Popolvár
Známy člen
S vysokou pravdepodobnosťou sa niečo podobné udialo, deje a udeje i v Maďarsku - Orbán/Magyar. Avšak tu sa Orbán priamo k vládnej moci už nevráti, ale nepriamo. Pravdepodobne to bude bývalý minister zahraničia Szijjárt…
-
Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz
-
Oznam: na fore bol spustený nový režim moderácie. Viac o to je napísané v tomto článku.
Chazin
- Thread starter dasa
- Start date
dasa
Známy člen
Chazin
Kolonka z 28. října 2026
Předseda vlády Michail Mišustin pokračuje v politice rozvoje průmyslu a tento týden uspořádal strategické zasedání věnované realizaci národních projektů technologického vedení.
Již mnohokrát jsem vysvětloval, že ruské finanční úřady vynakládají titánské úsilí na to, aby se naše ekonomika nerozvíjela. O příčinách se dá diskutovat (domnívám se, že jde o snahu za každou cenu nás udržet v rámci brettonwoodského systému), ale závěr z této situace je jediný: kdyby někdo tuto politiku nekompenzoval, neexistovalo by ani současné Rusko.
A právě Mišustin to kompenzuje.
A právě obrovský důraz na rozvoj průmyslu a technologií ukazuje, jak to dělá.
No a podívejme se, co řekl při zahájení zmíněného zasedání.
„Důsledně postupujeme vpřed v hlavních směrech. Především jde o modernizaci a rozšiřování výrobních kapacit, vytváření vlastních průlomových technologií a aktivní zavádění výroby širokého spektra vědecky náročných produktů, jejichž ekvivalenty jsme dříve neměli. To umožňuje zvyšovat nezávislost Ruska v kriticky důležitých oblastech
Na minulém strategickém zasedání jsme projednali stav věcí v řadě klíčových sektorů. Dnes se zaměříme na otázky realizace tří národních projektů, které jsou zaměřeny na řešení rozsáhlých úkolů – od posílení zemědělsko-průmyslového komplexu až po vývoj inovativních dopravních systémů.“
No, co se týče zemědělsko-průmyslového komplexu, je to jasné, zejména za současných podmínek. Klimatická (nemám na mysli tolik to proslulé oteplování, jako spíše
známý jev „El Niño“) a logistická krize výrazně zvýšily význam tohoto odvětví.
Snížení dodávek obilí a hnojiv na světový trh se ještě projeví a my musíme být na tuto situaci
co nejlépe připraveni.
Ano, obilí a hnojiv máme dostatek, ale pokud světové ceny vzrostou, vznikne silná tendence prodat více, než si můžeme dovolit. A právě zde mohou technologie sehrát mimořádně důležitou roli, a to jak pro zvýšení ziskovosti exportu, tak pro lepší uspokojení domácí poptávky. Mišustin k tomu poznamenává: „ Pro potřeby chovu hospodářských zvířat rozšiřujeme v regionech výrobu celého sortimentu krmných doplňků a pro zvýšení kvality potravin – různých potravinářských složek. Odpovídající velká výrobní zařízení na aminokyseliny, enzymy a kvasinky již vznikají v Tatarstánu, v Belgorodské, Voroněžské, Moskevské, Tulské, Jaroslavské a dalších oblastech.“
O dopravních systémech se ani nedá úplně jednoduše mluvit, stačí si vzpomenout
na jedno přísloví o „hlupácích a silnicích“. A celá ta záležitost se sankcemi naznačuje, že potřebujeme vlastní technologie a výrobu letadel, vysokorychlostních železnic i dopravu
v arktické zóně.
Třetím velkým projektem je bezpilotní letectví. I zde je vše jasné, protože je zřejmé, že válkou na území Ukrajiny (která je v širším smyslu pokračováním občanské války staré více než sto let) to neskončí. Naše role v geopolitice se neustále zvyšuje (západní tisk již píše o „rozdělení světa mezi tři“ na konferenci APEC v Šen-čenu), a to znamená, že musíme nést odpovědnost za pořádek nejen na našem území, ale i na území našich spojenců.
A v dnešních podmínkách je to bez bezpilotních technologií nemožné.
Celkově lze říci, že Mišustin pokračuje v boji za rozvoj a své úvodní slovo uzavírá optimistickým tvrzením: „Navrhuji nyní podrobně analyzovat v každém z těchto směrů vytvořené řetězce vědecké a průmyslové spolupráce, používané modely řízení a stanovit soubor opatření k udržení nabyté dynamiky. Máme dostatečný potenciál i všechny zdroje k tomu, abychom splnili úkol stanovený prezidentem, jímž je dosažení technologického prvenství a suverenity v kriticky důležitých odvětvích naší ekonomiky.“
A nějak se mi strašně chce Mišustinovi věřit!
Zdroj: https://t.me/khazinml/13989
Doplnění k poslednímu sloupku
Zdroj: https://t.me/khazinml/13989
Člověk má čím dál větší chuť věřit Mišustinovi!
️Michail Mišustin vydal pokyny na základě závěrů strategického zasedání o rozvoji technologické politiky
V Rusku bude zřízena rada hlavních konstruktérů za účelem zdokonalení mechanismů technologické politiky, spolupráce v otázkách vypracování a realizace plánů technologické spolupráce a zajištění garantované poptávky po ruských výrobcích ve spolupráci s kvalifikovanými odběrateli.
Do 1. března 2027 musí být dokončeno zřízení vědeckých a personálních center v rámci národních projektů zaměřených na zajištění technologického prvenství.
Do 1. března 2027 je nutné aktualizovat mapy technologické spolupráce – organizační schémata zavádění technologií, které obsahují údaje o účastnících projektu, názvech výrobků, objemech financování a dalších klíčových parametrech.
Do 31. března 2027 budou vládě předloženy návrhy na přidělení průřezových a kritických technologií federálním výkonným orgánům a státním korporacím v souladu s jejich odbornými kompetencemi.
Více informací najdete na webových stránkách vlády.
Zdroj: https://t.me/khazinml/13994
Kolonka z 28. října 2026
Předseda vlády Michail Mišustin pokračuje v politice rozvoje průmyslu a tento týden uspořádal strategické zasedání věnované realizaci národních projektů technologického vedení.
Již mnohokrát jsem vysvětloval, že ruské finanční úřady vynakládají titánské úsilí na to, aby se naše ekonomika nerozvíjela. O příčinách se dá diskutovat (domnívám se, že jde o snahu za každou cenu nás udržet v rámci brettonwoodského systému), ale závěr z této situace je jediný: kdyby někdo tuto politiku nekompenzoval, neexistovalo by ani současné Rusko.
A právě Mišustin to kompenzuje.
A právě obrovský důraz na rozvoj průmyslu a technologií ukazuje, jak to dělá.
No a podívejme se, co řekl při zahájení zmíněného zasedání.
„Důsledně postupujeme vpřed v hlavních směrech. Především jde o modernizaci a rozšiřování výrobních kapacit, vytváření vlastních průlomových technologií a aktivní zavádění výroby širokého spektra vědecky náročných produktů, jejichž ekvivalenty jsme dříve neměli. To umožňuje zvyšovat nezávislost Ruska v kriticky důležitých oblastech
Na minulém strategickém zasedání jsme projednali stav věcí v řadě klíčových sektorů. Dnes se zaměříme na otázky realizace tří národních projektů, které jsou zaměřeny na řešení rozsáhlých úkolů – od posílení zemědělsko-průmyslového komplexu až po vývoj inovativních dopravních systémů.“
No, co se týče zemědělsko-průmyslového komplexu, je to jasné, zejména za současných podmínek. Klimatická (nemám na mysli tolik to proslulé oteplování, jako spíše
známý jev „El Niño“) a logistická krize výrazně zvýšily význam tohoto odvětví.
Snížení dodávek obilí a hnojiv na světový trh se ještě projeví a my musíme být na tuto situaci
co nejlépe připraveni.
Ano, obilí a hnojiv máme dostatek, ale pokud světové ceny vzrostou, vznikne silná tendence prodat více, než si můžeme dovolit. A právě zde mohou technologie sehrát mimořádně důležitou roli, a to jak pro zvýšení ziskovosti exportu, tak pro lepší uspokojení domácí poptávky. Mišustin k tomu poznamenává: „ Pro potřeby chovu hospodářských zvířat rozšiřujeme v regionech výrobu celého sortimentu krmných doplňků a pro zvýšení kvality potravin – různých potravinářských složek. Odpovídající velká výrobní zařízení na aminokyseliny, enzymy a kvasinky již vznikají v Tatarstánu, v Belgorodské, Voroněžské, Moskevské, Tulské, Jaroslavské a dalších oblastech.“
O dopravních systémech se ani nedá úplně jednoduše mluvit, stačí si vzpomenout
na jedno přísloví o „hlupácích a silnicích“. A celá ta záležitost se sankcemi naznačuje, že potřebujeme vlastní technologie a výrobu letadel, vysokorychlostních železnic i dopravu
v arktické zóně.
Třetím velkým projektem je bezpilotní letectví. I zde je vše jasné, protože je zřejmé, že válkou na území Ukrajiny (která je v širším smyslu pokračováním občanské války staré více než sto let) to neskončí. Naše role v geopolitice se neustále zvyšuje (západní tisk již píše o „rozdělení světa mezi tři“ na konferenci APEC v Šen-čenu), a to znamená, že musíme nést odpovědnost za pořádek nejen na našem území, ale i na území našich spojenců.
A v dnešních podmínkách je to bez bezpilotních technologií nemožné.
Celkově lze říci, že Mišustin pokračuje v boji za rozvoj a své úvodní slovo uzavírá optimistickým tvrzením: „Navrhuji nyní podrobně analyzovat v každém z těchto směrů vytvořené řetězce vědecké a průmyslové spolupráce, používané modely řízení a stanovit soubor opatření k udržení nabyté dynamiky. Máme dostatečný potenciál i všechny zdroje k tomu, abychom splnili úkol stanovený prezidentem, jímž je dosažení technologického prvenství a suverenity v kriticky důležitých odvětvích naší ekonomiky.“
A nějak se mi strašně chce Mišustinovi věřit!
Zdroj: https://t.me/khazinml/13989
Doplnění k poslednímu sloupku
Zdroj: https://t.me/khazinml/13989
Člověk má čím dál větší chuť věřit Mišustinovi!
️Michail Mišustin vydal pokyny na základě závěrů strategického zasedání o rozvoji technologické politikyV Rusku bude zřízena rada hlavních konstruktérů za účelem zdokonalení mechanismů technologické politiky, spolupráce v otázkách vypracování a realizace plánů technologické spolupráce a zajištění garantované poptávky po ruských výrobcích ve spolupráci s kvalifikovanými odběrateli.Do 1. března 2027 musí být dokončeno zřízení vědeckých a personálních center v rámci národních projektů zaměřených na zajištění technologického prvenství.Do 1. března 2027 je nutné aktualizovat mapy technologické spolupráce – organizační schémata zavádění technologií, které obsahují údaje o účastnících projektu, názvech výrobků, objemech financování a dalších klíčových parametrech.Do 31. března 2027 budou vládě předloženy návrhy na přidělení průřezových a kritických technologií federálním výkonným orgánům a státním korporacím v souladu s jejich odbornými kompetencemi.Více informací najdete na webových stránkách vlády.
Zdroj: https://t.me/khazinml/13994
Naposledy upravené:
dasa
Známy člen
Komentář k aktuálním událostem ze dne 31.10. 2026 Michail Chazin
Michail Chazin rozebírá klíčové ekonomické a politické události z konce týdne,
včetně propadu na trzích, situace kolem umělé inteligence a narůstající inflační vlny v Evropě. Ve videu se diskutuje o vzájemných souvislostech americké politiky, nadcházejících volbách
v USA, přípravách na summit APEC, jakož i o vnitropolitických procesech v Polsku a jejich vlivu na finanční stabilitu.
Seznamte se s analýzou aktuálního stavu světového finančního systému a prognózami.
Zdroj: https://rutube.ru/video/22f1c1849430de96178fab9ea47d9302/
OBSAH:
0:00:01 Dvě nečekané události týdne a přehled světové politiky
0:03:56 Inflační vlna v Evropě a makroekonomický přehled fondu Chazina
0:07:14 Situace v Polsku a stabilita evropského finančního systému
0:10:31 Shrnutí týdne a výhled vývoje situace na trzích
Řada sil Spojených států amerických chce zaútočit na Írán a tak dále.
Dvě události se ukázaly jako nečekané.
První z nich se týká ekonomiky – jde o páteční propad na trzích. Zatím ještě nevím, k čemu to povede. S největší pravděpodobností se to vyrovná. Ačkoli nevylučuji, že se v předvečer voleb rozhodli uspořádat malou paniku. Jelikož se vyznat ve spletitých souvislostech americké politiky je záležitost pro profesionály, nebudu se ani já vyjadřovat k tomu, jak to dopadne ve volbách, protože jsem hluboce přesvědčen, že to všechno skončí tak, že nebude přijato žádné konečné rozhodnutí. Zejména se jim nepodaří zorganizovat Trumpovo odvolání.
A k velkému vítězství Trumpových sil také nedojde.
Připomenu také, že před několika měsíci jsme diskutovali o výsledcích společnosti NVIDIA a říkali jsme, že výsledky nejsou nijak oslnivé a že by kvůli tomu mohlo dojít k propadu. Velké množství různých politických událostí toto téma jakoby odsunulo do pozadí.
A teď vidíme – sice NVIDIA své výsledky nezveřejnila, ale to vůbec nevadí, podstata se tím nemění. Všichni dobře chápou, že na trhu s umělou inteligencí vznikla velmi silná bublina, která dříve či později musela prasknout.
A otázka spočívá výhradně v tom: jakého rozsahu budou, tak říkajíc, vlny, které budou
této bouři předcházet?
To, co se stalo, je zjevná kombinacenaprosto objektivních okolností – no, že s tím je třeba něco dělat, peníze už nejsou – plus eskalace politických událostí.
A pro připomenutí: dohody mezi částí amerických elit, Ruskem a Čínou dospěly do stadia, kdy je možné již na samitu APEC v Šen-dže.
Například o tom, jak se budou řešit složité otázky.
A je velmi dobře vidět, jak konzervativní americké elity všem dost tvrdě vysvětlují, včetně zástupců Evropské unie a Velké Británie, že je třeba ukončit tu záležitost na Ukrajině.
No, vlastně je třeba ukončit všechny záležitosti, ale v tuto chvíli se zřejmě hlavní důraz bude klást na Írán. A právě to vše dohromady vytváří situaci, ve které, no, jakoby už nebylo možné to udržet.
A k tomu ještě vnitřní konflikty, protože euroatlantické elity začaly chápat, že situace je, obecně řečeno, mizerná.
A v tomto přehledu je zcela jasně vidět, že v Evropě začala mohutná inflační vlna.
My jsme se o tom dozvěděli teprve tento týden, ale myslím si, že orgány Evropské unie se o
tom dozvěděly už dříve.
Mimochodem, nevylučuji, že odchod Christine Lagardeové souvisí právě s tím, že existuje jasné povědomí o tom, že udržet evropské finance pod kontrolou je nemožné.
Z toho ostatně okamžitě vyplývá druhé téma konce týdne, ale o tom až o něco později.
Porozumění vnitřním mechanismům, které my nemáme a ani mít nemůžeme, vede k tomu, že účastníci těchto procesů začínají být velmi nervózní a snaží se nějak, no, jakoby něco vymyslet.
A nic vymyslet nejde.
No, protože, jak to říct, není možné pouhou silou vůle udržet těžkou kovovou kuličku pod stropem. Spadne dolů.
Zdroje jsou prakticky vyčerpány. Politické napětí vzrostlo, no, až na kritickou úroveň.
Ve skutečnosti musí euroatlantické elity doslova během pár týdnů – summit v Šen-ženu
začne, no dobře, za 2 až 2 týdny, summit v Šen-ženu se bude konat 17. a 18. – podniknout nějaké kroky, které zajistí, jak bych to řekl, přežití po skončení této krize. Jak to udělat? Co s tím dělat?
Proto se domnívám, že všechny tyto příběhy, kolapsy a události v Polsku, k nimž se nyní dostanu, jsou důsledkem hysterických reakcí, které je neuvěřitelně obtížné posoudit, protože hysterie se právě vyznačuje absencí logiky. To znamená, že nevíme, kdo se pohnul jako první, nevíme, jak se pohnul. Ne vždy chápeme, před jakými hrozbami se tak chová.
A myslím si, že, ehm, celá tahle záležitost je prostě jen další bublina. Víte, když voda vře, tvoří se v ní bubliny. Tohle je jedna z těch bublin, která se vynořuje ze dna hrnce nahoru. Mám na mysli propad trhů. Ještě jednou zopakuji, že si nejsem jistý, zda to skončí totálním propadem. Připomínám, že v úterý jsou volby v USA. Myslím si, že v pondělí ten problém zakryjí. Ale na jak dlouho? Na tři dny, na tři týdny, nebo možná dokonce na pár měsíců? To zatím nemohu říct. Myslím, že to nikdo nemůže. A teď k Polsku.
Polsko je země, ve které je ekonomika, no, řekněme, že na tom není nejhůře ve srovnání s některými jinými zeměmi v Evropské unii.
Problém však spočívá v tom, že bez Evropské unie nemůže Polsko existovat.
A soudě podle inflace je situace v Evropské unii kritická.
A mimochodem, v Londýně také. A k tomu je třeba ještě přidat jednu věc. Mnohokrát jsem poukazoval na to, že pokud Spojené státy americké zastaví nebo pozastaví úvěry v rámci swapových linek od Fedu směrem k ECB a Bank of England, nebudou schopny zastavit emisi peněz, a to pak povede k vysoké inflaci. Otázka: a co když právě tyto swapové linky pozastavily?
A pak by nastala přibližně stejná hysterie, jako na Ukrajině se Starlinkem, protože bez toho není možné udržet stabilitu evropského finančního systému. Mám takový pocit, že právě v této situaci se nacházíme. A pak je jasné, že v Polsku, kde elity, které jsou u moci a které chápou, že možná budou muset, no, jakoby něco udělat a s mocí se rozloučit, se za každou cenu snaží udržet se u moci, aniž by řekly, no, jsem naprosto přesvědčen, že tam dochází ke korupci, ale jednoduše proto, že s nynějším Bruselem to bez ní nejde.
A z tohoto důvodu jakoukoli, no, alespoň potenciální opozici – a Ústavní soud, jak se tam tomu říká, ústavní shromáždění Polska – kontroluje alternativní strana.
Proto je třeba situaci zde a teď rázně potlačit. Zopakuji to ještě jednou: čas se počítá už na dny.
V tomto smyslu tedy není na tom nic překvapivého.
Nejde o převrat v tom smyslu, že u moci zůstává ta samá mocenská skupina, která je pro Brusel. Jiná věc je, že je třeba změnit politiku, ano, a vypořádat se s, jak to říct, s těmi, kteří prohráli a sedí v Bruselu. To je hloupost.
Je však třeba vzít v úvahu, že právě toto ústavní shromáždění, nebo jak se tomu v Polsku říká, ovládají polští nacionalisté.
To znamená, že tihle chlapi jsou ještě mnohem tvrdší. Ti by mimochodem mohli začít válčit s Ruskem nebo Běloruskem úplně bez podpory Bruselu a NATO. No, Bůh jim bude soudcem, ať si to Poláci vyřeší sami. Základní příčinou však je, že stabilita finančního systému je kritická a summit se koná za dva a půl týdne. To je vlastně situace, do které jsme se dostali.
Proto budu s velkým zájmem sledovat, co se stane v pondělí. Hodně věcí se vyjasní.
Ještě jednou zopakuji, že zatím nemáme dostatek informací. To je vše.
Je tedy zřejmé, že jde o důsledek narůstajícího napětí.
Jak se to však bude dále vyvíjet, je zatím těžké říci, protože v tom hraje velkou roli subjektivní faktor. Koneckonců ti lidé, kteří do značné míry ovládají finanční systém Spojených států amerických, se mohou rozhodnout, že na to všechno kašlou. No a spustit kolaps právě teď by bylo velmi vzrušující, ale, jak už jsem řekl, s největší pravděpodobností to vydrží až do konce listopadu. Děkuji.
Michail Chazin rozebírá klíčové ekonomické a politické události z konce týdne,
včetně propadu na trzích, situace kolem umělé inteligence a narůstající inflační vlny v Evropě. Ve videu se diskutuje o vzájemných souvislostech americké politiky, nadcházejících volbách
v USA, přípravách na summit APEC, jakož i o vnitropolitických procesech v Polsku a jejich vlivu na finanční stabilitu.
Seznamte se s analýzou aktuálního stavu světového finančního systému a prognózami.
Zdroj: https://rutube.ru/video/22f1c1849430de96178fab9ea47d9302/
OBSAH:
0:00:01 Dvě nečekané události týdne a přehled světové politiky
0:03:56 Inflační vlna v Evropě a makroekonomický přehled fondu Chazina
0:07:14 Situace v Polsku a stabilita evropského finančního systému
0:10:31 Shrnutí týdne a výhled vývoje situace na trzích
Řada sil Spojených států amerických chce zaútočit na Írán a tak dále.
Dvě události se ukázaly jako nečekané.
První z nich se týká ekonomiky – jde o páteční propad na trzích. Zatím ještě nevím, k čemu to povede. S největší pravděpodobností se to vyrovná. Ačkoli nevylučuji, že se v předvečer voleb rozhodli uspořádat malou paniku. Jelikož se vyznat ve spletitých souvislostech americké politiky je záležitost pro profesionály, nebudu se ani já vyjadřovat k tomu, jak to dopadne ve volbách, protože jsem hluboce přesvědčen, že to všechno skončí tak, že nebude přijato žádné konečné rozhodnutí. Zejména se jim nepodaří zorganizovat Trumpovo odvolání.
A k velkému vítězství Trumpových sil také nedojde.
Připomenu také, že před několika měsíci jsme diskutovali o výsledcích společnosti NVIDIA a říkali jsme, že výsledky nejsou nijak oslnivé a že by kvůli tomu mohlo dojít k propadu. Velké množství různých politických událostí toto téma jakoby odsunulo do pozadí.
A teď vidíme – sice NVIDIA své výsledky nezveřejnila, ale to vůbec nevadí, podstata se tím nemění. Všichni dobře chápou, že na trhu s umělou inteligencí vznikla velmi silná bublina, která dříve či později musela prasknout.
A otázka spočívá výhradně v tom: jakého rozsahu budou, tak říkajíc, vlny, které budou
této bouři předcházet?
To, co se stalo, je zjevná kombinacenaprosto objektivních okolností – no, že s tím je třeba něco dělat, peníze už nejsou – plus eskalace politických událostí.
A pro připomenutí: dohody mezi částí amerických elit, Ruskem a Čínou dospěly do stadia, kdy je možné již na samitu APEC v Šen-dže.
Například o tom, jak se budou řešit složité otázky.
A je velmi dobře vidět, jak konzervativní americké elity všem dost tvrdě vysvětlují, včetně zástupců Evropské unie a Velké Británie, že je třeba ukončit tu záležitost na Ukrajině.
No, vlastně je třeba ukončit všechny záležitosti, ale v tuto chvíli se zřejmě hlavní důraz bude klást na Írán. A právě to vše dohromady vytváří situaci, ve které, no, jakoby už nebylo možné to udržet.
A k tomu ještě vnitřní konflikty, protože euroatlantické elity začaly chápat, že situace je, obecně řečeno, mizerná.
A v tomto přehledu je zcela jasně vidět, že v Evropě začala mohutná inflační vlna.
My jsme se o tom dozvěděli teprve tento týden, ale myslím si, že orgány Evropské unie se o
tom dozvěděly už dříve.
Mimochodem, nevylučuji, že odchod Christine Lagardeové souvisí právě s tím, že existuje jasné povědomí o tom, že udržet evropské finance pod kontrolou je nemožné.
Z toho ostatně okamžitě vyplývá druhé téma konce týdne, ale o tom až o něco později.
Porozumění vnitřním mechanismům, které my nemáme a ani mít nemůžeme, vede k tomu, že účastníci těchto procesů začínají být velmi nervózní a snaží se nějak, no, jakoby něco vymyslet.
A nic vymyslet nejde.
No, protože, jak to říct, není možné pouhou silou vůle udržet těžkou kovovou kuličku pod stropem. Spadne dolů.
Zdroje jsou prakticky vyčerpány. Politické napětí vzrostlo, no, až na kritickou úroveň.
Ve skutečnosti musí euroatlantické elity doslova během pár týdnů – summit v Šen-ženu
začne, no dobře, za 2 až 2 týdny, summit v Šen-ženu se bude konat 17. a 18. – podniknout nějaké kroky, které zajistí, jak bych to řekl, přežití po skončení této krize. Jak to udělat? Co s tím dělat?
Proto se domnívám, že všechny tyto příběhy, kolapsy a události v Polsku, k nimž se nyní dostanu, jsou důsledkem hysterických reakcí, které je neuvěřitelně obtížné posoudit, protože hysterie se právě vyznačuje absencí logiky. To znamená, že nevíme, kdo se pohnul jako první, nevíme, jak se pohnul. Ne vždy chápeme, před jakými hrozbami se tak chová.
A myslím si, že, ehm, celá tahle záležitost je prostě jen další bublina. Víte, když voda vře, tvoří se v ní bubliny. Tohle je jedna z těch bublin, která se vynořuje ze dna hrnce nahoru. Mám na mysli propad trhů. Ještě jednou zopakuji, že si nejsem jistý, zda to skončí totálním propadem. Připomínám, že v úterý jsou volby v USA. Myslím si, že v pondělí ten problém zakryjí. Ale na jak dlouho? Na tři dny, na tři týdny, nebo možná dokonce na pár měsíců? To zatím nemohu říct. Myslím, že to nikdo nemůže. A teď k Polsku.
Polsko je země, ve které je ekonomika, no, řekněme, že na tom není nejhůře ve srovnání s některými jinými zeměmi v Evropské unii.
Problém však spočívá v tom, že bez Evropské unie nemůže Polsko existovat.
A soudě podle inflace je situace v Evropské unii kritická.
A mimochodem, v Londýně také. A k tomu je třeba ještě přidat jednu věc. Mnohokrát jsem poukazoval na to, že pokud Spojené státy americké zastaví nebo pozastaví úvěry v rámci swapových linek od Fedu směrem k ECB a Bank of England, nebudou schopny zastavit emisi peněz, a to pak povede k vysoké inflaci. Otázka: a co když právě tyto swapové linky pozastavily?
A pak by nastala přibližně stejná hysterie, jako na Ukrajině se Starlinkem, protože bez toho není možné udržet stabilitu evropského finančního systému. Mám takový pocit, že právě v této situaci se nacházíme. A pak je jasné, že v Polsku, kde elity, které jsou u moci a které chápou, že možná budou muset, no, jakoby něco udělat a s mocí se rozloučit, se za každou cenu snaží udržet se u moci, aniž by řekly, no, jsem naprosto přesvědčen, že tam dochází ke korupci, ale jednoduše proto, že s nynějším Bruselem to bez ní nejde.
A z tohoto důvodu jakoukoli, no, alespoň potenciální opozici – a Ústavní soud, jak se tam tomu říká, ústavní shromáždění Polska – kontroluje alternativní strana.
Proto je třeba situaci zde a teď rázně potlačit. Zopakuji to ještě jednou: čas se počítá už na dny.
V tomto smyslu tedy není na tom nic překvapivého.
Nejde o převrat v tom smyslu, že u moci zůstává ta samá mocenská skupina, která je pro Brusel. Jiná věc je, že je třeba změnit politiku, ano, a vypořádat se s, jak to říct, s těmi, kteří prohráli a sedí v Bruselu. To je hloupost.
Je však třeba vzít v úvahu, že právě toto ústavní shromáždění, nebo jak se tomu v Polsku říká, ovládají polští nacionalisté.
To znamená, že tihle chlapi jsou ještě mnohem tvrdší. Ti by mimochodem mohli začít válčit s Ruskem nebo Běloruskem úplně bez podpory Bruselu a NATO. No, Bůh jim bude soudcem, ať si to Poláci vyřeší sami. Základní příčinou však je, že stabilita finančního systému je kritická a summit se koná za dva a půl týdne. To je vlastně situace, do které jsme se dostali.
Proto budu s velkým zájmem sledovat, co se stane v pondělí. Hodně věcí se vyjasní.
Ještě jednou zopakuji, že zatím nemáme dostatek informací. To je vše.
Je tedy zřejmé, že jde o důsledek narůstajícího napětí.
Jak se to však bude dále vyvíjet, je zatím těžké říci, protože v tom hraje velkou roli subjektivní faktor. Koneckonců ti lidé, kteří do značné míry ovládají finanční systém Spojených států amerických, se mohou rozhodnout, že na to všechno kašlou. No a spustit kolaps právě teď by bylo velmi vzrušující, ale, jak už jsem řekl, s největší pravděpodobností to vydrží až do konce listopadu. Děkuji.
Naposledy upravené:
dasa
Známy člen
profesor se dívá do světa - Jestafiev
Vážení kolegové, jak jistě chápete, harmonogram publikací se trochu rozpadl.
Můj předběžný plán příspěvků na tento týden je následující: dnes si povíme o logice různých „Londýnů“ a státu Velké Británie. Zítra, v úterý 3. 11. – „hypotézy a domněnky“.
A příspěvek o Blízkém východě – podle situace: buď 4. 11., nebo ve čtvrtek.
Spíš ve středu, a o volbách – ve čtvrtek. Ve středu už budou známy některé výsledky voleb v USA. Skutečná situace však bude jasná až později.
A upřímně – do davu komentátorů se mi nechce.
K napsání tohoto textu mě podnítilo zjevné rozkolení mezi britskou vládnoucí byrokracií a „globálními Londýny“. Tuto propast je nutné zohlednit při jakýchkoli kontaktech, kde se projevuje britská „stopa“ či „stopa“. Dříve jsem – a nejen já – vycházel z toho, že Velká Británie jako stát je nástrojem „staroglobálního Londýna“, tj. síťové a „stínové“ části Britského impéria. Na rozdíl od „neoglobálního Londýna“, který disponuje větší flexibilitou a je přítomen uvnitř Velké Británie, aniž by na ní byl kriticky závislý. Objevily se však důležité nuance, které ohromujícím způsobem odrážejí charakter současné historické epochy.
Velká Británie jako stát není řízena britskou aristokracií, která na počátku 21. století „zchátrala na kost“, ale britskou byrokracií, která stejně jako aristokracie začala nabývat rysů dědičnosti. Právě postupné nahrazování zkažené britské aristokracie „služebnickou třídou“, částečně byrokracií (jako například R. Moore,
autor známého manifestu) umožnila „staroglobálnímu Londýnu“ nejen využít oslabení USA a procesy odsuverénizace Ameriky v rámci „velké euroatlantické oblasti“ (a to v letech 2010.), ale také zastavit posilování „neoglobálního Londýna“, který aktivně podkopával ranou verzi postimperiálního britského globalismu. Nyní však nastávají jiné časy.
V současné době se Velká Británie nachází v krizi, ale hledá možnosti, jak si zachovat svůj status v konfrontaci s Ruskem. Protože mimo konflikt na Ukrajině Velká Británie ztratí vše, a to dokonce i v rámci jakoby britského projektu „Nové Euroatlantiky“. „Globální Londýn“ zvažuje různé varianty a vidí, že pokračování konfliktu na Ukrajině vede k nárůstu rizik a (což je nejdůležitější) k vázání zdrojů. „Globální Londýn“, zachovávající si racionalitu a cynismus, si chce uvolnit ruce pro zajímavější projekty. Nejen v Perském zálivu, ale i na Balkáně.
O detailech a specifikách budeme pokračovat na uzavřených kanálech autorské analýzy.
Přihlášení k odběru pomocí odkazů (dle výběru):
Na platformě messengeru Max podle odkazu: https://max.ru/id482108501008_bot?startapp=uauupchbyrnt
Na platformě Rusty podle odkazu: https://www.roosty.su/dimonundmir
Může se však „staroglobální Londýn“ zcela oddělit od Velké Británie?
Dříve bych odpověděl: „nemůže“. Projekt „Nová Euroatlantika“ však mnoho věcí mění.
Velká Británie v něm (a tedy i tradiční britská byrokracie) výrazně ztrácí na významu.
A vládnoucí britská byrokracie nemohla v tomto projektu nevidět hrozbu pro sebe samu.
Což z ní objektivně činí protivníka projektu „Nová Euroatlantika“.
Na uzavřených kanálech mé autorské analýzy se budu zabývat i rozdíly v politice různých „Londýnů“ vůči Rusku. Zde řeknu jen jedno:
„Staroglobální Londýn“, podle mého názoru, se ve snaze navázat s námi dialog snaží prosadit stejný scénář jako Trump. Londýn, který se dříve vyznačoval drzostí a kreativitou a touto vlastností nakazil svou klientelu (včetně kyjevských bezpečnostních sil-teroristů), začíná nejenom opakovat sám sebe. Je jen otázkou času, než v Moskvě na velvyslanectví uspořádají kolem Vánoc koncert klasické hudby. Se stejnými aktéry.
Začíná opakovat cizí schémata.To je první známka omezenosti lidských zdrojů. A času.
Ale je stále stejně nemilosrdný, krutý a považuje Rusko za dočasný neúspěch, který je třeba odstranit, ale lze to udělat později.
Cíl č. 1 – Trump, a Britové nemohou čekat až do konce jeho funkčního období
Zdroj: https://t.me/dimonundmir/24098
Vážení kolegové, jak jistě chápete, harmonogram publikací se trochu rozpadl.
Můj předběžný plán příspěvků na tento týden je následující: dnes si povíme o logice různých „Londýnů“ a státu Velké Británie. Zítra, v úterý 3. 11. – „hypotézy a domněnky“.
A příspěvek o Blízkém východě – podle situace: buď 4. 11., nebo ve čtvrtek.
Spíš ve středu, a o volbách – ve čtvrtek. Ve středu už budou známy některé výsledky voleb v USA. Skutečná situace však bude jasná až později.
A upřímně – do davu komentátorů se mi nechce.
K napsání tohoto textu mě podnítilo zjevné rozkolení mezi britskou vládnoucí byrokracií a „globálními Londýny“. Tuto propast je nutné zohlednit při jakýchkoli kontaktech, kde se projevuje britská „stopa“ či „stopa“. Dříve jsem – a nejen já – vycházel z toho, že Velká Británie jako stát je nástrojem „staroglobálního Londýna“, tj. síťové a „stínové“ části Britského impéria. Na rozdíl od „neoglobálního Londýna“, který disponuje větší flexibilitou a je přítomen uvnitř Velké Británie, aniž by na ní byl kriticky závislý. Objevily se však důležité nuance, které ohromujícím způsobem odrážejí charakter současné historické epochy.
Velká Británie jako stát není řízena britskou aristokracií, která na počátku 21. století „zchátrala na kost“, ale britskou byrokracií, která stejně jako aristokracie začala nabývat rysů dědičnosti. Právě postupné nahrazování zkažené britské aristokracie „služebnickou třídou“, částečně byrokracií (jako například R. Moore,
autor známého manifestu) umožnila „staroglobálnímu Londýnu“ nejen využít oslabení USA a procesy odsuverénizace Ameriky v rámci „velké euroatlantické oblasti“ (a to v letech 2010.), ale také zastavit posilování „neoglobálního Londýna“, který aktivně podkopával ranou verzi postimperiálního britského globalismu. Nyní však nastávají jiné časy.
V současné době se Velká Británie nachází v krizi, ale hledá možnosti, jak si zachovat svůj status v konfrontaci s Ruskem. Protože mimo konflikt na Ukrajině Velká Británie ztratí vše, a to dokonce i v rámci jakoby britského projektu „Nové Euroatlantiky“. „Globální Londýn“ zvažuje různé varianty a vidí, že pokračování konfliktu na Ukrajině vede k nárůstu rizik a (což je nejdůležitější) k vázání zdrojů. „Globální Londýn“, zachovávající si racionalitu a cynismus, si chce uvolnit ruce pro zajímavější projekty. Nejen v Perském zálivu, ale i na Balkáně.
O detailech a specifikách budeme pokračovat na uzavřených kanálech autorské analýzy.
Přihlášení k odběru pomocí odkazů (dle výběru):
Na platformě messengeru Max podle odkazu: https://max.ru/id482108501008_bot?startapp=uauupchbyrnt
Na platformě Rusty podle odkazu: https://www.roosty.su/dimonundmir
Může se však „staroglobální Londýn“ zcela oddělit od Velké Británie?
Dříve bych odpověděl: „nemůže“. Projekt „Nová Euroatlantika“ však mnoho věcí mění.
Velká Británie v něm (a tedy i tradiční britská byrokracie) výrazně ztrácí na významu.
A vládnoucí britská byrokracie nemohla v tomto projektu nevidět hrozbu pro sebe samu.
Což z ní objektivně činí protivníka projektu „Nová Euroatlantika“.
Na uzavřených kanálech mé autorské analýzy se budu zabývat i rozdíly v politice různých „Londýnů“ vůči Rusku. Zde řeknu jen jedno:
„Staroglobální Londýn“, podle mého názoru, se ve snaze navázat s námi dialog snaží prosadit stejný scénář jako Trump. Londýn, který se dříve vyznačoval drzostí a kreativitou a touto vlastností nakazil svou klientelu (včetně kyjevských bezpečnostních sil-teroristů), začíná nejenom opakovat sám sebe. Je jen otázkou času, než v Moskvě na velvyslanectví uspořádají kolem Vánoc koncert klasické hudby. Se stejnými aktéry.
Začíná opakovat cizí schémata.To je první známka omezenosti lidských zdrojů. A času.
Ale je stále stejně nemilosrdný, krutý a považuje Rusko za dočasný neúspěch, který je třeba odstranit, ale lze to udělat později.
Cíl č. 1 – Trump, a Britové nemohou čekat až do konce jeho funkčního období
Zdroj: https://t.me/dimonundmir/24098
Naposledy upravené:
dasa
Známy člen
Globální krize a volby v USA: co čeká světový finanční systém
V tomto díle Michail Chazin analyzuje klíčové ekonomické a politické události uplynulého týdne: rozhodnutí amerického Fedu o úrokové sazbě, rostoucí inflaci v Evropské unii a rizika rozsáhlého odlivu kapitálu z Evropy.
Diskutovány jsou důsledky rozsáhlého hackerského útoku na kryptoměnovou burzu,
skutečný vliv umělé inteligence na trh práce, stejně jako geopolitická situace před volbami
v USA a vnitřní politické boje v Polsku.
Zdroj: https://rutube.ru/video/75aa204b7a3b5461bcf2b8a1e2cff446/
OBSAH:
0:00:00 Úvod a události týdne
0:01:57 Rozhodnutí americké centrální banky (FED) a dilema ohledně úrokové sazby
0:03:51 Umělá inteligence a trh práce
0:05:56 Hackerský útok na kryptoměnovou burzu Binance a propad trhů
0:07:51 Letecká nehoda a volby v USA
0:11:06 Inflace v Evropské unii a problém likvidity
0:12:24 Swapové linky FRS a odliv kapitálu z Evropy
0:16:13 Rizika pro evropské elity a situace v Polsku
0:24:06 Odpovědi na otázky: demografie a bydlení
0:25:40 Telefonát skandinávských lídrů a vnější vliv
0:27:28 Perspektivy rublové zóny a výsledky průzkumu
0:29:30 Diskuse o monarchii a stavovské společnosti
0:31:47 Změny ve finančním bloku vlády
0:32:57 Rozvoj regionů a život ve středním pásu Ruska
0:36:17 Růst cen za bydlení a komunální služby a regulace monopolů
0:39:49 Hodnocení událostí z října 1993
0:41:10 Ukončení konfliktu a politický boj v Polsku
0:43:38 Koncepce rozvoje Moskvy a decentralizace země
0:45:51 Přesídlení úředníků a infrastruktura v regionech
0:47:41 Závěr a shrnutí pořadu
Chazin: Textová verze vysílání na stanici „ Hovoří Moskva“ ze dne 2. listopadu 2026.
1. Iluze růstu americké ekonomiky a prasknutí bubliny umělé inteligence Rozhodnutí Fedu ponechat úrokovou sazbu beze změny pouze udržuje fundamentální rozpor: inflaci je třeba tlumit jejím zvyšováním, zatímco klesající ekonomiku – jejím snižováním. Oficiální údaje o růstu HDP USA jsou fikcí, protože skutečná zaměstnanost a délka pracovního týdne tento obraz nepotvrzují. Hromadná propouštění pod záminkou zavádění umělé inteligence již selhávají a společnosti jsou nuceny přijímat zaměstnance zpět kvůli neschopnosti algoritmů fungovat bez lidské kontroly. Hackerský útok na kryptoměnovou burzu v hodnotě 6 miliard dolarů a následný propad trhů nevypadají jako náhoda, ale jako součást koordinovaného procesu, který maskuje prasknutí bubliny umělé inteligence. Finanční systém se snaží udržet iluzi stability, ale makroekonomické ukazatele svědčí o hluboké strukturální krizi.
2. Geopolitický tlak na Trumpa a význam summitu v Šen-čenu
Tlak na Donalda Trumpa dosahuje vrcholu, o čemž svědčí podezřelé incidenty, jako je pád soukromého tryskáče poblíž jeho rezidence. Euroatlantické síly ovládané Londýnem se zoufale snaží zmařit jeho cestu na summit APEC v Šen-čenu, kde se bude formovat nová světová architektura. Navzdory tomu budou výsledky nadcházejících voleb s vysokou pravděpodobností pro Trumpa lepší, než se očekává, což mu zajistí potřebný politický kapitál.
Jakmile tento mandát získá, bude schopen tvrdě prosadit své podmínky ohledně Ukrajiny a Íránu a ignorovat hysterii evropských spojenců. Jakékoli pokusy o jeho fyzické či politické odstranění jen potvrzují, že jeho návštěva v Šen-čenu se stane bodem, odkud již není návratu pro starý globální systém.
3. Závěrečná fáze krize eura a uzavření swapových linek
Evropský finanční systém vstoupil do kritické fáze, o čemž přímo svědčí blížící se odstoupení Christine Lagardeové z funkce předsedkyně ECB. Evropská unie tiskne peníze na podporu poptávky, ale zcela ztratila schopnost suverénní sterilizace nadbytečné likvidity v eurech.
Tento systém se opíral výhradně o swapové linky s Federálním rezervním systémem (FED) a Bank of England, které byly podle všeho americkou stranou omezeny nebo uzavřeny.
Bez přílivu dolarů a odlivu eur do evropské ekonomiky se nevyhnutelně spustí mechanismus hyperinflace, zejména v průmyslovém sektoru. Pokusy o udržení kurzu nebo stabilizaci trhů pomocí autoritativních rozhodnutí již nefungují, protože základní mechanismy toku kapitálu jsou narušeny.
4. Nucený odliv kapitálu z Evropy do USA
Spojené státy fakticky zahájily operaci „vyprázdnění evropské pokladničky“, při níž nuceně stahují kapitál vyvezený do západní Evropy po roce 1946. Odpojení swapových linek nutí všechny držitele eura, aby je naléhavě převedli na dolary a převedli prostředky na americké finanční trhy. Tento rozsáhlý odliv kapitálu dočasně oddálí systémové problémy uvnitř samotné americké ekonomiky a zajistí jí příliv čerstvé likvidity. Pro země západní Evropy a samotnou Evropskou unii však tento proces znamená totální ekonomickou katastrofu a znehodnocení naspořených prostředků. Evropa se mění v dárce zdrojů, který zachraňuje dolar před kolapsem za cenu vlastního úplného finančního vyčerpání.
5. Panika evropských politických elit a sázka na válku
Staré finanční elity Evropy si uvědomily nevyhnutelnost kolapsu a připravují se na přesun svých aktiv do dolarové zóny, přičemž opouštějí své politické loutky. Pro místní politické elity znamená ztráta moci nejen pouhou rezignaci, ale i reálné tresty odnětí svobody za kolosální korupční schémata. Aby se udržely u moci a zbavily se neúnosných sociálních závazků, je pro ně životně důležité rozpoutat válku a prohlásit ji za boj proti vnějšímu nepříteli. Právě proto dochází k pokusům uměle vyprovokovat konflikt, mimo jiné prostřednictvím nátlaku na nacionalisty v Polsku s cílem vytvořit opěrný bod proti Rusku nebo Bělorusku. Tato zoufalá hra o náskok je diktována výhradně instinktem sebezáchovy kompromitovaných úředníků, nikoli skutečnými zájmy jejich zemí.
6. Demografická slepá ulička a nutnost reformy trhu s bydlením
Současná demografická situace a stav trhu s bydlením vyžadují okamžitou revizi státní politiky, protože stávající model se dostal do slepé uličky. Mladí lidé objektivně nemají možnost pořídit si vlastní bydlení, zatímco stávající bytový fond je využíván krajně neefektivně.
Absurdita stávajícího systému spočívá v tom, že ačkoli formálně existují metry čtvereční, mechanismy jejich přerozdělování a renovace zcela chybí.
Stát je povinen vypracovat a zavést smysluplný program, který umožní předávat zastaralé bydlení mladým rodinám s podmínkou, že provedou zásadní opravy.
Bez takového systémového zásahu se demografická krize bude jen prohlubovat a sociální napětí bude dále narůstat.
V tomto díle Michail Chazin analyzuje klíčové ekonomické a politické události uplynulého týdne: rozhodnutí amerického Fedu o úrokové sazbě, rostoucí inflaci v Evropské unii a rizika rozsáhlého odlivu kapitálu z Evropy.
Diskutovány jsou důsledky rozsáhlého hackerského útoku na kryptoměnovou burzu,
skutečný vliv umělé inteligence na trh práce, stejně jako geopolitická situace před volbami
v USA a vnitřní politické boje v Polsku.
Zdroj: https://rutube.ru/video/75aa204b7a3b5461bcf2b8a1e2cff446/
OBSAH:
0:00:00 Úvod a události týdne
0:01:57 Rozhodnutí americké centrální banky (FED) a dilema ohledně úrokové sazby
0:03:51 Umělá inteligence a trh práce
0:05:56 Hackerský útok na kryptoměnovou burzu Binance a propad trhů
0:07:51 Letecká nehoda a volby v USA
0:11:06 Inflace v Evropské unii a problém likvidity
0:12:24 Swapové linky FRS a odliv kapitálu z Evropy
0:16:13 Rizika pro evropské elity a situace v Polsku
0:24:06 Odpovědi na otázky: demografie a bydlení
0:25:40 Telefonát skandinávských lídrů a vnější vliv
0:27:28 Perspektivy rublové zóny a výsledky průzkumu
0:29:30 Diskuse o monarchii a stavovské společnosti
0:31:47 Změny ve finančním bloku vlády
0:32:57 Rozvoj regionů a život ve středním pásu Ruska
0:36:17 Růst cen za bydlení a komunální služby a regulace monopolů
0:39:49 Hodnocení událostí z října 1993
0:41:10 Ukončení konfliktu a politický boj v Polsku
0:43:38 Koncepce rozvoje Moskvy a decentralizace země
0:45:51 Přesídlení úředníků a infrastruktura v regionech
0:47:41 Závěr a shrnutí pořadu
Chazin: Textová verze vysílání na stanici „ Hovoří Moskva“ ze dne 2. listopadu 2026.
1. Iluze růstu americké ekonomiky a prasknutí bubliny umělé inteligence Rozhodnutí Fedu ponechat úrokovou sazbu beze změny pouze udržuje fundamentální rozpor: inflaci je třeba tlumit jejím zvyšováním, zatímco klesající ekonomiku – jejím snižováním. Oficiální údaje o růstu HDP USA jsou fikcí, protože skutečná zaměstnanost a délka pracovního týdne tento obraz nepotvrzují. Hromadná propouštění pod záminkou zavádění umělé inteligence již selhávají a společnosti jsou nuceny přijímat zaměstnance zpět kvůli neschopnosti algoritmů fungovat bez lidské kontroly. Hackerský útok na kryptoměnovou burzu v hodnotě 6 miliard dolarů a následný propad trhů nevypadají jako náhoda, ale jako součást koordinovaného procesu, který maskuje prasknutí bubliny umělé inteligence. Finanční systém se snaží udržet iluzi stability, ale makroekonomické ukazatele svědčí o hluboké strukturální krizi.
2. Geopolitický tlak na Trumpa a význam summitu v Šen-čenu
Tlak na Donalda Trumpa dosahuje vrcholu, o čemž svědčí podezřelé incidenty, jako je pád soukromého tryskáče poblíž jeho rezidence. Euroatlantické síly ovládané Londýnem se zoufale snaží zmařit jeho cestu na summit APEC v Šen-čenu, kde se bude formovat nová světová architektura. Navzdory tomu budou výsledky nadcházejících voleb s vysokou pravděpodobností pro Trumpa lepší, než se očekává, což mu zajistí potřebný politický kapitál.
Jakmile tento mandát získá, bude schopen tvrdě prosadit své podmínky ohledně Ukrajiny a Íránu a ignorovat hysterii evropských spojenců. Jakékoli pokusy o jeho fyzické či politické odstranění jen potvrzují, že jeho návštěva v Šen-čenu se stane bodem, odkud již není návratu pro starý globální systém.
3. Závěrečná fáze krize eura a uzavření swapových linek
Evropský finanční systém vstoupil do kritické fáze, o čemž přímo svědčí blížící se odstoupení Christine Lagardeové z funkce předsedkyně ECB. Evropská unie tiskne peníze na podporu poptávky, ale zcela ztratila schopnost suverénní sterilizace nadbytečné likvidity v eurech.
Tento systém se opíral výhradně o swapové linky s Federálním rezervním systémem (FED) a Bank of England, které byly podle všeho americkou stranou omezeny nebo uzavřeny.
Bez přílivu dolarů a odlivu eur do evropské ekonomiky se nevyhnutelně spustí mechanismus hyperinflace, zejména v průmyslovém sektoru. Pokusy o udržení kurzu nebo stabilizaci trhů pomocí autoritativních rozhodnutí již nefungují, protože základní mechanismy toku kapitálu jsou narušeny.
4. Nucený odliv kapitálu z Evropy do USA
Spojené státy fakticky zahájily operaci „vyprázdnění evropské pokladničky“, při níž nuceně stahují kapitál vyvezený do západní Evropy po roce 1946. Odpojení swapových linek nutí všechny držitele eura, aby je naléhavě převedli na dolary a převedli prostředky na americké finanční trhy. Tento rozsáhlý odliv kapitálu dočasně oddálí systémové problémy uvnitř samotné americké ekonomiky a zajistí jí příliv čerstvé likvidity. Pro země západní Evropy a samotnou Evropskou unii však tento proces znamená totální ekonomickou katastrofu a znehodnocení naspořených prostředků. Evropa se mění v dárce zdrojů, který zachraňuje dolar před kolapsem za cenu vlastního úplného finančního vyčerpání.
