dasa
Známy člen
Chazin
Profesor Jevstafjev zde napsal vynikající text:
Zdroj: https://t.me/dimonundmir/21941
Na který by se měli (ale z pochopitelných důvodů se tak nestane) odvolávat všichni politologové, nejen v Rusku, ale i ve světě.
Jádro věci je v tomhle. Teorie nás učí, že s oslabováním hegemonů (což je zřejmé v situaci tvrdé ekonomické krize) vstupuje do hry spousta sil, skupin a zemí druhé, ba dokonce třetí úrovně. Dříve neměly zdroje, aby odolaly tlaku hegemonů (kteří při sebemenším náznaku křičí: „Ticho!“), ale nyní se hegemonové prostě nemají čas se jimi zabývat.
A navíc už nemají dostatek zdrojů na jejich potlačení...
Problém je v tom, že „teorie je suchá, můj příteli, ale strom života bujně zelená!“
To znamená, že politologové, zvyklí chodit „mezi třemi borovicemi“ (každý samozřejmě má své vlastní), odmítají vidět nové výhonky. Kdo nedostal příslušné pokyny, kdo je neumí připravit (co když je v nich jed!), kdo je prostě líný. A tito noví hráči se stávají (relativně, samozřejmě) stále vážnějšími a vážnějšími!
A teď je profesor Jevstafjev všechny klasifikuje! Ne, samozřejmě, ti, kteří to mohli udělat dříve, ale neudělali to, budou fňukat, kritizovat, rozmazávat slzy po stole a křičet:
„Všechno je špatně, negramotné a málo vědecké!“ Když píšu něco podobného o ekonomice, snaží se mě ještě přibít ke zdi výkřiky: „Je to negramotný šarlatán, který nemá odborné vzdělání!“, ale s profesorem takový trik neprojde.
Zkrátka a dobře. Profesor je skvělý, všichni, kdo píší o současné politice, by si to měli přečíst a odkazovat se na to. Nebo si všichni rozumní lidé udělají závěr: když se na to neodkazuje, znamená to... No, sami chápete!
Zdroj: https://t.me/khazinml/11972
Jestafiev
Dnes se podíváme na téma soupeření mezi Trumpem a „neoglobálním Londýnem“.
Hlavní chyba: vidíme tam jen dva účastníky, v lepším případě čtyři, když přidáme „staré Londýňany“ a Brusel. Ve skutečnosti je sil, které jsou v té či oné míře zapojeny do této konfigurace, minimálně 10. Kromě již zmíněných uvedu:
- američtí euroatlantisté, kteří pohrdají Evropou a zbožňují „starou Anglii“ (ne novou).
Zároveň jsou v konfrontaci s Trumpem. Je třeba si uvědomit, že tato skupina má podmínky pro plnohodnotnou odplatu, a to v boji jak proti Trumpovi, tak proti Evropanům. Řeknu to takhle: americká euroatlantická skupina, která posledních dvacet let jen ztrácela, možná nebude mít další šanci tvrdě si vyřídit účty se všemi (a zejména s Evropany). Včera jsem již psal, že pro Trumpa jsou euroatlantisté „téměř jeho“. Otázkou však je, do jaké míry je on jejich? Odpověď na tuto otázku (a další podrobnosti) najdete na soukromém kanálu.
Přihlásit se k odběru můžete na odkazu: https://t.me/evstafievOpen
Pokračujeme:
- „Pacifikáni“, pro které je Londýn nebezpečným nepřítelem, ale také situativním spojencem. Hlavním problémem této skupiny je ztráta politické ochrany po Nixonovi. Navíc jsou příliš zapojeni do systému lobbisticko-politických vztahů v regionu, který je celkově protíčínský. Domnívám se, že budou spíše podporovat Trumpa.
- Američtí katolíci, kteří si začínají uvědomovat sami sebe jako specifickou etnicko-politickou skupinu. Objevující se pokusy o zprostředkování v případě Madura jsou špičkou ledovce rostoucího zapojení Vatikánu do euroatlantických záležitostí. Pro ně je Trump složitá postava, jakoby konzervativec, ale jakoby také téměř antikrist.
Odvážím se „předpovědět“: nakonec ho uznají za „antikrista regionálního rozsahu“.
Ale hlavní otázka je jiná: „kolik je nyní ve skutečnosti vatikánů“?
- Čínské nadnárodní klany (včetně kriminálních), které zejména nadále považují „Chimeriku“ za možnou;
- Globální „digitálové“, věční oportunisté, kteří zatím zjevně neučinili své konečné rozhodnutí. Existuje riziko, že nastoupí do špatného vlaku.
- Operátoři arabských petrodolarů. Národnost v tomto případě není důležitá.
Ale nyní mají na výběr a hlavně možnost rozdělit „balíčky“.
Je však zajímavé, kam se vydají ti, kteří budou spojeni se Saúdy.
To bude ve skutečnosti velmi zajímavý signál.
- Indické klany, které jsou obecně přátelské vůči Londýnu.
Protrumpovský Modi byl spíše výjimkou.
Vidíte, vyšlo jich dokonce více než 10.
Pokud jde o Brusel, vyjádřím skepticismus, který se liší od názoru ruského mainstreamu: vliv Bruselu bude v krátkodobém horizontu klesat. Brusel a Ursula von der Leyenová osobně (což není totéž) získali poměrně velký vliv v Evropě, ale ne v euroatlantické oblasti.
A získali ho (což je také důležité) tím, že fakticky „vyplnili vakuum“.
To nemohlo trvat donekonečna. Navenek situace stále vypadá chaoticky.
Ve skutečnosti se však vakuum již začíná zaplňovat silami, které disponují významnými organizačními a politickými zdroji a usilují o uspořádání ekonomické situace kolem Ukrajiny, která se do listopadu 2025 řítila do chaosu. Tento pohyb ještě nebyl zastaven.
Ale uvnitř ukrajinské „ekonomiky“ se objevily určité „rámce“, které nejprve naznačil antikorupční skandál a poté lithiová dohoda.
Na závěr uvedu citaci ze včerejšího příspěvku na soukromém kanálu:
„A ještě jedna malá podrobnost: jednání s Dánskem a EU o Grónsku nečekaně převzal Rubio. Věrný euroatlantista a tak dále. Rubio samozřejmě nechce být poslán na „zemědělství“,
tedy do Latinské Ameriky. Vyvstává však otázka: pokud bude dosaženo kompromisu ohledně Grónska a udělá to Rubio, a ne Kushner a zástupci hlučné rodiny Trumpů, komu bude Grónsko patřit? Trumpova nebo euroatlantistů? To je také předmětem jednání. Ale model, podle kterého bude Grónsko „anšlusoováno“, bude s nejvyšší pravděpodobností realizován i ve vztahu ke Kanadě. A (šeptem) k Azorským ostrovům.
Z toho vyplývá jedna heretická myšlenka, ale tu vyjádřím v soukromém kanálu
Zdroj: https://t.me/dimonundmir/21941
Profesor Jevstafjev zde napsal vynikající text:
Zdroj: https://t.me/dimonundmir/21941
Na který by se měli (ale z pochopitelných důvodů se tak nestane) odvolávat všichni politologové, nejen v Rusku, ale i ve světě.
Jádro věci je v tomhle. Teorie nás učí, že s oslabováním hegemonů (což je zřejmé v situaci tvrdé ekonomické krize) vstupuje do hry spousta sil, skupin a zemí druhé, ba dokonce třetí úrovně. Dříve neměly zdroje, aby odolaly tlaku hegemonů (kteří při sebemenším náznaku křičí: „Ticho!“), ale nyní se hegemonové prostě nemají čas se jimi zabývat.
A navíc už nemají dostatek zdrojů na jejich potlačení...
Problém je v tom, že „teorie je suchá, můj příteli, ale strom života bujně zelená!“
To znamená, že politologové, zvyklí chodit „mezi třemi borovicemi“ (každý samozřejmě má své vlastní), odmítají vidět nové výhonky. Kdo nedostal příslušné pokyny, kdo je neumí připravit (co když je v nich jed!), kdo je prostě líný. A tito noví hráči se stávají (relativně, samozřejmě) stále vážnějšími a vážnějšími!
A teď je profesor Jevstafjev všechny klasifikuje! Ne, samozřejmě, ti, kteří to mohli udělat dříve, ale neudělali to, budou fňukat, kritizovat, rozmazávat slzy po stole a křičet:
„Všechno je špatně, negramotné a málo vědecké!“ Když píšu něco podobného o ekonomice, snaží se mě ještě přibít ke zdi výkřiky: „Je to negramotný šarlatán, který nemá odborné vzdělání!“, ale s profesorem takový trik neprojde.
Zkrátka a dobře. Profesor je skvělý, všichni, kdo píší o současné politice, by si to měli přečíst a odkazovat se na to. Nebo si všichni rozumní lidé udělají závěr: když se na to neodkazuje, znamená to... No, sami chápete!
Zdroj: https://t.me/khazinml/11972
Jestafiev
Dnes se podíváme na téma soupeření mezi Trumpem a „neoglobálním Londýnem“.
