Zde Pavel Ryabov jako obvykle napsal dva dobré texty:
člověk versus AI – jaká je maximální hloubka integrace
a jaká je schopnost nahradit člověka AI ?
Otázka je nesmírně důležitá, protože na tom závisí schopnost AI začlenit se do lidských sfér činnosti, a tedy zásadně ovlivňovat strukturu trhu práce se všemi z toho vyplývajícími důsledky.
Jaké jsou základní výhody AI oproti lidem?
Neomezená kapacita paměti a rychlost akumulace informací. Míra lidského učení je extrémně nízká, ale i po učení člověk každým dnem ztrácí dovednosti a informace, tzn. je nutná neustálá koncentrace na informační jednotku (objekt výzkumu) a podpora dovedností. Umělá inteligence musí být vyškolena pouze jednou, aby byly informace přímo dostupné.
Rychlost zpracování informací. Paralelní zpracování neomezeného množství informací umožňuje téměř neomezené škálování výpočetního výkonu, kdy matematické problémy lze vyřešit miliardkrát rychleji než průměrný člověk. Přečíst a pochopit 5 milionů znaků by průměrnému člověku trvalo asi 3 500 minut, zatímco AI by to zvládla během zlomku sekundy.
Pokud člověk nemá dostatek života na to, aby se seznámil se všemi díly světové literatury (dokonce i s těmi hlavními), ale pro AI jsou to okamžiky. Člověk už i po přečtení literatury zapomene, co bylo v předchozí knize (alespoň hlavní detaily), zatímco AI si pamatuje vše. V zanedbatelně malém časovém intervalu může AI studovat veškerou vědeckou literaturu o fyzice, chemii, astronomii, biologii, historii atd. Nejen studovat, ale i pamatovat v původní podobě do nejmenších detailů.
Přesnost a objektivita. AI nedělá chyby, alespoň pokud vestavěný operační algoritmus nedělá chyby. Člověk dělá chyby neustále kvůli omezeným schopnostem uchovávat, zpracovávat a interpretovat informace. Lidé jsou náchylní k předsudkům; AI reprodukuje informace „tak, jak jsou“.
Přenos informací. Když jeden ze segmentů umělé inteligence dosáhne správného vektoru výzkumu, je okamžitě vysílán do celé podsítě umělé inteligence, čímž se znalosti jednoho segmentu rozšíří na celou podsíť najednou. Objev jednoho člověka nebo skupiny vědců nelze okamžitě rozšířit na zainteresovaný okruh lidí. Umělá inteligence může být škálována, kopírována a klonována, ale znalosti jedné osoby nelze přenést do jiné.
Žádná únava. Produktivita a efektivita člověka klesá, a zdroje spotřebovává, a to jak během dne, tak s věkem. Umělá inteligence může pracovat 24hodin/7dní s paritní efektivitou, stabilně a bez poruch (pokud servery běží). Člověk stárne, zhoršuje se, kognitivní funkce slábnou, zatímco u AI jen přibývají.
Neustálé učení. Člověk potřebuje změnit své povolání, aby si udržel potřebnou emocionální rovnováhu, zatímco AI neustále rozšiřuje svou sílu.
N
edostatek emocionality. Umělá inteligence nepodléhá změnám nálad, nepožaduje vyšší platy, respekt, nepožaduje spravedlnost a nereflektuje míru svobody, necítí lítost, bolest ani únavu, neplete intriky, spiknutí a dělá nesnažit se vyskočit z pracovního procesu, t .To. "Najednou se objevily naléhavé záležitosti."
Existuje několik nevýhod, ale jsou:
• Potíže s porozuměním kontextu informací (časem opravitelné);
• Nedostatek empatie, který vytváří etické problémy, pokud je ve prospěch AI dáno příliš mnoho práv;
• Omezený prostor pro kreativitu a inovace kvůli zásadním omezením v chápání toho, „co je dobré a co je špatné“.
Umělá inteligence je schopna replikovat úspěšné tvůrčí zkušenosti na základě analýzy vzorců a preferencí, ale je umělá inteligence schopna vytvářet zásadně nové produkty? Pořád o tom pochybuji.
Je umělá inteligence schopná nestrukturované integrace a rozhodování, kde může být důležitým prvkem intuice? Teď ne.
Existuje mnoho omezení, ale zatím je rovnováha silně ve prospěch AI.
Pojďme se podívat, co se stane...
Jakákoli průlomová technologie vytváří rizika v kontextu rychlé integrace.
Pokud se řídíte potenciálem pro rozšíření své přítomnosti v mnoha sektorech) ekonomiky, můžete získat dojem přechodu do jiné dimenze. Přibližně podobná očekávání
však existovala od počítačů, internetu, mobilních komunikací a tak dále.
