Zaujímavé citáty (s konceptuálnym presahom)

[Irena Aneri]

A ještě k té "caesarizaci", jsem přesvědčená, že v tomto případě to je opět zneužití a otočení smyslu, jako třeba s tou stalinizací. Caesar se zřejmě skutečně snažil podstatně zlepšit systém s ohledem na životní úroveň širších vrstev společnosti a chvíli ho to zřejmě dělat nechali, aby upevnil stabilitu říše, jenže on by v tom pokračoval až za jimi stanovenou mez, takže byl zastaven, tak jak byl zastaven. Také se u něj projevil špatný odhad cílů řízení těch globalistů v pozadí, které cítit musel. Také si myslel, že se jedná jen o chyby v řízení tam, kde o žádné chyby nešlo. Tj. byl překvapen jako Ford, když ho nenechali efektivně si plnit americký sen, tj. maximalizovat svůj zisk, protože na to šel cestou, kterou zvyšoval úroveň dělnictva, neboť to vyhodnotil jako přínosné jednak pro zvyšování efektivity práce a také pro následný odbyt své výroby. Ford se však poté kdy dostal přes prsty začlenil a Caesar byl odstraněn, protože byl příliš nebezpečný a mohl svých cílů dosáhnout. Začlenit by se nenechal, byl příliš rozjetý a silný i podporou zdola.

 

[Irena Aneri]

Marcus Aurelius videl ako najnebezpečnejšie zlo rozvrat štátu, nie nespravodlivé spoločenské pomery. A naozaj platí, že aj nedokonalý a nespravodlivý štát je ďaleko lepší ako divoké územie na troskách rozvrátenej ríše. Určite si bol aspoň z časti vedomý nespravodlivosti spoločenského systému v r. ríši, ale nebolo v jeho silách luslnutím prsta to zmeniť. Navyše, on nemal k dispozícii nejakú KSB- DVTR. Bol vychovaný v patricijských kruhoch a to najcennejšie, čo mal, bol stoicizmus - neskorý dozvuk budhizmu, ktorý sa "nariedený" a modifikovaný dostával do Európy z východu.

No k tomu třeba byla diskuse jinde ohledně rozvrácení Rakouska-Uherska. Podívejme se na to z pohledu dělníka. Rakousko-Uhersko byl zdrojově jistě silnější stát. Dělníci se organizovali napříč národnostmi, protože jim šlo o zájem své třídy. Kdyby se pozvedli v celém Rakousko-Uhersku, mohli mít větší sílu a lépe se ubránit vnějšímu tlaku. Bylo proto výhodné z pohledu buržoazní třídy tento stát rozbít, rozkouskovat, dělníky od sebe oddělit na základě národnostního boje o "svůj" vlastní stát, což také provedli. Oni zůstali fakticky přes kartely spojení, státní "elita" oslabenější a tudíž poslušnější a dělníci vybili svou energii na uhájení národního státu, ve kterém navíc zůstali zdrojově oslabení. A konečný výsledek pro dělníky? Chcípali svorně za krize (to ve velkém jinak běžně v menším měřítku, i když žádná krize nebyla, jako v tom Londýně 1902/ Lidé z propasti) hlady jak v Československu, tak i v Rakousku či Maďarsku. Ale za to ve "svých" národních státech. Když jde o to udržet či rozbít stát, tak dost záleží na tom, v čím zájmu a jestli na jeho troskách nelze vybudovat něco lidštějšího.

 

[Atom]

Marcus Aurelius videl ako najnebezpečnejšie zlo rozvrat štátu

V davo-elitární společnosti jsou mravnější elity díky biblické koncepci rukojmí řadění nemravných elit a neustále musí hasit to co nemravné elity natropí a přitom hajit status elit, aby se jim řízení nerozpadlo - to je osud elitářů.

Jenže když elitář překoná já-centrismus, tak se nevyhne otázce jaký je rozdíl mezi ním a plebstem a zjistí, že pouze ve výchozích podmínkách. Bolševik na to reaguje tak, že začne ty výchozí podmínky zlepšovat všem ( vzdělanost, bydlení, práce, výchova ... ). V té části planety v té době, ale nebylo vědomí na té úrovni, aby se tak daleko mohl Marcus Aureilus ve svém chápání dostat - viděl spásu ve zvýšení mravnosti elit, ne v rozvoji vědomí plebstu (resp. všech, ne jenom elit).

 

[Michaela1]

ešte by som sa ťa rád spýtal, čo si myslíš znova o jeho postoji ku kresťanom.

Právě proto, že z Hovorů víme tolik o jeho skutečném vnitřním životě, považuji za zbytečné zabývat se spekulacemi o jeho dalších postojích, které nemají podklad v relevantních zdrojích. Nemyslím si o jeho postoji ke křesťanům v zásadě nic jiného, než že z pohledu stoických ctností odsuzoval jejich přístup k obětování života jednak pro jeho důvod, který považoval za pouhý "vzdor" (paratoxis), jednak pro jakousi "teatrálnost" (atragodos), která je provázela; to je v Hovorech jediná krátká zmínka o křesťanech, použitá navíc jen v rámci jedné věty jako marginální příklad coby kontrast oproti stoickému ideálu představovanému vnitřně promyšlenou připraveností zemřít. To nesvědčí o ničem jiném, než o odsudku právě tohoto "nesprávného" postoje ke smrti, nikoli o jeho celkovém smýšlení o křesťanech a už vůbec ne o jejich náboženství a jeho systémové roli. Naopak jsem osobně přesvědčená, že právě s ohledem na jeho autenticky stoický životní postoj jeho přístup k represím neplynul z nějaké sofistikované nepřiznané motivace (včetně podezření z účasti na širším spiknutí), ale jednoduše z onoho přesvědčení o řádném plnění "povinností" plynoucích z jeho role vládce impéria. Ale jen na okraj; pokud jsem tento příklad uváděla v souvislosti s hranicemi stoicismu ve spojení s plněním veřejné funkce, nešlo přece o samotnou represivní politiku, ale o tu extrémní krutost, kterou přece z principu nelze ospravedlnit ničím, ani s přihlédnutím k dobovému smýšlení a závažnosti skutečných či domnělých zločinů.

 

[SLAV_jan_in]

ale o tu extrémní krutost, kterou přece z principu nelze ospravedlnit ničím, ani s přihlédnutím k dobovému smýšlení a závažnosti skutečných či domnělých zločinů.

Taktiež to ani ospravedlňovať nechcem. Šlo mi vyslovene už o bočný pohľad na osobu samotného Aurelia ako "kolieska v systéme", nie ako jeho najvrchnejší článok riadenia. Ale samotná krutosť pri potláčaní kresťanstva môže byť (a podľa mňa aj je) prejav aj iných štruktúr riadenia ako len výsledok konfrontácie jeho osobných stoicko-filozofických úvah s ideológiou kresťanstva. Nakoniec, keď sa na to pozrieme ešte viac zvrchu a bez toho, kto a ako ťažko zaplatil životmi pri potláčaní kresťanstva, všetko došlo do toho že fakticky pred rozpadom rímskej ríše cisár Konštantín I. Veľký Milánskym ediktom urobil z kresťanstva štátne náboženstvo. Takže tento obrat o 180° si myslím, že je priamym bezštruktúrnym dôkazom o tom, čo sa dialo za oponou, keďže "zázrak" to asi nebol. Otázka jeho (Aureliovej) plnej (ne?)stotožnenosti (resp. "rozdvojenej" osobnosti = mravný filozof v súkromí vs. riadiaci káder na najvyššom verejnom poste) so systémom visí v lufte tak či tak, si myslím. A už vonkoncom nechcem z neho vyrábať umelo "ULTRAmravného človeka", keďže cieľom je samotný ten výrok a jeho význam a podstata pre nás v dnešných časoch, ale musím ešte dodať, že čo sa týka stoicizmu, možno to považovať aj za "ideológiu", o ktorú sa opieral, podobne ako Stalin sa opieral o marxizmus aj keď vieme, že podľa neho v skutočnosti nekonal. A to tu zas nechcem porovnávať marxizmus so stoicizmom, ide mi o porovnanie tých situácií v zmysle že iná - "lepšia" ideológia poruke nebola, bolo treba pracovať s tým, čo bolo na stole.

 

[SLAV_jan_in]

Rád by som upozornil na jeden fakt.
Začnem ho príkladom. Valerij Viktorovič Pjakin, ktorého tu často a mnoho ľudí pozerá, niekoľkokrát použil výrok Winstona Churchilla: "Mali ste možnosť vybrať si medzi hanbou a vojnou. Vybrali ste si hanbu. A budete mať aj vojnu."
Môžeme hodnotiť:
1. podstatu a konceptuálny presah samotného výroku,
2. osobu toho, kto výrok použil a okolnosti za ktorých ho použil a potom sa pozerať na výrok ako na nepravdu alebo ho spochybňovať pretože ho používal nemorálny človek,
3. osobu toho, kto výrok použil a okolnosti za ktorých ho použil, rozoberať historické pozadie jeho účinkovania a okolnosti použitia tohoto výroku, ale znova sa vrátiť k bodu 1 = hodoteniu toho, či je výrok univerzálne platný a pravdivý, alebo to je z konceptuálneho hľadiska iba falš, lož a podvod.

V bodoch 2 a 3 sa dozvedáme mnoho zaujímavých vecí. Ktoré môžu byť užitočné pre pochopenie výroku samotného, ale zároveň môžu aj brániť človeku nestranne sa pozerať na konceptuálnu podstatu výroku kvôli predpojatosti voči osobe toho, kto ho vyriekol.
Preto mám za to, že treba hodnotiť 1. A prípadne 2 a 3 používať len ako "doprovod", pričom nám nesmie brániť v tom, aby sme pochopili podstatu výroku, tým viac, keď nás, naše vnímanie a správanie može významným spôsobom obohatiť, ak si ho osvojíme.

Churchillov výrok, ak by som sa pozeral naň prizmou vzťahu ku celožitovnému konaniu osoby, ktorá ho vyriekla, by som vnímal ako špinavý anglo-americký blud. Keď sa však naň nebudem pozerať touto prizmou, zistím, že ja ten výrok môžem používať tak isto, pretože z pohľadu na podstatu je jasné, čo sa ním chce povedať a môžem ho využiť ako náhradu za dlhé-predlhé vysvetľovanie podstaty veci niekomu, kto má problém pochopiť širší kontext odohrávajúcich sa udalostí s presahom do budúcnosti.

 

[Irena Aneri]

Když tak přemýšlím o tom Caesarovi, to byl člověk, který se přes veškeré potíže, které to vyvolávalo držel pravidel, přestože ostatní si s nimi nijak zvlášť hlavu nedělali. Sám měl díky své podpoře v legiích i u lidí možnost chopit se moci silou mnohokrát, ale neudělal to. Proto také to jeho překročení Rubikonu vešlo do dějin, protože to bylo poprvé, kdy fakticky pohrozil silou a své nepřátele donutil k tomu, aby byl prohlášen diktátorem. Udělal to až tehdy, kdy už skutečně jiné východisko neměl a i poté se vrátil do rámce dodržovaných pravidel, psaných i nepsaných. Jenže mu to nijak nepomohlo. Ano zlepšil organizaci státu, ale nezměnil jeho podstatu, přestože ten potenciál měl, ti lidé dole by za ním šli. Skončilo to jak jinak než fašizací. A to, co za Caesara bylo nemyslitelné, najednou bylo normou. Předtím se všichni bili v prsa, jak si nic nenechají líbit, jací jsou oni svobodní lidé a když přišel bič, tak jen sklapli podpatky a sklonili hlavy. Nepřipomíná vám to něco? I Rusko má tyto dvě cesty, ale za sebou navíc zkušenosti bolševiků.

 

[Atom]

přestože ten potenciál měl

Část potenciálu a to ta nejdůležitější mu chyběla, konceptuální moc, konceptuální chápání řízení společnosti. Nějaké měl, jinak by nebyl na čele ale, ale nenapadlo ho opustit davo-elitární model. Je otázka jestli by mohl nedavo-elitání model zavést, opravdu by za ním lidé šli (část asi ano, ale dostatečně velká a vědomá, aby se to otočilo). Například kdyby zrušil otroctví, naposledy V.V.Pjakin uvedl příklad, když zemřel pán, jeho služebník ztratil smysl života a zemřel u jeho hrobu - otrok nebyl jen nádeník, ale i vzdělanec sice otrok, ale s významným postavením u pána.

Vidíme jak elitáři pochopili nebezpečnost příkladu bolševiků a dělají vše proto, aby ten příklad zničili, protože odkryli model, kde již páni a sluhové nebudou potřeba.

 

[Irena Aneri]

Část potenciálu a to ta nejdůležitější mu chyběla, konceptuální moc, konceptuální chápání řízení společnosti. Nějaké měl, jinak by nebyl na čele ale, ale nenapadlo ho opustit davo-elitární model. Je otázka jestli by mohl nedavo-elitání model zavést, opravdu by za ním lidé šli (část asi ano, ale dostatečně velká a vědomá, aby se to otočilo). Například kdyby zrušil otroctví, naposledy V.V.Pjakin uvedl příklad, když zemřel pán, jeho služebník ztratil smysl života a zemřel u jeho hrobu - otrok nebyl jen nádeník, ale i vzdělanec sice otrok, ale s významným postavením u pána.

Vidíme jak elitáři pochopili nebezpečnost příkladu bolševiků a dělají vše proto, aby ten příklad zničili, protože odkryli model, kde již páni a sluhové nebudou potřeba.

No, to jsem psala někde výše, že špatně vyhodnotil cíle řízení, také si myslel, že je chybou to, co bylo fakticky cílem řízení, takže stačí narovnat ty chyby. To je ta teorie, o které mluvil Stalin. A bohužel i velký omyl velmi mnoha lidí, kteří si myslí, že kapitalismus může mít lidskou tvář, protože ji chvíli musel takticky ukazovat, aby odrovnal bolševismus. Jakmile padne nebezpečí jeho možného návratu, tak se ti "svobodomyslní* lidé nebudou stačit divit.

PS: Hodně lidí teď tvrdí, že ten LGBT/migrantsko/greendealovský kapitalismus už není ten správný starý kapitalismus, proto se jim třeba i těma lidma z propasti snažím ukázat, že vůbec nevědí, o čem mluví.

 

[Irena Aneri]

Rád by som upozornil na jeden fakt.
Začnem ho príkladom. Valerij Viktorovič Pjakin, ktorého tu často a mnoho ľudí pozerá, niekoľkokrát použil výrok Winstona Churchilla: "Mali ste možnosť vybrať si medzi hanbou a vojnou. Vybrali ste si hanbu. A budete mať aj vojnu."
Môžeme hodnotiť:
1. podstatu a konceptuálny presah samotného výroku,
2. osobu toho, kto výrok použil a okolnosti za ktorých ho použil a potom sa pozerať na výrok ako na nepravdu alebo ho spochybňovať pretože ho používal nemorálny človek,
3. osobu toho, kto výrok použil a okolnosti za ktorých ho použil, rozoberať historické pozadie jeho účinkovania a okolnosti použitia tohoto výroku, ale znova sa vrátiť k bodu 1 = hodoteniu toho, či je výrok univerzálne platný a pravdivý, alebo to je z konceptuálneho hľadiska iba falš, lož a podvod.

V bodoch 2 a 3 sa dozvedáme mnoho zaujímavých vecí. Ktoré môžu byť užitočné pre pochopenie výroku samotného, ale zároveň môžu aj brániť človeku nestranne sa pozerať na konceptuálnu podstatu výroku kvôli predpojatosti voči osobe toho, kto ho vyriekol.
Preto mám za to, že treba hodnotiť 1. A prípadne 2 a 3 používať len ako "doprovod", pričom nám nesmie brániť v tom, aby sme pochopili podstatu výroku, tým viac, keď nás, naše vnímanie a správanie može významným spôsobom obohatiť, ak si ho osvojíme.

Churchillov výrok, ak by som sa pozeral naň prizmou vzťahu ku celožitovnému konaniu osoby, ktorá ho vyriekla, by som vnímal ako špinavý anglo-americký blud. Keď sa však naň nebudem pozerať touto prizmou, zistím, že ja ten výrok môžem používať tak isto, pretože z pohľadu na podstatu je jasné, čo sa ním chce povedať a môžem ho využiť ako náhradu za dlhé-predlhé vysvetľovanie podstaty veci niekomu, kto má problém pochopiť širší kontext odohrávajúcich sa udalostí s presahom do budúcnosti.

To, kdo daný výrok pronese, je jen jedno z důležitých kritérií pro hodnocení, také je tak trochu důležitý sám výrok. Takže tohle je demagogie. Ano Churchill měl pravdu a je to skutečně podstatu vystihující výrok, kdežto co se týče pochvaly, ta má příliš velký význam, aby bylo možné tvrdit, že dělá z člověka otroka ...

 

[SLAV_jan_in]

To, kdo daný výrok pronese, je jen jedno z důležitých kritérií pro hodnocení, také je tak trochu důležitý sám výrok.

Hodnotenie ale čoho? Výroku? Alebo osoby? Alebo čoho? Veď ten istý výrok použil Pjakin a Churchill. Výrok teda je stále ten istý. Téma hore je "Zaujímavé citáty s konceptuálnym presahom". To znamená, primárne jej cieľom je rozoberať podstatu výroku, jeho znenie a pravdivosť/nepravdivosť. Nie osobu, ktorá ho vyriekla.

Takže tohle je demagogie.

Čo je demagógia? Fakt je, že jak Pjakin, tak Churchill vyriekli ten istý výrok. Sama pripúšťaš:

Ano Churchill měl pravdu a je to skutečně podstatu vystihující výrok

... že výrok je pravdivý. Tak buď teda meráme jedným metrom Chruchillovi aj Pjakinovi, alebo nemeráme. Mňa osobne ani trochu neberie to, kto daný výrok vyriekol. Podstatné je pre mňa vedieť jeho kompletný obsah a to, aby som ho ja správne pochopil a v budúcnosti správne (v správnej situácii, resp. na označenie správnej veci) použil. Takže nechápem o akej demagógii ide reč.

, kdežto co se týče pochvaly, ta má příliš velký význam, aby bylo možné tvrdit, že dělá z člověka otroka ...

Už som to hore rozoberal. Ak chceš, môžeme sa baviť na tému "pochvala", ale tým sa ideme noriť do hĺbkovej psychológie človeka a témy osobnosti človeka, čo ako kto vníma a čím to vníma. Človek, ktorý chápe, prečo niečo robí, pochvalu nepotrebuje. A ak ju aj niekto na jeho adresu povie, no tak to prijme, ale nie je na nej ani za mak závislý. Ak niekto potrebuje počúvať neustále pochvaly na to, aby mal pocit, že robí veci správne, alebo aby ho to hnalo dopredu, no tak jednoducho otrok je. Pretože pochvala je preňho to isté ako pre narkomana dávka. Vyplavuje mu do krvi dopamín a pri jeho poklese pod kritickú hranicu vyžaduje novú dávku.

 

[los sol]

Ak by chcel niekto o 1000 rokov citovať mňa, tak by to znelo asi takto:

"V momente, keď ťa emočne rozruší urážka alebo pochvala, si stále nečlovekom(biorobot, zviera, démon).
Zároveň, ak si naozaj človekom, tak ťa konštruktívna kritika prinúti prehodnotiť svoje konanie, a úprimná pochvala ťa pohladí na duši a nie po egu."

A tedy pokud praxe je kritérium pravdy, tak:
"Člověk rozumný obdařený typem psychiky Lidský, pochvalu nevyhledává, ale dává."

 

[SLAV_jan_in]

"Člověk rozumný obdařený typem psychiky Lidský, pochvalu nevyhledává,

Bych to skončil tu. Resp. upresním, že podľa mňa človek rozumný obdarený ľudským typom psychiky váži aj dopad pochvaly, lebo vie, že ak bude často chváliť, môže tým niekoho programovať k "zberu pochvál" a obrať ho tak o jeho skutočnú vlastnú silu nájsť zmysel toho, čo robí a prečo to robí. Pochvala je motivačný nástroj. Treba ju používať rozvážne.

 

[los sol]

Davo-elitárním zvykem, na který si nemohu zvyknout, je praxe v hodnocení osoby, která něco prohlašuje. Postup je následující:
Nejprve se pro tuto osobu, která vydala prohlášení, hledá škatulka (pro nemyslící dav je taková škatulka již předem připravená).
Pokud byla davem určena negativní škatulka (v některých případech i pro Marka Antoninuse Aurelia) např. otrokář, vládce tyran, krutý panovník povinný stoicismem, atd., tak jeho názor se odvrhne a v davu není téměř nikdo, kdo by se s jeho prohlášením ztotožnil.
Pokud se zaškatulkuje do pozitivní škatulky, např.: světově uznávaný vědec, panovník, tak jeho názor se bere bezmyšlenkovitě v potaz.
Přitom se může jednat o naprosto shodné prohlášení, kdy od jednoho se přijme a od jiného se kategoricky zamítne.
...............
Biochemická práce mozku, při hodnocení a uvažování o nějakém výroku, když osobu dáme předem do škatulky, se o 90% energie snižuje, což je úleva.
Takže než pracně bádat nad pravdivosti, nebo chybovosti výroku a provést vlastní intelektuálně-rozumovou analýzu, která zabere mnoho fyzické energie, bude u člena davu jednodušší nejprve vyhledat někým, jemu určenou a nám obrazně známou škatulku (např. český miliardář) a poté výrok přijmout jako svůj vlastní beze zbytku, nebo odvrhnout, jako nepřijatelný beze zbytku.

 

[Michaela1]

Takže než pracně bádat nad pravdivosti, nebo chybovosti výroku a provést vlastní intelektuálně-rozumovou analýzu, která zabere mnoho fyzické energie, bude u člena davu jednodušší nejprve vyhledat někým, jemu určenou a nám obrazně známou škatulku (např. český miliardář) a poté výrok přijmout jako svůj vlastní beze zbytku, nebo odvrhnout, jako nepřijatelný beze zbytku.

No, protože debata se začíná ubírat po stále krkolomnějších stezkách, bude možná dobré na tomto místě poznamenat, že Marcus Aurelius rozebíraný výrok nikdy nenapsal. Sama jsem to nepovažovala za důležité, protože z mého pohledu šlo o podstatu stoického myšlení, kterou vystihuje velmi dobře, ale jaksi už mám pocit, že co je moc, to je příliš

 

[SLAV_jan_in]

bude možná dobré na tomto místě poznamenat, že Marcus Aurelius rozebíraný výrok nikdy nenapsal.

A sme doma. Kto výrok urobil nie je tak dôležité ako to, čo sa v ňom hovorí. Pripisuje sa jemu. Spájajú ho s ním. A teraz, keď urobíme toto:

... možno sa baviť o ňom nezaujate a posúdiť len to, čo daná veta znamená a ako sa spája s praxou bez toho, aby sme si potrebovali "pomáhať" mravnosťou úst, z ktorých vyšiel.

 

[jardob]

A sme doma. Kto výrok urobil nie je tak dôležité ako to, čo sa v ňom hovorí. Pripisuje sa jemu. Spájajú ho s ním. A teraz, keď urobíme toto:
View attachment 7728
... možno sa baviť o ňom nezaujate a posúdiť len to, čo daná veta znamená a ako sa spája s praxou bez toho, aby sme si potrebovali "pomáhať" mravnosťou úst, z ktorých vyšiel.

Z môjho pohľadu to platí čisto individuálne, ako rada pre osobný sebarozvoj, a je to maximálne závislé na miere...
Človek bez citov a emocii by nebol človekom. Ale musí sa chrániť extrémov. Ak človeka rôzne bežné podnety (vrátane drobných urážok) tak vytáčajú, že stráca sebaovládanie, potom takýto človek nie je schopný nielen sebariadenia, ale aj riadenia vonkajších procesov v živote. Ak je niekto samonáser, tak veľkú karieru v politike ani biznise neurobí. A pritom potrebujeme dobrých ľudí, ktorí vedia viesť štát a ekonomiku.

Takisto aj to druhé. Ak niekto príliš fičí na pochvalách, ak je samoľúby, tak predstavuje veľké bezpečnostné riziko z hľadiska riadenia. Je totiž manipulovateľný. Rôzni chválenkári ním môžu manipuľovať.

Takže ja v tom vidím radu, že treba sa vyhnúť všetkým škodlivým extrémom, a nájsť správnu mieru.

 

[SLAV_jan_in]

Takže ja v tom vidím radu,

To jednak. A jednak sme sa tu ešte nevenovali tomu, že tam je podľa môjho názoru zamlčané, že mnohí ľudia si myslia, že sú "na výške" čo sa týka charakteru. Proste EGO ti bude nahovárať, že už si vysoko vysoko nad všetkými, mravný, spravodlivý, ... skrátka vyspelý. Ale ak ťa dokáže rozkolísať ešte dačo takto jednoduché, no tak tvoje EGO v tomto výroku má zrkadlo svojej "vyspelosti" = namyslenosti.

 

[jardob]

To jednak. A jednak sme sa tu ešte nevenovali tomu, že tam je podľa môjho názoru zamlčané, že mnohí ľudia si myslia, že sú "na výške" čo sa týka charakteru. Proste EGO ti bude nahovárať, že už si vysoko vysoko nad všetkými, mravný, spravodlivý, ... skrátka vyspelý. Ale ak ťa dokáže rozkolísať ešte dačo takto jednoduché, no tak tvoje EGO v tomto výroku má zrkadlo svojej "vyspelosti" = namyslenosti.

Je to ako povedať si, už som dosiahol režim psychiky Človek, už som Človek. Ale urobiť sám pred sebou tento krok a povedať si, že už som v cieli, je veľké riziko. Človek sa prestane snažiť, prestane sám seba testovať. A môže podľahnúť sebaklamu.

Aj vo vede platí, že vedec by mal byť skeptický a zdravo spochybňovať svoje objavy v zmysle: testovať platnosť; overovať, či tam nie sú ešte nejaké nuansy. Dnes fičí viera vo Vedecký konsenzus, ale to je pastička elitárov pre ovce. Pravý vedec by podporoval opak, neustále overovanie a bádanie.

PS: z pohľadu DVTR je pravidelná revízia seba (či som vôbec Človek) aj svojich objavov, alebo aj cudzích objavov - opakovaná spätná väzba. Spätná väzba je to, čo každého chráni pred chybami. Bez spätnej väzby (keď je zamenená pochybnou vierou v autority) je to cesta do pekla.

 

[los sol]

možná dobré na tomto místě poznamenat, že Marcus Aurelius rozebíraný výrok nikdy nenapsal

I kdyby jej napsal "nikdo", výrok existuje a zbývá každému osobně posoudit, zda je pravdivý a za jakých okolností, nebo nepravdivý a za jakých okolností.

stoického myšlení

Kolik druhů myšlení na světě asi existuje?
Možná jen dva?
Hlavní myšlení je Víra - z mého pohledu je jednotná pro všechny ale jazykem intimně konkrétní pro každého jednotlivce.
pro ty ostatní je připraven Ismus. Jde o nepřeberné množství zdobivých a třpytivých škatulek tzv. -Ismů (i stoic_ismus, ...