Dovolte mi s Vámi sdílet několik informací o ajurvédě, protože bych si moc přála, aby se dostala více do povědomí lidí. V nastávajících časech totiž budeme potřebovat hlavně zdravé tělo a mysl, ke zvládnutí obrovských změn. Věřím tomu, že téměř zapomenutý ajurvédský styl života by mohl spoustě lidí pomoci. Snad bude tento příspěvek pro někoho přínosný. Začala bych všeobecnými informacemi a pokud bude o toto téma zájem, v 2. části bych na svém příkladu ukázala, jak mi ajurvéda změnila život k lepšímu od prvotní diagnostiky u ajurvédského terapeuta přes dobu studia v ajurvédské škole až po návštěvu indického ajurvédského lékaře a jeho přístupu k „léčení“, tak rozdílného ve srovnání se západní medicínou.
Základy a historie ajurvédy
Ajurvéda je věda o šťastném životě. Ayur – znamená život a véda je věda. Nejedná se tedy o indickou medicínu, jak se spousta polo informovaných lidí domnívá. Indická se jí říká proto, protože si ji Indie uchovala až do dnešních dnů, i když i tam byla silně potlačována a nahrazována západní medicínou. A také se tak úplně nejedná o medicínu, i když s ní velmi úzce souvisí. Součástí ajurvédy jsou zejména návody na to, jak žít, abychom byli zdraví, šťastní a úspěšní. Zahrnuje v sobě mnoho oborů od zásad výživy, přes doporučení denního režimu a také léčení nemocí.
První písemné záznamy se objevují ve védách, nejstarších literárních památkách a jsou psány v sanskrtu. Tyto památky jsou staré cca 3000 let, ale většina odborníků se shoduje na tom, že se jedná o písemný zápis tohoto léčebného komplexu tradovaného mnohem delší časové období ústně. Skutečný počátek ajurvédy proto nelze odhalit. V některých knihách se uvádí, že se její stáří odhaduje až na 5000 let. Ajurvéda při šíření budhismu ovlivnila čínskou medicínu, egyptské lékařství a zejména, co se málo ví, staré řecké lékařství, které se stalo základem evropské medicíny a bylo praktikováno po celé Evropě minimálně do období renesance. Tady se potvrzuje výše napsané, že ajurvéda není cizí systém – naopak je systémem vycházejícím ze stejné tradice jako evropské myšlení. Jen se postupem času tyto systémy rozešly. Předností ajurvédy oproti preferované čínské medicíně je její sepětí s duchovnem, praktičnost, jednoduchost a vhodnost pro všechny. Číňané totiž mají některé prokázané fyziologické odlišnosti.
Hlavní zásady ajurvédy
Ajurvéda jako celostní systém řeší přednostně celkovou rovnováhu organismu a teprve následně symptomy nemocí. Tento postup řeší především příčiny problémů včetně psychických. Nevýhodou je to, že tento postup je zdlouhavý a záleží především na sebekázni jedince.
Ajurvéda směřuje život jedince do souladu s vlastní konstitucí danou každému při zrození, dále do souladu s okolním prostředím, denní a roční dobou a s přírodními zákony. Ke každému má individuální přístup neboť každý jsme jiný. Proto platí že to, co pomůže jednomu, může druhého vážně poškodit. Hlavní zásady ajurvédy jsou poměrně jednoduché, ale čím více se s ní seznamujeme, tím více se před námi košatí. Vše v ní však do sebe zapadá a dává smysl.
Ajurvéda používá především přírodní léčebné postupy a tím minimalizuje jejich vedlejší účinky. Přednostně používá šetrné postupy, ale podle potřeby zná i razantnější metody.
Cílem ajurvédy není přežití za každou cenu. Uvědomuje si totiž nezbytnost smrti a zaměřuje se spíše na kvalitu života. Tím se výrazně liší od západní a čínské medicíny.
Jak už jsem psala výše, je častou chybou spojovat ajurvédu s indickou kulturou, i když je pravda, že v Indii a na Srí Lance se udržela v té nejčistší podobě do dnešních dnů.
Přemýšlela jsem nad tím, proč ji tolik lidí obchází, když jsou její výsledky tak úspěšné a nyní, po prvním roce studia asi znám odpověď. Vyžaduje velkou osobní zodpovědnost za zdraví a od určité úrovně i dávku znalostí a duchovní vyspělosti. Měla jsem to štěstí být v ročníku se stejně naladěnými lidmi, kdy nám i lektorka v hodině ajurvédské filozofie prozradila, že měla jako vždy obavy, když přednášela o duchovní stránce, protože někteří studenti z tohoto důvodu ve studiu už dále nepokračují. Byla proto velmi mile překvapena tím, že jsme tuto část v našem ročníku všichni přijali jako nedílnou část, která do ajurvédy neodmyslitelně patří.
Účinnost ajurvédy a její srovnání se západní medicínou
Hlavním kouzlem ajurvédy je to, že opravdu funguje. Důkazem je její úspěšné praktikování během několika tisíců let mnoha miliony lidí. Asi ideální by bylo její spojení se západní medicínou, která je zatím nenahraditelná v potlačování příznaků, což může prospět v získání času a sil na léčení, dále v chirurgii a v bezprostřední záchraně života.
Bohužel v prevenci a v léčení chronických onemocnění je oproti ajurvédě slabá. Ta je oproti západní medicíně vynikající právě v prevenci, v řešení chronických problémů a její postupy jsou obvykle příjemné.
Pět živlových prvků a tři dóši
Základem ajurvédy je obraz vesmíru jako jednoho velkého organismu, se kterým jsme všichni spojeni a tvoříme tak jeden velký celek. Stejně jako my jsme nepatrnými buňkami tohoto velkého vesmírného organismu, také naše těla jsou tvořena nespočetným množstvím buněk.
Celý tento vesmír je tvořen pěti živlovými prvky:
Země – tuhý stav hmoty. Charakteristickým znakem je pevnost, stálost a tvrdost
Voda – tekutý stav hmoty. Charakteristickým znakem je proudění.
Oheň – síla, která dokáže přeměnit látku z tuhého stavu do tekutého a následně do plynného a naopak. Oheň je forma bez látky a jejím charakteristickým znakem je transformace.
Vzduch – plynný stav hmoty, představuje existenci bez tvaru. Charakteristickým znakem je hybnost /dynamika.
Éther – pole, z něhož vše vzchází a do něhož se vše navrací. Prostor, v němž se odehrávají všechny události. Nemá žádnou fyzickou existenci, existuje pouze jako vzdálenosti, které rozdělují hmotu.
Těchto pět prvků tvoří celý vnější i vnitřní vesmír a z těchto prvků jsou tvořeny tři dóši – regulátory/chyby. Tyto dóši jsou energie, které prostupují celou přírodou. Vyskytují se všude a vždy společně v různém poměru – směsi. Poměr jednotlivých dóš ve výsledné směsi dává celkový obraz.
Éther a vzduch tvoří dóšu zvanou Váta
Oheň a voda tvoří dóšu zvanou Pitta
Voda a země tvoří dóšu zvanou Kapha.
Chtěla bych se jen lehce dotknout toho, jak dóši pracují v našem organismu, protože právě na to se každý z nás musí zaměřit ve snaze zůstat zdravým a šťastným.
Při zrození každý z nás obdrží určitou (každý jinou) kombinaci těchto dóš – toto určuje naši konstituci a nazývá se Prakrti (ta má souvislost s naší cestou/úkolem pro danou cestu životem).
Bohužel si většina z nás toto nastavení naruší nesprávnou stravou a životním stylem pro svou konstituci. Vznikne tzv. odchylka zvaná Vikrti. Ideální stavem je, když se konstituce při zrození a ta současná od sebe neliší. Hledání rovnováhy dóš je jeden ze základních postupů ajurvédy.
Jak probíhá terapie a srovnání dóš do rovnováhy bych nechala do druhé části na svém vlastním praktickém příkladu.
Závěrem
Mé zamyšlení nad ajurvédou bych chtěla ukončit slovy o tom, jak vzniklo srdce ajurvédy, popsané v učebnici ajurvédy 1. díl – Základní pricipy ajurvédy od Vasant Dattatray Lad, M.A.Sc.
„Říká se, že na počátku svět existoval v neprojeveném stavu vědomí AVJAKTA –neprojevený.