5. Panika evropských politických elit a sázka na válku
Staré finanční elity Evropy si uvědomily nevyhnutelnost kolapsu a připravují se na přesun svých aktiv do dolarové zóny, přičemž opouštějí své politické loutky. Pro místní politické elity znamená ztráta moci nejen pouhou rezignaci, ale i reálné tresty odnětí svobody za kolosální korupční schémata. Aby se udržely u moci a zbavily se neúnosných sociálních závazků, je pro ně životně důležité rozpoutat válku a prohlásit ji za boj proti vnějšímu nepříteli. Právě proto dochází k pokusům uměle vyprovokovat konflikt, mimo jiné prostřednictvím nátlaku na nacionalisty v Polsku s cílem vytvořit opěrný bod proti Rusku nebo Bělorusku. Tato zoufalá hra o náskok je diktována výhradně instinktem sebezáchovy kompromitovaných úředníků, nikoli skutečnými zájmy jejich zemí.
6. Demografická slepá ulička a nutnost reformy trhu s bydlením
Současná demografická situace a stav trhu s bydlením vyžadují okamžitou revizi státní politiky, protože stávající model se dostal do slepé uličky. Mladí lidé objektivně nemají možnost pořídit si vlastní bydlení, zatímco stávající bytový fond je využíván krajně neefektivně.
Absurdita stávajícího systému spočívá v tom, že ačkoli formálně existují metry čtvereční, mechanismy jejich přerozdělování a renovace zcela chybí.
Stát je povinen vypracovat a zavést smysluplný program, který umožní předávat zastaralé bydlení mladým rodinám s podmínkou, že provedou zásadní opravy.
Bez takového systémového zásahu se demografická krize bude jen prohlubovat a sociální napětí bude dále narůstat.
dasa
Známy člen
Co se děje v Evropě: FED, ECB a finanční systém
3. 11. 2026
Michail Chazin a Dmitrij Jevstafjev diskutují o klíčových makroekonomických a geopolitických procesech, které se dotýkají Evropské unie a USA.
Hlavním tématem je prudký nárůst inflace v Evropě na pozadí pravděpodobného zastavení nebo omezení swapových linek Federálního rezervního systému. Odborníci analyzují, jak mechanismus směny měn mezi FRS, ECB a Bank of England ovlivňoval likviditu a k jakým důsledkům povede odliv evropského kapitálu do Ameriky.
V průběhu rozhovoru se zabýváme vyčerpáním finančních rezerv EU, rolí Londýna a offshore zón při přerozdělování světových aktiv, jakož i vnitřním rozkolem amerických elit. Zvláštní pozornost je věnována problému kolosálního státního a korporátního dluhu USA, tokenizaci aktiv a zranitelnosti digitálních peněženek. Rozhovor je zakončen analýzou krize evropské politiky a rostoucího vlivu subjektivních faktorů ve světové ekonomice.
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=R_HM7eugChs
Zdroj: https://rutube.ru/video/ceb8a465275d4c125bc9c25c8d453965/
OBSAH:
0:00:00 Inflace v Evropě a mechanismus swapových linek
0:06:00 Ukončení swapů ze strany Fedu a důsledky pro EU
0:10:40 Vyčerpání evropských rezerv a faktor Ukrajiny
0:15:10 Role Londýna a globální odliv kapitálu
0:18:15 Rozkol uvnitř amerických elit a konspirační teorie
0:25:40 Absence politických projektů na Západě
0:28:00 Dluhová ekonomika USA a konec dolarového systému
0:33:40 Iluze bohatství a problém nelikvidních aktiv
0:39:00 Rozpad jednotného Západu na mozaikové skupiny
0:41:00 Tokenizace aktiv a zranitelnost digitálních peněz
0:46:10 Krize evropské politiky a odchod Lagardeové
0:51:25 Závěr: nepředvídatelnost a nárůst subjektivního faktoru
1. Zastavení swapových linek a spuštění mechanismu hyperinflace v Evropě Federální rezervní systém USA zastavil nebo výrazně omezil poskytování dolarů prostřednictvím swapových linek Evropské centrální bance a Bank of England. Evropská unie a Velká Británie nedisponují suverénními mechanismy pro sterilizaci nadbytečné peněžní zásoby, a proto byly kriticky závislé na směně eur a liber za dolary za účelem odčerpání likvidity na americké trhy. Jelikož ECB nemůže zastavit politicky nezbytnou emisi eura, nemožnost získávat dolary nevyhnutelně spouští mechanismus prudkého růstu inflace a devalvace evropské měny.
2. Nucený odliv kapitálu a faktický rozpad Evropské unie Spustil se mechanismus rozsáhlého odlivu kapitálu z Evropy do Spojených států podle principu „ty zemři dnes, já zítra“. Prostředky, jimiž Amerika od roku 1947 napájela Evropu, jsou nyní stahovány zpět za účelem záchrany vlastní ekonomiky. To povede k faktickému (z právního hlediska může EU ještě dlouho existovat) rozpadu Evropské unie v průběhu půl roku, protože každá země se začne zachraňovat sama, což výrazně zesílí vnitřní konflikty a boj o zbytky zdrojů. Odstoupení Christine Lagardeové je přímým důsledkem neúspěchu jejích pokusů dohodnout se s americkou stranou na zachování swapových operací.
3. Skryté geopolitické dohody a zbytečnost kyjevského režimu Klíčová rozhodnutí týkající se Ukrajiny a globálního uspořádání nepřijímá osobně Trump, ale staré americké elity, které dosáhly dohod se zástupci Ruska a Číny. Právě proto se ve Washingtonu vytvořil konsenzus, že kyjevský režim již není potřebný, a to navzdory obrovským rezervám, které již byly do tohoto ztrátového projektu vloženy. Financování pokračuje setrvačně pod tlakem londýnských struktur, které sázely na nekonečnost swapových linek a odstranění Trumpa, ale tato strategie selhala. Na summitu v Šen-čenu Trumpovi nezbude než formálně podepsat již dohodnuté dokumenty.
4. Čistky v elitách a absence životaschopných projektů Jsme svědky začátku fáze cíleného odstraňování konkrétních osob v západní elitě, o čemž svědčí podezřelé incidenty, jako je mrtvice mladého politika a podivné letecké nehody v blízkosti Trumpovy rezidence. Rozkol neprobíhá mezi demokraty a republikány, ale mezi liberálními euroatlantisty a starými konzervativními elitami USA. Přitom žádná z těchto skupin nemá životaschopný politický ani ekonomický projekt: liberálové nemohou otevřeně přiznat ztrátu hegemonie, zatímco konzervativci jsou nuceni jednat v podmínkách hroutícího se systému.
5. Nevyhnutelný rozpad světového dolarového systému
Opatření Fedu zaměřená na záchranu americké ekonomiky prostřednictvím odčerpávání kapitálu z Evropy a Číny objektivně vedou k rozpadu globálního dolarového systému. Oživení amerického průmyslu, které bylo deklarováno jako cíl, není možné bez rozvrácení finanční architektury založené na dolaru. Spuštěný mechanismus emisního roztočení dluhového kolotoče (při celkovém dluhu USA dosahujícím 350 % HDP) již nelze zastavit, což činí kolaps současného finančního modelu nezvratným.
Na závěr dnešního pořadu bych rád zmínil jednu velmi důležitou věc, kterou mnozí nechápou a kterou prakticky nikdo, včetně mě a dokonce i Dmitrije , není schopen, no, jak to říct, plně si uvědomit. Jde o to, že jsme si všichni zvykli na to, že existují velcí hráči – SSSR, Spojené státy americké, Velká Británie, dále pak Ruská federace, sjednocené Německo, Čína, opět Spojené státy americké a tak dále.
Dnes se počet aktérů zvýšil nejen o řád, ale ještě více, a všichni se stali mnohem menšími.
V důsledku toho se role subjektivního faktoru výrazně zvýšila a lze předpovědět pouze určitý základní směr. Ale to, jak se v rámci tohoto směru bude trajektorie zmítat sem a tam do všech stran, je prakticky nemožné. Tuto trajektorii nelze popsat geopolitikou.
Lze ji popsat pouze ekonomikou.
Ale jakmile vysvětlíte, že právě začal proces odlivu kapitálu z Evropské unie do Spojených států amerických, okamžitě všichni kategoricky požadují – a život si to prostě vyžaduje – vysvětlení, odkud se ten kapitál vezme, kdo ho bude stahovat, přes jaké banky to půjde, jaké to bude mít důsledky, jaké vnitřní konflikty to vyvolá a tak dále.
A to už je třeba řešit a vysvětlovat pomocí geopolitiky, přičemž někdy dokonce ani ne geopolitiky, ale regionální politiky nebo dokonce místní politiky.
Z tohoto důvodu budou rozhovory na tato témata stále častější a budou stále méně a méně předvídatelné.
Myslím, že to není naposledy.Doufám, že ne, protože máme našim divákům a posluchačům ještě mnoho co říct. To je jisté. Naprosto.
Děkuji, Michaile Leonidoviči, za pozvání. Bylo mi velkým potěšením s vámi hovořit.
A mimochodem, nesnáším toto slovo, je mi z něj na zvracení, ale z geopolitického i
ekonomického hlediska existuje zároveň zřejmý synergický efekt.
Já to slovo „synergický“ prostě nesnáším.
Já ho taky nesnáším, ale proti pravdě se nedá nic dělat, to je pravda. Děkuji.
Proto k tomu všemu přistupuji tak nějak dost filozoficky. Tak.
Ale chci ti říct, že absence politiků v dnešní Evropě, tedy skutečných politiků, je opravdová katastrofa. Nikde nejsou, nejsou ani v Londýně.
Tedy tam byl poslední politik, Richard Murph. A toho odstranili, protože se ho báli.
Byl to úředník, který v londýnském měřítku nepatřil k nejvyšším úrovním,
ale v podmínkách tohoto, tohoto roztříštěního uspořádání elitních skupin se díky svému významu a postavení nečekaně ukázalo, že se stal téměř tím nejvýznamnějším hráčem. No a je jasné, že ho bylo třeba odstranit za každou cenu.
Člověk tak nechtěně začne litovat, že se Markus Wolf nedožil dnešních dnů.
Ano, měl by na to čas. Měl by na to čas.
3. 11. 2026
Michail Chazin a Dmitrij Jevstafjev diskutují o klíčových makroekonomických a geopolitických procesech, které se dotýkají Evropské unie a USA.
Hlavním tématem je prudký nárůst inflace v Evropě na pozadí pravděpodobného zastavení nebo omezení swapových linek Federálního rezervního systému. Odborníci analyzují, jak mechanismus směny měn mezi FRS, ECB a Bank of England ovlivňoval likviditu a k jakým důsledkům povede odliv evropského kapitálu do Ameriky.
V průběhu rozhovoru se zabýváme vyčerpáním finančních rezerv EU, rolí Londýna a offshore zón při přerozdělování světových aktiv, jakož i vnitřním rozkolem amerických elit. Zvláštní pozornost je věnována problému kolosálního státního a korporátního dluhu USA, tokenizaci aktiv a zranitelnosti digitálních peněženek. Rozhovor je zakončen analýzou krize evropské politiky a rostoucího vlivu subjektivních faktorů ve světové ekonomice.
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=R_HM7eugChs
Zdroj: https://rutube.ru/video/ceb8a465275d4c125bc9c25c8d453965/
OBSAH:
0:00:00 Inflace v Evropě a mechanismus swapových linek
0:06:00 Ukončení swapů ze strany Fedu a důsledky pro EU
0:10:40 Vyčerpání evropských rezerv a faktor Ukrajiny
0:15:10 Role Londýna a globální odliv kapitálu
0:18:15 Rozkol uvnitř amerických elit a konspirační teorie
0:25:40 Absence politických projektů na Západě
0:28:00 Dluhová ekonomika USA a konec dolarového systému
0:33:40 Iluze bohatství a problém nelikvidních aktiv
0:39:00 Rozpad jednotného Západu na mozaikové skupiny
0:41:00 Tokenizace aktiv a zranitelnost digitálních peněz
0:46:10 Krize evropské politiky a odchod Lagardeové
0:51:25 Závěr: nepředvídatelnost a nárůst subjektivního faktoru
1. Zastavení swapových linek a spuštění mechanismu hyperinflace v Evropě Federální rezervní systém USA zastavil nebo výrazně omezil poskytování dolarů prostřednictvím swapových linek Evropské centrální bance a Bank of England. Evropská unie a Velká Británie nedisponují suverénními mechanismy pro sterilizaci nadbytečné peněžní zásoby, a proto byly kriticky závislé na směně eur a liber za dolary za účelem odčerpání likvidity na americké trhy. Jelikož ECB nemůže zastavit politicky nezbytnou emisi eura, nemožnost získávat dolary nevyhnutelně spouští mechanismus prudkého růstu inflace a devalvace evropské měny.
2. Nucený odliv kapitálu a faktický rozpad Evropské unie Spustil se mechanismus rozsáhlého odlivu kapitálu z Evropy do Spojených států podle principu „ty zemři dnes, já zítra“. Prostředky, jimiž Amerika od roku 1947 napájela Evropu, jsou nyní stahovány zpět za účelem záchrany vlastní ekonomiky. To povede k faktickému (z právního hlediska může EU ještě dlouho existovat) rozpadu Evropské unie v průběhu půl roku, protože každá země se začne zachraňovat sama, což výrazně zesílí vnitřní konflikty a boj o zbytky zdrojů. Odstoupení Christine Lagardeové je přímým důsledkem neúspěchu jejích pokusů dohodnout se s americkou stranou na zachování swapových operací.
3. Skryté geopolitické dohody a zbytečnost kyjevského režimu Klíčová rozhodnutí týkající se Ukrajiny a globálního uspořádání nepřijímá osobně Trump, ale staré americké elity, které dosáhly dohod se zástupci Ruska a Číny. Právě proto se ve Washingtonu vytvořil konsenzus, že kyjevský režim již není potřebný, a to navzdory obrovským rezervám, které již byly do tohoto ztrátového projektu vloženy. Financování pokračuje setrvačně pod tlakem londýnských struktur, které sázely na nekonečnost swapových linek a odstranění Trumpa, ale tato strategie selhala. Na summitu v Šen-čenu Trumpovi nezbude než formálně podepsat již dohodnuté dokumenty.
4. Čistky v elitách a absence životaschopných projektů Jsme svědky začátku fáze cíleného odstraňování konkrétních osob v západní elitě, o čemž svědčí podezřelé incidenty, jako je mrtvice mladého politika a podivné letecké nehody v blízkosti Trumpovy rezidence. Rozkol neprobíhá mezi demokraty a republikány, ale mezi liberálními euroatlantisty a starými konzervativními elitami USA. Přitom žádná z těchto skupin nemá životaschopný politický ani ekonomický projekt: liberálové nemohou otevřeně přiznat ztrátu hegemonie, zatímco konzervativci jsou nuceni jednat v podmínkách hroutícího se systému.
5. Nevyhnutelný rozpad světového dolarového systému
Opatření Fedu zaměřená na záchranu americké ekonomiky prostřednictvím odčerpávání kapitálu z Evropy a Číny objektivně vedou k rozpadu globálního dolarového systému. Oživení amerického průmyslu, které bylo deklarováno jako cíl, není možné bez rozvrácení finanční architektury založené na dolaru. Spuštěný mechanismus emisního roztočení dluhového kolotoče (při celkovém dluhu USA dosahujícím 350 % HDP) již nelze zastavit, což činí kolaps současného finančního modelu nezvratným.
Na závěr dnešního pořadu bych rád zmínil jednu velmi důležitou věc, kterou mnozí nechápou a kterou prakticky nikdo, včetně mě a dokonce i Dmitrije , není schopen, no, jak to říct, plně si uvědomit. Jde o to, že jsme si všichni zvykli na to, že existují velcí hráči – SSSR, Spojené státy americké, Velká Británie, dále pak Ruská federace, sjednocené Německo, Čína, opět Spojené státy americké a tak dále.
Dnes se počet aktérů zvýšil nejen o řád, ale ještě více, a všichni se stali mnohem menšími.
V důsledku toho se role subjektivního faktoru výrazně zvýšila a lze předpovědět pouze určitý základní směr. Ale to, jak se v rámci tohoto směru bude trajektorie zmítat sem a tam do všech stran, je prakticky nemožné. Tuto trajektorii nelze popsat geopolitikou.
Lze ji popsat pouze ekonomikou.
Ale jakmile vysvětlíte, že právě začal proces odlivu kapitálu z Evropské unie do Spojených států amerických, okamžitě všichni kategoricky požadují – a život si to prostě vyžaduje – vysvětlení, odkud se ten kapitál vezme, kdo ho bude stahovat, přes jaké banky to půjde, jaké to bude mít důsledky, jaké vnitřní konflikty to vyvolá a tak dále.
A to už je třeba řešit a vysvětlovat pomocí geopolitiky, přičemž někdy dokonce ani ne geopolitiky, ale regionální politiky nebo dokonce místní politiky.
Z tohoto důvodu budou rozhovory na tato témata stále častější a budou stále méně a méně předvídatelné.
Myslím, že to není naposledy.Doufám, že ne, protože máme našim divákům a posluchačům ještě mnoho co říct. To je jisté. Naprosto.
Děkuji, Michaile Leonidoviči, za pozvání. Bylo mi velkým potěšením s vámi hovořit.
A mimochodem, nesnáším toto slovo, je mi z něj na zvracení, ale z geopolitického i
ekonomického hlediska existuje zároveň zřejmý synergický efekt.
Já to slovo „synergický“ prostě nesnáším.
Já ho taky nesnáším, ale proti pravdě se nedá nic dělat, to je pravda. Děkuji.
Proto k tomu všemu přistupuji tak nějak dost filozoficky. Tak.
Ale chci ti říct, že absence politiků v dnešní Evropě, tedy skutečných politiků, je opravdová katastrofa. Nikde nejsou, nejsou ani v Londýně.
Tedy tam byl poslední politik, Richard Murph. A toho odstranili, protože se ho báli.
Byl to úředník, který v londýnském měřítku nepatřil k nejvyšším úrovním,
ale v podmínkách tohoto, tohoto roztříštěního uspořádání elitních skupin se díky svému významu a postavení nečekaně ukázalo, že se stal téměř tím nejvýznamnějším hráčem. No a je jasné, že ho bylo třeba odstranit za každou cenu.
Člověk tak nechtěně začne litovat, že se Markus Wolf nedožil dnešních dnů.
Ano, měl by na to čas. Měl by na to čas.
Naposledy upravené:
dasa
Známy člen
Komentář k aktuálnímu dění ze dne 6. listopadu 2026. Michail Chazin
Michail Chazin analyzuje výsledky voleb v USA,
strategické chyby demokratů a nevyhnutelný rozsáhlý propad finančních trhů, po kterém bude následovat silná hospodářská krize. Ve videu podrobně rozebírá, proč již není možné dále pumpovat americkou ekonomiku emisními penězi kvůli kolosálnímu dluhu
a jak jsou trhy západní Evropy využívány jako hlavní zdroj podpory USA.
Probírá se mechanismus swapových linek, sterilizace nadbytečné likvidity, růst průmyslové inflace v Evropě a odliv kapitálu do Ameriky. Dozvíte se o hypotéze ohledně role londýnské City v nedávném propadu trhů, proč demokraté nemají jasný ekonomický program a jak mohou globální finanční otřesy ovlivnit hospodářskou politiku a vnitřní situaci v Rusku.
Podívejte se na kompletní rozbor makroekonomických procesů a očekávání od klíčového pátku.
Zdroj: https://rutube.ru/video/dcbd8f0028d6b1b992c35699f77e9ab7/
OBSAH:
0:00:00 Výsledky voleb v USA a strategická chyba
0:00:23 Nevyhnutelný propad finančních trhů a krize
0:01:05 Obrovský dluh USA a nemožnost emise
0:01:40 Evropské trhy jako zdroj a růst prominflačních tlaků
0:02:21 Mechanismus swapových linek a sterilizace likvidity
0:04:15 Odliv kapitálu do USA a hypotéza o propadu trhů
0:05:50 Absence ekonomického programu
0:06:50 Vliv krize na hospodářskou politiku Ruska
0:08:20 Nadcházející summit a boj politických skupin
0:10:00 Vnitřní politika a zasvěcené informace
0:11:05 Očekávání od klíčového pátku a závěry
Komentáře k aktuálnímu dění ze dne 6. listopadu 2026.
1. Nevyhnutelnost rozsáhlé hospodářské krize a strategická chyba demokratů
Drtivé vítězství demokratů ve volbách v USA představuje jejich zásadní strategickou chybu. Čeká nás nevyhnutelný rozsáhlý propad finančních trhů, po kterém následuje nejmocnější hospodářská krize, která svou silou převýší Velkou hospodářskou krizi 30. let 20. století. K rychlému růstu nedojde z banálního důvodu: chybí trhy, díky nimž by to bylo možné, a pumpovat do ekonomiky emise peněz už nejde. Obrovský státní dluh neumožňuje využít rozpočtové stimulační mechanismy, jak tomu bylo v minulém století. Teoreticky lze dluh odepsat, ale pokles hodnoty finančních aktiv bude natolik velký, že zdroje pro oživení prostě zmizí.
2. Ukončení swapových linek a spuštění mechanismu hyperinflace v Evropě
Prudký nárůst průmyslové inflace v západní Evropě za poslední dva měsíce přímo poukazuje na ukončení či podstatné pozastavení poskytování dolarových úvěrů Bank of England a ECB v rámci swapových linek. Evropská unie podporovala životní úroveň obyvatelstva prostřednictvím rozpočtové emise eura, ale ke sterilizaci této nadbytečné likvidity nutně potřebovala dolary.
Dolary získané prostřednictvím swapů umožňovaly ECB stahovat eura z oběhu a směrovat měnu na americké finanční trhy, čímž podporovala trh s americkými státními dluhopisy.
Bez tohoto mechanismu se evropské trhy ukázaly jako příliš malé na to, aby mohly fungovat samostatně, což nevyhnutelně vede k vysoké inflaci a devalvaci eura. Kapitál nyní bude utíkat ze západní Evropy do USA a tento proces byl spuštěn již na začátku podzimu.
3. Zákulisní boj v Londýně a taktický propad trhů – Brusel, Paříž a Berlín
nejsou schopny tento odliv kapitálu zastavit, ale londýnská City disponuje nástroji nezbytnými k ovlivnění situace. Existuje vysoká pravděpodobnost, že nedávný propad trhů je výsledkem zákulisních akcí agentů z City, kteří se snaží zhroutit finanční systém. Musí to udělat ze dvou důvodů: zaprvé, aby zastavili příliv evropského kapitálu, který zachraňuje americké trhy, a zadruhé, aby zabránili Trumpově cestě na summit v Šen-čenu. Krach trhu ještě předtím, než na něj evropské peníze začnou působit podpůrně, je ideálním taktickým tahem k zmaření střednědobých plánů Washingtonu. Pokud dojde k dalšímu prudkému poklesu, potvrdí to verzi o cílené diverzi ze strany britských finančních elit.
4. Absence ekonomického programu u demokratů a geopolitická slepá ulička
Demokraté nemají jasný politický projekt a, co je ještě důležitější, nemají adekvátní ekonomický akční program v podmínkách blížícího se kolapsu. Odborné kruhy v západní Evropě již začínají rozvíjet téma slabosti nové administrativy a přenášejí odpovědnost za krizi na nedostatek rozumných řešení. Euroatlantické síly v čele s Londýnem v těchto volbách zcela prohrály a nyní se za každou cenu snaží zmařit vytvoření nové světové architektury.
Summit v Šen-čenu, který se uskuteční za dva týdny, se stane klíčovým bodem, kde budou přijata rozhodnutí nepřijatelná pro britské zájmy. Proto se pokusy o destabilizaci situace v USA, včetně vyvolávání kritických incidentů, v nadcházejících týdnech budou jen stupňovat.
5. Dopad globálního kolapsu na vnitřní politiku Ruska
Nadcházející události budou mít velmi podstatný vliv na náš život, protože současná hospodářská politika v zemi neodpovídá novým realitám. Politické zdůvodnění této politiky spočívá ve snaze za každou cenu zůstat v dolarovém brettonwoodském systému, ale pokud tento systém tvrdě a nezvratně zkolabuje, tento argument okamžitě ztratí platnost. Vyvstane logická otázka, proč se vůbec nacházíme v této hroutící se finanční architektuře, což si vyžádá radikální přehodnocení kurzu. Analyzovat současný vnitřní boj elit je nesmírně obtížné kvůli obrovskému množství dezinformací a smyšlených příběhů. Proto je mnohem efektivnější soustředit se na analýzu již proběhlých událostí, které jasně naznačují směr nadcházejících změn.
Michail Chazin analyzuje výsledky voleb v USA,
strategické chyby demokratů a nevyhnutelný rozsáhlý propad finančních trhů, po kterém bude následovat silná hospodářská krize. Ve videu podrobně rozebírá, proč již není možné dále pumpovat americkou ekonomiku emisními penězi kvůli kolosálnímu dluhu
a jak jsou trhy západní Evropy využívány jako hlavní zdroj podpory USA.
Probírá se mechanismus swapových linek, sterilizace nadbytečné likvidity, růst průmyslové inflace v Evropě a odliv kapitálu do Ameriky. Dozvíte se o hypotéze ohledně role londýnské City v nedávném propadu trhů, proč demokraté nemají jasný ekonomický program a jak mohou globální finanční otřesy ovlivnit hospodářskou politiku a vnitřní situaci v Rusku.
Podívejte se na kompletní rozbor makroekonomických procesů a očekávání od klíčového pátku.
Zdroj: https://rutube.ru/video/dcbd8f0028d6b1b992c35699f77e9ab7/
OBSAH:
0:00:00 Výsledky voleb v USA a strategická chyba
0:00:23 Nevyhnutelný propad finančních trhů a krize
0:01:05 Obrovský dluh USA a nemožnost emise
0:01:40 Evropské trhy jako zdroj a růst prominflačních tlaků
0:02:21 Mechanismus swapových linek a sterilizace likvidity
0:04:15 Odliv kapitálu do USA a hypotéza o propadu trhů
0:05:50 Absence ekonomického programu
0:06:50 Vliv krize na hospodářskou politiku Ruska
0:08:20 Nadcházející summit a boj politických skupin
0:10:00 Vnitřní politika a zasvěcené informace
0:11:05 Očekávání od klíčového pátku a závěry
Komentáře k aktuálnímu dění ze dne 6. listopadu 2026.
1. Nevyhnutelnost rozsáhlé hospodářské krize a strategická chyba demokratů
Drtivé vítězství demokratů ve volbách v USA představuje jejich zásadní strategickou chybu. Čeká nás nevyhnutelný rozsáhlý propad finančních trhů, po kterém následuje nejmocnější hospodářská krize, která svou silou převýší Velkou hospodářskou krizi 30. let 20. století. K rychlému růstu nedojde z banálního důvodu: chybí trhy, díky nimž by to bylo možné, a pumpovat do ekonomiky emise peněz už nejde. Obrovský státní dluh neumožňuje využít rozpočtové stimulační mechanismy, jak tomu bylo v minulém století. Teoreticky lze dluh odepsat, ale pokles hodnoty finančních aktiv bude natolik velký, že zdroje pro oživení prostě zmizí.
2. Ukončení swapových linek a spuštění mechanismu hyperinflace v Evropě
Prudký nárůst průmyslové inflace v západní Evropě za poslední dva měsíce přímo poukazuje na ukončení či podstatné pozastavení poskytování dolarových úvěrů Bank of England a ECB v rámci swapových linek. Evropská unie podporovala životní úroveň obyvatelstva prostřednictvím rozpočtové emise eura, ale ke sterilizaci této nadbytečné likvidity nutně potřebovala dolary.
Dolary získané prostřednictvím swapů umožňovaly ECB stahovat eura z oběhu a směrovat měnu na americké finanční trhy, čímž podporovala trh s americkými státními dluhopisy.
Bez tohoto mechanismu se evropské trhy ukázaly jako příliš malé na to, aby mohly fungovat samostatně, což nevyhnutelně vede k vysoké inflaci a devalvaci eura. Kapitál nyní bude utíkat ze západní Evropy do USA a tento proces byl spuštěn již na začátku podzimu.
3. Zákulisní boj v Londýně a taktický propad trhů – Brusel, Paříž a Berlín
nejsou schopny tento odliv kapitálu zastavit, ale londýnská City disponuje nástroji nezbytnými k ovlivnění situace. Existuje vysoká pravděpodobnost, že nedávný propad trhů je výsledkem zákulisních akcí agentů z City, kteří se snaží zhroutit finanční systém. Musí to udělat ze dvou důvodů: zaprvé, aby zastavili příliv evropského kapitálu, který zachraňuje americké trhy, a zadruhé, aby zabránili Trumpově cestě na summit v Šen-čenu. Krach trhu ještě předtím, než na něj evropské peníze začnou působit podpůrně, je ideálním taktickým tahem k zmaření střednědobých plánů Washingtonu. Pokud dojde k dalšímu prudkému poklesu, potvrdí to verzi o cílené diverzi ze strany britských finančních elit.
4. Absence ekonomického programu u demokratů a geopolitická slepá ulička
Demokraté nemají jasný politický projekt a, co je ještě důležitější, nemají adekvátní ekonomický akční program v podmínkách blížícího se kolapsu. Odborné kruhy v západní Evropě již začínají rozvíjet téma slabosti nové administrativy a přenášejí odpovědnost za krizi na nedostatek rozumných řešení. Euroatlantické síly v čele s Londýnem v těchto volbách zcela prohrály a nyní se za každou cenu snaží zmařit vytvoření nové světové architektury.
Summit v Šen-čenu, který se uskuteční za dva týdny, se stane klíčovým bodem, kde budou přijata rozhodnutí nepřijatelná pro britské zájmy. Proto se pokusy o destabilizaci situace v USA, včetně vyvolávání kritických incidentů, v nadcházejících týdnech budou jen stupňovat.
5. Dopad globálního kolapsu na vnitřní politiku Ruska
Nadcházející události budou mít velmi podstatný vliv na náš život, protože současná hospodářská politika v zemi neodpovídá novým realitám. Politické zdůvodnění této politiky spočívá ve snaze za každou cenu zůstat v dolarovém brettonwoodském systému, ale pokud tento systém tvrdě a nezvratně zkolabuje, tento argument okamžitě ztratí platnost. Vyvstane logická otázka, proč se vůbec nacházíme v této hroutící se finanční architektuře, což si vyžádá radikální přehodnocení kurzu. Analyzovat současný vnitřní boj elit je nesmírně obtížné kvůli obrovskému množství dezinformací a smyšlených příběhů. Proto je mnohem efektivnější soustředit se na analýzu již proběhlých událostí, které jasně naznačují směr nadcházejících změn.
Naposledy upravené:
dasa
Známy člen
Krize ECB:
souboj Francie a Německa o kontrolu nad evropskými financemi
Michail Chazin rozebírá důvody předčasného odchodu Christine Lagardeové z funkce předsedkyně ECB, vysvětluje mechanismus sterilizace nadbytečné likvidity prostřednictvím swapových linek Fedu a ECB a ukazuje, proč se zrychlení inflace v Evropě na podzim stalo kritickým. V rozhovoru se odhaluje souboj Francie a Německa o post předsedy Evropské centrální banky, vyhlídky na zachování Evropské unie a analogie s mechanismem rozpadu složitých hospodářských svazů.
Diskutovány jsou také: role Londýna jako globálního finančního centra a jeho nástroje ovlivňování trhů, bublina v odvětví umělé inteligence, význam nadcházejícího summitu
v Šen-čenu pro přerozdělení oblastí odpovědnosti, situace s odlivem kapitálu z Evropy a postavení periferních zemí EU.
Chazin vyzdvihuje klíčové nadcházející dny a události, které určí další vývoj.
Zdroj: https://rutube.ru/video/5b8d00a6eb611f86cd1287ea28b391e0/
OBSAH:
0:00:00 Otázka odchodu Lagardové z ECB a souvislost s krizí v Evropě
0:00:57 Chazin: Lagardová jako profesionálka a zrychlení inflace v Evropě
0:02:02 Mechanismus sterilizace likvidity: swapové linky Fedu a ECB
0:04:29 Dva pokusy Lagardové o řešení problému a důvod její rezignace
0:06:03 Rozmanitost Evropy: problémy Německa a Francie
0:09:23 Souboj Francie a Německa o post šéfa ECB
0:11:08 Kdo má zájem na zachování Evropské unie
0:12:38 Mechanismus rozpadu EU podle analogie s rozpadem složitých svazů
0:14:46 Vzájemné závazky a proč je nelze v krizi splnit
0:17:56 Subjektivní faktor a nepředvídatelnost reakcí
0:20:51 Role Londýna při pokusech ovlivnit americké trhy
0:22:30 Bublina v sektoru umělé inteligence a londýnská strategie pro případ propadu
0:25:24 Čtvrtek, pátek a víkend: klíčové dny pro trhy
0:27:04 Historické příklady provokací a rizika eskalace
0:29:02 Analýza evropského tisku a klíčová nadcházející data
0:30:00 Summit v Šen-čenu: co mohou Trump, Si a Putin vyřešit
0:32:03 Finanční nástroje Londýna: offshore, pojištění, stínové toky
0:34:23 Nová Jalta: přerozdělení sfér odpovědnosti
0:38:40 Situace kolem Ukrajiny a zkracování lhůt
0:41:34 Role Kyjeva a Bruselu v současné konfiguraci
0:43:11 Závěr: Lagardeová nechce upadnout do krize, Evropa je na pokraji
Otázka odchodu Lagardové z ECB a souvislost s krizí v Evropě
Odstoupení Lagardové a kolaps mechanismu sterilizace likvidity v EU Odstoupení Christine Lagardové z funkce předsedkyně ECB je přímým důsledkem neúspěchu pokusů o záchranu evropského finančního systému. K prudkému nárůstu inflace v západní Evropě došlo v důsledku pozastavení dolarových úvěrů ze strany Fedu v rámci swapových linek pro ECB a Bank of England. Evropská unie nedisponuje suverénním mechanismem sterilizace nadbytečné likvidity a byla kriticky závislá na směně eura za dolary za účelem převodu peněz na americké trhy. Bez přístupu k dolarům zůstala nadměrná emise uvnitř eurozóny, což nevyhnutelně spustilo mechanismus vysoké inflace a devalvace. Lagardová se pokoušela tento problém vyřešit jak prostřednictvím jednání, tak vytvořením rozšířené eurozóny, ale obě cesty se ukázaly jako slepé. Raději odstoupila z funkce ještě před začátkem plnohodnotného kolapsu, aby se později mohla vrátit v roli zachránkyně, až bude situace definitivně beznadějná.
No, podívejte, mohu pouze předkládat hypotézy, a to na základě svého vlastního chápání ekonomických procesů. Kritina Hartová je tedy špičková odbornice. O tom nikdo nepochybuje. Opravdu se velmi dobře vyzná v tom, co dělá.
Lze ji v rámci současné krize považovat za manažerku pro řešení krizí?
To je složitá otázka. Ale v rámci systému, který tu byl, je to velmi dobrá odbornice.
Pokud se tedy podíváme na statistické údaje o americké
ekonomice – ne, ne o americké, ale o evropské, o západoevropské –
uvidíme, že v září a říjnu se inflační procesy prudce zrychlily, ano, prudce zrychlily. To není náhoda. Je to velmi zajímavý moment. Vzhledem k tomu, že se inflační procesy zrychlily, okamžitě samozřejmě vyvstává otázka: kvůli čemu?
A tady je velmi zajímavá věc. Jde o to, že Evropská centrální banka, stejně jako všechny ostatní centrální banky světa, tiskne peníze a podporuje poptávku.
Spojené státy americké a Čína však disponují suverénním mechanismem sterilizace nadbytečné likvidity. Ve Spojených státech amerických se jedná o akciové trhy, tedy přebytečné peníze se, aby nevyvolávaly inflaci, přesouvají na finanční trhy. To je běžná praxe. Evropská unie však nemá svůj vlastní suverénní nástroj. Proč? Protože akciové trhy, resp. finanční trhy Evropské unie obecně, jsou malé.
Jak se Evropská unie zbavovala přebytečné likvidity?
Jde o to, že existuje takový nástroj, který se nazývá swapové linky mezi FRS a ECB, no a Bank of England. A tehdy si tyto dvě centrální banky vyměňují peníze.
Zjednodušeně řečeno: já ti dám miliardu a ty mi dáš tolik, kolik tato miliarda podle aktuálního kurzu představuje. A co se v důsledku toho stane? ECB se zbaví přebytečné likvidity v eurech, vymění ji za dolary a majitelé těchto dolarů je převádějí na americké trhy, protože s eury se na americké trhy dostat nelze.
Takže prudký nárůst inflace v září a říjnu je s největší pravděpodobností spojen s tím, že ORF, nový šéf FS, pozastavil nebo výrazně omezil objem dolarů, které směřují do ECB. V důsledku toho se ECB zbavila nadbytečné likvidity. Tyto eura zůstávají v evropské ekonomice.
Tedy ne v Evropě, ale v západní Evropě. A v důsledku toho, přesněji řečeno, v eurozóně.
A výsledkem je tam vysoká inflace.
A já mám podezření, že Christine Lagardeová se pokusila tento problém vyřešit.
Řešila ho dvěma způsoby. Zaprvé se snažila rozšířit suverénní eurozónu, tedy domluvit se s centrálními bankami různých zemí, aby více používaly euro. A pak by došlo k odlivu
eura z eurozóny. A za druhé, snažila se domluvit s Fresem, ale ani jedno, ani druhé nevyšlo. Přitom to první, a to bylo, obecně řečeno, veřejně známé. V létě dost často jezdila po městech a vesnicích a snažila se domluvit. Zadruhé, no, existují nepřímé údaje, že se pokoušela domluvit s Warshem.
Nic z toho nevyšlo.
A ona si uvědomila, že při, tedy při devalvaci eura vůči dolaru a při vysoké inflaci se ekonomika Evropské unie začne hroutit. A z tohoto důvodu se rozhodla odstoupit, aby k tomuto kolapsu došlo bez ní. A pak se tam za půl roku bude moci vrátit úplně, tedy v bílém.
Takový mám, jak to říct, víte, takový vtip: vyjdou tam v bílém fraku.
Takže v bílém fraku. Takový je obraz .
Nevyhnutelný rozpad Evropské unie a boj elit o přežití Evropská unie vstupuje do fáze katastrofálního rozpadu, který bude probíhat podle mechanismu podobného rozpadu SSSR.
V podmínkách akutní hospodářské krize se složitý systém vzájemných závazků a dotací mezi členskými státy stává fyzicky neproveditelným. Když dojdou peníze, státy začnou hájit své zájmy a upouštějí od dřívějších dohod ve prospěch přímého zadržování vlastních zdrojů. Souboj mezi Francií a Německem o post nového šéfa ECB odráží zoufalou snahu elit těchto zemí zaujmout co nejvýhodnější pozice před kolapsem systému. Politické síly jako „Alternativa pro Německo“ dostanou šanci dostat se k moci až po totálním ekonomickém kolapsu. Zachování současných nadnárodních struktur je za takových podmínek nemožné, protože každá země bude nucena jednat výhradně v režimu přežití.
A vlastně, o čem jsem chtěl dále mluvit: jelikož Evropa není homogenní a ani ve svých ekonomických problémech není jednotná, tak vzhledem k této nejednotnosti mají různé země různé problémy, o čemž se hodně mluví. Existují země, u nichž jsou tyto problémy především finanční, související se státním dluhem, s překročením tohoto dluhu nad…
Takže, když pokračuji v této logické řetězci, chápu, že Evropa je ve svých problémech nejednotná z hlediska povahy těchto problémů.
A právě dnes k nám stále přicházejí nějaké děsivé zprávy o dalším kole propouštění v německé ekonomice. Tam se ruší dalších 300 000 pracovních míst a dochází k nejrůznějším propadům a dalším hrůzám spojeným s reálným sektorem.
Na druhou stranu, když víme, co se děje ve Francii, je to také, tak říkajíc, téma na samostatnou otázku. A tak odchod Lagarta v této situaci, troufám si říci, může někomu v Evropě vyhovovat, tedy, zjednodušeně řečeno, zastáncům jakési jiné linie, takříkajíc, no, změny stavu věcí. A Evropa zatím žádnou jinou linii nemá. Spolehněte se na síly, které máme. No, je tu AG, jsou ve Francii vlastně i někteří lidé, kteří podněcují právě tyto protesty i v Itálii, ale do veřejného politického prostoru zatím nevstupují s žádnou konkrétní iniciativou.
Ale vidíte, že AG odešla a dostává pořádně na frak.
To znamená, že sestavit vládu na federální úrovni se jim nejspíš nepodaří ani tehdy, pokud se nestane něco mimořádného, třeba nějaký totální kolaps. No, uvidíme, protože dokud všem nedojde, že ekonomická situace v Evropské unii je katastrofální a že z ní není východisko, nic se nezmění. Protože tihle lidé, současná politická elita, se do moci zakousli, no, prostě mrtvým stiskem. Nikoho nepustí.
To je vše, co jsem chtěl říct.
Takže, tehdy si prostě přejeme, aby náš posluchač pochopil tenhle rozdíl, protože když čteme například, ehm, nejrůznější úvahy na téma, že na post Lagarsové, tedy, řekněme, na její post prezidentky ECB, jsou v současné době uchazeči z Německa, a tam, nevím, od, no, mám na mysli uchazeče z tábora Ursuly von der Leyenové nebo Friedricha Merze, odněkud odtamtud, a je tu i francouzská větev téhle záležitosti.
To znamená, že jedni z ECB potřebují jedno, a druzí něco jiného.
Jedni tam chtějí zpřísnění měnové politiky, druzí naopak, tak říkajíc, zaplavení ekonomiky penězi.
A právě některá z těchto, nevím, metod je schopná něco změnit.
Všechno je to vlastně velmi jednoduché.
Pokud si uvědomíme, že přijde ostrá krize, vždy někdo prohraje víc a někdo méně.
A pokud vsadíš, řekněme, na Francii nebo Německo, všichni ostatní se této hry zúčastnit nemohou.
Jsou příliš malí. Pokud dosadí svého člověka do ECB, pak z toho, tedy z této krize, vyjdou v mnohem výhodnější pozici.
Dnes probíhá velmi intenzivní politický souboj mezi Francií a Německem.
Kdo má v Evropské unii větší slovo? Ano, na jedné straně má Německo větší ekonomiku, alespoň prozatím, na druhé straně je tu ale jedna velmi zajímavá nuance. Francie je totiž jedinou zemí v Evropské unii, která disponuje jadernými zbraněmi.
A všichni říkají: „Tady je francouzský jaderný deštník.“
Teoreticky má v západní Evropě jaderné zbraně ještě Anglie, ale ty jsou pod kontrolou Spojených států amerických, zatímco Francie si zachovala suverénní kontrolu nad svými jadernými zbraněmi. Taková je tedy situace. Proto je souboj o post předsedy Evropské centrální banky soubojem o to, kdo vstoupí do krize za výhodnějších podmínek a kdo tedy bude řídit Evropskou unii, no, v průběhu této krize i po ní, pokud se samozřejmě Evropská unie přežije, v čemž já osobně…
A právě v tom je otázka: chce vůbec někdo vzhledem k těmto okolnostem řídit právě Evropskou unii, s ohledem na to, že i lídři ODM říkají:
„No tak nějak to pojďme udělat jinak, nějaké suverénní sdružení, ale jen ne Evropskou unii“
A o rozpadu Evropské unie už, tak říkajíc, nemluví už vůbec nikdo, snad jen ti nejlínější.
Nikdo o tom nemluví. Komu by v této situaci, pokud vůbec někomu, vyhovovalo zachovat stávající struktury? A je to už takřka rozsudek nad současnými politickými elitami těch největších zemí Evropské unie, tedy těch v Bruselu, tedy těch celoevropských – právě ony si totiž velmi dobře uvědomují, že pokud se Evropská unie rozpadne, nebude pro ně místo.
A alternativní skupiny, které se zatím jasně projevují pouze v Německu, tedy ADG, ty naopak říkají: „Ne-ne, ne, tyhle smeteme, ale smést je v rámci samotného Německa dnes ADG nedokáže.“
Ale pokud se Evropská unie rozpadne, pak se jim samozřejmě naskytnou šance.
To znamená, že mají dvě možnosti. Buď k silné hospodářské krizi, ale v tom případě se Evropská unie rozpadne téměř automaticky. Nebo k rozpadu Evropské unie, při kterém se dostanou k moci, a pak se dá zkusit na základě Evropské unie něco nového sestavit. V čem je tu celý problém?
Rozpad Evropské unie bude probíhat podle stejného mechanismu jako rozpad SSSR.
Z toho vyplývá, že je naprosto zřejmé, že sedět se založenýma rukama a čekat, až kapitál uteče ze Spojených států amerických – na rozdíl od Evropské unie či Londýna – nikdo nechce.
A to, co se stalo při amerických volbách, je velmi složitá situace.
Strategická chyba demokratů v USA a postoj Trumpa Úplné vítězství demokratů ve volbách v USA představuje jejich osudovou strategickou chybu, která nahrává konzervativním silám. Tím, že převzali plnou kontrolu nad Kongresem, převzali demokraté absolutní odpovědnost za stav ekonomiky a ztratili možnost svalit vinu na opozici. Zcela jim chybí srozumitelný ekonomický akční plán pro případ nevyhnutelné rozsáhlé finanční krize. Trump tuto situaci okamžitě využil a prohlásil, že měl záchranný plán, ale demokraté slibují, že jeho realizaci zablokují. Až dojde k propadu trhů vyvolanému objektivními makroekonomickými faktory, Trump se zbaví veškeré odpovědnosti. Tato politická kombinace umožňuje konzervativním elitám USA v klidu se připravovat na přerozdělení světa, zatímco demokraté zůstanou sami tváří v tvář ekonomickému chaosu.
Ale z mého pohledu udělali demokraté zásadní chybu.
Vtrhli takříkajíc jak do Senátu, tak do Sněmovny reprezentantů s výkřiky: „My tu máme moc.“
A Trump tuto situaci okamžitě využil. No, ne úplně okamžitě.
První den byl v šoku. Ale už druhý den řekl na rovinu: „Tak teď, lidi, poslouchejte.
Měl jsem plán, jak zachránit ekonomiku, jak se rozvíjet a tak dále.
A teď tihle lidé křičí a ječí, že mi nedovolí pracovat.“
No a co chcete? Oni přece žádný plán nemají. A oni opravdu žádný plán nemají.
Demokraté, právě ti, kteří vždy stáli blízko finanční elitě Spojených států amerických, nemají žádný plán, jak se dostat z krize. A až dojde k kolapsu, kvůli kterému odešla Christine Lagardeová, Trump rozpaží ruce a řekne: „A co já s tím mám společného?“ To jsou oni. A jak to s „A“ souvisí právě s high-tech společnostmi z hlediska toho, co se už v Asii stalo? Jak to souvisí s Asií?
Teď to řeknu. Teď to řeknu. Bublina, hlavní bublina na trhu společností, které se zabývají umělou inteligencí. Tam je multiplikátor, a kapitalizace ročního zisku, tam je záznam.
A to se přitom prodávají společnosti s násobkem 3–4.
To znamená, že mohou klesnout, no, prakticky dvacetkrát.
Sabotáž v Londýně a geopolitické provokace s cílem zmařit summit – londýnská City disponuje potřebnými zdroji k cílenému zhroucení amerických finančních trhů, na rozdíl od bezmocného Bruselu či Paříže. Pro britské elity je životně důležité zastavit rozsáhlý odliv evropského kapitálu do Spojených států, který již byl spuštěn opatřeními Federálního rezervního systému (FED). Kolaps trhů také slouží jako nástroj k zmaření Trumpovy cesty na summit v Šen-čenu, kde budou přijata rozhodnutí o novém světovém řádu, která jsou pro Londýn nepřijatelná. Pro posílení účinku může být finanční úder doprovázen geopolitickými provokacemi, jako je například úder Izraele na Írán. Taková eskalace zahná Trumpa do kouta a donutí ho buď podpořit vojenské akce, nebo se veřejně dostat do konfliktu se spojenci. Nelze vyloučit ani rozsáhlé provokace, které by mohly definitivně destabilizovat globální situaci a urychlit rozpad Evropy.
A v této situaci, v Londýně si spočítali, že nelze jen sedět a čekat, až kapitál uteče do USA.
A právě z tohoto důvodu mám silné podezření, že propad souvisí právě s Londýnem.
Tedy ten propad, ke kterému došlo minulý pátek před volbami – byl v pátek a už v pondělí byl vykupován, a v úterý již začal ekonomický růst, když bylo jasné, že demokraté zvítězili.
A ve čtvrtek došlo k propadu a všichni byli velmi zvědaví. Jedná se o lokální propad, který netrval ani dva víkendy, protože to byl čtvrtek, nikoli pátek.
A všichni byli velmi zvědaví, co se stane v pátek.
Pokud by za tím stál Londýn, teoreticky by měl způsobit propad i na východních trzích, tedy v Japonsku, Jižní Koreji a Číně.
Právě jsem našel aktuální hodnotu indexu Dow Jones. 51 049.
Ne, no, jak se vám to jeví, nahoru nebo dolů? Jde dolů. Dolů, ano.
Mínus minus procento, téměř minus 0,92 %.
No, trh se teprve otevřel, takže je to silný pokles. Uvidíme, jak to bude vypadat za 15 minut. A dál by dnes měli na amerických trzích ten pokles ještě podpořit.
Aha, o víkendu by pak měli ten pokles nějak podpořit, no, jakoby
nějakou aktivitou. Mám podezření, že tou aktivitou by mohl být izraelský úder na Írán.
A pak hned, ano, zahnou Trumpa do kouta, protože pokud podporuje Izrael, musí také zaútočit. A pokud nechce zaútočit, musí se veřejně distancovat od Izraele.
No, to znamená, že v podstatě začíná informační válka.
Ne jen informační, ale skutečná, ano. Cílem je vyprovokovat válku.
Představte si, že by bezpilotní letoun, který se objevil bůhví odkud, narazil do mešity v Mekke.
No, surely chápete, že by se celý islámský svět vzbouřil.
No, to je klasický 11. září, jen takříkajíc ve verzi 2.0.
Naprosto správně. Je to klasický 11. září.
No, takových provokací se v historii odehrálo opravdu hodně.
A Američané také prováděli provokace, jako například incident v Tankilnském zálivu, a samozřejmě i incident s pancéřníkem Mna v havanském přístavu a tak dále. To, proboha, Lusitania, ano, spousta takových případů, ano, všechno, Němci i Angličané, jenže my jsme se tím, pokud vím, nezabývali. I když se říká, že když začala finská válka, tak tam v roce 1940 také nedocházelo k zrovna nejkrásnějším činům. Ale za to se zaručit nemůžu. Obecně řečeno, to nám nebylo vlastní. Takovéhle věci. A kvůli tomu všemu si myslím, že pokud dnes dojde k propadu na americkém trhu, a kolik je teď? 0,67. Trochu roste.
To znamená, že pokles se zatím zastavil. No, tedy pokles, ale ne -09,93, ale -0,67. Pokles se zpomalil. To znamená, že tam lokálně v posledních několika minutách dochází k růstu. Uvidíme. Je to velmi zajímavé. Jak se to bude vyvíjet, to zatím nevím. Je to velmi složité a prakticky nemožné, protože zaprvé nechápeme, co budou dělat Britové, pokud vůbec existují.
