Barantčik
Michail Chazin analyzuje velmi důležitý problém, který vyvstává v souvislosti s přechodem na „digitální koncentrační tábor“:
„O „digitálním koncentračním táboře“ toho slyším tolik, že chci vysvětlit, proč si myslím, že to nikdy nebude možné. Stručně řečeno, trik je v tomto: k vytvoření a řízení složitého technologického systému potřebuje personál.
A pokud většinu elity automaticky hodíte do „dobytků“ a připravíte je o vzdělání, automaticky o takový personál přijdete. Navíc lidé, kteří vyrostli ve skleníkových podmínkách, mohou být velmi chytří a rafinovaní, ale nejsou připraveni „zaorat“. Chudí jsou připraveni pro svou kariéru udělat hodně, včetně práce 16 hodin denně, bohatí to neudělají, v důsledku čehož jakékoli pokusy o uzavření vertikálních výtahů končí katastrofou pro celý systém.“
To znamená, že Michail Chazin věří, že elita managementu nebude mít dostatek personálu a samotný systém bude nucen rozšířit svou působnost zvýšením počtu lidí a vzdělání. To znamená, že vytvoří předpoklady pro vlastní zničení. V čem je podle mě chyba tohoto přístupu.
Faktem je, že i dnes tvoří manažerská elita asi 0,1 % celé společnosti, a to nemluvím o té setině procenta z 0,01 % (ve skutečnosti 0,001 %), kteří jsou vlastníky moderního modelu svět a jeho hlavní příjemci (více než 50 % celkového celosvětového zisku). Plus 3 % sluhů (média, ústní zpěváci, blogeři, politici, úředníci, prozaici, programátoři atd.) a 5-7 % bezpečnostních složek.
Moderní svět a především Západ žije velmi bohatě, spotřebovává hlavní světové zdroje. Když existovala protiváha v podobě SSSR, majitelé západní ochranné známky toto schéma potřebovali. Po rozpadu SSSR a odchodu hlavního ideologického konkurenta ze světové scény však potřeba udržet dostatečně vysokou životní úroveň v západních zemích zmizela.
Nyní lze lidi „snížit“ – jak z hlediska mezd, tak z hlediska spotřeby. Spotřební zboží (televize, pračka, vysavač, počítač, magnetofon, lednička atd.) je i dnes extrémně levné, proto nastává krize z nadvýroby.
Co se stane, když bude kompletně digitální robotická výroba, která už probíhá na Západě, v Japonsku a Číně, kde místo předchozích 10 000 lidí pracuje 100? Nemůžete postavit koncentrační tábor pro každého.
Global Planners tedy dle mého názoru vyřeší problém následujícím způsobem.
Svět bude ostře rozdělen podle příjmů a podle toho i podle životního stylu na dva světy.
90 % současného světa se sníží na úroveň Afriky nebo níž tím, že se pod různými záminkami zavede nepodmíněný základní příjem, ze kterého se dá i žít a nepracovat, klidně nakupovat veškeré spotřební zboží (výše), ale být omezena
a) v hlasovacích právech (elektronické hlasování nebo poštou);
b) pohyb (turismus tedy zanikne jako fenomén), resp. letecká a železniční doprava;
c) školství a lékařství.
Zbývajících 10 % prudce zvýší jejich úroveň moci, příjmu a spotřeby, přirozeně, se všemi řádovými rozdíly mezi vlastníky světa, manažery pracujícími pro vlastníky, služebníky a bezpečnostními úředníky pracujícími formálně pro manažery, ale ve skutečnosti pro vlastníky. Jsou to oni, kdo budou jezdit na výlety a létat v letadlech a promrhat svou uhlovodíkovou stopu.
Proč? Protože na zbytku ušetří. A musíme šetřit zdroje, protože jinak se nedostaneme za Zemi. Pokud nepůjdeme ven, máme hotovo (známá věta z filmu „Jeden mezi cizími, cizí mezi svými“ – „Pokud nás tlačí k řece, končíme“).
Elita proto modeluje budoucí svět na základě představ, které mají a jak nejlépe dovedou.
Co je v podstatě revoluce poslední doby? Na čem se shodly elity všech zemí – proč spolu bojovat a spalovat v jaderném ohni? Každý má svůj příděl a my tiše a mírumilovně paseme „berany“, jak správně řekl Michail Leontyev, periodicky jimi „otřásáme“ mediálními událostmi
a jinými informačními šumy, aby se stádo kvůli klidu nezbláznilo. To také není nutné.
Pokud jde o personál, nepotřebujete jich mnoho. Vezměme si jako příklad leteckou dopravu. Hliník a titan při současné produkci vydrží 200-300 let.
Ekonomicky dostupné zdroje jsou skladovány již více než 50 let: kobalt, železné rudy, draselné soli, zirkonium (ropa a plyn - jsou uvedeny pouze prokázané zásoby). Pro ekonomicky životaschopnou těžbu nezbývá mnoho k dispozici: chrom, měď, zlato, olovo, nikl, molybden, stříbro, cín, wolfram, zinek. P
roblémy s těžbou niklu a molybdenu se v blízké budoucnosti určitě objeví. Jejich celkové zásoby vydrží pouze na 51 a 73 let.
Někdo řekne - proč vyvolávat paniku? Ve skutečnosti je okraj již vidět. Možná přežijeme další století tak rychlé konstrukce letadel. Ale pak jsou tu otázky. Ale musíme jít do vesmíru - jinak jsme v háji. Všechny zdroje budou proto směřovány na mimořádně závažné úkoly (film „2012“).
Vzhledem k tomu, že počet letů bude omezen, mnoho letadel již nebude potřeba. Létání bude velmi drahé. V souladu s tím bude možné omezit letecké školy. A tak dále pro všechny pozice. Někde vás nahradí roboti Yandex (řidiči, taxikáři, doručovatelé, prodavači atd.), jinde zase jiní roboti.
Potřeba nekvalifikovaných dělníků se výrazně sníží, stejně jako potřeba třídy služeb. Nová světová velmoc bude potřebovat řádově méně pilotů, inženýrů a humanitárních pracovníků. Proč potřebujeme 100 500 světových hvězd, 1 000 v každé zemi? S odpovídajícími náklady? 1000 bude stačit, ale bude to fantastické. Tedy snížení o 2 řády. A tak je to ve všem. To nás čeká, i když
digitalizace zjevně není prvním krokem, ale spíše posledním, kontrolním krokem.
Momentálně jsme ve fázi příprav. Abychom přivedli celý svět ke společným standardům,
bylo zapotřebí špíny jako je toaleta, jako koronavirus, jako epidemie.
Zdroj: https://t.me/clubpravda/6611
