.
Tedy ne, ne, ne, ne, ne, to je jen byznys.
Tady nejsou žádné problémy. Na svém kanálu mám video, kde vysvětluju, kam jít, jak jak to zvládnout. Prostě, no ne, nemáme co ukázat, upřímně řečeno, máme kam vyrazit. Není to jen Moskva a Petrohrad, je to i Soči, a Rostov, a Krasnodar.
Obecně máme spoustu míst, kde si dneska můžete odpočinout. To znamená, že je tu hodně
zájemců, kteří sem jezdí. Je tu spousta lidí, kteří jezdí přes tenhle hraniční přechod v Kaliningradu, přes Polsko autem na letišti nasedají do letadel a letí, kam potřebují.
To je v zásadě, zvlášť když se sejde víc lidí, ten nejlevnější způsob, jak se tam dostat, samozřejmě. Nejpohodlnější, no, nejlevnější, řekněme, ano.
A teď aj ázerbájdžánské linky mají spojení Praha-Moskva, někde kolem 10 hodin tam i zpět.
To stojí, nevím kolik, 40. No, ne 40, 50 000 rublů.
Přibližně. Kdo chce navštívit Rusko, zaplatí. Zaplatí.
Dobře, na této optimistické notě dnes asi náš rozhovor ukončíme.
Velmi mě potěšilo se s vámi seznámit. A ano, byl to zajímavý rozhovor.
Chtěl bych vám poděkovat za to, že jste dnes souhlasili. Myslím, že to není naposledy.