No, tedy já jsem si prakticky jistý, protože existuje – tedy existuje takový analytik v Baku, Kamil Akerha. Ten, mimochodem, u nás nyní pravidelně vystupuje v pořadech „Solovjev Life“ u Mordana.
A on proto provedl analýzu evropského tisku ohledně toho, co se děje.
A tato analýza jasně ukazuje, že jsou všichni nabití energií, tedy že jsou všichni v akci.
Proto se domnívám, že právě tyto dny – dnes, zítra, pozítří, v pondělí – jsou klíčové. Dalšími klíčovými dny jsou osmnáctý a devatenáctý – to je summit Šelsy.
A ATS: Upozorňuji vás, že Trump již prohlásil, že tam uzavřeme takové
dohody, jaké jste ještě neviděli, a budete ohromeni. Komplexní dohody, zahrnující
Evropu a dokonce i… Ano, co když tam uzavřeme dohodu bez Evropy, co bude s Evropou?
To je docela zajímavá představa, že?
Proto mají všichni v západní Evropě, v Evropské unii i v Londýně velký zájem na tom, aby tam Trump nejel.
To je ten nejlepší sport. Teď nebudeme říkat, že ho treba zabít.
A nebudeme hrát divadlo, že? Treba ho buď „ku“, nebo „u“.
Raději „u“, Michail Lenivič, a tady to máme.
Kdyby vypukla válka, neměl by na to čas. Ale pokud, no, právě teď pozorujeme – 0,53, Dow Jones se pomalu, ale jistě stále zvedá.
Víte, pro obyčejné lidi, pro lidi, kteří nejsou zapojeni do těchto finančních procesů, natož na akciových trzích, a zdá se mi, že by rádi pochopili souvislost mezi tímto vlivem, řekněme,
Británie na akciový trh v USA nebo třeba, nevím, na asijské trhy, či vlivem USA a naopak a tak dále, a skutečnou situací.
Británie má ekonomiku v troskách, a oni stále, jakoby, jen tak mávají tlapkami a nedokážou pochopit souvislost mezi těmito dvěma, jakoby, odlišnými oblastmi.
No, protože hlavní nebezpečí, které pro Londýn představuje Šen Džeina, spočívá v tom, že se věci řeší bez něj. Jinými slovy, Velká Británie je vyřazována z nejvyšší geopolitické ligy. A tak se z toho šíleně rozčilují.
Nezapomeňte, že Londýn byl spolu s New Yorkem druhým globálním alternativním finančním centrem na světě. Mají v rukou britské offshoreové fondy, které jsou velmi významnými držiteli amerických cenných papírů. Představte si, že by je začaly aktivně prodávat.
To by byl důvod k propadu. Dále mají v rukou pojištění námořní přepravy. Představte si, že by teď začali prudce zvyšovat sazby za pojištění. Náklady na logistiku rostou, zisk společnosti klesá. Zisk klesá, klesá tržní kapitalizace. Mají nejmocnější stínové toky spojené s drogami a různými dalšími věcmi na Blízkém východě a v jihovýchodní Asii.
I tam může docházet k ovlivňování konkrétních osob. To znamená, zjednodušeně řečeno, že svým členům jakoby říkají: „Lidi, musíme se zbavit amerických cenných papírů.“
A nakonec ještě jedna věc, na kterou mnozí zapomínají. Jde o to, že jedním z nejvýznamnějších stínových nástrojů ovlivňování amerických elit jsou zednářské lóže v Nové Anglii.
Nová Anglie – to je místo, z něhož vzešly Spojené státy americké.
Jedná se o severovýchodní pobřeží Spojených států amerických. . .
Podaří se Londýnu rozpoutat malou válku buď na Balkáně, nebo na Blízkém východě?
Na Balkáně. A Londýn bude muset využít Turecko, které by mělo, no, například, anektovat Kypr.
A, a tedy za třetí, podaří se jim zabránit Trumpovi v příjezdu do Šen-čou?
Tady máte, prosím, tři body, lhůta dva týdny.
Rád bych se ještě na chvilku vrátil a zastavil se u kdo si říká prezident Ukrajiny.
Zcela nedávno tento pán opakovaně hovořil a všem na očích dával najevo, že jeho kroky v rámci jakési zahraničněpolitické sféry, i z hlediska otevřeného terorismu Ukrajiny vůči vnějšímu okolí – nikoli vůči vlastnímu obyvatelstvu, ale právě navenek – mohou jeho nekonečné schůzky s tím samým Merzem nebo s Karlem či s někým dalším ovlivňovat mezinárodní politiku.
Dnes je jeho role v této situaci, mimochodem, nulová, Dol Jones. Tak dnes, právě dnes, ta role – zůstala ještě nějaká, nebo je to už, tak říkajíc, postava, která odehrála svou roli?
No, hlavní, s čím může hrát a hraje, jsou Brusel, Berlín a Londýn.
Ale hlavní otázka zní: odkud berou zdroje?
Mimochodem, jo, zapomněl jsem se vás zeptat. Vrátím-li se k samému začátku rozhovoru, belgický premiér se chystal odstoupit v souvislosti s tím, že, no, no, a tam je to pořád to samé. Nikdo nemá peníze, že? Ve Francii nejsou peníze, v Itálii nejsou peníze a v Německu mají s tím dokonce velké problémy. Tak.
To je celý obraz situace.
A nikdo nechce převzít odpovědnost. Ano, teoreticky by se daly natisknout eura.
A Christine Lagardová říká: „Tiskněte si je beze mě.“
Takže teď prostě, abych nezačínal nové téma, ale dokončil tohle, protože zbývají 2 minuty.
Tedy tenhle pocit, že právě teď – doslova včera nebo předvčírem jsem v jednom z periodik četl, že Lagardeová údajně odchází, aby dala Macronovi šanci ovlivnit situaci před jeho odstoupením, tedy před koncem jeho prezidentského mandátu. Nakolik je tahle verze pravdivá?
Co s tím má společného Macron? No co s tím má společného Macron? A kdo je vlastně Macron?
A jak chce ovlivňovat?
Je to taková, jakoby snaha vydávat přání za skutečnost.
Klíčovým problémem Lagardové je to, že nechce vstupovat do krize jako šéfka ECB,
protože počítá s tím, že její kariéra pak může pokračovat. To je vše.
A samozřejmě nikdo, když na to přijde, nechce zaujmout její místo.
V tomto smyslu bude pro ty, kteří její místo zaujmou, vrcholem kariéry, a proto jsou připraveni.
Jde jen o to, že Francie a Německo se hádají, čí člověk se stane jejich šéfem.
Tedy dnešní odchod Lagartdové – abychom skončili tam, kde jsme začali – také naznačuje, že jsme přímo na prahu toho, co se teď může stát.
souboj Francie a Německa o kontrolu nad evropskými financemi
Michail Chazin rozebírá důvody předčasného odchodu Christine Lagardeové z funkce předsedkyně ECB, vysvětluje mechanismus sterilizace nadbytečné likvidity prostřednictvím swapových linek Fedu a ECB a ukazuje, proč se zrychlení inflace v Evropě na podzim stalo kritickým. V rozhovoru se odhaluje souboj Francie a Německa o post předsedy Evropské centrální banky, vyhlídky na zachování Evropské unie a analogie s mechanismem rozpadu složitých hospodářských svazů.
Diskutovány jsou také: role Londýna jako globálního finančního centra a jeho nástroje ovlivňování trhů, bublina v odvětví umělé inteligence, význam nadcházejícího summitu
v Šen-čenu pro přerozdělení oblastí odpovědnosti, situace s odlivem kapitálu z Evropy a postavení periferních zemí EU.
Chazin vyzdvihuje klíčové nadcházející dny a události, které určí další vývoj.
Zdroj: https://rutube.ru/video/5b8d00a6eb611f86cd1287ea28b391e0/
OBSAH:
0:00:00 Otázka odchodu Lagardové z ECB a souvislost s krizí v Evropě
0:00:57 Chazin: Lagardová jako profesionálka a zrychlení inflace v Evropě
0:02:02 Mechanismus sterilizace likvidity: swapové linky Fedu a ECB
0:04:29 Dva pokusy Lagardové o řešení problému a důvod její rezignace
0:06:03 Rozmanitost Evropy: problémy Německa a Francie
0:09:23 Souboj Francie a Německa o post šéfa ECB
0:11:08 Kdo má zájem na zachování Evropské unie
0:12:38 Mechanismus rozpadu EU podle analogie s rozpadem složitých svazů
0:14:46 Vzájemné závazky a proč je nelze v krizi splnit
0:17:56 Subjektivní faktor a nepředvídatelnost reakcí
0:20:51 Role Londýna při pokusech ovlivnit americké trhy
0:22:30 Bublina v sektoru umělé inteligence a londýnská strategie pro případ propadu
0:25:24 Čtvrtek, pátek a víkend: klíčové dny pro trhy
0:27:04 Historické příklady provokací a rizika eskalace
0:29:02 Analýza evropského tisku a klíčová nadcházející data
0:30:00 Summit v Šen-čenu: co mohou Trump, Si a Putin vyřešit
0:32:03 Finanční nástroje Londýna: offshore, pojištění, stínové toky
0:34:23 Nová Jalta: přerozdělení sfér odpovědnosti
0:38:40 Situace kolem Ukrajiny a zkracování lhůt
0:41:34 Role Kyjeva a Bruselu v současné konfiguraci
0:43:11 Závěr: Lagardeová nechce upadnout do krize, Evropa je na pokraji
Otázka odchodu Lagardové z ECB a souvislost s krizí v Evropě
Odstoupení Lagardové a kolaps mechanismu sterilizace likvidity v EU Odstoupení Christine Lagardové z funkce předsedkyně ECB je přímým důsledkem neúspěchu pokusů o záchranu evropského finančního systému. K prudkému nárůstu inflace v západní Evropě došlo v důsledku pozastavení dolarových úvěrů ze strany Fedu v rámci swapových linek pro ECB a Bank of England. Evropská unie nedisponuje suverénním mechanismem sterilizace nadbytečné likvidity a byla kriticky závislá na směně eura za dolary za účelem převodu peněz na americké trhy. Bez přístupu k dolarům zůstala nadměrná emise uvnitř eurozóny, což nevyhnutelně spustilo mechanismus vysoké inflace a devalvace. Lagardová se pokoušela tento problém vyřešit jak prostřednictvím jednání, tak vytvořením rozšířené eurozóny, ale obě cesty se ukázaly jako slepé. Raději odstoupila z funkce ještě před začátkem plnohodnotného kolapsu, aby se později mohla vrátit v roli zachránkyně, až bude situace definitivně beznadějná.
No, podívejte, mohu pouze předkládat hypotézy, a to na základě svého vlastního chápání ekonomických procesů. Kritina Hartová je tedy špičková odbornice. O tom nikdo nepochybuje. Opravdu se velmi dobře vyzná v tom, co dělá.
Lze ji v rámci současné krize považovat za manažerku pro řešení krizí?
To je složitá otázka. Ale v rámci systému, který tu byl, je to velmi dobrá odbornice.
Pokud se tedy podíváme na statistické údaje o americké
ekonomice – ne, ne o americké, ale o evropské, o západoevropské –
uvidíme, že v září a říjnu se inflační procesy prudce zrychlily, ano, prudce zrychlily. To není náhoda. Je to velmi zajímavý moment. Vzhledem k tomu, že se inflační procesy zrychlily, okamžitě samozřejmě vyvstává otázka: kvůli čemu?
A tady je velmi zajímavá věc. Jde o to, že Evropská centrální banka, stejně jako všechny ostatní centrální banky světa, tiskne peníze a podporuje poptávku.
Spojené státy americké a Čína však disponují suverénním mechanismem sterilizace nadbytečné likvidity. Ve Spojených státech amerických se jedná o akciové trhy, tedy přebytečné peníze se, aby nevyvolávaly inflaci, přesouvají na finanční trhy. To je běžná praxe. Evropská unie však nemá svůj vlastní suverénní nástroj. Proč? Protože akciové trhy, resp. finanční trhy Evropské unie obecně, jsou malé.
Jak se Evropská unie zbavovala přebytečné likvidity?
Jde o to, že existuje takový nástroj, který se nazývá swapové linky mezi FRS a ECB, no a Bank of England. A tehdy si tyto dvě centrální banky vyměňují peníze.
Zjednodušeně řečeno: já ti dám miliardu a ty mi dáš tolik, kolik tato miliarda podle aktuálního kurzu představuje. A co se v důsledku toho stane? ECB se zbaví přebytečné likvidity v eurech, vymění ji za dolary a majitelé těchto dolarů je převádějí na americké trhy, protože s eury se na americké trhy dostat nelze.
Takže prudký nárůst inflace v září a říjnu je s největší pravděpodobností spojen s tím, že ORF, nový šéf FS, pozastavil nebo výrazně omezil objem dolarů, které směřují do ECB. V důsledku toho se ECB zbavila nadbytečné likvidity. Tyto eura zůstávají v evropské ekonomice.
Tedy ne v Evropě, ale v západní Evropě. A v důsledku toho, přesněji řečeno, v eurozóně.
A výsledkem je tam vysoká inflace.
A já mám podezření, že Christine Lagardeová se pokusila tento problém vyřešit.
Řešila ho dvěma způsoby. Zaprvé se snažila rozšířit suverénní eurozónu, tedy domluvit se s centrálními bankami různých zemí, aby více používaly euro. A pak by došlo k odlivu
eura z eurozóny. A za druhé, snažila se domluvit s Fresem, ale ani jedno, ani druhé nevyšlo. Přitom to první, a to bylo, obecně řečeno, veřejně známé. V létě dost často jezdila po městech a vesnicích a snažila se domluvit. Zadruhé, no, existují nepřímé údaje, že se pokoušela domluvit s Warshem.
Nic z toho nevyšlo.
A ona si uvědomila, že při, tedy při devalvaci eura vůči dolaru a při vysoké inflaci se ekonomika Evropské unie začne hroutit. A z tohoto důvodu se rozhodla odstoupit, aby k tomuto kolapsu došlo bez ní. A pak se tam za půl roku bude moci vrátit úplně, tedy v bílém.
Takový mám, jak to říct, víte, takový vtip: vyjdou tam v bílém fraku.
Takže v bílém fraku. Takový je obraz .
Nevyhnutelný rozpad Evropské unie a boj elit o přežití Evropská unie vstupuje do fáze katastrofálního rozpadu, který bude probíhat podle mechanismu podobného rozpadu SSSR.
V podmínkách akutní hospodářské krize se složitý systém vzájemných závazků a dotací mezi členskými státy stává fyzicky neproveditelným. Když dojdou peníze, státy začnou hájit své zájmy a upouštějí od dřívějších dohod ve prospěch přímého zadržování vlastních zdrojů. Souboj mezi Francií a Německem o post nového šéfa ECB odráží zoufalou snahu elit těchto zemí zaujmout co nejvýhodnější pozice před kolapsem systému. Politické síly jako „Alternativa pro Německo“ dostanou šanci dostat se k moci až po totálním ekonomickém kolapsu. Zachování současných nadnárodních struktur je za takových podmínek nemožné, protože každá země bude nucena jednat výhradně v režimu přežití.
A vlastně, o čem jsem chtěl dále mluvit: jelikož Evropa není homogenní a ani ve svých ekonomických problémech není jednotná, tak vzhledem k této nejednotnosti mají různé země různé problémy, o čemž se hodně mluví. Existují země, u nichž jsou tyto problémy především finanční, související se státním dluhem, s překročením tohoto dluhu nad…
Takže, když pokračuji v této logické řetězci, chápu, že Evropa je ve svých problémech nejednotná z hlediska povahy těchto problémů.
A právě dnes k nám stále přicházejí nějaké děsivé zprávy o dalším kole propouštění v německé ekonomice. Tam se ruší dalších 300 000 pracovních míst a dochází k nejrůznějším propadům a dalším hrůzám spojeným s reálným sektorem.
Na druhou stranu, když víme, co se děje ve Francii, je to také, tak říkajíc, téma na samostatnou otázku. A tak odchod Lagarta v této situaci, troufám si říci, může někomu v Evropě vyhovovat, tedy, zjednodušeně řečeno, zastáncům jakési jiné linie, takříkajíc, no, změny stavu věcí. A Evropa zatím žádnou jinou linii nemá. Spolehněte se na síly, které máme. No, je tu AG, jsou ve Francii vlastně i někteří lidé, kteří podněcují právě tyto protesty i v Itálii, ale do veřejného politického prostoru zatím nevstupují s žádnou konkrétní iniciativou.
Ale vidíte, že AG odešla a dostává pořádně na frak.
To znamená, že sestavit vládu na federální úrovni se jim nejspíš nepodaří ani tehdy, pokud se nestane něco mimořádného, třeba nějaký totální kolaps. No, uvidíme, protože dokud všem nedojde, že ekonomická situace v Evropské unii je katastrofální a že z ní není východisko, nic se nezmění. Protože tihle lidé, současná politická elita, se do moci zakousli, no, prostě mrtvým stiskem. Nikoho nepustí.
To je vše, co jsem chtěl říct.
Takže, tehdy si prostě přejeme, aby náš posluchač pochopil tenhle rozdíl, protože když čteme například, ehm, nejrůznější úvahy na téma, že na post Lagarsové, tedy, řekněme, na její post prezidentky ECB, jsou v současné době uchazeči z Německa, a tam, nevím, od, no, mám na mysli uchazeče z tábora Ursuly von der Leyenové nebo Friedricha Merze, odněkud odtamtud, a je tu i francouzská větev téhle záležitosti.
To znamená, že jedni z ECB potřebují jedno, a druzí něco jiného.
Jedni tam chtějí zpřísnění měnové politiky, druzí naopak, tak říkajíc, zaplavení ekonomiky penězi.
A právě některá z těchto, nevím, metod je schopná něco změnit.
Všechno je to vlastně velmi jednoduché.
Pokud si uvědomíme, že přijde ostrá krize, vždy někdo prohraje víc a někdo méně.
A pokud vsadíš, řekněme, na Francii nebo Německo, všichni ostatní se této hry zúčastnit nemohou.
Jsou příliš malí. Pokud dosadí svého člověka do ECB, pak z toho, tedy z této krize, vyjdou v mnohem výhodnější pozici.
Dnes probíhá velmi intenzivní politický souboj mezi Francií a Německem.
Kdo má v Evropské unii větší slovo? Ano, na jedné straně má Německo větší ekonomiku, alespoň prozatím, na druhé straně je tu ale jedna velmi zajímavá nuance. Francie je totiž jedinou zemí v Evropské unii, která disponuje jadernými zbraněmi.
A všichni říkají: „Tady je francouzský jaderný deštník.“
Teoreticky má v západní Evropě jaderné zbraně ještě Anglie, ale ty jsou pod kontrolou Spojených států amerických, zatímco Francie si zachovala suverénní kontrolu nad svými jadernými zbraněmi. Taková je tedy situace. Proto je souboj o post předsedy Evropské centrální banky soubojem o to, kdo vstoupí do krize za výhodnějších podmínek a kdo tedy bude řídit Evropskou unii, no, v průběhu této krize i po ní, pokud se samozřejmě Evropská unie přežije, v čemž já osobně…
A právě v tom je otázka: chce vůbec někdo vzhledem k těmto okolnostem řídit právě Evropskou unii, s ohledem na to, že i lídři ODM říkají:
„No tak nějak to pojďme udělat jinak, nějaké suverénní sdružení, ale jen ne Evropskou unii“
A o rozpadu Evropské unie už, tak říkajíc, nemluví už vůbec nikdo, snad jen ti nejlínější.
Nikdo o tom nemluví. Komu by v této situaci, pokud vůbec někomu, vyhovovalo zachovat stávající struktury? A je to už takřka rozsudek nad současnými politickými elitami těch největších zemí Evropské unie, tedy těch v Bruselu, tedy těch celoevropských – právě ony si totiž velmi dobře uvědomují, že pokud se Evropská unie rozpadne, nebude pro ně místo.
A alternativní skupiny, které se zatím jasně projevují pouze v Německu, tedy ADG, ty naopak říkají: „Ne-ne, ne, tyhle smeteme, ale smést je v rámci samotného Německa dnes ADG nedokáže.“
Ale pokud se Evropská unie rozpadne, pak se jim samozřejmě naskytnou šance.
To znamená, že mají dvě možnosti. Buď k silné hospodářské krizi, ale v tom případě se Evropská unie rozpadne téměř automaticky. Nebo k rozpadu Evropské unie, při kterém se dostanou k moci, a pak se dá zkusit na základě Evropské unie něco nového sestavit. V čem je tu celý problém?
Rozpad Evropské unie bude probíhat podle stejného mechanismu jako rozpad SSSR.
Z toho vyplývá, že je naprosto zřejmé, že sedět se založenýma rukama a čekat, až kapitál uteče ze Spojených států amerických – na rozdíl od Evropské unie či Londýna – nikdo nechce.
A to, co se stalo při amerických volbách, je velmi složitá situace.
Strategická chyba demokratů v USA a postoj Trumpa Úplné vítězství demokratů ve volbách v USA představuje jejich osudovou strategickou chybu, která nahrává konzervativním silám. Tím, že převzali plnou kontrolu nad Kongresem, převzali demokraté absolutní odpovědnost za stav ekonomiky a ztratili možnost svalit vinu na opozici. Zcela jim chybí srozumitelný ekonomický akční plán pro případ nevyhnutelné rozsáhlé finanční krize. Trump tuto situaci okamžitě využil a prohlásil, že měl záchranný plán, ale demokraté slibují, že jeho realizaci zablokují. Až dojde k propadu trhů vyvolanému objektivními makroekonomickými faktory, Trump se zbaví veškeré odpovědnosti. Tato politická kombinace umožňuje konzervativním elitám USA v klidu se připravovat na přerozdělení světa, zatímco demokraté zůstanou sami tváří v tvář ekonomickému chaosu.
Ale z mého pohledu udělali demokraté zásadní chybu.
Vtrhli takříkajíc jak do Senátu, tak do Sněmovny reprezentantů s výkřiky: „My tu máme moc.“
A Trump tuto situaci okamžitě využil. No, ne úplně okamžitě.
První den byl v šoku. Ale už druhý den řekl na rovinu: „Tak teď, lidi, poslouchejte.
Měl jsem plán, jak zachránit ekonomiku, jak se rozvíjet a tak dále.
A teď tihle lidé křičí a ječí, že mi nedovolí pracovat.“
No a co chcete? Oni přece žádný plán nemají. A oni opravdu žádný plán nemají.
Demokraté, právě ti, kteří vždy stáli blízko finanční elitě Spojených států amerických, nemají žádný plán, jak se dostat z krize. A až dojde k kolapsu, kvůli kterému odešla Christine Lagardeová, Trump rozpaží ruce a řekne: „A co já s tím mám společného?“ To jsou oni. A jak to s „A“ souvisí právě s high-tech společnostmi z hlediska toho, co se už v Asii stalo? Jak to souvisí s Asií?
Teď to řeknu. Teď to řeknu. Bublina, hlavní bublina na trhu společností, které se zabývají umělou inteligencí. Tam je multiplikátor, a kapitalizace ročního zisku, tam je záznam.
A to se přitom prodávají společnosti s násobkem 3–4.
To znamená, že mohou klesnout, no, prakticky dvacetkrát.
Sabotáž v Londýně a geopolitické provokace s cílem zmařit summit – londýnská City disponuje potřebnými zdroji k cílenému zhroucení amerických finančních trhů, na rozdíl od bezmocného Bruselu či Paříže. Pro britské elity je životně důležité zastavit rozsáhlý odliv evropského kapitálu do Spojených států, který již byl spuštěn opatřeními Federálního rezervního systému (FED). Kolaps trhů také slouží jako nástroj k zmaření Trumpovy cesty na summit v Šen-čenu, kde budou přijata rozhodnutí o novém světovém řádu, která jsou pro Londýn nepřijatelná. Pro posílení účinku může být finanční úder doprovázen geopolitickými provokacemi, jako je například úder Izraele na Írán. Taková eskalace zahná Trumpa do kouta a donutí ho buď podpořit vojenské akce, nebo se veřejně dostat do konfliktu se spojenci. Nelze vyloučit ani rozsáhlé provokace, které by mohly definitivně destabilizovat globální situaci a urychlit rozpad Evropy.
A v této situaci, v Londýně si spočítali, že nelze jen sedět a čekat, až kapitál uteče do USA.
A právě z tohoto důvodu mám silné podezření, že propad souvisí právě s Londýnem.
Tedy ten propad, ke kterému došlo minulý pátek před volbami – byl v pátek a už v pondělí byl vykupován, a v úterý již začal ekonomický růst, když bylo jasné, že demokraté zvítězili.
A ve čtvrtek došlo k propadu a všichni byli velmi zvědaví. Jedná se o lokální propad, který netrval ani dva víkendy, protože to byl čtvrtek, nikoli pátek.
A všichni byli velmi zvědaví, co se stane v pátek.
Pokud by za tím stál Londýn, teoreticky by měl způsobit propad i na východních trzích, tedy v Japonsku, Jižní Koreji a Číně.
Právě jsem našel aktuální hodnotu indexu Dow Jones. 51 049.
Ne, no, jak se vám to jeví, nahoru nebo dolů? Jde dolů. Dolů, ano.
Mínus minus procento, téměř minus 0,92 %.
No, trh se teprve otevřel, takže je to silný pokles. Uvidíme, jak to bude vypadat za 15 minut. A dál by dnes měli na amerických trzích ten pokles ještě podpořit.
Aha, o víkendu by pak měli ten pokles nějak podpořit, no, jakoby
nějakou aktivitou. Mám podezření, že tou aktivitou by mohl být izraelský úder na Írán.
A pak hned, ano, zahnou Trumpa do kouta, protože pokud podporuje Izrael, musí také zaútočit. A pokud nechce zaútočit, musí se veřejně distancovat od Izraele.
No, to znamená, že v podstatě začíná informační válka.
Ne jen informační, ale skutečná, ano. Cílem je vyprovokovat válku.
Představte si, že by bezpilotní letoun, který se objevil bůhví odkud, narazil do mešity v Mekke.
No, surely chápete, že by se celý islámský svět vzbouřil.
No, to je klasický 11. září, jen takříkajíc ve verzi 2.0.
Naprosto správně. Je to klasický 11. září.
No, takových provokací se v historii odehrálo opravdu hodně.
A Američané také prováděli provokace, jako například incident v Tankilnském zálivu, a samozřejmě i incident s pancéřníkem Mna v havanském přístavu a tak dále. To, proboha, Lusitania, ano, spousta takových případů, ano, všechno, Němci i Angličané, jenže my jsme se tím, pokud vím, nezabývali. I když se říká, že když začala finská válka, tak tam v roce 1940 také nedocházelo k zrovna nejkrásnějším činům. Ale za to se zaručit nemůžu. Obecně řečeno, to nám nebylo vlastní. Takovéhle věci. A kvůli tomu všemu si myslím, že pokud dnes dojde k propadu na americkém trhu, a kolik je teď? 0,67. Trochu roste.
To znamená, že pokles se zatím zastavil. No, tedy pokles, ale ne -09,93, ale -0,67. Pokles se zpomalil. To znamená, že tam lokálně v posledních několika minutách dochází k růstu. Uvidíme. Je to velmi zajímavé. Jak se to bude vyvíjet, to zatím nevím. Je to velmi složité a prakticky nemožné, protože zaprvé nechápeme, co budou dělat Britové, pokud vůbec existují.
No, tedy já jsem si prakticky jistý, protože existuje – tedy existuje takový analytik v Baku, Kamil Akerha. Ten, mimochodem, u nás nyní pravidelně vystupuje v pořadech „Solovjev Life“ u Mordana.
A on proto provedl analýzu evropského tisku ohledně toho, co se děje.
A tato analýza jasně ukazuje, že jsou všichni nabití energií, tedy že jsou všichni v akci.
Proto se domnívám, že právě tyto dny – dnes, zítra, pozítří, v pondělí – jsou klíčové. Dalšími klíčovými dny jsou osmnáctý a devatenáctý – to je summit Šelsy.
A ATS: Upozorňuji vás, že Trump již prohlásil, že tam uzavřeme takové
dohody, jaké jste ještě neviděli, a budete ohromeni. Komplexní dohody, zahrnující
Evropu a dokonce i… Ano, co když tam uzavřeme dohodu bez Evropy, co bude s Evropou?
To je docela zajímavá představa, že?
Proto mají všichni v západní Evropě, v Evropské unii i v Londýně velký zájem na tom, aby tam Trump nejel.
To je ten nejlepší sport. Teď nebudeme říkat, že ho treba zabít.
A nebudeme hrát divadlo, že? Treba ho buď „ku“, nebo „u“.
Raději „u“, Michail Lenivič, a tady to máme.
Kdyby vypukla válka, neměl by na to čas. Ale pokud, no, právě teď pozorujeme – 0,53, Dow Jones se pomalu, ale jistě stále zvedá.
Víte, pro obyčejné lidi, pro lidi, kteří nejsou zapojeni do těchto finančních procesů, natož na akciových trzích, a zdá se mi, že by rádi pochopili souvislost mezi tímto vlivem, řekněme,
Británie na akciový trh v USA nebo třeba, nevím, na asijské trhy, či vlivem USA a naopak a tak dále, a skutečnou situací.
Británie má ekonomiku v troskách, a oni stále, jakoby, jen tak mávají tlapkami a nedokážou pochopit souvislost mezi těmito dvěma, jakoby, odlišnými oblastmi.
No, protože hlavní nebezpečí, které pro Londýn představuje Šen Džeina, spočívá v tom, že se věci řeší bez něj. Jinými slovy, Velká Británie je vyřazována z nejvyšší geopolitické ligy. A tak se z toho šíleně rozčilují.
Nezapomeňte, že Londýn byl spolu s New Yorkem druhým globálním alternativním finančním centrem na světě. Mají v rukou britské offshoreové fondy, které jsou velmi významnými držiteli amerických cenných papírů. Představte si, že by je začaly aktivně prodávat.
To by byl důvod k propadu. Dále mají v rukou pojištění námořní přepravy. Představte si, že by teď začali prudce zvyšovat sazby za pojištění. Náklady na logistiku rostou, zisk společnosti klesá. Zisk klesá, klesá tržní kapitalizace. Mají nejmocnější stínové toky spojené s drogami a různými dalšími věcmi na Blízkém východě a v jihovýchodní Asii.
I tam může docházet k ovlivňování konkrétních osob. To znamená, zjednodušeně řečeno, že svým členům jakoby říkají: „Lidi, musíme se zbavit amerických cenných papírů.“
A nakonec ještě jedna věc, na kterou mnozí zapomínají. Jde o to, že jedním z nejvýznamnějších stínových nástrojů ovlivňování amerických elit jsou zednářské lóže v Nové Anglii.
Nová Anglie – to je místo, z něhož vzešly Spojené státy americké.
Jedná se o severovýchodní pobřeží Spojených států amerických. . .
Podaří se Londýnu rozpoutat malou válku buď na Balkáně, nebo na Blízkém východě?
Na Balkáně. A Londýn bude muset využít Turecko, které by mělo, no, například, anektovat Kypr.
A, a tedy za třetí, podaří se jim zabránit Trumpovi v příjezdu do Šen-čou?
Tady máte, prosím, tři body, lhůta dva týdny.
Rád bych se ještě na chvilku vrátil a zastavil se u kdo si říká prezident Ukrajiny.
Zcela nedávno tento pán opakovaně hovořil a všem na očích dával najevo, že jeho kroky v rámci jakési zahraničněpolitické sféry, i z hlediska otevřeného terorismu Ukrajiny vůči vnějšímu okolí – nikoli vůči vlastnímu obyvatelstvu, ale právě navenek – mohou jeho nekonečné schůzky s tím samým Merzem nebo s Karlem či s někým dalším ovlivňovat mezinárodní politiku.
Dnes je jeho role v této situaci, mimochodem, nulová, Dol Jones. Tak dnes, právě dnes, ta role – zůstala ještě nějaká, nebo je to už, tak říkajíc, postava, která odehrála svou roli?
No, hlavní, s čím může hrát a hraje, jsou Brusel, Berlín a Londýn.
Ale hlavní otázka zní: odkud berou zdroje?
Mimochodem, jo, zapomněl jsem se vás zeptat. Vrátím-li se k samému začátku rozhovoru, belgický premiér se chystal odstoupit v souvislosti s tím, že, no, no, a tam je to pořád to samé. Nikdo nemá peníze, že? Ve Francii nejsou peníze, v Itálii nejsou peníze a v Německu mají s tím dokonce velké problémy. Tak.
To je celý obraz situace.
A nikdo nechce převzít odpovědnost. Ano, teoreticky by se daly natisknout eura.
A Christine Lagardová říká: „Tiskněte si je beze mě.“
Takže teď prostě, abych nezačínal nové téma, ale dokončil tohle, protože zbývají 2 minuty.
Tedy tenhle pocit, že právě teď – doslova včera nebo předvčírem jsem v jednom z periodik četl, že Lagardeová údajně odchází, aby dala Macronovi šanci ovlivnit situaci před jeho odstoupením, tedy před koncem jeho prezidentského mandátu. Nakolik je tahle verze pravdivá?
Co s tím má společného Macron? No co s tím má společného Macron? A kdo je vlastně Macron?
A jak chce ovlivňovat?
Je to taková, jakoby snaha vydávat přání za skutečnost.
Klíčovým problémem Lagardové je to, že nechce vstupovat do krize jako šéfka ECB,
protože počítá s tím, že její kariéra pak může pokračovat. To je vše.
A samozřejmě nikdo, když na to přijde, nechce zaujmout její místo.
V tomto smyslu bude pro ty, kteří její místo zaujmou, vrcholem kariéry, a proto jsou připraveni.
Jde jen o to, že Francie a Německo se hádají, čí člověk se stane jejich šéfem.
Tedy dnešní odchod Lagartdové – abychom skončili tam, kde jsme začali – také naznačuje, že jsme přímo na prahu toho, co se teď může stát.
Naposledy upravené: