• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz
  • Oznam: na fore bol spustený nový režim moderácie. Viac o to je napísané v tomto článku.

Správy z Ruska 2026

Patrušev hovořil o společné operaci CIA a FSB
proti bin Ládinovi, kterou Spojené státy zmařily


Speciální složky Ruska a Spojených států připravovaly společné odstranění teroristy Usámy bin Ládina na základě dohody prezidentů obou zemí, uvedl Nikolaj Patrušev, poradce prezidenta Ruska a předseda Námořní rady.

Ruská strana plně splnila svou část tajných dohod mezi prezidenty obou zemí, informuje Vesti. Naši američtí kolegové jednali jinak.

"Každá složka měla svou vlastní roli: na jedné straně byla CIA, na druhé straně FSB.
Požádali nás, abychom na místo, kde se nachází, nainstalovali maják," řekl Patrušev.

Podle plánu měl Washington zasadit přesný úder na vysílané souřadnice, ale operace selhala.

Následně vedení americké rozvědky nedokázalo jasně vysvětlit důvody své nečinnosti.
Patrušev dodal, že terorista byl již dlouho agentem západních speciálních služeb.

Spojené státy se rozhodly militanta odstranit až tehdy, když jeho postava začala kompromitovat jejich vlastní aktivity. V důsledku toho byl v květnu 2011 v Pákistánu zabit vůdce zakázané teroristické organizace Al-Káida*. Americkým speciálním jednotkám to trvalo 38 minut.
 
Avšak, ak to všetko bolo také pozitívne, tak v čom tkvie problém, že nakoniec globálne zvíťazil kapitalizmus?
@Popolvár , problém je možno v tom, že to popisuješ ako nezávislý náhodný proces v zmysle "samo sa to deje" + "to dobré podporuje Boh, to zlé potláča". Lenže tak to nie je.
Ateistický marxizmus nevymysleli boľševici, ale ten istý nepriateľ, ktorý vymyslel aj kapitalizmus. Oni sa hrajú s ľuďmi na kyvadlo: od extrému k extrému. Keď sa ľudia skorumpovanej cirkvi a štátneho kapitalizmu prejedli, tak im ponúkli bezbožný socializmus s víziou komunizmu.
Stále je to o boji menšiny proti väčšine. O boji hrsky tých najchytrejších elít, proti celému svetu obyčajných ľudí. Zdanlivo prehrávajú s jedným izmom, aby ti ponúkli iný izmus rovnako skazený.

Stalin prevzal ideológiu marxizmu takú aká bola, a na jej vlne sa pokúsil budovať spravodlivejšiu spoločnosť tak, že kladol dôraz na plusy marxizmu a potláčal jeho zápory, pričom postupne sa snažil vady marxizmu odstrániť a ponúknuť funkčnú alternatívu. Nestihol to dokončiť, nepriatelia ho predčasne zabili a znova riadenie prevzali trockisti (ľudia globálneho nepriatela).

Ak by veci boli tak, že dobré a pravdoverné veci Boh podporuje a nepravdoverné blokuje, tak už dávno tu máme Božie kráľovstvo na Zemi. Nebolo by tu niekoľko tisícročná fáza davo-elitarizmu, panstva GP, satanovho vazala.

Skôr je to o tom, že globálny vývoj ľudstva sa deje podľa určitých cyklických matríc/scenárov, tak ako všetko. V tejto fáze, v ktorej sme teraz, má väčšiu silu práve satan. Preto sa mu darí a preto je tak málo Človekov na Zemi. No príde fáza, keď sa sily znova zmenia.

Alebo inými slovami, Boh, nastavil dianie na Zemi podľa určitých matríc, v hraniciach ktorých sa veci dejú. Boh neriadi svet tak, že z ničoho nič uvidí dobré procesy a podporí ich, a všetky zlé procesy, ktoré vidí, blokuje. Takto to vôbec nefunguje.
Sú nastavené určité matice vývoja, ktoré vplývajú na štatistiku všetkého, čo sa deje na zemi. Božia matrica v určitých etapách viac podporuje niektoré kladné štatistiky, a inokedy zasa niektoré negatívne štatistiky. Boh riadi cez štatistické matrice. Ak má mať napr. nejaký proces 60% silu, my nevieme, kto do tejto štatistiky vlezie, ale v konečnom dôsledku tých ľudí v tejto matrici bude presne 60%.

Ale bez ohľadu na to, že v tejto globálnej etape už pár tisíc rokov dominuje satan a jeho vazali, tak všetci, ktorí majú v srdci zmysel pre spravodlivosť, by sa o tú spravodlivosť mali snažiť (či už máme dnes šancu, alebo nie. či uspejeme dnes, alebo až o tisíc rokov. ide o princíp). A Boľševici, to je zatiaľ jediný svetlý masový prípad, ktorý v historii máme, dokonca v blízkej historii. Jediný prípad, že možno satanovi vzdorovať veľmi úspešne aspoň nejaký čas. Len treba rozlišovať boľševizmus a trockizmus (psychický démonizmus), a brať si poučenie z chýb.
 
Naposledy upravené:
problém je možno v tom, že to popisuješ ako nezávislý náhodný proces v zmysle "samo sa to deje"
si si istý, že to takto popisujem?
“Dvakrát do tej istej rieky nestúpiš.” - poznáš to?
Niekedy si tu na tomto fóre začínam pripadať ako na stránke Tartária (Slovansko-árijske védy) - jak to za Tartárie bolo super, jak to bolo dokonalé, len nejako mi tam chýba popis procesov a vnútornych chýb, prečo to nakoniec pod vonkajším tlakom padlo.
A to isté tu jak v súvislosti s Československom tak aj v súvislosti s boľševizmom. Adorujúc minulosť sa hrnieme do jej obnovy bez hľadania vnútorných chýb, vnútornej napätosti, ktoré viedli ku krachu, vyhovárajúc sa len na vonkajší tlak, v domnení, že tentokrát “sa-to-samo” nejako utrasie a bude dobre. No “samo-sa-to” neutrasie, to mi ver.
"to dobré podporuje Boh, to zlé potláča". Lenže tak to nie je.
Hmm, ale JŽO vo vzťahu k jedincovi nepopieraš, či?
A ak JŽO vo vzťahu k jedincovi existuje a funguje, prečo si myslíš, že vo vzťahu k národom, štátom, procesom to tak nie je?
 
Ak by veci boli tak, že dobré a pravdoverné veci Boh podporuje a nepravdoverné blokuje, tak už dávno tu máme Božie kráľovstvo na Zemi. Nebolo by tu niekoľko tisícročná fáza
Ovšem můžeme připustit i to, že negativní opravdu blokuje a pozitivní opravdu podporuje a toto vždy konkrétní blokování a konkrétní podporování na daný konkrétní případ jedince, národa, kultury, regionální civilizace, sluneční soustavy, galaxie M42,... může být, pro některé mimo rozlišovací schopnost a také mimo časový úsek jeho vidění v otázce trpělivosti, protože plán na 50, 100, 500, 1000, 3 000, 10 000 let vidí třeba málo kdo, kdežto HNVR ví a vidí vše, takže v Jeho čase plyne vše, jak má?
 
A to isté tu jak v súvislosti s Československom tak aj v súvislosti s boľševizmom. Adorujúc minulosť sa hrnieme do jej obnovy bez hľadania vnútorných chýb, vnútornej napätosti, ktoré viedli ku krachu, vyhovárajúc sa len na vonkajší tlak, v domnení, že tentokrát “sa-to-samo” nejako utrasie a bude dobre. No “samo-sa-to” neutrasie, to mi ver.
Myslím, že v souvislosti s Československem tady jde o zjednodušující pohled, který je vzdálený realitě podobně jako jeho protipól představovaný nekritickou adorací společné minulosti bez ohledu na skutečná vnitřní pnutí a systémové chyby. Je totiž třeba odlišit na jedné straně napětí způsobené asymetrickým uspořádáním poměrů mezi oběma národy, jehož původ je spojen už se samotným projektem společného státu a procesem jeho realizace, a na straně druhé vnitřní systémové chyby, jejichž původ byl společný pro všechny státy socialistického bloku. Pokud jde o původ problémů spojených s napětím mezi oběma národy, můj osobní názor je takový, že reálný vývoj mohl proběhnout mnohem příznivěji, kdyby předčasně nezanikla možnost uplatnit Štefánikův pragmatický pohled, důrazně vyžadující maximální dosažitelnou míru slovenské svébytnosti a současně stejně důrazně zohledňující nezbytnost společného státu jakožto jediné reálné možnosti budování nového typu státnosti zaručující zachování národní identity. Vývoj šel bohužel jinudy, směrem k posilování napětí mezi národy, které ale nikdy nedosáhlo míry převyšující výhody společného státu. V průběhu historického vývoje se pak charakter a intenzita tohoto napětí v závislosti na okolnostech měnily, v poválečném období jeho intenzita postupně klesala a po vzniku federativního uspořádání bylo oslabeno natolik, že v případě kontinuálního vývoje by společný stát ve formě federace s největší pravděpodobností přežil bez zásadnějších problémů pramenících v soužití obou národů. Jakkoli tedy lze mluvit o "krachu" Československa jakožto součásti socialistického bloku jako celku, přičemž tady jistě nelze nevidět podíl vnitřních příčin tohoto pádu, ať už šlo o systémové chyby nebo skryté cíle řízení, není důvod s ním spojovat také "krach" Československa jakožto společného státu našich národů; jeho pozdější rozpad byl výhradně produktem vnějšího řízení, byť skrytého za bleskurychlou eskalací dříve marginálních separatistických tendencí. Jistěže nelze vstoupit dvakrát do téže řeky, obnovovat zaniklý systém i s jeho chybami, limity a skrytými hrozbami postrádá rozumný smysl; stejně nerozumné je ale v úvahách o volbě nového formátu státního uspořádání ignorovat evidentní výhody osvědčeného spojení dobře kompatibilních národů do jednoho státního celku, s otevřenými možnostmi jeho konkrétní podoby.
 
si si istý, že to takto popisujem?
“Dvakrát do tej istej rieky nestúpiš.” - poznáš to?
Niekedy si tu na tomto fóre začínam pripadať ako na stránke Tartária (Slovansko-árijske védy) - jak to za Tartárie bolo super, jak to bolo dokonalé, len nejako mi tam chýba popis procesov a vnútornych chýb, prečo to nakoniec pod vonkajším tlakom padlo.
A to isté tu jak v súvislosti s Československom tak aj v súvislosti s boľševizmom. Adorujúc minulosť sa hrnieme do jej obnovy bez hľadania vnútorných chýb, vnútornej napätosti, ktoré viedli ku krachu, vyhovárajúc sa len na vonkajší tlak, v domnení, že tentokrát “sa-to-samo” nejako utrasie a bude dobre. No “samo-sa-to” neutrasie, to mi ver.

Hmm, ale JŽO vo vzťahu k jedincovi nepopieraš, či?
A ak JŽO vo vzťahu k jedincovi existuje a funguje, prečo si myslíš, že vo vzťahu k národom, štátom, procesom to tak nie je?
Celá Koncepce je o tom, že analyzuje, proč v konečném důsledku socialistický tábor padl. Takže dost dobře nechápu, nač se neustále ptáš. Druhou věcí je, že lidé absolutně nedoceňují celosvětové změny, jakých bolševici dosáhli, A KTERÉ STÁLE PŘETRVÁVAJÍ! Stačí se podívat do literatury, jak žili lidé před a po. A technický pokrok s tím nemá vůbec, co do činění. Ten byl dostatečný už v době, kdy v Londýně nechávali programově umírat lidi hladem a na podvýživu. Bylo to všude jako přes kopírák, jakmile se ve státě projevil vliv bolševismu, probíhaly dalekosáhlé sociální změny, které jsou dosud nevratné (o Číně to dobře popsal například Polevoj zde: https://kob-forum.eu/2025/08/14/vse...ani-30-000-li-po-cine-od-b-n-poleveho-cast-i/) Což ovšem není na pořád. Nové generace už jsou vychovávány tak, aby provedeny být mohly. Takže co bude dál? Stále budeš hýčkat domnělé křivdy, které jsou v porovnání například s Lidmi v propasti, či s životem v Chicagu popsaném v Džungli Sinclairem v roce 1907 prostě směšné?! Tj. sice jsme najednou měli plné talíře, ale inscenací v televizi ve slovenštině nebylo dostatečně vysoké procento? Co se týče pozdního socialismu, tak se destruktivní řízení projevovalo napříč všemi státy a nejhůř na tom byli lidé v samotném SSSR. To my tady v Československu jsme si mohli pískat. Nechybělo nám nic, snad až na volný pohyb do zahraničí, který byl blokován Západem ruku v ruce s trockisty. A největší pitomostí v tom byly hranice uvnitř soc. tábora. To byla jedna z největších diverzí.
 
Naposledy upravené:
Celá Koncepce je o tom, že analyzuje, proč v konečném důsledku socialistický tábor padl. Takže dost dobře nechápu, nač se neustále ptáš.
Socialistický tábor padol, alebo ho jeho obyvatelia nechali padnúť?
A či už padol, alebo ho ľudia nechali padnúť (to skôr), čo konkrétne bolo príčinou, že to padlo, to poprvé, a po druhé, aké kroky, opatrenia konkrétne do budúcna treba spraviť, aby sa to nezopakovalo. Aby sa do vedenia nedostali ľudia ako Chruščov, aby ľudia neboli ľahostajní k veciam verejným, aby zubami-nechtami bránili a udržiavali a rozvíjali socialistický tábor.
Pretože v ČSSR počas “zamatovej” tomu padnutiu socialistického täbora masy tlieskali, kľúčmi štrngali, a zbytok tomu nečinne prizeral…
 
Naposledy upravené:
Socialistický tábor padol, alebo ho jeho obyvatelia nechali padnúť?
A či už padol, alebo ho ľudia nechali padnúť (to skôr), čo konkrétne bolo príčinou, že to padlo, to poprvé, a po druhé, aké kroky, opatrenia konkrétne do budúcna treba spraviť, aby sa to nezopakovalo. Aby sa do vedenia nedostali ľudia ako Chruščov, aby ľudia neboli ľahostajní k veciam verejným, aby zubami-nechtami bránili a udržiavali a rozvíjali socialistický tábor.
Pretože v ČSSR počas “zamatovej” tomu padnutiu socialistického täbora masy tlieskali, kľúčmi štrngali, a zbytok tomu nečinne prizeral…
Ano, jednak byli bezstrukturně vedení k trvalé nespokojeností, ať už nad skutečnými nedostatky, tak i nad těmi domnělými (neschopnost prohlédnout skutečný stav společnosti na Západě, její pozlátková ideologizace, bagatelizování jejich trvale prováděných zločinů - nejen Vietnam a Korea, ale třeba dušení jakéhokoliv sociálního pokroku v Africe a Latinské Americe, na Blízkém východě...), a jednak sami netušili, jaké změny ve skutečnosti proběhnou, a potom už bylo takříkajíc pozdě (mnoho z nich doposud nedokáže prohlédnout, kam to vše směřuje, a že se stále ještě těší z plodů práce těch bolševiků/soudruhů, kterými si tak rádi vymývají huby - to je k diskusím mimo tento web). Ptáš-li se, jak tomu do budoucna zamezit, tak na to ti nikdo žádný přesný recept nedá. Je třeba, aby se lidé vzdělávali v řízení, aby si uvědomili, že tu nadnárodní řízení je, že se přímo dotýká jejich životů, a že s tím musí dělat něco oni sami. Nikdo jiný to za ně neudělá... To se týká i toho, že musí sami umět vyhodnotit, kdy je nutné bojovat za zachování národa a kdy je jejich národní cítění naopak zneužíváno v jejich neprospěch, zatímco jejich národ už je fakticky nasměrován na cestu vymírání (to platí pro všechny evropské národy, to vymírání). Například když jim brání spojovat se do větších celků s větší zdrojovou zajištěností a váhou. A tyto procesy posilovat a jiné naopak dusit. Odpověz si sám, do jaké míry to sám děláš. Nosný je samozřejmě boj v informačním poli. Ta analýza školství je velmi dobrá náběhová kniha ke Koncepci, psaná zatím tím nejjednodušším jazykem a s dostatkem příkladů konkrétního nadnárodního řízení i jejich dopadů. Což je o to mocnější, jestliže je vidět, že se to děje prakticky synchronizovaně jak v Rusku, tak i na Západě, které jsou přece právě v horké válce... Tj. odhaluje, že ten boj je veden ve zcela jiné rovině, než se lidé domnívají. Je nutné nebagatelizovat literaturu, ale naopak ji šířit, aby lidé měli srovnání, které jim dnes už chybí... Tak asi tak. Ve zkratce, jak to vidím já :-)
 
Naposledy upravené:
A největší pitomostí v tom byly hranice uvnitř soc. tábora.
S tímto nesouhlasím, i uvnitř toho tábora musel být určitý pořádek. Volné pohyby osob, svobody cestování (do zahraničí), to jsou právě sny všech možných kosmopolitů a trockistů. Nakonec ani v SSSR, dokonce ani v RSFSR se nemohli pohybovat volně jeho občané. A už vůbec nehledě na to, jaká svoloč se v počtu vyšším než hojném vyskytovala v některých zemích, např. v Rumunsku, socialismus nesocialismus.
tak i nad těmi domnělými
(nedostatky). Právě neexistence volného pohybu osob přes hranice patří mezi ty domnělé nedostatky.
 
S tímto nesouhlasím, i uvnitř toho tábora musel být určitý pořádek. Volné pohyby osob, svobody cestování (do zahraničí), to jsou právě sny všech možných kosmopolitů a trockistů. Nakonec ani v SSSR, dokonce ani v RSFSR se nemohli pohybovat volně jeho občané. A už vůbec nehledě na to, jaká svoloč se v počtu vyšším než hojném vyskytovala v některých zemích, např. v Rumunsku, socialismus nesocialismus.

(nedostatky). Právě neexistence volného pohybu osob přes hranice patří mezi ty domnělé nedostatky.
No, najmenšie ,možnosti v čase socializmu mali predovšetkým občania ZSSR. My sme mohli cestovať v rámci soc. krajín kamkoľvek, najväčší problém bolo cestovať práve do ZSSR a Juhoslávie.
 
Socialistický tábor padol, alebo ho jeho obyvatelia nechali padnúť?
Z hlediska řízení je to objekt a tak vina na lid nepadá, ale na subjekt, na ty kdo řídí - na elity. Nějaký ples zrůd (Bulgakov - Mistr a Markétka) zfilmovaný pro lid by se hodil (hlavní asi záměrná chyba Satana je, že trestá elity a upadlé duše skrytě).

Zodpovědnost je nyní na nás, na těch co chápou o malinko více a ukázat obyvatelstvu jaký má škutečný potencíál, co přináší naplnění a radost a co jsou jenom pomíjivé neuspokojivé požitky (drogy) a jak moc je důležitá stabilita společnosti a plná podpora všech ( ne jenom vyvolených ).

Z morálního hlediska je to jíná, ale uvažuji, že moralizování je též chybou nebo možná i hřích (ve smyslu ukazování na nemorálsnost druhých a obviňování vy za to můžete a nedělat přitom nic), protože porušuje svobodnou vůli. Takže místo, moralizování otázky: Chápate co jste provedli i třeba nevědomě ? Jste ochotni se tomu postavit a čelit následkům a napravovat ?

Teď jsme ve stavu vysvětelení, v otázce:
Chápeme (většina) co jsme provedli ? ( třeba i jenom nečinností )

Je potřeba jednat na základě predikce, to je naše zbraň nad níž není. Varovat obyvatelstvo s využítím predikce, jak na varování bude obyvatelstvo reagovat - dát varování včetně postupu co dělat k předcházení nebo minimalizaci škod.
 
Naposledy upravené:
S tímto nesouhlasím, i uvnitř toho tábora musel být určitý pořádek. Volné pohyby osob, svobody cestování (do zahraničí), to jsou právě sny všech možných kosmopolitů a trockistů.
Ten postoj je problematický jednak z etických, jednak z čistě pragmatických důvodů. Možnost pohybovat se volně podle svých vlastních voleb a preferencí patří mezi základní atributy svobodného člověka a její omezení lze brát jako samozřejmost jen směrem dovnitř - nikdo není povinen přijmout do svého domu (na území svého státu) nechtěné hosty. Naproti tomu bezdůvodné bránění v dočasném opuštění území svého státu s poukazem na potřebu "určitého pořádku" je morálně neobhajitelné, protože jde o obětování mnohem vyšší hodnoty (jedné z hlavních stránek lidské svobody) ve prospěch hodnoty řádově nižší (samoúčelné "zachování pořádku", jinak řečeno usnadnění možnosti evidence a kontroly aktuálního pobytu každého občana a předcházení hypotetickým problémům spojeným se skutečně či zdánlivě nežádoucími přesuny). Co podle mého názoru obhajitelné bylo (ale z nepochopitelných důvodů se nikdy oficiálně neprezentovalo) bylo trvalé opuštění státu lidmi, kteří zde bezplatně získali kvalitní vzdělání, z něhož pak profitovali v cizině; v takových případech šlo ovšem nalézt jednoduché spravedlivé řešení buď v požadavku na úhradu vynaložených nákladů nebo ve vázanosti možnosti odchodu na přiměřený počet odpracovaných let.

Pokud jde o ty pragmatické důvody, šlo o to, že s ohledem na již dosaženou slušnou úroveň hmotného zajištění a sociálních jistot lidé všech vrstev (společnost byla v zásadě egalitářská) jednoduše chtěli cestovat, protože "na to měli". Frustrace spojená s nemožností realizovat tyto neškodné a finančně dosažitelné potřeby byla pak neobyčejně úrodnou půdou pro umělé vyvolávání a podporování nespokojenosti s režimem, který byl jinak v běžné populaci přijímán sice kriticky, ovšem s intenzitou sotva dosahující úroveň hospodských rozprav a nadávání na neschopné šéfy či naduté papaláše. Mimochodem, míra omezení svobody pohybu byla dlouhodobě kritizována i v rozumnější části tehdejších stranických struktur, řešení bylo ale různě protahováno a blokováno (něco k tomu zaznělo i v některém ze Skálových pořadů, tedy z autentického zdroje). Proč asi? Nebyl to nejspíš ten Irenou zmiňovaný důvod - nešlo jednoduše o v té době nejefektivnější způsob, jak zvyšovat všeobecnou "úroveň nasranosti"?
 
Ten postoj je problematický jednak z etických, jednak z čistě pragmatických důvodů. Možnost pohybovat se volně podle svých vlastních voleb a preferencí patří mezi základní atributy svobodného člověka a její omezení lze brát jako samozřejmost jen směrem dovnitř - nikdo není povinen přijmout do svého domu (na území svého státu) nechtěné hosty. Naproti tomu bezdůvodné bránění v dočasném opuštění území svého státu s poukazem na potřebu "určitého pořádku" je morálně neobhajitelné, protože jde o obětování mnohem vyšší hodnoty (jedné z hlavních stránek lidské svobody) ve prospěch hodnoty řádově nižší (samoúčelné "zachování pořádku", jinak řečeno usnadnění možnosti evidence a kontroly aktuálního pobytu každého občana a předcházení hypotetickým problémům spojeným se skutečně či zdánlivě nežádoucími přesuny). Co podle mého názoru obhajitelné bylo (ale z nepochopitelných důvodů se nikdy oficiálně neprezentovalo) bylo trvalé opuštění státu lidmi, kteří zde bezplatně získali kvalitní vzdělání, z něhož pak profitovali v cizině; v takových případech šlo ovšem nalézt jednoduché spravedlivé řešení buď v požadavku na úhradu vynaložených nákladů nebo ve vázanosti možnosti odchodu na přiměřený počet odpracovaných let.

Pokud jde o ty pragmatické důvody, šlo o to, že s ohledem na již dosaženou slušnou úroveň hmotného zajištění a sociálních jistot lidé všech vrstev (společnost byla v zásadě egalitářská) jednoduše chtěli cestovat, protože "na to měli". Frustrace spojená s nemožností realizovat tyto neškodné a finančně dosažitelné potřeby byla pak neobyčejně úrodnou půdou pro umělé vyvolávání a podporování nespokojenosti s režimem, který byl jinak v běžné populaci přijímán sice kriticky, ovšem s intenzitou sotva dosahující úroveň hospodských rozprav a nadávání na neschopné šéfy či naduté papaláše. Mimochodem, míra omezení svobody pohybu byla dlouhodobě kritizována i v rozumnější části tehdejších stranických struktur, řešení bylo ale různě protahováno a blokováno (něco k tomu zaznělo i v některém ze Skálových pořadů, tedy z autentického zdroje). Proč asi? Nebyl to nejspíš ten Irenou zmiňovaný důvod - nešlo jednoduše o v té době nejefektivnější způsob, jak zvyšovat všeobecnou "úroveň nasranosti"?
Vážené M,
pokus o rozšíření jazykem vaší komunity

Volný pohyb pohledem DVTR (strýčka Teremtete)

Problém volného pohybu není hlavně otázkou migrace, ale návrhem řídicího systému. Socialistický stát řešil veřejnou investici do vzdělání převážně strukturálním nástrojem – administrativním omezením možnosti trvalého odchodu. Tím reguloval pohyb lidí, nikoli tok hodnot, které mohou jednotlivci společnosti přinášet.

Z hlediska DVTR by bylo možné navrhnout jinou intervenci. Místo kontroly pohybu by systém definoval společenský závazek jako otevřenou paletu forem reciprocity – veřejnou službu, finanční kompenzaci, odbornou spolupráci či přínos prostřednictvím diaspory. Nezměnila by se pouze jednotlivá pravidla, ale samotná míra, tedy princip, který určuje vztah mezi veřejnou investicí a svobodou jednotlivce.

Aby však přechod od strukturálního řízení k bezstrukturálnímu usměrňování nevedl jen k jiné formě jednostranné kontroly, musí být doplněn o institucionální mechanismy vyjednávání. Konkrétní podoba závazku (výše úhrady, délka služby, forma spolupráce) by neměla být určována výhradně státní správou, nýbrž vznikala v rámci transparentního a periodicky revidovaného dialogu mezi experty, občanskou společností a veřejnou správou. Takový rámec by umožnil zpětnou vazbu a zároveň bránil tomu, aby se z důvěry stala neprůhledná paternalistická praxe.

Proč k tomu pravděpodobně nedošlo? Přechod od administrativní kontroly k důvěře, motivaci a zpětné vazbě by znamenal přesun části řídicí kapacity směrem k pluralitnímu rozhodování. Byl-li prioritou stávající způsob řízení, představovala taková změna systémové riziko, přestože mohla být z dlouhodobého hlediska adaptivnější. Zároveň to ale ukazuje, že bez vyřešení otázky, kdo a jak bude novou míru nastavovat, zůstane i sebelepší princip jen intelektuálním horizontem.
 
S tímto nesouhlasím, i uvnitř toho tábora musel být určitý pořádek. Volné pohyby osob, svobody cestování (do zahraničí), to jsou právě sny všech možných kosmopolitů a trockistů. Nakonec ani v SSSR, dokonce ani v RSFSR se nemohli pohybovat volně jeho občané. A už vůbec nehledě na to, jaká svoloč se v počtu vyšším než hojném vyskytovala v některých zemích, např. v Rumunsku, socialismus nesocialismus.

(nedostatky). Právě neexistence volného pohybu osob přes hranice patří mezi ty domnělé nedostatky.
Tak s tímto zásadně nesouhlasím. Jsem přesvědčený, že kdyby se mohlo volně cestovat kamkoliv, tak by nemohli lidi tak balamutit. Už z toho je vidět, že marxisté (trockisté) toto měli pěkně podchycené a mohli tak obyvatelům jakéhokoliv státu nabulíkovat cokoliv o tom druhém státu a to bez ohledu na zřízení. Volný pohyb osob by jim velmi narušoval ty tuny lží, které účelově rozšiřovali o těch druhých (pohyb informací). Za mne obrovská chyba pro lidi (co je pro někoho chybou, je pro druhého cílem řízení).
A pořádek si musí každý udělat sám, snaha o větší pořádek produkuje fašismus, takže s mírou.
PS: A navíc by se lidi mohli sami rozhodnout, v kterém táboře zůstanou a to by už trockisté neměli pod kontrolou, protože se u moci drží jen pohádkami o nepřátelích, snaží se neustále rozdělovat společnost jakýmikoliv způsoby (rozděl a panuj) od sportu po politiku (ve všech rovinách lidské společnosti). Takže když vidím kohokoliv, kdo se snaží společnost (byť i v dobrém) rozdělit, přistupuju k tomuto velmi skepticky a automaticky hledám chyby.
 
Naposledy upravené:
tomu nerozumiem, myslel som, že Štetin je v Poľsku-......?
Štětina byl profesionální antikomunista, protiruský aktivista a senátor v ČR. Schvaloval např. havárii (sestřelení?) letadla s Alexandrovci, když letěli do Sýrie. V SSSR se plavil po řekách v pro běžného smrtelníka zakázaných územích a psal o tom reportáže. Ve spisech StB byl evidován pod jménem Plavec.
 
Naposledy upravené:
Štětina byl profesionální antikomunista, protiruský aktivista a senátor v ČR. Schvaloval např. havárii (sestřelení?) letadla s Alexandrovci, když letěli do Sýrie. V SSSR se plavil po řekách v pro běžného smrtelníka zakázaných územích a psal o tom reportáže. Ve spisech StB byl evidován pod jménem Plavec.
!aha, som to zle pochopil))))))))
 
V rannom stadiu socializmu bolo pochopitelne, ze vlada nechcela prist o vysoke kadre vedy a techniky ktore by vyuzil nepriatel, avsak vyhrazat sa niekomu ze ak sa so zahranicia nevratis tak ti znicime rodinu je fasizmus. Obmedzovat pohyb v ramci bloku nebolo vobec nutne, lebo kazdy bol pracovny otrok a ked sa nevratil po 2 tyzdnoch dovolenky do prace tak isli po nom, v britanii takych tulakov bez prace na mieste likvidovali este myslim v 19.storoci, rozdiel len v tom ze marxisti ti pracu nasli a britska aristokracia nie. V Cine bez socialneho kreditu nemozes cestovat verejnou dopravou, v Rusku ako cudzinec sa nemozes ani priblizit do okolia vojenskej infrastruktury... to aby si si pred cestou zistoval kde su zakladne, na zapade ta ich pomyselna sloboda na ktoru lakali ovecky z vychodneho bloku nadobro skoncila 11.9.2001, dnes sa zije v takom zhone ze si malokto uvedomuje ako sa ta slucka slobody stahuje, na covid uz vela ludi zabudlo pricom islo len o nacvik ktory bude pouzity v buducnosti.
 
Naspäť
Top Bottom