Za tohoto stavu se projevily jemné vibrace kosmického zvuku Aum Óm. Z této jemné vibrace vzešel Éter neboli Prostor. Tento éterický prvek se poté začal pohybovat a svým jemným pohybem vytvořil prvek Vzduchu, což je Éter v činnosti. Pohyb vzduchu vyvolal tření a třením vzniklo teplo. Sdružováním částic tepla vzniklo intenzivní světlo a z tohoto světla vyvstal prvek Ohně. Horkost Ohně rozpustila a zkapalnila určité éterické prvky, čímž vznikla Voda, jež následně ztuhla a vytvořila molekuly Země. Éter se takto postupně projevil rozrůzněním do čtyř prvků – Vzduchu, Ohně, Vody a Země.“
Základy a historie ajurvédy
Ajurvéda je věda o šťastném životě. Ayur – znamená život a véda je věda. Nejedná se tedy o indickou medicínu, jak se spousta polo informovaných lidí domnívá. Indická se jí říká proto, protože si ji Indie uchovala až do dnešních dnů, i když i tam byla silně potlačována a nahrazována západní medicínou. A také se tak úplně nejedná o medicínu, i když s ní velmi úzce souvisí. Součástí ajurvédy jsou zejména návody na to, jak žít, abychom byli zdraví, šťastní a úspěšní. Zahrnuje v sobě mnoho oborů od zásad výživy, přes doporučení denního režimu a také léčení nemocí.
První písemné záznamy se objevují ve védách, nejstarších literárních památkách a jsou psány v sanskrtu. Tyto památky jsou staré cca 3000 let, ale většina odborníků se shoduje na tom, že se jedná o písemný zápis tohoto léčebného komplexu tradovaného mnohem delší časové období ústně. Skutečný počátek ajurvédy proto nelze odhalit. V některých knihách se uvádí, že se její stáří odhaduje až na 5000 let. Ajurvéda při šíření budhismu ovlivnila čínskou medicínu, egyptské lékařství a zejména, co se málo ví, staré řecké lékařství, které se stalo základem evropské medicíny a bylo praktikováno po celé Evropě minimálně do období renesance. Tady se potvrzuje výše napsané, že ajurvéda není cizí systém – naopak je systémem vycházejícím ze stejné tradice jako evropské myšlení. Jen se postupem času tyto systémy rozešly. Předností ajurvédy oproti preferované čínské medicíně je její sepětí s duchovnem, praktičnost, jednoduchost a vhodnost pro všechny. Číňané totiž mají některé prokázané fyziologické odlišnosti.
Hlavní zásady ajurvédy
Ajurvéda jako celostní systém řeší přednostně celkovou rovnováhu organismu a teprve následně symptomy nemocí. Tento postup řeší především příčiny problémů včetně psychických. Nevýhodou je to, že tento postup je zdlouhavý a záleží především na sebekázni jedince.
Ajurvéda směřuje život jedince do souladu s vlastní konstitucí danou každému při zrození, dále do souladu s okolním prostředím, denní a roční dobou a s přírodními zákony. Ke každému má individuální přístup neboť každý jsme jiný. Proto platí že to, co pomůže jednomu, může druhého vážně poškodit. Hlavní zásady ajurvédy jsou poměrně jednoduché, ale čím více se s ní seznamujeme, tím více se před námi košatí. Vše v ní však do sebe zapadá a dává smysl.
Ajurvéda používá především přírodní léčebné postupy a tím minimalizuje jejich vedlejší účinky. Přednostně používá šetrné postupy, ale podle potřeby zná i razantnější metody.
Cílem ajurvédy není přežití za každou cenu. Uvědomuje si totiž nezbytnost smrti a zaměřuje se spíše na kvalitu života. Tím se výrazně liší od západní a čínské medicíny.
Jak už jsem psala výše, je častou chybou spojovat ajurvédu s indickou kulturou, i když je pravda, že v Indii a na Srí Lance se udržela v té nejčistší podobě do dnešních dnů.
Přemýšlela jsem nad tím, proč ji tolik lidí obchází, když jsou její výsledky tak úspěšné a nyní, po prvním roce studia asi znám odpověď. Vyžaduje velkou osobní zodpovědnost za zdraví a od určité úrovně i dávku znalostí a duchovní vyspělosti. Měla jsem to štěstí být v ročníku se stejně naladěnými lidmi, kdy nám i lektorka v hodině ajurvédské filozofie prozradila, že měla jako vždy obavy, když přednášela o duchovní stránce, protože někteří studenti z tohoto důvodu ve studiu už dále nepokračují. Byla proto velmi mile překvapena tím, že jsme tuto část v našem ročníku všichni přijali jako nedílnou část, která do ajurvédy neodmyslitelně patří.
Účinnost ajurvédy a její srovnání se západní medicínou
Hlavním kouzlem ajurvédy je to, že opravdu funguje. Důkazem je její úspěšné praktikování během několika tisíců let mnoha miliony lidí. Asi ideální by bylo její spojení se západní medicínou, která je zatím nenahraditelná v potlačování příznaků, což může prospět v získání času a sil na léčení, dále v chirurgii a v bezprostřední záchraně života.
Bohužel v prevenci a v léčení chronických onemocnění je oproti ajurvédě slabá. Ta je oproti západní medicíně vynikající právě v prevenci, v řešení chronických problémů a její postupy jsou obvykle příjemné.
Pět živlových prvků a tři dóši
Základem ajurvédy je obraz vesmíru jako jednoho velkého organismu, se kterým jsme všichni spojeni a tvoříme tak jeden velký celek. Stejně jako my jsme nepatrnými buňkami tohoto velkého vesmírného organismu, také naše těla jsou tvořena nespočetným množstvím buněk.
Celý tento vesmír je tvořen pěti živlovými prvky:
Země – tuhý stav hmoty. Charakteristickým znakem je pevnost, stálost a tvrdost
Voda – tekutý stav hmoty. Charakteristickým znakem je proudění.
Oheň – síla, která dokáže přeměnit látku z tuhého stavu do tekutého a následně do plynného a naopak. Oheň je forma bez látky a jejím charakteristickým znakem je transformace.
Vzduch – plynný stav hmoty, představuje existenci bez tvaru. Charakteristickým znakem je hybnost /dynamika.
Éther – pole, z něhož vše vzchází a do něhož se vše navrací. Prostor, v němž se odehrávají všechny události. Nemá žádnou fyzickou existenci, existuje pouze jako vzdálenosti, které rozdělují hmotu.
Těchto pět prvků tvoří celý vnější i vnitřní vesmír a z těchto prvků jsou tvořeny tři dóši – regulátory/chyby. Tyto dóši jsou energie, které prostupují celou přírodou. Vyskytují se všude a vždy společně v různém poměru – směsi. Poměr jednotlivých dóš ve výsledné směsi dává celkový obraz.
Éther a vzduch tvoří dóšu zvanou Váta
Oheň a voda tvoří dóšu zvanou Pitta
Voda a země tvoří dóšu zvanou Kapha.
Chtěla bych se jen lehce dotknout toho, jak dóši pracují v našem organismu, protože právě na to se každý z nás musí zaměřit ve snaze zůstat zdravým a šťastným.
Při zrození každý z nás obdrží určitou (každý jinou) kombinaci těchto dóš – toto určuje naši konstituci a nazývá se Prakrti (ta má souvislost s naší cestou/úkolem pro danou cestu životem).
Bohužel si většina z nás toto nastavení naruší nesprávnou stravou a životním stylem pro svou konstituci. Vznikne tzv. odchylka zvaná Vikrti. Ideální stavem je, když se konstituce při zrození a ta současná od sebe neliší. Hledání rovnováhy dóš je jeden ze základních postupů ajurvédy.
Jak probíhá terapie a srovnání dóš do rovnováhy bych nechala do druhé části na svém vlastním praktickém příkladu.
Závěrem
Mé zamyšlení nad ajurvédou bych chtěla ukončit slovy o tom, jak vzniklo srdce ajurvédy, popsané v učebnici ajurvédy 1. díl – Základní pricipy ajurvédy od Vasant Dattatray Lad, M.A.Sc.
„Říká se, že na počátku svět existoval v neprojeveném stavu vědomí AVJAKTA –neprojevený.
Za tohoto stavu se projevily jemné vibrace kosmického zvuku Aum Óm. Z této jemné vibrace vzešel Éter neboli Prostor. Tento éterický prvek se poté začal pohybovat a svým jemným pohybem vytvořil prvek Vzduchu, což je Éter v činnosti. Pohyb vzduchu vyvolal tření a třením vzniklo teplo. Sdružováním částic tepla vzniklo intenzivní světlo a z tohoto světla vyvstal prvek Ohně. Horkost Ohně rozpustila a zkapalnila určité éterické prvky, čímž vznikla Voda, jež následně ztuhla a vytvořila molekuly Země. Éter se takto postupně projevil rozrůzněním do čtyř prvků – Vzduchu, Ohně, Vody a Země.“
