Velmi dobrá otázka, na kterou lze těžko jednoznačně odpovědět.
Nelze vinit jen tu mladší generaci. Ta vyrůstala v prostředí, které utvářela i ta starší generace. Možná při tom budování opomněla dostatečně působit na generaci svých potomků. A to nejen institucionálně. Jistě, říkalo se to ve školách, jak ti lidé předtím žili, psalo se o tom v knihách, natočily se o tom filmy atd. Jenomže nejvíce je osobní zkušenost a hned poté předávaná životní zkušenost členů rodiny. A předávaly se ty zkušenosti v rodinách? Fungovaly ty rodiny tak, aby k tomu předávání zkušeností mohlo vůbec docházet? Nevím. Těžko zjistit. Podle toho, jaký byl výsledek, odhaduji, že to bylo nedostatečné.
Snad na tu výchovu neměli čas, který museli věnovat jiným důležitým záležitostem. Snad chtěli ty mladé ušetřit poslouchání vyprávění o všech těch hrůzách, které se děly, s vědomím (žel falešným), že to už se nikdy nevrátí (pokud ano, to byla ta největší chyba!). Podcenili formativní vliv toho, co svým potomkům (ne)řeknou. Z dnešního pohledu se jeví, že by snad bylo i lépe, kdyby těch výdobytků bylo zpočátku i o něco méně výměnou za lepší uvědomění té mladší generace.
"Uděláme-li chyby, naši potomci je jistě napraví. Uděláme-li však chyby ve výchově, nebude nikoho, kdo by je napravil." (Kim Ir-sen)
"Když syn zmarní to, co vybudoval otec, vnuk bude žebrákem."
No, já myslím, že to právě bylo podcenění nepřítele. Lidé měli za to, že boj je dobojován a ono se ukázalo, že vůbec ne. Například u nás se pionýr proměnil v úplnou formalitu. Byla potíž vůbec sehnat pionýrské vedoucí, tak nám tam strkali vojáky. Jednak to byli mladí kluci, kteří si vůbec nedokázali poradit s dětmi a jednak jednou přišli a dvakrát ne, protože byli na cvičení. A přitom právě v pionýru, ve volnočasové aktivitě se nejlépe dalo děti vychovávat. Lépe než v učebním procesu. Ale ten formalismus, to přece nebyla náhoda, ten byl i u komunistů, aby to lidi otrávilo. A začal tím Chruščov, když vyloučil bezpartajní ze schůzí. Tam, kde není diskuse, nemůže být konsensus a navíc se lidé přestávají podílet na řízení a ztrácejí o něj zájem. Ten se pak omezil pouze na kibicování. A kibicovat ze strany je vždy daleko snadnější, než se za nějakou práci vzít a udělat ji. A z druhé strany je snadnější to řízení deformovat, když chybí nezaujatí kritici, tj. takoví, kteří nechtějí dělat ve straně kariéru, takže nejsou vázáni žádnou stranickou soudržností, v tomto smyslu falešnou, škodlivou. Navíc si myslím, že i povinná četba byla vybírána tak, aby se to pro lidi proměnilo jen v nudnou povinnost. Je to psané někde v Základech sociologie, že v USA vydávání knih sledovali s maximální pozorností (FBI/CIA), protože i jedna přečtená kniha může zcela změnit nahlížení člověka na svět, jeho světonázor. Místo povinné četby měly děti dostat celý seznam knih, aby si vybraly, každé mělo přečíst jednu a udělat z ní pro ostatní děti celou hodinu. Tj. vyložit jim stručně obsah a co na té knize bylo zajímavé nebo nudné a přečíst jim úryvek, který ho nejvíce zaujal. Tak by se šířil zájem o knihy a neminulo by to nikoho. Učitel by mohl klást doplňující otázky, aby bylo jasné, že to jen někde neopsalo, jak se opisovaly deníky s povinnou četbou. Když si člověk přečte takového Zápotockého, tak mu to dá představu o dějinách lepší než deset učebnic dějin, protože je to popisováno na konkrétních osudech lidí. Nebo třeba výběr článků od Fučíka - to už pro starší žáky. Mimochodem velice podnětná četba z hlediska současné situace, kdy znovu směřujeme k fašismu. Není to vůbec mimo mísu, jak si někteří myslí. Jsou tam vidět absolutně stejné algoritmy chování jednotlivých lidí, jak bojovali s komunistickým tiskem, jak ho potlačovali, protože jeho kritika se trefovala do černého, a to systém bolelo. Také, jací byli tehdejší dobroserové, tedy takoví, co si myslí, že dělají dobrou věc, a přitom napomáhají nástupu fašismu, stejně jako dnes. Lidské chování tvoří algoritmy, které jsou aplikovatelné v každé době a také se z nich v každé době dá čerpat poučení.
No a také je to hodně o znalostech toho, co je a co není důležité. Třeba jen taková pitomost, jako jestli se holky a kluci učí dohromady a jaké to má do budoucna dalekosáhlé důsledky pro psychodynamiku společnosti. Já k tomu na začátku také přistupovala skepticky a odmítavě, než jsem si vyposlechla argumenty. Takové znalosti prostě "elita" měla a dál je přes vědu získávala, hromadila a zdokonalovala, zatímco lidem dolů pouštěla jen střípky nebo vyloženě překroucené poznatky... Celé toto úsilí je mařeno jen tím, že existují lidé s rozlišením, kterým se tak písek do očí házet nedaří.
Třeba Popolvár se tu jednou vyjádřil ve smyslu, že když to byl tak skvělý systém a bolševici byli tak dobří, tak jak to, že prohráli? Ale oni neprohráli, oni změnili společnost kvalitativně, posunuli nás o hodně dál, než byli "lidé v propasti". Je jen na nás, jestli to dokážeme využít a použít. A ten posun navíc neproběhl jen v socialistickém táboře, ale ozvěnou i v kapitalistickém. (To proto potřebují vymazat původní národy a změnit jejich psychodynamiku a zbavit je opory na dějiny.) Výsledkem je, že už nemohou nechat umírat lidi hladem, nebo jen epizodicky s výmluvou na horký konflikt, jako třeba v Gaze. Ale ostatním se to nikde nelíbí. Nikde! Když to použijí. Už to není vnímáno jako norma! Pokud tohle není zatracený posun, tak opravdu nevím.
PS: Kdyby v armádě ty kluky učili uplatňovat to, co dělal Makarenko, a nechali jim tam pro to prostor, časový i podpůrný, tak by pro ochranu naší republiky asi udělali víc, než se jim kdy povedlo. Fakticky by se tím učili ti vojáci i děti a byla by to obrovská práce pro naši obranyschopnost...