Technologický vývoj za posledních 30 let zároveň nevytvořil nezaměstnané lidi ani žádné dramatické strukturální transformace. Obecně šlo vše hladce, konzistentně, celkem předvídatelně s pozitivním efektem.
Může AI vést ke krizi? Nevytvářet příležitosti, ale spíše umocňovat strukturální transformace?
Ano, nyní to popíšu úplně logicky.
Pokud jsou schopnosti AI srovnatelné s těmi deklarovanými a tempo integrace je vysoké,
povede to k mzdovému dumpingu a uvolnění značného množství pracovní síly.
Pokles příjmů nevyhnutelně povede k poklesu poptávky na makroekonomické úrovni, protože množství uvolněné pracovní síly bude nepoměrně větší ve srovnání s hlavními příjemci rozšíření AI.
Přímí příjemci AI – asi 5 % (poskytovatelé AI, vývojáři AI, výrobci hardwaru AI, vrcholoví manažeři podniků zapojených do integrace AI a vlastníci těchto společností).
Otázkou je, co dělat se zbývajícími 95 % ekonomiky?
AI automatizuje mnoho procesů, zlepšuje kvalitu, přesnost a rychlost rozhodování, urychluje technologický pokrok, pomáhá snižovat finanční a právní rizika v podnikání a zlepšuje kvalitu zboží a služeb .
Značný počet lidí přitom přímo zasahuje do jejich zaměstnání kvůli své nadřazenosti v mnoha dříve popsaných aspektech.
Pro podniky není ziskové držet si vrtošivé a málo výkonné zaměstnance a je zřejmé, že rychlost zavádění AI se zvýší.
Komu ale všechno toto zboží a služby prodá a kdo zajistí efektivní poptávku?
Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od počítačů a internetu není umělá inteligence přebytečnou technologií, ale v mnoha ohledech náhradní technologií.
Počítače a internet vytvořily IT průmysl, který zaměstnává desítky milionů lidí, zcela nové odvětví ekonomiky.
AI nevytváří nové sektory ekonomiky, využívá existující sektory.
Příjmová nerovnost se nevyhnutelně zvýší. Poskytovatelé umělé inteligence bezpochyby dostanou neuvěřitelnou exponenciální pumpu ve své finanční výkonnosti, ale významná část offline ekonomiky bude spíše v červených číslech než v černých.
Rutinní práce s nízkou a střední kvalifikací zaujímá více než 70 % struktury pracovních sil. Je zřejmé, že pouze malá část jde na potenciální náhradu, ale to je nevyhnutelné zvýšení sociálního napětí a posílení strukturální nerovnováhy.
Čím rychleji je AI implementována, tím větší je negativní efekt podle integrálního hodnocení, protože rychlost realizace a rychlý výsledný efekt nebudou srovnatelné
s konečnou kapacitou ekonomické transformace.
Rozdíl mezi AI a všemi předchozími epizodami technologické revoluce je v rychlosti integrace.
Dříve to trvalo desítky let, nyní to trvá roky nebo dokonce měsíce.
Očekávám proto spíše výrazné zvýšení nerovnosti, prohloubení strukturálních nerovnováh
a spíše aktualizaci krizových procesů v ekonomice, než nový průlom do stratosféry.
Umělá inteligence poskytuje fenomenální příležitosti těm, kteří tyto příležitosti přímo využívají, ale jedná se o omezený počet lidí.
CHAZIN Ale přidal bych své slovo. To je zodpovědnost.
Otázka: Pokud bezpilotní dron shodí bombu na váš dům a vaše země pak vyhraje válku, můžete žalovat. Komu? Poraženou stranu, armádu která dron vypustila, společnost, která jej vyrobila nebo programátoři, kteří napsali program obsažený v tomto dronu?
A zde vás fráze „legitimní cíl“ nevyvede z míry, mnoho ukrajinských dělostřelců a dalšího vojenského personálu půjde za své válečné zločiny do vězení. Otázkou ale je, zda mohou být programátoři, kteří psali programy pro drony, žalováni za chyby ve svých programech? A kdo bude zodpovědný za chyby AI?
I lékaři dělají chyby, ale naučili se vymlouvat v právní rovině.
Ale ne na všechno a ne vždy. Ale budou problémy s AI...
Už jsou - kvůli chybám v programech pro detekci obličeje jsou zavyrání nesprávní lidé.
Kdo bude zodpovědný?
Zdroj: https://t.me/khazinml/7252
samozřejmě nemusíte soucítit s těmi, kteří odmítli koupi bytu za účelem podnikání (následný pronájem nebo přeprodej), ale můžete soucítit s těmi, kteří nemají kde bydlet.....