Chazin

[dasa]

Jevstafiev
Dnes si povíme o tom, co se děje kolem D. Trumpa. Jeho chování ztrácí na zajímavosti vzhledem k tomu, co se kolem něj začíná „vařit“. Zejména jde o procesy, které jsou uměle vyvolávány. A ještě něco: doufám, že nikdo nepochybuje o tom, že kanály tajných služeb pro stínové kontakty jsou mnohem „tradičnější“ než pendlová diplomacie různých „neformálních“ aktérů, kteří využívají osobní, nikoli státní (nechci používat termín „byrokratické“) komunikační systémy. Kissinger – to bylo něco úplně jiného. Nechtěl bych právě teď tvrdit, že „roztomilý pár“ Whitcoff a Kushner byl vyloučen z vyjednávacího procesu ohledně ukrajinské problematiky.
Ale právě teď nemají reálně co říct ani v Moskvě, ani v Kyjevě, aniž by tím osobně zkompromitovali Trumpa. A nejde o to, že by chyběla pozitivní agenda.
Hlavní otázka zní: jak se tam Ratcliffe dostal?

V pokračování – ještě pár otázek. O nich – na platformách autorské analýzy.
Odběr kanálů autorské analýzy (dle výběru):
Na platformě messengeru Max podle odkazu: https://max.ru/id482108501008_bot?startapp=uauupchbyrnt
Na platformě Rusty podle odkazu: https://www.roosty.su/dimonundmir

Poznámka: Co se týče jeho postavení v „politickém Washingtonu“, Ratcliffe rozhodně
není W. Burns. Ano, a doba je dnes také úplně jiná.
Trumpova situace je složitá. Začnu s vnějšími projevy. Extrémně protichůdná prohlášení ohledně Ománu: od toho, že tam byl vytvořen „bezpečný koridor“, až po to, že ho hodlá bombardovat, pokud Maskat začne spolupracovat s Teheránem.
Poté „narážky“ na Kim Čong-una, které navíc výrazně překračují rámec politicko-diplomatického protokolu. Dále zmínka o existenci „stínových kanálů“ komunikace prakticky se všemi skupinami v íránském vedení. Je jasné, že takové kanály mají různé americké tajné služby. Ale proč to všechno tak vyzdvihovat? Nejjednodušší odpověď: za touto informační „vánicí“ se skrývají skutečná jednání s Teheránem o formátu, pokud ne míru, tak alespoň dlouhodobého „zmrazení“.
Trump se snaží vytvořit efekt „blízkovýchodního Anchorage“ s pro něj typickým „podrazem“
na Íránce na samém konci. „Ankoridžský“ model vyjednávání vždy končí stejně. Tím spíše, že Írán souhlasil s pozastavením (ve skutečnosti se snížením) intenzity nátlaku na spojence USA.

Trump se bojí, že bude vtažen do velké války. Dokonce bych se odvážil předpokládat, že začal věřit prohlášením Íránců o připravenosti přejít v další fázi eskalace z regionální války na nadregionální, čímž by se podstatně rozšířil počet zasažených cílů o samotné americké objekty. Objektivně vzato jsou pro Írán možnosti posílení pozic prostřednictvím války s americkými spojenci téměř vyčerpány, zatímco technologické zdroje zůstávají zachovány.
Upozorním na důležitou okolnost: k takové změně vnitřního politicko-psychologického stavu Trumpa mohlo dojít pouze za předpokladu existence sil uvnitř jeho „nejbližšího okruhu“, které tuto linii důsledně prosazují. Z vnějšku není takovou manipulaci možné uskutečnit.
A nyní otázka: kdo jsou tyto síly? Kdo stojí za strategickým ve skutečnosti procesem vzdalování se Trumpa od Netanjahua, který nevyhnutelně vyvolává značné vnitroamerické důsledky. Zde se otevírá velký prostor jak pro analytiku, tak pro konspirační teorie.

Poznamenám: trendy v Trumpově „nejbližším okolí“ se v příštích šesti měsících mohou stát jedním z nejvýznamnějších faktorů světové politiky.
A návštěva Ratcliffa může poskytnout mnoho podnětů k zamyšlení. Nebo také nemusí.

V uzavřených kanálech se pokusím formulovat hlavní cíl Trumpa.
Pokud ne „strategický“ (mám velké pochybnosti, že je Trump v současné době schopen strategického plánování), pak alespoň na nejbližších šest měsíců.
Stále se domnívám, že si zachovává možnost samostatného stanovování cílů, i když ztratil značnou část manévrovacího prostoru. Hledá spojence. Za každou cenu.
Vyslovím i nepříjemnou hypotézu ohledně role Trumpa a USA v mírovém procesu na Ukrajině.
Zdroj: https://t.me/dimonundmir/23641

 

[jan18]

Práve čítam chazinove-ščeglovove "Schody do neba" a mimoriadne ma zaujal úryvok z Aristotela. Dáva v ňom rady tyranovi, ako má upevniť svoju moc. Správcovia súčasnej EÚ ich spĺňajú do poslednej bodky. Je to možno to jediné, čo euromančaft čítal. Vrele doporučujem si to prečítať, viď. príloha (kurzíva). Mimochodom spomínaný tyran Periandros bol sodomita, tak ako oni.

 

[Irena Aneri]

Práve čítam chazinove-ščeglovove "Schody do neba" a mimoriadne ma zaujal úryvok z Aristotela. Dáva v ňom rady tyranovi, ako má upevniť svoju moc. Správcovia súčasnej EÚ ich spĺňajú do poslednej bodky. Je to možno to jediné, čo euromančaft čítal. Vrele doporučujem si to prečítať, viď. príloha (kurzíva). Mimochodom spomínaný tyran Periandros bol sodomita, tak ako oni.

Jo, jo... Je to tak. Ovšem i Chazin tady ukázal, co je zač. Prý všeobecné udavačství a stavby pětiletek... Sice to připisuje názoru liberálů, ale naznačuje tak nepokrytě, že bolševici stavěli ty velkolepé závody i stavby přehrad, kanálů, aby zaměstnali lid a mohli být tyrany. To je dobře postavené na hlavu, neboť u bolševiků to na rozdíl od všech ostatních režimů pozvedalo životní úroveň lidí! Pětiletky nebyly dobré jen tím, že se něco naplánovalo, ale také tím, že byla kontrola, zda to bylo splněno a bude to tedy přinášet prospěch státu a jeho vládnoucí třídě, tedy většině. Ne jako dnes, kde kvůli koalicím nejde naplánovat nic a kontrolovat něčí odpovědnost za odvedenou práci je přímo neslušné. K tomu je dobrý ten článek od Fučíka mapující dodávku vody do Moskvy za carismu a bolševiků (https://kob-forum.eu/2026/08/17/prv...o-voli-dnesni-vedeni-ruske-federace-svou-deb/). Stejné to bylo třeba s Bělomořsko-baltským kanálem, který carové nebyli staletí schopni postavit, a to nejen kvůli stálé korupci, ale protože by to z vojenského hlediska posilovalo Rusko. Ona je často ta korupce velmi dobrá výmluva, aby se zakryly skutečné cíle řízení. Ne nadarmo bylo v Evropě prvním neslušným slovem bolševik a hned tím druhým pětiletka, viz Fučíkova kniha V zemi kde zítra již znamená včera.

 

[jan18]

Jo, jo... Je to tak. Ovšem i Chazin tady ukázal, co je zač. Prý všeobecné udavačství a stavby pětiletek... Sice to připisuje názoru liberálů, ale naznačuje tak nepokrytě, že bolševici stavěli ty velkolepé závody i stavby přehrad, kanálů, aby zaměstnali lid a mohli být tyrany. To je dobře postavené na hlavu, neboť u bolševiků to na rozdíl od všech ostatních režimů pozvedalo životní úroveň lidí! Pětiletky nebyly dobré jen tím, že se něco naplánovalo, ale také tím, že byla kontrola, zda to bylo splněno a bude to tedy přinášet prospěch státu a jeho vládnoucí třídě, tedy většině. Ne jako dnes, kde kvůli koalicím nejde naplánovat nic a kontrolovat něčí odpovědnost za odvedenou práci je přímo neslušné. K tomu je dobrý ten článek od Fučíka mapující dodávku vody do Moskvy za carismu a bolševiků (https://kob-forum.eu/2026/08/17/prv...o-voli-dnesni-vedeni-ruske-federace-svou-deb/). Stejné to bylo třeba s Bělomořsko-baltským kanálem, který carové nebyli staletí schopni postavit, a to nejen kvůli stálé korupci, ale protože by to z vojenského hlediska posilovalo Rusko. Ona je často ta korupce velmi dobrá výmluva, aby se zakryly skutečné cíle řízení. Ne nadarmo bylo v Evropě prvním neslušným slovem bolševik a hned tím druhým pětiletka, viz Fučíkova kniha V zemi kde zítra již znamená včera.

On Michail Leonidovič je pekný kvietok. Stojí síce za to venovať sa jeho knihám a článkom, sú zdrojom mnohých užitočných informácií, ale to neznamená, že by objektívne posudzoval úlohu boľševikov dejinách. Je potomok dynastie rabínov a tí pracujú v duchu inej koncepcie. Keď človek číta jeho knihu a už je vyzbrojený znalosťami KSB-DVTR, vníma zmysel textu celkom inak ako niekto, kto nepozná priority, druhy soc. moci, druhy s. i***tizmu, štruktúrne a neštruktúrne vplývanie..., za pochodu odfiltruje balast a zostáva len užitočná informácia. Vďaka Bohu a ľudským tvorcom za KSB a DVTR. Je to nedoceniteľný poklad.

 

[jan18]

On Michail Leonidovič je pekný kvietok. Stojí síce za to venovať sa jeho knihám a článkom, sú zdrojom mnohých užitočných informácií, ale to neznamená, že by objektívne posudzoval úlohu boľševikov dejinách. Je potomok dynastie rabínov a tí pracujú v duchu inej koncepcie. Keď človek číta jeho knihu a už je vyzbrojený znalosťami KSB-DVTR, vníma zmysel textu celkom inak ako niekto, kto nepozná priority, druhy soc. moci, druhy s. i***tizmu, štruktúrne a neštruktúrne vplývanie..., za pochodu odfiltruje balast a zostáva len užitočná informácia. Vďaka Bohu a ľudským tvorcom za KSB a DVTR. Je to nedoceniteľný poklad.

Už dávnejšie tu nebol zverejnený preklad príspevku M.L. Chazina. To ma núti prekladať si to z ruštiny. Neviem, či je to dobré ako zlé . Skôr dobré.

 

[dasa]

Kam směřuje evropská ekonomika: globální změny a krize
Michail Chazin a Dmitrij Pučkov rozebírají nedávné volby v Sasku-Anhaltu a vysvětlují, proč je liberální politický projekt v Evropě fakticky u konce. Proč východní spolkové země hlasují proti stávající vládě? Co se děje s německým průmyslem a legendární kvalitou automobilů? Kam se poděl proslulý pořádek a proč se Starý svět ocitl mimo klíčová mezinárodní fóra? Rozhovor o osudu kontinentu, o absenci strategické vize u elit a o tom, kam vede ignorování reálných problémů.


Zdroj: https://rutube.ru/video/f0cacd01e67b8ccb3ba0d54b2351385a/


OBSAH:

0:00:01 Úvod a správný přístup k životu
0:01:02 Volby v Sasku-Anhaltu a neúspěch vládní koalice
0:03:06 Zášť východních spolkových zemí a jejich postoj k západním politikům
0:04:33 Konec liberálního politického projektu
0:06:22 Zdroje někdejšího bohatství a ztracené odbytiště
0:08:21 Krize idejí a absence rozumné elity
0:11:29 Rozhořčená společnost a neschopnost vést dialog s lidmi
0:13:19 Problémy automobilového průmyslu: snižování mezd a pokles kvality
0:16:47 Obrovská zátěž pro sociální systém
0:20:43 Efekt nahého krále a blížící se řetězová reakce
0:23:22 Měsíc mezinárodních summitů a izolace Starého světa
0:29:36 Rozpad partnerství a nedostatek zdrojů
0:36:15 Podivné incidenty na letištích a provokace ze strany cizích sil
0:41:36 Vnější kontrola nad financemi a úřady
0:45:31 Ztráta dřívějšího řádu a závěrečné shrnutí rozhovoru

 

[dasa]

Co čeká světovou ekonomiku:
Michail Chazin o nových spojenectvích a budoucnosti kapitálu
Svět stojí na prahu obrovských geopolitických změn. Staré ekonomické modely se nám rozpadají před očima a globální elity rychle ztrácejí kontrolu nad situací v Evropě.
Co čeká světový finanční systém, jak se změní trhy a proč se hlavní směr vývoje definitivně přesouvá na Východ?
V novém díle Michail Chazin podrobně rozebírá aktuální rozložení sil na mezinárodní scéně. Probíráme výsledky posledních voleb v západních zemích, skryté motivy světových lídrů a nevyhnutelné ekonomické transformace.
Zvláštní pozornost je věnována vnitřním otázkám: od rozvoje infrastruktury za Uralem až po aktuální problémy zemědělského a finančního sektoru.
Zjistěte, jak fungují mechanismy udržení moci a co lze očekávat v nejbližší budoucnosti.

Что ждет мировую экономику: Михаил Хазин о новых союзах и будущем капиталов

Мир на пороге колоссальных геополитических изменений. Старые экономические модели рушатся на наших глазах, а глобальные элиты стремительно теряют контроль над ситуацией в Европе. Что ждет мировую финансовую систему, как изменятся рынки и почему главный вектор развития окончательно смещается на...

khazin.ru

Začínáme dnešní vysílání. Ach, dlouho jsem přemýšlel, o čem dnes budeme mluvit, ale
výsledky strany AFD v Sasku-Anhaltsku ukazují, že je třeba si promluvit o teorii moci.
Aha, nejprve jedna otázka. Michale, jaký máte názor na Trumpovu iniciativu přejmenovat
stát Nové Mexiko na Novou Ameriku?
Já si myslím, že by bylo lepší přejmenovat ho na Donalďákovo.
No, jakoby přesvědčivé.
Takže zásadně důležitá věc:jak nás učí klasici, politika je umění možného.
Jazyk je daný politice, aby skrýval své myšlenky a různé takové prchavé výrazy, které jsou ve skutečnosti promyšlené, mají zcela konkrétní obsah, o kterém se obvykle, no, jakoby nahlas nemluví.
A ten obsah je následující.
Každá mocenská skupina, která chce něco získat, musí formulovat svůj politický projekt.
K čemu je politický projekt potřebný? Politický projekt je potřebný k tomu, aby se získali spojenci.
Proto je politikovi dán jazyk, aby skrýval své myšlenky.
Protože musí propagovat [odkašlání] politický projekt a získávat spojence, a ne vykládat své myšlenky. Protože pokud své myšlenky vyloží, spojenci se mohou rozprchnout.
Přesně tak. Co znamená „umění možného“? Znamená to, že pokud sis získal kritickou masu spojenců, můžeš zvítězit, a pokud ne, tak se omluv a napiš si prohlášení o odstoupení.
To je ta klíčová věc.
A právě z tohoto důvodu jsem o tom vlastně mluvil ve svých přednáškách
v rámci kurzů kariérního poradenství. Tak. No, tak to ještě jednou
zopakuji, všem to přijde vhod. Takže, a teď se na to podívejme. Pokud politický projekt selže, nastane jedna ze dvou situací: buď ztratíte spojence a přijdete o moc, nebo se v plném běhu přezujete a vymyslíte jiný politický projekt.
Co se tedy stalo v Sasku? V Sasku
se spojenci, tedy ti takzvaní občané, obyčejní lidé, kteří podporovali
konzervativní stranu, protože jim vyhovoval její politický projekt, od ní odvrátili.
Proč? Protože starý liberální projekt zjevně už vůbec nefunguje. To je zásadně důležitá věc. To je hlavní ponaučení z těchto voleb.
Teď otázka.
Vládnoucí skupina, která je u moci – nezaměňovat s různými pitomci typu Merza.
Právě tato skupina, která je u moci, si uvědomuje, co se děje, nebo ne? Odpověď: ano, samozřejmě, že si to uvědomuje. A vidíme, že se snaží změnit kurz a z liberálního projektu se snaží přeskočit k extrémně konzervativnímu, no, vlastně nacistickému, jenže jim to vůbec nevychází.
Proč? Ze dvou důvodů.
Důvod první. K realizaci skutečného nacistického projektu je totiž nutné něco víc než jen přetvoření obyvatelstva.
Německé obyvatelstvo se pro takový projekt přetvoří snadno.
Je nutné přebudovat ekonomiku, protože takováto nacistická ekonomika je nevyhnutelně založena na průmyslu. Ne na financích.
Liberalismus znamená vládu bankéřů, a to nikoli německých, ale těch, kteří jsou v zahraničí, v Londýně a v New Yorku.
To je zásadně důležitá věc.
Znamená to tedy, že je třeba provést restrukturalizaci a vrátit se k průmyslové ekonomice.
A to nejen k průmyslové, ale k ekonomice, v níž mají hlavní slovo průmyslníci.
Problém však spočívá v tom, že ekonomický model předpokládal, že všemu vládnou liberální bankéři s dolary – opakuji, bankéři, kteří sídlí v Londýně a v New Yorku, a ne v Německu, jako dříve, jak to popisoval Lenin ve svých spisech na počátku 20. století.
Jak toho však dosáhnout, není jasné, protože Německo nemá vlastní peníze.
A vytvořit vlastní finanční systém tak, aby vládli průmyslníci – na to není čas, protože kolaps se blíží čím dál tím víc. Ne, až dojde ke kolapsu liberálních dolarových financí, teprve poté bude možné začít systém obnovovat.
Ale připomenu,že krize nastala v roce 1900, v roce 1912, poté následovala první světová válka, poté hyperinflace na počátku dvacátých let.
A teprve poté začala krize let 1930–1932.
Jinými slovy,
Německo zaznamenalo ekonomický růst prakticky jen v letech 1934–1937.
A pak se problémy znovu objevily.
Teď se do té historie nebudu pouštět, ale jde o to, že je potřeba vůdce, kterého není.
Rád bych vás upozornil, že než vyrostl vůdce – no, v roce 1922, v roce 1923, kdy se v Mnichově konala pivní cesta – uplynulo do roku 1933 10 let.
A bylo to 10 let samých krizí.
A teď krize, pro německé občany vlastně teprve začíná.
A führer tu není, a čas na to, aby se z něj stal, také není. To je ten klíčový problém.
Jinými slovy, liberální elita není schopna udržet starý politický projekt, liberální, a nedokázala vytvořit kvalitativně nový politický projekt.
Upozorňuji vás, že tento politický projekt mohou převzít jiné mocenské skupiny, například ty, které stojí za stranou AFD. Někdo říká: „Za nimi stojí Musk, za nimi stojí Američané.“
Ne, Američané pomáhají, protože to umožňuje svrhnout současnou liberální politickou elitu.
Ale i kdyby AFD vyhrála spolkové volby, najít mezi lídry AFD skutečného führera – pochopte, že vést zemi není snadná záležitost.
To se nedá naučit rychle, a co je nejdůležitější, je nutné sestavit tým.
Chápete, tihle lidé, představte si to, zítra, ano, kancléř Merz na základě výsledků voleb, no, řekněme zítra, tedy kolem poledne se ukáže, že AFDa strana Sara Vagenkneht překonaly 5% hranici. A tak společně sestavili vládu v Sasku-Anhaltsku.
Merz podá demisi, budou vyhlášeny spolkové volby a za dva měsíce, nebo za jak dlouho
to u nich trvá, AFD vyhraje spolkové volby.

Trochu to přeháním, ano, nevyhraje, 50 % určitě nezíská.
No dobře, řekněme, že získala 50 %.
A tak tito lidé, kteří nikdy nic neřídili, tedy v ekonomické oblasti, jsou to prostě samí žvanilové.
Dostanou se k moci.
Chápete, že budou muset strávit spoustu času tím, aby skutečně převzali kontrolu nad ministerstvem. Vždyť chápete, jak to tam funguje.
Tedy je tam ministr a je tam jeho náměstek, který řídí aparát.
A tyhle lidi nelze propustit.
To znamená, že aby se to dostalo pod kontrolu, je nutné, aby přišel nový ministr a sestavil si svůj vlastní aparát. Ten si může sestavit, [odfrkne] a začít velmi dlouho řídit prostřednictvím svého vlastního aparátu a postupně si tyto staré úředníky kupovat.
Já jsem tak nějak pracoval v aparátním systému, vím, jak to funguje. Není to na rok ani na dva.
To znamená, že možná ke konci svého prvního funkčního období se jim něco podaří, a možná také ne.
Samozřejmě, pokud budou mít Bundestag, tedy parlament, budou moci prostřednictvím rozpočtu velmi silně ovlivňovat dění, ale i tak to bude velmi obtížné. Velmi obtížné.
A kromě toho to navíc ani neumí.
To znamená, že je ti staří aparátčíci budou jen tak obelhávat.
Měli byste vidět, jak staří sovětští úředníci obelhávali mladé vědecké pracovníky z Gajdarova týmu. Přiznávám, sám jsem je obelhával. No, protože jsem prošel celou kariérní žebříčkem, ano, od vedoucího sekce až po vedoucího odboru, poctivě, ano, rychle, ale poctivě.
A právě proto jsem velmi dobře věděl, jak to ve skutečnosti funguje.
No, je to vlastně opravdu vážný problém.
Právě z tohoto důvodu o tom není pochyb. A kromě toho nezapomeňme, že ti lidé z AFD jsou takříkajíc pod velmi přísným dohledem tajných služeb a je v tom ještě spousta dalších věcí.
To znamená, že u nich nejde o to, že by přišel nový tým.
Ještě jednou: politický tým nejsou ti, kdo za nimi stojí. Není to mocenská skupina.
Mnozí z nich jsou najatí zaměstnanci. No, stejně jako u nás.
No, co jako, že by rozhodovali poslanci? Promiňte, ale to mě nerozesmějte.
No, právě s touto situací se dnes setkáváme.
A možná i několik variant vývoje událostí. Částečně jsem je dnes vyjmenoval na svém uzavřeném kanálu na Telegramu, ale teď se nechci zabývat politickými spekulacemi.
Spíš mluvím o teorii.
Proč? Protože porážka liberálních elit v Německu znamená téměř automaticky porážku liberálních elit v celé Evropské unii.
Ano, v Bruselu je tu tahle parta, která se ještě nějakou dobu bude bránit, právě proto, že není nijak spjata s žádným národem. Je to čistě aparátní struktura. Nikdo je nezvolil, a proto jsou tam jakoby rafinovaným způsobem uspořádáni.
Ale ve Francii a v některých dalších zemích to znamená zaručenou porážku, no, téměř zaručenou porážku liberálních elit. Je po všem, že?
Tento politický projekt skončil. Konec, tečka.
Právě tahle událost v Sasku je naprosto jasnou ukázkou toho, že tahle linie skončila.
Mohou se k moci dostat jiné neliberální skupiny?
Odpověď: Samozřejmě že ano, ale pouze za předpokladu, že za tím bude stát nový ekonomický model.
To je možné až po kolapsu finančních trhů. A až se dostanou k moci, ukáže se, že budou velmi slabí, protože nebudou mít k dispozici silné zdroje.
A my víme, jak to dopadlo, že? Ve Spojených státech amerických se v podobné situaci ve třicátých letech dostal k moci Roosevelt.
A v podobné situaci v sedmdesátých letech byl na začátku svržen silný prezident Nixon, jehož kariéra sahala ještě do šedesátých let.
Připomenu, že Nixon vyhrál volby v roce 1968 a prezidentem byl od ledna 1969. Poté vyhrál volby v roce 1972. No a pak ho v roce 1974 vyhnali, ale poté následoval velmi slabý Carter. A teprve ve volbách v roce 1980 se prosadil Reagan, který sice z intelektuálního hlediska nebyl nic moc, ale pro něj byl vytvořen politický projekt, pro který byla vybudována ekonomická základna v podobě takzvané reaganomiky. To byl klíčový prvek. A já vlastně ve svých knihách už od počátku dvacátých let tohoto tisíciletí tuto konstrukci popisuji.
A jaký je nyní ekonomický model? No, takovýto.
Někdo říká: „A tady je to, co ve skutečnosti říkají alternativní skupiny v Německu.
Říkají: ‚Odmítnutí levných ruských surovin byla chyba.
Je třeba se k tomu vrátit.‘ Chápete to, že?
Při té rusofobii, která vládne v ideologii, se k tomu vrátit nelze.“
Co tedy treba udělat? Je třeba se vzdát rusofobie za současné politické elity. To je nemožné.
Odváží se AFD začít provádět takzvanou proruskou politiku? Dobrá otázka.
Nedokážu si moc představit, jak by to mohli dělat navzdory rozhodnutí federálních úřadů v Berlíně.
Jinými slovy, z hlediska teorie moci se ocitli v naprosto bezvýchodné situaci.
Nevím, co budou dělat.
A je tu ještě jedna okolnost, která také visí ve vzduchu, protože to již Trump vyslovil.
Řekl, že dluhy Ukrajiny bude muset splatit Evropa.
Vyjádřil se sice o něco rafinovaněji, ale smysl je přesně takový. To znamená, že ty peníze,
které jsme dali Evropě pro Ukrajinu, bude muset Ukrajina vrátit.
Je třeba poznamenat, že Evropská unie se samozřejmě může pokusit to odmítnout, ale mohu vás ujistit, že Spojené státy americké mají dostatek informací získaných odposlechy a jinými způsoby.
aby jakéhokoli evropského politika pod hrozbou, no, řekněme vězení za korupční trestné činy donutili dělat to, co si Američané budou přát.
Možná by to mohl dělat i Londýn, ale tady mám otázku.
Mimochodem, postoj Londýna a postoj Washingtonu budou zcela jistě nejen odlišné, ale přímo protichůdné.
Ještě jedna věc, u které je naprosto nepochopitelné, jak zajistit jednotu třeba v Německu, když tam jsou politici, kteří jsou zverbováni Londýnem, a jiní, kteří jsou zverbováni Washingtonem.
Někteří tvrdí, že existují lidé, kteří nebyli vůbec zverbováni, ale tomu moc nevěřím. Ty časy už jsou pryč. Co dělat v této situaci?
Proto si myslím, že v rámci politického projektu, který formuluje AFD,
bude třeba urovnat vztahy s Ruskem.
Čím jasněji se to projeví v činech ODGE, tím tvrději bude federální vláda vůči Rusku postupovat.
No a Rusko, jak je jasné, ano, [odfrkne si] bude postupovat co nejtvrději. „Tohle jste tady udělali, tohle, tohle zrušte, tohle udělejte, vraťte ten neruský dům, udělejte to a to, udělejte tamto a tak dále a tak podobně.“
Proto si myslím, že, a kromě toho, pokud se podíváme na výsledky východního fóra, tedy Východního ekonomického fóra ve Vladivostoku, vidíme zcela jasně přesun naší aktivity do oblasti za Uralem. Teoreticky to měl udělat Stalin v roce 1945. Myšlenky na to tu byly.
Ale vzhledem k tomu, že jsme se tehdy dostali až k Berlínu a tam byla ještě spousta různých jemných nuancí, existovala myšlenka přesídlit Ukrajince někam jinam, protože míra zrady se během Velké vlastenecké války ukázala jako neúnosná, ale z nějakých důvodů se to nepodařilo. Dnes se to zřejmě podaří. Tak to je celý obraz situace.
A to je celý obraz situace.
A pak tedy, logicky, všechno, co leží, no, logicky, západně od Moskvy – tedy jihozápadně – budou samá pole, pole, pole.
Žádný průmysl, žádná věda. Chcete-li studovat, jeďte na Sibiř.
Uvidíme, jak se to všechno bude vyvíjet.
A upozorňuji vás, že někdo řekne, že nám k tomu chybí vůle nebo ještě něco jiného.
Ehm, nejde o vůli, jde o, [vzdychne] ehm, jak to říct, jde o objektivní okolnosti.
Vynakládat spoustu sil na tohle všechno, když tam budou teroristické útoky, budou létat drony a všechno ostatní – tím se zabývat nebudeme. Samo od sebe to nevyjde.
Ať si Německo dělá, co chce. To jsou jeho vlastní problémy.
O západní Evropě už ani nemluvím.
No, tady si vzpomeneme na Trumpův projekt od Polska po Itálii,
ten pás. Vzpomeňme si na projekt Rakouska-Uherska, který prosazuje Vatikán.
A tak se nám rýsuje nádherný obrázek.
Poznamenejme mimochodem, že právě mohou existovat i varianty
obnovení dvou německo-slovanských států – Pruska a Saska.
Saskému státu by přitom mohla být vrácena Slezsko.
Tady se jakoby najednou otevírá celá řadavariant, nápadů, myšlenek a tak dále. Tak.
No, myslím si, že zatím jsou to všechno jen takové geopolitické fantazie, i když jsem o tom psal už před 10 lety.

 

[Boleslav]

k ekonomice, v níž mají hlavní slovo průmyslníci

Analytik Chazin si ani po sto letech nevšiml, že průmyslový kapitál srostl s finančním kapitálem. Hlavní slovo mají dostat ti, kteří tvoří hodnoty - a to průmyslníci nejsou. Průmyslníci nejsou lidé, kteří v tom průmyslu pracují, nýbrž kapitalisté, kteří ty průmyslové podniky vlastní a ždímají nadhodnotu ze zaměstnanců. Ti přinesli pokrok před 150 lety, dnes už žádný přinést nemohou.

 

[Irena Aneri]

Analytik Chazin si ani po sto letech nevšiml, že průmyslový kapitál srostl s finančním kapitálem. Hlavní slovo mají dostat ti, kteří tvoří hodnoty - a to průmyslníci nejsou. Průmyslníci nejsou lidé, kteří v tom průmyslu pracují, nýbrž kapitalisté, kteří ty průmyslové podniky vlastní a ždímají nadhodnotu ze zaměstnanců. Ti přinesli pokrok před 150 lety, dnes už žádný přinést nemohou.

Tak úplně bych to tak neviděla. Průmyslníci vždy byli ve vleku kapitálu, tj. tahali tu kratší slámku. Je to dané i tím, že kapitál je v tomto pohyblivější, kdežto průmyslník má zázemí v podniku, který jen tak snadno jinam nepřevede. A když, tak už se podřizuje pravidlům cizího státu, na které má minimální vliv. Chci tím říci, že ti průmyslníci jsou něco jako státní "elita", více vázáni k místu. Chazin tedy apeluje na ně, aby udrželi Rusko v mylném domnění, že něco dokážou proti globálnímu řízení, proti globální "elitě". Nedokážou, ne když zachovají stávající systém band. Globalizace je proces objektivní, jen jeho řízení je subjektivní. Jenže toho řízení je nutné se zmocnit na globální úrovni, což může být učiněno i v rámci jediného státu, jako to dokázal Lenin a Stalin, ale na jiné úrovni, než jaké jsou schopni dosáhnout průmyslníci opírající se o parazitický systém. A tohle nejde učinit evolučně! Každý, kdo to tvrdí, vodí lidi za nos a systém měnit nehodlá. To ale znamená, že bude čím dále více tisknut ke zdi, nebo se promění ve stejně zuřivé zvíře jako jsou ti, kteří ho k té zdi tisknou.

 

[Lars Turms]

Ti prumyslnici se jiz dostavaji do stinu vedle technologickych firem (ktere nemuseji byt nutne vazany k mistu,mohou pusobyt kdekoli globalne), jejichz kapitalizace je o nekolik řádù dnes vyssi nez u klasickych firem, napr. Apple versus Volkswagen. Tady pak pomalu nastava otazka, zdali jeste potrebuji financniky. Protoze nelze si nepovsimnout, ze mnohe firmy napr. zmineny Apple ale i ti vyrobci aut jako Volkswagen maji vyssi prijmy z poskytovani sluzeb, nez ze samotne vyroby. Osobne se domnivam, ze s rozvojem blockchainovych technologii bude vliv financniku pozvolne slabnout. Jenom maly priklad - dejme tomu, ze Space X nebo klidne nejaka jina firma oznami, ze chteji postavit novou zakladnu nebo tezebni dul na Mesici, nebo na Marsu (zatim scifi) a na to ale potrebuji obrovsky kapital a ten jim dodaji financnici (pokud se nejedna o narodni projekt hrazeny ciste jen statem). Ale s blockchain technologiemi bude moci kdokoli investovat do takoveho projektu. Pak odpada potreba financnika k financovni takoveho projektu.

 

[Lars Turms]

Průmyslníci nejsou lidé, kteří v tom průmyslu pracují, nýbrž kapitalisté, kteří ty průmyslové podniky vlastní a ždímají nadhodnotu ze zaměstnanců. Ti přinesli pokrok před 150 lety, dnes už žádný přinést nemohou.

Nehlede na fakt, ze pomala vymena zamestancu za roboty,UI a automatizaci ,odstrani tem prumyslnikum vrasky na cele ohledne starosti o zamestance.

 

[Irena Aneri]

Nehlede na fakt, ze pomala vymena zamestancu za roboty,UI a automatizaci ,odstrani tem prumyslnikum vrasky na cele ohledne starosti o zamestance.

No, jenže ono to tak bylo vždycky. Přišly stroje a zaměstnanců bylo zapotřebí méně. A jak se to řešilo? Když přišly textilní stroje a začalo být v Anglii chování ovcí výhodnější než pronajímat půdu otrokům a zaměstnávat je jako dělníky? Prostě je z té půdy vykopli a nechali hlady pochcípat, nebo je pověsili za "potulku", či je odlifrovali do zámoří, aby tam ti, kteří ten převoz přežijí, šířili angličtinu a moc britské říše, stali se fakticky bezmocnými chapadly centra. Na tom není vůbec nic nového. A teď je to o tom, co bude s těmi "přebytečnými" lidmi, zda si dokáží zpátky vybojovat lidskou společnost, nebo postupně všichni skončí na nejbližším stromě... Ať už jsou technologie jakékoliv, vždy je pro lidi v konečném důsledku nosné, na základě jaké koncepce je svět řízen.

A tady jsme zase u toho ducha společnosti a toho, že na hnoji voňavou zahrádku nevypěstujete. Ta hniloba prostoupí všechno, i život té zdánlivé smetánky. Znovu se podívejte na tu fotografii a řekněte, zda chcete, aby vaše děti rostly ve společnosti takových lidí nebo těch, které vidíme v těch amerických hororech a katastrofických filmech? Jež jsou přesným odrazem toho, jak taková společnost bude vypadat. Bandy zůstanou bandami a jak známo, sedět na bodáku se dlouho nedá, navíc, jak říkám, to ani není nic příjemného. Znovu se také vracím k obrazu toho sedláka, který se brání bolševickému združstevňování, protože nechápe, že se mu bude žít daleko "lépe a radostněji"! Že se svým vzdorem fakticky zabetonovává v mizerném způsobu života. To je případ i těch globálních "elit".

 

[dasa]

Názor odborníka: Arašev
Jak speciálně pro kanál The Expert upřesnil politický komentátor a odborník z Fondu strategické kultury Andrej Arešev, volba Abú Dhabí jako možného místa jednání
je zcela pochopitelná. Právě ve Spojených arabských emirátech docházelo v posledních letech pravidelně ke kontaktům mezi zástupci Moskvy a Kyjeva za účasti místních úřadů a také Američanů, což umožňovalo projednávat jednotlivé humanitární a technické otázky.

Podle jeho slov není zdaleka náhodou, že předchozí kolo jednání se konalo v této arabské zemi koncem ledna 2026 a mělo podle ohlasů účastníků věcný charakter. Je zřejmé, že se úřadům SAE podařilo vytvořit co nejpříznivější podmínky pro projednávání citlivých a složitých otázek, a to i v uzavřeném formátu.

Již dříve umožnilo emirátské zprostředkování zorganizovat několik výměn zajatců.
Zejména podle prohlášení ministerstva zahraničních věcí SAE ze 4. ledna 2024 „úspěch zprostředkovatelských snah odrážel pevné přátelské vztahy mezi SAE, Ruskou federací a Ukrajinskou republikou, které byly podporovány pravidelnými kontakty na nejvyšší úrovni, v důsledku čehož došlo k jedné z největších výměn zajatců mezi oběma stranami“, připomněl expert.

Ruské ministerstvo obrany zase uvedlo, že návratu vojáků předcházel „složitý vyjednávací proces“ a že samotný návrat byl možný „díky zprostředkovatelské činnosti humanitárního charakteru ze strany Spojených arabských emirátů“. A 7. srpna během telefonického rozhovoru
Ruské ministerstvo obrany zase uvedlo, že návratu vojáků předcházel „složitý vyjednávací proces“ a že k němu došlo „díky zprostředkovatelské roli Spojených arabských emirátů v humanitárním duchu“. A 7. srpna během telefonického rozhovoru s prezidentem Muhammadem bin Zájidem Al Nahajánem vyjádřil „vděčnost vedení Spojených arabských emirátů za pomoc při organizaci výměn válečných zajatců a zadržených osob mezi Ruskem a Ukrajinou“.
Od roku 2022 činil celkový počet zajatců, kteří se vrátili do vlasti, 4 349 osob.
Ruské ministerstvo obrany zase uvedlo, že návratu vojáků předcházel „složitý vyjednávací proces“ a že samotný návrat byl možný „díky zprostředkovatelské roli humanitárního charakteru ze strany Spojených arabských emirátů“.

Podle odhadu Areševa se Abú Dhabí od prvních dnů ozbrojeného konfliktu snažilo provádět pragmatickou a flexibilní zahraniční politiku a nevázalo se výlučně na partnerství se Západem.
V jedné ze zpráv Pentagonu z roku 2020 byly SAE dokonce podezřívány z podpory jedné z ruských soukromých společností v průběhu ozbrojeného konfliktu na území Libye.
V kontextu rusko-emirátské spolupráce byly zmíněny také Sýrie (do listopadu 2024), Jemen a některé africké státy.

V posledních letech zažívají bilaterální rusko-emirátské vztahy skutečný rozmach.
V roce 2022 se Rusko stalo největším dodavatelem zlata do Emirátů (více než 96 tun), což bylo přímým důsledkem západních sankcí. Od téže doby procházejí přes SAE značné objemy elektroniky, automobilů a dalších zboží. Objem bilaterálního trhu se službami se odhaduje na 14 miliard dolarů, což převyšuje ukazatele obchodu se zbožím mezi oběma zeměmi

V roce 2025 podepsaly Rusko a Spojené arabské emiráty dohodu o vzájemné liberalizaci přístupu na trhy služeb, čímž se výrazně rozšířily obchodní příležitosti pro podniky obou zemí. Důležitým ustanovením se stal závazek stran nezavádět omezení na finanční převody, což je velmi důležité s ohledem na nejrůznější obtíže, s nimiž se ruské podniky ve Spojených arabských emirátech potýkají kvůli sankčnímu tlaku ze strany Západu.

Spojené arabské emiráty se pro Rusko staly klíčovým partnerem v oblasti přeshraničních plateb, nejdůležitějším světovým dopravně-logistickým uzlem a jedním z hlavních center relokace IT sektoru. Výrazně vzrostl turistický ruch: v roce 2025 navštívilo SAE přibližně
2 miliony Rusů, zatímco Rusko navštívilo zhruba 70 tisíc občanů Emirátů.
I když s určitým zpožděním, ostatní státy – členové SSGPAZ – následují příklad SAE
a rozvíjejí obchodní, ekonomické a další vazby s Ruskem.

Spojené arabské emiráty, které považovaly Moskvu za důležitého partnera a zároveň se nevyhýbaly kontaktům s Kyjevem, se snažily vyhýbat krokům, které by mohly poškodit vztahy s Ruskem, jen aby vyhověly jestřábům z tehdejší Bidenovy administrativy. Vyváženější politika v ukrajinské otázce, kterou prosazuje jeho nástupce Donald Trump, otevírá zprostředkovatelským
snahám Abú Dhabí širší prostor, domnívá se Arešev.

Zdroj: https://t.me/fsk_today/33977

 

[Boleslav]

Tak úplně bych to tak neviděla. Průmyslníci vždy byli ve vleku kapitálu, tj. tahali tu kratší slámku. Je to dané i tím, že kapitál je v tomto pohyblivější, kdežto průmyslník má zázemí v podniku, který jen tak snadno jinam nepřevede. A když, tak už se podřizuje pravidlům cizího státu, na které má minimální vliv. Chci tím říci, že ti průmyslníci jsou něco jako státní "elita", více vázáni k místu. Chazin tedy apeluje na ně, aby udrželi Rusko v mylném domnění, že něco dokážou proti globálnímu řízení, proti globální "elitě". Nedokážou, ne když zachovají stávající systém band. Globalizace je proces objektivní, jen jeho řízení je subjektivní. Jenže toho řízení je nutné se zmocnit na globální úrovni, což může být učiněno i v rámci jediného státu, jako to dokázal Lenin a Stalin, ale na jiné úrovni, než jaké jsou schopni dosáhnout průmyslníci opírající se o parazitický systém. A tohle nejde učinit evolučně! Každý, kdo to tvrdí, vodí lidi za nos a systém měnit nehodlá. To ale znamená, že bude čím dále více tisknut ke zdi, nebo se promění ve stejně zuřivé zvíře jako jsou ti, kteří ho k té zdi tisknou.

Lenin tvrdil něco jiného. Popsáno v učebnici politické ekonomie z r. 1954 (v ČSR 1955, je to ta, ke které učinil Stalin poznámky v Ekonomických problémech - a ty poznámky tam byly všechny zapracovány):

Politická ekonomie, Učebnice, Svoboda 1955

Finanční kapitál a finanční oligarchie. Tím, že se banky stávají spolumajiteli průmyslových, obchodních a dopravních podniků, získávají jejich akcie a obligace, a tím, že průmyslové monopoly zase vlastní akcie bank, s nimiž jsou ve spojení, dochází k proplétání monopolistického bankovního kapitálu s průmyslovým a vzniká nový druh kapitálu – finanční kapitál. Finanční kapitál je tedy srostlý kapitál bankovních a průmyslových monopolů. Epocha imperialismu je epochou finančního kapitálu.

Ve své definici finančního kapitálu zdůrazňoval Lenin tři nejdůležitější momenty: „Koncentrace výroby, monopoly jí vytvořené, splývání nebo srůstání bank s průmyslem – to je historie vzniku finančního kapitálu a obsah tohoto pojmu.“​

Průmysl a banky tedy nejsou kapitálově odděleny, je to vzájemně prorostlé, jedno není nadřazené druhému - mluvíme-li o velkoprůmyslu, ne o nějakých malých firmičkách, které tu ekonomiku nevytrhnou. Tvrzení o nadřazenosti jednoho nad druhým je omylem dnešní tzv. alternativy, jejíž snem je udržení a posílení (v Rusku) nebo vytvoření (v ČR) národní buržoazie.

Politická ekonomie, Učebnice, Svoboda 1955

Srůstání bankovního kapitálu s průmyslovým se výrazně projevuje v personální unii vedoucích činitelů bankovních a průmyslových monopolů. V čele největších monopolních svazů v bankovnictví, v průmyslu, v obchodě i v jiných odvětvích kapitalistického hospodářství stojí jedny a tytéž osoby.

V Německu mělo před první světovou válkou šest největších berlínských bank své chráněnce na místech ředitelů v 344 průmyslových podnicích, v dalších 407 podnicích na místech členů správní rady, celkem tedy v 751 společnostech. Naproti tomu členy vedoucích orgánů těchto šesti bank bylo 51 největších průmyslníků. Později se tato personální unie rozvinula ještě více. V roce 1932 bylo členy vedoucích orgánů tří základních berlínských bank 70 největších představitelů průmyslu. Ve Spojených státech amerických měla v roce 1950 nevelká skupina 400 průmyslníků a bankéřů jednu třetinu z 3705 ředitelských míst ve 250 největších korporacích (akciových společnostech), jež ovládaly 42% veškerého kapitálu v zemi.​

Tak tomu bylo před více než 100 lety, před 80 lety se to propojení ještě prohloubilo - a velmi bych se divil, kdyby tomu dnes bylo jinak. Stálo by za to udělat takovou studii v dnešních podmínkách.
Ten průmyslník také může to, co vydře z továrny, investovat jinde, vynese-li mu to více, namísto reinvestic do té továrny.

 

[jan18]

Lenin tvrdil něco jiného. Popsáno v učebnici politické ekonomie z r. 1954 (v ČSR 1955, je to ta, ke které učinil Stalin poznámky v Ekonomických problémech - a ty poznámky tam byly všechny zapracovány):

Průmysl a banky tedy nejsou kapitálově odděleny, je to vzájemně prorostlé, jedno není nadřazené druhému - mluvíme-li o velkoprůmyslu, ne o nějakých malých firmičkách, které tu ekonomiku nevytrhnou. Tvrzení o nadřazenosti jednoho nad druhým je omylem dnešní tzv. alternativy, jejíž snem je udržení a posílení (v Rusku) nebo vytvoření (v ČR) národní buržoazie.

Tak tomu bylo před více než 100 lety, před 80 lety se to propojení ještě prohloubilo - a velmi bych se divil, kdyby tomu dnes bylo jinak. Stálo by za to udělat takovou studii v dnešních podmínkách.
Ten průmyslník také může to, co vydře z továrny, investovat jinde, vynese-li mu to více, namísto reinvestic do té továrny.

Priemysel a výrobný sektor jw prerastený s finančným, ale je finančnému podriadený. V súčasnosti sa väčšina "zisku" fin. sektora generuje špekuláciami a výrobou rôznych derivátov cenných papierov. v 30. rokoch 20. st produkoval fin sektor 5% zisku, v r. 2008 neuveriteľných 70%. Aký zisk to môže byť? Nereálny .

 

[Boleslav]

No, jenže ono to tak bylo vždycky. Přišly stroje a zaměstnanců bylo zapotřebí méně. A jak se to řešilo? Když přišly textilní stroje a začalo být v Anglii chování ovcí výhodnější než pronajímat půdu otrokům a zaměstnávat je jako dělníky? Prostě je z té půdy vykopli a nechali hlady pochcípat, nebo je pověsili za "potulku", či je odlifrovali do zámoří, aby tam ti, kteří ten převoz přežijí, šířili angličtinu a moc britské říše, stali se fakticky bezmocnými chapadly centra. Na tom není vůbec nic nového. A teď je to o tom, co bude s těmi "přebytečnými" lidmi, zda si dokáží zpátky vybojovat lidskou společnost, nebo postupně všichni skončí na nejbližším stromě... Ať už jsou technologie jakékoliv, vždy je pro lidi v konečném důsledku nosné, na základě jaké koncepce je svět řízen.

A tady jsme zase u toho ducha společnosti a toho, že na hnoji voňavou zahrádku nevypěstujete. Ta hniloba prostoupí všechno, i život té zdánlivé smetánky. Znovu se podívejte na tu fotografii a řekněte, zda chcete, aby vaše děti rostly ve společnosti takových lidí nebo těch, které vidíme v těch amerických hororech a katastrofických filmech? Jež jsou přesným odrazem toho, jak taková společnost bude vypadat. Bandy zůstanou bandami a jak známo, sedět na bodáku se dlouho nedá, navíc, jak říkám, to ani není nic příjemného. Znovu se také vracím k obrazu toho sedláka, který se brání bolševickému združstevňování, protože nechápe, že se mu bude žít daleko "lépe a radostněji"! Že se svým vzdorem fakticky zabetonovává v mizerném způsobu života. To je případ i těch globálních "elit".

To, co píšete, opravdu tak bylo, jen v časové ose trochu jinak. Když vyhnali ty lidi z půdy, to byly ještě manufaktury a bylo třeba hodně pracovní síly. Proto také ty vyhnané naháněli do robotáren, kde pracovali až 16 hodin denně a kde i spali, proto se věšelo za potulku, aby donutili co nejvíc lidí námezdně pracovat. Strojová výroba a s ní spojená nezaměstnanost přišla až později. Těžko říci, co byla větší hrůza. A ideoví potomci zloduchů budou něco vykládat o zločinech komunismu...

 

[Boleslav]

Priemysel a výrobný sektor jw prerastený s finančným, ale je finančnému podriadený. V súčasnosti sa väčšina "zisku" fin. sektora generuje špekuláciami a výrobou rôznych derivátov cenných papierov. v 30. rokoch 20. st produkoval fin sektor 5% zisku, v r. 2008 neuveriteľných 70%. Aký zisk to môže byť? Nereálny .

Všechny ty spekulativní obchody jsou pořád spřaženy s výrobou. Dnes to není tak dobře vidět, v té džungli tam ale ta výroba někde na konci řetězce stále je. Kdyby se nevyrábělo, nebylo by prostě s čím spekulovat.
Peníze samy o sobě neprodukují peníze (takový názor je dávno vyvrácený a nazývá se peněžní fetišismus). Ty se reprodukují pouze v případě, že se vyrábí a někdo pracuje.

 

[jan18]

Všechny ty spekulativní obchody jsou pořád spřaženy s výrobou. Dnes to není tak dobře vidět, v té džungli tam ale ta výroba někde na konci řetězce stále je. Kdyby se nevyrábělo, nebylo by prostě s čím spekulovat.
Peníze samy o sobě neprodukují peníze (takový názor je dávno vyvrácený a nazývá se peněžní fetišismus). Ty se reprodukují pouze v případě, že se vyrábí a někdo pracuje.

Výroba je ako žuvačka - 2g a špekulatívne finančníctvo je ako bublina z tej žuvačky.

 

[Irena Aneri]

Lenin tvrdil něco jiného. Popsáno v učebnici politické ekonomie z r. 1954 (v ČSR 1955, je to ta, ke které učinil Stalin poznámky v Ekonomických problémech - a ty poznámky tam byly všechny zapracovány):

Průmysl a banky tedy nejsou kapitálově odděleny, je to vzájemně prorostlé, jedno není nadřazené druhému - mluvíme-li o velkoprůmyslu, ne o nějakých malých firmičkách, které tu ekonomiku nevytrhnou. Tvrzení o nadřazenosti jednoho nad druhým je omylem dnešní tzv. alternativy, jejíž snem je udržení a posílení (v Rusku) nebo vytvoření (v ČR) národní buržoazie.

Tak tomu bylo před více než 100 lety, před 80 lety se to propojení ještě prohloubilo - a velmi bych se divil, kdyby tomu dnes bylo jinak. Stálo by za to udělat takovou studii v dnešních podmínkách.
Ten průmyslník také může to, co vydře z továrny, investovat jinde, vynese-li mu to více, namísto reinvestic do té továrny.

Jistě, jenže vždy se ta "elita" dá rozdělit na globální a státní podle toho, kde jsou soustředěny její zájmy a kam sahá její mocenský dosah. A nejlepší je, když státní "elitu", která si dělala ambice na nadnárodní dosah, klepnou přes prsty. Potom má tendenci se znovu pevněji usadit ve svém státu. Já vím, že jsou takto propojeni, ale přesto mají větší váhu ti, kteří ovládají ty banky. Ti jsou potom také schopni řízenými investicemi přesunovat výroby, kam se jim to z hlediska globální politiky právě hodí a dosazovat si tam ředitele i "majitele/oligarchy" podle svého. Těžko pak rozeznáte, kdo z nich je skutečný globální "elitář", a kdo najatý manager. Ostatně můžete si povšimnout, že v dnešní RF, a nejen tam, už banky pomalu přebírají funkci úřadů. Co je z mého hlediska nosné, je ta skutečnost, že vymanit se z jejich moci rozhodně nejde evolucí. A pokud to někdo tvrdí, tak vodí lidi za nos. Navíc v tom velkou roli musí hrát i tajné služby, které je také možno dělit na globální a státní s tím, že se to nezbytně občas prolíná. A stále trvám na tom, že zisk není to, oč jim jde v první řadě. Je to opak té Stalinovy definice socialismu, tj. přesně opačné cíle. Jak to je v koncepci, cílem je zabránit lidem stávat se lidmi a udržovat je ve stavu zvířat. Ale to už jsme zase u KSB a ne u marxismu...

 

[Irena Aneri]

Všechny ty spekulativní obchody jsou pořád spřaženy s výrobou. Dnes to není tak dobře vidět, v té džungli tam ale ta výroba někde na konci řetězce stále je. Kdyby se nevyrábělo, nebylo by prostě s čím spekulovat.
Peníze samy o sobě neprodukují peníze (takový názor je dávno vyvrácený a nazývá se peněžní fetišismus). Ty se reprodukují pouze v případě, že se vyrábí a někdo pracuje.

Ovšem jak je vidět, tak lze přes peníze ty výroby ovládat a už to mluví o jejich nadřazenosti z hlediska řízení.