Hlavní chyba: vidíme tam jen dva účastníky, v lepším případě čtyři, když přidáme „staré Londýňany“ a Brusel. Ve skutečnosti je sil, které jsou v té či oné míře zapojeny do této konfigurace, minimálně 10. Kromě již zmíněných uvedu:
- američtí euroatlantisté, kteří pohrdají Evropou a zbožňují „starou Anglii“ (ne novou).
Zároveň jsou v konfrontaci s Trumpem. Je třeba si uvědomit, že tato skupina má podmínky pro plnohodnotnou odplatu, a to v boji jak proti Trumpovi, tak proti Evropanům. Řeknu to takhle: americká euroatlantická skupina, která posledních dvacet let jen ztrácela, možná nebude mít další šanci tvrdě si vyřídit účty se všemi (a zejména s Evropany). Včera jsem již psal, že pro Trumpa jsou euroatlantisté „téměř jeho“. Otázkou však je, do jaké míry je on jejich? Odpověď na tuto otázku (a další podrobnosti) najdete na soukromém kanálu.
Přihlásit se k odběru můžete na odkazu: https://t.me/evstafievOpen
Pokračujeme:
- „Pacifikáni“, pro které je Londýn nebezpečným nepřítelem, ale také situativním spojencem. Hlavním problémem této skupiny je ztráta politické ochrany po Nixonovi. Navíc jsou příliš zapojeni do systému lobbisticko-politických vztahů v regionu, který je celkově protíčínský. Domnívám se, že budou spíše podporovat Trumpa.
- Američtí katolíci, kteří si začínají uvědomovat sami sebe jako specifickou etnicko-politickou skupinu. Objevující se pokusy o zprostředkování v případě Madura jsou špičkou ledovce rostoucího zapojení Vatikánu do euroatlantických záležitostí. Pro ně je Trump složitá postava, jakoby konzervativec, ale jakoby také téměř antikrist.
Odvážím se „předpovědět“: nakonec ho uznají za „antikrista regionálního rozsahu“.
Ale hlavní otázka je jiná: „kolik je nyní ve skutečnosti vatikánů“?
- Čínské nadnárodní klany (včetně kriminálních), které zejména nadále považují „Chimeriku“ za možnou;
- Globální „digitálové“, věční oportunisté, kteří zatím zjevně neučinili své konečné rozhodnutí. Existuje riziko, že nastoupí do špatného vlaku.
- Operátoři arabských petrodolarů. Národnost v tomto případě není důležitá.
Ale nyní mají na výběr a hlavně možnost rozdělit „balíčky“.
Je však zajímavé, kam se vydají ti, kteří budou spojeni se Saúdy.
To bude ve skutečnosti velmi zajímavý signál.
- Indické klany, které jsou obecně přátelské vůči Londýnu.
Protrumpovský Modi byl spíše výjimkou.
Vidíte, vyšlo jich dokonce více než 10.
Pokud jde o Brusel, vyjádřím skepticismus, který se liší od názoru ruského mainstreamu: vliv Bruselu bude v krátkodobém horizontu klesat. Brusel a Ursula von der Leyenová osobně (což není totéž) získali poměrně velký vliv v Evropě, ale ne v euroatlantické oblasti.
A získali ho (což je také důležité) tím, že fakticky „vyplnili vakuum“.
To nemohlo trvat donekonečna. Navenek situace stále vypadá chaoticky.
Ve skutečnosti se však vakuum již začíná zaplňovat silami, které disponují významnými organizačními a politickými zdroji a usilují o uspořádání ekonomické situace kolem Ukrajiny, která se do listopadu 2025 řítila do chaosu. Tento pohyb ještě nebyl zastaven.
Ale uvnitř ukrajinské „ekonomiky“ se objevily určité „rámce“, které nejprve naznačil antikorupční skandál a poté lithiová dohoda.
Na závěr uvedu citaci ze včerejšího příspěvku na soukromém kanálu:
„A ještě jedna malá podrobnost: jednání s Dánskem a EU o Grónsku nečekaně převzal Rubio. Věrný euroatlantista a tak dále. Rubio samozřejmě nechce být poslán na „zemědělství“,
tedy do Latinské Ameriky. Vyvstává však otázka: pokud bude dosaženo kompromisu ohledně Grónska a udělá to Rubio, a ne Kushner a zástupci hlučné rodiny Trumpů, komu bude Grónsko patřit? Trumpova nebo euroatlantistů? To je také předmětem jednání. Ale model, podle kterého bude Grónsko „anšlusoováno“, bude s nejvyšší pravděpodobností realizován i ve vztahu ke Kanadě. A (šeptem) k Azorským ostrovům.
Z toho vyplývá jedna heretická myšlenka, ale tu vyjádřím v soukromém kanálu
Zdroj: https://t.me/dimonundmir/21941
Naposledy upravené: